Alena Schillerová

Alena Schillerová ve svém výroku hovoří o období vlády Petra Nečase. Recese nastala po krátkém oživení ekonomiky po globální hospodářské krizi z let 2008/2009. V letech 2010 a 2011 česká ekonomika rostla, sice pomalu, ale následně v roce 2012 propadla znovu do recese, která trvala zhruba 2 roky (viz graf níže). Ve spojení s hospodářskou krizí z roku 2009 se tak hovořilo o nejdelší recesi v České republice v historii. Index prosperity, který porovnává vývoj reálných mezd a míru nezaměstnanosti, se teprve v roce 2015 dostal nad hodnotu, které dosáhl v roce 2007.

Roční růst HDP České republiky vyjádřený v %

V roce 2010 tehdejší vláda dle svých vlastních vyjádření skutečně šla spíše cestou škrtů ve vládním rozpočtu nežli zvýšenou investiční aktivitou. Vláda snižovala počty státních zaměstnanců a přistupovala k obecným úsporám ve státním sektoru ve snaze neprohlubovat zadlužení státu. Dále také například zmenšovala výdaje na dopravní infrastrukturu či rušila některé programy sociální politiky. Na rok 2011 pak vláda naplánovala rozpočet s nižším deficitem, než jaký byl v letech 2009 a 2010 (viz graf níže). I média v té době hovořila o velkém šetření a škrtání ve vládním rozpočtu – hovořilo se o „Kalouskově léčbě“, hojně probírané byly škrty platů státních zaměstnanců.

Celkové výdaje za rok 2011 pak ve výsledku byly ještě nižší, než jaké vláda plánovala – místo schválených 1 190,70 mld. korun se utratilo pouze 1 155,53 mld. Největší úspory lze pozorovat v kapitálových výdajích. Schodek schváleného rozpočtu se tak oproti roku 2010 snížil téměř o 15 mld. korun.

Je tedy pravdou, že vláda po roce 2010 prováděla politiku škrtů a že poté došlo k recesi ekonomiky České republiky. Je také pravdou, že pokles výdajů vlády se projeví negativně na růstu HDP. Na druhou stranu celkové výdaje státního rozpočtu se i přes uvedené škrty nijak výrazně nesnižovaly a spíše stagnovaly, jak je vidět z údajů státního závěrečného účtu za rok 2010, 2011 (.pdf, str. 2) a 2012 (.pdf, str. 2). Nelze tedy prokázat příčinnou souvislost mezi prováděnými škrty a vzniklou recesí. Názory odborníků na danou věc se liší. Někteří ekonomové, jako například v dané době Tomáš Holub či zpětně Miroslav Singer, považovali škrty a šetření vlád během krize za chybu a za důvod následné recese. Jiní, jako například Aleš Michl, ale tvrdili, že samotné škrty Českou republiku do recese nedostaly.

Výrok Aleny Schillerové obsahuje dvě faktické části, na které jsme se při hodnocení zaměřili. Jedná se jednak o tvrzení, že tehdejší pravicová vláda v roce 2010 škrtala a také, že těmto škrtům následovala ekonomická recese. Další části jsou buď subjektivním hodnocením ministryně, případně naznačením kauzálního vztahu mezi rozpočtovými škrty a ekonomickou recesí, na kterém nepanuje odborná shoda. Jelikož jsou obě faktické části pravdivé, výrok jako celek také hodnotíme jako pravdivý.

Důvodová zpráva k vládní novele zákona č. 23/2017 Sb., o pravidlech rozpočtové odpovědnosti, uvádí (.pdf, str. 3–4), že vláda „pro rok 2021 navrhuje vytvořit fiskální prostor až do výše 4 % HDP a následně konsolidovat veřejné finance (…) o půl procentního bodu meziročně. Tato trajektorie by měla zabezpečit postupné přibližování k současné výši střednědobého rozpočtového cíle České republiky a jeho bezpečné dosažení v roce 2028, aniž by byla ekonomika ohrožena nadměrným jednorázovým negativním fiskálním šokem“.

Dle dokumentu (.zip, D01.pdf, str. 10) Ministerstva financí, zveřejněném v říjnu 2019, tedy ještě před pandemií, odpovídá limit střednědobého rozpočtového cíle „hodnotě strukturálního salda −0,75 % HDP“. Dodejme, že stejné číslo uvádí také zmíněná důvodová zpráva (.pdf, str. 3): „Výše střednědobého rozpočtového cíle je pro rok 2020 a roky následující stanovena na −0,75 % HDP.“

Ministerstvo financí tedy plánovalo, že strukturální schodek veřejných financí nepřesáhne 0,75 % HDP. Z důvodové zprávy a také z Rozpočtové strategie sektoru veřejných institucí České republiky na roky 2021 až 2023 (.pdf, str. 2) z dubna 2020 pak vyplývá, že strukturální saldo by mělo podle MF v roce 2028 činit −0,5 % HDP.

Zde je důležité zmínit, že hodnoty strukturálního salda veřejných financí byly dle dat MF (.pdf, str. 39) v letech před pandemií vyšší než −0,5 % HDP. V roce 2019 byl výsledek záporný a činil −0,1 % HDP, jednalo se tedy o strukturální deficit. V předcházejících třech letech naopak strukturální saldo skončilo v číslech kladných, tedy v přebytku – v roce 2018 to bylo 0,7 % HDP, v roce 2017 1,1 % HDP a v roce 2016 0,9 % HDP.

Dle dostupných informací tak Ministerstvo financí plánuje, že v roce 2028 bude činit strukturální saldo veřejných financí −0,5 % HDP, a nepřesáhne tudíž před pandemií stanovenou hodnotu střednědobého rozpočtového cíle (−0,75 % HDP). Ve veřejně dostupných dokumentech MF se však neobjevuje, že by strukturální saldo v roce 2028 mělo dosáhnout hodnot z let před pandemií (−0,1 % HDP a vyšších), výrok proto hodnotíme jako zavádějící.

Pokladní plnění je pravidelně zveřejňováno každý měsíc na stránkách Ministerstva financí ČR a jsou v něm vyjádřeny příjmy, výdaje a saldo státního rozpočtu. Podrobné informace jsou zveřejňovány vždy na začátku měsíce. Je přitom pravdou, že počínaje 1. červnem (.xlsx) jsou v této publikaci zveřejňovány vedle klasických údajů o pokladním plnění také výdaje na protikrizová opatření.

Podobné informace pak obsahuje i zatím poslední zveřejněná tabulka (.xlsx) z 1. července 2020.

Ministerstvo financí na svých stránkách zveřejnilo podrobná data o plnění státního rozpočtu za leden až červen 2020, mezi nimiž lze nalézt také informace týkající se opatření zavedených kvůli koronavirové krizi. Jedná se konkrétně o tabulku (.xlsx, list Plnění COVID-19), ve které se skutečně objevuje vyčíslení zahrnující kompenzační bonusy, program Antivirus či úlevy na daních, o nichž hovoří Alena Schillerová. Součtem jednotlivých částí této tabulky (viz níže) také dostaneme číslo 127,7 miliard (83,2 + 19,4 + 25,1 = 127,7), tedy zaokrouhleně 128 miliard, které ministryně financí uvádí ve výroku.

Některé položky v tabulce, zejména kompenzační bonusy, programy Antivirus A a B, ošetřovné či zvýšení platby státu za státní pojištěnce, nejsou z hlediska hodnocení výroku problematické a lze říci, že tyto finance stát skutečně do ekonomiky „pouští“.

O použití tohoto slova by se do jisté míry dalo polemizovat ve spojení s prominutím červnových záloh na daně z příjmu a posečkáním u DPH. Jedná se sice o vstřícné gesto státu, nicméně tyto finanční prostředky stát ve skutečnosti nemá (pouze očekával, že je od těchto daňových poplatníků vybere) a de facto je tak do ekonomiky nemůže „pustit“. Navíc se v těchto případech jedná pouze o prominutí záloh, nikoliv o prominutí daně. Nelze ovšem popřít, že díky tomu mohou poplatníci tyto částky v současnosti využít jinak a podpořit tak českou ekonomiku.

Za nejproblematičtější však považujeme skutečnost, že Alena Schillerová hovoří o částce 128 miliard, ve kterých jsou započítány také státní záruky úvěrů v programech COVID I až III atd. Ty jsou konkrétně obsaženy v sumě 25,1 miliardy ve třetí části tabulky. (Přesněji Česká republika poskytuje „státní záruku za dluhy Českomoravské záruční a rozvojové banky, a.s., které vyplývají z ručení za dluhy z úvěrů poskytnutých bankami“. Právě Českomoravská záruční a rozvojová banka má na starosti většinu programů COVID a vystavuje dalším bankám záruky na úvěry z těchto programů.) Navíc, COVID Praha připravila Českomoravská záruční a rozvojová banka ve spolupráci s městem Praha, nikoliv ve spolupráci s vládou.

Je pravdou, že bez programů COVID by mnozí podnikatelé na úvěry nedosáhli. Nelze však říci, že k vyplacení státních záruk došlo a stát tyto peníze „pustil do ekonomiky“. Stát, resp. Českomoravská záruční a rozvojová banka za tyto úvěry pouze ručí, tj. peníze budou „puštěny“ pouze v případě, že ten, jehož úvěr byl zaručen, úvěr nesplatí. Z tohoto důvodu hodnotíme výrok jako zavádějící. Dodejme, že k zahrnutí státních garancí do vyčíslení státní pomoci se již dříve vyjadřoval například hlavní ekonom investiční skupiny Natland Petr Bartoň, který uvedl, že je to „spíše účetní položka než skutečná pomoc“.

Do zmiňovaných 128 miliard pak nezapočítáváme poslední část tabulky s názvem Úvěrové moratorium (264,9 mld.), neboť se jedná pouze o možnost odložení splátek spotřebitelských úvěrů, podnikatelských úvěrů a hypoték. Pro úplnost je třeba také poznamenat, že tabulka uvádí data k 30. a 29. červnu.

Snížená sazba DPH platí od 1. května 2020. Jedná se o přesunutí mnohého zboží a služeb do druhé snížené 10% sazby. Z 21 % se snížila daň z přidané hodnoty na 10 % u služeb jako kadeřnictví, oprava jízdních kol, půjčování knih, prodej točeného piva a jiné. Z 15 % poté klesla DPH např. u služby čištění vnitřních prostor v domácnostech, mytí oken v domácnostech, domácí péče o děti a jiné.

Tato opatření však nebyla přijata v důsledku epidemie koronaviru, ale byla schválena Poslaneckou sněmovnou již 13. září 2019, kdy poslanci přehlasovali senátní veto. Jednalo se navíc o spojitost s další vlnou EET, ministryně financí Alena Schillerová konkrétně uvedla: „S tímto snížením DPH jsme přišli v souvislosti s náběhem poslední [vlny] EET (…)“ Přestože závěrečná fáze EET byla z důvodu koronavirové krize odložena, snížení DPH zůstalo.

Následně ovšem vláda přišla 25. května s návrhem protikrizového daňového balíčku, který zahrnoval i snížení DPH vztahující se „na oblasti ubytovacích služeb, vstupného na kulturní akce a sportovní události, vstupného na sportoviště, jízdného na vlecích a vstupného do saun a dalších podobných zařízení, a to ze současných 15 na 10 procent“, jak uvedla vláda po svém jednání.

Protikrizový daňový balíček byl poté 16. června Poslaneckou sněmovnou ve zrychleném jednání přijat a následně, po schválení Senátem a podpisu prezidenta republiky, 30. června publikován ve Sbírce zákonů. Jeho součástí bylo kromě již zmíněného dalšího snížení DPH také snížení jiných daní. Konkrétně se jednalo o snížení silniční daně o 25 %, a to pro auta nad 3,5 tuny. Dále budou moci obce osvobozovat od daně z nemovitých věcí u více mimořádných událostí.

8. června 2020 následně vláda schválila Liberační balíček III, který zahrnuje odložení platby daně z nabytí nemovitostí do konce roku, podání daňového přiznání k dani z příjmu do 18. srpna 2020 a jiné. Posunutý je také termín pro plátce DPH. Tento balíček upravuje již úlevy přijaté v Liberačním balíčku I a II.

Odpuštění sociálního pojištění bylo schváleno Poslaneckou sněmovnou 16. června 2020 poté, co byl návrh vrácen Senátem s pozměňovacími návrhy. Novela zákona byla publikována ve Sbírce zákonů 30. června. Jedná se v ní o odpuštění té části sociálního pojištění, kterou platí zaměstnavatelé, a to v období červen, červenec, srpen. Tito zaměstnavatelé ovšem musí splňovat několik základních podmínek: zaměstnávají maximálně 50 osob, počet odpracovaných dní těmito zaměstnanci se nesmí snížit o více než 10 % oproti březnu 2020, zaměstnavatelé musí vyplatit alespoň 90 % mzdy ve srovnání s březnem 2020. Zároveň tyto firmy však nesmí požádat o podporu Antivirus B.

Již dříve pak byly živnostníkům odpuštěny platby minimálních záloh na sociální pojištění.

Nejprve zařaďme výrok do kontextu rozhovoru. Bezprostředně před tímto výrokem říká ministryně Schillerová: „My ale částečně touto cestou jdeme. Od 1. června společně s pokladním plněním zveřejňujeme přehled opatření, která vláda zavádí v souvislosti s krizí. K 1. červenci jsme do ekonomiky pustili 128 miliard, což zahrnuje přímou pomoc typu kompenzačních bonusů nebo Antiviru i úlevy na daních. Snížili jsme DPH, odložili jsme splatnost řady daní, odpustili jsme soc. pojištění.“

Mluví tedy zjevně o opatřeních, která již byla přijata, resp. již platí. Poté po otázce moderátorky: „To vše jsou ale dočasná opatření. Pravicová opozice žádá trvalý pokles daňové zátěže,“ následuje ověřovaný výrok.

Daň z nabytí nemovitosti je obsažena v zákonném opatření Senátu č. 340/2013 Sb. V rámci opatření, která se snaží snížit negativní dopady koronavirové epidemie, vláda vypracovala návrh zákona (.pdf) obsahující zrušení daně z nabytí nemovitosti (str. 10). Vláda si od novely slibuje snížení daňové a administrativní zátěže a rovněž rozproudění trhu s nemovitostmi (str. 10–11.) Novela ve středu 8. července 2020 prošla 3. čtením a zamířila do Senátu.

Výrok tedy hodnotíme jako zavádějící, neboť zákon rušící daň z nabytí nemovitosti je stále v legislativním procesu, a může být tedy zamítnut Senátem, popř. vetován prezidentem republiky. Jinými slovy, fakt, že zákon schválila Poslanecká sněmovna, nutně neznamená, že daň bude skutečně zrušena. Z kontextu výroku i jeho znění se však zdá, že zrušení daně z nabytí nemovitosti již prošlo celým legislativním procesem, tedy, že daň z nabytí nemovitosti již byla úspěšně zrušena. 

Ve veřejně dostupných zdrojích se nám nepodařilo dohledat podrobnější informace o analýze, která by se zabývala vyčíslením finančních dopadů opozičních poslaneckých návrhů, jež souvisejí s koronavirovou krizí, na státní rozpočet.

S žádostí o konkrétní čísla pro návrhy opozice i samotné ODS a dále také o popis použité metodiky jsme se proto obrátili na Ministerstvo financí. To nám zaslalo tabulku, v níž se suma 723 miliard skutečně objevuje a která dle MF vyčísluje odhadované dopady „nevládních návrhů (vlastních i pozměňovacích)“. Důležité je zde však zdůraznit, že i když tabulka nese název „Legislativní nevládní návrhy, které souvisí s opatřeními proti Covid-19 a mají vliv na státní rozpočet 2020“, podle námi zjištěných dat jsou v ní započítány i některé návrhy vládní.

Jako příklad lze uvést položku „Pozastavení EET do konce roku 2020“, u níž MF v tabulce odhaduje, že kvůli ní na straně příjmů státní rozpočet přijde o 12 miliard korun. Od začátku koronavirové krize byly v roce 2020 ve Sněmovně projednávány tři návrhy zákonů týkající se elektronické evidence tržeb. Jedním z nich byl návrh opozice, další dva podala vláda v březnu a v květnu. Prvním vládním návrhem byla povinnost evidence tržeb pozastavena do dne ukončení nouzového stavu, druhým do 31. prosince 2020. Opoziční pozměňovací návrhy k těmto dvěma vládním návrhům i samostatný opozicí předložený návrh však požadovaly jen ještě delší odložení povinností nebo například úplné zrušení EET. Na straně příjmů tak oproti vládním návrhům nemohly mít logicky na rozpočet 2020 takřka žádný dopad. Dodejme, že ještě před pandemií MF uvedlo, že EET by měla do rozpočtu 2020 přinést 15,2 miliardy korun.

Uvedené opoziční návrhy v oblasti EET nemohou mít tedy proti vládním návrhům v roce 2020 žádné další finanční náklady. Nabízí se tak interpretace slov Aleny Schillerové, že částkou 723 miliard Kč nemá na mysli dopady na rok rozpočet 2020, ale dopady dlouhodobé. Tomuto výkladu by nasvědčoval návrh poslankyně Šafránkové a dalších zvyšující slevy na dani z příjmů, který je v materiálu MF vyčíslen na 30 miliard Kč. Tento návrh (.pdf, str. 6) zákona totiž počítal s účinností až od roku 2021.

Proti tomuto výkladu však svědčí v uvedeném materiálu položka vyčíslující návrh poslance Jurečky o odkladu platby DPH o 1 rok na 330 miliard Kč. Vzhledem k tomu, že se jedná o pouhý odklad platby daně, je zřejmé, že tento návrh by sice přinesl náklady v roce 2020, ale daňoví poplatníci by danou sumu doplatili v roce následujícím. Pokud bude mít toto opatření nějaké dlouhodobé náklady, pak téměř nulové (financování tohoto výpadku příjmů formou státních dluhopisů, které mohou být za 1 rok splaceny odloženým výnosem této daně).

Jak ukazují uvedené příklady, je zřejmé, že s tabulkou poskytnutou Ministerstvem financí je třeba pracovat obezřetně. Obsahuje totiž prosté vyčíslení nákladů jednotlivých opozičních návrhů, z nichž některé se překrývají s návrhy vládními, některé přinesou pouze přechodné náklady a některé se naopak mohou projevit až dlouhodobě. V žádném případě nelze uvedené položky jednoduše sečíst a Alena Schillerová tak interpretuje tuto tabulku zavádějícím způsobem.

Ve výroku zmiňovaných 130 miliard korun v případě návrhů ODS pak v tabulce Ministerstva financí dohledat nelze. Jmenovitě totiž obsahuje pouze návrhy poslance Jurečky (KDU-ČSL) a poslanců SPD. Dopad některých dalších pozměňovacích návrhů je pak hodnocen souhrnně, podle jednotlivých návrhů zákonů, popř. v položce „Ostatní pozměňovací návrhy (hrubý odhad)“, kde je uvedena souhrnná částka 33 miliard korun. Nelze vyloučit, že Ministerstvo financí má vyčíslení návrhů ODS k dispozici, nám je však neposkytlo. Zároveň platí, že pozměňovací návrhy nemusí obsahovat odůvodnění, proto není ani v našich silách finanční náročnost pozměňovacích návrhů ODS spočítat.

Dodejme, že co se týče použité metodiky, MF pro Demagog.cz uvedlo: „V případě, že samotný návrh neobsahoval přesnou kvantifikaci (nebo uváděl pouze dopad na veřejné rozpočty) stanovilo v tomto případě Ministerstvo financí hrubý odhad dopadů na státní rozpočet, a to dle svých nejlepších znalostí a velmi konzervativně. (…) Pokud se jednalo o křížení návrhů jednoho poslance, senátora či klubu v různých variantách (např. navýšení kompenzačního bonusu v různých částkách), počítalo se pouze s jedním z návrhů s nejvyšším rozpočtovým dopadem.“

Poslanecká sněmovna 10. července v prvním čtení schválila návrh na zavedení paušální daně pro OSVČ. Paušální daň představuje jeden souhrnný odvod sociálního a zdravotního pojištění a daně měsíčně. Pro rok 2021 je vypočítána na 5 740 Kč měsíčně a dobrovolně ji budou moci využít OSVČ s příjmy do 800 tisíc Kč ročně a neregistrovaní k platbě DPH.

Zda to bude pro živnostníky velká pomoc je subjektivním hodnocením a jako takové jej nehodnotíme. Pro kontext však uveďme, že cílem návrhu je ulevit živnostníkům od vedení účetnictví i kontrol ze strany finančního úřadu. Zároveň pro mnoho živnostníků nejspíš nebude paušální daň finančně zajímavá. S přihlášením k paušální dani už živnostník nebude moci uplatňovat žádné další daňové slevy a úlevy, jako je například bonus na děti nebo sleva na manželku. Ministerstvo financí počítá s tím, že možnost platby paušální daně využije kolem 127 000 OSVČ. 

Co se týče daně z nabytí nemovitosti, od roku 1992 u nás platil zákon č. 357/1992 Sb., který upravoval daň dědickou, daň darovací a daň z převodu nemovitostí. Podle tohoto zákona činila až do konce roku 2012 sazba daně z převodu nemovitostí 3 %. Od 1. ledna 2013 za vlády ODS pak nabyla účinnosti novela zákona, která tuto sazbu zvýšila na 4 %.

Tento zákon o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí byl ke dni 1. ledna 2014 zrušen a v účinnost vstoupilo zákonné opatření Senátu č. 340/2013 Sb., o dani z nabytí nemovitých věcí. Sazba daně z nabytí nemovitých věcí zůstala stejná, a to 4 %.

Ministryně Schillerová se takto vyjádřila ve věci zrušení daně z nabytí nemovitostí, která byla zavedena 1. ledna 2014. Stalo se tak zákonným opatřením Senátu č. 340/2013 Sb., o dani z nabytí nemovitých věcí, jež vstoupilo v platnost 30. října 2013. Tímto opatřením došlo k nahrazení daně z převodu nemovitostí a ke zvýšení sazby o jeden procentní bod na 4 %. Tyto kroky se nevyhnuly kritice a brzy se začalo jednat o zrušení této daně.

Jako první s návrhem na zrušení zákonného opatření přišla ODS. Rozeslán byl poslancům dne 12. března 2015, tedy necelých 15 měsíců poté, co vešla daň v účinnost. Tehdejší stanovisko vlády bylo nesouhlasné a návrh byl následně zamítnut v prvním čtení. Alena Schillerová však v té době žádnou politickou funkci nezastávala, na Ministerstvo financí, své současné působiště, se dostala až 1. ledna 2016. Od té doby působila ve funkci náměstkyně pro daně a cla. Z této pozice se ale Alena Schillerová k dani z nabytí nemovitých věcí vyjádřila v rozhovoru pro 1rr.cz. Existenci daně označila jako „velmi opodstatněnou“, přičemž kladla důraz jak na její přínos pro státní rozpočet, tak na doporučení Evropské komise a OECD.

Druhý návrh na zrušení daně předložila opět ODS. Stalo se tak 5. prosince 2017, tedy osm dní před jmenováním Aleny Schillerové do funkce ministryně financí. Vláda své nesouhlasné stanovisko (.pdf) zaslala poslancům dne 27. prosince 2017. Jako důvody pro nesouhlas byly mimo jiné uvedeny: transparentnost, snadná prokazatelnost, relativní nenáročnost správy a kontroly či právě stabilní příjem do veřejných rozpočtů. Dále byla zmíněna obava z případného nesouladu se zahraničním zdaněním, stejně jako vliv návrhu na související vnitrostátní legislativu. Všechny vládou uvedené argumenty se jeví do jisté míry pragmatické vzhledem k zaměření na praktický užitek úpravy. I tento návrh poslanci zamítli v prvním čtení.

S třetím návrhem na zrušení opatření přišlo na konci roku 2019 hnutí SPD. Vláda s ním vyslovila nesouhlas a ve stanovisku (.pdf) kromě stručného odůvodnění odkazuje na návrh předchozí. Organizační výbor projednání návrhu SPD doporučil, k tomu však na plénu Poslanecké sněmovny nedošlo.

Co se týče ministryně Schillerové osobně, ta svůj odmítavý postoj ke zrušení daně znovu vyjádřila např. v pořadu Partie 29. září 2019:

Terezie TOMÁNKOVÁ, moderátorka: „Zrušení daně z nabytí nemovitosti. Teď to neprošlo Sněmovnou po návrhu v Senátu.“ (Jednalo se o návrh zákona, předložený vládním poslancem Raisem, kterým se měnilo zákonné opatření Senátu, Senát podal pozměňovací návrh na jeho úplně zrušení, byl však přehlasován a zákon vstoupil v platnost v původním vládním znění, pozn. Demagog.cz.)

Alena SCHILLEROVÁ, ministryně financí, vicepremiérka /nestr. za ANO/: „To nepodpořím z jednoho prostého důvodu. Víte, opozice, když je v opozičních lavicích, tak navrhuje takovéto cupování rozpočtu salámovou metodou. Je to 13 a půl miliardy minus. … A do budoucna si myslím, že ta vize je svým způsobem správná, tak to musíme zasadit do kompletní reformy majetkových daní.“

Pokud budeme čerpat data z webu Finanční správy, příjem daně z nabytí nemovitých věcí se skutečně pohybuje v oblasti od 13,5 do 14 miliard korun ročně. Za minulý rok tato daň do veřejných rozpočtů přinesla přibližně 13,85 miliard, o rok dříve to bylo 13,57 miliard. Pro zajímavost v tabulce uvádíme také zbytkový dopad daně z převodu nemovitostí.

Hodnocení dopadu takového výpadku ze státních příjmů slovem „příliš“ je poměrně nekonkrétní. Z dat uvedených v přehledu (.xls) vývoje inkasa na vybraných druzích příjmů vyplývá, že daň z nabytí nemovitých věcí činí za poslední 3 roky méně než 1,56 % z celkových příjmů. Tento podíl se na první pohled nejeví jako podstatná část, nicméně řada tradičních daní má podíl menší. Je tomu tak u daně silniční, daně z příjmu fyzických osob z přiznání nebo u daně z nemovitých věcí. I proto považujeme užití slova „příliš“ za opodstatněné.

Přestože pohnutky a motivy Aleny Schillerové znát nemůžeme, hodnotíme její výrok jako pravdivý. Jak z jednání vlády, na kterém se od prosince 2017 podílí, tak z veřejných tvrzení ministryně nelze usuzovat, že by se návrhům na zrušení daně z nabytí nemovitých věcí bránila z jiných než pragmatických důvodů. Rozpočtový výpadek pak ministryně financí odhaduje správně a jeho vliv na státní rozpočet lze označit jako znatelný.