Ve volebním období 2002 – 2006 se skutečně vystřídaly tři sociálně-demokratické vlády pod vedením Vladimíra Špidly, Stanislava Grosse a Jiřího Paroubka. Vlády byly tvořeny na půdorysu ČSSD – KDU-ČSL – Unie svobody. Formálně se na tomto koaličním půdorysu vládlo celé volební období, avšak při hlasování o nedůvěře vládě Stanislava Grosse 1. dubna 2005 se vládní koalice fakticky rozpadla. Vládu ČSSD tehdy podržely (pro danou chvíli – padla o něco později) hlasy komunistů, kteří se daného hlasování zdrželi a tím umožnili vládě přežít. Naopak koaliční KDU-ČSL hlasovala proti Grossově vládě.

Před volbami 2006 pak reálně vládla Paroubkova ČSSD v Poslanecké sněmovně s KSČM, když většinou 111 hlasů prosazovali levicové návrhy zákonů – např. zákoník práce nebo zákon o neziskových nemocnicích.

Na základě výše uvedených informací hodnotíme výrok jako pravdivý.

Podle informací z webu Naši politici hodnotíme výrok jako pravdivý.

Předseda KDU-ČSL Pavel Bělobrádek se narodil v 25. prosince 1976 v Náchodě a je mu tedy 36 let.Prvním místopředsedou strany je Marian Jurečka - ten se narodil 15. března 1981 v Přerově, v současnosti je zastupitelem Olomouckého kraje.

Podle dostupných informací Andrej Babiš o nákup Unipetrolu několikrát usiloval, ale nikdy jej nezískal.

Martin Kuba skutečně inicioval návrh na zrychlené odpisy. Tento návrh byl skutečně podán jako součást balíčku změn daňových zákonů, který předložilo Ministerstvem financí ČR, což popsala v době vzniku návrhu i samotná ODS. Senát jej však jako celek neschválil, jelikož nesouhlasil se zrušením daně z dividend.

Složená daňová kvóta vyjadřuje poměr vybraných daní (včetně odvodů na sociální pojištění) na HDP. Podle nejnovějších dat Eurostatu, která shrnují poslední dostupné údaje za rok 2011, byla tato kvóta v České republice v roce 2011 34,4 %, zatímco průměr EU byl 38,8 %. Při srovnání s jednotlivými zeměmi EU se dá říct, že je Česká republika zhruba v polovině pomyslného žebříčku, nižší kvótu mají především země východní a jižní Evropy. Podobně ČR dopadla ve srovnání OECD (.xls), které zahrnuje pouze data z roku 2010 v 34 světových zemích.

Zpráva Eurostatu také ukazuje srovnání s rokem 2000 a 2010, podle kterého má tento ukazatel v ČR stoupající tendenci.

Podobná tendence se dá vysledovat i na datech uvedených v příloze k návrhu státního rozpočtu (.pdf, strana 12) na rok 2013, kde je kvóta vyčíslena ministerstvem financí. Tato národní metodika sice dochází k mírně odlišným výsledkům než metodika Eurostatu, i tady je však patrná stoupající tendence posledních let, včetně predikce na rok 2013 na základě předkládaných rozpočtovaných hodnot.

Rok20052006200720082009201020112012*2013*Jednoduchá daňová kvóta21,119,820,420,118,319,019,319,520,0 Složená daňová kvóta36,434,936,035,633,334,134,635,135,6

Pro rok 2014 počítalo ministerstvo v červnu, tedy ještě pod vedením Miroslava Kalouska, s dalším růstem kvóty na 35,7 %. Novější údaje k rozpočtu předloženému Janem Fischerem zatím nejsou dostupné. Nedá se tedy zatím s jistotou říci, zda kvóta poroste či nikoliv.

Samotné výše složené daňové kvóty je čistě politická otázka, netroufáme si tedy i přes výše uvedené souvislosti soudit, zda je skutečně současná kvóta příliš vysoká a výrok hodnotíme jako neověřitelný.

V roce 2009 skutečně vznikl pod patronátem Ministerstva financí rezervní fond pro umoření státního dluhu na kterém se k 19. 6. 2013 podle informací České televize a ČTK skutečně nacházelo “ pouze 100 tisíc Kč ”.

Dle webových stránek Nadačního fondu na splácení státního dluhu, který založil prezident Miloš Zeman, je k 30.8.2013 objem finančních prostředků na účtu 228 486 Kč. Výrok označujeme jako pravdivý, neboť celková částka na účtu je skutečně vyšší, než na účtu Ministerstva financí, byť ji Mynář nepopsal zcela přesně.

TOP 09 oznámila již v srpnu, že volební program pro předčasné volby představí ve čtvrtek 12. září. Tento termín byl potvrzen i na tiskové konferenci k představování krajských lídrů 5. září. Na této tiskové konferenci navíc Miroslav Kalousek hovořil o tom, že program bude schválen ještě ten večer (5. minuta).

Na základě těchto informací hodnotíme výrok jako pravdivý.

Výrok hodnotíme jako nepravdivý, neboť NKÚ v tomto konkrétním případě upozorňovalo na jiné nesrovnalosti, než které uvádí Jaroslav Zavadil ve svém výroku.

Nejvyšší kontrolní úřad už dvakrát prověřoval smlouvy, na jejichž základě byl vybrán dodavatel systému, společnost IBM. V roce 2009 zjistil „porušení některých ustanovení zákona o veřejných zakázkách, o rozpočtových pravidlech a o účetnictví.“

Letos proběhla další důkladná kontrola nákladů spojených s budováním státní pokladny. NKÚ upozorňuje na nesrovnalosti projektu: „záměr vytvořit Státní pokladnu schválila vláda v únoru 2005. Počítala s tím, že celý systém začne pracovat v roce 2010 a jeho pořízení nebude stát víc než 2,4 miliardy korun. Termín komplexního uvedení do provozu se postupně – prostřednictvím několika dodatků ke smlouvě – posunul o tři a půl roku na 1. 7. 2013. Dvojnásobně narostly i plánované výdaje na vybudování Státní pokladny – z 2,4 na 4,8 miliardy korun, a to mimo jiné kvůli zahrnutí nákladů na provoz a údržbu systému.“

Obě tyto kontroly se zaměřovaly na finanční a právní stránku věci a neobjevilo se v nich podezření na bezpečnostní rizika.

Podle znění Zákona o Ústavním soudu č. 182/1993 Sb. může dle paragrafu 64 odst. 1 návrh na zrušení zákona či jeho jednotlivých ustanovení skutečně podat skupina nejméně 17 senátorů či 41 poslanců.

Výrok senátorky Elišky Wagnerové hodnotíme jako pravdivý.

Člověk bez příjmů může být pojištěn na náklady státu a využívat stejnou péči jako ostatní občané ČR.

Tomáš Vandas má zřejmě na mysli, že lidé bez příjmů nemají přístup ke zdravotní péči. Na lidi v takové situaci však pamatuje zákon o veřejném zdravotním pojištění.

Člověku, jehož přijmy a životní situace opravňují k pomoci v hmotné nouzi (podmínky upravuje zákon), hradí stát zdravotní pojištění (§7 z. č. 48/1997 Sb.) a je mu prominuta povinnost platit regulační poplatky (§16a). Standardní zdravotní péči (§13) pak získává zcela bezpoplatně.

Pokud pak Vandas narážel na zavedení tzv. nadstandardů, tedy zpoplatněné varianty zdravotní péče, je jeho výrok nepravdivý hned dvojím způsobem: předně, nadstandardy zrušil Ústavní soud ve svém nálezu z 20.června 2013. Dále, nabízení nadstandardní péče bylo zákonem povoleno mj. s tou podmínkou (ve zrušené verzi §13), že všechny nabízené varianty péče "mají stejný terapeutický účinek".

Nikdy tedy nebylo zpochybněno, že osoba využívající standardní péči, a to i člověk bez přijmů, jehož pojistné hradí stát, má mít stejnou naději na vyléčení, jako kdokoli majetnější.