Výrok Jiřího Pospíšila hodnotíme jako zavádějící, a to na základě informací ze stránek vlády, Poslanecké sněmovny a Senátu Parlamentu ČR, stránek Ministerstva práce a sociálních věcí, oficiálních stránek ODS a zpravodajských článků.

Problematika, týkající se karty sociálních systémů, tzv. sKarty, je poněkud složitější, než uvádí Jiří Pospíšil. Tato karta byla zaváděna v souvislosti se sociální reformou vlády již v roce 2011 za bývalého ministra práce a sociálních věcí Jaromíra Drábka.

Karta sociálních systémů byla zmíněna již v návrhu (.doc, str. 21) novely zákona o pomoci v hmotné nouzi předloženého 25. května 2011. Uvádí mj., že " příspěvek se vyplácí v české měně prostřednictvím karty sociálních systémů, " a to využitím platební funkce karty, převodem na účet nebo v hotovosti. V legislativním procesu lze vidět, že tento návrh byl přijat Poslaneckou sněmovnou (žádný poslanec z ODS nehlasoval proti), odmítnut Senátem a následně opět přijat v původní verzi PS (za ODS tři nepřihlášení poslanci a 50 hlasujících pro). Bývalý předseda poslaneckého klubu ODS Zbyněk Stanjura uvedl, že strana měla hlasovat pro sKarty na základě podmínky dobrovolnosti jejího využití při vyplácení dávek s výjimkou lidí zneužívajících sociální dávky.

Problém nastal následně v souvislosti s dodatkem (resp. přílepkem) k zákonu o sociálně-právní ochraně dětí, kde se mění také vyplácení dávek podpory v nezaměstnanosti, což premiér Petr Nečas označil, za " podfuk " na vládu a koalici. Také on označil dobrovolnost za dohodnutou podmínku. Projekt sKaret se dostal pod kritiku opozice, odborů, ombudsmana i koaličních poslanců.

Již 25. října 2012 byl v Senátu předložen návrh na zrušení těchto karet. Schválen byl usnesením až 31. ledna 2013 a předán 8. února 2013 k projednání do Poslanecké sněmovny. Pro tento návrh hlasovala i část senátorů za ODS.

ODS tedy v podstatě odmítá formu vyplácení dávek pouze prostřednictvím této sKarty (prosazuje dobrovolnost), neodmítá však kartu sociálních systémů jako celek, ačkoliv pro její zrušení hlasovala část senátorů ODS. Že s těmito kartami ODS počítá, ukazuje i tisková zpráva, ve které uvádí 10 priorit pro revizi koaliční smlouvy. Na základě těchto zmíněných důvodů hodnotíme výrok jako zavádějící.

Legislativní rada vlády (LRV) návrh zákona, kterým se mění zákon č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích, projednala na svém jednání 4. dubna 2013, jehož výsledkem bylo přijetí upraveného znění návrhu a následné doporučení vládě ke schválení. Kompletní znění stanoviska LRV však není v současnosti zveřejněno (viz záložku Přílohy).

Dále se nepodařilo dohledat ani stanovisko Nejvyššího správního soudu (tiskové zprávy jsou k nahlédnutí zde, který nefiguroval ani na seznamu (.doc) připomínkových míst v rámci zmíněného návrhu.

S žádostí o vyjádření jsme kontaktovali NSS, hodnocení výroku případně následně upravíme.

Aktualizace: Na základě vyjádření NSS pro demagog.cz je patrné, že NSS skutečně vznesl závažné argumenty proti jeho nově definovaným pravomocem při dohledu nad financováním politických stran. Podle NSS zmiňovaná agenda institucím zajišťujícím funkci státního soudnictví vůbec nepřísluší. Tuto část výroku je tedy možno hodnotit jako pravdivou. Bohužel stanovisko LRV stále není veřejně dostupné. Výrok proto zůstává neověřitelný.

Demagog.cz touto cestou děkuje NSS za poskytnuté podklady.

Akce Čisté ruce byla součástí předvolební kampaně ČSSD před volbami do Poslanecké sněmovny v roce 1998 a následná protikorupční akce vlády Miloše Zemana, kdy Zeman sliboval pozavírání "tunelářů" z období transformace.

Jejím cílem bylo podle ČSSD odhalování a trestání hospodářské kriminality a jejího propojení na politické kruhy. (Český rozhlas)

Hlavními dopady této akce bylo odsouzení Milana Šrejbra za zneužívání neveřejných informací v obchodním styku k pěti a půl letem trestu odnětí svobody a bývalého ministra Zemanovy vlády Iva Svobody za podvod a zvýhodňování věřitele v kauze vytunelování firmy Liberta.

Výrok premiéra Petra Nečase hodnotíme na základě dat Českého statistického úřadu jako pravdivý. Podle tabulky založené na datech sebraných během posledního sčítání obyvatelstva je v České republice ekonomicky aktivních cca 5 milionů osob. Pravdivost výroku podporuje i tato tabulka (.pdf), z které jasně vyplývá, že velikost trhu práce v ČR je relativně stabilní a od roku 1993 se pohybuje lehce nad 5 miliony ekonomicky aktivních osob.

Výrok hodnotíme na základě dohledaných informací o výši daní v EU jako pravdivý.

Podle statistik OECD pro všechny členské země má Česká republika ze zátěží 42,5% skutečně 9. nejvyšší daně v Evropě.

Jelikož se nám nepodařilo dohledat žádné informace o zmíněné cestě senátora Okamury za jeho kolegy z ČSSD s cílem lobbovat za jeho návrhy, hodnotíme výrok jako neověřitelný.

Výrok hodnotíme na základě dohledaných projevů Václava Klause jako pravdivý.

Václav Klaus dlouhodobě poukazuje na rozdíly ve vnímání světa mezi ním a Václavem Havlem, jak tomu naposledy učinil v rozhovoru pro polský týdeník Do Rzeczy v únoru letošního roku.

V tomto rozhovoru k Václavu Havlovi doslova uvedl: "Václav Havel (a jeho specifická ideologie, pro kterou nemám lepší název než havlismus) byl absolutně jiný svět. Trh nazýval hokynářstvím, místo demokracie chtěl elitářskou postdemokracii, místo konzervatismu a tradičních hodnot prosazoval modernistické boření existujícího lidského řádu. Byla to spíše ozvěna francouzského jakobínství než britský konzervativní princip klasického liberalismu. Bylo to extrémní levičáctví. Tyto věty jsou jen stručným naznačením zásadních rozdílů mezi námi dvěma, není to vážné pojednání o Václavu Havlovi."

V projevech pronesených v souvislosti s úmrtím Václava Havla (Prohlášení prezidenta republiky k úmrtí prezidenta Václava Havla ze dne18. prosince 2011, projev na smutečním shromáždění ze dne 21. prosince 2011, projev při smuteční mši ve svatovítské katedrále ze dne 23. prosince 2011) tak neučinil, alespoň ne v takové míře, nicméně vzhledem ke specifičnosti této události je to zcela pochopitelné.

V projevu z 18. prosince 2012 hovoří Klaus o " občasných polemikách" mezi ním a jeho předchůdcem, v obou zbývajících projevech u příležitosti úmrtí Václava Havla pak Klaus o rozdílech mezi nimi již nemluvil vůbec.

Napjaté vztahy, resp. názorové rozdíly mezi oběma polistopadovými prezidenty jsou veřejně dostatečně známy a Václav Klaus se také odlišností svých postojů netajil a to ani po úmrtí Václava Havla.

Posuzování kvality je často velmi subjektivní, skutečností ovšem je, že nově zvolení ústavní soudci, o nichž Milan Štech hovoří, konkrétně MiladaTomková, Vladimír Sládeček, Jan Filip a Jaroslav Fenyk, jsou mnohými kompetentními osobami považováni za uznávané odborníky. Jak uvádí zpravodajský server iDnes.cz, tři noví soudci jsou také dlouhou dobu profesory na českých vysokých školách:

Vladimír Sládeček je od roku 1991 profesorem na Katedře správního práva a správní vědy Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Jan Filip je také profesorem, od roku 1995 vedoucím Katedry ústavního práva a politologie Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Jaroslav Fenyk ve svém životopise na stránkách vlastní advokátní kanceláře uvádí, že od roku 1997 působí jako vysokoškolský profesor, a to na Právnické fakultě Karlovy univerzity v Praze, Právnické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, Fakultě práva Panevropské vysoké školy v Bratislavě a na maďarské Univerzitě Miskolc. Milada Tomková byla v letech 1998 až 2003 členkou Legislativní rady vlády České republiky.

Co se týče renomé jednotlivých nových soudců, pozitivně se o jejich kvalitách vyjadřuje například Eliška Wagnerová, česká senátorka, právnička, bývalá předsedkyně Nejvyššího soudu a bývalá místopředsedkyně Ústavního soudu. Na základě informací ze zpravodajského serveru Aktuálně.cz například hovoří o Miladě Tomkové a Jaroslavovi Fenykovi jako o " osobnostech mezi soudci ". O celkové vysoké kvalitě navržených kandidátů ucházejících se o post ústavních soudců se vyjadřuje také na své internetové stránce.

Stručné představení kvalit nově jmenovaných ústavních soudců přináší na svých stránkách Česká televize. Vedle jejich krátkých profesních životopisů se ke kandidátům i na těchto stránkách kladně vyjadřuje řada osobností – například ministr spravedlnosti Pavel Blažek označil Jana Filipa za jednoho z nejlepších expertů na ústavní právo v Česku, dle Jana Wintra z Právnické fakulty Univerzity Karlovy je zase například Vladimír Sládeček považován za " kapacitu v oblasti správního práva ".

Co se týká Milady Tomkové a její velké praxe z Legislativní rady vlády, o které Štěch mluví, je v jejím životopise uvedeno, že členkou Legislativní rady vlády byla v letech 1998-2003.

Na základě výše zmíněných informací o nových ústavních soudcích považujeme výrok Milana Štěcha za pravdivý.

Při volbě v Senátu, která proběhla v prosinci minulého roku, byla do Rady ÚSTR zvolena i Emilie Benešová, archivářka Národního archivu. Potud by bylo možné označit Jirsův výrok jako pravdivý. Jelikož se nepodařilo dohledat žádné vyjádření Emilie Benešové, které by vypovídalo o jejím vztahu k ÚSTR, výrok hodnotíme jako neověřitelný.

Emilie Benešová je členkou Rady ÚSTR, podle oficiálních stránek ÚSTR pracuje jako archivářka v Národním archivu.

Hlasování v Senátu proběhlo 5. prosince 2012. V prvním kole hlasování (které proběhlo tajnou volbou) získala Emilie Benešová 36 hlasů. Zvolena byla ve druhém kole společně s Lukášem Jelínkem a Michalem Uhlem.

O žádosti prezidenta republiky vyslovit souhlas se jmenováním JUDr. Jana Sváčka soudcem Ústavního soudu hlasoval Senát v tajném hlasování dne 8. února 2012. Ze stenozáznamu (viz. projednávání tisku č. 253) vyplývá, že ze 79 hlasovacích lístků bylo odevzdáno 38 platných hlasů ve prospěch kandidáta. Níže uvádíme citaci předsedy volební komise, Jiřího Pospíšila:

"Počet vydaných hlasovacích lístků byl 79, počet odevzdaných platných i neplatných hlasovacích lístků byl 79, pro JUDr. Jana Sváčka bylo odevzdáno 38 platných hlasů.V tajném hlasování nebyl vysloven souhlas se jmenováním JUDr. Jana Sváčka soudcem Ústavního soudu. Děkuji. "

Pro zvolení Jana Sváčka ústavním soudcem bylo potřeba 40 platných hlasů.

Na základě stenozáznamu na stránkách Senátu hodnotíme výrok Milana štěcha jako pravdivý.