Přehled ověřených výroků

Dle zprávy organizace OECD Taxing Wages 2014 (možno prohlížet zde) se v porovnání zdanění práce pro rok 2013 umístila Česká republika na devátém místě s 42.4 %.

Německo se ve stejném srovnání umístilo na druhém místě s 49.3 % za první Belgií s 55.8 %.

Andrej Babiš také v jiném místě svého projevu zdůrazňuje: "Mimochodem my jsme– poprvé Česká republika v historii něco Bruselu navrhla. Vy jste se vozili vlakem s Cameronem a kopali do Evropské unie".

Není ale pravda, že by se jednalo o první podobnou iniciativu českého ministra v EU, například již v roce 2010 byl tehdejší ministr Janota ve skupině ministrů, kteří navrhovali zohlednit dopad nákladů penzijních reforem na veřejné rozpočty. Tato iniciativa v čele s českým a polským ministrem však nebyla úspěšná.

Ministr Babiš vyjednává v Evropské unii o uvolnění pravidel pro takzvanou přenesenou daňovou povinnost (reverse charge). Ta může být velkou pomocí při boji s úniky DPH, protože vratku DPH si nárokuje až poslední subjekt v řetězci.

V současné době EU ve Směrnici 2006/112/ES, o společném systému daně z přidané hodnoty, vyjmenovává taxativně ve článku 199 druhy zboží a služeb, na něž se tento režim DPH může vztahovat. Andrej Babiš usiluje o přenesení této kompetence na národní úroveň.

Zmíněné usnesení bylo skutečně přijato 10 z 12 přítomných poslanců. To, že vize, která nový přístup iniciovala, je opravdu z hlavy Marka Černocha, vyplývá z tiskové zprávy, příspěvku na facebookových stránkách hnutí Úsvit i skutečnosti, že Marek Černoch je pověřen monitorováním situace během jejího dalšího průběhu.

Výrok je na základě těchto dokumentů hodnocen jako pravdivý.

Krym je součástí Ukrajiny od roku 1954, kdy jej sovětský vůdce Nikita Chruščov Ukrajině administrativně předal (dříve spadala pod Rusko). V rámci SSSR tehdy šlo spíše o formální záležitost. Krym zůstal Ukrajině i po rozpadu SSSR, což v tzv. Budapešťském memorandu potvrdila i Ruská federace. Memorandum bylo podepsáno v prosinci 1994 zástupci Ukrjainy, Ruska, Velké Británie a USA. Ukrajině, která se vzdala svých jaderných zbraní, byly poskytnuty bezpečnostní záruky ostatních signatářů, včetně garance jejích existujících hranic - tzn. včetně Krymu. Rusko znovu potvrdilo teritoriální integritu Ukrajiny v článku 2 Dohody o přátelství, spolupráci a partnerství mezi Ruskou federací a Ukrajinou (.pdf, str. 84-91) z května 1997. Rusko tedy ukrajinské vlastnictví Krymu do jeho anexe nerozporovalo.

Že anexe Krymu bylo porušením mezinárodního práva, se domnívají různé právní autority, jako Mezinárodní advokátní asociace (International Bar Association -IBA), která poukazuje zejména na porušení 2. článku Charty OSN, který zapovídá použití síly proti teritoriální integritě jiných států. University of Cambridge publikovala text, ve kterém rozebírá, za jakých podmínek může být odtržení části území v souladu s mezinárodním právem (tj. nebyl by porušen princip teritoriální integrity), a proč tyto podmínky nejsou v případě Krymu splněny.

Podobně jako u hodnocení výroku o podpoře velmocí válčícím stranám v Sýrii, i zde jsme pro hodnocení použili data Uppsala Conflict Data Programme (UCDP). Podle dat * UCDP byly povstalci na východní Ukrajině podporováni Ruskem formou dodávek zbraní a dalšího vojenského materiálu. Poskytnuta byla také finanční a potravinová pomoc. Dále byly podporováni ruští dobrovolníci, aby bojovali ve východní Ukrajině. UCDP se nepodařilo spolehlivě ověřit spekulace, že ve východní Ukrajině operují přímo jednotky ruské armády.

* K získání dat použijte následující postup:
1) Na záložce "Subset" vyberte z kategorie Name (conflict) položky Ukraine: Donetsk, Ukraine: Lugansk a Ukraine: Novorossiya a dejte Proceed
2) Na záložce "Restrictions"vyberte z kategorie Year (conflict) rok 2014, potvrďte tlačítkem Add to query a pokračujte tlačítkem Proceed3) Na záložce "Information" zatrhněte v kategorii Warring party položky Name (Warring Party), Secondary support a Comment on Secondary support. Potvrďte tlačítkem Add a dejte Proceed. Následně si můžete stáhnout dataset.

Ministr obrany Martin Stropnický srovnává míru hrubého domácího produktu (HDP) za rok 2013 (4 086,3 mld. Kč) se současným rozpočtem svého ministerstva (43,8 mld. Kč). Podíl rozpočtu na hypotetickém HDP by byl 1,07%.

Takovéto srovnání ovšem nemá žádnou logiku a přistoupit na Stropnického srovnání by bylo chybou. Z toho důvodu hodnotíme výrok jako zavádějící.

Faktem zůstává, že jsme jako členský stát NATO zavázáni vydávat ročně na obranu alespoň 2% HDP, ke kterým má současná hodnota velmi daleko.

Agentura AP informuje o tom, že zatímco ruský ekonomický sektor čelil 10% ztrátám a Rusko směřovalo do recese, vojenský rozpočet se na začátku roku 2015 zvýšil o 33 % na 3,3 bilionu rublů (cca. 50 miliard dolarů).

Díky horšícím se ekonomickým předpovědím nakonec byla tato částka o 5 % snížena na 3,1 bilionu rublů, což je však stále nárůst o 25,6 % (The Diplomat).

Na druhou stranu, rozpočet pro rok 2016 již s dalším vysokým navyšováním nepočítá. Má jít o 0,8% navýšení (25,5 miliardy rublů), kdy však vlivem inflace naopak reálné výdaje na zbrojení klesají. Výdaje na obranu se však ve federálním rozpočtu mají pohybovat mezi 1/3 a 1/5 celkového objemu či v hodnotě 4-6 % ruského HDP (Politico, The Diplomat).

Pokud jde o pokles životní úrovně, o tomto tématu informuje více serverů. Jde nejen o pokles životní úrovně pro důchodce, pokles platů, ale svůj plat si kvůli horšící se ekonomice snížil i prezident a ruská vláda, o poklesu živ. úrovně mluví opozice a jde i o celkový obraz země způsobený pádem rublu, poklesem cen ropy, zvýšením cen dováženého zboží i vlivu sankcí. I kvůli tomu se v Rusku mluví o tom, že až 1/10 lidí dostane potravinové lístky (ČT, Echo24, Novinky).

Tento výrok zazněl v kontextu diskuse o plnění státní pokladny. V loňském roce došlo k tomu, že údaje o výběru DPH byly ovlivněny poměrně vysokou částkou zadržených vratek nadměrných odpočtů DPH (viz také výrok níže). Později se ukázalo, že byly převážně zadržovány neoprávněně, a byly vráceny firmám.

Pro přesné informace ohledně tohoto výroku jsme kontaktovali Finanční správu ČR. Na základě poskytnutých informací a zpráv o pokladním plnění hodnotíme výrok jako zavádějící. Zohledňujeme tak nepřesnost v uváděné částce zadržených odpočtů a především fakt, že ministerstvo již v dubnu 2014 upozorňuje na to, že údaje o výběru DPH jsou zkresleny zadrženými vratkami.

"Rozhodnutí o spuštění kontrolní akce padlo v listopadu 2013. Největší zadržovaná částka nadměrných odpočtů byla v měsících leden a únor 2014 (jedná se o zdaňovací období listopad, prosinec a 4. kvartál 2013) a činila cca 12,5 mld. Kč. Jednotlivá daňová řízení probíhala v závislosti na součinnosti/nesoučinnosti daňových subjektů. K jejich ukončení docházelo zejména v průběhu roku 2014," napsala nám tisková mluvčí pro Generální finanční ředitelství Petra Petlachová.

Z tohoto vyjádření vyplývá, že uvedených 12,5 miliardy zkreslovalo údaje o celkovém výběru DPH od prvního čtvrtletí 2014. V této době převzal kontrolu nad státní kasou Andrej Babiš (do funkce byl uveden 29. ledna 2014).

Nutno však dodat, že již ve zprávě o pokladním plnění za duben 2014 ministerstvo upozorňuje, že údaje o výběru DPH jsou zkresleny vlivem těchto skutečností. "Relativně vysoký meziroční růst je způsoben i tím, že Finanční správou ČR zatím nebyla v důsledku zahájení postupu k odstranění pochybností správce daně vyplacena část nadměrných odpočtů, které souvisí se zdaňovacím obdobím z konce roku 2013," uvádí ministerstvo, nespecifikuje však, o jak zásadní částku se jedná.

Dle Stanov ČSSD (.pdf, str. 4–5) existuje více možností zániku členství ve straně (úmrtí člena, přijetí do jiné politické strany, nezaplacení členských příspěvků apod.), zrušení členství je též jednou z možností, která může nastat dle následujících scénářů:

Členská schůze místní organizace (dále jen "MO") může rozhodnout o zrušení členství nadpoloviční většinou všech členů MO. Toto rozhodnutí nabývá účinnosti schválením nejméně třípětinovou většinou všech členů okresního výkonného výboru (dále jen "OVV"). Proti tomuto rozhodnutí OVV je možné se odvolat k nejbližší okresní konferenci (dále jen "OK"), jejíž rozhodnutí je konečné.

Na základě návrhu OVV může rozhodnout o zrušení členství OK nadpoloviční většinou všech delegátů. Odvolání je možné podat k nejbližší krajské konferenci (dále jen "KK"), jejíž rozhodnutí je konečné.

Na základě návrhu krajského výkonného výboru (dále jen "KVV") může rozhodnout o zrušení členství KK nadpoloviční většinou všech delegátů. Odvolání je možné podat k nejbližšímu zasedání Ústředního výkonného výboru (dále jen "ÚVV"), jehož rozhodnutí je konečné.

Na základě návrhu Předsednictva strany může rozhodnout o zrušení členství kteréhokoliv člena strany ÚVV nadpoloviční většinou všech svých členů. Odvolání je možné podat ke Sjezdu ČSSD, který rozhodne nadpoloviční většinou všech delegátů s konečnou platností.

Na základě návrhu ÚVV může rozhodnout o zrušení členství kteréhokoliv člena strany Sjezd ČSSD nadpoloviční většinou všech delegátů, toto rozhodnutí je konečné.

Krom těchto procedurálních pravidel je též určeno, jaké důvody jsou přípustné pro zrušení členství:

a) pro závažné porušení Stanov ČSSD,

b) pro jednání, které zpochybňuje úsilí ČSSD o plnění jejího volebního programu,

c) v důsledku pravomocného odsouzení za úmyslný trestný čin, a to ve lhůtě do tří měsíců ode dne, kdy se příslušný orgán ČSSD o této skutečnosti dozví,

d) pro dlouhodobou, více jak jednoletou neomluvenou neúčast na činnosti ČSSD,

e) pro aktivní účast na činnosti jiných politických stran nebo politických hnutí a nezávislých kandidátů, bez souhlasu příslušného orgánu ČSSD,

f) pro opakované neplnění usnesení ÚVV nebo Sjezdu ČSSD.

V případě zániku místní organizace (str. 9) je krom usnesení samotné MO, kdy tři pětiny všech členů hlasují pro její zánik, či usnesením OVV v případě, že počet členů MO klesne pod pět a tento stav trvá více než jeden rok, možné též zrušit MO na základě rozhodnutí OVV, KVV či ÚVV, pokud svou činností závažným způsobem poruší Stanovy ČSSD nebo programové dokumenty ČSSD.

Odvolání může podat každý člen MO, v případě rozhodnutí OVV se lze odvolat ke KVV a při rozhodnutí KVV k ÚVV. Odvolání vůči rozhodnutí ÚVV není přípustné.

Ač je inherentně složité hodnotit, co je (či není) složité, na základě výše uvedeného hodnotíme výrok jako pravdivý.

Jan Veleba jako předseda SPO poskytl vyjádření k dění 17. listopadu serveru Parlamentní listy. V něm výslovně používá spojení zfanatizovaní demonstranti a zároveň vyjadřuje přesvědčení, že tito jsou v menšině. Tutéž zprávu zprostředkovala strana SPO na svých webových stránkách a také ji sdílela prostřednictvím svého facebookového profilu. V rozhovoru Krajské listy dokonce přímo proti sobě staví dvě skupiny lidí.

" Tento týden, při vší úctě, byla v Praze ta řvoucído značné míryzfanatizovaná menšina a proti tomu je v republice mlčící většina. "

Při hodnocení tohoto výroku odkazujeme na předchozí výrok Petra Macha a naše odůvodnění.

Byť tedy výsledky ze strany českého státu jsou v této kauze víceméně nulové (směrem k uspokojivému vyřešení), je problematické prohlášení, že jak MZV, tak i český stát nedělá nic. V rámci možností se o jisté kroky pokouší, nicméně je faktem, že naráží na hranice právní reality Norska a tohoto konkrétního případu. Nakolik je schopnost českého státu vůbec reálně pomoci v tomto konkrétním případě, nejsme schopni posoudit a autoritativně rozhodnout. Výrok tedy hodnotíme jako neověřitelný a vlastní hodnocení ponecháme na čtenáři.

Ministr zahraničí ČR Lubomír Zaorálek se v tomto případu angažoval například hovory s norským státním tajemníkem Bardem Gladem Petersenem, ve jménu českého velvyslanectví rovněž v Norsku žádal o vysvětlení celé situace.

Zároveň je MZV v kontaktu přímo s matkou odebraných dětí paní Michalákovou, které bylo doporučeno obrátit se na Evropský soud pro lidská práva. Ten však žádost o navrácení dětí matce zamítl. Ministerstvo jedná i s Úřadem pro mezinárodněprávní ochranu dětí a s Ministerstvem práce a sociálních věcí. V případu se angažoval také premiér Bohuslav Sobotka, který slíbil, že se celá věc bude řešit, či veřejná ochránkyně práv Anna Šabatová oslovující Norskou dětskou ombudsmanku.

Samotný problém tkví ve skutečnosti, že Norsko, jakožto nečlen EU, zároveň také není signatářem Haagské úmluvy o pravomoci orgánů ve věcech výkonu rodičovství. Norské úřady se tak v případě péči o děti jiných národností řídí norským zákonem o péči o děti, a jelikož není české velvyslanectví účastníkem řízení, nedostává se mu informací o případu. V takovém případě může hrát české MZV pouze roli mediátora, který poskytuje postiženým osobám pomoc a poradenství.