Pravidla pro vysílání zaměstnanců do zemí EU jsou upravena ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 96/71/ES (.pdf). Na základě této směrnice Německo v zákoně o vysílání pracovníků (DE) stanovilo, že oznámení o vyslání stačí učinit na příslušném úřadě současně s tímto vysláním nebo krátce před ním.

Vysílání pracovníků v souvislosti se založením živnosti v Rakousku tato směrnice neupravuje, neboť se zabývá pouze přesunem zaměstnanců z jednoho členského státu do druhého. Nicméně dle přehledu (.doc) Ministerstva průmyslu a obchodu o vysílání pracovníků, je lhůta oznámení o vyslání v Rakousku nejpozději týden před zahájením činnosti (ve výjimečných případech jako např. živelná katastrofa lze nahlásit i bezprostředně před zahájením).

Na základě těchto informací tedy hodnotíme výrok pana Drábka jako nepravdivý.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, a to na základě informací dohledaných v českém a zahraničním tisku.

Podle českého (např. iHNed.cz, 8. 9. 2013; deník.cz, 24. 4. 2012) a zahraničního tisku (např. The Independent, 6. 9. 2013; Global Post, 10. 6. 2013) bývalý italský premiér Silvio Berlusconi spolupracoval se sicilskou mafií Cosa Nostra za účelem ochrany vlastní osoby.

Média přinesla také informace o daňových nesrovnalostech Silvia Berlusconiho; ten byl v říjnu loňského roku odsouzen za krácení daně ve své společnosti Mediaset (Mediář.cz, 26. 10. 2012) a rozsudek byl letos v srpnu potvrzen odvolacím soudem (lidovky.cz, 1. 8. 2013).

Jiří Rusnok v komunálních volbách kandidoval za stranu SPOZ a vedl její kandidátku v městské části Praha - Vinoř. Nebyl ovšem v té době členem zmiňované strany, stejně jako téměř všichni ostatní na kandidátní listině. Jedinou kandidátka na zastupitelský post, která byla členkou Strany práv občanů při této kandidatuře, byla Vlasta Janková. Jiří Rusnok tedy tuto událost popisuje zcela korektně.

Krajský zastupitel za ODS Skopeček zde hovoří o vzniku Evropského nástroje finanční stability (EFSF), Evropského stabilizačního mechanismu (ESM) a Paktu pro euro plus (EPP).

Na vzniku EFSF se v květnu roku 2010 dohodly státy eurozóny, Evropská komise a Mezinárodní měnový fond. Tato instituce ve formě akciové společnosti sídlí v Lucembursku a má za úkol chránit státy eurozóny před finanční nestabilitou poskytováním finanční výpomoci.

Tento dočasný fond byl v září 2012 nahrazen stálým Evropským stabilizačním mechanismem (ESM, Aj.). Přispívají do něj všechny země eurozóny.

Další zmiňovaný nástroj, Pakt pro euro plus (EPP, Aj.), pak definuje mantinely fiskálních politik členských zemí.

Výrok Jana Skopečka tedy hodnotíme jako pravdivý.

Slova člena výkonné rady ODS Skopečka potvrdil premiér Nečas v rozhovoru pro server idnes.cz z 22. dubna letošního roku, ve kterém uvádí :

"Vstup do eurozóny musí být pro Českou ekonomiku výhodný a především by o něm měli rozhodnout voliči v referendu".

V témže rozhovoru předseda vlády Nečas dále hovoří o tom, že stanovení pevného termínu pro přijetí společné evropské měny by v této chvíli považoval za chybu.

V podobném duchu se vyjádřil i 25. dubna letošního roku na Národním fóru o budoucnosti EU, kde ve svém proslovu říká :

"Členství v měnové unii se spojilo s povinností vstoupit do Evropského stabilizačního mechanismu, do Fiskálního paktu, ale také s povinností přijmout celou řadu závazků, o kterých v roce 2003 ještě nikdo nemohl ani tušit. Eurozóna se zkrátka substantivně proměnila a tento proces není zdaleka u konce. To samozřejmě neznamená, že bychom si našeho závazku neměli být vědomi. Naskýtá se však otázka, jakým způsobem v budoucnu rozhodovat o určení data přijetí eura." Celý projev premiéra Nečase je k dispozici na webových stránkách vlády.

Na základě výše uvedených skutečností hodnotíme výrok jako pravdivý.

Aktuální volební období sice lze považovat za turbulentní vzhledem k množství přestupů a přeběhnutí poslanců, vzniku nových formací či různě vyobchodovaných vzdání se mandátů, nejnestálejší však byla Poslanecká sněmovna během svého vůbec nejkratšího volebního období, tj. v letech 1996 až 1998.

Bylo tomu tak především z důvodu rozkolu v největší sněmovní i vládní straně, ODS. Takřka polovina jejího poslaneckého klubu z něj vystoupila, většina z nich zamířila do nově založené Unie svobody. Různé přestupy se týkaly i jiných stran, celkově změnilo svůj klub 38 poslanců. V současném volebním období jsme nepočítali “jen” 22 “přeběhlých” poslanců.

Dále, ačkoliv Vojtěch Filip hovoří o politických stranách vzniklých vládních krizích, fakticky lze takto popsat pouze stranu jedinou - LIDEM. V letech 1996 - 1998 i současném volebním období se tak jedna z vládních stran rozštěpila, což bylo provázeno řadou přestupů, k čemuž se přidaly další přestupu “individuální. Jelikož tento fenomén byl v prvním období masivnější, musíme výrok označit za nepravdivý.

1996 - 1998

- odchod z posl. klubu ODA: Navrátil (nezař., pak ODS)

- odchod z posl. klubu ČSSD: Wagner, Noveská, Teplík (nezařazený, pak ODS),

- odchod z posl. klubu ODS: celkově 33 poslanců zvolených původně za ODS následně vstoupilo do posl. klubu nově vzniklé Unie Svobody, Fójcin (KDU-ČSL)

1998 - 2002

- odchod z posl. klubu US: Machatá, Paulík (následně složil mandát)

2002 - 2006

- odchod z posl. klubu ODS: Kott

- odchod z posl. klubu US-DEU: Vrbík, Bielesz

2006 - 2010

- odchod z poslaneckého klubu ČSSD Snítilý, Melčák, Pohanka, Dimitrov, Wolf

- odchod z poslaneckého klubu KDU-ČSL: Husák, Kalousek, Parkanová, Severa,

- odchod z poslaneckého klubu SZ: Jakubková, Zubová

- odchod z poslaneckého klubu ODS: Raninec, Schwippel, Tlustý, Slámová (zvolena za ODS, nevstoupila do klubu)

2010 - 2013

- odchod z poslaneckého klubu Věcí veřejných: Andrýsová, Dobeš, Kočí, Navrátilová, Paggio, Peake, Rusnok, Suchá, Škárka, Vacek, Vysloužil, Huml (klub ČSSD), Šťovíček (TOP 09 a STAN)

- odchod z poslaneckého klubu ČSSD: Benda (zvolen za ČSSD, nenastoupil však do jejího klubu), Paroubek, Rath, Šlégr (po nějaké době se vzdal mandátu)

- odchod z poslaneckého klubu ODS: Doktor, Fiala, Pekárek

Výrok Marka Bendy je hodnocen jako pravdivý, neboť skutečně bývalý ministr Pavel Dostál byl prvním, za jehož úřadování bylo v otázce církevních restitucí položeno na stůl první jasné číslo v řádu miliard, jehož výši Benda korektně uvádí.

Na oficiálních stránkách církevních restitucí Cirkevnimajetek.cz nalezneme informace, že systematická diskuse o církevním vyrovnání byla zahájena vládou Miloše Zemana v letech 1998 - 2002. Ministr kultury tehdejší sociálně demokratické vlády Pavel Dostál ustanovil komisi pro narovnání vztahů mezi církvemi a státem. Hodnota majetkového vyrovnání, s níž se pracovalo v roce 2000, činila100 miliard korun.Na konci roku 2012 při roční míře inflace 2,9% by činila tato částka 134 miliard korun.

V předchozím období do roku 2000 nedošlo podle námi dohledaných informací ke stavu, kdy by byla v diskuzi o církevních restitucích vyčíslena nějaká konkrétní suma. Tento fakt dokládá Přehled jednání mezi státem a církvemi 1990-2000vydaný sekretariátem České biskupské konference (.pdf) v roce 2001.

O volbách r. 1946 se hovoří často jako o relativně demokratických nebo o částečně svobodných. Volební soutěž byla deformována tím, že se jí mohl účastnit pouze omezený počet stran, přičemž do té doby velmi silná Agrární strana se voleb účastnit nesměla. Nelze je tedy považovat za úplně demokratické, jak ve svém výroku připouští i Karel Schwarzenberg.

Dalším nedemokratickým prvkem pak bylo sčítání hlasů KSČ* a KSS**, kdy obdobná možnost ostatním stranám dána nebyla. Nicméně ve srovnání s volbami r. 1948 se stále dá hovořit o jisté míře demokratičnosti.

Ve volbách nakonec zvítězila KSČ se 40,17 % hlasů.

Tehdejší Sociální demokracie (ČSD) byla stejně jako KSČ součástí tzv. Národní fronty. Po událostech z února 1948 se ČSD skutečně pod vedením pro-komunistického křídla v červnu 1948 po sjednocujícím shromáždění (.pdf) skutečně stává součástí KSČ.

* Komunistická strana Československa

** Komunistická strana Slovenska

Aby mohl být poslanec vyšetřován policií, musí ho nejdříve jeho kolegové zbavit imunity. Zaměřili jsme se proto na počty poslanců zbavených imunity, jejichž přehled přinesl server Aktuálně.cz.

Z tohoto přehledu vyplývá, že nejvíce stíhaných poslanců skutečně bylo v čerstvě rozpuštěné sněmovně (6. volební období, 6 vydaných poslanců). Na pomyslném druhém místě by bylo 2., taktéž zkrácené, volební období, které trvalo pouhé dva roky, ale za tuto dobu byli vydáni hned čtyři poslanci.

Švýcarský generální prokurátor Michael Lauber po vyslovení verdiktu uvedl, že spolupráce s českými úřady byla od ledna 2012, kdy do funkce nastoupil, skvělá. Řekl, že s nejvyšším českým státním zástupcem Pavlem Zemanem a jeho spolupracovníky pravidelně jedná a Zeman ho také několikrát navštívil ve Švýcarsku.

V rozhovoru po vynesení rozsudku, který zveřejnil server iHNed.cz, Lauber také prohlásil, že pro úspěšné zakončení vyšetřování byla klíčová mezinárodní spolupráce.