Spotřeba slazených nápojů byla v Česku v roce 2010 ČSÚ vyčíslena na 189 litrů na osobu. Bohužel se nám nepodařilo dohledat srovnatelné údaje z jiných zemí. Například v USA se spotřeba udává v kaloriích. Online magazín Slate zveřejnil srovnání spotřeby sycených nápojů za rok 2011 v 80 zemích včetně České republiky. Z tohoto srovnání vyplývá, že největším konzumentem jsou USA se 170 litry, česká spotřeba byla zhruba čtvrtinová, 58 litrů na osobu a rok.

Kvůli nedostatku relevantních dat však hodnotíme výrok jako neověřitelný.

Sýrie je jednou ze sedmi zemí, které odmítly podepsat tzv. Úmluvu o chemických zbraních (Chemical Weapons Convention). V této dohodě se jednotlivé státy zavázaly zničit své zásoby chemických zbraní a nijak se nepodílet na vývoji dalších. Zásoby chemických zbraní v Sýrii tedy nejsou pod žádnou mezinárodní kontrolou a jejich stavy je možné pouze odhadovat. Z toho důvodu hodnotíme výrok jako neověřitelný. Nicméně přidáváme zdroje, které se shodují s názorem Karla Schwarzenberga.

Zprávu o chemickém programu v Sýrii (fr, en) zveřejnila francouzská vláda na svém webu 2. září. Uvádí v ní mimo jiné odhadované stavy chemických zbraní vlastněných syrskou vládou. Tyto zásoby jsou zde označeny jako jedny z nejvýznamnějších na světě (one of the world’s most important operational chemical weapons stockpile).

Stejně hodnotí syrský chemický arzenál i deník New York Times, který se odvolává na americké diplomatické zdroje.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, jelikož Česká republika je dlouhodobě ze strany EU kritizována za segregaci romských dětí ve školách. Počty romských dětí umístěných ve zvláštních školách se pohybují okolo jedné třetiny všech romských dětí.

Česká republika dlouhodobě čelí kritice Evropské unie za diskriminaci romských dětí jejich neodůvodněním zařazováním do zvláštních škol. Oficiálně se tato kritika datuje od rozsudku Evropského soudu pro lidská práva, který v rozhodnutí ze dne 13. listopadu 2007 ve věci stížnosti D. H. a ostatních proti České republice stanovil, že se Česká republika dopustila diskriminace v případě 18 romských dětí, které byly zařazeny do zvláštních škol bez relevantního opodstatnění. Celý rozsudek je ke stažení zde (. pdf).

O přesném počtu romských dětí ve zvláštních (dnes tzv. praktických) školách neexistují oficiální údaje vzhledem k citlivosti takových údajů. Podíváme-li se do českých médií, údaje o počtu romských dětí ve zvláštních školách se mírně liší. Podle veřejného ochránce práv se ve zvláštních školách vzdělává 32-35 % romských dětí (Týden.cz, 6. 6. 2012), časopis Reflex uvádí výsledky výzkumu Sociologického ústavu Akademie věd ČR, která odhaduje počet romských žáků na 26,4 % (Reflex.cz, 25. 9. 2013). Zdroje ale ve všech případech uvádějí, že ve je ve zvláštních školách třetina nebo více romských dětí. (Deník.cz, 19. 9. 2013)

Výrok předsedkyně LIDEM hodnotíme na základě dohledaných informací o institutu spolupracujícího obviněného a jeho využívání jako pravdivý.

Co se týká uvolnění rukou orgánům činným v trestním řízení, bývá tohle konstatování spojováno zejména se jmenováním Pavla Zemana nejvyšším státním zástupcem. Karolína Peake mluví dále mimo jiné o posílení institutu spolupracujícího obviněného. Je pravdou, že tento bod prosadila vláda Petra Nečase, v účinnost vstoupil 1. září 2012. To dokládá shrnutí plnění (.pdf - str. 92) jednotlivých bodů z vládní protikorupční strategie.

Co se týká kauzy Davida Ratha, skutečně v ní jedna z obviněných vystupuje se statutem spolupracující obviněné. Jak informuje Česká televize, "Ivana Salačová - Ředitelka a do loňského léta jednatelka stavební společnosti Fisa ze Slaného. Má statut spolupracující obviněné, který získala díky přiznání a pomoci vyšetřovatelům při rozkrývání korupčních mechanismů". V aktuální kauze kolem Jany Nagyové jde o šéfa Vojenského zpravodajství Milana Kovandu. Česká televize k tomu uvádí: "Ostravský soud nakonec Kovandu propustil na svobodu. "Jmenovaný obviněný se ke svému jednání opakovaně doznal a i sám státní zástupce navrhl jeho propuštění ze zadržení právě s ohledem na tuto skutečnost," informoval mluvčí soudu Alexandr Dadam s tím, že stíhání Kovandy tedy pokračuje na svobodě."

Volby do Evropského parlamentu dosud skutečně vzbuzují poměrně vlažný zájem u českých voličů, nikoliv však na politické scéně, kdy počet kandidujících subjektů je srovnatelný s volbami do českých zastupitelských sborů. Z tohoto důvodu hodnotíme výrok jako zavádějící.

Při srovnání vycházíme z údajů ČSÚ zveřejňovaných na serveru volby.cz. Volby do Evropského parlamentu u nás zatím proběhly dvakrát – do historicky prvních voleb v roce 2004 se přihlásilo 32 stran a uskupení, k urnám přišlo 28,32 % oprávněných voličů. Účast u voleb v roce 2009 se pak prakticky nelišila, k volbám přišlo 28,22 % voličů, kandidátku podalo 33 subjektů.

V zatím posledních volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR v roce 2010 kandidovalo 27 stran a volební účast se vyšplhala na 62,6 % oprávněných voličů. Například v roce 2002 dosáhla účast ve volbách do PS 58 % a kandidovalo 29 subjektů.

Volby do Senátu mají jinou periodicitu i volební systém, kdy se volí většinově ve dvou kolech. Každé dva roky se volí ve třetině volebních obvodů. První kolo navíc tradičné bývá spojeno s dalšími volbami - krajskými či komunálními. Jiná je tedy i účast – například řádné volby do jedné třetiny obvodů v roce 2010 přilákaly 44,59 % oprávněných voličů v prvním kole a 24,64 % ve druhém, voliči vybírali z kandidátů z 36 různých stran a hnutí (celkově za všechny obvody).

Ze srovnání vynecháváme krajské a komunální volby, protože ty se vyznačují značným množstvím lokálních uskupení.

Podle článku 62 Ústavy České republiky prezident jmenuje a odvolává předsedu a další členy vlády a přijímá jejich demisi, odvolává vládu a přijímá její demisi. Ovšem vláda je podle článku 68 odstavec 1 odpovědná Poslanecké sněmovně, kterou také žádá o důvěru. Poslanecké sněmovně pak náleží pravomoc schvalování zákona o státním rozpočtu. Dále pak zřizuje (§32) kontrolní a jiné výbory.

Na základě volebního programu SPOZ hodnotíme výrok jako pravdivý.

V bodě 2.4.volebního programu se dočteme následující: "V osobní dopravě zavedeme nulové jízdné v osobních vlacích v OPH, okamžitě zrychlíme většinu dálkových spojů. V placených službách zprůhledníme systém jízdného, umožníme levnější jízdu lidem, kteří využijí vlak v době dopravních sedel, a zvýšíme tím komfort cestujících platících plné jízdné v době špiček."

Ministr dopravy v demisi Zdeněk Žák (SPOZ) se pro Impuls k danému tématu vyjádřil následovně: "V době dopravního sedla, mimo špičku, ve vlacích jezdí tak málo lidí, že v podstatě výběr jízdného je dražší, než kolik se vybere. (...) Týká se to osobních vlaků, tedy ne všech vlaků a dálkových vlaků. Předpokládá to, že i takový cestující bude muset mít nějaký doklad jako je in-karta nebo Opencard."

Výrok hodnotíme jako pravdivý na základě Průvodce Občanským zákoníkem pro nadace a nadační fondy.

Tento text uvádí, že: "Nadační investiční fond bylzřízen (pdf.str.72-73) v roce 1991 zákonem č. 171/1991 Sb. Vznikl za účelem podpory nadací určených Poslaneckou sněmovnou parlamentu České republiky na návrh vlády. Vláda pro NIF vyčlenila 1 % akcií z druhé vlny kupónové privatizace."

Průvodce dále popisuje (bod 12.3) konkrétní rozdělené objemy finančních prostředků nadacím. Jednalo se celkově o zhruba 2,5 miliardy Kč. Co se týče výběru oněch nadací, např. v 1. vlně rozdělování peněz bylo vybráno 39 z 95 přihlášených nadací, selekce tedy skutečně probíhala.

Při hodnocení výroku vycházíme zejména z billboardů prezidenta Zemana, které před druhým kolem útočily přímo na vládu sloganem "STOP této VLÁDĚ VOLTE ZEMANA!" foto zde. Druhá linie vymezení se vůči vládě byla sloganem "STOP Kalouskovi na Hradě VOLTE ZEMANA!" foto zde. Vymezení se není v druhém případě tak přímočaré jako v prvním případě , avšak vezmeme-li v úvahu, že ministr Kalousek u části veřejnosti není příliš oblíben, tak tento slogan slouží pro postrašení této části veřejnosti, že nebude-li volit Zemana, tak Kalousek bude nejen na ministerstvu ale i na Hradě. Tento slogan zde funguje zhruba stejně jako debata o (ne)navrácení majetku Sudetským Němcům.

Výrok tedy s ohledem na výše zmíněné slogany hodnotíme jako pravdivý.

Výrok Pavla Svobody hodnotíme na základě rozsudků Evropského soudního dvora jako pravdivý. Kolik by se zrušením roztříštěnosti sídel EP ušetřilo ponecháváme mimo ověřování.

Myšlenka omezení počtu sídel je dlouhodobým zájmem EP a je jasně zmíněna například v usnesení z 29. března 2012 (pdf., s. 105).

V roce 2011 přijal Evropský parlament usnesení o rozvrhu plenárních zasedání na rok 2012 a 2013, přičemž omezil délku plenárních zasedání. Francie a Lucembursko napadly toto usnesení u Soudního dvora EU jako porušení primárních smluv.

Rozsudek ze dne 13. prosince 2012 ruší usnesení EP, jež se týkají rozvrhu parlametních zasedání na roky 2012 a 2013. Podle protokolu č. 6 Smlouvy o EU (pdf., s. 266), který byl přijat na summitu v Edinburku v roce 1992, je sídlo EP ve Štrasburku, Generální sektretariát sídlí v Lucembursku a zasedání probíhají také v Bruselu.

Podobný rozsudek (pdf., anglicky) byl vydán i 1. října 1997.

Dle čl. 341 Smlouvy o fungování Evropské unie (pdf., s. 193) mají pravomoc určit sídla orgánů EU pouze členské státy.

Princip určení sídel orgánů EP je tedy zakotven v primárních smlouvách a bez souhlasu členských států nemohou být sídla rušeny či změněny.