Andrej Babiš

Andrej Babiš přesně neuvádí, jakého období se zmíněný údaj týká, výrok nicméně zmiňuje v kontextu kritiky současné vlády Petra Fialy a v odůvodnění tak vycházíme z nejnovějších dat.

Eurostat a ČSÚ

Mírou chudoby v zemích EU se zabývá statistický úřad Eurostat. Ten pracuje s ukazatelem rizika ohrožení příjmovou chudobou, který představuje podíl lidí, jejichž příjmy se pohybují pod 60 % mediánu (tedy úrovně příjmu, kterého dosahuje polovina lidí). Tomuto údaji se také říká hranice chudoby a její přesnou hodnotu pro Českou republiku stanovuje (.pdf) Český statistický úřad (ČSÚ). Dle jeho dat, ze kterých Eurostat vychází (.pdf), byla hranice příjmové chudoby v roce 2022 186 847 Kč ročně. Pod hranicí příjmové chudoby se tak nacházelo 10,2 % Čechů, což dle dat ČSÚ odpovídalo přibližně milionu lidí. Nejnovější data za rok 2023 ČSÚ dosud nezveřejnil.

Z mediánu příjmů pak částečně vychází také ukazatel „rizika chudoby nebo sociálního vyloučení“. Ten představuje podíl lidí ve společnosti, kteří spadají do alespoň jedné ze tří následujících podmínek: jsou ohroženi již zmíněnou příjmovou chudobou, vážně materiálně strádají nebo žijí v domácnosti s velmi nízkou pracovní intenzitou, která zahrnuje domácnosti, kde lidé v produktivním věku nenaplnili potenciál své možné pracovní doby a odpracovali z ní maximálně 20 %. V roce 2022 bylo chudobou podle této širší definice ohroženo 11,8 % Čechů, tedy přibližně 1,2 milionu lidí (.xlsx).

Zpráva Poverty Watch

V říjnu 2023 se uskutečnila konference Evropské sítě proti chudobě a sociálnímu vyloučení (EAPN), na které byla představena Zpráva o stavu a vývoji chudoby v ČR 2023, kterou EAPN každoročně zpracovává a později se stává součástí celoevropské zprávy „Poverty Watch“ (.pdf). Autoři této zprávy se vůči metodice Eurostatu vymezují (.pdf, str. 2) a navrhují porovnávat příjmy českých domácností s mediánem příjmů v celé Evropě, neboť mediánový příjem v České republice je podle nich zpravidla nízký.

Ukazatele míry chudoby Eurostatu bývají odborníky kritizovány z více důvodů (.pdf, str. 121), za problematické je považováno hlavně srovnání mezi jednotlivými státy (.pdf, str. 8). Výsledky České republiky v rámci těchto žebříčků označil za možný statistický klam např. i sociolog Daniel Prokop kvůli tomu, že se příjmový medián mezi evropskými státy liší.

V textu publikovaném na webových stránkách organizace EAPN, který informuje o konané konferenci, stojí, že „ohroženo chudobou je v ČR téměř 15 % obyvatelstva a více než 10 % obyvatel ČR žije již pod hranicí chudoby.“ Tyto údaje na základě nejnovějších dat o počtu obyvatel (.xlsx) odpovídají zhruba milionu lidí žijících pod hranicí chudoby a 1,6 milionu osob ohrožených chudobou. V textu ovšem není zmíněný zdroj, ze kterého organizace vychází.

Ve zprávě Poverty Watch (.pdf, str. 15) autoři pouze píší, že „v ČR žije asi milion lidí na hranici chudoby, velké množství lidí se ale zároveň nachází i těsně nad touto hranicí“. Konkrétní číslo se přitom ve zprávě nenachází (.pdf). Seznam Zprávy později informovaly o tom, že během tiskové konference předseda EAPN Karel Schwarz (.pdf) upřesnil, že „velkým množstvím“ jsou „podle odhadů až dva miliony lidí“. Tyto údaje pak převzala některá média. Podle Seznam Zpráv ale experti nechtěli zprávu komentovat a poukazovali na to, že tato iniciativa nepřesně interpretuje zdroje, jejichž údaje navíc nelze ověřit.

Česko 2022: Život k nezaplacení

Autoři zmíněné zprávy Poverty Watch čerpají (.pdf, str. 7) z dat projektu Česko 2022: Život k nezaplacení, který zpracovává Český rozhlas společně s výzkumnou společností PAQ Research. Tento projekt rozlišuje domácnosti v příjmové chudobě a nízkopříjmové domácnosti bez větších úspor, které definuje jako domácnosti, jejichž čistý měsíční příjem je nižší než medián a současně mají úspory na maximálně jeden měsíc. V metodických poznámkách k projektu je upřesněno, že vychází z hranice chudoby, kterou v roce 2019 stanovil ČSÚ, tj. 12 818 Kč, a pro následující měsíce ji vždy navyšuje podle míry inflace oproti předchozímu měsíci. 

Dle posledních dat z listopadu 2023 se 13 % domácností nacházelo v příjmové chudobě a 18 % domácností bylo nízkopříjmových bez větších úspor. V průběhu roku 2022 se ukazatel příjmové chudoby pohyboval v rozmezí 13–17 % a ukazatel nízkopříjmových domácností bez větších úspor na 15–18 %.

Tyto údaje jsou ovšem uvedeny na domácnosti, nikoliv na obyvatele. Dle posledního sčítání lidu v roce 2021 má Česká republika 4 813 103 hospodařících domácností, přičemž průměrně v jedné domácnosti žije 2,15 osob. Na základě těchto údajů bychom tak mohli velmi hrubě odhadnout, že 13 % domácností trpících příjmovou chudobou odpovídá 625 703 domácnostem, v přepočtu na obyvatele by se pak jednalo cca o 1,35 milionu osob. Obdobným způsobem při výpočtu 18 % nízkopříjmových domácností bez větších úspor dojdeme k číslu přibližně 1,86 milionu lidí. Toto číslo se blíží zmiňovaným 2 milionům lidí. Náš hrubý odhad nicméně nereflektuje velikost daných domácností, ale operuje pouze s celorepublikovým průměrem.

Zdroj: Český rozhlas a PAQ Research

Shrnutí

Dle posledních dat Eurostatu z roku 2022 je v Česku příjmovou chudobou ohroženo asi 1,2 milionu lidí, což je značně odlišné číslo, než které uvádí Andrej Babiš. Metodika Eurostatu je ovšem terčem kritiky, vymezuje se vůči ní např. Evropská síť proti chudobě a sociálnímu vyloučení (EAPN). Ta během své tiskové konference v říjnu 2023 uvedla, že v Česku žije asi milion lidí na hranici chudoby a až dva miliony lidí se nachází těsně nad touto hranicí.

Tuto informaci později převzala řada médií, nám se ovšem nepodařilo ověřit, ze kterých statistických dat tyto údaje vycházejí. EAPN se odvolává na zprávu Poverty Watch, kde ale počet osob těsně nad hranicí chudoby není upřesněn. Ve zprávě se navíc neuvádí přesné zdroje k těmto datům. Naopak zmiňuje výsledky projektu Česko 2022: Život k nezaplacení, dle kterého v roce 2022 žilo 13 % domácností v příjmové chudobě a 18 % domácností bylo označeno jako nízkopříjmové bez větších úspor. Z těchto dat o domácnostech nicméně nelze jednoznačně určit, kolik lidí se v příjmové chudobě nachází a kolik jich je ohroženo. Výrok Andreje Babiše tak hodnotíme jako neověřitelný.

Andrej Babiš ve svém novoročním projevu kritizoval vládu Petra Fialy a podotkl, že v současnosti má Česko jedny z nejvyšších cen elektřiny v Evropské unii (EU). Ceny elektřiny pro domácnosti napříč EU porovnává např. Statistický úřad Evropské unie (Eurostat), který tyto údaje zaznamenává pololetně.

Nejnovější data jsou v době našeho ověření dostupná za první pololetí roku 2023. Jak ukazuje následující graf, v tomto období mělo Česko dle Eurostatu až 11. nejdražší elektřinu ze všech 27 členských států. Konkrétně elektřina stála 0,264 eur za kilowatthodinu, tedy 264 € za megawatthodinu (v přepočtu ke kurzu z 30. června 2023 asi 6 265 korun).

Odpuštění poplatků za obnovitelné zdroje energie (POZE)

Plán na odpuštění poplatků za obnovitelné (přesněji podporované) zdroje energie, tzv. POZE, vláda schválila v červnu 2022. Vydala nařízení, kterým od 1. října 2022 navýšila prostředky, jimiž stát dotuje náklady na podporu výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů.

Podle zákona č. 165/2012 Sb. mají výrobci elektřiny „z obnovitelných zdrojů, druhotných zdrojů nebo vysokoúčinné kombinované výroby elektřiny a tepla“ právo získat finanční podporu za každou vyrobenou MWh energie. Celkové náklady na tuto podporu přitom částečně financuje stát a mimo jiné také samotní odběratelé – právě prostřednictvím poplatků, které jsou součástí plateb za elektřinu.

Výši prostředků, které poskytuje stát, určuje podle zákona vláda, a to tak, aby spolu s ostatními zdroji pokryly celkové předpokládané náklady na podporu obnovitelných zdrojů v daném roce. Díky navýšení státního financování se tak v důsledku snížila suma, kterou musí zaplatit odběratelé elektřiny. Na tuto skutečnost následně zareagoval Energetický regulační úřad, který výši poplatku podle zákona stanovuje. Od 1. října 2022 snížil částku, z níž se poplatek za POZE vypočítává (.pdf, str. 25), na nulu (.pdf, str. 2).

Do 1. října 2022 tak odpovídala maximální výše poplatku za POZE 495 Kč/MWh (.pdf, str. 25) bez DPH, tedy v médiích často zmiňovaným 599 Kč/MWh s DPH. Od tohoto data byl ale poplatek nulový a domácnosti a firmy jej tedy neplatily – hradil se pouze ze státního rozpočtu.

Návrat POZE

Vláda Petra Fialy ale na konci září 2023 schválila (.pdf) nařízení (.pdf), kterým se pro domácnosti a firmy obnovila povinnost platit poplatky. Podle vlády šlo o plošné opatření, které v době nižších cen energií už není nutné. Odběratelé tak od začátku letošního roku opět musí hradit poplatek ve výši 599 korun za megawatthodinu.

Fialův kabinet tedy skutečně z velké části „přehodil“ placení poplatků za obnovitelné (respektive podporované) zdroje energie na domácnosti a firmy, jak řekl Andrej Babiš. Bývalý premiér už ovšem nezmínil, že stát na tyto poplatky stále uvolňuje peníze ze státního rozpočtu, na letošní rok se má konkrétně jednat o 9,35 miliardy korun (.pdf). Celkové náklady přitom dle odhadu Energetického regulačního úřadu (ERÚ) budou činit přibližně 36 miliard, a lidé a firmy by tak letos měli zaplatit asi 26,65 miliard Kč. Tato částka je tedy výrazně nižší, než jakou ve výroku uvádí bývalý premiér.

Následující graf zobrazuje celkové výdaje na podporované zdroje energie v posledních letech. Vyplývá z něj, že domácnosti a firmy ve většině let platily větší část, či alespoň přibližně polovinu poplatků. Situace se výrazně změnila až v roce 2022, kdy vláda na poslední tři měsíce tyto poplatky odpustila, jak zmiňujeme výše. Je nicméně pravdou, že letos stát na podporované zdroje energie vydá mnohem menší částku než v předcházejících letech.

Dodejme, že částka přibližně 62 miliard korun se ve veřejném prostoru objevovala v souvislosti s celkovým snížením státních výdajů v roce 2024. Například i podle konsolidačního balíčku se má letos ušetřit 62,4 mld. Kč. Z návrhu rozpočtu nicméně vyplývá, že se plánované výdaje meziročně sníží o necelých 50 miliard korun.

Závěr

Česko tedy nepatří k zemím EU, které mají jedny z nejvyšších cen elektřiny. Dle srovnání Eurostatu ČR v prvním pololetí roku 2023 měla až 11. nejdražší elektřinu ze všech členských států. Rozhodnutím Fialovy vlády se pak pro domácnosti a firmy skutečně vrací povinnost platit poplatky za podporované zdroje energie, která byla přerušena od 1. října 2022. Stejně jako v předcházejících letech ale bude část výdajů hradit stát. Celková podpora má dle odhadu ERÚ dosáhnout pouze 36 miliard korun, nikoliv 62 miliard, které zmiňuje Andrej Babiš. Jeho výrok tak hodnotíme jako nepravdivý.

Andrej Babiš ve výroku uvádí, že se současný předseda Strany evropských socialistů (PES) Stefan Löfven měl vyjádřit o úmyslu vedení vyloučit z této frakce slovenskou stranu SMER Roberta Fica. Dále tvrdí, že obdobně hrozilo vyloučení z Evropské lidové strany (EPP) i Fideszu, jejímž předsedou je Viktor Orbán.

SMER a pohrůžka vyloučení z PES

Nejprve uveďme, že Strana evropských socialistů je frakcí, do které se od roku 1992 sdružují socialistické, sociálně demokratické, demokratické a dělnické strany z EU, Velké Británie a Norska. Stefan Löfven, který byl švédským premiérem v letech 2014–2021, stojí v čele PES od října 2022.

Vedení PES se zástupci SMERu probíralo některá Ficova prohlášení týkající se např. podpory Ukrajiny již před volbami do slovenského parlamentu, které se uskutečnily 30. září. Vedení PES během těchto debat zdůraznilo mj. potřebu prosazování sociálnědemokratických hodnot a respektu k mezinárodními právu. Robert Fico se např. nechal slyšet, že by Slovensko mělo přestat ve vojenské podpoře Ukrajiny a Ukrajina by neměla vstoupit do NATO. Ukrajince také nazval fašisty a nacisty a prohlásil, že válka vždy přichází ze západu a mír z východu.

Právě na tato prohlášení reagoval předseda PES Stefan Löfven 30. září v rozhovoru pro švédský server Dagens Nyheter, kdy uvedl, že by v případě dalších proruských vyjádření Roberta Fica mohla být strana SMER z PES vyloučena. Konkrétně řekl: „PES podporuje Ukrajinu a očekáváme, že i naše členské strany budou Ukrajinu nadále podporovat.“

Doplňme, že na Löfvenova slova Robert Fico reagoval 2. října na svém facebooku. Jeho vyjádření nazval vydíráním a také řekl (video, čas 2:38): „Pokud daní za to, že se na Slovensku věnujeme skutečné levicové agendě a vyslovujeme suverénní názory, má být naše vyloučení z mezinárodní strany, tak takovou daň jsme připraveni zaplatit.“

Pro kontext také zmiňme, že straně SMER hrozilo vyloučení z evropské frakce již v minulosti. V roce 2006 bylo straně v PES pozastavené členství kvůli vytvoření vlády se Slovenskou národní stranou (SNS). Po téměř roce a půl bylo straně SMER obnovena možnost stát se plnohodnotným členem PES. O opětovném pozastavení členství SMERu se pak hovořilo v roce 2015, tentokrát kvůli výrokům Fica na adresu migrantů a také žaloba, kterou SMER podal na Evropskou unii kvůli uprchlickým kvótám.

Straně SMER bylo nakonec pozastaveno členství ve frakci 12. října 2023, tedy až po vysílání námi ověřovaného rozhovoru. Jedním z důvodů bylo vytvoření vlády se SNS, kterou PES označilo za krajně pravicovou.

Fidesz a vyloučení z EPP

Také straně Fidesz v minulosti hrozilo vyloučení. V roce 2019 bylo Fideszu pozastaveno členství v Evropské lidové straně (EPP) kvůli porušování principů právního státu. Pro úplné vyloučení hnutí Fidesz z EPP se předsedové 13 členských stran poprvé vyslovili v dubnu 2020. V dopise adresovaném tehdejšímu předsedovi EPP Donaldu Tuskovi poukazovali především na kontroverzní způsob řešení pandemie covidu-19. Maďarský parlament totiž v březnu 2020 schválil zákon, podle nějž mohl Orbán rozhodovat o dalších krocích ohledně řešení pandemie prostřednictvím dekretů bez nutnosti předchozího schválení parlamentem.

Dodejme, že v březnu 2021 všech 12 poslanců Fidesz frakci EPP definitivně opustilo. Stalo se tak v reakci na schválení nových pravidel usnadňujících jejich vyloučení, jež premiér Orbán označil za zjevně nepřátelský krok proti Fideszu a jeho voličům. Nejednalo se tedy výslovně o vyloučení, nýbrž o odchod z vlastního rozhodnutí. Tento krok byl nicméně reakcí na hrozící vyloučení.

Závěr

Předseda Strany evropských socialistů a bývalý švédský premiér Stefan Löfven tedy skutečně prohlásil, že v případě dalších proruských prohlášení Roberta Fica může být strana SMER, které je předsedou, z této frakce vyloučena. V minulosti vyloučení hrozilo také Orbánově Fideszu, byť z odlišných důvodů. Výrok z těchto důvodů hodnotíme jako pravdivý.

Pro kontext nejdříve uveďme, že hnutí ANO i slovenské hnutí Progresivní Slovensko (PS) jsou v Evropském parlamentu členy stejné nadnárodní politické skupiny. Ta se dříve nazývala ALDE (Aliance liberálů a demokratů pro Evropu), v roce 2019 nicméně došlo k jejímu přejmenování na Renew Europe (Obnova Evropy), a to především kvůli sloučení s poslanci francouzské strany Obroda prezidenta Emmanuela Macrona. Renew Europe tedy navazuje na činnost skupiny ALDE a vyznává liberální a proevropské hodnoty.

Konference CPAC a její následky

Andrej Babiš ve svém výroku zjevně poukazuje na kritiku, která se na jeho hlavu snesla za účast na mezinárodní konzervativní konferenci CPAC (Conservative Political Action Conference) v Budapešti. Tato akce, označovaná za setkání národoveckých ultrakonzervativců a euroskeptiků, se uskutečnila v květnu 2023. Jejím hlavním vystupujícím byl maďarský premiér Viktor Orbán.

Kromě Babiše, který je na webu budapešťské akce označen jako „konzervativní lídr“, se konference zúčastnili např. politici z evropských frakcí konzervativců a reformistů (ECR), euroskeptiků (ID), ale také američtí republikáni blízcí Donaldu Trumpovi. Dodejme, že Andrej Babiš ve svém projevu mj. kritizoval unijní Zelenou dohodu pro Evropu, která podle něj zničí evropský průmysl a uvrhne lidi do chudoby (video, čas 01:58).

Babišovu účast na této konferenci veřejně kritizovala mj. Katalin Cseh, viceprezidentka maďarské strany Momentum a evropské frakce Renew Europe. Ta na adresu bývalého českého premiéra uvedla, že považuje za nepřijatelné, „že zatímco na jedné straně Dunaje jsou studenti kropeni slzným plynem, na druhé straně stojí člen naší stranické rodiny na jednom pódiu s Viktorem Orbánem“. Pro doplnění zmiňme, že maďarská strana Momentum kandidovala v maďarských parlamentních volbách v roce 2022 v koalici s dalšími pěti stranami pod názvem Společně pro Maďarsko ve snaze porazit předsedu vlády Viktora Orbána a jeho vládnoucí stranu Fidesz.

Vystoupení a účast Babiše na budapešťské akci se nelíbily ani jeho dalším spolustraníkům z evropské frakce. Na kongresu ve Stockholmu, konaném taktéž v květnu 2023, straničtí delegáti schválili rezoluci, která Babišovu účast na konferenci odsoudila. Zároveň odsouhlasili, že ho přestanou zvát na své akce do té doby, než prověří, jestli je hnutí ANO věrné liberálním hodnotám. Prověřování mělo proběhnout v září, avšak dle informací serveru Aktuálně.cz a Hospodářských novin bylo na poslední chvíli zrušeno, neboť hnutí ANO avizovalo, že „jeho představitelé nebudou svým evropským kolegům v Česku k dispozici pro rozhovory“.

Dodejme, že již během léta poslalo hnutí ANO frakci Renew Europe dokument, ve kterém popisovalo svou podporu pro liberální kroky v České republice. Mezi ty zařadilo např. pomoc ukrajinským uprchlíkům nebo podporu manželství pro stejnopohlavní páry.

Progresivní Slovensko

Konkrétní kritiku ze strany zástupců hnutí Progresivní Slovensko se nám ve veřejně dostupných zdrojích ani na sociálních sítích jeho zástupců v Renew Europe nepodařilo dohledat. Katalin Cseh dříve v rozhovoru pro iRozhlas.cz uvedla, že jednou z šesti stran, které iniciovaly zmíněnou rezoluci, byla i strana ze Slovenska. V evropské frakci Renew Europe je nicméně v současné době mimo PS zastoupena také slovenská strana Jablko. Ta je v Evropském parlamentu reprezentována jednou poslankyní, která v roce 2019 kandidovala za stranu Svoboda a Solidarita (SaS).

Závěr

Maďarská členka Evropského parlamentu Katalin Cseh skutečně kritizovala Andreje Babiše za jeho účast na konzervativní konferenci CPAC. Konkrétní kritiku ze strany představitelů hnutí Progresivní Slovensko se nám ve veřejně dostupných zdrojích dohledat nepodařilo. Podrobné informace o dění uvnitř frakce, které by slova Andreje Babiše mohly potvrdit, skupina Renew Europe (ALDE) nezveřejnila. Na zástupce této frakce jsme se proto obrátili s dotazem, která slovenská strana rezoluci iniciovala, odpověď jsme doposud nicméně neobdrželi. Z uvedených důvodů výrok hodnotíme jako neověřitelný.

Česká místopředsedkyně Evropské komise Věra Jourová gratulovala vítězi slovenských parlamentních voleb Robertu Ficovi a jeho straně SMER-SD v rámci rozhovoru v České televizi (video, čas 00:43). Zároveň poblahopřála  Michalu Šimečkovi a jeho hnutí Progresívne Slovensko, které dle jejích slov v těchto volbách čelilo „bezprecedentní dezinformační masáži“ (video, čas 00:55). Příspěvek se stejným obsahem Jourová také publikovala na svém twitteru (nově X).

Věra Jourová v rozhovoru dále uvedla, že i přes „vysokou míru manipulace“ plně respektuje volbu slovenských občanů a výsledky voleb. Další téma, o kterém eurokomisařka mluvila, byl např. akt o digitálních službách, který se dle jejího názoru ve slovenských volbách ještě nemohl plně projevit. Poté nastínila, že v rámci kampaní během voleb do Evropského parlamentu bude podle ní jeho vliv výraznější.

Předseda hnutí ANO Andrej Babiš mluví o svém videu, ve kterém před slovenskými parlamentními volbami kritizoval hnutí Progresivní Slovensko a které zveřejnil v době probíhajícího moratoria (tedy v době zákazu volební kampaně). Ve výroku tvrdí, že Česká televize informovala o tom, že moratorium porušil, načež měla tuto zprávu převzít ostatní média. Babiš zároveň uvádí, že moratorium neporušil.

Moratorium

Volební moratorium na Slovensku začíná platit 48 hodin přede dnem konání voleb. Během tohoto moratoria je politickým stranám a koalicím zakázáno vést volební kampaň. Další omezení platí také pro média, která ve stejném období nesmí zveřejňovat informace o kandidátech, a nesmí se ani zveřejňovat volební průzkumy.

Volby do Národní rady Slovenské republiky se uskutečnily 30. září. Zmíněné video Babiš publikoval 28. září ve večerních hodinách, tedy již v době zákazu volební kampaně. V samotném zákoně o volební kampani nicméně stojí, že se zákaz zveřejňování informací o kandidátech v době moratoria nevztahuje na vysílání prostřednictvím internetu. Slovenské Ministerstvo vnitra poté upřesňuje, že tzv. bezplatné statusy (tedy statusy, které nejsou financovány v rámci kampaně) se za volební kampaň nepovažují. Andrej Babiš tedy moratorium neporušil.

Česká televize a další média

Česká televize prostřednictvím svého moderátora o Babišově videu mluvila ve svém vysílání 29. září odpoledne, kdy pouze podotkla, že předseda hnutí ANO svůj příspěvek publikoval v době zákazu volební kampaně. Explicitně však neuvedla, že by moratorium porušil (video, čas 09:29).

O videu Andreje Babiše pak ČT psala až 1. října, kdy pouze uvedla, že příspěvek zveřejnil před volbami do Národní rady. ČT o této záležitosti neinformovala např. ani v článku, který pokrýval podobu kampaně. Jako jeden z prvních se o videu zmínil server iRozhlas,cz, který pouze napsal, že „Babiš promluvil do finiše předvolebních bojů na Slovensku“ navzdory probíhajícímu moratoriu. Článek o jeho porušení výslovně nehovoří a podrobně popisuje především obsahovou stránku Babišova videa.

Podobně se k této situaci postavila i další média, která pouze upozorňovala na to, že Babiš své video publikoval v době, kdy je na Slovensku volební kampaň zakázána. Neuváděla ovšem, že by bývalý premiér moratorium porušil. Takovou informaci nepřinesla ani po skončení voleb.

Dodejme, že problematiku volebního moratoria v České televizi později probírali poslanec Karel Havlíček (ANO 2011) a předseda Senátu Miloš Vystrčil (ODS) s moderátorem Jakubem Železným (video, čas 10:33). Avšak ani zde moderátor o porušení moratoria nehovořil.

Závěr

Andrej Babiš tedy moratorium před slovenskými volbami do Národní rady skutečně neporušil. Česká televize však nepsala o tom, že by se tak stalo, jak Babiš ve výroku tvrdí. ČT ani nebyla mezi prvními, kdo o videopříspěvku bývalého premiéra informovali. Ostatní média tak od ní nemohla „opisovat“. Ani jiná média se však nevyjadřovala v tom smyslu, že by Babiš moratorium porušil. Výrok proto hodnotíme jako nepravdivý.

Předseda hnutí ANO Andrej Babiš výrokem naráží na své video, ve kterém před slovenskými volbami kritizoval hnutí Progresivní Slovensko (PS). V něm zároveň nastínil domnělé změny, které by dle něj hnutí chtělo prosadit, pokud by vyhrálo volby do slovenské Národní rady pořádané 30. září. Vyzýval přitom slovenské občany, aby této možnosti zabránili.

Bývalý premiér ve výroku také mluví o tzv. předvolebním moratoriu, které začíná na Slovensku platit 48 hodin přede dnem konání voleb. Během tohoto moratoria je politickým stranám a koalicím zakázáno vést volební kampaň. Další omezení platí také pro média, která ve stejném období nesmí zveřejňovat informace o kandidátech. V průběhu moratoria se nesmí zveřejňovat ani volební průzkumy.

Zmíněné video Babiš publikoval 28. září, tedy již v době zákazu volební kampaně. Na jeho adresu se poté vyjádřil i předseda PS Michal Šimečka, který uváděl, že by podle něj měl Andrej Babiš dodržovat slovenské zákony. Šimečka zároveň dodal, že během moratoria by se mohl zdržet komentářů ohledně podpory kandidátů.

V samotném zákoně o volební kampani nicméně stojí, že se zákaz zveřejňování informací o kandidátech v době moratoria nevztahuje na vysílání prostřednictvím internetu. Slovenské Ministerstvo vnitra upřesňuje, že tzv. bezplatné statusy (tedy statusy, které nejsou financovány v rámci kampaně) se za volební kampaň nepovažují. Sponzorovaný příspěvek už ale na druhou stranu kampaní je. Tuto informaci potvrdil také mluvčí resortu Matej Neumann.

Zmiňme také, že podle komunikačního experta Gabriela Tótha se moratorium nevztahuje na komunikaci s voliči na sociálních sítích. Také Tóth ve svém vyjádření upřesnil, že si kandidáti v době zákazu volební kampaně nemohou na sociálních sítích platit za reklamu.

Bezplatné statusy na sociálních sítích se tedy za volební kampaň nepovažují a mohou být zveřejňovány i v době moratoria. Andreje Babiše se proto moratorium v tomto případě skutečně netýkalo, a jeho výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Andrej Babiš v rozhovoru naznačuje, že předseda hnutí Progresivní Slovensko Michal Šimečka nemá potřebné zkušenosti a kompetence pro vedení země. Uznává sice, že je místopředsedou Evropského parlamentu (EP) a že „umí dobře anglicky“, to ale podle něj nestačí na premiérský post.

Předseda strany Progresivní Slovensko Michal Šimečka vystudoval politologii a mezinárodní vztahy na Univerzitě Karlově v Praze. Magisterský i doktorský titul v této oblasti poté získal na Oxfordské univerzitě. Během svých studií pracoval zároveň jako novinář, a to pro slovenský deník SME a pro britské Financial Times.

V roce 2011 se Šimečka stal poradcem tehdejšího europoslance za ČSSD Libora Roučka a také jeho slovenského kolegy Borise Zaly, který v Europarlamentu zastupoval stranu SMER – sociální demokracie. Později Šimečka působil jako výzkumný pracovník v pražském Ústavu mezinárodních vztahů, kdy zároveň radil někdejšímu českému ministru zahraničních věcí Lubomíru Zaorálkovi.

Ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2019 byl Michal Šimečka lídrem kandidátní listiny Progresivního Slovenska, které se voleb účastnilo v koalici se stranou SPOLU – občanská demokracie. Toto uskupení volby vyhrálo a Šimečka se tak následně stal europoslancem. O tři roky později byl zvolen také jedním ze 14 místopředsedů Europarlamentu. Dodejme, že Šimečka stál i přímo u začátků Progresivního Slovenska jako politického hnutí, podobně jako současná slovenská prezidentka Zuzana Čaputová, která byla v letech 2017 až 2019 jeho místopředsedkyní.

Michal Šimečka je tedy jedním z místopředsedů Evropského parlamentu. V minulosti vystudoval politologii na Univerzitě Karlově a následně v Oxfordu. Mimo vlastní politickou kariéru působil také jako novinář. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Předseda hnutí ANO Andrej Babiš v rozhovoru komentuje slovenské parlamentní volby a vrací se k době, kdy byl předsedou vlády. Uvádí, že v té době Visegrádská čtyřka (V4) fungovala „perfektně“, protože každý z premiérů prosazoval své národní zájmy. Poté zmiňuje, že státy V4 měly dát dohromady 32 milionů eur jako příspěvek v rámci řešení migrační vlny. Finance pak dle Babiše měly mj. sloužit k nákupu čtyř lodí pro libyjskou pobřežní stráž. V kontextu výroku Babiš naznačuje, že se tento nákup neuskutečnil a podivuje se nad tím, kam tyto peníze „zmizely“.

Migrace z Libye

Migrace z Libye do Evropy se stala významným problémem v souvislosti s politickou nestabilitou, která v Libyi vypukla po svržení Muammara Kaddáfího v roce 2011. Kvůli chaosu a občanské válce v Sýrii se Libye stala uzlem, odkud se uprchlíci z afrických států a zemí Blízkého východu snažili dostat přes Středozemní moře do Evropy (např. do Itálie). Dodejme, že tato situace vedla k mnoha utonutím.

V červnu 2015 pak Evropská unie zřídila operaci Sophia, jejímž cílem bylo snížit počet přicházejících uprchlíků do Itálie. Kromě boje s pašeráky měl být jedním z prostředků také výcvik libyjské pobřežní stráže a námořnictva.

Finanční příspěvek V4

V prosinci 2017 se konal dvoudenní summit Evropské unie, na kterém Česko zastupoval tehdejší nově jmenovaný premiér Andrej Babiš. Již před jednáním se vyskytly informace, že Babiš přislíbí zhruba 200 milionů korun na pomoc Libyi ve snaze zabránit příchodu migrantů do EU.

Premiéři zemí V4 se na jednání dohodli, že poskytnou 35 milionů eur na financování programu kontroly hranic v Libyi. Každá ze čtyř zemí měla přitom přispět částkou ve výši 8,8 miliónů eur (tedy zhruba 200 milionů Kč). Tato finanční pomoc měla být směřována k posílení libyjské pobřežní stráže s cílem zabránit ilegální migraci. Tehdejší ministr zahraničních věcí Slovenska Miroslav Lajčák později upřesnil, že peníze jsou mj. určeny na nákup čtyř lodí, jejich následnou údržbu, a také např. na námořní koordinační záchranné centrum. Zmiňme, že ve veřejně dostupných zdrojích jsme nenašli informace, zda byly tyto peníze nakonec vyplaceny.

Doplňme také, že ostatní členské státy EU finanční příspěvek států V4 sice uvítaly, nicméně i přesto zdůraznily nezbytnost nadále přijímat uprchlíky. Nizozemský premiér Mark Rutte a tehdejší německá kancléřka Angela Merkelová např. uvedli, že „mezi členskými státy EU nemůže existovat selektivní solidarita“.

Závěr

Země Visegradské čtyřky se tedy v době Babišovy vlády dohodly na finančním příspěvku pro libyjskou pobřežní stráž ve výši 35 milionů eur. Příspěvek měl být konkrétně určen mj. na koupi čtyř lodí a na podporu hranic Libye se záměrem zamezit nelegální migraci. Částka, kterou ve výroku uvádí Andrej Babiš, se mírně liší od sjednané sumy, stále se nicméně pohybuje v naší 10% toleranci. Výrok z těchto důvodů hodnotíme jako pravdivý.

Předseda hnutí ANO Andrej Babiš svým výrokem zjevně naráží na připravovanou migrační reformu, na jejíchž zásadních bodech se členské státy EU dohodly 8. června 2023. Pro přijetí tohoto nového paktu o migraci a azylu, jak se reforma oficiálně nazývá, hlasoval za Českou republiku ministr vnitra Vít Rakušan (STAN).

Migrační pakt

Původní návrh migračního paktu předložila Evropská komise už v roce 2020. Unijní země se ale na její podobě shodly právě až letos v červnu, tedy po několika letech vyjednávání. K tomu došlo v době, kdy Radě Evropské unie předsedalo Švédsko. Základy však během svého předsednictví ve druhé půlce roku 2022 položila již Česká republika (.pdf, str. 4).

Tento návrh (.pdf) nicméně ke dni vysílání námi ověřovaného rozhovoru nebyl plně schválen, ačkoliv se na něm shodli ministři vnitra v Radě EU. Dokument totiž slouží jako základ pro jednání předsednictví Rady EU s Evropským parlamentem. Cílem je přitom dovršit jednání do voleb do Evropského parlamentu, které se budou konat na jaře 2024.

Migrační pakt zahrnuje pravidla pro zrychlení vyřizování neúspěšných žádostí a princip „povinné solidarity“ se zeměmi nejvíce postiženými migrační krizí. Členské státy si tak budou moci vybrat, jakou formu pomoci zvolí. Jejich příspěvek do nového mechanismu solidarity může mít formu relokace (tedy přijetí běženců), ročního finančního příspěvku v hodnotě min. 20 000 eur za relokaci, respektive za jednoho odmítnutého migranta, či alternativní pomoci, jako je materiální podpora či vyslání odborníků do zemí postižených migrační krizí.

Co se týče potenciálního počtu přijatých migrantů, každá země bude muset zavést přesně stanovenou tzv. „adekvátní kapacitu“, která bude vyjadřovat, kolik migrantů je členský stát schopen přijmout. V rámci celé Evropské unie (tedy nikoliv pouze u Česka) by měl být počet stanoven na 30 tisíc.

Vít Rakušan ani premiér Petr Fiala však o tom, že Česko kvůli dohodě přijme 30 tisíc migrantů, nehovořili. Oba jen zdůrazňovali, že odsouhlasená reforma znamená definitivní odmítnutí povinných kvót pro přerozdělování migrantů. „Nebudou žádné povinné kvóty, tato dohoda vylučuje povinné kvóty,“ řekl například Fiala. Rakušan pak doplnil, že České republice prozatím domluvil výjimku z tohoto systému „povinné solidarity“, a to kvůli velkému počtu ukrajinských uprchlíků, které ČR přijala. Ani jeden z těchto politiků se o takovém číslu nezmínil ani svých sociálních sítích.

Počet migrantů v ČR

Andrej Babiš u druhého uvedeného údaje, tedy množství příchozích uprchlíků, nezmiňuje časový úsek, kterého se týká. Z jeho vyjádření ovšem vyplývá, že jde zjevně o počet od červnového schválení zmíněného paktu. Návrh nicméně ke dni rozhovoru nebyl plně schválen, a tudíž nelze tvrdit, kolik osob po jeho přijetí do Česka přišlo.

Podívejme se tedy alespoň na dostupné údaje ohledně počtu migrantů příchozích do Česka. Data se nicméně týkají zejména nelegální migrace. V prvním čtvrtletí letošního roku policie zadržela 2 658 osob při nelegální migraci. Tiskový mluvčí cizinecké policie nám na dotaz sdělil, že ke 12. říjnu bylo při tranzitní nelegální migraci zjištěno 3 455 cizinců. Zmiňme také, že celkový počet (.pdf, str. 1) cizinců žijících na českém území se ke konci letošního června oproti konci loňského roku snížil o přibližně 80 tisíc (.pdf, str. 1). Konkrétně žilo v ČR ke 30. červnu 1 036 798 cizinců (.pdf, str. 1).

Co se týče evropského kontextu, můžeme uvést, že podle EU dorazilo na hranice Evropské unie od začátku roku k letošnímu září přibližně 194 tisíc uprchlíků. Mezinárodní organizace pro migraci (IOM) pak uvádí mírně odlišné počty – dle ní se ke 3. říjnu (tedy k datu vysílání námi ověřovaného rozhovoru) jednalo o cca 187 tisíc osob.

Závěr

Ministr vnitra Vít Rakušan ani premiér Petr Fiala se nevyjádřili v tom smyslu, že by Česká republika mohla (či se chystala) přijmout 30 tisíc uprchlíků. Návrh nového migračního paktu zatím ani není definitivně schválen, a nelze tedy tvrdit, kolik migrantů po jeho přijetí do Česka přišlo. Podle posledních údajů bylo nicméně v letošním roce při tranzitní nelegální migraci zadrženo pouze přibližně 3,5 tisíce osob. Počet cizinců žijících na území ČR se pak snížil. Čísla, která uvádí Andrej Babiš, tak neodpovídají současnému stavu. Jeho výrok z těchto důvodů hodnotíme jako nepravdivý.