Výrok hodnotíme jako pravdivý na základě dat o pokladním plnění za roky 2014 a 2015.

Pro rok 2014 byl naplánovaný schodek státního rozpočtu ve výši 114 miliard korun, skutečné saldo však bylo 77,78 miliard.

Za devět měsíců roku 2015 činí zatím pokladní saldo 2,77 miliardy korun, schválený schodek za pro celý rok je 100 miliard.

Ministerstvo financí s tripartitou o rozpočtu diskutuje od začátku června tohoto roku. Zprávu přinesla i ČTK prostřednictvím některých deníků, např. zde. Platí tedy, že rozpočet byl předložen s časovým předstihem a byl projednáván v rámci tripartity. Navýšení zmiňované A. Babišem se dotýká ministerstva školství, vnitra, spravedlnosti, dopravy a jedná se o částku cca 16 miliard Kč.

Zmíněné dva dny před 30. zářím jsou odkazem na projednávání rozpočtu minulými vládami. V roce 2012 byla kolem rozpočtu z pera Nečasova kabinetu velká debata a závěrečná diskuze (na níž odboráři však již reagovali na předem předložený návrh rozpočtu) proběhla skutečně až v září, konkrétně 24. 9. Také o rok dříve proběhla rozpočtová jednání večer 20. září. Stejně tak v roce 2010 a 2009 (.zip) proběhla v polovině září. V roce 2007 probíhala jednání od 17. září, v roce 2006 24. 9. Státní rozpočet na rok 2004 byl projednáván 23. září.

Dá se proto tvrdit, že předložení rozpočtu již červnu je skutečně výjimkou.

Není ale korektní tvrdit, že tripartita dostala předložený rozpočet dva dny před 30. zářím. Výrok hodnotíme jako pravdivý s výhradou.

Ministerstvu obrany bylo ve státním rozpočtu na rok 2015 vyhrazeno 3,6 % celkového objemu, pro rok 2016 se pak jedná o 3,82 % celkového rozpočtu. Budeme-li brát v potaz to, že ministr celkové procento zaokrouhlil na celé číslo, je jeho výrok pravdivý. Je nutné dodat, že pro mezinárodní srovnání či pro vyčíslení závazků vůči NATO se používá poměr výdajů na obranu vůči HDP, o kterém ministr mluví v dalším výroku.

Celkové výdaje státního rozpočtu na rok 2016 dosahují podle návrhu částky 1 250,8 mld. Kč. Resort ministerstva Martina Stropnického disponuje rozpočtem 47,8 mld. Kč (což činí 3,82 %).

Tabulka ukazuje kolik % z rozpočtu tvořily výdaje na Ministerstvo obrany od roku 2010

rok 2010201120122013201420152016 % z celk. rozpočtu ČR4,123,693,663,573,463,593,82

Pro srovnání, rozpočet Ministerstvo vnitra v roce 2015 činí 55,1 mld. Kč (4,52% rozpočtu). Největší výdajovou kapitolou je pak Ministerstvo práce a sociálních věcí, které ročně pracuje s rozpočtem 533,3 mld. Kč (43,77%).

Podle návrhu zákona by se EET měla týkat všech poplatníků daně z příjmů fyzických i právnických osob. Z evidence tržeb jsou vyjmuty subjekty (doc., str. 4) jako příspěvkové organizace, provozovatelé veřejných toalet atd.

Návrh zákona dále hovoří o výjimkách (doc., str. 11), postupně by se do EET měly zapojit i tyto dočasně nezahrnuté subjekty. Povinnost evidovat tržbu v určitých případech však stanovuje nařízením vláda. Jedná se o případ, kdy by evidování znemožnilo nebo zásadně ztížilo plynulý a hospodárný výkon činnosti.

Jak uvádí zpráva hodnocení dopadů regulace RIA (doc., str. 5), EET se dotkne 500 - 600 tisíc podnikatelů. Vychází přitom z analýzy Ministerstva financí a dalších subjektů (např. karetní společnosti a jednotlivé podnikatelské svazy) z roku 2012.

Jiří Faltýnek, syn místopředsedy hnutí ANO Jaroslava Faltýnka, je zastupitelem ANO v městské části Brno-Ivanovice. Od prosince 2014 je rovněž místopředsedou společnosti Teplárny Brno, jejímž jediným akcionářem je město Brno.

Současná právní úprava nespecifikuje, na základě jakých pravidel jsou členové dozorčích rad a představenstev do funkcí nominováni. Nelze tedy ověřit, na základě jakého klíče či požadavku brněnských tepláren se Jiří Faltýnek do této funkce dostal.

Oficiální web města Brna v únoru 2015zveřejnil odměny, na které si lidé v představenstvech a v dozorčích radách městských firem přijdou. Místopředsedovi představenstva Teplárny Brno měsíčně náleží 26 tisíc korun hrubého.

Výrok ministra financí hodnotíme jako nepravdivý, a to na základě dokumentu Ministerstva financí a jeho projevu k evidenci tržeb v Poslanecké sněmovně z 8. ledna.

Citujeme dokument Ministerstva financí ČR (.doc) „Příloha č. 7 Výzvy – Základní informace o projektu Elektronická evidence tržeb (EET)“ – jeho aktuální verzi z 27. listopadu 2015:

„Některá z forem evidence tržeb funguje ve 13 zemích Evropské unie. Jedná se o Itálii, Maďarsko, Slovensko, Polsko, Belgii, Litvu, Maltu, Švédsko, Rumunsko, Bulharsko, Řecko a Kypr a Chorvatsko. Pro segment taxislužby funguje evidence tržeb v Německu.“

Při posledním projednávání EET v Poslanecké sněmovně vystoupil ministr financí s dlouhým projevem. V něm popsal řadu faktorů, které jsou v souvislosti s EET diskutovány. V Otázkách Václava Moravce k tomuto svému vystoupení řekl:

„...moji kolegové mi připravili skvělý projev. Já bych doporučil všem občanům, aby si ho přečetli. Tam to každý pochopí, každý pochopí, o co jde. Tam jsme vyvrátili všechny ty demagogické domněnky, lži, tam jsou fakta.“

Fakta týkající se evidence tržeb v ostatních zemích EU pak Babiš popsal následovně:

„Z úst opozice zazněly informace, že evidence tržeb je vlastně neobvyklé opatření v mezinárodním kontextu, protože ze zemí původní evropské patnáctky mají evidenci pouze tři země. Ani to není pravda. Těch zemí je pět, z nichž Rakousko je už od 1. ledna 2016 ve dvoufázovém procesu zavádění evidence v letech 2016 a 2017. Takže není pravda, co tady minule tvrdil pan poslanec Gazdík, že Rakousko o evidenci vůbec neuvažuje. Možná by si měl udělat výlet do Vídně a podívat se, jak to tam je.
Co nám ovšem opozice neřekla je, žez 13 nově přistoupivších zemí má evidencitržeb Malta, Kypr, Litva, Lotyšsko, Chorvatsko, Bulharsko, Rumunsko, Slovinsko, Maďarsko, Polsko a Slovensko. Pokud jste počítali, tak je to11 zemí.

Výrok tedy hodnotíme jako nepravdivý, neboť podle dokumentu Ministerstva financí z konce listopadu 2015 má nějaký druh evidence tržeb zavedeno 13 zemí EU, podle Babišova projevu z 8. ledna v Poslanecké sněmovně pak jde o zemí 16. Nejedná se tedy o všechny země EU, těch je 28.

Výsledek prezidentských voleb USA v roce 2000 byl skutečně velmi těsný. Zvítězivší George W. Bush porazil Al Gora a stal se prezidentem, byť získal celkově méně hlasů (to umožňuje volební systém, jak níže popisujeme). Po rozhodnutí Nejvyššího soudu o tom, že se Bush stává prezidentem, se ve Spojených státech proti tomuto stavu protestovalo a to také při jeho pozdější inauguraci. Výrok je tedy hodnocen jako nepravdivý.

Nesouhlas s finálním výsledkem voleb vyvolal fakt, že Al Gore získal vyšší počet hlasů od voličů. V americkém prezidentském volebním systému stačí získat prostou většinu hlasů z rady volitelů zastupujících jednotlivé americké státy. Celkový počet hlasů z rad volitelů je 538, je rozdělen podle velikostí států a je stejný jako počet všech členů Kongresu. George Bush získal 271 volebních hlasů, zatímco Al Gore pouze 266 hlasů. I když se jedná o dva systémy a hlasování přímo neovlivňují občané jako voliči, v praxi členové rady volitelů kopírují výsledky voleb, i když to podle zákona dělat nemusí.

Sčítání hlasů, kterému byla věnována zvýšená pozornost, se odehrálo ve státě Florida a George Bush získal o 537 více hlasů než Al Gore. Při tak malém rozdílů ve výsledcích má kandidát možnost požádat o manuální přepočtení hlasů ve vybraných okrscích, kterou Al Gore využil.

Vybral si okrsky na Floridě, ve kterých si lidé stěžovali na problémy a poruchy s hlasovacími přístroji. Voliči v USA volí přes elektronický hlasovací systém, neodevzdávají papírové hlasovací lístky. Souhlas Nejvyššího soudu s přepočtem hlasů vyvolal debaty a soudní spory ohledně legálnosti přepočtu hlasů a nejvhodnějším způsobu pro samotné přepočtení hlasů. Vzhledem k těmto reakcím bylo přepočítávání hlasů zastaveno z rozhodnutí Nejvyššího soudu a George Bush byl vyhlášen jako vítěz voleb.

Volby tohoto formátu často vyvolají rozruch. V USA se v roce 2000 kromě problémů s hlasovacími přístroji a neplatnými lístky objevily i spekulace o diskriminaci u hlasování. Protesty nebyly spojeny pouze s volebním systémem, ale byly namířeny proti výsledku voleb. Rozhodnutí Nejvyššího soudu z prosince 2000 protesty neuklidnilo, ty pokračovaly i po inaugraci nového prezidenta v lednu 2001. V den inaugurace popisuje protesty např. BBC: " Along with the well-wishers were anti-Bush demonstrators. Police in riot gear lined the route of the parade five deep.One protester threw an egg at the new president's motorcade. "

Ministerstvo financí zveřejnilo jako první ze všech ministerstev svá open data, a to 15. ledna 2015 na portálu Otevřená data Ministerstva financí ČR. Jsou zde k dispozici i platné smlouvy.

Mezi dalšími ministerstvy, která zveřejnila svá open data, jsou například Ministerstvo dopravy (5. března 2015). Ministerstvo spravedlnosti (17. března 2015) a Ministerstvo vnitra (10. června 2015).

Údajná schůzka Tomia Okamury s ministrem vnitra Chovancem je zmíněna na stránkách hnutí Úsvit. Žádné mediální zprávy se nám ale nepodařilo nalézt. Tím je potvrzen výrok o mediálním nezájmu o zmiňovanou schůzku.

Samotné uskutečnění schůzky nám potvrdilo MVČR, doslova uvedlo:

" schůzka skutečně proběhla na půdě Poslanecké sněmovny dne 29. 4. 2014, avizovaná témata setkání byla: cizinecký zákon zákon o státním občanství řešení náplně práce České pošty."

Státní dluh k 31. 12. 2013 skutečně činil 1 683 mld. Kč.

Co se týká druhé uvedené částky, není nám jasné, o jakých penězích mimo kontrolu Ministerstva financí Andrej Babiš mluví. Patrně má na mysli prostředky různých státních fondů (.pdf), jež hospodaří s penězi státu, ale stojí mimo státní pokladnu, a podobných institucí.

Nepodařilo se nám dohledat konkrétní údaje k těmto penězům, výrok tak hodnotíme jako neověřitelný.