K prvnímu navýšení DPH Nečasovou vládou došlo ještě před krizí.

K prvnímu navýšení spodní sazby DPH z 5 na 9 % došlo v roce 2008 v rámci reformy veřejných financí tehdejší vládní koalice, jejímž členem byla i ODS (viz zákon č. 261/2007 Sb., část čtvrtá, čl. VIII). Ke schválení tohoto navýšení přitom došlo v roce 2007, kdy ekonomika skutečně rostla − krize se v České republice projevila až na konci roku 2008.

K dalšímu navýšení spodní sazby došlo v roce 2010, a to z 9 na 10 %. Tato změna byla schválena za úřednické vlády Jana Fischera (viz zákon č. 362/2009 Sb., část pátá, čl. VII).

Spodní sazba DPH se od té doby změnila ještě dvakrát − v roce 2012 byla zvýšena na 14 % (viz zákon č. 370/2011 Sb., část první, čl. I) a o rok později porostla o další procento (viz zákon č. 500/2012 Sb., část druhá, čl. III).

Jak ukazuje následující tabulka, s krizí se Česká republika potýkala až o rok později, než došlo k prvnímu navýšení DPH (ekonomický vývoj podle statistik Eurostatu):

Růst spodní sazby DPHRůst/pokles DPH

1993-20075 %

---

Od 1.1.2008

9 %

+3,1; -4,5Od 1.1.2010

10 %

+2,5; 1,8Od 1.1.2012

14 %

-1,0Od 1.1.2013

15 %

-0,9

Výrok je zavádějící, jelikož Michálek naznačuje, že povinné subjekty mají povinnost zveřejňovat smlouvy, což není pravda.

Hlavní město Praha je majoritním akcionářem akciové společnosti Pražské služby. Povinné subjekty jsou dle § 2 zákona č. 106/1999 Sb. státní orgány, územní samosprávné celky a jejich orgány a veřejné instituce. Pražské služby jsou však skutečně povinny zveřejňovat informace. Vyvozujeme tak z judikatury Nejvyššího správního soudu, jenž v rozsudku ze dne 6. 10. 2009, č. j. 2 Ans 4/2009-93, publ. pod č. 1972/2010 Sb. NSS judikoval, že akciová společnost ČEZ, která je většinově vlastněna státem, je povinna informace zveřejňovat. Tato judikatura se dle našeho názoru dá analogicky vztáhnout i na Pražské služby, a. s., jež jsou většinově vlastněny hlavním městem Praha.

Nicméně i za předpokladu, že by se daný judikát vztahoval na Pražské služby, zákon jim neukládá povinnost, aby samy od sebe informace jako smlouvy zveřejňovaly, jak naznačuje Michálek. Subjekty jsou povinovány poskytnout takovéto informace na základě žádosti podle zákona 106/1999 Sb., o tomto případě ovšem Michálek nehovoří.

Společnost Pražské služby na svých webových stránkách skutečně žádné smlouvy nezveřejňuje. V sekci Info pro akcionáře lze sice nalézt například výroční zprávy a záznamy z jednání valné hromady, ovšem úplné znění smluv, o kterých se v těchto dokumentech hovoří, zveřejněno není.

Výrok je označen jako zavádějící. Tisková mluvčí hnutí ANO Lucie Kubovičová nám prostřednictvím e-mailu sdělila: " Hnutí ANO senátním kandidátům přispělo na kampaň částkou 400 tis., ti by pak měli stejnou částku investovat sami, veškeré faktury jdou přes centrálu ANO, účty jejich kampaní budou zveřejněny na stránkách hnutí. Senátní kandidáti, pokud víme, transparentní účty nemají."

Systém financování tedy není postaven tak, že by si kandidát financoval kampaň v libovolné výši a hnutí ANO by stejnou částku doplácelo. Reálně je to tak, že hnutí dává na kampaň částku ve fixní výši a tutéž částku pak doplácí sám kandidát.

Díky tomu, že senátní kandidáti nevlastní transparentní účty, nemůžeme ověřit, kolik peněz bylo vydáno na předvolební kampaň Antonína Prachaře a jaký podíl z částky pocházel z jeho vlastních zdrojů.

Hazard není v Německu přímo zakázán. Němci však mají nařízení (Spielverordnung, něm.), které upravuje, kde hrací automaty můžou stát a kolik jich může být.

Podle § 1 tohoto nařízení můžou být hrací automaty instalovány pouze v zařízeních, kde se prodává jídlo nebo pití, v ubytovacích zařízeních, v hernách nebo v sázkových kancelářích. Ani provozování heren tedy není v Německu přímo zakázáno.

§ 3 upravuje počet povolených hracích automatů – v restauračních zařízeních a ubytovnách mohou být maximálně tři, v hernách potom nejvýše 12. Nařízení dále přesně ustanovuje, kolik automatů může stát vedle sebe apod.

Bohužel se nám nepodařilo dohledat, zda jsou nějaké herny v Altenbergu provozovány. Nařízení platné v celém Německu však jejich zřizování nezakazuje.

Prostituce je v Německu legální (něm.). Podle nařízení saské zemské vlády je však prostituce zakázána (něm.) v obcích do 50 000 obyvatel. Takovou obcí je i Altenberg (.pdf, něm., str. 8). Prostitutky by tedy v Altenbergu skutečně být neměly. Opět však platí, že není možné dohledat, jak je tomu doopravdy.

Novela zákona o soudních exekutorech a exekuční činnosti skutečně změnila § 44 b o změně exekutora. Srovnáním dosavadní a navrhované podoby tohoto paragrafu (viz str. 10 dokumentu) dojdeme ovšem k závěru, že právě odstavec druhý, který dává věřiteli nárok požádat o výměnu exekutora, byl slovo od slova přepsán ze stávající úpravy. Zdůrazněna byla pouze nutnost výběru "nového" exekutora opět v souladu s § 28, tedy principem teritoriality a rovnosti při nápadu exekučních případů. Laicky řečeno: znovu v rámci místního exekutorského obvodu a tak, aby na všechny exekutory v daném obvodu připadal ideálně stejný počet exekučních návrhů.

Důvodová zpráva (viz str. 5 dokumentu) navíc v souvislosti se změnou exekutora hovoří spíše o nemoci či požáru úřadu jako důvodu pro tento postup.

Výrok hodnotíme jako zavádějící, protože vyznívá ve smyslu, že oprávněný věřitel doposud neměl nárok požádat o změnu exekutora, a rovněž protože Tomio Okamura uvádí laxnost či pochybení (sic!) exekutora jako důvody pro takovýto postup. To ale není v zákoně ani návrhu novely explicitně uvedeno a je to tedy pouze domněnka.

Lázně Teplice jsou skutečně akciovou společností, Kubera však zcela opomíjí, že město Teplice má v této společnosti 5% podíl. Dokládá to výroční zpráva společnosti za rok 2013. Údaje jsou dostupné na straně 3 v bodu B. Příjmy za lázeňskou turistiku mají tedy samotné lázně, v nichž má město svůj podíl, nicméně nelze tvrdit, že by lázeňští hosté nepřinesli do pokladny města žádné peníze. Při svém pobytu utrácejí ve městě u místních obchodníků, v restauracích etc., z čehož město získává svůj díl (.xls – rozpočet – záložka příjmy) z daní, např. na DPH. Nadto má společnost Lázně Teplice, a. s., své sídlo v Teplicích a odvádí zde tedy část daní z příjmu právnických osob. Také lázně jako takové platí daň z nemovitosti, což by bez hostů jistě nemohly. Z těch jde rovněž městu část.

Navíc na červnové valné hromadě (.pdf) společnosti Lázně Teplice byly vyplaceny mimořádné dividendy (v hodnotě 4 Kč na akcii) akcionářům, tedy i městu Teplice.

Výrok je označen jako nepravdivý, protože Městská policie Praha by měla mít 2 520 zaměstnanců, ovšem v současné chvíli jí chybí 280 strážníků, takže má pouze 2240 zaměstnanců. Dalších sto strážníků bude muset odejít na konci příštího roku. Velký podstav je způsoben také tím, že městská policie nemohla vloni nabírat nové posily. Ale celkově lze říci, že během posledních let Městskou policii Praha opustilo značné množství strážníků. Tuto situaci se však ředitelství snaží řešit, a to především formou finančních benefitů.

Výrok byl označen jako zavádějící, jelikož nelze prokázat přímou souvislost mezi danou kompenzací a tím, že vládla ODS. Navíc se jednalo o kompenzaci ve výši 250, nikoliv 200 milionů korun.

V době schválení novely rozpočtového určení daní byla u moci Topolánkova vláda a v souvislosti s touto novelou byla prostřednictvím usnesení vlády poskytnuta jednorázová kompenzace městu Olomouc ve výši 250 mil. Kč (usnesení vlády zde, .pdf). Olomouc byla v této souvislosti jediným městem v České republice, které získalo výjimečnou jednorázovou kompenzaci. Olomouc byla jako město odškodněna "vzhledem k neúměrnému dopadu opatření do jeho rozpočtu", tj. z důvodu"krytí propadu daňových příjmů vzniklých v souvislosti s návrhem zákona, kterým se mění zákon č. 243/2000 Sb., o rozpočtovém určení daní".

Prostituce v Německu byla skutečně legalizována (snahou bylo především " posílit práva sexuálních pracovnic ") od roku 2002. Bod AA dokumentu Evropského parlamentu uvádí skutečně počet 44 "legálních prostitutek". Odhaduje však, že reálně jich může být až 400 tisíc. Vzhledem k tomu, že Liptáková korektně pojmenovává dané počty, je výrok hodnocen jako pravdivý.

Předkladatelé novely zákona o soudních exekutorech a exekuční činnosti skutečně upravili § 28 určující příslušnost exekutorů tak, že v nové podobě by měla být založena na principu teritoriality (viz § 28 str. 8 dokumentu.)

Co se týče komparace exekutorské příslušnosti v Evropě, kontaktovali jsme Exekutorskou komoru, která e-mailem potvrdila, že místní příslušnost využívají všechny státy Evropy mimo ČR, Slovensko, Albánii a Nizozemsko.

Výrok poslance Okamury je tedy pravdivý.