Volby 2014 - Praha

Výrok hodnotíme jako zavádějící. Ač není vyloučeno, že může existovat neoficiální studie uvádějící takovýto údaj, oficiální statistika uvádí řádově nižší údaje.

Oficiální data, která publikoval Český statistický úřad v jedné ze svých statistik (.pdf) týkajících se bezdomovectví uvádí, že v kategorii 0–19 let se mezi bezdomovci nachází 645 lidí bez domova. V roce 2012 publikovalo na toto téma statistiky také Sdružení azylových domů v ČR, které uvedlo počet 397. Český statistický úřad v roce 2011 publikoval statistiku, podle níž je v České republice 11 496 lidí bez domova.

Do péče dětského domova mohou být svěřeny děti do věku 18 let nebo 26 let v případě stálé přípravy na povolání (např. studium VŠ).

Po ukončení pobytu mohou takoví mladí lidé využít podle zákona o sociálních službách institut tzv. domu na půl cesty, což je služba sociální prevence poskytující ubytování pro děti a mládež do 26 let věku opouštějící školská zařízení pro výkon ústavní péče. Po dovršení 26 let už skutečně není další bydlení těchto osob nijak řešeno.

Semelová sama mlhavě zmiňuje dále v diskuzi azylové domy a domy na půli cesty, nicméně nijak nekonkretizuje jejich význam v této problematice. Její tvrzení, že problém u těchto dětí není řešen vůbec, není pravdivé.

Výrok je označen jako nepravdivý, protože Městská policie Praha by měla mít 2 520 zaměstnanců, ovšem v současné chvíli jí chybí 280 strážníků, takže má pouze 2240 zaměstnanců. Dalších sto strážníků bude muset odejít na konci příštího roku. Velký podstav je způsoben také tím, že městská policie nemohla vloni nabírat nové posily. Ale celkově lze říci, že během posledních let Městskou policii Praha opustilo značné množství strážníků. Tuto situaci se však ředitelství snaží řešit, a to především formou finančních benefitů.

Weby Echo24.cz a Idnes.cz informovaly v dubnu a květnu tohoto roku, že výběrovými testy k pražské městské policii prošlo pouze 27 osob z 470 uchazečů pozvaných k výběrovému řízení, což je značně méně než každý sedmý.

Většina dotyčných vypadla na psychotestech. Web regiony.impuls.cz v článku z prosince 2013 uvádí úspěšnost kandidátů okolo 8–9 %. Podle Idnes letos uspělo pouhých 49 uchazečů z 2 100 zájemců.

Výrok je označen jako nepravdivý. Výsledky hospodaření Pražských služeb, a. s., jsou pravidelně zveřejňovány na webových stránkách společnosti v sekci Info pro akcionáře. Poslední informace o hospodaření nabízí Pololetní zpráva za rok 2014 ze 4. srpna 2014.

Výrok je označen jako nepravdivý, protože Ministerstvo vnitra na svých webových stránkách průběžně zveřejňuje uzavřené smlouvy. Nejstarší smlouvu lze nalézt z roku 2011 a nejnovější pak z roku 2014.

Výrok je hodnocen jako pravdivý na základě dohledaných informací o zahraničních zkušenostech v této oblasti.

Model poskytnutí bydlení je předmětem výzkumů a je aplikován v různých státech světa, v USA, Jižní Africe, Indii a Filipínách. Koncepty pro poskytnutí bydlení nejsou zaměřeny pouze na bezdomovce, ale také třeba na osoby s mentálními poruchami. Model poskytnutí bydlení využívá i OSN při řešení problémových situací ve velkých afrických městech, do kterých se stěhuje chudé venkovské obyvatelstvo.

Poskytnutí dlouhodobého a stálého bydlení pro bezdomovce jako klíč k řešení situace bezdomovectví využil i americký stát Utah v roce 2005 v programu “ Housing First ”. Stejný model byl využit i v dalších amerických velkoměstech se stejně pozitivními výsledky. V roce 2012 se počet bezdomovců snížil o 10 %. Od roku 2005 klesl počet bezdomovců o 75 %. S aplikací modelu jsou spojeny i další benefity jako snižování nezaměstnanosti nebo růst příjmů. Praktické příklady tedy dokazují funkčnost tohoto modelu.

Výrok hodnotíme jako pravdivý. Praha má skutečně vypracovanou koncepci pro řešení problematiky bezdomovectví (.pdf) na léta 2013–2020. Tato koncepce byla publikována v roce 2012. Existuje také koncepce bytové politiky (.pdf). Ta pochází již z roku 2004.

Koncepce návrhů řešení problematiky bezdomovectví (.pdf) neobsahuje jedinou zmínku o lidech, kteří by chtěli být bezdomovci. Avšak existovali-li by takoví, mohli by využít záchranné sítě, kterou Koncepce navrhuje rozšířit (str. 15).

Koncepce upozorňuje, že „zásadní význam má diferenciace […] služeb [pro bezdomovce]. Některé služby jsou (a budou) zaměřeny na zachování života pro část zjevných bezdomovců, kteří nebudou schopni resocializace, jiné zase pro část bezdomovců, kteří ve své resocializaci nedosáhnou na vyšší stupeň služeb než na dočasné bydlení, a konečně na tu část bezdomovců, kde je možnost k postupné resocializaci, aby se mohli vrátit a integrovat do většinové společnosti“ (str. 14).

Výrok hodnotíme jako pravdivý, neboť je rámcově v souladu s informacemi uvedenými v médiích a v dokumentu Koncepce návrhů řešení problematiky bezdomovectví v Praze v letech 2013–2020 (.pdf).

Dodáváme však, že z metodologického hlediska je velmi obtížné bezdomovce sčítat. Poslední celorepublikové sčítání probíhalo v roce 2011 a dle údajů z Českého statistického úřadu bylo v tomto období v Praze napočítáno 1 254 lidí bez domova.

Výše zmíněná koncepce však tuto informaci specifikuje a uvádí následující: “vycházíme ze sčítání bezdomovců(...)a z dalších ověřených pramenů. Vyplývá z nich, že v HMP je v současné době kolem 4000 lidí bez domova. Těch, kteří žijí během dne především na ulicích v místech soustředění občanů a návštěvníků HMP (mluvíme o „zjevných“ bezdomovcích), je kolem 1500 osob, ‚skrytých‘ bezdomovců v běžném provozu města pak asi 2500”. Dále doplňujeme, že např. server Deník.cz uvádí následující: “Odhady počtu pražských bezdomovců se liší, často se uvádí asi 3500 až 4500”.

Výrok je označen jako pravdivý, koncepce pro řešení problematiky bezdomovectví uvádí jako hlavní důvod bezdomovectví ztrátu bydlení v souvislosti s neschopností splácet dluhy za bydlení či jiné další dluhy. Dalšími příčinami je návrat z výkonu trestu nebo z léčení závislostí. V neposlední řadě lze nalézt bezdomovce, kteří přicházejí z dětských domovů. Minoritu pak tvoří cizinci a přistěhovalci. Zmíněná koncepce také říká, že více než 80 % současných bezdomovců začalo svou profesní dráhu ekonomickou aktivitou, zbylých 20 % nikdy nepracovalo.

Podle statistik PČR bylo v roce 2012 v České republice zjištěno 325 366 trestných činů. Data Českého statistického úřadu (.xls) uvádějí, že v Praze bylo ve stejném období zjištěno 82 005 trestných činů, což odpovídá 25,2 % všech zjištěných trestných činů vůbec.

Podle ČSÚ (.xls) byl k 1. 1. 2014 počet obyvatel ČR 10 512 419, počet obyvatel Prahy pak 1 243 201, což odpovídá 11,8 % všech obyvatel. Praha má tedy dvakrát větší kriminalitu, než by průměrně "měla mít". Odchylka, kterou uvedl Jiří Payne, spadá do naší tolerance, a proto hodnotíme výrok jako pravdivý.

Ostravská univerzita v Ostravě vydala Metodickou příručku pro výkon terénní sociální práce, kde jsou role, kompetence, práva a povinnosti terénního pracovníka definovány (.pdf, str. 15–28). Dokument na straně 26–28 definuje spolupráci pracovníka s veřejnoprávními subjekty, neziskovými organizacemi a soukromými subjekty. Terénní sociální pracovník/terénní pracovník úřadům a institucím a místním neziskovým organizacím konkrétně nabízí:

• zprostředkování kontaktu mezi uživatelem služby a úřadem,
• poskytnutí sociálního a právního poradenství na základě znalosti terénu,
• vzájemné sdílení informací a zkušeností,
• pomoc s listinami, dopisy (vysvětlení obsahu úředních dopisů a dokumentů uživateli),
• pomoc uživateli se sepsáním dopisu, žádosti, vyplněním formuláře,
• pomoc uživateli zorientovat se v situaci, vysvětlit požadavky úřadu, instituce,
• podporu a motivaci uživatele v hledání vhodných řešení,
• doprovod na jednání,
• spolupráci na řešení problému (zakázky) uživatele služby,
• zprostředkování spolupráce s jinou organizací,
• doprovod uživatele apod.

Sociální práce jsou financovány ze státního, krajského či obecního rozpočtu, státních dotací, sponzorských darů, fondů či grantů. Teologická fakulta Jihočeské univerzity uvádí (str. 2), že sociální služba může být součástí veřejných služeb. Tzn. v případě, kdy sociální služby objednává obec, kraj nebo stát.

Petr Štěpánek zmiňuje existenci koncepce bydlení. Na webových stránkách hlavního města Prahy skutečně existuje Koncepce (.pdf) bytové politiky hlavního města Prahy pro rok 2004 a navazující období. Ta byla přijata usnesením č. 19/12 dne 24. června 2004.

Koncepce skutečně uvádí, na str. 41, potřebu výstavby nových bytů v nejbližších letech:

“Aby došlo ke znatelnému snižování deficitu bytů a napětí na trhu s byty bylo by potřeba, bez ohledu na formu vlastnictví, postavit v několika nejbližších letech v Praze ročně min. 6000 bytů”. Na jiném místě stejné strany pak: “Na celkové výstavbě bytů by se měla obecní výstavba v nejbližších letech podílet až do 20 %, přičemž její objem těžko může klesnout pod hranici 500 obecních bytů ročně”.

Český statistický úřad (.xls, řádek 4013 Praha) popisuje bytovou výstavbu ve všech obcích ČR od roku 1997 do roku 2013. Zde je popsána výstavba bytů, není však rozlišeno, zda tyto jednotky postavilo město či soukromý investor/fyzická osoba.

Podle analýzy (.pdf) Michala Němce z června 2014 bylo v letech 2011–2013 ročně dokončováno mezi 3–4 tisíci bytů, za rok 2010 bylo dokončeno přes 6 tisíc bytů na území hlavního města Prahy (viz str. 23). Nicméně analýza nerozlišuje vlastnickou strukturu dokončených bytů, a proto nelze určit, které byty patří přímo městu Praze. Proto výrok hodnotíme jako neověřitelný.

Co se týče bytových jednotek ve vlastnictví pražských městských částí, ty pracují s poměrně různorodým rozdělením vlastnické struktury dle jednotlivých městských částí. Různorodost lze ilustrovat například mapou z analýzy (.pdf, str. 13) Michala Němce.

Podle dostupných dat z roku 2008 hospodařila například městská část Praha 1 s 2 253 byty, městská část Praha 10 hospodařila (.pdf) k březnu 2014 s 4 613 byty. Další údaje může popřípadě poskytnout tabulka Českého statistického úřadu ze sčítání z r. 2011, jež uvádí počet obydlených bytů podle právního důvodu užívání. Byty ve vlastnictví městských částí jsou potom pronajímány. Lze vidět, že zde údaje skutečně pracují s řády stovek až desetitisíců u jednotlivých městských čtvrtí.

Podle Koncepce (.pdf, str. 101) bydlení ČR do roku 2020 patří mezi priority státu zvýšení dostupnosti bydlení pro skupiny ohrožené sociálním a prostorovým vyloučením. K tomu zmiňuje mezi nástroji např.: “ podpora výstavby nájemních bytů pro skupiny obyvatel ohrožené sociálním a prostorovým vyloučením ”. Již nyní v různých městských částech existuje možnost pronájmu bytů z tzv. sociální rezervy (viz příklad Praha 1, dále Praha 4).

Co se týče chystaných kroků vlády, ty jsou popsány v následujícím výroku.

Vláda Bohuslava Sobotky si skutečně vetkla do programového prohlášení mezi jinými prioritami i podporu sociálního bydlení. V sekci 3.12 se tak píše: “ Vláda považuje za jednu ze svých priorit boj proti sociálnímu vyloučení. Bude prosazovat provázané řešení sociálního bydlení a předcházení bezdomovectví, sociální pomoci a terénní práce, poskytování dávek státní sociální podpory a hmotné nouze, inkluzivního vzdělávání, politiky zaměstnanosti, boje proti zadlužování, bezplatné právní pomoci a poradenství, zabránění zneužívání sociálního systému, např. v podobě obchodu s chudobou v předražených ubytovnách ”.

Jedna z priorit pro Ministerstvo pro místní rozvoj (3.13) pak zní: “ V oblasti územního plánování a stavebního řádu připraví vláda novelu stavebního zákona, která přinese zjednodušení a zrychlení povolovacích řízení. Vláda také připraví nový zákon o sociálním bydlení, který bude definovat standard sociálního bytu a vymezí osoby v bytové nouzi, které na něj mají při splnění stanovených podmínek nárok ”.

Na zákoně se pracuje a předložen na vládu bude v září. Zákon má více vymezit pravomoci, určit, kdo bude za sociální bydlení odpovídat a co zajistí obce, rezorty či neziskové organizace.

Podle webu ViennaInternational.at žije každý čtvrtý obyvatel Vídně v městském bytě. Web také uvádí, že ve vlastnictví města je zhruba 220 tisíc bytů. To odpovídá počtu bytů, který byl zveřejněn po sčítání bytů, které proběhlo v roce 2001. Tehdy bylo ve Vídni evidováno (.pdf, str. 13) 226 117 bytů v městském vlastnictví, což činí necelých 25 % z celkového počtu bytů ve městě (910 745). Aktuální data se nám bohužel nepodařilo dohledat.

Výrok je označen jako pravdivý, protože na základě zákona 172/1991 Sb. byl převeden rozsáhlý bytový fond z majetku státu do majetku obcí. Pro obce byl provoz obecních bytových domů velmi nákladnou záležitostí, která přesahovala možnosti obecních rozpočtů, a z toho důvodu se obce rozhodly (kapitola č. 4) prodávat části bytového fondu do soukromých rukou. Za počáteční rok privatizace obecních bytových fondů lze tedy označit rok 1991, i když do roku 1994 byl její rozsah marginální. Největší dynamiku (tab 4.1.) prodej obecních bytových fondů zaznamenal na konci 90. let.

Město začalo v roce 2011 připravovat privatizaci bytového fondu, především na Barrandově a Černém Mostě. Zavázala se k ní v koaliční smlouvě tehdejší koalice ODS a ČSSD. Podle této smlouvy měly být vynosy využity “pro zajištění bytů pro sociální účely především pro začínající rodiny (startovní byty) a seniory s odpovídajícím rozsahem služeb”. Toto ustanovení však patrně nová koalice nedodržuje, protože server Finanční noviny v květnu tohoto roku informoval o průběhu privatizace a upozornil, že výnosy nejsou nijak účelově vázány. Je tak na rozhodnutí města, zda zůstanou v rezervě nebo se rozpustí v běžných výdajích. Server také odhadnul celkové výnosy z privatizace na čtyři miliardy korun. Kolik se prozatím prodalo bytů se nám však nepodařilo zjistit.

Závěrečné účty za roky 2012 a 2013 neuvádí žádné významné příjmy z prodeje majetku. Rozpočet pro rok pak 2014 počíná s výnosem z prodeje nemovitostí ve výši 818 milionů korun.

V hlavním městě sice vzniká množství bytových projektů, avšak není možné říci, že městu nic nepřinášejí.

V posledních letech jsou v Praze skutečně otevírány mnohé developerské bytové projekty a některé byty jsou v nich prázdné. V roce 2012 nabízeli realitní makléři v Praze přes šest tisíc nových volných bytů a dalších 2300 bytů čekalo na dostavbu. Informoval o tom server praha.idnes.cz. Podle článku nabízeli developeři na začátku roku 2011 v Praze 7 098 nových bytů a dalších 2 809 bylo dokončeno v průběhu roku. Za celý rok 2011 se jich však prodalo necelých 3 800. Namátkou, volné byty obsahují bytové domy v Korunní, v Dolních Počernicích, Čakovicích, Jinonicích, na Jižním městě, Břevnově, v Letňanech, Horních Měcholupech a na Zličíně. V létě bylo v Praze v nabídce celkem 6600 nových bytů.

Není však pravdou, že developeři Praze nic nepřinášejí. Mimo rozšíření bytového fondu a přílivu nových obyvatel přinášejí někdy i rozšíření nabídky služeb, developeři budují cyklostezky i školky.

Definice luxusního bytu je nespecifická a nejednotná. Zpráva (.pdf, str. 12) Ministerstva pro místní rozvoj uvádí následující: “ Podle „definitivních výsledků“ sčítání lidu, domů a bytů v roce 2011 zahrnoval bytový fond ČR celkem 4 756 572 bytů, z toho bylo 4 104 635 obydlených bytů, z nichž 43,7 % v rodinných domech a 55 % v bytových domech ”. Podle sčítání lidu, domů a bytů z roku 2011 ČSÚ bylo k datu v Praze 496 911 obydlených bytů a 55 163 rodinných domů (Tab. 9.1., str. 30). Sčítání lidu ČSÚ informuje (.pdf, str. 5), že nejvyšší podíly obydlených domů a bytů byly zaznamenány v hl. m. Praze (93,0 %, resp. 92,2 %). Pokud 496 911 bytů a 55 163 rodinných domů tvořilo 92,2 %, pak tedy 42 038 bytů bylo neobydlených a 4 666 domů neobydlených.

Číselné údaje pocházejí z roku 2011. V roce 2012 nabízeli realitní makléři v Praze přes šest tisíc nových volných bytů a dalších 2 300 bytů čekalo na dostavbu. Informoval o tom server praha.idnes.cz. Protože však parametry luxusního bytu nejsou jasně definovány, hodnotíme výrok jako neověřitelný.

Výrok hodnotíme jako nepravdivý z následujících důvodů:

1) Trest odnětí svobody na dva roky (např. v případě usmrcení z nedbalosti může být vyšší – až šest let) může viník (zde autonehody) obdržet ve specifickém případě těžkého ublížení na zdraví dle § 147 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb. trestního zákoníku. V tomto případě se dále šetří podmínka toho, zda jednáním viníka dopravní nehody nedošlo k porušení některé z tzv. důležitých povinností stanovených zákonem o silničním provozu (viz níže). 2) Payne absolutně nezohledňuje náhradu škody poškozenému (zmíněné "poplatky poškozenému"), a to jak v trestněprávní, tak občanskoprávní rovině (viz níže). 3) Kandidát mystifikuje též v otázce "ostatních států Evropy". Problematika je obdobně upravena např. na Slovensku (viz níže).

První bod hodnocení, věnující se specifickému trestu dva roky odnětí svobody, nejlépe odůvodňuje následující část článku ze serveru e-právo, jež se zabývá přestupky a trestněprávními důsledky dopravních nehod:

"V rámci samotného šetření skutkového stavu dopravní nehody se mimo jiné šetří i zavinění nehody konkrétním viníkem. Dojde-li na základě šetření policejní nebo jiný správní orgán k závěru, že konkrétní osoba porušila některou z povinností stanovených zákonem o silničním provozu, bude tato osoba zpravidla obviněna ze spáchání přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích dle ustanovení § 22 a 23 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, a hrozí jí dle § 11 a násl. tohoto zákona některá ze sankcí od napomenutí, přes pokutu či zákaz řízení až po propadnutí věci. Nadto je třeba upozornit, že ve stanovených případech se řidiči motorového vozidla, kterému byla příslušným orgánem uložena sankce za přestupek, navíc zaznamená v registru řidičů stanovený počet bodů. V případě dopravní nehody, při které dojde k ublížení na zdraví jiné osoby, se současně šetří, zda jednáním jejího viníka nedošlo k porušení některé z tzv. důležitých povinností stanovených zákonem o silničním provozu. Je-li tento předpoklad potvrzen, může být proti této osobě zahájeno trestní stíhání pro trestný čin ublížení na zdraví z nedbalosti dle ustanovení § 148 odst. 1 trestního zákoníku, případně v závislosti na míře újmy i těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti dle § 147 odst. 1 a 2 trestního zákoníku, resp. trestného činu usmrcení z nedbalosti dle § 143 odst. 1 a 2 trestního zákoníku, za což pachateli hrozí trest až šesti let odnětí svobody. Klíčovým při posuzování rozdílů a okolností poranění a jejich důsledků je pro soudy vždy lékařský nález či posudek, nikoli pouze skutečnost, jak se poškozený po útoku zdravotně cítil. V souvislosti se způsobením těžké újmy na zdraví, případně smrti, je nutné podotknout, že dobu, po kterou nebyl postižený léčen z důvodu vyčkávání na lékařský zákrok nelze zahrnovat do obsahu zaviněného následku, za který je odpovědný viník nehody.Pokud jde o porušení tzv. důležité povinnosti stanovené zákonem o silničním provozu, pak je třeba uvést, že za porušení důležité povinnosti není dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu České republiky (kupř. rozhodnutí sp.zn. 6 Tdo 538/2002) v souvislosti s ustanovením § 148, resp. § 147 trestního zákoníku automaticky považováno porušení jakéhokoli ustanovení pravidel silničního provozu, jež mají za následek ublížení na zdraví či smrt, nýbrž jen porušení takové relevantní povinnosti, jejíž vědomé nerespektování má za dané situace zpravidla za následek nebezpečí pro lidský život nebo zdraví, kdy jejím porušením může snadno dojít k takovému následku.

Následně výčet „důležitých povinností“ není možné učinit taxativně, neboť je každé jednání posuzováno ve světle konkrétní situace. Typickými příklady, které soudy považují za porušení důležité povinnosti jsou kupříkladu:

• řízení motorového vozidla pod vlivem návykové látky;
• řízení motorového vozidla bez potřebného oprávnění;
• hrubě nepřiměřeně rychlá jízda;
• řízení vozidla za snížené viditelnosti se silně znečištěným čelním sklem a světlomety;
• předjíždění v místech, kde je to zakázáno;
• nesledování technického stavu vozidla;
• nevěnování se plně řízení;
• jízda ve vzdálenosti od vozidla, která nebyla s ohledem na rychlost vozidel bezpečná; aj.

Každá dopravní nehoda je však vždy posuzována samostatně s ohledem na její okolnosti a soud při tomto posuzování, zda byly naplněny znaky daného trestného činu, musí mimo jiné zkoumat existenci příčinné souvislosti mezi porušením důležité povinnosti a následkem jednání."

Druhý bod hodnocení rozporoval tzv. "poplatky poškozenému". Těmi je pravděpodobně myšlena náhrada škody poškozenému (zde nemajetkové škody – zdraví) způsobené trestným činem, na níž trestní zákoník pamatuje. Náhrada škody poškozenému v kontextu trestněprávní odpovědnosti se pak nevylučuje ani s odpovědností občanskoprávní, konkrétně s ustanoveními občanského zákoníku. Povinnost peněžité náhrady za ublížení na zdraví stanovuje především § 2958 a § 2962 násl. občanského zákoníku.

Třetí bod hodnocení: "Všechny ostatní státy v Evropě to řeší dlouhodobými poplatky poškozenému...", nejlépe vyvrátíme odkazem na článek Zákonný postih vinníka dopravnej nehody Ministerstva vnútra Slovenskej republiky, který popisuje celou problematiku na Slovensku. Ta je velmi obdobná výše popsanému řešení problematiky v ČR.

Výrok hodnotíme jako neověřitelný, protože vzhledem k povaze fenoménu, jehož se výrok týká, není možné zjistit relevantní informace.

První a zatím poslední sčítání bezdomovců, proběhlo v roce 2011. Počet bezdomovců v Praze byl podle údajů ČSÚ 1 254. Sčítání neposkytuje informace o reálném počtu bezdomovců, protože bylo prováděno především v azylových domech. Někteří bezdomovci se odmítli do sčítání zapojit. Předpokládá se, že dvě třetiny bezdomovců nejsou ve statistice vůbec zahrnuty. Průzkum z roku 2009 ukázal na vzorku 157 bezdomovců dočasně ubytovaných v azylových domech, že 43,9 % osob z této skupiny bylo závislých na kouření, 7,6 % bylo závislých na alkoholu, 0,6 % bylo drogově závislých a 20 % osob kombinovalo tyto tři závislosti (.pdf, str. 9).

Tento vzorek a jeho výsledky nelze aplikovat na jinou skupinu bezdomovců, neboť se změnily podmínky bezdomoveckého prostředí. Z informací ohledně počtu drogově závislých zase nelze odvodit procento bezdomovců ve skupině uživatelů drog.

Odhaduje se, že v zemích EU je 25 až 40 % bezdomovců s duševními problémy. Přikládáme rovněž statistiku z USA.

Výrok hodnotíme na základě dokumentů dostupných na webu hlavního města Prahy. Z těch je patrné, že uváděné částky neodpovídají skutečnosti.

Počty problémových uživatelů drog vyčísluje Strategie protidrogové politiky (.pdf, str. 58). Vydávané prostředky pak najdeme ve Výroční zprávě o realizaci protidrogové politiky za rok 2013 (.pdf, str. 45).

RokPočet uživatelů drogVydané prostředky (v tisících Kč)2005 9800 29 0002006 8400 29 0002007 10 000 32 0002008 11 500 37 0002009 10 400 40 0002010 11 350 40 0002011 10 900 35 1502012 14 600 39 0002013 n/a 41 000

V rámci těchto souhrnů se jedná o celkovou částku vydanou městem na protidrogovou politiku. Zmíněná výroční zpráva uvádí konkrétně položky na stranách 52–53 pro roky 2012–2013. Které z těchto všech položek tvoří protidrogovou prevenci města však není nikde zcela konkrétně popsáno a není tak možné korektně určit celkovou částku na prevenci pro daný rok. Z toho důvodu je výrok hodnocen jako neověřitelný.

Ve výroční zprávě FN Motol (.pdf) za rok 2013 je na stranách 85–87 rozepsán personál nemocnice (resp. všichni zaměstnanci). V tomto výčtu (profesní složení, rozdělení podle kvalifikace, vzdělání a platu) ovšem není popsána kategorie, kterou Miloslav Ludvík zmiňuje.

Z mediálních zpráv se také nepodařilo dohledat, že by FN Motol zaměstnávala zmíněné osoby na dané práce. Nelze tak korektně říci, zda Ludvíkův výrok sedí, či nikoli.

Výrok hodnotíme jako pravdivý na základě zápisů z hlasování a rozprav zastupitelstva HMP a informací z volebního programu KSČM.

V zápisu (.pdf) z jednání Zastupitelstva HMP (27. 2. 2014), se Marta Semelová vyslovila pro návrh opatření ukládající radě HMP “ předložit nově zpracovanou metodiku rozdělování finančních prostředků, obdržených jako odvod z loterií tak, aby motivovala městské části ke skutečnému omezení hazardu...“ (str. 6–7).

Mimo to Semelová např. na zasedání zastupitelstva (.pdf, 19. 9. 2013) uvedla následující: “ Považuji opravdu za naprosto postavené na hlavu, pokud rozdělujeme tyto peníze městským částem podle toho, kolik má která povolených výherních hracích přístrojů a jiných technických herních zařízení a podle počtu dnů, na které byla vydána povolení. My tím přece vyložena nabádáme starosty městských částí, aby tam ty herny, aby tam tyto přístroje herní měli. Čím víc jich budete mít, tím víc budete mít peněz. (...) Znovu požaduji na Radě hl. m. Prahy, aby připravila novou metodiku rozdělování těchto peněz, např. podle počtu obyvatel ” (str.101).

Pravdou také je, že součástí volebního programu KSČM pro Prahu je následující bod: Nulová tolerance k hazardu: likvidace sítě herních automatů a kasín ”.

Výrok hodnotíme jako neověřitelný, z důvodu velkého rozptylu v možném platovém ohodnocení a absenci dohledatelných oficiálních informací.

Podle informací MPSV (.pdf, str. 28) činil medián měsíční mzdy (údaje k prvnímu pololetí 2014) v kategorii Zaměstnanci v ozbrojených silách (kromě generálů, důstojníků a poddůstojníků) 23 646 Kč.

Plat strážníků se liší především v závislosti na době odpracované ve službě a rovněž na lokalitě, kde působí.

Podle Idnes nováčci pobírají v průměru 17 tisíc korun čistého, lidé s desetiletou praxí 21 až 22 tisíc korun čisté mzdy. Portál Městské policie Praha slibuje nástupní plat po 5měsíční přípravě 20 až 22 tisíc korun čistého. Průměrný plat podle jiného článku na Idnes u strážníků v Praze činil v loňském roce 29 609 korun, letos by průměrná mzda měla vzrůst na 30 500 Kč.

Václav Moravec v pořadu uváděl, že průměrná mzda se pohybuje kolem 27 tisíc korun.

Podle nařízení vlády (.pdf, str. 9 a str. 303 a dále) se plat strážníka může lišit až o sedm platových tříd.

Kontaktovali jsme Městskou policii v Praze s žádostí o upřesnění informací a hodnocení doplníme.

Podle výroční zprávy (.pdf – str. 11) FN Motol za rok 2013 měla nemocnice skutečně obrat cca 7 miliard korun. Přesně šlo o 7,15 miliardy. Co se týká výše výdajů na právní poradenství, nelze tuto informaci ve výroční zprávě dohledat. Ta v přehledu výdajů pouze souhrnně popisuje výdaj na služby (ve výši cca 335 milionů). Kolik však přesně jde na právní poradenství, resp. na právníky obecně, není dohledatelné.

Zmínka o 150 milionech je dohledatelná z veřejně dostupných zdrojů (např. ČTK/Lidovky.cz). Byla však aktuální v roce 2012, resp. v té době byla publikována. Bylo také přislíbeno, že se tato částka bude snižovat. Z jednotlivých rozpočtů na webu města však není dohledatelné, kolik přesně město ročně souhrnně vydá za právní poradenství v letech po uveřejnění této zprávy –tedy v letech 2013 a 2014. Je otázkou, zda jde celkovou sumu na právní poradenství pojmenovat jako “vyhazování” peněz, to je spíše otázka interpretace jednotlivých politických aktérů.

Na základě informací z internetového portálu hlavního města Prahy hodnotíme výrok jako pravdivý. Dodejme, že Praha zveřejňuje v elektronické podobě všechny uzavírané smlouvy. Smlouvy nad 100 tisíc korun pak od roku 2013 podléhají schválení radou města.

Tomáš Hudeček ve svém výroku patrně naráží na zákaz veřejné podpory – tedy čl. 107 smlouvy o fungování EU, který hovoří o státních podporách. Evropské právo zde pracuje s nedovolenou (veřejnou) podporou. Město např. nemůže majetkově podpořit obchodní společnost, pokud by tím mohlo narušit hospodářskou soutěž zvýhodněním určitého podniku (jenž by tak mohl například mít zvýhodněné postavení při získání nějaké zakázky). Na druhé straně zná "evropská právní úprava" výjimky z této nedovolené podpory (tj. podpora může být za určitých okolností v souladu s právem EU).

V otázce, zda je možné vložit majetek do vlastní akciové společnosti, je situace komplikovanější. Města zakládají vlastní obchodní společnosti, včetně akciovek – například městská část Praha 4 založila 4-Majetkovou, a.s. Města také vstupují do právnických osob, např. koupí podíl ve společnosti vlastnící fotbalový klub apod. Samozřejmě město může nakoupit akcie jako investici. Nelze si například představit situaci, že by město nemohlo sanovat vlastní akciovou společnost, která jako jediný subjekt poskytuje veřejnou dopravu ve městě apod.

Výrok tedy hodnotíme jako zavádějící, přičemž: a) není jasné o jakém "vyvádění majetku" (typu podpory) primátor Hudeček hovoří, b) i přesto, že je v kontextu evropského práva striktně zakázána veřejná podpora, existují z tohoto pravidla výjimky.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, neboť na webu Dopravního podniku města Prahy lze skutečně najít uzavírané smlouvy. O tom, že Dopravní podnik v minulosti smlouvy zveřejňovat přestal, informoval na jaře letošního roku server iHned.cz. Nyní je však již smlouvy opět možno zpětně dohledat. Ty nejstarší pocházejí z února 2013 a poslední smlouva byla zveřejněna 26. září 2014. Některé další informace lze nalézt v sekci Odpovědi na žádosti o informace podle zákona č. 106/1999 Sb.

Výrok je zavádějící, jelikož Michálek naznačuje, že povinné subjekty mají povinnost zveřejňovat smlouvy, což není pravda.

Hlavní město Praha je majoritním akcionářem akciové společnosti Pražské služby. Povinné subjekty jsou dle § 2 zákona č. 106/1999 Sb. státní orgány, územní samosprávné celky a jejich orgány a veřejné instituce. Pražské služby jsou však skutečně povinny zveřejňovat informace. Vyvozujeme tak z judikatury Nejvyššího správního soudu, jenž v rozsudku ze dne 6. 10. 2009, č. j. 2 Ans 4/2009-93, publ. pod č. 1972/2010 Sb. NSS judikoval, že akciová společnost ČEZ, která je většinově vlastněna státem, je povinna informace zveřejňovat. Tato judikatura se dle našeho názoru dá analogicky vztáhnout i na Pražské služby, a. s., jež jsou většinově vlastněny hlavním městem Praha.

Nicméně i za předpokladu, že by se daný judikát vztahoval na Pražské služby, zákon jim neukládá povinnost, aby samy od sebe informace jako smlouvy zveřejňovaly, jak naznačuje Michálek. Subjekty jsou povinovány poskytnout takovéto informace na základě žádosti podle zákona 106/1999 Sb., o tomto případě ovšem Michálek nehovoří.

Společnost Pražské služby na svých webových stránkách skutečně žádné smlouvy nezveřejňuje. V sekci Info pro akcionáře lze sice nalézt například výroční zprávy a záznamy z jednání valné hromady, ovšem úplné znění smluv, o kterých se v těchto dokumentech hovoří, zveřejněno není.

Výrok je neověřitelný, jelikož nebylo možné dohledat město, kde by figuroval výhradně soukromý dopravce. Existují sice příklady obcí, v nichž vedle sebe paralelně funguje veřejná a soukromá doprava, nicméně příklad, kdy by přeprava lidí spadala výhradně do privátních rukou, jsme nenalezli.

Dle serveru Mises je veřejná doprava zprostředkovávána soukromým dopravce např. v Hong Kongu, kde největším autobusovým dopravcem je společnost KMB (Kowloon Motor Buses), případně na západním pobřeží Turecka. V českém prostředí zajišťuje provoz veřejné linkové autobusové dopravy v některých regionech např. soukromá firma ICOM, a. s.

Před 4 lety skutečně pražští politici v představenstvech a dozorčích radách městských firem byli hojně zastoupeni. Politici byli, jak informoval Idnes.cz, v představenstvech dozorčích rad společností vlastněných městem i v říjnu 2011. Např. zastupitel za ODS Pavel Hurda to odůvodňoval tím, že nemůže odstoupit okamžitě, protože by tím ohrozil fungování společnosti.

V březnu 2012 informovaly Lidové noviny, že je Pavel Hurda stále členem představenstva Pražské plynárenské. Článek také obsahuje seznam deseti politiků, kteří představenstva opustili. K odvolání dalších politiků došlo v květnu 2013.

Na začátku února 2014 byl do předsednictva Dopravního podniku jmenován člen TOP 09 Jiří Špička. V tomto týdnu vyšel článek o politicích v představenstvech rovněž na serveru Aktuálně.cz, který informoval také o dvou spolustranících primátora Hudečka.

Pravdou je, že politici v dozorčích radách nejspíše nefigurují v takové míře jako dříve.

Výrok hodnotíme jako nepravdivý, protože Kongresové centrum skončilo v červených číslech. Dle výroční zprávy (.pdf, viz Schválení účetní závěrky za 2013 dozorčí radou, str. 49) Obecního domu za rok 2013 skončila společnost v zisku 15 308 019 Kč. Kongresové centrum však podle své výroční zprávy (.pdf, str. 8) zaznamenalo ztrátu 233 550 Kč.

V koalici s ČSSD byl Bohuslav Svoboda primátorem od konce roku 2010 do listopadu 2011. Přitom zpráva z října roku 2011 prokazuje, že není pravdivé, že splnil heslo „politici z představenstev“.

„Pražanům zastupitelé města slíbili, že odejdou z představenstev firem spojených s městem a zasednou pouze v dozorčích radách. Při projetí obchodního rejstříku lze však zjistit, že v představenstvech působí řada politiků z městských částí a také bývalí politici a že většinou jde o současné i bývalé členy ODS. […] Nejčastěji svá místa hájí tím, že jsou v oblasti odborníci“ (idnes.cz; zvýraznění Demagog.cz).

Jedním z nástrojů pro větší otevřenost, jež byly zavedeny za primátora Svobody, byl například rozklikávací rozpočet.

Praha představila svůj rozklikávací rozpočet v prosinci 2011. Už v září, když primátor prezentoval své plány, psaly Hospodářské noviny, že žádné jiné české město zatím rozklikávací rozpočet nepoužívá.

Tomáš Hudeček byl do funkce primátora zvolen 20. června 2013. Údaje o hospodaření hlavního města Prahy jsou ve formě tzv. rozklikávacího rozpočtu s možností exportu do strojově čitelných formátů dostupné právě do roku 2013. Data pro současný návrh rozpočtu na rok 2014 a soubor rozpočtů hlavního města Prahy na tentýž rok jsou sice zveřejněna ve srovnatelném rozsahu, avšak výhradně formou jednotlivých souborů ve formátu .pdf. Ze zjištěných informací tedy vyplývá, že změna ve vedení magistrátu vedla i ke změně ve způsobu prezentace rozpočtu města.

Rozklikávací rozpočet hl. m. Prahy ukazuje hospodaření obce za jednotlivé kalendářní roky. Částky v jednotlivých kategoriích umožňuje stránka rozklikávacího rozpočtu zobrazit celkově nebo v přepočtu na obyvatele.

Z rozklikávacího rozpočtu lze vyčíst výši schodku či přebytku, příjmy a výdaje obce a vnitřní přesuny peněžních prostředků obce. Všechny zkoumané oblasti jsou rozděleny pouze do kategorií, avšak komu byly jaké částky zadány, server neuvádí. Rozklikávací rozpočet tak slouží pouze jako základní přehled toků peněz obce, jde tedy o zjednodušení přístupu k informacím pro občany na principu “user friendly”.

Od ledna 2014 nemá pražský magistrát řádně zvoleného ředitele. Tehdy ukončil úřad Martin Trnka i z důvodu nedůvěry primátora. Úřad zatím vede zástupce ředitele Radovan Košťál. O novém řediteli rozhodne až nové vedení vzešlé z komunálních voleb. Výrok je hodnocen jako pravdivý.

Podle zákona (.pdf) č.128/2000 Sb. o obcích § 101/1: rada obce se schází ke svým schůzím podle potřeby, její schůze jsou neveřejné. Rada obce může k jednotlivým bodům svého jednání přizvat dalšího člena zastupitelstva obce a jiné osoby.

Výrok hodnotíme jako zavádějící, jelikož pořizování zápisu z jednání rady je bezproblémové, v případě zvukových a obrazových záznamů to ale současná právní úprava vzhledem k neveřejné povaze jednání neumožňuje.

Jak uvádí Deník veřejné správy: "Neveřejnost schůzí ovšem neznamená, že neveřejná jsou rovněž její usnesení. Tuto skutečnost potvrzuje i rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 25. srpna 2005, sp. zn. 6 As 40/2004-62, podle kterého ‚neveřejnost schůze rady obce ani právo člena zastupitelstva obce nahlížet do zápisu ze schůze rady obce (§ 101 odst. 1 a 3 zákona č. 128/2000 Sb., obecního zřízení) neomezují samy o sobě právo na informace (čl. 17 odst. 1 Listiny základních práv a svobod) ohledně skutečností obsažených v takovém zápisu‘".

Věc potvrzuje i dokument Ministerstva vnitra – Metodické doporučení k činnosti územních samosprávných celků (. pdf, str. 19): "Zveřejňování zápisu z jednání rady obce na internetu rozhodně neodporuje zákonu o obcích. Zveřejňování zápisu z jednání rady obce na internetu lze považovat za vstřícný krok k občanům,který jim umožní se seznámit se záležitostmi projednávanými v radě obce. Zveřejňování nebrání ani to, že schůze rady obce jsou ze zákona neveřejné". Co se ale týče pořizování zvukových záznamů, zde je situace složitější. V minulém volební období skupina poslanců předložila novelu zákona o obcích (.pdf), podle kterého by mohlo zastupitelstvo obce svým usnesením povolit pořizování obrazového a zvukového záznamu ze svého jednání. Tento návrh ovšem spadl pod stůl s ukončením volebního období.

Ve stanovisku vlády (.pdf) k tomuto návrhu je upozorňováno "zejména na to, že předložený návrh zákona opomíjí odlišný právní režim zasedání zastupitelstva a schůze rady z hlediska přístupu veřejnosti (...) Ačkoliv tedy zákon o obcích ani další dotčené právní předpisy přímo neupravují otázku pořizovánízvukových ani obrazových záznamů ze zasedání zastupitelstva, současně platí, že za stávající právní úpravy je zasedání zastupitelstva vždy veřejné. Odlišně je pak třebavnímat úpravu u schůze rady, která je, jak již bylo uvedeno výše, neveřejná a zavedení navrhované právní úpravy by si proto vyžádalo další úpravy v dotčených právních předpisech, které by musely změnit celou stávající koncepci konání schůze rady". Stanovisko také upozorňuje na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 13. března 2012, sp. zn. 8 A 316/2011. Zde soud judikoval, že je zákonné, pokud si záznam z jednání zastupitelstva pořizují osoby odlišné od členů zastupitelstva pro svoji potřebu. Zasedání rady se ovšem judikát nevěnuje.

Jak tedy vidíme, žádná platná právní úprava ani rozsudky soudů neošetřují pořizování obrazového nebo zvukového záznamu z jednání rady, tento postup by byl se vší pravděpodobností vzhledem k neveřejné povaze jednání rady – na rozdíl od pořízení prostého zápisu – nezákonný či by minimálně vyvolal právní spory. Rozhodně ale nelze tvrdit, že v tomto "není žádný problém".

Na stránce Ministerstva vnitra je možno nalézt např. uzavřené smlouvy, k nalezení jsou po vyžádaní také informace o platech, odměnách a výsluhách. Z roku 2011 je dostupný dokumentMzdy policistů a hasičů (.pdf), z roku 2012 zase Vývoj platů příslušníků bezpečnostních sborů (. pdf).

Výrok hodnotíme jako pravdivý, 22. srpna 2012 byl Pirátskou stranou přijat tzv. předpis o lobbingu, který v § 4 uvádí, že:

(1) Představitelé strany mají povinnost zveřejňovat na systémech strany pro širokou veřejnost informace o svých lobbistických kontaktech, nestanoví-li tento předpis jinak (§ 5).
(2) Zveřejňují se následující informace o kontaktech:a) okamžik, původce, způsob a průběh kontaktu,
b) jména zúčastněných osob, zejména lobbistů a jejich klientů,
c) uvedení záležitosti, které se kontakt týkal,
d) popis zvláštního zájmu,
e) všechny poskytnuté nebo slíbené výhody a plnění.

Odkaz na evidenci lobbistických kontaktů Pirátské strany naleznete zde.

Výrok hodnotíme jako zavádějící, protože místopředsedkyně Sněmovny Jaroslava Jermanová sice řekla, že kontakty s lobbisty hnutí ANO zveřejňovat bude, zároveň však odkazovala na to, že je nejprve nutno přijmout definici termínu “lobbista”.

Jakub Michálek a Jaroslava Jermanová byli skutečně společně hosty pořadu Politické spektrum. Jakub Michálek vyjmenoval (0:34 a dále) mezi prioritami České pirátské strany také zveřejňování kontaktů s lobbisty na internetu. Jaroslava Jermanová na to posléze reaguje slovy, že postrádá definici slova lobbista, tudíž nedokáže říct, kdo to je (čas 3:35). Toto zopakovala i později (5:47), kdy řekla, že neexistuje oficiální definice lobbisty a je potřeba ji nejprve přesně stanovit, ale ANO je na to připravené a určitě bude kontakty zveřejňovat.

Z tohoto vyjádření vyvozujeme, že Jaroslava Jermanová tento svůj závazek podmiňovala právě přijetím definice lobbista. Tak to pochopila také Česká televize, která tuto interpretaci výroku uvedla ve shrnujícím článku.

Hnutí ANO nyní své kontakty s lobbisty nezveřejňuje.

Následující tabulka představuje vývoj dotací Dopravního podniku hl. m. Prahy:

201011,43 mld.201111,13 mld.201210,63 mld.201310,83 mld.201411,63 mld.

Zdroje dat: výroční zpráva 2013 (pdf., str. 41), výroční zpráva 2012 (.pdf, str. 84), výroční zpráva 2010 (.pdf, str. 52), komentář k běžným výdajům rozpočtu 2014 (str. 24).

Jak tedy vidíme, dotace Dopravnímu podniku za doby primátorského působení Bohuslava Svobody poklesly.

Jak se píše ve výroční zprávě za rok 2013, původní plánovaná kompenzace byla ve výši 10,6 mld. korun. Tato kompenzace byla naplánována za doby, kdy byl ještě v čele magistrátu primátor Svoboda. V červnu (tedy měsíc nástupu primátora Hudečka) byla tato kompenzace navýšena na 10,69 mld. korun “ v souvislosti s vícenáklady na náhradní provoz v období povodně v červnu 2013 a vyšší kompenzace za provoz linky 128 pro kalendář­ní rok 2013 ”.

K dalšímu navýšení na 10,77 mld. korun došlo “ dodatkem č. 8 Smlouvy, jehož předmětem je vyhodnocení výkonů a kompenzace za 3. čtvrtletí roku 2013 ”. Závěrečná suma pak vznikla ještě odsouhlasením pohledávky. Dodejme ale, že k takovýmto navyšováním v průběhu roku docházelo i za primátora Svobody.

12. června 2012 koalice ODS–TOP 09 schválila usnesení (.pdf) o záměru odkoupit menšinový podíl v Pražských službách od společnosti Soranus limited.

Česká pozice informovala o tom, že zhruba o půl roku dříve vznikl samotný záměr města odkoupit daný menšinový podíl, což je také zhruba období, kdy se na pražské radnici střídaly koalice ODS–ČSSD a ODS–TOP 09. Zmíněná společnost Soranus limited ovšem fungovala jako tzv. "kastlíková firma" a její ovládnutí před valnou hromadou v roce 2012 oznámila společnost Natland.

Dále v prosinci 2012 došlo k prodeji tohoto podílu Pražských služeb společnosti Northward Holding Limited (dále NHL). Město Praha usilovalo o zisk podílu a tedy o ovládnutí Pražských služeb i nadále. Žaloby dalších drobných akcionářů ale neumožnily společnosti NHL odkup akcií těchto akcionářů.

Z tohoto důvodu padla možnost zapůjčení akcií NHL městu Praha, což by otevřelo magistrátu cestu k ovládnutí Pražských služeb.