Vít  Rakušan
STAN

Vít Rakušan

Ministr vnitra

Starostové a nezávislí (STAN)

Bez tématu 44 výroků
Sněmovní volby 2021 15 výroků
Koronavirus 11 výroků
Obrana, bezpečnost, vnitro 11 výroků
Právní stát 10 výroků
Ekonomika 9 výroků
Vnitrostranická politika 7 výroků
Evropská unie 4 výroky
Životní prostředí 3 výroky
Doprava 2 výroky
Invaze na Ukrajinu 2 výroky
Regiony 2 výroky
Zdravotnictví 2 výroky
Krajské volby 2020 1 výrok
Rozpočet 2022 1 výrok
Sociální politika 1 výrok
Zahraniční politika 1 výrok
Pravda 82 výroků
Nepravda 10 výroků
Zavádějící 7 výroků
Neověřitelné 13 výroků
Rok 2023 15 výroků
Rok 2022 7 výroků
Rok 2021 49 výroků
Rok 2020 41 výroků

Vít Rakušan

Paní kolegyně Pekarová začala sbírat po té první části celé té kauzy podpisy na odvolání Vojtěcha Filipa z Poslanecké sněmovny.
Interview ČT24, 21. května 2020
Pravda
Markéta Pekarová Adamová 5. května skutečně oznámila, že začíná sbírat podpisy na odvolání Vojtěcha Filipa z postu 1. místopředsedy dolní komory. Sbírání podpisů podle ní dále pokračuje.

V rozhovoru pro CNN Prima NEWS 5. května předsedkyně TOP 09 Markéta Pekarová Adamová prohlásila, že začíná sbírat podpisy poslanců k petici za odvolání Vojtěcha Filipa z postu 1. místopředsedy dolní komory. Motivací tohoto kroku bylo podle jejích slov Filipovo lživé vyjádření, že pražští politici podporují fašismus, čímž měl Filip posloužit ruské propagandě. 

Dále svůj krok vysvětluje Pekarová Adamová na webu TOP 09. Podle jejího názoru by měl Filip skončit ve vedení Sněmovny, protože: „Výroky, které pronesl na adresu komunálních politiků z Prahy, kteří jsou dnes pod policejní ochranou kvůli výhrůžkám na jejich adresu, jsou naprosto nepřijatelné pro funkci místopředsedy Sněmovny. On je reprezentantem celé Poslanecké sněmovny.“

Podobně svou motivaci ten samý den oznámila na svém Twitteru a Facebooku:

Poslanec Filip dlouhodobě ukazuje, že nemá zájem být součástí české demokratické společnosti. Prosazuje lživý ruský narativ dějin a osočuje komunální politiky z fašismu!

To je neslučitelné s funkcí místopředsedy PS, proto jsem začala se sběrem podpisů pro jeho odvolání.

— Markéta Adamová (@market_a) May 5, 2020

V článku na serveru Novinky.cz z 18. května poslankyně Pekarová Adamová uvedla, že výběr podpisů zatím stále pokračuje. „Je to proces, kdy může být odvolán jen na základě žádosti, kterou musí podepsat 80 poslanců. Předpokládám, že předseda Rakušan navazuje na to, co já tu už několik týdnů dělám.“

Vít Rakušan

Koneckonců v Otázkách Václava Moravce se i Jan Hamáček vyjádřil, že minimálně tu část usnesení, kterou já jsem navrhl a kde říkáme, že legionáři jako takoví jsou prostě těmi, kteří se zasloužili o náš stát, a nemělo by to být zpochybňováno a Poslanecká sněmovna se k tomu hlásí, takže tu část toho usnesení je připraven podpořit.
Interview ČT24, 21. května 2020
Pravda
Jan Hamáček v OVM slíbil podporu takového usnesení PS, které ocení roli legionářů při vzniku ČSR. Usnesení, které obsahuje takovou formulaci, navrhnul Vít Rakušan.

Já jsem připraven podpořit usnesení, které jasně řekne, že Poslanecká sněmovna si váží role legionářů při vzniku Československé republiky“, uvedl Jan Hamáček 17. května v Otázkách Václava Moravce (video, čas 17:28). Dále v diskusi Jan Hamáček zdůraznil, že je zapotřebí jasně říci, jaká byla role našich legionářů v minulosti.

Toto prohlášení odpovídá části návrhu usnesení Poslanecké sněmovny, se kterým přišel 18. května předseda hnutí STAN Vít Rakušan. Poslední bod tohoto návrhu totiž říká, že Poslanecká sněmovna „si váží boje československých legionářů během první světové války, kteří se svou odvahou a odhodláním zásadně přičinili o vznik samostatného, svobodného a demokratického Československa.“

Vít Rakušan

Já jsem původem učitel dějepisu a vnímám velmi rozporuplnou roli vlasovců, uvědomuju si, že na konci války samozřejmě pomohli například Praze, ale celkově tu jejich roli jako pozitivní zcela brát nemůžeme, byť ta historie má vždycky mnoho výkladů, jsou to lidé, kteří se stavěli proti Stalinovi, zároveň jsou to lidé, kteří bojovali na straně Němců.
Interview ČT24, 21. května 2020
Pravda
Ruská osvobozenecká armáda, známá jako vlasovci, se na konci druhé světové války postavila v boji proti SSSR na stranu Německa. Podíleli se ovšem na osvobození Prahy v květnu 1945, kde pomohli především v bojích na jižní straně města.

Vít Rakušan vystudoval historii, germanistiku a také školský management. V praxi poté vyučoval německý jazyk na gymnáziu v Kutné Hoře.

Ruská osvobozenecká armáda (ROA) známá pod názvem vlasovci vznikla v listopadu 1944. Stalo se tak poté, co se generál Vlasov dostal do německého zajetí při obraně Leningradu. Mezi členy ROA byli sovětští zajatci i tzv. bílá emigrace, neboli lidé, kteří SSSR opustili ve 20. letech a rozhodli se bojovat proti Stalinovi. Jejich hlavním cílem bylo porazit Stalina. Německo jim mělo dopomoct k dosažení těchto cílů. Na straně nacistického Německa bojovali proti SSSR v prostoru mezi Odrou a Nisou.

Na jaře 1945 však bylo Vlasovovi jasné (audio, čas od 15:30), že nemůže počítat s pomocí Německa při dlouhodobějším boji proti Stalinovi. Naopak Němci Vlasovovu armádu spíše využívali ke svým vlastním cílům. Z tohoto důvodu se tedy rozhodl odjet se svou armádou z Německa do Lince. Ve snaze naklonit si spojenecká (resp. americká) vojska se pak spolu s generálem Buňačenkem rozhodl pomoci osvobodit Prahu.

Do Prahy dorazili 5. května 1945. Bojovali především na jižním břehu a jejich největším úspěchem bylo dobytí Ruzyně. Odtud startovala německá letadla, která bombardovala Prahu. Při těchto bojích padlo okolo 300 vlasovců.

Vít Rakušan

(...) sochu maršála Koněva, mimochodem z roku 1980, kdy už se o maršálu Koněvovi jednoznačně vědělo, že krvavě potlačoval povstání v Maďarsku v roce 1956, že byl u stavby Berlínské zdi v roce 1961, že vedl skupinu ruských generálů do tehdejšího Československa v roce 1968.
Interview ČT24, 21. května 2020
Zavádějící
Maršál Koněv se podílel na uvedených událostech let 1956, 1961 a 1968. Nelze však mluvit o jednoznačné znalosti jeho rolí v roce, kdy byl pomník odhalen (1980). V té době se zdůrazňovaly jeho zásluhy na osvobození ČSR a jeho podíl na dalších událostech byl spíše zamlčován.

Socha maršála Koněva byla odhalena 9. května 1980 v Praze při příležitosti 35. výročí konce 2. světové války. 

Povstání v Maďarsku započalo v říjnu 1956 poklidnou demonstrací, která následně vyústila v odpor vůči tamějšímu režimu. Maďarská armáda procházela reorganizací a nebyla schopna zasáhnout. Proto někteří maďarští představitelé požádali o pomoc SSSR. Akce „Vichr“, v jejímž čele stál maršál Ivan Stěpanovič Koněv, začala 4. listopadu 1956. Koněv tak plnil rozkaz potlačit invazi za jakoukoliv cenu. Boje si vyžádaly životy až 4 000 lidí.

Roku 1961 byl maršál Koněv kvůli druhé berlínské krizi vyslán do východního Berlína, kde velel skupině sovětských vojsk. Druhá berlínská krize následně vyvrcholila stavbou Berlínské zdi.

Jistou roli sehrál maršál Koněv i v souvislosti s přípravou invaze zemí Varšavské smlouvy do tehdejšího Československa. 8 května 1968 do Prahy přijela skupina sovětských generálů vedených maršálem Koněvem. Jejich cílem bylo podat o zprávu o vnitropolitické situaci v Československu. Navštívili prezidenta Ludvíka Svobodu a následně i průmyslové oblasti, jednotky armád a pohraniční stráž. Zda však o přípravě invaze Koněv skutečně věděl, není jisté ani podle historiků.

O těchto třech zmiňovaných událostech informovalo domácí Rudé právo (1956, 1961, 1968). Dále o nich informovala i západní média, například The New York Times nebo Daily Telegraph, na který se odkazovalo samotné Rudé právo. 

Tyto informace ovšem byly zkreslovány tehdejším režimem a maršál Koněv byl představován (video, reportáž ze slavnostního odhalení pomníku) výhradně jako osvoboditel a symbol konce války roku 1945. Ukazuje to například i samotný text na desce z roku 1980, která doplňovala sochu maršála Koněva, a na níž stálo, že Koněv byl „velitel vojsk 1. ukrajinského frontu, která zachránila 9. května 1945 Prahu před zničením“. Stejně tak článek v Rudém právu ze dne 12. května 1980 s názvem „V Praze odhalen pomník maršála Koněva“ uvádí, že socha bude „navždy připomínat historické májové dny roku 1945“. Ani v uvedené reportáži, ani na soše, ani v uvedeném článku nenajdeme žádnou zmínku o Koněvově roli v událostech roku 1956, 1961 a 1968.

Závěrem tedy můžeme říci, že Vít Rakušan ve svém výroku uvádí řadu pravdivých skutečností. Ovšem jeho tvrzení, že existovala nějaká jednoznačná znalost o Koněvově roli při událostech z uvedených let, je problematická. Jistě mohli existovat lidé, kteří si jeho podíl na uvedených událostech pamatovali. V roce 1980 se ale zdůrazňovaly Koněvovy zásluhy z druhé světové války a zásluhy na osvobození ČSR. O jeho podílu na dalších událostech se spíše mlčelo. Proto hodnotíme tento výrok jako zavádějící.

Vít Rakušan

Je to člověk (maršál Koněv, pozn. Demagog.cz), který byl u dobytí Berlína, do Prahy přijel vlastně den po konci druhé světové války.
Interview ČT24, 21. května 2020
Pravda
Maršál Koněv se jako velitel 1. ukrajinského frontu účastnil dobytí Berlína. Do Prahy pak jeho první jednotky dorazily 9. května, den po oficiálním konci války.

Dobytím Berlína byl pověřen 1. běloruský pluk pod vedením G. K. Žukova a 1. ukrajinský front pod vedením I. S. Koněva. Akce byla zahájena 16. dubna 1945 a boje pokračovaly až do 2. května 1945.

1. ukrajinský front se poté měl přesunout do Prahy. Byl ovšem příliš na severu z důvodu účasti na dobytí Berlína. Proto překročil tehdejší československé hranice až 8. května 1945. V té době již však byla podepsaná kapitulace německých vojsk v Praze, která byla předána do rukou vojenského velitele pražského povstání generála Kutlvašra 8. května. Do Prahy pak dorazily první jednotky Koněvovy armády 9. května. To už byla podepsaná kapitulace a žádné větší jednotky nepřátel v Praze nebyly.

Druhá světová válka v Evropě byla oficiálně ukončena 8. května 1945. Podpis tzv. druhé kapitulace v Berlíně (tentokrát s účastí vysokého zástupce SSSR) proběhl sice několik minut po půlnoci již 9. května, ale akt kapitulace byl datován na večer předchozího dne, tj. 8. květen.

Vít Rakušan

(...) ta panoptikální situace, kdy on (ruský diplomat, pozn. Demagog.cz) se cítí ohrožen v rámci České republiky, žádá policii o ochranu, policie samozřejmě musí konat (...)
Interview ČT24, 21. května 2020
Pravda
V souladu s výrokem ruské velvyslanectví v Praze požádalo ČR prostřednictvím Ministerstva zahraničních věcí o policejní ochranu pro svého zaměstnance, který je dle vyjádření ruské ambasády v Praze ohrožen. ČR musí v souladu s výrokem diplomatickému zástupci zajistit bezpečnost.

V souladu s výrokem ruské velvyslanectví v Praze požádalo Českou republiku prostřednictvím Ministerstva zahraničních věcí o policejní ochranu pro svého zaměstnance. Diplomat dle příspěvku ruského velvyslanectví na sociální síti Facebook zveřejněného 11. května 2020 čelí kvůli lživému a nepodloženému obvinění z útoku na pražské politiky výhrůžkám.

Česká diplomacie ruskou žádost obdržela a předala ji policii k vyhodnocení bezpečnostních hrozeb.

Ruské velvyslanectví v Praze žádá o policejní ochranu dle článku 29 Vídeňské úmluvy o diplomatických stycích, kterou je Česká republika vázána:

Článek 29

Osoba diplomatického zástupce je nedotknutelná. Diplomatický zástupce nesmí být žádným způsobem zatčen nebo zadržen. Přijímající stát s ním bude jednat s náležitou úctou a učiní všechna vhodná opatření, aby zabránil každému útoku proti jeho osobě, svobodě nebo důstojnosti.“

Výrok odkazuje na glosu v týdeníku Respekt, ve které Ondřej Kundra popsal příjezd muže z Ruska s diplomatickým pasem, jenž měl v kufříku ricin (jed). Dále uvedl, že bezpečnostní složky o příletu cestovatele věděly a muže vyhodnotily jako bezprostřední riziko pro dvojici českých politiků, jejichž kroky v posledních měsících vyvolaly hněv Moskvy. Těmito politiky měli být Ondřej Kolář a Zdeněk Hřib. Tyto informace Ondřej Kundra podepřel blíže nespecifikovanými zdroji Respektu. 

Dle zdrojů České tiskové kanceláře shledal výbor pro bezpečnost reakci českých bezpečnostních složek za adekvátní. Obavy o bezpečnost pražských politiků potvrzuje také přidělení policejní ochrany dvěma výše zmíněným politikům a starostovi Řeporyjí Pavlu Novotnému.

Vít Rakušan

Za další je to dlouhodobě nadstandardně vysoký počet diplomatů na ruské ambasádě.
Interview ČT24, 21. května 2020
Pravda
Na vysoký počet ruských diplomatů v ČR upozorňuje dlouhodobě Bezpečnostní informační služba. Ruské diplomatické zastoupení čítá podle posledních údajů 138 lidí. To je například dvojnásobný počet oproti zastoupení USA v ČR.

Na vysoký počet ruských diplomatů v ČR upozorňuje opakovaně Bezpečnostní informační služba (BIS). Ve své výroční zprávě za rok 2018 (.pdf, str. 6) například uvádí, že „naddimenzování ruské diplomatické mise v ČR“ je dlouhodobý bezpečnostní problém. Ve výroční zprávě za rok 2015 pak BIS upozornila (.pdf, str. 8), že ruská diplomatická mise je početně „velmi disproporční vůči ostatním diplomatickým zastoupením“.

Podle údajů Ministerstva zahraničí, které si vyžádal server Hlídací Pes, bylo v České republice k dubnu tohoto roku celkem 51 ruských diplomatů. Ovšem celkový početní stav ruské ambasády (včetně personálu a také konzulátů v Brně a Karlových Varech) byl 138 lidí. Česko má přitom v Rusku výrazně menší zastoupení.

Ve Velké Británii, která je svým počtem obyvatel, rozlohou i geopolitickou rolí značně významnější než Česká republika, bylo před dvěma lety 58 ruských diplomatů. Musíme ovšem brát v potaz, že Velká Británie roku 2018 vyhostila v kauze Skripal 23 ruských diplomatů. I tak je to značný nepoměr vůči zastoupení v Česku. USA má v České republice okolo sedmi desítek zaměstnanců a Čínská ambasáda okolo 30 zaměstnanců. 

Stejný nepoměr počtu zaměstnanců na ambasádách v Česku byl viditelný již roku 2014, kdy zde Rusko mělo 142 zaměstnanců, USA 70 zaměstnanců a Čína 28 zaměstnanců. Roku 2009 bylo na ruském velvyslanectví 147 lidí a roku 2011 dokonce 151 lidí.

Vít Rakušan

Podívejme se na ruskou zahraniční politiku, na tu oficiální doktrínu, která pochází někdy z toho roku 2009, kde si prostě Rusko definuje NATO jako svého nepřítele číslo jedna.
Interview ČT24, 21. května 2020
Nepravda
V dokumentu popisujícím národní bezpečnostní strategii Ruské federace z roku 2009 není NATO popsáno jako nepřítel číslo jedna, ačkoliv je považováno za možnou hrozbu.

Vít Rakušan má zřejmě na mysli dokument schválený v květnu roku 2009. Ačkoliv je zde NATO zmíněno několikrát v kontextu národní bezpečnosti, tak nikdy výslovně jako nepřítel číslo jedna.

dokumentu (.pdf, str. 2) se píše: „Neadekvátnost současné globální a regionální architektury orientované (především v euro-atlantické oblasti) směrem k NATO a podobně nedokonalou povahu legálních nástrojů a mechanismů vytváří stále rostoucí hrozbu mezinárodní bezpečnosti.

Dále se zde (.pdf, str. 3–4) lze dočíst, že: „Rozhodujícím aspektem vztahů s NATO zůstává fakt, že plány rozšířit vojenskou infrastrukturu aliance k ruským hranicím a pokusy dávat NATO globální funkce, které jsou proti normám mezinárodního práva, jsou pro Rusko nepřípustné.

K tomuto ruskému dokumentu existuje i veřejná analýza NATO. Ta usuzuje, že naopak od roku 2000, tedy od předchozí koncepce národní bezpečnostní strategie, se zmírnilo vyjadřování (.pdf, str. 7) Ruské federace v kontextu možnosti armádní přítomnosti poblíž ruských hranic a ochotě vést bilaterální jednání o případných vzájemných problémech.

V roce 2015 byla původní národní bezpečnostní strategie z roku 2009 aktualizována. Opět se v ní píše o porušování (.pdf, str. 4) mezinárodního práva organizací NATO a o údajném poklesu regionální stability z důvodu umístění protiraketového obranného systému Spojených států amerických. Tón textu nově ale vyznívá mnohem ostřeji, a dá se již uvažovat o tom, že NATO sice není specificky jmenováno jako nepřítel, ale je bráno jako velice vážná hrozba společně s USA a v menší míře Západem obecně.

O problematice vztahů NATO a Ruské federace jsme psali v minulosti, zdezde.

Vít Rakušan

V té veřejné výroční zprávě, kterou Bezpečnostní informační služba vydává, tak prostě není pochyb o tom, že ta aktivita Ruska, jejich tajných služeb vůči České republice výrazně nabyla na intenzitě v těch posledních letech.
Interview ČT24, 21. května 2020
Pravda
V průběhu roku 2016 vzrostla role a intenzita aktivit ruských zpravodajských služeb na území ČR. Ruské zpravodajské služby zasahují v ČR do oblasti politiky, diplomacie, špionáže, ekonomiky i informačního boje.

O zvyšující se intenzitě aktivit tajných služeb Ruska se píše ve Výroční zprávě Bezpečnostní informační služby za rok 2016 (.pdf, str. 10): „Oproti roku 2015 však v průběhu roku 2016 vzrostla role a intenzita aktivit ruských zpravodajských služeb na území ČR.“

Podle BIS je největším zdrojem rizika nevědomého kontaktu se zpravodajským důstojníkem cizí moci ruský diplomatický personál. „Ruské zpravodajské služby nezměnily svůj extenzivní přístup k využívání nedeklarovaných zpravodajských důstojníků využívajících diplomatického krytí.“ (str. 10)

Zmínky o zvýšené aktivitě ruských zpravodajských služeb můžeme najít již ve výroční zprávě Bezpečnostní informační služby za rok 2009. V daném roce došlo k nárůstu ruských vlivových iniciativ v několika oblastech (str. 5).

V roce 2018 se BIS věnovala všem zpravodajským službám působícím na území České republiky. 

Pokud jde o ruské zpravodajské služby, ty podle Výroční zprávy BIS za rok 2018 (.pdf) zasahovaly v ČR do oblasti politiky, diplomacie, špionáže, ekonomiky i informačního boje (str. 5). „V roce 2018 byli na území ČR přítomni a vyvíjeli zpravodajskou činnost příslušníci a spolupracovníci všech ruských zpravodajských služeb, tj. civilní rozvědky SVR, vojenské rozvědky GRU a vnitřní bezpečnostní a zpravodajské služby FSB. Dlouhodobým bezpečnostním problémem zůstává personální naddimenzování ruské diplomatické mise v ČR, které pro české občany zvyšuje hrozbu vystavení se kontaktu se zpravodajskou službou cizí moci.“ (str. 6) 

Dále se ve zprávě také píše o proruských aktivistech. Podle BIS je v jejich činnosti největší hrozbou pro českou ústavnost šíření dezinformací. Převážně se snažili podkopávat důvěru v politické uspořádání České republiky a členství v Evropské unii a NATO: „Proruští aktivisté v posledních letech stále intenzivněji, koncepčněji a systematičtěji brojí proti politickému uspořádání v ČR a členství v EU a NATO.“ (str. 9)

Podle BIS mnoho aktivistů motivuje obdiv k režimu ruského prezidenta Putina nebo obdiv k Rusku obecně, ovšem dále BIS ve Výroční zprávě uvádí, že u některých z aktivistů existují indicie o jejich přímé provázanosti s ruskou státní mocí či řízení zpravodajskými službami Ruské federace (str. 9).

Ředitel BIS Michal Koudelka označil zpravodajské aktivity Ruska a Číny za největší dlouhodobá rizika pro bezpečnost ČR. Na bezpečnostní konferenci v roce 2019 v Poslanecké sněmovně uvedl, že BIS a Národní centrála proti organizovanému zločinu (NCOZ) odhalily a rozbily síť, kterou v ČR vytvářela ruská Federální bezpečnostní služba FSB. Potvrdil tak informaci naznačovanou již ve Výroční zpravě za rok 2018 (str.7). FSB měla prostřednictvím sítě serverů útočit na cíle v Česku i na české zahraniční partnery. Podle ředitele BIS byla síť vytvořena osobami s vazbou na ruské zpravodajské služby a byla financována z Ruska a ruské ambasády.

Nutno podotknout, že BIS registruje zvyšující se aktivitu tajných služeb RF a SNS na našem území kontinuálně a dlouhodobě, minimálně od vstupu ČR do NATO v roce 1999 (pdf. s. 26), přesto lze sledovat zvyšující intenzitu zpravodajských aktivit RF v posledních letech.

Vít Rakušan

Naši diplomaté na té evropské úrovni mohou být těmi, kteří prostě budou mít velmi kvalitní informace, koneckonců od našich tajných služeb, a ty musíme dávat a dáváme naštěstí našim spojencům k dispozici.
Interview ČT24, 21. května 2020
Neověřitelné
České zpravodajské služby spolupracují na mezinárodní úrovni například se zpravodajskými orgány NATO či EU. Detaily spolupráce však mohou být často tajné, existenci povinností sdílet informace se nám tedy nepodařilo potvrdit ani vyvrátit.

Bezpečnostní informační služba (BIS) je „zpravodajskou institucí českého státu“. Mezinárodní spolupráce BIS je nezastupitelná a klíčová, BIS je v kontaktu s více jak stovkou zahraničních zpravodajských služeb a hlavními tématy jejich jednání jsou „terorismus, organizovaný zločin, šíření zbraní hromadného ničení, obchod s vojenskou technikou a konvenčními zbraněmi, kontrašpionáž a nelegální migrace“.

Nejaktivněji BIS komunikuje se sousedními zeměmi a z Výroční zprávy BIS za rok 2018 (.pdf, str. 20) pak vyplývá, že „informační výměna v mezinárodní spolupráci byla srovnatelná s předchozím rokem. (…) Hlavními partnery v mezinárodní spolupráci jsou pro BIS především zpravodajské služby zemí EU a NATO a některých dalších zemí“.

Vojenské zpravodajství je také zpravodajskou službou České republiky. Jedná se o ozbrojenou službu, která je součástí Ministerstva obrany České republiky. Ve Výroční zprávě o činnosti Vojenského zpravodajství za rok 2018 (.pdf, str. 4) je uvedeno, že informační výstupy Vojenského zpravodajství byly mj. určeny i zpravodajským orgánům NATO a EU.

Od začátku roku 2020 pak v České republice funguje satelitní centrum SATCEN ČR, které vzniklo „na základě závazků vůči Severoatlantické alianci v oblasti poskytování obrazového zpravodajství“. Centrum bude „poskytovat konkrétní, detailní a přesné informace o pozicích zájmových objektů a oblastech dle jednotlivých požadavků“. Využívat ho budou moci například čeští vojáci na zahraničních misích, Integrovaný záchranný systém ČR, Ministerstvo zemědělství a další.

Třetí zpravodajskou službou České republiky je Úřad pro zahraniční styky a informace. V jeho případě se nám výroční zprávy nepodařilo dohledat, na svém webu však píše o spolupráci s ostatními zpravodajskými službami:

„Další vývoj služby určovaly potřeby a výzvy, kterým nový český stát čelil. Souběžně s tím se ÚZSI soustředil na (…) navázání a prohloubení mezinárodní spolupráce. (…) ÚZSI je také důstojným reprezentantem české zpravodajské komunity na mezinárodní scéně.“

Jakým způsobem tato spolupráce probíhá, zejména, zda probíhá formou výměny informací, se nám však bohužel nepodařilo zjistit.

Podle zákona č. 153/1994 Sb., o zpravodajských službách České republiky, „spolupráci se zpravodajskými službami cizí moci mohou zpravodajské služby uskutečňovat pouze se souhlasem vlády“.

Spolupráce českých tajných služeb se zahraničními pak probíhá např. ve formaci The Counter-Terrorist Group. Jedná se však pouze o neformální spolupráci tajných služeb evropských států (všech 27 států EU a Velká Británie, Norsko a Švýcarsko). Povinnosti, na základě kterých by se dalo říci, že informace sdílet musíme, tedy toto uskupení z podstaty věci založit nemůže.

Dále se pak například BIS (.pdf, str. 20) zapojila do uskupení NATO Civilian Intelligence Committee. Každá členská země NATO je v tomto výboru zastoupena i svými zpravodajskými službami a informace poskytuje výbor přímo Severoatlantické radě. Opět ale z dostupných zdrojů není jasné, zda zpravodajské služby mají přímo povinnost své informace sdílet.

Spolupráce jednotlivých zpravodajských služeb je často založena na dobrovolnosti a vzájemné ochotě informace poskytovat a vzhledem k podstatě věci jsou i podmínky spolupráce často tajné. Konkrétní informace o tom, že by Česká republika, resp. české tajné služby měly přímo povinnost sdílet tajné informace s ostatními státy, se nám tedy nepodařilo dohledat. Protože však nemůžeme vyloučit, že žádné takové povinnosti neexistují, hodnotíme výrok jako neověřitelný.

Abychom mohli měřit návštěvnost webu, potřebujeme Váš souhlas se zpracováním osobních údajů prostřednictvím cookies. Více o zpracování osobních údajů