Andrej Babiš

Andrej Babiš v rozhovoru naznačuje, že předseda hnutí Progresivní Slovensko Michal Šimečka nemá potřebné zkušenosti a kompetence pro vedení země. Uznává sice, že je místopředsedou Evropského parlamentu (EP) a že „umí dobře anglicky“, to ale podle něj nestačí na premiérský post.

Předseda strany Progresivní Slovensko Michal Šimečka vystudoval politologii a mezinárodní vztahy na Univerzitě Karlově v Praze. Magisterský i doktorský titul v této oblasti poté získal na Oxfordské univerzitě. Během svých studií pracoval zároveň jako novinář, a to pro slovenský deník SME a pro britské Financial Times.

V roce 2011 se Šimečka stal poradcem tehdejšího europoslance za ČSSD Libora Roučka a také jeho slovenského kolegy Borise Zaly, který v Europarlamentu zastupoval stranu SMER – sociální demokracie. Později Šimečka působil jako výzkumný pracovník v pražském Ústavu mezinárodních vztahů, kdy zároveň radil někdejšímu českému ministru zahraničních věcí Lubomíru Zaorálkovi.

Ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2019 byl Michal Šimečka lídrem kandidátní listiny Progresivního Slovenska, které se voleb účastnilo v koalici se stranou SPOLU – občanská demokracie. Toto uskupení volby vyhrálo a Šimečka se tak následně stal europoslancem. O tři roky později byl zvolen také jedním ze 14 místopředsedů Europarlamentu. Dodejme, že Šimečka stál i přímo u začátků Progresivního Slovenska jako politického hnutí, podobně jako současná slovenská prezidentka Zuzana Čaputová, která byla v letech 2017 až 2019 jeho místopředsedkyní.

Michal Šimečka je tedy jedním z místopředsedů Evropského parlamentu. V minulosti vystudoval politologii na Univerzitě Karlově a následně v Oxfordu. Mimo vlastní politickou kariéru působil také jako novinář. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Předseda hnutí ANO Andrej Babiš v rozhovoru komentuje slovenské parlamentní volby a vrací se k době, kdy byl předsedou vlády. Uvádí, že v té době Visegrádská čtyřka (V4) fungovala „perfektně“, protože každý z premiérů prosazoval své národní zájmy. Poté zmiňuje, že státy V4 měly dát dohromady 32 milionů eur jako příspěvek v rámci řešení migrační vlny. Finance pak dle Babiše měly mj. sloužit k nákupu čtyř lodí pro libyjskou pobřežní stráž. V kontextu výroku Babiš naznačuje, že se tento nákup neuskutečnil a podivuje se nad tím, kam tyto peníze „zmizely“.

Migrace z Libye

Migrace z Libye do Evropy se stala významným problémem v souvislosti s politickou nestabilitou, která v Libyi vypukla po svržení Muammara Kaddáfího v roce 2011. Kvůli chaosu a občanské válce v Sýrii se Libye stala uzlem, odkud se uprchlíci z afrických států a zemí Blízkého východu snažili dostat přes Středozemní moře do Evropy (např. do Itálie). Dodejme, že tato situace vedla k mnoha utonutím.

V červnu 2015 pak Evropská unie zřídila operaci Sophia, jejímž cílem bylo snížit počet přicházejících uprchlíků do Itálie. Kromě boje s pašeráky měl být jedním z prostředků také výcvik libyjské pobřežní stráže a námořnictva.

Finanční příspěvek V4

V prosinci 2017 se konal dvoudenní summit Evropské unie, na kterém Česko zastupoval tehdejší nově jmenovaný premiér Andrej Babiš. Již před jednáním se vyskytly informace, že Babiš přislíbí zhruba 200 milionů korun na pomoc Libyi ve snaze zabránit příchodu migrantů do EU.

Premiéři zemí V4 se na jednání dohodli, že poskytnou 35 milionů eur na financování programu kontroly hranic v Libyi. Každá ze čtyř zemí měla přitom přispět částkou ve výši 8,8 miliónů eur (tedy zhruba 200 milionů Kč). Tato finanční pomoc měla být směřována k posílení libyjské pobřežní stráže s cílem zabránit ilegální migraci. Tehdejší ministr zahraničních věcí Slovenska Miroslav Lajčák později upřesnil, že peníze jsou mj. určeny na nákup čtyř lodí, jejich následnou údržbu, a také např. na námořní koordinační záchranné centrum. Zmiňme, že ve veřejně dostupných zdrojích jsme nenašli informace, zda byly tyto peníze nakonec vyplaceny.

Doplňme také, že ostatní členské státy EU finanční příspěvek států V4 sice uvítaly, nicméně i přesto zdůraznily nezbytnost nadále přijímat uprchlíky. Nizozemský premiér Mark Rutte a tehdejší německá kancléřka Angela Merkelová např. uvedli, že „mezi členskými státy EU nemůže existovat selektivní solidarita“.

Závěr

Země Visegradské čtyřky se tedy v době Babišovy vlády dohodly na finančním příspěvku pro libyjskou pobřežní stráž ve výši 35 milionů eur. Příspěvek měl být konkrétně určen mj. na koupi čtyř lodí a na podporu hranic Libye se záměrem zamezit nelegální migraci. Částka, kterou ve výroku uvádí Andrej Babiš, se mírně liší od sjednané sumy, stále se nicméně pohybuje v naší 10% toleranci. Výrok z těchto důvodů hodnotíme jako pravdivý.

Předseda hnutí ANO Andrej Babiš svým výrokem zjevně naráží na připravovanou migrační reformu, na jejíchž zásadních bodech se členské státy EU dohodly 8. června 2023. Pro přijetí tohoto nového paktu o migraci a azylu, jak se reforma oficiálně nazývá, hlasoval za Českou republiku ministr vnitra Vít Rakušan (STAN).

Migrační pakt

Původní návrh migračního paktu předložila Evropská komise už v roce 2020. Unijní země se ale na její podobě shodly právě až letos v červnu, tedy po několika letech vyjednávání. K tomu došlo v době, kdy Radě Evropské unie předsedalo Švédsko. Základy však během svého předsednictví ve druhé půlce roku 2022 položila již Česká republika (.pdf, str. 4).

Tento návrh (.pdf) nicméně ke dni vysílání námi ověřovaného rozhovoru nebyl plně schválen, ačkoliv se na něm shodli ministři vnitra v Radě EU. Dokument totiž slouží jako základ pro jednání předsednictví Rady EU s Evropským parlamentem. Cílem je přitom dovršit jednání do voleb do Evropského parlamentu, které se budou konat na jaře 2024.

Migrační pakt zahrnuje pravidla pro zrychlení vyřizování neúspěšných žádostí a princip „povinné solidarity“ se zeměmi nejvíce postiženými migrační krizí. Členské státy si tak budou moci vybrat, jakou formu pomoci zvolí. Jejich příspěvek do nového mechanismu solidarity může mít formu relokace (tedy přijetí běženců), ročního finančního příspěvku v hodnotě min. 20 000 eur za relokaci, respektive za jednoho odmítnutého migranta, či alternativní pomoci, jako je materiální podpora či vyslání odborníků do zemí postižených migrační krizí.

Co se týče potenciálního počtu přijatých migrantů, každá země bude muset zavést přesně stanovenou tzv. „adekvátní kapacitu“, která bude vyjadřovat, kolik migrantů je členský stát schopen přijmout. V rámci celé Evropské unie (tedy nikoliv pouze u Česka) by měl být počet stanoven na 30 tisíc.

Vít Rakušan ani premiér Petr Fiala však o tom, že Česko kvůli dohodě přijme 30 tisíc migrantů, nehovořili. Oba jen zdůrazňovali, že odsouhlasená reforma znamená definitivní odmítnutí povinných kvót pro přerozdělování migrantů. „Nebudou žádné povinné kvóty, tato dohoda vylučuje povinné kvóty,“ řekl například Fiala. Rakušan pak doplnil, že České republice prozatím domluvil výjimku z tohoto systému „povinné solidarity“, a to kvůli velkému počtu ukrajinských uprchlíků, které ČR přijala. Ani jeden z těchto politiků se o takovém číslu nezmínil ani svých sociálních sítích.

Počet migrantů v ČR

Andrej Babiš u druhého uvedeného údaje, tedy množství příchozích uprchlíků, nezmiňuje časový úsek, kterého se týká. Z jeho vyjádření ovšem vyplývá, že jde zjevně o počet od červnového schválení zmíněného paktu. Návrh nicméně ke dni rozhovoru nebyl plně schválen, a tudíž nelze tvrdit, kolik osob po jeho přijetí do Česka přišlo.

Podívejme se tedy alespoň na dostupné údaje ohledně počtu migrantů příchozích do Česka. Data se nicméně týkají zejména nelegální migrace. V prvním čtvrtletí letošního roku policie zadržela 2 658 osob při nelegální migraci. Tiskový mluvčí cizinecké policie nám na dotaz sdělil, že ke 12. říjnu bylo při tranzitní nelegální migraci zjištěno 3 455 cizinců. Zmiňme také, že celkový počet (.pdf, str. 1) cizinců žijících na českém území se ke konci letošního června oproti konci loňského roku snížil o přibližně 80 tisíc (.pdf, str. 1). Konkrétně žilo v ČR ke 30. červnu 1 036 798 cizinců (.pdf, str. 1).

Co se týče evropského kontextu, můžeme uvést, že podle EU dorazilo na hranice Evropské unie od začátku roku k letošnímu září přibližně 194 tisíc uprchlíků. Mezinárodní organizace pro migraci (IOM) pak uvádí mírně odlišné počty – dle ní se ke 3. říjnu (tedy k datu vysílání námi ověřovaného rozhovoru) jednalo o cca 187 tisíc osob.

Závěr

Ministr vnitra Vít Rakušan ani premiér Petr Fiala se nevyjádřili v tom smyslu, že by Česká republika mohla (či se chystala) přijmout 30 tisíc uprchlíků. Návrh nového migračního paktu zatím ani není definitivně schválen, a nelze tedy tvrdit, kolik migrantů po jeho přijetí do Česka přišlo. Podle posledních údajů bylo nicméně v letošním roce při tranzitní nelegální migraci zadrženo pouze přibližně 3,5 tisíce osob. Počet cizinců žijících na území ČR se pak snížil. Čísla, která uvádí Andrej Babiš, tak neodpovídají současnému stavu. Jeho výrok z těchto důvodů hodnotíme jako nepravdivý.

Předseda hnutí ANO Andrej Babiš mluví o svém videu, ve kterém kritizoval hnutí Progresivní Slovensko. V něm zároveň nastínil domnělé změny, které by dle něj toto hnutí chtělo prosadit, pokud by vyhrálo volby do Národní rady pořádané 30. září. Vyzýval přitom slovenské občany, aby této možnosti zabránili. 

V námi ověřovaném výroku pak premiér tvrdí, že podle něj měla místopředsedkyně Evropské komise Věra Jourová prohlásit, že Babiš „příště“ (tedy zjevně před volbami do Evropského parlamentu) obdobné video nebude moci publikovat.

Dodejme, že Babiš své video zveřejnil 28. září, tedy v době, kdy již na Slovensku platilo tzv. předvolební moratorium. To podle slovenského zákona začíná 48 hodin před dnem konání voleb a politickým stranám je během něj zakázáno vést volební kampaň. Další omezení platí také pro média, která nesmí zveřejňovat informace o kandidátech. Expremiér Babiš nicméně v tomto případě moratorium neporušil, o čemž píšeme v naší další analýze.

Vyjádření Věry Jourové

Věra Jourová Andreje Babiše za toto video ve veřejně dostupných zdrojích nekritizovala ani „nepohrozila“, že by před příštími volbami obdobné záběry nemohl natočit. Nevyjádřila se takto například ani na svém účtu na Twitteru.

O slovenských volbách do Národní rady Věra Jourová mluvila např. v rozhovoru pro Českou televizi, který se uskutečnil 1. října (video). Ani v něm však video Andreje Babiše nijak nezmínila. Mluvila jen o tom, že dané volby provázela „bezprecedentní dezinformační masáž“, a také, že se podle ní ještě nemohl plně projevit efekt nového unijního Aktu o digitálních službách.

Upřesněme, že cílem tohoto aktu je kromě jiného „udržovat bezpečné online prostředí“ a zmírňovat „systémová rizika“, jako je šíření manipulací nebo dezinformací. V této souvislosti Evropská komise v dubnu 2023 zveřejnila seznam subjektů, které (co do počtu uživatelů) spadají do kategorie „velmi velkých online platforem“ a „velmi velkých internetových vyhledávačů“. Na tyto subjekty, mezi které patří např. Twitter, Facebook, Instagram nebo Google, se tak od konce srpna 2023 vztahují nové povinnosti. 

Dané platformy a vyhledávače musí například zajistit, že dojde k posílení postavení uživatelů, ochrana nezletilých osob bude na vysoké úrovni nebo že bude docházet k pečlivějšímu moderování obsahu. S tím poté souvisí i povinnost přijmout taková opatření, která povedou k menšímu šíření nezákonného obsahu a k menšímu šíření dezinformací. Další povinnosti také mají vést i k větší transparentnosti a odpovědnosti online platforem.

Právě kvůli tomu, že tato pravidla začala platit až koncem srpna, podle Jourové tento akt ještě nemohl mít plný vliv na činnost online platforem v době slovenské předvolební kampaně. Ta totiž oficiálně odstartovala už letos v červnu. Jourová ale v říjnovém rozhovoru pro ČT uvedla, že předpokládá, že v kampani před nadcházejícími volbami do Evropského parlamentu bude jeho dopad již výraznější (video, čas 3:43). 

Důležité je dodat, že Jourová v rozhovoru také upozorňovala na to, že názory jednotlivců tímto opatřením nebudou zasaženy (video, čas 3:43). Nařízení dle jejích slov slouží zejména k tomu, aby platformy zajistily dostatečné kapacity pro ověřování faktů. Dále např. zmínila, že dle ní je „dezinformace ověřitelná lež“. 

Dodejme, že Andrej Babiš na rozhovor s Věrou Jourovou reagoval už dříve na svém facebooku, kam 4. října nahrál video kritické k jejímu vyjádření ohledně „dezinformační masáže“. V něm se vyjadřoval podobně jako v námi ověřovaném výroku. Už tehdy totiž naznačoval, že mu podle něj Jourová chce s pomocí nových pravidel zakázat, aby mohl před evropskými volbami na internetu vyzývat lidi, ať nevolí Progresivní Slovensko (video, čas 52:00).

Závěr

Jak vyplývá z výše uvedených informací, Věra Jourová předvolební video Andreje Babiše vůbec nekomentovala. Její slova v rozhovoru pro ČT se týkala pouze Aktu o digitálních službách, který zmínila v obecné spojitosti se slovenskými volbami do Národní rady a volbami do Evropského parlamentu. Výrok proto hodnotíme jako nepravdivý.

Předně uveďme, že Andrej Babiš v rozhovoru uvedl, že nesouhlasí s chystaným plánem Ministerstva práce a sociálních věcí, který počítá s úpravou zákonného valorizačního mechanismu tak, aby penze rostly pomaleji. Předseda hnutí ANO dále zmiňuje, že pokud by se takový návrh dostal do Poslanecké sněmovny, vládní strany musí počítat se zablokovanou Sněmovnou a obstrukcemi, stejně jako když některé nynější vládní strany blokovaly přijetí návrhu zákona o evidenci tržeb v době, kdy bylo hnutí ANO ve vládě.

Návrh zákona o evidenci tržeb předložila vláda Bohuslava Sobotky (ČSSD) Poslanecké sněmovně 4. června 2015. Součástí tehdejší vládní koalice bylo vedle ČSSD také hnutí ANO a KDU-ČSL. První čtení návrhu proběhlo 19. června a 10. července 2015. Návrh byl poté přikázán k projednání Rozpočtovému (.pdf) a Hospodářskému (.pdf) výboru, které se jím zabývaly 2. září téhož roku. Ve druhém čtení Sněmovna návrh projednala 18. září, kdy si ovšem jak vládní, tak opoziční poslanci odhlasovali přerušení projednávání zákona do 7. října, kdy byl zákon poslán do třetího čtení.

Nejpočetnějšími opozičními poslanci byli zástupci ODS a TOP 09, kteří s blokací Sněmovny začali 27. listopadu 2015, kdy zabránili schválení programu schůze, a zákon se tak ve třetím čtení nemohl projednávat. Podobnou strategii zvolili také na mimořádném zasedání Sněmovny 11. prosince, kdy se po schválení programu uchýlili k zablokování hlasování dlouhými projevy, např. tehdejší předseda TOP‑09 Miroslav Kalousek hovořil tři hodiny. Po pěti hodinách byla nakonec mimořádná schůze přerušena do 18. prosince, kdy opoziční poslanci opět blokovali Sněmovnu dlouhými projevy, a jednání proto bylo přerušeno až do 8. ledna roku 2016.

K projednávání návrhu zákona o evidenci tržeb se poslanci vrátili na počátku roku 2016 na několika lednových schůzích (8., 22. a 29. ledna), kdy opozice pokračovala s blokováním Sněmovny svými projevy. Návrh nakonec Sněmovna schválila (.pdf) až 10. února 2016. Tehdejší opozice se hlasování neúčastnila, jelikož před ním opustila jednací sál kvůli údajnému porušení jednacího řádu. Poslanci ODS a TOP 09 proto podali stížnost k Ústavnímu soudu, který ji však odmítl.

Obstrukce opozičních stran tedy probíhaly od 27. listopadu 2015 do 10. února 2016 – to je 75 dní, nikoliv 270, jak zmiňoval Andrej Babiš. Výrok tak hodnotíme jako nepravdivý. Dodejme, že od předložení návrhu zákona Sněmovně dne 4. června 2015 až po jeho schválení 10. února 2016 uplynula doba pouhých 252 dní.

Premiér Petr Fiala ještě před sněmovními volbami v říjnu 2021 tvrdil, že by jeho koalice chtěla ušetřit každým rokem 100 miliard korun. Naznačoval, že se jedná pouze o 6 procent výdajů státního rozpočtu, které by podle něj šlo snadno ušetřit. Podobné tvrzení zopakoval i v říjnu po vyhraných volbách, kdy řekl: „Dal bych každému ministrovi za úkol, aby ve svém resortu našel provozní úspory ve výši šesti procent. Kdybychom tyto úspory měli, tak jsme schopni ten deficit rozpočtu skoro o 100 miliard snížit.“ Podle něj bylo přitom možné snížit státní výdaje bez zvyšování daní. Dodejme, že předseda vlády tato slova pronesl ještě před začátkem ruské invaze na Ukrajinu.

O rok později byla situace už jiná. Ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS) v listopadu 2022 řekl, že chce ušetřit 71 miliard Kč. Zároveň ale upozornil, že se nejedná o závazek vlády, ale o jeho ideální představu, se kterou vstupuje do jednání. Schodek by se tak snížil o jedno procento hrubého domácího produktu (HDP).

Premiér Fiala poté ušetření 70 miliard korun slíbil ve svém novoročním projevu. Prvního ledna letošního roku konkrétně uvedl, že „ministr financí připravuje návrh, jak snížit výdaje státu o 70 miliard korun. Tyto úspory by ale neměly zasáhnout naši armádu, výstavbu nových silnic a železnic, ani vzdělávání našich dětí.“

Po bilanční návštěvě Ministerstva financí Petr Fiala 16. února 2023 řekl, že se vláda bude snažit snížit deficit státního rozpočtu pro příští rok o 70 mld. Vláda prý chce upravit daně, ale zároveň nezvyšovat celkové daňové zatížení. Zároveň chce upravit důchodový systém a snížit počet státních zaměstnanců. Předseda vlády i šéf resortu financí nicméně upozornili, že se jedná pouze o předběžné návrhy, protože vládní koalice zatím žádné opatření neschválila. V dubnu tohoto roku by mělo být podle předsedy vlády zřejmé, kde bude vláda hledat ve státním rozpočtu úspory. 

Petr Fiala tedy v minulosti sliboval ušetření 100 miliard korun, a to navíc každým rokem. V současné době však hovoří o snížení výdajů státního rozpočtu o 70 mld. Výrok Andreje Babiše proto hodnotíme jako pravdivý.

Francie

Ve Francii momentálně existují dvě hranice odchodu do důchodu. Základní věk odchodu do penze je stanoven na 62 let, plnou výši důchodu přitom lidé dostanou v případě, že pojištění platili určený počet čtvrtletí. Francouzi narození v roce 1961 (kterým bude 62 let v roce 2023) tak například musí do systému přispívat minimálně 168 čtvrtletí, tedy 42 let. Délka nutné doby pojištění se pro další ročníky zvyšuje, podle současných pravidel tak budou lidé narození v roce 1973 a později moci odejít do důchodu v 62 letech, jestliže do systému přispívali minimálně 43 let. Druhou hranicí je věk 67 let, kdy je plná penze vyplácena v každém případě.

Itálie

V Itálii je základní věk odchodu do důchodu stanovený na 67 let s podmínkou, že minimální doba pojištění je alespoň 20 let. Pro rok 2023 nicméně také platí tzv. kvóta 103, dle níž mohou do důchodu odejít lidé v 62 letech, pokud do důchodového systému přispívali nejméně 41 let. Výše důchodu se jim v takovém případě nekrátí jako u klasického předčasného odchodu do penze, do jejich 67 let ale nemůže přesáhnout pětinásobek minimálního důchodu, tedy dohromady 2 700 eur za měsíc (tj. přibližně 64 tisíc Kč).

Pro úplnost je vhodné zmínit, že průměrná výše italského důchodu v roce 2022 odpovídala přibližně 1 200 eur měsíčně. Dle dostupných dat z roku 2020 pobíralo téměř 90 % italských důchodců penzi nepřevyšující 2 580 eur. Věk 62 let tak lze s určitou výhradou označit jako italskou hranici odchodu do důchodu.

Řecko

V Řecku je zákonná úprava podobná jako ve Francii. V 62 letech je vyplácena plná penze při splnění podmínky 40 let (12 000 dní) pojištění. V 67 letech začíná být důchod v plné výši vyplácen lidem, kteří splní podmínku pojištění alespoň 15 let (4 500 dní).

Slovensko

Na Slovensku závisí věk odchodu do důchodu na roku narození, pohlaví a počtu vychovaných dětí. Tato data zveřejňuje web slovenské sociální pojišťovny a jsou též obsahem zákona o sociálním pojištění. 

Muži narození v roce 1960 mohou dle stávajících pravidel odejít do důchodu v 63 letech, stejně tak bezdětné ženy. U žen s dětmi se hranice odchodu do penze pohybuje dle počtu vychovaných dětí v rozmezí od 60,5 do 62,5 let. Podle posledních dostupných informací by měli slovenští muži narození v roce 1966 odcházet do důchodu v 64 letech, ženy s dětmi v rozmezí 62,5 až 63,5 let.

Závěr

Ve Francii a v Řecku odpovídá základní hranice odchodu do důchodu 62 rokům. Na Slovensku se mění dle roku narození a počtu vychovaných dětí a pohybuje se přibližně kolem 63 let. V Itálii je základní hranice stanovena na 67 let, v roce 2023 mohou ale lidé odcházet do důchodu i v 62 letech, výše důchodu se jim přitom nekrátí, pouze nemůže přesáhnout hranici 2 700 eur (64 000 Kč). Z tohoto důvodu hodnotíme výrok Andreje Babiše jako pravdivý s výhradou.

Andrej Babiš v rozhovoru tvrdí, že vláda Petra Fialy neplní programové prohlášení a vymlouvá se na válku na Ukrajině. Naznačuje tak, že výmluvy nejsou na místě, neboť podle něj vlivem války neklesá v Česku hrubý domácí produkt (HDP). To se dle jeho názoru naopak dělo za jeho vlády kvůli pandemii covidu-19.

Podle tehdejších odhadů Českého statistického úřadu (ČSÚ) HDP skutečně v roce 2020 klesl, tedy právě v době pandemie koronaviru. První pokles ČSÚ zaznamenal v prvním čtvrtletí roku 2020, tedy v době, kdy byl premiérem Andrej Babiš. Jak lze vidět na následujícím grafu ČSÚ, HDP v meziročním srovnání klesal po celý rok 2020 a ještě v 1. čtvrtletí roku 2021. Od 2. čtvrtletí již český HDP meziročně rostl, přičemž po většinu roku 2021 ještě vládl kabinet Andreje Babiše.

Petr Fiala byl do premiérské funkce jmenován 28. listopadu 2021, o několik dní později pak byli jmenováni i ministři jeho vlády. Podle předběžného odhadu, který ČSÚ publikoval ke konci letošního ledna, HDP navzdory dopadům války na Ukrajině v roce 2022 skutečně ani v jednom čtvrtletí neklesl. Výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Doplňme, že pokles ekonomického výkonu se v době pandemie netýkal pouze Česka. Například mezinárodní měnový fond (MMF) v roce 2020 hovořil o takzvaném velkém lockdownu a největšímu úpadku světové ekonomiky od začátku Velké hospodářské krize v roce 1929. MMF v dubnu 2020 odhadoval pokles světového HDP o 3 %, podle dat Světové banky za rok 2020 světová ekonomika poklesla o 3,1 %.

Nejprve uveďme, že inflaci se kromě vlády snaží zmírnit také Česká národní banka (ČNB). I vláda však svými kroky inflaci ovlivňuje, jak řekl např. bývalý člen bankovní rady ČNB Oldřich Dědek. Vláda dle něj „může svými politikami přímo ovlivnit důchodovou pozici domácností, což je klíčový faktor poptávky v ekonomice“. Podle vyjádření Národní rozpočtové rady (NRR) z února 2022 neplnila fiskální politika v předchozích letech svou stabilizační funkci, přičemž úspory ve státních výdajích mohou dle NRR inflaci utlumit. V neposlední řadě se pak do ceny výrobků promítají i daně (.pdf, str. 1), např. zvyšování spotřební daně.

Meziroční inflace v prosinci 2021 (tedy v posledním měsíci vlády Andreje Babiše) dle dat Českého statistického úřadu dosáhla hodnoty 6,6 % a byla o 0,6 procentního bodu vyšší než v předchozím měsíci. Jak ukazuje následující graf, meziroční míra inflace nepřetržitě stoupala již od června 2021, a nedá se tedy mluvit o „sražení“ inflace. Meziroční nárůst spotřebitelských cen pak v lednu 2023 činil 17,5 procenta.

Téměř totožný vývoj zaznamenal v popisovaném období i tzv. harmonizovaný index spotřebitelských cen (HICP), který pro srovnání růstu cen mezi jednotlivými zeměmi EU používá evropský statistický úřad Eurostat (.pdf). Podle jeho dat HICP v prosinci 2021 meziročně vrostl o 5,4 %, v lednu 2023 to bylo už 19,1 %.

Odlišnost od údajů ČSÚ je v tomto případě dána mírně rozdílnou strukturou spotřebního koše (.pdf), který například zahrnuje i tržby za nákupy cizinců na území Česka (.pdf, str. 38). I podle těchto dat Eurostatu spotřebitelské ceny od června 2021 rostly a hodnota v prosinci 2021 byla nejvyšší za celou dobu vlády Andreje Babiše.

Dodejme, že v listopadu 2021 došlo k meziměsíčnímu poklesu cen elektřiny a zemního plynu. U elektřiny se dle dat ČSÚ jednalo o snížení o 16,2 %, u zemního plynu pak o 11,5 %. Český statistický úřad k tomu uvedl: „Tento pokles spotřebitelských cen byl důsledkem prominutí DPH u cen elektřiny a zemního plynu.“ Rozhodnutí (.pdf) o mimořádném prominutí DPH za listopad a prosinec 2021 vydala 20. října tehdejší ministryně financí Babišova kabinetu Alena Schillerová.

Přestože tedy Andrej Babiš uvádí správnou hodnotu inflace k lednu 2023, jeho vláda meziroční nárůst cen v prosinci 2021 nesnížila. Inflace naopak rostla nepřetržitě už od června 2021. Jeho výrok proto hodnotíme jako nepravdivý.

Předseda hnutí ANO 2011 Andrej Babiš ve svém výroku zmiňuje částku 137 miliard korun, o kterou se podle něj díky inflaci navýšily příjmy státního rozpočtu. Předseda hnutí ANO zde přitom zjevně mluví o navýšení za rok 2022, tedy v prvním roce vlády Petra Fialy, v níž post ministra financí zastává Zbyněk Stanjura. 

Jak vysvětluje např. ekonom Lukáš Kovanda, vyšší inflace znamená vyšší ceny v ekonomice, tudíž i vyšší příjem státního rozpočtu z daně z přidané hodnoty či z daní z příjmu.

Při schvalování státního rozpočtu na rok 2022 vláda vycházela (.pdf, str. 1–2) z makroekonomické predikce z ledna 2022, která předpokládala průměrnou míru inflace pro rok 2022 8,5 %. Schválený rozpočet tak počítal s tím, že v roce 2022 budou celkové daňové příjmy ve státním rozpočtu odpovídat částce (.xlsx) 1,360 bilionu korun. Ministerstvo financí ale od té doby postupně upravovalo své predikce míry inflace. V dubnu 2022 (.pdf) předpokládalo, že průměrná roční míra inflace letos dosáhne 12,3 %, predikce (.pdf) ze srpna následně počítala s nárůstem na 16,2 %. V lednu tohoto roku pak Ministerstvo financí uvedlo, že za rok 2022 odpovídala inflace v Česku 15,1 %.

V listopadu 2022 Parlament schválil novelizovanou verzi rozpočtu, která počítala (.xlsx) s daňovými příjmy 1,411 bilionu Kč. Podle dat Ministerstva financí nakonec daňové příjmy (včetně pojistného na sociální zabezpečení) tuto částku ještě překročily a ve skutečnosti činily 1,427 bilionu Kč (.xlsx). V porovnání s první schválenou verzí rozpočtu tedy rozdíl činí 66,6 mld. Kč.

Kdybychom se zaměřili na všechny (tedy i nedaňové) příjmy státního rozpočtu, oproti jeho původní verzi (.xlsx) došlo k navýšení o 11,2 mld. Kč (.xlsx). 

K číslu, které se pohybuje okolo 130 miliard korun, se nicméně dostaneme, když srovnáme skutečné daňové příjmy za rok 2021 (.xlsx) se skutečně vybranými daňovými příjmy za rok 2022. V tomto případě došlo ke zvýšení o 131,7 miliardy Kč. Suma 137 miliard Kč pak představuje částku, o kterou se v meziročním srovnání s rokem 2021 zvýšily celkové (tedy i nedaňové) příjmy státního rozpočtu (.pdf, str. 8).

Dodejme, že inflace ovlivňuje také výdaje státního rozpočtu. Na základě zákona dochází např. k mimořádnému zvýšení důchodů, pokud růst indexu spotřebitelských cen dosáhne alespoň 5 % oproti měsíci, který byl zohledněn předchozí valorizací. Fialova vláda pak kvůli vysoké inflaci v roce 2022 zvýšila i životní a existenční minimum, a to hned třikrát.

Na závěr tedy shrňme, že oproti roku 2021, kdy byl ještě premiérem Andrej Babiš, stát v roce 2022 na daních vybral o 131,7 miliardy Kč více. Hlavním důvodem je přitom právě vysoká inflace. Celkové příjmy se pak zvýšily o 137 mld. korun. Z těchto důvodů výrok hodnotíme jako pravdivý.