Petr Vaněk je lídrem kandidátky politického uskupení nesoucího název Společně za Plzeň, což je koalice Plzeňské aliance, České pirátské strany, politického hnutí Změna, Starostů a nezávislých a Strany zelených. Zúčastněné strany oficiálně ohlásily vznik tohoto uskupení v pondělí 16. června 2014, a to v souvislosti s chystanými komunálními volbami na podzim téhož roku.

Pravidost výroku nám potvrdily 2 subjekty této volební koalice - konkrétně Plzeňská aliance (viz. níže) a také Česká pirátská strana. Nezkrácenou odpověď předsedy Plzeňské aliance přikládáme:

"Dobrý den,
koalice vznikala nekolik mesíců rozhovory mezi představiteli jednotlivých stran. Koaliční smlouvu podepsala nejprve Plzeňská aliance, Piráti, hnutí Zmena a Strana zelených. Společne jsme oslovili Petra Vaňka.Koalici jsme oficiálne představili v červnu na tiskové konferenci. Teprve poté přistoupil je te STAN.
S pozdravem
Pavel Denk
předseda Plzeňské aliance"

V rozhovoru pro Mladou frontu mluví lídr Změny pro Plzeň obecně o kandidátkách a míní nimi kandidátky této formace na plzeňský magistrát a také do zastupitelstev městských částí 1–4. Prvních 7 kandidátů na těchto listinách by tedy nemělo mít "kandidátskou zkušenost". Pro potřeby hodnocení výroku jsme zúžili analýzu na volební obvody "na magistrát" a do zastupitelstva Plzně 1. Je patrné, že kandidáti Změny pro Plzeň (prvních 7) mají v řadě případů kandidátskou minulost, výrok je tedy hodnocen jako nepravdivý.

Zastupitelstvo statutárního města

Analýzou dat ze serveru Volby.cz jsme zjistili, že prvních 7 kandidátů na kandidátce Změny pro Plzeň (Renáta Zoubková, Monika Adéla Šindelářová, Štěpán Esterle, Martin Marek, Jiří Novotný, Petr Baierl a Zdeněk Jůza) v roce 1994, 1998, 2002, 2006 ani 2010 nekandidovali do zastupitelstva magistrátu města Plzně ani do zastupitelstev městských částí.

Ovšem s jednou výjimkou. Tou je Petr Baierl, který v roce 2010 kandidoval do zastupitelstva městské části Plzeň 3.

Podíváme-li se na další typy voleb (Marek nespecifikuje druh voleb, mluví o kandidatuře obecně), zjistíme, že kandidátskou minulost má (z předčasných parlamentních voleb 2013 v dresu hnutí Změna) sám lídr Marek, dále Zoubková, Šindelářová a opět Baierl.

V krajských volbách v roce 2012 pak do zastupitelstva Plzeňského kraje kandidoval za Stranu zelených opět Petr Baierl.

Plzeň 1 V první sedmičce kandidátů najdeme již zmíněnou Moniku Šindelářovou a opět Martina Marka, u nichž kandidatura reálně proběhla zhruba před rokem.

Dále pětka na kandidátce, Štěpánka Balcarová, kandidovala v roce 2012 v krajských volbách za Stranu zelených.

Vzhledem k nemožnosti zjistit, jak moc se jednotliví kandidáti znají nebo neznají, tuto část výroku nehodnotíme. Co se jádra výroku týče, není pravdou, že prvních sedm kandidátů nikdy nekandidovalo, proto je výrok nepravdivý.

Okamura se od Víta Bárty, který (neúspěšně) kandidoval za hnutí Úsvit ve sněmovních volbách 2013, distancuje dlouhodobě. Jak ovšem v prosinci minulého roku odhalil portál Idnes, spojení mezi Věcmi veřejnými zůstává živé i po volbách, alespoň v personální rovině. Nejméně šest lidí – většinou dříve vysoce postavených ve VV – je spojeno s aktuálními poslanci za stranu Úsvit (Vít Bárta mezi nimi ovšem nefiguruje).

Dodejme také, že v dolní komoře nyní zasedají čtyři poslanci nominovaní za Věci veřejné. Tři z nich jsou podle portálu Naši politici doposud ve Věcech veřejných, vyjma Jiřího Štětiny, který je bez politické příslušnosti.

Kontaktovali jsme Víta Bártu s žádostí o reakci na Okamurova slova, výrok hodnotíme prozatím jako neověřitelný.

Na základě životopisu zveřejněného Martinem Majorem na webu statutárního města Olomouc hodnotíme výrok jako nepravdivý.

Martin Major dokončil studium práv na Univerzitě Palackého v roce 2004. Členem zastupitelstva statutárního města Olomouc se však stal již v roce 2002 a členem zastupitelstva Olomouckého kraje v roce 2004. Není tedy pravdou, že by do politiky nešel přímo ze školy. Ba co víc, městským zastupitelem se stal dva roky před koncem svého studia. Podle tohoto životopisu se advokacii věnuje od roku 2004 doposud.

Brněnské vodárny a kanalizace, a.s. jsou opravdu vlastněny jen z části městem Brno, tedy z 51 % základního kapitálu. Další firma Veletrhy Brno, a.s., která je zmíněná Petrem Vokřálem, taktéž není vlastněna ze 100 % městem. Mezi další firmy patří například Technologický park Brno, a.s., které jsou vlastněny téměř z 50 % Statutárním městem Brno. Výrok je hodnocen jako pravdivý.

Ministr financí Andrej Babiš uvedl v pořadu Otázky Václava Moravce v neděli 29. 6. 2014, že Český Aeroholding a.s. by měl vstoupit na burzu. Myšlenkou je prodat 40% podíl a obdržet každoroční dividendu. Babiš chce rovněž navrhnout, aby se stal generálním ředitelem a předsedou představenstva Českého Aeroholdingu a.s. Václav Řehoř a nahradil v souvislosti s privatizací ČSA do rukou Korean Air v pozici stávajícího Miroslava Dvořáka. Privatizace letiště Praha-Ruzyně, jak sám Babiš uvádí, není ze zákona (Zákon č.69/2010 Sb. o vlastnictví letiště Praha-Ruzyně) možná. Právě Řehoř by měl jako nový generální ředitel Českého Aeroholdingu připravit společnost pro vstup na burzu. Sám Babiš ve výše uvedených OVM uvádí, že s ním koaliční partneři v této záležitosti nesouhlasí.

Výrok hodnotíme jako nepravdivý, jelikož jsme nenalezli žádné návrhy zákona, kterými by výbor zjednodušoval postup při vývozu. Tyto návrhy zákona nepotvrdil ani Tomáš Kladívko ve svém dovysvětlení výroku.

Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost vydal usnesení, v němž žádá ministra průmyslu, aby ztížil vydání nesouhlasu k exportní licenci v oblasti obranného a bezpečnostního průmyslu. Zda bylo usnesení vyhověno jsme nedohledali.

Co se týče spolupráce mezi výborem a Asociací, tak je pravdou, že tito 2 aktéři spolupracovali v minulém období. Na 7. schůzi výboru 24. dubna 2013 na jednání výboru bylo právě za účasti zástupce Asociace projednávána problematika exportu.

Na tomto jednání vystoupil mimo jiné také senátor Kladívko, jenž uvedl:

„Samozřejmě nikdo nezpochybňuje to, že tento segment obchodu by měl být státem regulován. Na tom se asi shodneme všichni, ale co nám trošičku vadí, je ta předvídatelnost rozhodnutí, to znamená předvídatelnost určité obchodní operace do určitého světového pole s tím, že nevíme, jak to rozhodnutí dopadne. Na jedné straně víme, že do těch zemí exportují naši partneři z členských zemí EU, partneři z NATO, ale my při té žádosti nevíme, jak vlastně budeme posouzeni, jak náš výrobce bude posouzen. A to si myslím, že je věc, která tady vadí nejvíc, ta předvídatelnost rozhodnutí.“

Obecně se problematikou vývozu zbraní a regulace exportu zabýval server Česká pozice. Popisuje také zapojení Senátu do snahy o pomoc Asociaci obranného průmyslu.

V březnu tohoto roku pak byl v Senátu uspořádán kulatý stůl k Problematice výzkumu a vývoje obranného a bezpečnostního průmyslu.

Níže překopírováváme odpověď Tomáše Kladívka na prosbu o bližší informace k upozorněním a návrhům zákona, o nichž hovořil. Za zprávu senátorovi děkujeme.

„Dobrý den,

jednalo se o usnesení [odkaz Demagog.cz] Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost ve věci udělování licencí, ve kterém výbor vyzval příslušná ministerstva o předložení zákonné úpravy nebo nařízení vlády, které by řešilo rozporná stanoviska jednotlivých ministerstev. Dále to byly např. závěry ‚kulatých stolů‘ pořádaných Výborem ve spolupráci s Asociací OBP ve věci udělování vývozních licencí a ve věci financování projektů vědy a výzkumu z rozpočtů MV a MO.

Zdraví Tomáš Kladívko“

Výrok byl změněn z původní hodnoty neověřitelný na základě informací dodaných Tomášem Kladívkem.

Hnutí Úsvit bylo zaregistrováno Ministerstvem vnitra 19. června 2013, hnutí ANO 2011 11. května 2012. Nicméně již v listopadu 2011 se Andrej Babiš obrátil se svou výzvou na občany (tedy svým způsobem jde o delší období), formálně však hnutí ANO funguje pouze něco přes 2 roky.

Výrok je hodnocen jako pravdivý, protože dne 22. 7. 2005 premiér Jiří Paroubek a tehdejší předseda Svazu měst a obcí Oldřich Vlasák podepsali Dohodu o vzájemné spolupráci mezi Vládou České republiky a Svazem měst a obcí ČR s platností na dobu neurčitou.

Účelem této dohody je zavést pravidelné konzultace mezi Vládou ČR a Svazem ohledně vládních politik, jež se týkají měst a obcí. Dohoda vládu zavazuje k minimálně jednomu setkání se svazem ročně, a to za účelem projednání Plánu legislativních prací vlády a Plánu nelegislativních úkolů vlády. Díky tomuto obce a města získávají větší možnost zasahovat prostřednictvím svého svazu do legislativní činnosti české vlády.

Tomio Okamura má patrně na mysli novelu zákona o majetku České republiky (.pdf), jejímž byl spolupředkladatelem a která byla poměrně jednoznačně zamítnuta 30. 4. 2014 v prvním čtení. Výraz celá Sněmovna je neurčitý, proti zamítnutí však opravdu hlasovali jen členové Hnutí Úsvit a několik dalších poslanců ostatních parlamentních stran, celkově v řádu jednotek.

Hmotná, trestní a osobní odpovědnost pro politiky je skutečně proklamována hned v druhém bodu programu Hnutí Úsvit.

Přesto hodnotíme výrok poslance Okamury jako zavádějící. Odkazujeme se v tomto případě na naše odůvodnění k dřívějšímu obdobnému výroku Tomia Okamury. Jednak hmotná odpovědnost je institutem využívaným v zaměstnaneckých vztazích, nikoliv ve vztahu k Okamurou jmenovaným funkcím. Dále je pak nepopiratelným faktem, že osoby v těchto funkcích v současné době odpovědné jsou, a to nejen podle trestního zákoníku (zde například dle § 220 za porušení povinnosti při správě cizího majetku), ale i podle jiných právních předpisů. Typicky se jedná o zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky, či tzv. velká rozpočtová pravidla (zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů), zákon č. 77/1997 Sb. o státním podniku atd. Zde nejenže jsou uplatněny zásady péče řádného hospodáře, ale místy je úprava i přísnější.

Právě proto vyjádřila vláda nesouhlas s předloženým návrhem novely zákona o majetku České republiky. Úprava je podle ní nadbytečná a duplicitní, nevylepšuje ani nepřináší nic nového.

Výrok poslance Okamury je zavádějící, neboť vyvolává dojem, že se Poslanecká sněmovna postavila proti zavedení úpravy rozšiřující odpovědnost politiků, ministrů a hejtmanů. Tak to ale není. V hodnocení se rovněž promítlo opakovaně zcela mylné využití pojmu hmotná odpovědnost.