Pavel Blažek
ODS

Pavel Blažek

Ministr spravedlnosti

Pavel Blažek

A nota bene ještě neexistuje ta směrnice (zpřísňující držení zbraní v zemích EU, pozn. Demagog.cz), ještě zdaleka to není schváleno.
Otázky Václava Moravce, 15. ledna 2017
Pravda

Reforma evropské směrnice o kontrole nabývání a držení zbraní doposud nebyla schválena plenárním zasedáním Evropského parlamentu.

Evropská komise v listopadu 2015 navrhla změnu pravidel o kontrole nabývání a držení zbraní. Týká se například zákazu poloautomatických či deaktivovaných zbraní. Původní návrh komise byl přísnější, s Evropským parlamentem a Radou EU se však nakonec dohodla na kompromisu. Směrnici již schválil také Výbor stálých zástupců členských států (COREPER).

Návrh však musí ještě schválit Výbor Evropského parlamentu pro vnitřní trh, který směrnici projedná na svém dalším setkání 26. ledna. Následovat bude hlasování v plenárním zasedání Evropského parlamentu a formální schválení Rady ministrů členských států. Výrok Pavla Blažka proto hodnotíme jako pravdivý.

Pavel Blažek

To je jedna věta, o čem se bavíme (Chovancův návrh ústavní změny, pozn. Demagog.cz). To je jedna věta v jednom zákoně, který se jmenuje o bezpečnosti. Ale to vůbec neznamená, že to bude nějaké rozšíření práv držitelů střelných zbraní. Prováděcí zákon to může naopak i omezit.
Otázky Václava Moravce, 15. ledna 2017
Pravda

Ministerstvo vnitra navrhuje změnu ústavního zákona o bezpečnosti České republiky. Tato změna by měla umožnit držitelům zbraní použít tuto zbraň k zajištění bezpečnosti země. „Víceméně jde o to, aby lidé mohli použít zbraň pro osobní ochranu v principu ústavního zákona,“ říká Chovanec.

Jedná se o doplnění nového odstavce do zákona o bezpečnosti (.doc, čl. 3, odst. 3). „(3) Občané České republiky mají právo nabývat, držet a nosit zbraně a střelivo za účelem ochrany životů, zdraví a majetkových hodnot a podílet se tak na zajišťování vnitřního pořádku a bezpečnosti a ochraně územní celistvosti, svrchovanosti a demokratických základů České republiky. Podmínky a podrobnosti stanoví zákon.

Doposud je nakládání se zbraněmi upraveno v zákonu 119/2002 Sb., o střelných zbraních. Tento zákon umožňuje použít zbraně k ochraně života, zdraví a majetku. Předkládací zpráva (.doc) uvádí, že nově by mělo být ústavně zakotveno užívání zbraně k zajištění bezpečnosti země. Podmínky by měly být blíže upraveny v novele zákona o zbraních, jejímž cílem je mimo jiné vyvinout vyšší nároky na držitele zbraní.

Co se týká práv držitelů zbraní, důvodová zpráva (.doc,str. 4) uvádí: „Navrhuje se v ústavním zákoně zakotvit právo občanů nakládat se zbraněmi a střelivem v rozsahu odpovídajícím ochraně života, zdraví a majetku. Avšak toto nakládání se zbraněmi, které je již dnes pevnou součástí českého právního řádu, má být napříště zahrnuto do širšího rámce zajišťování bezpečnosti České republiky, a to včetně jejích základů v podobě ochrany svrchovanosti, územní celistvosti a demokratických základů České republiky.

Pavel Blažek

Já bych varoval před jedním aspektem, který se objevil v médiích, že snad pan prezident Zeman ani snad neví, co říká, že už je málem nesvéprávný apod. (v souvislosti s výrokem o člověku podezřelém z napojení na teror. organizace, pozn. Demagog.cz).
Otázky Václava Moravce, 15. ledna 2017
Pravda

Miloš Zeman poskytl ve středu 11. ledna Českému rozhlasu v pořadu Interview Plus rozhovor, kde uvedl: „... já jsem zrovna teď přečetl čtyři šifry. Podle jedné se na našem území potlouká jistý člověk z Magrebu, nesmím uvést jeho jméno, který je důvodně podezřelý ze spolupráce s teroristickými islámskými organizacemi".

Tento prezidentův výrok vyvolal silnou reakci na české politické scéně. Někteří politici a lidé z bezpečnostní komunity přitom skutečně kritizovali prezidenta poměrně ostře.

Místopředseda sněmovního výboru pro obranu Ivan Gabal mimo jiné uvedl: „... jestliže Miloš Zeman není schopen udržet takovou informaci, pokud ji dostal, tak podle mého názoru není schopen výkonu funkce“. Bývalý šéf civilní rozvědky Karel Randák komentoval Zemana také slovy, že „je to bezprecedentní a do nebe volající pitomost“.

Bývalý šéf BIS Jan Růžek uvedl, že „pan Zeman je schopen říci cokoli a už mě to nepřekvapuje“ a exministr vnitra František Bublan označil Zemanův výrok za „fatální chybu“.

Pavel Blažek

Ještě bych připomněl tzv. bamberskou aféru, to byl tzv. bamberský kufřík. A víte co je nejpodstatnější? Ono mu to vlastně všechno vždycky prošlo (Miloši Zemanovi, pozn. Demagog.cz) a ve svých funkcích postupoval čím dál výše.
Otázky Václava Moravce, 15. ledna 2017
Pravda

Výrok hodnotíme jako pravdivý, ačkoliv upozorňujeme, že Pavel Blažek zaměňuje a spojuje dvě aféry: tzv. Zemanovy kufříky (které se také týkaly bezpečnostních služeb) a s tím nesouvisející bamberskou aféru.

Blažek popisuje situaci, kdy Miloš Zeman v minulosti opakovaně veřejně uvedl údaje, které se týkaly bezpečnostní či zpravodajské problematiky a které se následně ukázaly jako nepravdivé nebo nepotvrzené. Jeho argumentem je, že Zeman si tak počíná dlouhodobě a v politické kariéře jej to neohrožuje, neboť i přes to, že zejména některá Zemanova tvrzení se ukázala jako zcela nepodložená, nijak jej to ve volebních kláních nediskredituje.

Tento popis je korektní. Zeman v minulosti skutečně takto postupoval, když mluvil např. o teroristovi Attovi v Praze nebo o tzv. kufřících. Byť se tyto kauzy ukázaly jako nepodložené, Zemana reálně nezdiskreditovaly. Blažek tedy popisuje výrok korektně, používá ovšem špatný příklad, neboť tzv. bamberská aféra se netýkala této věci. Výrok přesto hodnotíme jako pravdivý, neboť faktické jádro je popsáno správně.

Miloš Zeman v rozhovoru pro Český rozhlas PLUS 11. ledna 2017 uvedl: „Podívejte se, já jsem zrovna teď přečetl čtyři šifry. Podle jedné se na našem území potlouká jistý člověk z Magrebu, nesmím uvést jeho jméno, který je důvodně podezřelý ze spolupráce s teroristickými islámskými organizacemi.“

Tuto informaci nepotvrdil kromě Miloše Zemana nikdo. Ani předseda vlády, ministr vnitra či ředitelé zpravodajských služeb. Tento aktuální případ ovšem není u prezidenta unikátní. V minulosti skutečně Miloš Zeman veřejně publikoval informace, které se později ukázaly jako nepravdivé nebo se nikdy nepotvrdily a které se opět týkaly bezpečnosti a zpravodajských informací.

Předně šlo o tzv. Zemanovy kufříky. Jednalo se o dva případy z roku 1996 a 1998. V prvním z nich Zeman jako opoziční politik přišel s tvrzením, že ministr vnitra Ruml a BIS plánují změnit Českou republiku v policejní stát, což měla dokládat řada dokumentů. To se později ukázalo jako podvrh, jenž se k Zemanovi dostal od recidivisty, který se vydával za agenta BIS.

Druhý „kufřík“ Miloše Zemana se odehrál v roce 1998, kdy předseda ČSSD přišel s obviněním z chystaného útoku tajných služeb na sociální demokracii a ODS. Tento krok měl být inspirován zahraničím, nikdy se však nepotvrdil.

V neposlední řadě pak Miloš Zeman jako premiér veřejně během návštěvy USA v roce 2001 uvedl v CNN, že terorista Muhammad Atta, který byl zapojen do útoků 9/11, plánoval bombový útok v Praze na sídlo Rádia Svobodná Evropa. Tato informace o tzv. pražské stopě se ukázala jako nepravdivá a nepotvrdila se.

Miloš Zeman tedy v průběhu své politické kariéry skutečně přicházel veřejně s poměrně zásadními prohlášeními týkajícími se bezpečnosti a zpravodajských informací, které se následně ukázaly jako zcela nepravdivé. V postupu politickými funkcemi mu to nebránilo.

Dodejme, že tzv. bamberská aféra z roku 1998 je v tomto případě Blažkem zmíněna mylně. Nešlo v ní o „kufříky“ s informacemi, o kterých píšeme výše. V bamberské aféře se jednalo o to, že Miloš Zeman se jako předseda ČSSD měl spolu s místopředsedou Machovcem setkat v roce 1995 v německém městě Bamberg s čechošvýcarským podnikatelem Janem Vízkem. Ten měl nabídnout ČSSD velkou finanční podporu a kompromitující materiály na tehdejší vládní politiky výměnou za budoucí možnost ovlivnit personální složení vlády. Zeman tvrdil, že s Vízkem vyrazil dveře, Česká televize ovšem zjistila, že schůzek bylo celkem pět. Obsah schůzek a dohody se nikdy nepodařilo potvrdit.

Pavel Blažek

Pokud jde o vydávání osob do jejich domovských států, abych to zjednodušil, nebo do jiných států, tam existuje spousta soudních rozhodnutí, vždycky se vyjadřuje i ministerstvo zahraničí do těch podkladů pro ministra spravedlnosti, někdo ale musí nést zodpovědnost a zatím je to ministr spravedlnosti.
Otázky Václava Moravce, 15. ledna 2017
Neověřitelné

Takzvaný proces extradice se v České republice obecně od r. 2013 řídí zákonem o mezinárodní justiční spolupráci. Obecně proto, že jednotlivé procesy vydání se mohou lišit podle toho, jaké smlouvy mezi sebou státy uzavřely, viz § 3.

Podle § 95 zákona o mez. justiční spolupráci o vydání rozhoduje krajský soud. Předseda Senátu pak ze zákona musí předložit rozhodnutí ministerstvu spravedlnosti. Do tří měsíců od vydání rozhodnutí pak může ministr spravedlnosti podat návrh na přezkum Nejvyššímu soudu, pokud toto rozhodnutí zpochybňuje. Pokud Nejvyšší soud návrh ministra spravedlnosti nezamítne, pak toto rozhodnutí zruší a buď vrátí věc soudu k novému rozhodnutí, nebo rozhodne sám.

Zda skutečně ministerstvo zahraničí pro každý jednotlivý případ dodává vyjádření ministerstvu spravedlnosti, není z veřejně dostupných zdrojů jasné. Obrátili jsme se s dotazem na ministerstvo zahraničí a výrok na základě odpovědi doplníme.

Pavel Blažek

Tehdy byla atmosféra (při vydání Alexandra Torubarova, pozn. Demagog.cz), kdy hodně politiků říkalo, že vydáme někoho do Ruska a tam ho zavraždí, protože po něm jde mafie. Tak byl vydán do Ruska, měsíc byl ve vazbě, to by si naši vazební mohli jenom přát, za měsíc byl z vazby propuštěn a dneska je v Maďarsku, takže nestalo se mu vůbec nic.
Otázky Václava Moravce, 15. ledna 2017
Neověřitelné

Pavel Blažek korektně popisuje průběh vydávání Torubarova, který byl vydán z ČR do Ruska v květnu 2013. V ruské vazbě opravdu nezůstal příliš dlouho. V prosinci 2013 však opět z Ruské federace uprchl: neznáme důvody jeho útěku a nemůžeme určit, zda mu v zemi nic nehrozilo. Výrok proto hodnotíme jako neověřitelný.

Kauza Torubarova začala jeho obviněním ruskými soudy v letech 2007–2010 z podvodu a vydírání důstojníka tajné služby. Torubarov tvrdí, že to byl naopak on, koho vydírala tajná služba, policie a mafie. V roce 2010 uprchl se svou rodinou do České republiky. Na základě mezinárodního zatykače byl v roce 2011 zatčen v Rakousku, které ho vydalo do České republiky. Zde podal žádost o azyl, ale byl opět zatčen v roce 2012. Tehdejší ministr spravedlnosti Pavel Blažek pak rozhodl o jeho vydání, jemuž se 2. května 2013 na poslední chvíli snažilo zabránit několik členů vlády, včetně ministra financí Miroslava Kalouska, který před letadlo s ruským podnikatelem nechal postavit cisternu. To však nebylo nikým potvrzeno.

K jeho vydání došlo i přes skutečnost, že azylové řízení nebylo ještě ukončené, což bylo kritizováno například Českým helsinským výborem. Později dal navíc výboru za pravdu i Ústavní soud, který došel k závěru, že rozhodnutí ministerstva spravedlnosti o vydání Torubarova bylo chybné a toto rozhodnutí o vydání zrušil 26. června 2014. Na základě rozsudku mu bylo vyplaceno 250 tisíc korun jako omluva, ale jeho další nároky za pomyslnou újmu české soudy zatím zamítly.

Ruský podnikatel byl po příletu z Prahy do Moskvy eskortován do vazební věznice ve Volgogradu, kam se za ním chystali čeští diplomaté v Rusku, aby se podívali, v jakých podmínkách se nachází. Před domluvenou návštěvou ruský soud překvapivě rozhodl o propuštění z vazby k 3. červenci 2013 z důvodu překročení doby možné vazby.

Torubarov svůj pohled na předání, pobyt ve vězení a propuštění z vazby ozřejmil v rozhovoru pro Lidové noviny 8. července 2013. V prosinci 2013 znovu utekl z Ruské federace, ale byl na své cestě do Rakouska zadržen v Maďarsku, kde požádal o azyl. V roce 2014 mu byl azyl zamítnut, ale dle rozhodnutí maďarských soudů měl být jeho případ znovu přezkoumán. V roce 2016 mu maďarské úřady azyl opětovně zamítly udělit. Torubarov se znovu odvolal. Do konečného vyřešení azylového řízení nesmí Maďarsko opustit.

Pavel Blažek

Vláda mohla svým usnesením zakázat provést tu reorganizaci. Ani jeden ministr nepodal takový návrh, takže ministři se střídali před kamerami a napadali se, ale to, co udělat mohli, neudělali, měli na to dva měsíce.
Otázky Václava Moravce, 15. ledna 2017
Pravda

Výrok je hodnocen jako pravdivý, protože vláda mohla svým usnesením zakázat reorganizaci policie a ministerstvo vnitra by se jím muselo řídit.

Obecně platí, že vláda může usnesením podle článku IV jednacího řádu vlády schvalovat a uložit úkol. Dále podle odst. 3 tohoto článku platí, že vláda může usnesením uskutečnit zákonem stanovenou pravomoc.

Odstavec 5 pak říká, že vláda bere určitou skutečnost na vědomí, doporučuje určité postupy nebo něco žádá.

Dle článku 69 odst. 3 Ústavy ČR mohou ministerstva, jiné správní úřady a orgány územní samosprávy na základě a v mezích zákona vydávat právní předpisy, jsou-li k tomu zákonem zmocněny.

Kompetenční zákon o zřízení ministerstev ve svém § 12 uvádí rozsah kompetencí ministerstva vnitra, mezi které mimo jiné patří záležitosti vnitřní bezpečnosti, tedy záležitosti týkající se Policie ČR.

Stejný zákon pak v části třetí upravuje zásady činnosti ministerstev. V § 21 je stanoveno, že ministerstva se ve veškeré své činnosti řídí ústavními a ostatními zákony a usneseními vlády.

Z toho vyplývá, že ministerstvo mohlo reorganizaci policie provádět. Kdyby však vláda vydala usnesení zakazující provedení této reorganizace, muselo by se jím ministerstvo vnitra řídit.

Co se týká zmínky o dvou měsících, Pavel Blažek má na mysli nejspíše časové období mezi zveřejněním plánu na reorganizaci ministrem vnitra Chovancem a policejním prezidentem Tuhým na začátku června loňského roku a účinností tohoto opatření 1. srpna 2016.

Jelikož Pavel Blažek popisuje možnosti ministrů správně stejně jako dobu, kdy je mohli uskutečnit, je výrok hodnocen jako pravdivý.

Pavel Blažek

Někteří poslanci i za hnutí ANO, budu jmenovat paní kolegyni Lorencovou, ta se neustále naváží do té vyšetřovací komise, ale pokud máte cokoliv jako hnutí ANO proti ministru Chovancovi, tak jsou to oni, kdo vyjádřili důvěru panu ministrovi, já mu nikdy důvěru nevyjádřil, ale hnutí ANO ano. Ve vládě jste zůstali, takže z pohledu Poslanecké sněmovny je reorganizace vaší reorganizací, odpovídá pouze vláda jako celek, pan policejní prezident Tuhý byl dosazen za vaší vlády a podle Ústavy za něj nese zodpovědnost vláda.
Otázky Václava Moravce, 15. ledna 2017
Pravda

Poslankyně a členka Stálé komise pro kontrolu činnosti Generální inspekce bezpečnostních sborů Jana Lorencová poskytla v prosinci 2016 rozhovor Parlamentním listům, kde se negativně vyjádřila na adresu vyšetřovací komise zabývající se reorganizací policie a zejména jejích členů.

V rozhovoru kritizovala zejména účast členů komise, včetně jejího předsedy Pavla Blažka, na oslavě advokátní kanceláře vlivného právníka Radka Pokorného. Informaci tehdy přinesl server Neovlivní.

Důvěru vládě, v níž jsou členy i ministři ANO a Milan Chovanec (ČSSD), vyslovila sněmovna v únoru 2014. Všech 47 poslanců hnutí ANO důvěru vládě v hlasování vyjádřilo. Pavel Blažek hlasoval proti vyslovení.

Blažek ale patrně naráží na pnutí v koalici v rámci boje o reorganizaci policie, který hnutí ANO svedlo se svým koaličním partnerem. Andrej Babiš hrozil v případě schválení reorganizace vypovězením koaliční smlouvy, to se však nestalo a celá situace okolo policie se uklidnila. Také Robert Pelikán pohrozil svou demisí. Vládní koalice nakonec celou situaci ustála a pokračuje ve stejném složení. Ministr Babiš na schůzce u prezidenta Zemana spolu s ministrem Chovancem zmírňovali napětí, které v koalici při reorganizaci policie vzniklo.

Současného policejního prezidenta jmenoval do funkce ministr vnitra Milan Chovanec v dubnu 2014. Za policejního prezidenta skutečně nese zodpovědnost vláda, konkrétně ministr vnitra. Tato odpovědnost však není obsahem Ústavy České republiky, ale zákona č. 273/2008 Sb., tedy zákona o policii. Zákon o Policii České republiky v § 5 říká, že „policejní prezident odpovídá za činnost policie ministrovi“.

Pavel Blažek

Tam už je tolik trestních oznámení mezi panem Tuhým, panem Komárkem. (…) Ale i VSS v Praze došlo k rozhodnutí, že pokud jde o tzv. Šlachtovu zprávu, tak nemá žádnou hodnotu, pokud se týká té reorganizace.
Otázky Václava Moravce, 15. ledna 2017
Pravda

V červnu 2016 podal policejní prezident Tomáš Tuhý trestní oznámení kvůli prohlášení šéfa ostravské expozitury Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu Jiřího Komárka. Komárek totiž pro Českou televizi uvedl, že Tuhý je podezřelý z úniku informací v souvislosti se stamilionovou hospodářskou kriminalitou.

V červenci 2016 pak Jiří Komárek podal trestní oznámení na ministra vnitra Milana Chovance, policejního prezidenta Tomáše Tuhého a jeho náměstka Zdeňka Laubeho.

„Podle mého názoru mohli uvedení pánové zneužít svého postavení a funkce k maření důležitého úkolu bezpečnostního sboru s úmyslem poškodit ústavní zřízení ČR,“ uvedl jako odůvodnění žaloby Komárek.

Tzv. Šlachtova zpráva je dokument, který zpracoval bývalý ředitel Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu Robert Šlachta společně s bývalými kolegy, včetně Jiřího Komárka. Tento dokument měl dokazovat, že se policejní představitelé snažili prostřednictvím reorganizace zbavit Roberta Šlachty na vedoucím postu. Tento dokument měl podpořit žalobu Jiřího Komárka.

Začátkem ledna 2017 náměstek pražské vrchní státní zástupkyně Adam Bašný uvedl, že žalobci se nebudou zabývat žalobou na ministra vnitra Chovance, policejního prezidenta Tuhého ani jeho náměstka Laubeho. Podle rozhodnutí ve věci nelze spatřovat podezření ze spáchání trestného činu. Adam Bašný také uvedl, že po pečlivém vyhodnocení materiálů, které se měly týkat trestní činnosti spojené s reorganizací policie, bylo rozhodnuto o založení věci.

Pavel Blažek

Víte, shromažďovací právo je složitá věc už jenom proto, že úřady, které rozhodují o tom, jestli nějaká demonstrace bude nebo nebude, tak nerozhodují o tom, jestli bude nebo nebude, ale prostě zkoumají pouze ohlášení, nemohou to dopředu zakázat.
Otázky Václava Moravce, 28. srpna 2016
Zavádějící

Výrok je hodnocen jako zavádějící, protože úřady shromáždění sice skutečně přímo nepovolují a je pro ně téměř nemožné je dopředu zakázat, avšak za konkrétně vymezených zákonných podmínek to možné je.

Příslušný úřad shromáždění nepovoluje, neboť dle § 1 odst. 4 zákona o právu shromažďovacím není ke shromáždění třeba předchozího povolení státního orgánu. V určitých případech ale úřad může shromáždění před jeho konáním přesunout či zakázat.

Důvody, pro které shromáždění úřad zakáže, jsou uvedeny v § 10 zákona o právu shromažďovacím. Úřad tedy shromáždění zakáže, pokud oznámený účel shromáždění směřuje k výzvě popírat nebo omezovat osobní, politická nebo jiná práva občanů nebo má-li se dopouštět násilí či hrubé neslušnosti, nebo jinak porušovat ústavu a zákony.

Zároveň úřad zakáže ta shromáždění, která se mají konat na místě, kde by účastníkům hrozilo závažné nebezpečí. Dále i taková shromáždění, která by se konala ve stejnou dobu a na stejném místě jako jiné shromáždění (ovšem jen v případě, že jejich oznámení o konání bylo doručeno na úřad později). Kromě těchto povinných zákazů může úřad zakázat také shromáždění, které by nepřiměřeně omezilo dopravu nebo zásobování a zároveň by bylo možné jej konat bez obtíží a zmaření účelu na jiném místě.

V případech uvedených v posledním odstavci úřad před zakázáním zasílá návrh na změnu konání svolavateli. Pokud svolavatel návrh přijme, shromáždění se nezakáže, pouze se přesune.