Výrok hodnotíme jako pravdivý na základě studie (.pdf, en), kterou v roce 2010 zpracoval pro Evropskou komisi Institut pro finančnictví (Institut für Finanzdienstleistungen e.V., iff) ve spolupráci s Centrem pro evropskou ekonomiku (Zentrum für Europäische Wirtschaftsforschung GmbH, ZEW).

Tato studie porovnává úpravu maximálních úrokových měr v tehdejší sedmadvacítce zemí. Jak vyplývá z Tabulky 7 (str. 62), absolutní strop mají 3 země, relativně stanovený pak dalších 11 zemí. Zbývajících 13, tedy méně než polovina, žádnou regulaci nemá. V této třináctce najdeme i Českou republiku.

Země se zastropovaným úrokem (absolutní výše)

Země se zastropovaným úrokem (relativní výše) Země bez regulace ohledně výše úrokůŘecko, Irsko, MaltaBelgie, Francie, Německo, Estonsko, Itálie, Nizozemsko, Polsko, Portugalsko, Slovensko, Slovinsko, ŠpanělskoRakousko, Bulharsko, Kypr, Česká republika, Dánsko, Finsko, Maďarsko, Litva, Lotyšsko, Lucembursko, Rumunsko, Švédsko, Velká Británie

Výrok hodnotíme jako pravdivý s výhradou. Zatímco v Polsku a Slovensku funguje přímá volba i odvolávání starostů, v Německu a Rakousku se situace liší dle jednotlivých zemí – volba i odvolávání starostů velmi závisí na jednotlivých zemích Spolku. Obecně má ale Okamura pravdu, že tento institut u našich sousedů ve větší či menší míře funguje.

Není jasné, co přesně Tomio Okamura myslí pod pojmem střední Evropa, jelikož pojem může historicky, politicky i geograficky nabývat různých podob (srov. Wikipedie). Vzhledem k tomu, že ale Tomio Okamura uvádí "všechny země okolo", budeme vycházet z velmi zúženého pojetí pouze sousedů České republiky, tj. Německa, Rakouska, Polska a Slovenska.

Podle analýzy Parlamentního Institutu (.pdf) z roku 2010 přímou volbu starostů zavedlo Německo, Polsko a Slovensko. Podle odborného článku v periodku Acta Politologica (.pdf, str. 8 a dále) je přímá volba starosty zavedena také v šesti z devíti rakouských spolkových zemí.

Podle další analýzy Ministerstva vnitra (.pdf) může být starosta zároveň i odvolán občany na Slovensku (str. 11; může to být v případech, kdy "o to peticí požádá alespoň 30 % oprávněných voličů, pokud starosta hrubě či opakovaně zanedbává své úřední povinnosti, resp. porušuje právní předpisy, pokud nepřítomnost starosty či jeho nezpůsobilost k výkonu funkce trvá déle než 6 měsíců"). Rovněž o osudu starosty mohou občané rozhodnout přímo i v Polsku (str. 14).

V Německu i Rakousku se liší systém podle jednotlivých spolkových zemí. V Rakousku, jak bylo zmíněno, je přímá volba ve všech zemích, vyjma Dolního Rakouska, Štýrska a Vídně. Veškeré rakouské obce mohou vyhlásit nezávazné lidové hlasování, přičemž v některých zemích je mohou iniciovat vedle rady a starosty také přímo občané. Nepodařilo se nám ovšem dohledat, zda se takovéto referendum může konat i v otázce odvolání starosty (Balík, S.: Komunální politika. 2009, s. 115–118).

V Německu funguje řada různých druhů uspořádání. S přímou volbou starosty se setkáváme hlavně v jihoněmeckém radním uspořádání a tzv. starostovském uspořádání, např. v Porýní-Falci (naopak třeba v Sársku je ale volen radou). Velmi rozdílné je opět postavení starostů i co se týče odvolávání – v Bádensko-Virtembersku a Bavorsku (s přímou volbou) nemůže být starosta odvolán, naopak v Hesensku (s nepřímou volbou) ano (Balík, S.: Komunální politika. 2009, s. 126–130).

Zda ODS byla nebo nebyla oslovena s dodáním portfolia odborníků do dozorčí rady ČEZ, není možné ve veřejně dostupných materiálech dohledat. Výrok Petra Fialy proto hodnotíme jako neověřitelný.

Jan Kohout působil jako ministr zahraničních věcí ve vládách Jana Fischera a Jiřího Rusnoka. Do srpna 2013 byl členem dozorčí rady ČEZu. Jan Kohout je spojen s Českou stranou sociálně demokratickou.

V podobném duchu se již vyjadřoval v námi sledované relaci Miroslav Kalousek, který tvrdil, "že poprvé po 20 letech nebyla opozice vyzvána k tomu, aby nominovala do těch klíčových společností jednoho svého odborníka, aspoň jednoho." Ačkoliv jsme kontaktovali příslušné politiky, nedostalo se nám od nich odpovědi, tudíž i toto tvrzení zůstává neověřitelné.

Ačkoliv lze vysledovat trend obsazování opozičních politiků do dozorčích rad státních a polostátních firem, nepodařilo se nám ověřit, zda ODS a další opoziční strany někdo oslovil či nikoliv.

Podle statistik PČR bylo v roce 2012 v České republice zjištěno 325 366 trestných činů. Data Českého statistického úřadu (.xls) uvádějí, že v Praze bylo ve stejném období zjištěno 82 005 trestných činů, což odpovídá 25,2 % všech zjištěných trestných činů vůbec.

Podle ČSÚ (.xls) byl k 1. 1. 2014 počet obyvatel ČR 10 512 419, počet obyvatel Prahy pak 1 243 201, což odpovídá 11,8 % všech obyvatel. Praha má tedy dvakrát větší kriminalitu, než by průměrně "měla mít". Odchylka, kterou uvedl Jiří Payne, spadá do naší tolerance, a proto hodnotíme výrok jako pravdivý.

Výstupy, jež dokládají kritiku ze strany ČSSD na adresu vládnoucí olomoucké koalice v průběhu volebního období, lze dohledat. Např. v únoru 2014 ČSSD vyjádřila veřejně nesouhlas s odprodejem budovy " AVIONu " a také s rušením autobusové linky č. 23. Sám Staněk se veřejně vyjádřil v případě prodeje budovy následovně:

" Se záměrem prodeje této nemovitosti nemůžeme souhlasit a jsme připraveni proti němu důrazně vystoupit a bránit tak zájmy nájemníků, u nichž tento krok stávajícího vedení města vzbuzuje velké obavy. Opět se jen potvrzuje sociální demokracií dlouhodobě kritizovaný přístup pravicové koalice k městské kase, kdy se ji snaží naplnit za každou cenu."

V případě rušení autobusové linky také kritizoval radniční koalici en bloc: " S požadavkem petice na obnovení zrušené autobusové linky se plně ztotožňujeme a stojíme za petenty. Budeme požadovat, aby pravicová radniční koalice své rozhodnutí přehodnotila. Ačkoli vnímáme jako dobrý krok postupné přibližování tramvajové dopravy k lokalitám Nové Sady a Povel, je pro nás jen obtížně přijatelný přístup vedení města v podobě zrušení autobusové linky č. 23."

Daný výrok je však i přes dohledaní veřejné kritiky na adresu vládní koalice hodnocen jako neověřitelný, záznam z jednání zastupitelstva je sice dostupný na webu města, nicméně jedná se o velmi rozsáhlé dokumenty z každého jednání a není v našich silách postihnout vybrané momenty kritiky ČSSD.

Výrok byl označen jako zavádějící, jelikož nelze prokázat přímou souvislost mezi danou kompenzací a tím, že vládla ODS. Navíc se jednalo o kompenzaci ve výši 250, nikoliv 200 milionů korun.

V době schválení novely rozpočtového určení daní byla u moci Topolánkova vláda a v souvislosti s touto novelou byla prostřednictvím usnesení vlády poskytnuta jednorázová kompenzace městu Olomouc ve výši 250 mil. Kč (usnesení vlády zde, .pdf). Olomouc byla v této souvislosti jediným městem v České republice, které získalo výjimečnou jednorázovou kompenzaci. Olomouc byla jako město odškodněna "vzhledem k neúměrnému dopadu opatření do jeho rozpočtu", tj. z důvodu"krytí propadu daňových příjmů vzniklých v souvislosti s návrhem zákona, kterým se mění zákon č. 243/2000 Sb., o rozpočtovém určení daní".

Hazard není v Německu přímo zakázán. Němci však mají nařízení (Spielverordnung, něm.), které upravuje, kde hrací automaty můžou stát a kolik jich může být.

Podle § 1 tohoto nařízení můžou být hrací automaty instalovány pouze v zařízeních, kde se prodává jídlo nebo pití, v ubytovacích zařízeních, v hernách nebo v sázkových kancelářích. Ani provozování heren tedy není v Německu přímo zakázáno.

§ 3 upravuje počet povolených hracích automatů – v restauračních zařízeních a ubytovnách mohou být maximálně tři, v hernách potom nejvýše 12. Nařízení dále přesně ustanovuje, kolik automatů může stát vedle sebe apod.

Bohužel se nám nepodařilo dohledat, zda jsou nějaké herny v Altenbergu provozovány. Nařízení platné v celém Německu však jejich zřizování nezakazuje.

Prostituce je v Německu legální (něm.). Podle nařízení saské zemské vlády je však prostituce zakázána (něm.) v obcích do 50 000 obyvatel. Takovou obcí je i Altenberg (.pdf, něm., str. 8). Prostitutky by tedy v Altenbergu skutečně být neměly. Opět však platí, že není možné dohledat, jak je tomu doopravdy.

Výrok hodnotíme na základě dokumentů dostupných na webu hlavního města Prahy. Z těch je patrné, že uváděné částky neodpovídají skutečnosti.

Počty problémových uživatelů drog vyčísluje Strategie protidrogové politiky (.pdf, str. 58). Vydávané prostředky pak najdeme ve Výroční zprávě o realizaci protidrogové politiky za rok 2013 (.pdf, str. 45).

RokPočet uživatelů drogVydané prostředky (v tisících Kč)2005 9800 29 0002006 8400 29 0002007 10 000 32 0002008 11 500 37 0002009 10 400 40 0002010 11 350 40 0002011 10 900 35 1502012 14 600 39 0002013 n/a 41 000

V rámci těchto souhrnů se jedná o celkovou částku vydanou městem na protidrogovou politiku. Zmíněná výroční zpráva uvádí konkrétně položky na stranách 52–53 pro roky 2012–2013. Které z těchto všech položek tvoří protidrogovou prevenci města však není nikde zcela konkrétně popsáno a není tak možné korektně určit celkovou částku na prevenci pro daný rok. Z toho důvodu je výrok hodnocen jako neověřitelný.

Tomio Okamura má patrně na mysli novelu zákona o majetku České republiky (.pdf), jejímž byl spolupředkladatelem a která byla poměrně jednoznačně zamítnuta 30. 4. 2014 v prvním čtení. Výraz celá Sněmovna je neurčitý, proti zamítnutí však opravdu hlasovali jen členové Hnutí Úsvit a několik dalších poslanců ostatních parlamentních stran, celkově v řádu jednotek.

Hmotná, trestní a osobní odpovědnost pro politiky je skutečně proklamována hned v druhém bodu programu Hnutí Úsvit.

Přesto hodnotíme výrok poslance Okamury jako zavádějící. Odkazujeme se v tomto případě na naše odůvodnění k dřívějšímu obdobnému výroku Tomia Okamury. Jednak hmotná odpovědnost je institutem využívaným v zaměstnaneckých vztazích, nikoliv ve vztahu k Okamurou jmenovaným funkcím. Dále je pak nepopiratelným faktem, že osoby v těchto funkcích v současné době odpovědné jsou, a to nejen podle trestního zákoníku (zde například dle § 220 za porušení povinnosti při správě cizího majetku), ale i podle jiných právních předpisů. Typicky se jedná o zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky, či tzv. velká rozpočtová pravidla (zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů), zákon č. 77/1997 Sb. o státním podniku atd. Zde nejenže jsou uplatněny zásady péče řádného hospodáře, ale místy je úprava i přísnější.

Právě proto vyjádřila vláda nesouhlas s předloženým návrhem novely zákona o majetku České republiky. Úprava je podle ní nadbytečná a duplicitní, nevylepšuje ani nepřináší nic nového.

Výrok poslance Okamury je zavádějící, neboť vyvolává dojem, že se Poslanecká sněmovna postavila proti zavedení úpravy rozšiřující odpovědnost politiků, ministrů a hejtmanů. Tak to ale není. V hodnocení se rovněž promítlo opakovaně zcela mylné využití pojmu hmotná odpovědnost.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, neboť bývalý ministr financí Kalousek zavedl u činností spadajících do paušálů 30 a 40 procent příjmový strop do 2 mil. Kč. To znamená, že živnostnící s příjmem nad 2 mil. Kč ročně nemohou uplatňovat tyto paušální výdaje.

Současná koalice tento dvoumilionový strop rozšířila i na 60 a 80procentní paušály.

Jak informuje Aktuálně.cz: "Strop by tak platil pro všechny podnikatele. Pokud budou mít tržby přes dva miliony, museli by místo paušálů prokazovat skutečné náklady s využitím účtenek a faktur."

Výrok tak hodnotíme jako pravdivý.