Podle bleskového průzkumu agentury Median, který proběhl téměř bezprostředně po vyhlášení amnestie, tedy 3. - 4. ledna, nesouhlasí s rozsahem amnestie více než 80% občanů. Nepodařilo se nám však dohledat žádný průzkum, který by určoval politickou příslušnost respondentů.

V médiích se však objevilo značné množství prohlášení různých představitelů ODS, například neúspěšného prezidentského kandidáta Přemysla Sobotky v MF Dnes, místopředsedy strany Jiřího Pospíšila na idnes.cz,předsedy poslaneckého klubu Marka Bendy v Událostech, komentářích ("Ne všichni i v ODS jsou nadšeni z toho, že amnestie je v tomhle rozsahu a přišla hlavně v tomhle čase, kdy strašně ovlivnila prezidentské volby.“), ministra dopravy Zbyňka Stanjury v Interveiw ČT ("Bezesporu, nás to poškodilo jako politickou stranu. A poškodilo to našeho kandidáta.“) nebo dokonce samotného premiéra a předsedy ODS pro agenturu Mediafax. Svůj nesouhlas s amnestií dalo veřejně najevo také oblastní sdružení ODS Praha-západ.

Na konci roku 2010 prohrálo Ministerstvo financí (Česká republika) mezinárodní arbitráž s ČSOB a Miroslav Kalousek jako ministr financí byl nucen zaplatit pohledávku ČSOB ve výši 1,6 miliardy korun spolu s úroky. Výrok hodnotíme tedy jako nepravdivý.

Okolnosti arbitráže: Stát zažaloval ČSOB kvůli tomu, že podle něj bývalá banka IPB měla v době prodeje do rukou ČSOB podstatně větší hodnotu, než se dosud vědělo, a chtěl proto tuto sumu zpět. ČSOB zase požadovala po státu zaplatit 1,6 miliardy korun jako dluh firmy J.Ring Jaroslava Roušala vůči IPB, který ČSOB zdědila. Obě žaloby řešila jedna arbitráž.
zdroj: ČT24

Ve stínové vládě KSČM zastává Miloslav Ransdorf pozici místopředsedy pro zahraniční politiku. Dále má na starosti "resort zahraničních věcí a průřezový resort vědy a výzkumu."

Na základě údajů z rozpočtů hlavního města Prahy za r. 2010, 2011, 2012 a návrhu rozpočtu na r. 2013 výrok hodnotíme jako nepravdivý.

Kompenzace pro Dopravní podnik hl. m. Prahy, a.s. činila v r. 2010 11 455 890 tis. Kč (.pdf; str. 13), v r. 2011 10 864 662,6 tis. Kč (.pdf; str. 14), dle rozklikávacího rozpočtu r. 2012 10 243 880.40 tis. Kč (cesta: Rozpočet - detailní pohled, Výdaje, Doprava, Běžné výdaje, MHMP - DOP, Provoz veřejné silniční dopravy, PID-DP HMP, a.s. - kompenzace) a dle návrhu rozpočtu na r. 2013 10 603 276,30 tis. Kč (cesta: Návrh rozpočtu - detailní pohled, Výdaje, Doprava, Běžné výdaje, ROPID, Provoz veřejné silniční dopravy, PID-DP HMP, a.s. - kompenzace).

Finanční kompenzace pro Dopravní podnik hl. města Prahy se tedy nepohybuje řádově okolo dvanácti či třinácti miliard jak tvrdí primátor Bohuslav Svoboda. Vzestup lze pozorovat mezi lety 2012 a 2013, nicméně navrhovaná kompenzace na r. 2013 je stále nižší než kompenzace v r. 2010 nebo 2011.

Výrok hodnotíme na základě dohledaných projevů Václava Klause jako pravdivý.

Václav Klaus dlouhodobě poukazuje na rozdíly ve vnímání světa mezi ním a Václavem Havlem, jak tomu naposledy učinil v rozhovoru pro polský týdeník Do Rzeczy v únoru letošního roku.

V tomto rozhovoru k Václavu Havlovi doslova uvedl: "Václav Havel (a jeho specifická ideologie, pro kterou nemám lepší název než havlismus) byl absolutně jiný svět. Trh nazýval hokynářstvím, místo demokracie chtěl elitářskou postdemokracii, místo konzervatismu a tradičních hodnot prosazoval modernistické boření existujícího lidského řádu. Byla to spíše ozvěna francouzského jakobínství než britský konzervativní princip klasického liberalismu. Bylo to extrémní levičáctví. Tyto věty jsou jen stručným naznačením zásadních rozdílů mezi námi dvěma, není to vážné pojednání o Václavu Havlovi."

V projevech pronesených v souvislosti s úmrtím Václava Havla (Prohlášení prezidenta republiky k úmrtí prezidenta Václava Havla ze dne18. prosince 2011, projev na smutečním shromáždění ze dne 21. prosince 2011, projev při smuteční mši ve svatovítské katedrále ze dne 23. prosince 2011) tak neučinil, alespoň ne v takové míře, nicméně vzhledem ke specifičnosti této události je to zcela pochopitelné.

V projevu z 18. prosince 2012 hovoří Klaus o " občasných polemikách" mezi ním a jeho předchůdcem, v obou zbývajících projevech u příležitosti úmrtí Václava Havla pak Klaus o rozdílech mezi nimi již nemluvil vůbec.

Napjaté vztahy, resp. názorové rozdíly mezi oběma polistopadovými prezidenty jsou veřejně dostatečně známy a Václav Klaus se také odlišností svých postojů netajil a to ani po úmrtí Václava Havla.

Výrok je hodnocen jako nepravdivý, neboť Ransdorf výrazně zveličuje jak výdaje Řecka na obranu, tak i velikost ozbrojených sil této země.

Podle mezinárodního institutu SIPRI, který monitoruje vojenské výdaje států, dalo Řecko v roce 2009 na obranu 7, 612 miliardy eur, což podle institutu činilo 3,2 % hrubého domácího produktu Řecka, jehož armáda čítala v roce 2011 podle serveru Global firepower 177 600 aktivních příslušníků a 280 tisíc v záloze, tedy celkem 457 600 vojáků, což rovněž neodpovídá slovům Miroslava Ransdorfa.

Jak vyplývá ze srovnání počtu obyvatel jednotlivých zemí světa, Řecko je s Českou republikou skutečně srovnatelné co se týče lidnatosti.

Výrok Vojtěcha Filipa hodnotíme na základě informací dostupných na webových stránkách Poslanecké sněmovny ČR jako pravdivý. Zmíněného sněmovního tisku č. 353 se týkalo 40. hlasování na 25. schůzi sněmovny, které se konalo 26. října 2011.

Šlo o první čtení novely zákona o sdružování v politických stranách a hnutích (.doc). V hlasování byl přijat návrh na zamítnutí sněmovního tisku č. 353. Ze 147 přítomných poslanců bylo 86 pro a 59 proti zamítnutí.

Dále připojujeme odkaz na 40. hlasování ze dne 26.října 2011, ze kterého jasně vyplývá, že pro zamítnutí tohoto návrhu hlasovali všichni přihlášení poslanci vládních stran (ODS, TOP 09 a VV), vyjma poslance za TOP 09 Rudolfa Chlada, který se hlasování zdržel.

K analýze tohoto výroku využijeme data veřejně dostupného projektu Gapminder (a. j.), který se snaží zachytit nejdůležitější globální trendy a poskytuje uživateli možnost vytvářet vlastní grafy.

Životní úroveň je většinou posuzována pomocí Indexu lidského rozvoje (tzv. Human Development Index), který zohledňuje naději dožití v daném státě, a dále úroveň vzdělání a příjmů. Použijeme tedy tento index.

Z grafu (a. j.), který vyjadřuje vztah Indexu lidského rozvoje a spotřeby elektrické energie na osobu, vyplývá, že od určité hranice roste ve světě s růstem indexu také spotřeba elektrické energie. Pomocí tlačítka "Play" lze sledovat, jak se vztah těchto dvou veličin vyvíjel od roku 1980. Na závěr pouze doplňujeme, že jde o korelaci dvou proměnných a není prokázáno, zda jde o příčinný vztah.

Na základě těchto veřejně dostupných statistických dat hodnotíme výrok Milana Urbana jako pravdivý.

Vyhledáním v databázi senátních tisků pro funkční období 2010-2012 a 2012-2014 zjistíme, že posledním návrhem na jmenování ústavního soudce byl návrh Zdeňka Koudelky, který by Senátu předložen 7. března 2012, přesně rok před koncem Klausova mandátu. Prezident tedy opravdu žádné návrhy celý rok nepředložil.

"Určité výzvy" k podání návrhů jsme ovšem nenašli ani v médiích, ani v zápisech z jednání Senátu apod. Nemůžeme vyloučit, že v nějaké podobě k výzvě došlo, výrok proto hodnotíme jako neověřitelný.

Dle dat (a.j.) Světové banky činily v roce 2010 celkové výdaje na zdravotnictví v ČR 7,5% HDP. Do níže uvedeného grafu jsme na základě těchto dat zobrazili podíly zdravotnických výdajů na HDP pro státy OECD a postkomunistické státy (vyznačeny zeleně). ČR se v tomto srovnání nalézá na osmém místě z celkového počtu 29 postkomunistických států a je tedy "na čele pelotonu postkomunistických zemí". Z hlediska srovnání se zeměmi OECD (některé země spadají jak do skupiny postkomunistických států, tak do skupiny zemí OECD, stejně jako ČR) je procento výdajů v ČR spíše nižší.

Pro srovnání dostupnosti a kvality péče jsme využili komplexní přístup Světové zdravotnické organizace, která v roce 2000 publikovala dokument World health report: Health Systems: Improving performance (.pdf; a.j.). WHO hodnotila u každého státu úroveň zdraví populace (očekávanou délku života, kojeneckou úmrtnost), dostupnost služeb pro celou populaci, responsivitu systému (nakolik flexibilně, pohotově a citlivě systém reaguje na přání pacientů a respektuje jejich důstojnost a autonomii), distribuci této responsivity (nakolik zdravotníci činí v praxi rozdíly mezi lidmi podle jejich socioekonomického statusu) a konečně sociální spravedlnost ve financování zdravotní péče. Na základě těchto jednotlivých indikátorů pak WHO sestavila souhrnný indikátor, nazvaný "výkonnost zdravotního systému". ČR z celkového počtu 191 členských států WHO obsadila 48. pozici (viz. Tabulka 10, str. 200 uvedeného dokumentu). Jedinými postkomunistickými státy, které byly hodnoceny lépe než ČR bylo Slovinsko a Chorvatsko. Tvrzení, že česká péče je lepší než v jiných postkomunistických státech je tedy také pravdivé.

Na základě výše uvedených faktů tedy hodnotíme výrok jako pravdivý.