Výrok na základě dohledaných informací hodnotíme jako zavádějící.

Je vhodné poznamenat, že v rámci tohoto výroku nelze objektivně hodnotit, zda je v zájmu politické kultury, aby prezident České republiky po volbách pověřil sestavováním vlády předsedu vítězné strany, jelikož se jedná o subjektivní názor Bohuslava Sobotky.

Co se týče porušení této nepsané zvyklosti, lze nalézt v české politice pouze jeden případ, kdy se tak stalo. Tímto případem bylo pověření Petra Nečase (ODS) sestavením vlády ČR v roce 2010, ačkoli vítěznou stranou se ve volbách stala ČSSD.

RokVítěz volebPověřený premiér1996ODSVáclav Klaus (ODS)1998ČSSDMiloš Zeman (ČSSD)2002ČSSDVladimír Špidla (ČSSD)2006ODSMiroslav Topolánek (ODS)2010ČSSDPetr Nečas (ODS) Zdroj: Volby.cz

Výrok hodnotíme jako pravdivý na základě výzkumu CVVM z dubna 2013, kdy 77% obyvatel rozhodně či spíše nesouhlasí se zavedením eura.

Z ostatních průzkumů veřejného mínění stojí za pozornost uvést šetření Evropské Komise Flash Eurobarometr 377 (.pdf), publikované v dubnu 2013. To uvádí, že z celkového počtu dotazovaných Čechů hodnotí přijetí eura velmi nebo spíše negativně 72% Čechů.

Na základě dostupných informací hodnotíme výrok jako pravdivý.

Dle informací zveřejněných Českým statistickým úřadem, česká ekonomika za posledních sedm čtvrtletí neroste a šest z nich dokonce klesá, jak je uvedeno ve zprávě Českého statistického úřadu z 12. června 2013:

"HDP tak celkově mezikvartálně neroste již sedm čtvrtletí v řadě, z toho celých šest klesá."

(Vývoj ekonomiky České republiky v 1. čtvrtletí 2013, .pdf, strana 5)

Tisková zpráva SPOZ po jednání politické rady pouze obecně říká, že strana "osloví s nabídkou jednání všechny současné ministry mimo těch, kteří již deklarovali, že kandidovat do parlamentu nechtějí", k dispozici je však několik mediálních prohlášení, která tuto kandidaturu potvrzují.

Server týden.cz cituje předsedu SPOZ Zdeňka Štengla, který po čtvrtečním jednání strany prohlásil: "(...) Jako prvního oslovíme s nabídkou kandidovat v Moravskoslezském kraji jako lídra Martina Pecinu.". Martin Pecina přitom ve vysílání České televize (video, od 3:30) dříve potvrdil, že pokud by takovou nabídku dostal, přijal by ji.

Web Českého rozhlasu doplňuje, že tuto informaci pro ně potvrdil i místopředseda SPOZ Vladimír Kruliš.

Není úplně jasné, co Marta Semelová myslí pod pojmem “navrhovat přijetí zákona”. Při pohledu do sněmovních archivů vidíme, že při hlasování o platném služebním zákonu (218/2002 Sb.) hlasovali komunističtí poslanci většinou proti, zákon nepodpořil ani jeden z nich.

Podpořili zároveň téměř všechna hlasování o odkladu účinnosti tohoto zákona - při hlasování o zákoně č. 281/2003 Sb. o odložení účinnosti na rok 2005 se komunističtí poslanci zdrželi, zákon č. 626/2004 Sb. (odklad na rok 2007) i zákon č. 531/2006 Sb. (na rok 2009) převážně podpořili. Při hlasování o novele č. 381/2008 Sb. (odklad účinnosti na rok 2012) nefungovalo elektronické zařízení a není tedy k dispozici jmenný seznam (proti však bylo pouze 7 poslanců) a spíše proti hlasovali poslanci KSČM pouze u novely č. 445/2011 Sb., která prozatím naposled odložila účinnost služebního zákona na rok 2015.

Z hlasování komunistických poslanců tedy nevyplývá, že by podporovali přijetí totoho zákona a výrok proto hodnotíme jako nepravdivý.

Výrok hodnotíme jako pravdivý s doplněním, že momentálně je dle informací uvedených na webu České pošty ve funkci pouze 11 členů dozorčí rady. Nicméně na základě výročních zpráv je zřejmé, že standardně se dozorčí rada skládá skutečně z dvanácti členů. Na základě výše uvedených informací tedy hodnotíme výrok jako pravdivý.

Bohuslav Sobotka poskytl zejména v období před hlasováním o Rusnokově vládě množství rozhovorů do různých médií, kde hovořil o parlamentních principech a nutnosti nezávislosti sociální demokracie.

V rozhovoru pro týdeník Euro z 5. srpna napříkad zaznělo:

Euro: Vy se o podpoře kabinetu budete bavit 6. srpna. Budou nakonec ve sněmovně vaši poslanci hlasovat jednotně? A sondujete nálady v regionech, odkud se ozývají hlasy, že by měla Rusnokova vláda dostat šanci?
Sobotka: Předpokládám, že v hlasování budeme jednotní. Usiluju o to. Samozřejmě čtu usnesení, která nám přicházejí z regionů a v řadě míst je strana podobně rozpolcená jako tady ve svém vedení. Některé okresní výbory končí své hlasování půl na půl, jejich stanoviska nejsou jednoznačná. Já ale vidím dvě věci, které nesmíme při svém rozhodování pominout. Zaprvé: my si nepřejeme návrat sto jedničkové většiny bývalé vládní koalice. Zkompromitovali se natolik, že se divím, že vůbec chtějí zpátky. Zadruhé: musíme brát ohled na svou tradici a program, a tedy udržet parlamentní demokracii.

Podobně hovořil v týdeníku Reflex z 1. srpna:

Pokud bychom ignorovali principy parlamentní demokracie, naši demokratickou tradici, tak by se ČSSD velmi snadno mohla stát populistickou levicovou stranou, které je v zásadě jedno, jak se dostane k moci. Z dlouhodobého hlediska by se to sociální demokracii vymstilo. Principy parlamentní demokracie stojí nad zápasem mezi pravicí a levicí.

V rozhovoru pro Hospodářské noviny ze stejného dne zaznělo mimo jiné:

HN: V jaké části intervalu mezi podporou a nepodporou Rusnokovy vlády se nyní nacházíte?
Sobotka: O mně je známo, že jsem skeptický k podpoře Rusnokovy vlády. To, co se odehrálo v Českých drahách, navíc na těch pomyslných vahách přikládá závaží spíše na misku nepodpory. Situace v ČSSD není jednoduchá ze tří důvodů: Za prvé se nemůžeme dostat do nějakého zásadního neporozumění s našimi voliči, pokud chceme vyhrát příští volby do Poslanecké sněmovny. Za druhé nemůžeme přestat hájit udržení parlamentní demokracie v České republice, parlamentního systému vlády, pokud nechceme zradit svůj charakter a svůj program. A za třetí musíme uhájit samostatnost sociální demokracie.

A podobně silné vyjádření padlo i v rozhovoru pro časopis Týden z 5. srpna:

Týden: Ve sporu o Rusnoka se hraje i o vás. Odejdete z funkce, pokud ČSSD vládu podpoří?
Sobotka: Nejde tu o Sobotku, ale o budoucnost ČSSD. Nehraje se tu o to, jestli bude Rusnokova vláda podporovat sociální spravedlnost, v sázce je demokracie a metody, jimiž budeme prosazovat naše představy.

Zejména poslední citovaný výrok prakticky odpovídá formulaci, kterou použil Miroslav Kalousek, výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.

Dle informací ministerstva zahraničních věcí odstoupil bývalý velvyslanec v Moskvě, Petr Kolář, k 1. lednu letošního roku.V současné době spravuje chod velvyslanectví jeho zástupce, Martin Klučar.

Výrok ministra zahraničí Schwarzenberga proto hodnotíme jako pravdivý.

Poté co Senát v březnu 2013 zvolil za člena Rady ÚSTR historika a prorektora Metropolitní univerzity v Praze, Jana Bureše, namísto jediného sněmovního kandidáta Jiřího Lišku, rozběhl se tzv. "boj o ÚSTR“.

Rozhodnutí Senátu ostře napadl tehdejší premiér a předseda občanských demokratů Petr Nečas. Hovoří o „další nehorázné demonstraci síly senátorského klubu ČSSD pod taktovkou Jiřího Dienstbiera“. Dle Nečase přestává být Senát pojistkou demokracie a stává se prostředkem nadbíhání sociálních demokratů komunistům. „Mám důvodnou obavu, že dalším krokem má být úplná paralyzace Ústavu pro studium totalitních režimů ještě před volbami jako splnění podmínky povolební spolupráce s KSČM," vysvětlil předseda ODS.

Z důvodu odvolání Daniela Hermana z funkce ředitele ÚSTR na začátku dubna, rezignovalo na protest několik členů Rady.

Výkonná rada ODS na konci dubna prohlásila, že chce, aby se TOP 09 vyjádřila k situaci na ÚSTR zvláště poté, co byl jmenován Zdeněk Hazdra prvním náměstkem nové ředitelky Pavly Foglové. (Hazdra oznámil, že své členství v TOP 09 na podzim roku 2012 pozastavil).

Místopředsedkyně TOP 09 Helena Langšádlová reagovala na usnesení širšího vedení ODS: „Jakékoli další politické diskuse tuto instituci poškozují“.

Výrok Jiřího Pospíšila hodnotíme jako neověřitelný, a to z důvodu, že na základě dostupných zpráv o zmíněném tématu se nám nepodařilo nalézt relevantní informace, které by přímo potvrzovaly či vyvracely výrok o ODS jako jediné straně, který bojovala proti oslabení a zrušení Ústavu pro studium totalitních režimů. Jiří Pospíšil se navíc ve svém výroku dopouští spíše své vlastní expresivní interpretace, kdy je problém přesně postihnout stav hájení pozic ve válce o ÚSTR, resp. boj proti oslabení a zrušení instituce, které ostatní subjekty (alespoň verbálně) odmítaly.

Podle československé Ústavy 1920 měl Masaryk právo jmenovat vládu bez formálního podmínění parlamentem (§ 70). Vláda pak mohla o důvěru žádat Poslaneckou sněmovnu, ale nebylo to podmíněno (§ 77). Vedle toho pak existoval i dnešní institut vyslovení nedůvěry (§ 75 a 76). Za tzv. první republiky pak bylo skutečně jmenováno několik úřednických vlád, dvě vlády Jana Černého (1920/21 a 1926) a poté úřednická vláda generála Syrového (1938) (seznam vlád Československa nabízí např. Wikipedie). Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.