Ve Švédsku byl tento model regulace prostituce legislativně přijat v roce 1998 (švédsky) a platí od 1. ledna 1999. Zákon přitom skutečně postihuje pouze ty, kdo si za sexuální služby platí, nikoliv nabízející prostitutky či prostituty.

Podrobněji si o švédské modelu lze přečíst na anglické verzi Wikipedie, která cituje přímo trestní zákoník. O švédské praxi, která se později rozšířila i do dalších zemí, psal před několika lety také ihned.cz.

Výrok Martina Štěpánka je hodnocen jako pravdivý, neboť korektně popisuje nastavení programu sociální inkluze včetně tzv. sociální smlouvy a povinností, jež z ní vyplývají.

Principy zmíněné sociální smlouvy uvádí město Ostrava na svém webu.

" Vybraným rodinám, které mají trvalé bydliště ve vyloučené lokalitě v jednom z těchto obvodů (Moravská Ostrava a Přívoz, Mariánské Hory a Hulváky, Vítkovice, Radvanice a Bartovice), bude nabídnut podpis tzv. sociální smlouvy, která klientovi zajistí podporu města při řešení jeho pracovního uplatnění, získání dostatečné kvalifikace pro výkon povolání a řešení bytové problematiky. Principy sociální smlouvy, resp. povinnosti klienta lze shrnout v bodech následovně:1) Dodržení všech podmínek uvedených ve Smlouvě o podnájmu (poskytnutí bytu třetí osobě, dodržování veřejného pořádku, neohrožování veřejného zdraví, péče o společné prostory v místě bydliště a veřejná prostranství v bezprostřední blízkosti místa bydliště, apod.);
2) Intenzivní spolupráce s neziskovými organizacemi, které působí v rámci programu a účast na všech aktivitách směřujících k integraci a zlepšení kvality života;
3) Participace na aktivitách směřujících ke zlepšení pozice klienta i osob žijících s ním ve společné domácnosti na trhu práce, aktivní hledání pracovního uplatnění a svědomité plnění pracovních povinností v případě získání zaměstnání;
4) Zajištění pravidelné školní docházky dětí, participace rodičů na procesu vzdělávání jejich dětí (spolupráce rodičů se vzdělávacími institucemi, domácí příprava, apod.);
5) Dodržování harmonogramu povinných očkování u svých nezletilých dětí.
Nedodržení výše uvedeného je podnětem ke zrušení přidělení bytu a k zániku podnájmu. " Média již v minulosti informovala o tom, že byly z programu inkluze škrtnuty některé rodiny (resp. jednotlivci - přišli o byt), a to právě z důvodu, že v rozporu se smlouvou odmítly přijmout práci, která jim byla nabízena. Informovaly o tom jednak Novinky.cz (listopad 2013), jednak Moravskoslezský deník (červenec 2013).

Veřejnoprávními médii v České republice jsou Česká televize, Český rozhlas a Česká tisková kancelář. Všechna mají ze zákona svou radu, která je volena Poslaneckou sněmovnou.

Rada ČT – ta je volena Poslaneckou sněmovnou, jíž podávají návrhy (.pdf – zákon o ČT, § 4 bod 2) na kandidáty nejrůznější organizace a sdružení (tato praxe byla veřejně diskutována skrze to, zda nejde pouze o zástěrku, přes níž si politické strany dosadí do Rady ČT své nominanty).

Poslední volba proběhla 26. března, kdy bylo dovoleno 6 radních. Celou volbu popisuje Mediář.cz. Před touto volbou byli stávající radní na svých postech i před tím, než se Úsvit vůbec dostal do Poslanecké sněmovny, tudíž předchozí radní k tomuto hnutí nepatřili. Z nově zvolených členů je poměrně jasná profilace exposlankyně KSČM Levé či Vratislava Dostála z Deníku referendum (jenž má blízko k ČSSD). Z radních, kteří zůstali na svém postu, lze jmenovat také Josefa Pavlatu (bývalý dlouholetý senátor ODS). Politické pozadí volby popisuje server Idnes.cz.

Je tedy zřejmé, že někteří radní mají za sebou politickou minulost provázanou s některou konkrétní stranou, resp. jsou vnímáni jako příznivci nějaké strany/hnutí. Nicméně nejsme schopni korektně a autoritativně posoudit, jakou profilaci mají všichni z nich. I přes to výrok hodnotíme jako pravdivý, neboť ani v jedné z rad není člověk, který by měl přímo blízko k hnutí Úsvit či Okamurovi.

Do Rady ČRo byli po volbách 2013 dovoleni 3 členové, 2 z nich (radní Dohnálková a Vejvoda –Mediář.cz) v březnu 2014 a Ivan Vodochodský (mimo jiné krajský zastupitel Královéhradeckého kraje za Koalici pro KH kraj) v květnu letošního roku.

Sedmičlenná Rada ČTK je dovolena v tomto složení, ani v ní není přímý zástupce hnutí Úsvit či jeho nominant.

Výrok jako celek musíme označit jako nepravdivý, protože hnutí Úsvit nebylo jediné a ani první, které by navrhovalo novelu zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád). Vláda navíc boj proti exekucím slíbila ve svém programovém prohlášení a se schvalováním příslušných zákonů počítá v legislativním plánu vlády. Programové prohlášení, v němž se zavazuje bojovat i proti exekucím, přijala vláda na svém zasedání 12. února 2013 a hnutí Úsvit předložilo svůj návrh zákona do Poslanecké sněmovny až 21. února 2013. Neplatí tedy, že by vládu přiměl něco dělat s exekucemi až návrh hnutí Úsvit.

Není pravdou, že by hnutí Úsvit bylo jediné, které navrhovalo novelu zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád). Poslanecká sněmovna se totiž zabývala dvěma návrhy zákonů skupiny poslanců – v obou případech byla zástupkyní navrhovatele Helena Langšádlová z TOP 09 (mimo tuto stranu návrhy podali i poslanci ODS, KDU-ČSL a ČSSD). První i druhý návrh byl předložen 23. ledna.

Poslanci hnutí Úsvit ve spolupráci s poslanci Václavem Snopkem, Kateřinou Konečnou (KSČM) a Stanislavem Berkovcem (ANO) předložili svůj návrh (.pdf) na změnu tohoto zákona až o necelý měsíc později.

Vláda vydala k návrhu zákona negativní stanovisko, tudíž nebyl později zákon vládními poslanci schválen. Na návrh Jeronýma Tejce byl návrh zákona hlasováním č. 185 vrácen zpět k dopracování. Poslanec Hnutí Úsvit Radim Fiala navrhoval zřízení expertní komise, která by se tímto problémem zabývala, avšak návrh byl zamítnut.

Pracovní skupina však nakonec zřízena byla, a to usnesením (.pdf) ústavně právního výboru Poslanecké sněmovny z 21. května, kterým byl zároveň poslanec Marek Černoch zvolen jejím předsedou.

Nepodařilo se nám však dohledat zápis, který by potvrzoval či vyvracel slova Tomia Okamury o analýze z ministerstva a o vypracování novely. V plánu legislativních prací na rok 2014 je však novela tohoto zákona zařazena až na prosinec. Vláda také vyhlásila "nesmlouvavý boj proti zneužívání exekucí" mezi svými prioritami v programovém prohlášení.

Dále tento bod rozvádí v resortních prioritách Ministerstva spravedlnosti: "Vláda posílí dozor nad činností exekutorů s cílem zabránit zneužívání exekucí a vymáhání dluhů, a zajistí, aby exekutor jako zástupce státu své právo vykonával způsobem garantujícím jak práva věřitele, tak dlužníka. Náklady exekuce a odměna exekutora musí odpovídat jeho skutečnému výkonu. Exekuce podle exekučního řádu bude nepřípustná v případech, kdy je možné vymáhat splnění povinností správní exekucí".

Pravomoci Senátu jsou poměrně široké. Jednou z těch nejdůležitějších je kompetence přijímat v případě rozpuštění Poslanecké sněmovny zákonná opatření ve věcech, která nesnesou odkladu, a obecně vzato zastupovat absentující prvek zákonodárné soustavy. Například v roce 2013 po rozpuštění Poslanecké sněmovny takto Senát vydal celkem 4 zákonná opatření. Jeho souhlas se například vyžaduje při jmenování ústavních soudců, navrhuje kandidáty na funkce Veřejného ochránce práv, volí členy Rady Ústavu pro studium totalitních režimů a je jediný, kdo může (se souhlasem Poslanecké sněmovny) podat žalobu proti prezidentu republiky k Ústavnímu soudu.

K hodnocení druhé části výroku jsme analyzovali poslední funkční období Senátu ČR. Doposud má ve svém devátém funkčním období, čítající nyní necelých 21 měsíců (slib senátoři složili 21. listopadu 2012), na kontě 23 schůzí a celkově 37 jednacích dní. Schází se tedy přibližně jednou do měsíce průměrně na 1,5 dne.

Přesto, zejména kvůli první části výroku, hodnotíme tvrzení poslance Okamury jako nepravdivé.

V hlavním městě sice vzniká množství bytových projektů, avšak není možné říci, že městu nic nepřinášejí.

V posledních letech jsou v Praze skutečně otevírány mnohé developerské bytové projekty a některé byty jsou v nich prázdné. V roce 2012 nabízeli realitní makléři v Praze přes šest tisíc nových volných bytů a dalších 2300 bytů čekalo na dostavbu. Informoval o tom server praha.idnes.cz. Podle článku nabízeli developeři na začátku roku 2011 v Praze 7 098 nových bytů a dalších 2 809 bylo dokončeno v průběhu roku. Za celý rok 2011 se jich však prodalo necelých 3 800. Namátkou, volné byty obsahují bytové domy v Korunní, v Dolních Počernicích, Čakovicích, Jinonicích, na Jižním městě, Břevnově, v Letňanech, Horních Měcholupech a na Zličíně. V létě bylo v Praze v nabídce celkem 6600 nových bytů.

Není však pravdou, že developeři Praze nic nepřinášejí. Mimo rozšíření bytového fondu a přílivu nových obyvatel přinášejí někdy i rozšíření nabídky služeb, developeři budují cyklostezky i školky.

Do péče dětského domova mohou být svěřeny děti do věku 18 let nebo 26 let v případě stálé přípravy na povolání (např. studium VŠ).

Po ukončení pobytu mohou takoví mladí lidé využít podle zákona o sociálních službách institut tzv. domu na půl cesty, což je služba sociální prevence poskytující ubytování pro děti a mládež do 26 let věku opouštějící školská zařízení pro výkon ústavní péče. Po dovršení 26 let už skutečně není další bydlení těchto osob nijak řešeno.

Semelová sama mlhavě zmiňuje dále v diskuzi azylové domy a domy na půli cesty, nicméně nijak nekonkretizuje jejich význam v této problematice. Její tvrzení, že problém u těchto dětí není řešen vůbec, není pravdivé.

Jak vyplývá z důvodové zprávy (z června 2014) k výstavbě II. etapy tramvajové trati, která je dostupná na webu zastupitelstva města Olomouc, výkup pozemků je pouze jedním z problémů spojených s dostavbou tramvajové trati (II. a III. etapy) až na sídliště Nové Sady.

Je pravdou, že přímo na trase tramvajové trati stojí rodinný dům, jehož jeho majitel zatím odmítá prodat. Jenže na část pozemků se například také vztahují církevní restituce. Podle zmiňované důvodové zprávy tak nebude možné začít s výstavbou dříve než v roce 2018.

Co se týče III. etapy – v důvodové zprávě (.doc, str. 8) můžeme nalézt například informace o tom, že ještě není dohodnuta závazně její trasa. Zpracována na toto téma nebyla ani základní studie.

Zpráva konkrétně uvádí:

" V současné době se diskutuje nad III. etapou tramvajové trati a případném provedení III. etapy tramvajové trati současně s realizací II. etapy, a to z důvodu možné ekonomické výhodnosti (...) Na III. etapu TT ale není doposud zpracována ani studie anení tedy upřesněna budoucí trasa, protože se diskutuje i o umístění TT v ose ul. Schweitzerova."

Nevyjasněnost budování třetí etapy podporuje také další část důvodové zprávy ke stavbě tramvajových tratí:

" Pro dořešení záměru dokončení TT až k ul. Jižní je potřeba zadat zpracování studie III. etapy včetně hlukové studie, která upřesní její trasu včetně napojení na II. etapu i případnou změnu trasy na ul. Schweitzerova ve smyslu umístění kolejí do středu komunikace. Umístění kolejí do osy komunikace Schweitzerova by vyvolalo např. zvýšené náklady. Ulice by se musela rozšířit a to na stranu soukromých pozemků, což vyvolá jednak větší zábory soukromých pozemků a i nutnost přeřešení geometrie celé křižovatky Zikova x Schweitzerova x Jeremiášova. Dále by došlo k přeložkám významných inženýrských sítí. Moravská cyklostezka - pokud by se stavba realizovala před rokem 2020, by se musela přeložit a tak by se musela vrátit dotace na její realizaci.Náklad by se v takovém případě zvýšil cca o 100 mil.Kč. "

Nedořešené je pak hlavně financování celého projektu. Výše zmíněná studie se financováním zabývá také: " Realizace stavby TT ať již II. či i III.etapy není možná pouze z vlastních zdrojů města a proto se uvažuje s podáním žádosti o přidělení dotačních prostředků."

Pro výrok se jako zásadní informace jeví závěr výše citované důvodové zprávy: " Z výše uvedeného vyplývá, že zahájení realizace II. či současně i III. etapy TT nelze předpokládat dříve než v roce 2018.Dnešní příprava se odehrává pouze v úrovni dokumentace pro územní řízení pro II. etapu. Studie III. etapy a dokumentace pro stavební povolení II. etapy nejsou v plánu roku 2014."

Z výše uvedených informací tedy jasně vyplývá, že zdržení okolo výkupu zmíněné "nemovitosti" je pouze jedním z mnoha problémů spojených s realizací projektu dostavby II. a III. etapy tramvajové trati v Olomouci.

Vznik nového občanského zákoníku má poměrně dlouhou historii, neboť věcný záměr nového občanského zákoníku (NOZ) byl zpracován již v roce 2000 Legislativní radou vlády Miloše Zemana. Avšak je pravdou, že Jiří Pospíšil měl na prosazení NOZ zásadní vliv, neboť byl od 4. září 2006 do 9. ledna 2007 a od 13. července do 13. července 2011 předsedou Legislativní rady vlády a především od 4. září 2006 do 8. května 2009 a od 13. července 2010 do 27. června 2012 ministrem spravedlnosti. Návrh zákona byl schválen Poslaneckou sněmovnou 9. listopadu 2011 a ve třetím čtení pro něj mimo vládní koalici hlasovali také dva poslanci ČSSD (Stanislav Křeček a Miroslav Svoboda). Je však pravdou, že byl prosazen Jiřím Pospíšilem, potažmo ODS. NOZ je platný od 22. 3. 2012.

Výrok však musíme hodnotit jako nepravdivý, neboť není pravdou, že by NOZ vyhodil zaměstnance z dozorčích rad akciových společností. Zákon o obchodních korporacích (ZOK) přijatý v návaznosti na NOZ pouze změnil praxi, kdy dvě třetiny radních volila valná hromada a třetinu zaměstnanci. Od 1. 1. 2014 volí celou dozorčí radu pouze valná hromada. Mandáty radních zvolených před účinnosti zákona však platí i nadále. Tomuto tématu se ve svém článku věnoval také týdeník Euro, kterému vyjádření poskytl mj. také právník odborů Vít Samek a řekl: "Zákon jasně uvádí v přechodných ustanoveních, že funkční období těchto členů má doběhnout jako za starých pořádků." Zaměstnanec se může stát členem dozorčí rady společnosti i nyní, avšak musí být zvolen valnou hromadou.

Transparency International dle vlastního vyjádření 50 dnů před volbami oslovila 149 kandidátů do Senátu s žádostí o informace ohledně jejich kampaně. Odpovídá to počtu zveřejněných výsledků monitoringu (včetně výsledku Zdeňka Schwarze), tedy situaci, v níž všichni vypsaní kandidáti byli tímto subjektem osloveni.

Na základě výše uvedeného označujeme výrok za nepravdivý.