Existuje spousta průzkumů mezi podnikateli i mezi obyčejnými občany, které dokládají slova Jany Bobošíkové.

Podle organizace Transparency International se ČR posunula z 57. na 54. místo na světě v žebříčku vnímání korupce, pořád jsem ovšem na stejné úrovni jako Rwanda.

Že Česku ubírá na atraktivitě i daňové zatížení potvrzuje i nedávna studie Světové banky.

Ovšem jsou zde i protikladné názory. "Výhodou je to, že je tu poměrně jednoduché začít podnikat. Navzdory tomu, co běžně čtete, byrokracie v České republice opravdu není tak hrozná," řekl Baird týdeníku Ekonom při své návštěvě Prahy.

Tento výrok hodnotíme jako neověřitelný.

Úřednická vláda Jana Fischera byla do úřadu jmenována 8. května 2009 a úřad opustila 13. července 2010. Během jeho vlády zaznamenal vývoj HDP meziroční pokles 4,1 %, a to ve třetím čtvrtletí roku 2009. (Český statistický úřad) Za celý rok 2009 pak vývoj HDP byl -4,5 %. (Eurostat)

Tento výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Ústava ČR s jakoukoli smlouvou mezi členy vlády nepočítá. Stejně tak ale nepočítá s programovým prohlášením.

Dle Ústavy ČR (čl. 68) prezident jmenuje předsedu vlády a na jeho návrh členy vlády. Není vůbec nutné, aby vláda byla "koaliční". Pro své setrvání ve funkci vláda pouze musí získat důvěru Poslanecké sněmovny. Tu v minulosti získaly nejen koaliční, ale i menšinové (Zemanova vláda z r. 1998) či úřednické (Fischerova vláda z r. 2009) kabinety, tedy i vlády bez koaličních smluv. Důvěru pak vláda může ztratit pouze vyslovením nedůvěry nebo zamítnutím žádosti o vyslovení důvěry ve sněmovně.

Ministr Kalousek ale zavádí, protože nad koaliční smlouvu vyzdvihuje programové prohlášení vlády. To přitom nemá větší právní význam než koaliční smlouva. Rozdíl mezi nimi je v tom, že prohlášení je čteno při projednávání žádosti vlády o důvěru ve sněmovně. Programové prohlášení Nečasovy vlády je dokonce z velké části s koaliční smlouvou totožné (vizte např. sekci zdravotnictví, str. 9 v obou textech). Vláda může vládnout bez koaliční smlouvy i bez naplňování programového prohlášení.

K dohledání je skutečně internetová verze petice vyjadřující nesouhlas s prezidentskou amnestií, k dnešnímu dni (8.1. 2013) ji podepsalo více než 106 000 lidí. Hodnotíme tedy Sobotkův výrok jako pravdivý.

Na základě nedostatku informací o dopadů změn v placení léků hodnotíme výrok jako neověřitelný.

V Sněmovnou schválné reformě zdravotnictví z 6. září 2011, prošel i návrh změny spoluúčasti pacienta na lécích. Jak uvádí web iHned: "V lékárnách naopak lidé zaplatí 30 korun za celý recept, nikoliv za položku na receptu jako dosud. Léky do 50 korun ale nebudou hrazeny z veřejného pojištění, lidé je budou platit ze svého". Není ale zcela prokazatelné, že tato změna se projeví zvýšením spoluúčasti pacientů.

Z ústavy nevyplývá přímá povinnost podepsat amnestii navrhovanou prezidentem.
Zároveň zde není uvedeno, že tento krok premiér udělat nemusí.

Ústava uvádí:

Čl. 63

(1) Prezident republiky dále
a) zastupuje stát navenek,
b) sjednává a ratifikuje mezinárodní smlouvy; sjednávání mezinárodních smluv může přenést na vládu nebo s jejím souhlasem na její jednotlivé členy,
c) je vrchním velitelem ozbrojených sil,
d) přijímá vedoucí zastupitelských misí,
e) pověřuje a odvolává vedoucí zastupitelských misí,
f) vyhlašuje volby do Poslanecké sněmovny a do Senátu,
g) jmenuje a povyšuje generály,
h) propůjčuje a uděluje státní vyznamenání, nezmocní-li k tomu jiný orgán,
i) jmenuje soudce,
j) má právo udělovat amnestii.

(..)

3) Rozhodnutí prezidenta republiky vydané podle odstavců 1 a 2 vyžaduje ke své platnosti spolupodpis předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády.

Výklad Ústavy přenecháváme ústavním právníkům, proto tento výrok hodnotíme jako neověřitelný.

Po prohledání webu Senátu ČR můžeme potvrdit slova Přemysla Sobotky, neexistuje záznam o tom, že by Václav Havel nebo Václav Klaus chodili konzultovat své návrhy na posty ústavních soudců, nicméně nelze zcela vyloučit, že jistý lobbing prováděli neformálně. Výrok tak hodnotíme jako neověřitelný.

Dle údajů (.pdf) o skutečném plnění státního rozpočtu v roce 2002 na stránkách Ministerstva financí ČR činily celkové kapitálové výdaje za tento rok 49 733 237,93 tis. Kč (viz. str. 5). Celkové výdaje státního rozpočtu pak 750 682 696,75 tis. Kč (tamtéž). Poměrně šlo tedy o pouhých 6,6 %. V roce 2003 to pak bylo 7 %.

Státní závěrečný účet za rok 2012 bohužel ještě v současnosti není znám. Pokud se však podíváme na státní závěrečný účet roku 2011, v tabulkové části (.pdf) se na str. 5 objevují kapitálové výdaje ve výši 118 871 756,61 tis. Kč a celkové výdaje státního rozpočtu ve výši 1 155 526 204,73 tis. Kč. Kapitálové výdaje v roce 2011 tedy činily skutečně 10 % (přesně 10,3 %).

Pro rok 2012 zatím Ministerstvo financí zveřejnilo pouze informace o plnění rozpočtu za 1.-3. čtvrtletí. K 30.9. 2012 činily celkové výdaje 828 557 mil. Kč, z toho kapitálové výdaje dosahovaly 72 982 mil. Kč (viz. Tabulka č. 2), což představuje 8,8 % výdajů.

Na základě dat, zveřejněných ministerstvem financí, hodnotíme výrok Miloše Zemana jako nepravdivý.

Zmíněná debata se uskutečnila při příležitosti Dne podnikatelů ČR, kterou uspořádala Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR. Bohužel se nám nepodařilo dohledat její záznam, avšak fakta uvedená ve výroku potvrzují, jak stránky samotné Asociace, tak i mediální výstupy zpravodajských serverů Deník.cz a Parlamentní listy.cz. V těchto textech ovšem není přímo uvedeno, jak dlouho mají jednotlivá školení probíhat, i když o jejich existenci zmínka existuje. Výrok tak musíme hodnotit jako neověřitelný.

Zákon č. 218/2002 Sb., byl uveřejněn ve Sbírce zákonů 28. května 2002. Dosud nenabyl (až na některé jeho části) účinnosti - té by měl nabýt v plném znění 1. ledna 2015. Účinnost tohoto zákona byla odkládána celkově pětkrát s tím, že poslední odložení bylo podepsáno prezidentem Klausem na konci roku 2011. Na druhou stranu je nutné dodat, že vláda připravuje zcela novou verzi služebního zákona, která by měla zákon č. 218/2002 Sb., nahradit.