Andrej Babiš

Andrej Babiš v rozhovoru naznačuje, že předseda hnutí Progresivní Slovensko Michal Šimečka nemá potřebné zkušenosti a kompetence pro vedení země. Uznává sice, že je místopředsedou Evropského parlamentu (EP) a že „umí dobře anglicky“, to ale podle něj nestačí na premiérský post.

Předseda strany Progresivní Slovensko Michal Šimečka vystudoval politologii a mezinárodní vztahy na Univerzitě Karlově v Praze. Magisterský i doktorský titul v této oblasti poté získal na Oxfordské univerzitě. Během svých studií pracoval zároveň jako novinář, a to pro slovenský deník SME a pro britské Financial Times.

V roce 2011 se Šimečka stal poradcem tehdejšího europoslance za ČSSD Libora Roučka a také jeho slovenského kolegy Borise Zaly, který v Europarlamentu zastupoval stranu SMER – sociální demokracie. Později Šimečka působil jako výzkumný pracovník v pražském Ústavu mezinárodních vztahů, kdy zároveň radil někdejšímu českému ministru zahraničních věcí Lubomíru Zaorálkovi.

Ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2019 byl Michal Šimečka lídrem kandidátní listiny Progresivního Slovenska, které se voleb účastnilo v koalici se stranou SPOLU – občanská demokracie. Toto uskupení volby vyhrálo a Šimečka se tak následně stal europoslancem. O tři roky později byl zvolen také jedním ze 14 místopředsedů Europarlamentu. Dodejme, že Šimečka stál i přímo u začátků Progresivního Slovenska jako politického hnutí, podobně jako současná slovenská prezidentka Zuzana Čaputová, která byla v letech 2017 až 2019 jeho místopředsedkyní.

Michal Šimečka je tedy jedním z místopředsedů Evropského parlamentu. V minulosti vystudoval politologii na Univerzitě Karlově a následně v Oxfordu. Mimo vlastní politickou kariéru působil také jako novinář. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Předseda hnutí ANO Andrej Babiš v rozhovoru komentuje slovenské parlamentní volby a vrací se k době, kdy byl předsedou vlády. Uvádí, že v té době Visegrádská čtyřka (V4) fungovala „perfektně“, protože každý z premiérů prosazoval své národní zájmy. Poté zmiňuje, že státy V4 měly dát dohromady 32 milionů eur jako příspěvek v rámci řešení migrační vlny. Finance pak dle Babiše měly mj. sloužit k nákupu čtyř lodí pro libyjskou pobřežní stráž. V kontextu výroku Babiš naznačuje, že se tento nákup neuskutečnil a podivuje se nad tím, kam tyto peníze „zmizely“.

Migrace z Libye

Migrace z Libye do Evropy se stala významným problémem v souvislosti s politickou nestabilitou, která v Libyi vypukla po svržení Muammara Kaddáfího v roce 2011. Kvůli chaosu a občanské válce v Sýrii se Libye stala uzlem, odkud se uprchlíci z afrických států a zemí Blízkého východu snažili dostat přes Středozemní moře do Evropy (např. do Itálie). Dodejme, že tato situace vedla k mnoha utonutím.

V červnu 2015 pak Evropská unie zřídila operaci Sophia, jejímž cílem bylo snížit počet přicházejících uprchlíků do Itálie. Kromě boje s pašeráky měl být jedním z prostředků také výcvik libyjské pobřežní stráže a námořnictva.

Finanční příspěvek V4

V prosinci 2017 se konal dvoudenní summit Evropské unie, na kterém Česko zastupoval tehdejší nově jmenovaný premiér Andrej Babiš. Již před jednáním se vyskytly informace, že Babiš přislíbí zhruba 200 milionů korun na pomoc Libyi ve snaze zabránit příchodu migrantů do EU.

Premiéři zemí V4 se na jednání dohodli, že poskytnou 35 milionů eur na financování programu kontroly hranic v Libyi. Každá ze čtyř zemí měla přitom přispět částkou ve výši 8,8 miliónů eur (tedy zhruba 200 milionů Kč). Tato finanční pomoc měla být směřována k posílení libyjské pobřežní stráže s cílem zabránit ilegální migraci. Tehdejší ministr zahraničních věcí Slovenska Miroslav Lajčák později upřesnil, že peníze jsou mj. určeny na nákup čtyř lodí, jejich následnou údržbu, a také např. na námořní koordinační záchranné centrum. Zmiňme, že ve veřejně dostupných zdrojích jsme nenašli informace, zda byly tyto peníze nakonec vyplaceny.

Doplňme také, že ostatní členské státy EU finanční příspěvek států V4 sice uvítaly, nicméně i přesto zdůraznily nezbytnost nadále přijímat uprchlíky. Nizozemský premiér Mark Rutte a tehdejší německá kancléřka Angela Merkelová např. uvedli, že „mezi členskými státy EU nemůže existovat selektivní solidarita“.

Závěr

Země Visegradské čtyřky se tedy v době Babišovy vlády dohodly na finančním příspěvku pro libyjskou pobřežní stráž ve výši 35 milionů eur. Příspěvek měl být konkrétně určen mj. na koupi čtyř lodí a na podporu hranic Libye se záměrem zamezit nelegální migraci. Částka, kterou ve výroku uvádí Andrej Babiš, se mírně liší od sjednané sumy, stále se nicméně pohybuje v naší 10% toleranci. Výrok z těchto důvodů hodnotíme jako pravdivý.

Předseda hnutí ANO Andrej Babiš svým výrokem zjevně naráží na připravovanou migrační reformu, na jejíchž zásadních bodech se členské státy EU dohodly 8. června 2023. Pro přijetí tohoto nového paktu o migraci a azylu, jak se reforma oficiálně nazývá, hlasoval za Českou republiku ministr vnitra Vít Rakušan (STAN).

Migrační pakt

Původní návrh migračního paktu předložila Evropská komise už v roce 2020. Unijní země se ale na její podobě shodly právě až letos v červnu, tedy po několika letech vyjednávání. K tomu došlo v době, kdy Radě Evropské unie předsedalo Švédsko. Základy však během svého předsednictví ve druhé půlce roku 2022 položila již Česká republika (.pdf, str. 4).

Tento návrh (.pdf) nicméně ke dni vysílání námi ověřovaného rozhovoru nebyl plně schválen, ačkoliv se na něm shodli ministři vnitra v Radě EU. Dokument totiž slouží jako základ pro jednání předsednictví Rady EU s Evropským parlamentem. Cílem je přitom dovršit jednání do voleb do Evropského parlamentu, které se budou konat na jaře 2024.

Migrační pakt zahrnuje pravidla pro zrychlení vyřizování neúspěšných žádostí a princip „povinné solidarity“ se zeměmi nejvíce postiženými migrační krizí. Členské státy si tak budou moci vybrat, jakou formu pomoci zvolí. Jejich příspěvek do nového mechanismu solidarity může mít formu relokace (tedy přijetí běženců), ročního finančního příspěvku v hodnotě min. 20 000 eur za relokaci, respektive za jednoho odmítnutého migranta, či alternativní pomoci, jako je materiální podpora či vyslání odborníků do zemí postižených migrační krizí.

Co se týče potenciálního počtu přijatých migrantů, každá země bude muset zavést přesně stanovenou tzv. „adekvátní kapacitu“, která bude vyjadřovat, kolik migrantů je členský stát schopen přijmout. V rámci celé Evropské unie (tedy nikoliv pouze u Česka) by měl být počet stanoven na 30 tisíc.

Vít Rakušan ani premiér Petr Fiala však o tom, že Česko kvůli dohodě přijme 30 tisíc migrantů, nehovořili. Oba jen zdůrazňovali, že odsouhlasená reforma znamená definitivní odmítnutí povinných kvót pro přerozdělování migrantů. „Nebudou žádné povinné kvóty, tato dohoda vylučuje povinné kvóty,“ řekl například Fiala. Rakušan pak doplnil, že České republice prozatím domluvil výjimku z tohoto systému „povinné solidarity“, a to kvůli velkému počtu ukrajinských uprchlíků, které ČR přijala. Ani jeden z těchto politiků se o takovém číslu nezmínil ani svých sociálních sítích.

Počet migrantů v ČR

Andrej Babiš u druhého uvedeného údaje, tedy množství příchozích uprchlíků, nezmiňuje časový úsek, kterého se týká. Z jeho vyjádření ovšem vyplývá, že jde zjevně o počet od červnového schválení zmíněného paktu. Návrh nicméně ke dni rozhovoru nebyl plně schválen, a tudíž nelze tvrdit, kolik osob po jeho přijetí do Česka přišlo.

Podívejme se tedy alespoň na dostupné údaje ohledně počtu migrantů příchozích do Česka. Data se nicméně týkají zejména nelegální migrace. V prvním čtvrtletí letošního roku policie zadržela 2 658 osob při nelegální migraci. Tiskový mluvčí cizinecké policie nám na dotaz sdělil, že ke 12. říjnu bylo při tranzitní nelegální migraci zjištěno 3 455 cizinců. Zmiňme také, že celkový počet (.pdf, str. 1) cizinců žijících na českém území se ke konci letošního června oproti konci loňského roku snížil o přibližně 80 tisíc (.pdf, str. 1). Konkrétně žilo v ČR ke 30. červnu 1 036 798 cizinců (.pdf, str. 1).

Co se týče evropského kontextu, můžeme uvést, že podle EU dorazilo na hranice Evropské unie od začátku roku k letošnímu září přibližně 194 tisíc uprchlíků. Mezinárodní organizace pro migraci (IOM) pak uvádí mírně odlišné počty – dle ní se ke 3. říjnu (tedy k datu vysílání námi ověřovaného rozhovoru) jednalo o cca 187 tisíc osob.

Závěr

Ministr vnitra Vít Rakušan ani premiér Petr Fiala se nevyjádřili v tom smyslu, že by Česká republika mohla (či se chystala) přijmout 30 tisíc uprchlíků. Návrh nového migračního paktu zatím ani není definitivně schválen, a nelze tedy tvrdit, kolik migrantů po jeho přijetí do Česka přišlo. Podle posledních údajů bylo nicméně v letošním roce při tranzitní nelegální migraci zadrženo pouze přibližně 3,5 tisíce osob. Počet cizinců žijících na území ČR se pak snížil. Čísla, která uvádí Andrej Babiš, tak neodpovídají současnému stavu. Jeho výrok z těchto důvodů hodnotíme jako nepravdivý.

Předseda hnutí ANO Andrej Babiš mluví o svém videu, ve kterém kritizoval hnutí Progresivní Slovensko. V něm zároveň nastínil domnělé změny, které by dle něj toto hnutí chtělo prosadit, pokud by vyhrálo volby do Národní rady pořádané 30. září. Vyzýval přitom slovenské občany, aby této možnosti zabránili. 

V námi ověřovaném výroku pak premiér tvrdí, že podle něj měla místopředsedkyně Evropské komise Věra Jourová prohlásit, že Babiš „příště“ (tedy zjevně před volbami do Evropského parlamentu) obdobné video nebude moci publikovat.

Dodejme, že Babiš své video zveřejnil 28. září, tedy v době, kdy již na Slovensku platilo tzv. předvolební moratorium. To podle slovenského zákona začíná 48 hodin před dnem konání voleb a politickým stranám je během něj zakázáno vést volební kampaň. Další omezení platí také pro média, která nesmí zveřejňovat informace o kandidátech. Expremiér Babiš nicméně v tomto případě moratorium neporušil, o čemž píšeme v naší další analýze.

Vyjádření Věry Jourové

Věra Jourová Andreje Babiše za toto video ve veřejně dostupných zdrojích nekritizovala ani „nepohrozila“, že by před příštími volbami obdobné záběry nemohl natočit. Nevyjádřila se takto například ani na svém účtu na Twitteru.

O slovenských volbách do Národní rady Věra Jourová mluvila např. v rozhovoru pro Českou televizi, který se uskutečnil 1. října (video). Ani v něm však video Andreje Babiše nijak nezmínila. Mluvila jen o tom, že dané volby provázela „bezprecedentní dezinformační masáž“, a také, že se podle ní ještě nemohl plně projevit efekt nového unijního Aktu o digitálních službách.

Upřesněme, že cílem tohoto aktu je kromě jiného „udržovat bezpečné online prostředí“ a zmírňovat „systémová rizika“, jako je šíření manipulací nebo dezinformací. V této souvislosti Evropská komise v dubnu 2023 zveřejnila seznam subjektů, které (co do počtu uživatelů) spadají do kategorie „velmi velkých online platforem“ a „velmi velkých internetových vyhledávačů“. Na tyto subjekty, mezi které patří např. Twitter, Facebook, Instagram nebo Google, se tak od konce srpna 2023 vztahují nové povinnosti. 

Dané platformy a vyhledávače musí například zajistit, že dojde k posílení postavení uživatelů, ochrana nezletilých osob bude na vysoké úrovni nebo že bude docházet k pečlivějšímu moderování obsahu. S tím poté souvisí i povinnost přijmout taková opatření, která povedou k menšímu šíření nezákonného obsahu a k menšímu šíření dezinformací. Další povinnosti také mají vést i k větší transparentnosti a odpovědnosti online platforem.

Právě kvůli tomu, že tato pravidla začala platit až koncem srpna, podle Jourové tento akt ještě nemohl mít plný vliv na činnost online platforem v době slovenské předvolební kampaně. Ta totiž oficiálně odstartovala už letos v červnu. Jourová ale v říjnovém rozhovoru pro ČT uvedla, že předpokládá, že v kampani před nadcházejícími volbami do Evropského parlamentu bude jeho dopad již výraznější (video, čas 3:43). 

Důležité je dodat, že Jourová v rozhovoru také upozorňovala na to, že názory jednotlivců tímto opatřením nebudou zasaženy (video, čas 3:43). Nařízení dle jejích slov slouží zejména k tomu, aby platformy zajistily dostatečné kapacity pro ověřování faktů. Dále např. zmínila, že dle ní je „dezinformace ověřitelná lež“. 

Dodejme, že Andrej Babiš na rozhovor s Věrou Jourovou reagoval už dříve na svém facebooku, kam 4. října nahrál video kritické k jejímu vyjádření ohledně „dezinformační masáže“. V něm se vyjadřoval podobně jako v námi ověřovaném výroku. Už tehdy totiž naznačoval, že mu podle něj Jourová chce s pomocí nových pravidel zakázat, aby mohl před evropskými volbami na internetu vyzývat lidi, ať nevolí Progresivní Slovensko (video, čas 52:00).

Závěr

Jak vyplývá z výše uvedených informací, Věra Jourová předvolební video Andreje Babiše vůbec nekomentovala. Její slova v rozhovoru pro ČT se týkala pouze Aktu o digitálních službách, který zmínila v obecné spojitosti se slovenskými volbami do Národní rady a volbami do Evropského parlamentu. Výrok proto hodnotíme jako nepravdivý.

Návrh na zavedení elektronické evidence tržeb (EET) vypracovala vláda Bohuslava Sobotky, ve které byl Andrej Babiš ministrem financí. Předkladatelem návrhu byl právě resort financí. Poslanecká sněmovna zákon schválila v únoru 2016 (.pdf) s účinností od 1. prosince 2016, od kdy se EET týkala restaurací a ubytovacích zařízení. Později začala platit pro podnikatele ve velkoobchodu a maloobchodu.

V květnu 2020 pak bylo EET kvůli pandemii covidu-19 dočasně přerušeno. Později se rozhodlo, že podnikatelé nebudou mít povinnost elektronicky evidovat tržby až do konce roku 2022. Současný kabinet Petra Fialy nicméně v březnu loňského roku schválil definitivní zrušení EET, které následně prošlo i Sněmovnou.

Už v návrhu zákona na zavedení EET z června 2015 stojí, že je „používání registračních pokladen či obdobné evidence tržeb" používáno ve 13 členských státech EU (.pdf, str. 83 v souboru). Ačkoli návrh ve svém seznamu nezahrnuje Chorvatsko, Ministerstvo financí uvedlo, že se systémem právě této země inspirovalo (.pdf, str. 83 v souboru). Z toho tedy vyplývá, že i Chorvatsko již tehdy mělo obdobu EET.

Server Průvodce podnikáním v říjnu 2020 uvedl, že EET má kromě Česka 17 členských států EU. Uveďme, že server je projektem ČSOB, který zveřejňuje informace ohledně „všech aspektů podnikání“. Kromě rad pro malé a střední podnikatele publikuje také články s tématikou financí, práva, obchodu, apod.

Oproti návrhu zákona z roku 2015 tedy přibylo Česko, Rakousko, Německo a Lotyšsko. Jak je uvedeno výše, v Česku bylo EET později zrušeno a nyní tak platí, že celkem EET používá 17 zemí EU. Výrok Andreje Babiše tak hodnotíme jako pravdivý. Upřesněme nicméně, že jsme ve veřejných zdrojích nenalezli informace týkající se případného nárůstu či poklesu počtu evropských zemí s EET po říjnu 2020.

Andrej Babiš v rozhovoru mluví o úspěších České republiky dosažených během jeho působení ve vládě. V kabinetu Bohuslava Sobotky zprvu zastával funkci ministra financí, a to od ledna 2014 do května 2017. Předsedou vlády byl pak od prosince 2017 do prosince 2021.

Platy

Během vlády Andreje Babiše rostly například platy zdravotníků, zaměstnanců bezpečnostních sborů či učitelů. Konkrétně v prosinci 2020 vláda schválila (.pdf) nařízení (.docx), kterým zvýšila platy a mzdy zdravotníků o 10 %. V následujícím roce schválila (.pdf) růst tarifních platů lékařů, sester a dalších zdravotníků o 6 % pro rok 2022.

U zaměstnanců bezpečnostních sborů bylo zvýšení dosáhnuto díky novele zákona a pozměňovacímu návrhu (.pdf), které předložil tehdejší ministr vnitra Jan Hamáček (ČSSD). Došlo k zavedení tzv. stabilizačního příplatku (v hodnotách od 2 500 do 5 000 Kč), který měl zvýšit příjem policistů v regionech s největšími podstavy.

Podle dat MŠMT (.xlsx, list A4.1.2) činil průměrný plat učitelů v regionálním školství v roce 2017 (před nástupem druhé vlády Andreje Babiše) 31 578 Kč. V roce 2020 dosáhl průměrný plat 44 224 Kč (.xlsx, list A4.1.2), což odpovídá nárůstu platů učitelů o 40 % ve srovnání s rokem 2017. Pro úplnost je vhodné dodat, že na konci roku 2020 vláda rozhodla o dalším navýšení platů učitelů, konkrétně o zvýšení jejich tarifní části o 4 %. V roce 2021 pak průměrný plat učitelů dle Ministerstva školství činil (.xlsx, list A4.1.2) 47 846 korun, oproti roku 2017 si tak polepšili o 51,5 %.

Vláda Andreje Babiše také zvyšovala minimální mzdu. Z 12 200 Kč v roce 2018 ji postupně zvýšila až na 16 200 Kč pro rok 2022. Minimální mzda se tedy z rozhodnutí Babišovy vlády navýšila o 4 tisíce korun. Kontinuálně rostla také průměrná hrubá měsíční mzda.

Životní úroveň

K porovnání životní úrovně se obvykle používá hrubý domácí produkt (HDP) v přepočtu na jednoho obyvatele, a to v tzv. paritě kupní síly (PPP). Jelikož je HDP v různých zemích počítáno v různých měnách a směnné kurzy věrně neodrážejí rozdíly v kupní síle peněz, používá se právě parita kupní síly, která představuje poměr cen v národních měnách za stejné výrobky a služby v různých zemích.

Že se životní úroveň České republiky dostala nad úroveň Španělska a zároveň se přiblížila úrovni Itálie, nicméně média zmiňovala v prosinci 2021. Dle současných dat Světové banky však Česko Itálii nikdy nepředběhlo. Podobný výrok Andreje Babiše jsme ověřovali již v prosinci 2021 a v té době data Světové banky naopak ukazovala, že v roce 2020 Česká republika dosáhla v HDP na obyvatele v paritě kupní síly 42 049 amerických dolarů a Itálie pouze 41 890 dolarů.

Rozdíl je tedy patrně způsobený aktualizací dat. Podobně i data OECD, která také v prosinci 2021 ukazovala pro rok 2020 náskok České republiky před Itálií, nyní naopak řadí Itálii před Česko. V roce 2020 i 2021 se nicméně Česko stále nachází na lepším místě než Španělsko.

Zmiňme, že do životní úrovně se ovšem promítají i jiné faktory, přepočet HDP v paritě kupní síly tak není nejvhodnější. HDP v paritě kupní síly totiž neporovnává např. kvalitu zdravotní péče, vzdělání, životního prostředí, dostupnost bydlení či míru rovnosti příležitostí. Dalším ukazatelem, který se používá k měření životní úrovně, je tzv. HDI (Human Development Index), tedy index lidského rozvoje. Ten se počítá jako průměr několika indexů, mezi které patří: lidské zdraví, úroveň vzdělanosti a hmotná životní úroveň (.pdf, str. 31–32). HDI nabývá (.pdf, str. 2) hodnot od nuly (u nejméně rozvinutých zemí) do jedné (u těch nejrozvinutějších). V roce 2021 se ČR v tomto srovnání umístila až za Španělskem a Itálií. I v předcházejících letech Babišovy vlády mělo Česko nižší HDI než Španělsko, v letech 2018–⁠2020 pak ČR byla na stejné úrovni jako Itálie.

Prosperita

Prosperitu v České republice měří např. Index prosperity. Jedná se o společný projekt České spořitelny, datového portálu Evropa v datech a Sociologického ústavu AV ČR. Nyní Index prosperity zahrnuje vícero ukazatelů, například stav životního prostředí, úroveň bydlení či solidaritu a důvěru ve společnosti, a na konci roku 2022 se v něm Česko umístilo na třinácté příčce. Počátkem roku 2022 ovšem index měřil a srovnával pouze stav ekonomiky jednotlivých zemí a na základě těchto kritérií se Česká republika za rok 2021 opravdu umístila na devátém místě.

Zadluženost

Dle zprávy Eurostatu (.pdf, str. 4) bylo Česko na konci roku 2021 jednou z nejméně zadlužených zemí Evropské unie, co se týče výše dluhu sektoru vládních institucí v poměru k HDP. Konkrétně se Česká republika opravdu umístila na šestém místě mezi evropskými zeměmi, jak lze vidět na následujícím grafu. Pro upřesnění –⁠ tento takzvaný vládní dluh se skládá ze státního dluhu a například také z dluhů územních samospráv, tedy obcí a krajů.

Nutno dodat, že mezi lety 2020 a 2021 došlo v České republice v porovnání s členskými státy EU k nejrychlejšímu růstu poměru vládního dluhu k HDP (.pdf, str. 2).

Závěr

Během vlády Andreje Babiše stoupaly platy, a to zejména zdravotníků, učitelů a zaměstnanců bezpečnostních sborů. Rostla rovněž minimální mzda. V Indexu prosperity se Česko za rok 2021 (tedy v posledním roce Babišovy vlády) skutečně umístilo na devátém místě. Co se týče dluhu, byla Česká republika v porovnání s ostatními členskými státy EU v roce 2013 devátá nejméně zadlužená. V roce 2021 pak skutečně byla šestou nejméně zadluženou zemí EU. Podíváme-li se na životní úroveň (měřenou výší hrubého domácího produktu v přepočtu na jednoho obyvatele), Česko podle dat z prosince 2021 opravdu předběhlo Španělsko a Itálii, ovšem dle aktualizovaných dat měla ČR v roce 2021 vyšší životní úroveň než Španělsko, ale nižší životní úroveň než Itálie. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý s výhradou.

Andrej Babiš v rozhovoru reaguje na otázku, kde by získal finance, když odmítá zvyšování daní. Finanční zdroje, které v rámci výroku uvádí, používá jako argument ke svému tvrzení, že má stát k dispozici dostatečné množství peněz i bez zvyšování daní. V následujících odstavcích si tak rozebereme jednotlivé jím jmenované možnosti.

Modernizační fond

Cílem Modernizačního fondu je umožnit zemím rychlejší přechod na nízkouhlíkové hospodářství. Fond slouží jako podpora investic do modernizace energetických soustav a zlepšení energetické účinnosti. Peníze jsou tedy určeny na investice do konkrétních oblastí, přičemž základní programy podpory Modernizačního fondu se týkají především modernizace dopravy, infrastruktury a zvýšení energetické účinnosti v průmyslu.

Fond je určený pro Bulharsko, Česko, Estonsko, Chorvatsko, Litvu, Lotyšsko, Maďarsko, Polsko, Rumunsko a Slovensko a pro jeho financování jsou celkově vyčleněny výnosy z 2 % emisních povolenek v EU ETS (Systém EU pro obchodování s emisemi) v období 2021–2030.

Z veřejných zdrojů lze jen těžko posoudit, zda Andrej Babiš fond „spolu s Morawieckým vybojoval“, nicméně do jeho úpravy skutečně na jednání Evropské rady zasáhl. Česká republika nakonec získala nárok na 15,6 % z celkových prostředků, po Polsku druhý nejvyšší.

Konkrétní částku, která bude pro Českou republiku ve fondu dostupná, nelze přesně určit, neboť se odvíjí od cen na trhu emisních povolenek. Nejprve se počítalo se 150 miliardami korun, v prosinci minulého roku hovořilo Ministerstvo životního prostředí o prostředcích v hodnotě zhruba 400 mld. Kč. Společnost ČEZ v jednom ze svých dokumentů ze začátku února letošního roku zmiňuje sumu 394 mld. Kč (.pdf, str. 31) při předpokládané ceně 80 eur za jednu emisní povolenku (tj. za 1 tunu vypuštěných emisí). Částku 600 mld. Kč, o které mluví Andrej Babiš, se nám ve veřejně dostupných zdrojích dohledat nepodařilo. Cena emisních povolenek se nicméně postupně zvyšuje (v únoru 2023 až na 100 eur za tunu), celková suma z Modernizačního fondu určená pro Česko tak může přesáhnout i výše uváděných 400 mld. Kč. V současnosti však není možné říct, kolik miliard Česko z fondu celkem získá.

Doplňme, že o 590 miliardách pro Česko se na konci ledna zmínil senátor Josef Bazala (KDU-ČSL). Ten nicméně mluvil o součtu prostředků z Modernizačního fondu a Národního plánu obnovy, u kterého explicitně uvedl, že jde o 210 mld. Kč – na Modernizační fond by tedy i v tomto případě vycházela částka odpovídající hodnotám zmíněným Ministerstvem životního prostředí.

Evropské fondy

Na programové období 2021–2027 se České republice skutečně podařilo vyjednat podle odhadů z roku 2021 necelý bilion korun, do částky je ovšem zahrnutý i zmíněný Modernizační fond (.pdf, str. 1), u nějž není známá výsledná částka. V letáku (.pdf, str. 1) Evropské fondy v České republice v období 2021–2027 lze nalézt přehled finančních zdrojů společně s oblastmi, ve kterých může ČR peníze čerpat. Opět se tedy jedná o prostředky, jejichž využití má své postupy a nelze s nimi nakládat volně.

S financemi z evropských fondů současná vláda zjevně počítá, Ministerstvo pro místní rozvoj 8. února informovalo o tom, že již dochází k proplácení prvních projektů v aktuálním programovém období.

EET

Návrh na zavedení elektronické evidence tržeb (EET) vypracovala vláda Bohuslava Sobotky, ve které Andrej Babiš zastával post ministra financí. Právě Babišův resort byl předkladatelem tohoto návrhu. Poslanecká sněmovna zákon schválila v únoru 2016 (.pdf) s účinností od 1. prosince 2016, od kdy se EET týkala restaurací a ubytovacích zařízení. Později začala platit pro podnikatele ve velkoobchodu a maloobchodu.

V květnu 2020 pak byla EET kvůli pandemii covidu‑19 dočasně přerušena. Později se rozhodlo, že povinnost evidence tržeb bude pozastavena až do konce roku 2022. Současný kabinet Petra Fialy nicméně v březnu loňského roku schválil definitivní zrušení EET, které následně prošlo i Sněmovnou. Zákon o zrušení zákona o evidenci tržeb nabyl účinnosti 1. ledna 2023.

V listopadu 2019 Ministerstvo financí uvedlo, že za první tři roky provozu získaly veřejné rozpočty díky EET celkem 33 mld. Kč – v prezentaci (.pdf, str. 5) pak ministerstvo upřesnilo, že v roce 2017 mělo jít konkrétně o 7,9 mld. Kč, o rok později o 12,3 mld. Kč, v roce 2019 přínos odhadovalo na 12,8 mld. Kč, tedy hodnotu, která se již blíží číslu, které Andrej Babiš uvádí.

Určení vlivu EET se nicméně ukazovalo jako komplikované a výše prostředků, které podle ministerstva přinesla, byla opakovaně zpochybňována, mj. i Nejvyšším kontrolním úřadem: „Věrohodnost těchto údajů je diskutabilní, protože v materiálech jsou zveřejňovány rozdílné hodnoty, u nichž není vysvětlena metoda jejich výpočtu a nejsou podloženy ani analýzou konkrétních dat“ (.pdf, str. 15).

Přesný vliv zavedení EET proto nelze spolehlivě určit, Ministerstvo financí nicméně v roce 2019 odhadovalo přínos EET pro veřejné rozpočty ve výši 12,8 mld. Kč (.pdf, str. 5), tedy částku, která se od 14 miliard uvedených Andrejem Babišem liší jen nepatrně.

Závěr

Andrej Babiš správně vyjmenovává zdroje, ze kterých může Česko čerpat v rámci státního rozpočtu. Částky, které expremiér uvádí, ale není možné spolehlivě ověřit. Finance z modernizačního fondu totiž závisí na ceně emisních povolenek, jejichž cena se v poslední době výrazně měnila. Tato nejistota se promítá také do celkové částky z evropských fondů a také celková částka, kterou by stát získal díky EET, není možné jednoznačně určit. Kromě toho není možné ani s jistotou říct, jaký byl podíl Andreje Babiše a polského premiéra Mateusze Morawieckého na vzniku modernizačního fondu. Z těchto důvodů hodnotíme výrok jako neověřitelný.

Andrej Babiš v rozhovoru tvrdí, že do prezidentských voleb nešel s cílem zvítězit, ale získat více hlasů, než získalo hnutí ANO ve sněmovních volbách v říjnu 2021. Uvádí, že svůj cíl splnil již v prvním kole prezidentských voleb. V našem odůvodnění se zaměříme na odhady výsledků druhého kola podle předvolebních průzkumů, které zveřejňovaly výzkumné agentury před prvním kolem voleb.

V průzkumech pro první kolo prezidentských voleb se na prvním místě několikrát umístil expremiér Babiš. Takový model v lednu například představila agentura STEM. Od podzimu 2022 se na prvních třech místech umisťovali také Petr Pavel a Danuše Nerudová, za nimi pak Pavel Fischer a Marek Hilšer. Pod úrovní 7 % se nacházel Josef Středula.

I přes předvídaný úspěch v prvním kole by ale dle zveřejněných průzkumů Andrej Babiš ve druhém kole vždy prohrál se svými hlavními protikandidáty, ať už s Petrem Pavlem nebo Danuší Nerudovou. Průzkumy navíc předpokládaly, že by Andrej Babiš ve druhém kole prohrál i s Pavlem Fischerem či Markem Hilšerem (.pdf, str. 10; .pdf, str. 8; .pdf, str. 9).

Např. v srpnu, září i říjnu 2022 průzkumy Medianu předpovídaly vítězství Petra Pavla nad Andrejem Babišem ve druhém kole. Tento odhad se opakoval i v posledním průzkumu agentury před prvním kolem prezidentských voleb zveřejněném v lednu 2023 (.pdf, str. 11), podle nějž měl ve druhém kole zvítězit Petr Pavel nad Andrejem Babišem s 59 %. V případě, že by se do druhého kola místo Pavla dostala Danuše Nerudová, zvítězila by s 60 % (.pdf, str. 11).

Podle agentury STEM by ve druhém kole nad Andrejem Babišem zvítězil rovněž jak Petr Pavel, tak Danuše Nerudová. Oběma se odhadoval zisk 57 % hlasů oproti Babišově možnému zisku 43 %.

Některé analýzy (.pdf, str. 9) dále uváděly také výsledek hypotetického duelu Andreje Babiše s Josefem Středulou, který nakonec z kandidatury několik dní před prvním kolem odstoupil. Agentura Median v duelu Babiš vs. Středula ještě v září(.pdf, str. 10) přisuzovala vítězství Josefu Středulovi, ve volebním modelu z října (.pdf, str. 8) už byl výsledek vyrovnaný. Na přelomu listopadu a prosince 2022 model Medianu ukazoval, že by zvítězil Andrej Babiš s 55 % (.pdf, str. 9). Zde je nicméně nutné připomenout, že podle tehdejších průzkumů byly Středulovy šance dostat se do druhého kola velmi malé, konkrétně se v té době pohyboval pod hranicí 5 %, daleko za Petrem Pavlem či Danuší Nerudovou.

Zmíněné průzkumy před prvním kolem tedy skutečně odhadovaly, že Andrej Babiš prohraje druhé kolo prezidentských voleb jak s Petrem Pavlem, Danuší Nerudovou, Pavlem Fischerem, tak i s Markem Hilšerem. Tedy s každým z kandidátů, kteří se v průzkumech pro první kolo umisťovali v první pětici spolu s Andrejem Babišem, a měli tak největší šanci se probojovat do druhého kola. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Andrej Babiš a Petr Pavel v prezidentské debatě odvysílané na TV Nova před druhým kolem prezidentských voleb odpovídali na dotaz redaktora DVTV Martina Veselovského, který se ptal (video, 1:22:52): „Co byste řekli svému synovi, kdyby se rozhodl jít jako voják se zbraní v ruce bránit jednoho z našich spojenců?“ Petr Pavel připodobnil situaci k roku 1992, kdy se on sám zapojil do válečných bojů, a řekl, že jeho otec o něj sice měl obavy, ale byl na něj hrdý (video, 1:23:57).

Pozdější vítěz prezidentských voleb Pavel poté uvedl (video, 1:23:57): „Pokud by taková situace nastala a my bychom museli v rámci solidarity a společné obrany pomoci někomu z našich spojenců a můj syn by tam šel, měl bych stejné obavy, ale byl bych na něj hrdý, protože chlap dělá to, co je správné.“

V odpovědi na položenou otázku tedy nezazněl záměr poslat syna do války. Petr Pavel pouze referoval k hypotetické situaci, kdy by se jeho syn sám rozhodl jít do války bránit některého ze spojenců České republiky. Dodejme, že Pavel svými slovy také odkázal na článek 5 Severoatlantické smlouvy, který členy NATO zavazuje ke kolektivní obraně.

Obdobnou otázku položila i moderátorka České televize v rozhovoru, který byl publikován 24. ledna 2023. V něm se Petra Pavla zeptala (video, čas 09:13): „Představte si, že se Česko ocitne v ohrožení, že bude vyhlášena mobilizace a vaši dva synové dostanou povolávací rozkaz. (…) S jakým pocitem byste je poslal do války?“ Moderátorka se tedy dotázala na potenciální situaci, ve které by Pavlovi synové obdrželi povolávací rozkaz v době válečného stavu, a do bojů by se tak museli zapojit.

Petr Pavel následně reagoval (video, čas 09:27), že by své syny poslal do války s obavou. Poté dodal: „Já jsem vždycky vychovával kluky k tomu, že je potřeba dělat věci, které jsou správné. V tomhle případě by asi bylo správné, aby šli bránit svoji zemi (…) a člověk pro to musí něco dělat, včetně toho, že musí něco obětovat, když taková situace nastane.“

Petr Pavel tedy v debatě na Nově pouze odpovídal na to, jak by reagoval, kdyby se jeho syn sám rozhodl zapojit do bojů a bránit tak spojence České republiky. V rozhovoru pro ČT se pak Pavlova odpověď týkala hypotetické situace, kdy by se jeho synové do války zapojit museli kvůli vyhlášené mobilizaci. V takovém případě by Pavel své syny poslal do bojů s obavou. Andrej Babiš tak sice Pavla cituje správně, jeho výrok však naznačuje, že Petr Pavel by syny poslal do války z vlastního rozhodnutí, což Pavel nikdy neřekl. Výrok proto hodnotíme jako zavádějící.

Informace o údajném požadavku firem, aby jejich zaměstnanci přinesli volební lístky z prezidentských voleb se jménem Andreje Babiše, se nám nepodařilo najít. Dne 22. února jsme proto kontaktovali poslance Andreje Babiše a jeho blízké spolupracovníky, aby nám sdělili zdroj informace. Odpověď jsme od nich ale dosud neobdrželi.

Pro kontext uveďme, že některé restaurační podniky napříč Českou republikou nabízelo za volební lístek Andreje Babiše zdarma některé své služby. Například v baru v Hořicích na Jičínsku hosté za lístek obdrželi pivo. Podobně k volbám přistupovali i majitelé vesnického klubu v Brnířově na Domažlicku, kteří po prvním kole za Babišův lístek nabízeli panáky tvrdého alkoholu. Podobné akce se konaly také v některých pražských podnicích (Sklep REST, U Hřebíka) nebo ve středočeských Bečvárech a Suchdole, Klatovech nebo jihomoravských Křenovicích.

Ve veřejných zdrojích ale nejsou dohledatelné informace, které by ukazovaly na to, že skutečně v nějaké firmě docházelo k takovému nátlaku na zaměstnance. Vzhledem k tomu, že jsme zatím od Andreje Babiše nedostali žádnou odpověď, hodnotíme jeho výrok jako nepravdivý.