Výrok Andreje Babiše hodnotíme jako pravdivý, a to na základě informací z České správy sociálního zabezpečení (ČSSZ) a Ministerstva práce a sociálních věcí.

ČSSZ ve své tiskové zprávě z 27. září 2013 uvádí, že celkový počet osob, kterým byl vyplacen starobní důchod, dosahuje výše 2 340 234. Tuto informaci eviduje ČSSZ ke konci června roku 2013. Informace byla publikována rovněž v tiskové zprávě (.pdf) MPSV.

ČSSD zřídila pro potřeby kontroly financování volební kampaně transparentní účet s deklarací, že "účet bude zahrnovat veškeré finanční operace ústředního i krajských volebních fondů. Příjmy i výdaje volebního fondu budou pravidelně kontrolovány auditorem, který zajišťuje průběžný audit hospodaření ČSSD v roce 2013."

Vedle toho ČSSD provozuje i tzv. transparentní pokladnu spravovanou Ústředním sekretariátem ČSSD.

V lednu letošního roku požádala VZP o předsunutou platbu ministerstva za státní pojištěnce. V rámci ní byly pojišťovnám odeslány celkem 4 mld. Kč, z čehož 2,6 mld. připadlo VZP. Z toho vyplývá, že je nejvíce státních pojištěnců právě u této pojišťovny, a výrok je tudíž pravdivý.

VZP je současně absolutně největší českou pojišťovnou, je u ní pojištěno 62 % z celkového počtu 10,5 milionu pojištěnců.

Výrok hodnotíme jako neověřitelný, protože se nám nepodařilo dohledat, zda T. G. Masaryk ve svých pravomocech rámec Ústavy překračoval či nikoliv.

T. G. Masarykovi byl skutečně prezidentský model USA blízký. Po návratu z emigrace v r. 1918 se jeho představy o silném prezidentovi dostali do střetu s některými představiteli domácí politiky. Masaryk nesouhlasil mj. s návrhem prozatímní Ústavy, který prezidentovi přiřknul pouze malé reprezentativní pravomoci. Již v r. 1919 tak došlo k jistým modifikacím (.pdf, s. 15-17) prozatímní Ústavy ve prospěch prezidenta. Ústava z r. 1920 byla pak do jisté míry kompromisem mezi stanoviskem T. G. Masaryka a zastánců omezené role prezidenta.

Dle Ústavy tedy prezident nehrál v politickém systému dominantní roli, kdy např. odpovědnost za něj měla vláda, ale zároveň nesla i prvky ústavy USA. Dle politologa Josefa Mlejnka si Masaryk: ,, Také ústavu si často interpretoval dost volně, a nikdo si mu nedovolil příliš oponovat. ”. Avšak autor již nezmiňuje konkrétní projevy.

Petr Mlsna pak tvrdí, že T. G. Masaryk soustavně Ústavu porušoval tím, že si nenechal kontrasignovat své úkony a projevy, avšak toto tvrzení se nám nepodařilo potvrdit ani vyvrátit.

Zásah Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ), který se odehrál v noci 13. června 2013, skutečně odstartoval pád vlády premiéra Petra Nečase. I dle slov premiéra Nečase byly patrně události spojené se zásahem ÚOOZ dominantním motivem pro jeho demisi.

Petr Nečas se ve svém projevu z 16. června vyjádřil takto: „Jsem si plně vědom toho, jak peripetie mého osobního života v současné době zatěžují českou politickou scénu i Občanskou demokratickou stranu...” a „Já jsem samozřejmě velmi pozorně vnímal celý vývoj politické situace, který tady nastal počínaje středou a jsem si vědom toho, jaké to pro mě má konsekvence. Proto jsem dnes oznámil členům politického grémia Občanské demokratické strany a posléze i našim koaličním partnerům, že zítra podám demisi na pozici předsedy vlády.”

Premiér Nečas podal demisi 17. června 2013, tedy 4 dny po policejním zásahu na ÚOOZ, tento krok dle článku 73 Ústavy ČR znamená faktickou demisi celé vlády.

Místopředsedkyně ODS Miroslava Němcová hovoří o tzv. II. pilíři důchodové reformy, který předpokládá individuální spoření občanů. Vstup do II. pilíře je čistě dobrovolný, avšak po uzavření smlouvy o důchodovém spoření z něj již nelze vystoupit. Bezděkova komise pracovala na podobě důchodové reformy v letech 2004 – 2005 (závěrečná zpráva dostupná zde) a zejména v roce 2010, kdy v červnu přednesla návrhy řešení ve dvou variantách. Varianta č. 2 (ppt.) pak předpokládala vytvoření dobrovolného II. pilíře, který budou provozovat penzijní společnosti.

Současné zkušenosti s podobným důchodovým systémem (tedy tzv. II pilířem) má několik zemí Evropy, zejména naši sousedé Polsko, Maďarsko a Slovensko. Výrok Miroslavy Němcové hodnotíme jako pravdivý.

Jaroslav Zavadil má pravděpodobně na mysli vládní návrh zákona o státních úřednících.

Návrh tohoto zákona byl předložen do meziresortního připomínkového řízení 23. 8. 2012. Posléze byl návrh zákona ještě přepracován a do mesiresortního připomínkového řízení znovu zaslán 25. 1. 2013. V březnu a dubnu 2013 byl návrh opět upravován a vládě byl předložen do 16. dubna.

Server Lepší právo popisuje meziresortní připomínkové řízení takto: ,, V meziresortním připomínkovém řízení se k materiálu vyjadřují všechny ústřední orgány státní správy (zejména všechna ministerstva), dále pak kraje, Svaz měst a obcí, odbor kompatibility Úřadu vlády a v případě potřeby další správní orgány, profesní, zaměstnanecké (např. odbory) i zaměstnavatelské organizace.” Tomuto popisu pak v podstatě odpovídá i meziresortní připomínkování tohoto zákona probíhající od 25. ledna 2013.

Dle serveru Parlamentní servis připomínkování ze strany veřejnosti neprobíhá příliš často.

Je pravdou, že na ostrově Tchaj-wan funguje tzv. účtenková loterie přes 60 let. Jak upozorňuje Deník.cz, "na špičce v losování účtenek je Tchaj-wan, kde loterie probíhá přes 60 let. Stala se z ní celospolečenská událost vysílaná živě televizí. Obchodníci dokonce upozorňují zákazníky, aby si účtenky, které jsou registrovány do slosování automaticky, nezapomínali brát."

Princip je jednoduchý - každá účtenka ve státě je opatřená slosovatelným číslem, na které můžete každý měsíc vyhrát větší finanční obnos. Lidé jsou tak motivování k tomu aby účtenky po obchodnících požadovali - a ti poté nemůžou stát připravovat o peníze z daní.

Ondřej Liška byl skutečně organizátorem demonstrace proti rozhodnutí Miloše Zemana nejmenovat Martina Putnu profesorem. Prezident sice později ustoupit a slíbil jmenovací dekret Putnovi podepsat, demonstrace se však přesto konala.

Jejím organizátorům totiž stále vadilo, že „zatímco ostatní docenti dostanou dekrety na ceremonii, Putna zůstane na ‚hanbě‘ a dekret dostane pouze od ministra někde v ústraní. Dále prý Zeman potvrdil, že se řídí osobními antipatiemi při svém rozhodování a zpochybnil autonomii vysokých škol.“

Na demonstraci dorazilo 23. května jen asi 200 lidí místo plánovaných 2000.

Tento protest tak byl skutečně naplánován jako první větší demonstrace proti prezidentovi. Demonstrace měla navazovat na několik dřívějších menších protestů (například 20. května a 21. května). Výrok tudíž hodnotíme jako pravdivý.

Fischerova slova potvrzuje několik mediálních zdrojů. Hlasování Valného shromáždění OSN 29.11. tohoto roku se týkalo přiznání Palestině statusu nečlenského pozorovatelského státu OSN. Toto se sice dá interpretovat jako nepřímé uznání státnosti, nicméně přímo o hlasování o nezávislosti území nešlo. O události informovala např. Česká televize, iDnes nebo iHned, ze zahraničních médií např. BBC, The New York Times a CNN. Připomeňme ještě, že Česká republika jako jediný členský stát EU hlasovala proti rezoluci. Na základě uvedených informací hodnotíme výrok jako pravdivý.