Přehled ověřených výroků

Nepravda

Příloha k vyhlášce 1/2014 (.pdf) uvádí šest městských částí, ve kterých je provozování loterií na určitých místech povoleno. Výslovně také říká: " Na území ostatních městských částí není provozování loterií a jiných podobných her povoleno. "

Brněnská buňka KSČM ve svém programu deklaruje, že bude dodržovat "omezení provozu heren a výherních hracích automatů".

Výrok hodnotíme jako nepravdivý, jelikož KSČM ve svém programu neprosazuje nulovou regulaci, jak uvedla Helena Sýkorová.

Pravda

Výrok Zbyňka Pražáka je hodnocen jako pravdivý, neboť v roce 2011 skutečně došlo ke schválení legislativních změn, které znamenaly přechod řešení dávek hmotné nouze od obcí na úřady práce, a to včetně pracovníků.

Dávky v hmotné nouzi jsou legislativně upraveny zákonem č.111/2006 Sb., o hmotné nouzi. Ten popisuje v § 6 orgány, které mají činnost spojenou s touto dávkou na starosti. Původní znění zákona dávalo pravomoc následovně:

" Orgány pomoci v hmotné nouzi jsou
a) pověřené obecní úřady,
b) obecní úřady obcí s rozšířenou působností,
c) krajské úřady,
d) Ministerstvo práce a sociálních věcí (dále jen "ministerstvo").
"Sociální reforma z pera Jaromíra Drábka z roku 2011 (byla realizována v roce 2012 a 2013) však novelizovala také tento zákon a změnila tento paragraf. Nově přešly kompetence skutečně pod jednotlivé úřady práce:

" Orgány pomoci v hmotné nouzi jsou
a) Úřad práce České republiky - krajské pobočky a pobočka pro hlavní město Prahu (dále jen „krajská pobočka Úřadu práce“),
b) Ministerstvo práce a sociálních věcí (dále jen „ministerstvo“).
" V souvislosti s takto zavedenou změnou (v rámci změn výplat dávek v celé sociální reformě) přešlo z obcí na úřady práce, jak informuje Ministerstvo práce a sociálních věcí, zhruba 1600 pracovníků. Co se týče samotných dávek hmotné nouze, úřad uvádí, že úřady práce přebraly po obcích stávající zaměstanance. " V případě dávek hmotné nouze, příspěvku na péči a dávek osobám se zdravotním postižením jsou tyto dávky vypláceny v řadě případů také na stejném místě, neboť ÚP převzal pracovníky obce a bude platit obci nájem. " Co se týče úspor, Ministerstvo práce si od reformy slibovalo následující: "V souvislosti s plánovanými změnami v sociálním systému vypracovalo ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV) tzv. SOCIÁLNÍ REFORMU, která nabývá účinnosti v letech 2012 a 2013. Cílem sociální reformy je vytvořit efektivní systém správy veřejných prostředků určených pro sociální oblast a pomoc v samotném procesu administrace a vyplácení dávek. Nedochází ke snížení celkového objemu vyplácených prostředků na úkor příjemců dávek sociální ochrany, ale úspory bude dosaženo zjednodušením systému, jeho zlevněním a celkovým zefektivněním." Nakolik sociální reforma změnila náklady na správu vyplácení konkrétní dávky, o které byla v celé diskuzi řeč, nejsme schopni přesně kvantifikovat.

Nepravda

Systém zadávání veřejných zakázek se řídí zákonem o veřejných zakázkách. Ten v § 101 počítá s možností přednostního výběru dodavatele zaměstnávajícího osoby se zdravotním postižením, což jako výjimka prolamuje obecnou zásadu rovnosti dodavatelů při výběru, vyjádřenou v § 6.

Zvýhodnění osob se zdravotním postižením při výběru (sub)dodavatele je tedy v zákoně explicitně dovoleno.

Preference ostatních sociálně znevýhodněných by bylo třeba konfrontovat právě s § 6 odst. 1, tedy čelit podmínce rovnosti a zákazu diskriminace (v tomto případě by se jednalo o diskriminaci pozitivní). Výrok tedy hodnotíme jako nepravdivý, neboť nejméně v jednom konkrétním případě lze nastavit podmínky tak, že se zvýhodní jistý dodavatel, a to plně v souladu s platnou legislativou.

Pravda

Sociální exkluze (ang.) je problémem na celém světě i v Evropské unii. O tom svědčí existence speciální politiky zaměřené na boj proti chudobě a sociální exkluzi v rámci EU nebo studie popisující problematiku v rámci USA, v rámci Latinské Ameriky nebo Asie.

Zavádějící

O tzv. "španělském modelu", za jehož poznáním se někteří ostravští politici vydali v roce 2011 do Madridu, informoval Moravskoslezský deník, který je na této cestě doprovázel. Autorka článku potvrzuje informaci o tom, že tímto způsobem v Madridu řeší situaci se sociálním vyloučením posledních třicet let. Počátky snah o odstranění slumů se datují do 80. let i podle článku Romea.cz.

Je tedy pravdou, že tzv. "španělský model" přinesl výsledky v boji proti sociálnímu vyloučení. Statistiky (.pdf, str. 12) organizace IRIS (která se na celém projektu podílela) dokládají, že první výsledky v přestěhovávání obyvatel ze slumů jsou datovány již od roku 1999. Postupně, jak je patrné z dat IRIS, roste počet integrovaných lidí. Není tedy pravdu, že by výsledky této činnosti byly záležitostí současnosti, jde o dlouhodobý trend, který je sledovatelný od roku 1999. Z tohoto důvodu je výrok hodnocen jako zavádějící.

Zavádějící

Výrok hodnotíme jako zavádějící, neboť zadlužení sice je důvodem sociálního vyloučení, avšak rozhodně ne jediným a často také ne primárním. Často se totiž obyvatelé začnou enormně zadlužovat až po přestěhování do této lokality.

V materiálu (.pdf), který na téma sociálního vyloučení vypracovalo občanské sdružení Společně k bezpečí, se jako důsledek procesu sociálního vyloučení uvádí chudoba, nízké příjmy, spojené s nízkým vzděláním či špatnými životními podmínkami, a stigmatizace ("onálepkování osob či skupiny osob jako problémových"). Teprve negativní návyky získané v sociálním vyloučení znemožňují těmto lidem chodit do práce a splácet dluhy. Studie uvádí, že někteří lidé se do sociálně vyloučené lokality mohou dostat kvůli vystěhování, které nastalo kvůli dluhům na nájemném v předchozím bydlišti.

Studie Člověka v tísni Černý Petr (.pdf) však poukazuje na fakt, že kauzalita může být často i opačná: "Někteří odborníci označují sociálně vyloučené lokality metaforicky jako „továrnyna neplatiče“. Jejich poznatky z terénu ukazují, že mnozí lidé se neplatiči stali až poté, co se v sociálně vyloučené lokalitě ocitli, a to v důsledku podmínek, které zde panují. (...) U mnohých lidí, kteří se do vyloučené lokality dostali pouze na základě úřední představy o jejich etnicitě, došlo k zadlužení až v důsledku zvýšení životních nákladů, způsobeného nedobrovolným přestěhováním do vyloučené lokality."

Tato studie také vyjmenovává vnější a vnitřní příčiny soc. vyloučení. Vnější příčinou může být např. sociální politika státu nebo trh práce a vnitřní příčinou např. právě zadlužení či ztráta pracovních návyků. Tyto jsou však většinou důsledkem oněch příčin vnějších.

Příčinami sociálního vyloučení na Ostravsku se zabývala také studie Agentury pro sociální začleňování (.pdf). Popisuje třináct sociálně vyloučených lokalit na území Ostravy. Ve třech případech je zmíněna jako příčina vzniku sestěhování neplatičů a dlužníků z jiných objektů. Zbylých deset vzniklo v důsledku své neatraktivity, zastaralosti, ztráty práce, nízkých cen a také cíleného sestěhování ze strany města.

Člověk žijící v soc. vyloučení se na tuto svou životní situaci začne adaptovat. "V důsledku adaptace na sociální vyloučení si lidé osvojují návyky a životní vzorce, které znemožňují uspět ve většinové společnosti, a zpětně tak posilují a reprodukují stav vyloučení. (...) Způsoby adaptace na podmínky sociálního vyloučení zpětně ovlivňují a utvrzují stávající příčiny sociálního vyloučení či vyvolávají příčiny nové. Sociální vytěsňování je tedy nutno chápat jako cyklický a dynamický proces. Laicky bychom sociální vyloučení mohli nazvat „začarovaným kruhem“: způsoby, kterými se vyloučené osoby snaží řešit svou neblahou situaci, tuto situaci prohlubují."

Neověřitelné

Osobní bankrot, tedy oddlužení, je jedním ze způsobů řešení finančního úpadku. Je určen pro fyzické a právnické osoby s dluhy, které nevznikly podnikatelskou činností. Prohlášení bankrotu je samozřejmě vázáno na určité podmínky:

" pokud lze se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník domáhající se osobního bankrotu sleduje podáním návrhu nepoctivý záměr, nebo

- pokud hodnota plnění, které by v případě že soud povolí osobní bankrot (oddlužení) obdrželi věřitelé, jejichž pohledávky nejsou zajištěny, bude nižší než 30% z jejich pohledávek (toto však neplatí, pokud s tím tito věřitelé vysloví souhlas), nebo

- jestliže návrh na povolení oddlužení (osobní bankrot) podala znovu osoba, o jejímž návrhu na povolení oddlužení bylo již dříve insolvenčním soudem rozhodnuto, nebo

- pokud dosavadní výsledky řízení dokládají lehkomyslný nebo nedbalý přístup dlužníka k plnění povinností v rámci insolvenčního řízení" soud neodsouhlasí osobní bankrot
." Jak výrazně limituje, se jeví podmínka spolu plnění závazků nezajištěných dlužníků ve výši 30 %. V roce 2013 bylo v České republice vyhlášeno 19 165 osobních bankrotů, žádostí o prohlášení bylo podáno 26 169. Jakou část to představuje z celkového počtu sociálně vyloučených osob, se nám zjistit nepodařilo, proto hodnotíme výrok jako neověřitelný.

Pravda

V Ostravě běží program sociální inkluze Ostrava. Program začal s komplexní pomocí čtyřem rodinám, dále se počítalo s účastí cca 50 lidí. Podle publikace (pdf. S.10) programu z roku 2012 v Ostravě žije v sociálně vyloučených lokalitách přibližně 6000 lidí. Program skutečně zahrnuje podporu bydlení, zaměstnanosti a vzdělávání, proto hodnotíme výrok jako pravdivý.

Nepravda

V České republice vychází průměrně jedna sociální pracovnice na zhruba 254 obyvatel − vycházeli jsme přitom z posledních dostupných údajů MPSV (str. 83) a ČSÚ. Zbyněk Pražák tedy velmi výrazně nadhodnocuje počet klientů na jednu pracovnici u nás, z toho důvodu je výrok hodnocen jako nepravdivý.

Pro úplnost dodáváme, že konkrétní data za Norsko a Nizozemsko se nám nepodařilo dohledat. Oceníme, pokud nás naši čtenáři odkáží na příslušné zdroje, výrok následně rádi doplníme.

Pravda

Výrok Zbyňka Pražáka je hodnocen jako pravdivý, neboť v roce 2011 skutečně došlo ke schválení legislativních změn, které znamenaly přechod řešení dávek hmotné nouze od obcí na úřady práce, a to včetně pracovníků.

Dávky v hmotné nouzi jsou legislativně upraveny zákonem č.111/2006 Sb., o hmotné hnouzi. Ten popisuje v § 6 orgány, které mají činnost spojenou s touto dávkou na starosti. Původní znění zákona dávalo pravomoc následovně:

"Orgány pomoci v hmotné nouzi jsou
a) pověřené obecní úřady,
b) obecní úřady obcí s rozšířenou působností,
c) krajské úřady,
d) Ministerstvo práce a sociálních věcí (dále jen "ministerstvo")
. " Sociální reforma z pera Jaromíra Drábka z roku 2011 však novelizovala také tento zákon a změnila tento paragraf. Nově přešly kompetence skutečně pod jednotlivé úřady práce:

"Orgány pomoci v hmotné nouzi jsou
a) Úřad práce České republiky - krajské pobočky a pobočka pro hlavní město Prahu (dále jen „krajská pobočka Úřadu práce“),
b) Ministerstvo práce a sociálních věcí (dále jen „ministerstvo“).
" V souvislosti s takto zavedenou změnou (v rámci změn výplat dávek v celé sociální reformě) přešlo z obcí na úřady práce, jak informuje Ministerstvo práce a sociálních věcí, zhruba 1600 pracovníků. Co se týče samotných dávek hmotné nouze, úřad uvádí, že úřady práce přebraly po obcích stávající zaměstanance. " V případě dávek hmotné nouze, příspěvku na péči a dávek osobám se zdravotním postižením jsou tyto dávky vypláceny v řadě případů také na stejném místě, neboť ÚP převzal pracovníky obce a bude platit obci nájem. "