Tento výrok považujeme za pravdivý vzhledem k politické historii a kandidaturám Karla Schwarzenberga.

Současný předseda politické strany TOP 09, byl v letech 1996 - 2007 členem Občanské demokratické aliance. V roce 2002 neúspěšně kandidoval v senátních volbách v rámci obvodu Strakonice. V roce 2004 naopak uspěl v senátním volebním obvodu Praha 6. V obou případech byl nominován stranou US-DEU. Dne 9. ledna 2007 byl Karel Schwarzenberg jmenován ministrem zahraničních věcí ČR, kde byl nominován Stranou zelených. V roce 2009 se stává členem a prvním předsedou politické strany TOP 09, za kterou je zvolen v roce 2010 do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. Karel Schwarzenberg nebyl v žádných uskutečněných volbách kandidátem Strany Zelených.

Tzv. Národní fronta Čechů a Slováků byla seskupením politických stran a společenských organizací v Československu v letech 1945-90. Lidová strana se účastnila Národní fronty už od jejích počátků, kdy se podílela na tzv. Košické vládě Zdeňka Fierlingera (3 lidovečtí ministři Šrámek, Hála a Procházka), která vznikla z exilového jednání mezi E. Benešem a K. Gottwaldem v dubnu 1945 (tato exilová vláda bývá označována jako vláda Národní fronty).

ČSL pak zůstává součástí Národní fronty po celou dobu jejího fungování, tedy 45 let. Pokud ovšem nebudeme brát v potaz období tzv. třetí republiky a zvažovat až období po komunistickém převratu roku 1948, výrok Jany Bobošíkové přibližně odpovídá realitě, označujeme jej proto jako pravdivý.

Čl. 84 odst. 1 Ústavy ČR stanoví, že soudci Ústavního soudu jsou jmenováni na dobu deseti let. Z přehledu současných soudců Ústavního soudu je zřejmé, že v roce 2013 končí mandát osmi ústavním soudcům, jmenovitě JUDr. Pavlu Rychetskému, prof. JUDr. Pavlu Holländerovi, DrSc., JUDr. Vojenu Güttlerovi, JUDr. Jiřímu Muchovi, JUDr. Miroslavu Výbornému, JUDr. Dagmar Lastovecké, prof. JUDr. Janu Musilovi, CSc. a JUDr. Jiřímu Nykodýmovi.

Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Jen za dobu existence samostatné České republiky nebyla KDU-ČSL přítomna v následujících vládách:

Miloš Zeman (17. července 1998 - 15. července 2002) - vláda menšinového kabinetu ČSSD, jejíž vznik byl umožněn tzv. Opoziční smlouvou s ODS.

Mirek Topolánek I (16. srpna 2006 - 11. října 2006) - vláda ODS a nestraníků, která však nezískala důvěru v Poslanecké sněmovně.

Jan Fischer (8. května 2009 - 13. července 2010) - úřednický kabinet, do kterého byli vybráni zástupci ODS, ČSSD a Strany zelených. V hlasování o důvěře jej podpořilo několik poslanců KDU-ČSL, byli to ti, kteří posléze ze strany odešli do nově vznikající TOP 09.

Petr Nečas (13. července 2010 až doposud) - koaliční vláda současného premiéra se neopírá o poslance KDU-ČSL, jelikož nejsou přítomni v Poslanecké sněmovně.

Výrok podle informací z Ústavy Slovenské republiky a stránek prezidenta Republiky Rakousko hodnotíme jako pravdivý.

Oficiální stránky rakouského prezidenta uvádí (odkaz v německém jazyce, možnost i anglické verze), že každá nominace musí být podepsána nejméně 6 000 způsobilými voliči. Na Slovensku je pro nominaci do přímé volby prezidenta republiky podle Ústavy (.pdf) SR (čl.101) potřeba 15 poslanců Národní rady nebo petice podepsaná minimálně 15 000 občany Slovenské republiky.

Vladimír Franz srovnává krajské volby a zisk KSČM v nich letos na podzim a v roce 2000. Nicméně mýlí se, neboť KSČM dostala v letošních volbách oproti těm z před desíti let o 42 265 hlasů více.

Krajské volbyPočet získaných hlasů pro KSČM 2000496 6882012538 953

Pro doplnění uvádíme zisk hlasů KSČM i ve zbývajících krajských volbách (2004 a 2008).

2004 - 416 807 2008 - 438 024

Podle Článku 72 Ústavy ČR je k vyjádření nedůvěry potřeba nadpoloviční většina všech poslanců, tzn. minimálně 101 poslanců. V případě hlasování o nedůvěře tedy není ve výsledku rozdíl mezi tím, pokud se některý z poslanců zdrží hlasování, hlasuje proti, nebo není hlasování přítomen. Důležitý je pouze počet poslanců hlasujících pro vyjádření nedůvěry.

Na základě dohledaných informací o průběhu schvalování důchodové reformy hodnotíme výrok Přemysla Sobotky jako zavádějící. Prezident Klaus sice zákony nevetoval, nicméně je ani nepodepsal. Tak mohly sice vstoupit v platnost, nicméně nelze mluvit o "normálním schválení".

Na webu Senátu ČR či Poslanecké sněmovny naleznete stránky věnované Návrhu zákona o důchodovém spoření (PS) a Návrhu zákona o doplňkovém penzijním spoření (PS). Oba dva zákony byly vyhlášeny ve Sbírce zákonů a jsou tedy platné, přičemž jejich platnost je od 1. ledna 2013, jak se můžete dočíst v Senátním tisku č. 190 popř. 191, které jsou dostupné na výše odkazovaných stránkách.

Na webových stránkách kanceláře prezidenta se můžeme v tiskové zprávě ze dne 24. září 2012 dočíst, že: " Loni jsem k předcházejícím zákonům týkajícím se změny důchodového systému, tedy k zákonu ze dne 6. listopadu 2011, o důchodovém spoření, později vyhlášenému pod č. 426/2011 Sb., zákonu ze dne 6. listopadu 2011, o doplňkovém penzijním spoření, později vyhlášenému pod č. 427/2011 Sb., zákonu ze dne 6. listopadu 2011, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o důchodovém spoření a zákonu o doplňkovém penzijním spoření, vyhlášenému později pod č. 428/2011 Sb., svůj podpis nepřipojil. Vzhledem k tehdejším obstrukcím opozice jsem ale tyto zákony Poslanecké sněmovně přímo nevrátil. Dnes však nastala situace, kdy svůj postoj k navrhovaným změnám musím vyjádřit zcela jednoznačně."

Ve zprávě Důchodová reforma: Potopí ji veto prezidenta? na serveru duchodovareforma.cz se uvádí, co prezident vetoval: " Václav Klaus vytknul důchodové reformě absenci širšího konsenzu v odborné i politické sféře a vetoval dílčí část reformy, která technicky upravovala výběr pojistného do fondů II. pilíře. Veto tedy nemá vliv na důchodovou reformu jako celek, nedotkne se třeba vůbec reformy penzijního připojištění."

Samotné veto prezidenta Klause poslanci přehlasovali 7. listopadu 2012.

Výrok Karla Schwarzenberga hodnotíme na základě informací z Institutu pro kriminologii a sociální prevenci a stránek Vězeňské služby České republiky jako pravdivý.

Ve studii (.pdf, str. 77) výše zmíněného Institutu z roku 2011 můžeme nalézt informaci, že " poznatky naznačují, že od nepodmíněného trestu odnětí svobody nelze vždy očekávat, že naplňují účel trestu a trestání. I v ČR dochází k tomu, že vězení jsou přeplněna, odstrašující účinek nepodmíněného trestuodnětí svobody je nedostatečný a k nápravě a resocializaci uvězněných pachatelů nedochází. " Na straně 78, bod 10.3 pak uvádí, že ve srovnání se zeměmi západní Evropy se zdá být trestní a sankční politika přísná a represivní.

Podle týdenního statistického hlášení (.pdf) Vězeňské služby České republiky byl ke dni 4. ledna 2013 celkový stav naplněnosti věznic 82,52 %. V těchto tabulkách lze nalézt i sedm věznic (Bělušice, Heřmanice, Kuřim, Mírov, Oráčov, Plzeň a Valdice), jejichž naplněnost je nad 100 %. Tento celkový stav je nicméně důsledek poslední amnestie z 1. ledna 2013. Ke dni 31. prosince 2012 byla totiž celková naplněnost (.pdf) věznic ve výši 106,26 % a přeplněnost (celkový stav nad 100 %) je dlouhodobým problémem (viz např. měsíční statistické údaje v pdf za rok 2012, statistickou ročenku 2011 (.pdf, str. 35), 2010 (.pdf, str. 27), 2009 (.pdf, str. 28), a 2008 (.pdf, str. 29). Až podle statistické ročenky za rok 2007 (.pdf, str. 50) byl tento stav pod 100 %, konkrétně 98,187 %.

Postoj KSČM pravděpodobně nejlépe ilustruje její hlasování o zmíněných návrzích. Ve 3. čtením zákona o přímé volbě prezidenta republiky se všichni přítomní komunističtí poslanci zdrželi.

Pro následné přijetí prováděcího zákona pak ve 3. čtení hlasovalo pro 22 z přítomných poslanců KSČM, 4 se zdrželi a žádný nebyl proti. Proti návrhu pouze v 1. čtení vystoupil za KSČM Stanislav Grospič, který žádal přepracování zákona.

Dodejme ještě, že Grospič je ještě spolu se svou kolegyní Nedvědovou členem Ústavně právního výboru Sněmovny, který jako jediný podával (.pdf) k prováděcímu zákonu pozměňovací návrhy. Pro tyto návrhy s výjimkou dvou poslanců KSČM hlasovala. KSČM tedy měla možnost do podoby zákona zasáhnout a podle všeho nakonec považovala provedené změny za dostatečné.

Výrok hodnotíme jako nepravdivý, protože KSČM nevyslovila změně Ústavy, která zaváděla přímou volbu, podporu, ale pouze se zdržela hlasování. Proti podobě prováděcího zákonu zpočátku vystupovala, nakonec ale s jeho konečnou podobou souhlasila.