Pravda

Podle aktuálních dat Eurostatu (tj. leden 2013) je nezaměstnanost v Polsku 10,6% a na Slovensku dokonce 14,9%, zatímco v České republice je pouze 7,0%.

Navíc z grafu vývoje nezaměstnanosti (za posledních 12 měsíců) lze vyčíst, že zatímco v ČR je úroveň nezaměstnanosti konstantní - lehce fluktuje kolem 7%, tak jak v Polsku, tak i na Slovensku má sice slabě, ale zcela evidentně rostoucí tendenci.

Metodika výpočtu nezaměstnanosti od Eurostatu (dle norem ILO)

Pravda

Václav Klaus skutečně nejednou "pozvedl obočí" nad ministerskými kandidáty. Zde přikládáme několik příkladů:

  • březen 2003: "Ministr obchodu a průmyslu je osobou mimořádně angažovanou ve sféře mezinárodních vztahů, což vyžaduje kvalitní znalost alespoň jednoho světového jazyka, nejlépe angličtiny." - Před jmenováním Milana Urbana (ČSSD) ministrem průmyslu a obchodu za vlády Vladimíra Špidly sondoval, zda kandidát ovládá některý ze světových jazyků.
  • říjen 2005: "Nedovedu si ve své nejbujnější fantazii představit, jak by to bylo možné sloučit v jednu osobu." - V případě potenciálního ministra zdravotnictví Davida Ratha (ČSSD) vyjádřil pochybnosti nad tím, že by ministrem mohl být zároveň šéf České lékařské komory.
  • prosinec 2006: "Schwarzenberg je spojen s ČR pouze menší částí svého života i majetku a s normálním životem lidí přišel do styku pouze okrajově." - Před jmenováním Karla Schwarzenberga (tehdy nominován SZ) ministrem zahraničních věcí se prezident obával také nedostatečného hájení zájmů ČR.
  • prosinec 2012: "Neumím si představit, že se z Karolíny Peake stane přes noc odbornice na armádu. Statní muži v armádě takovou dívenku nepřijmou." - Poznámka utroušená na adresu kandidátky na post ministryně obrany Karolíny Peake (LIDEM).
Pravda

Nový návrh zákona o kartě sociálních systémů, jenž lze nalézt na webových stránkách Hospodářské komory České republiky (v sekci Související soubory – Materiál), upravuje původní smlouvu (Smlouva o provozování karty sociálních systémů se všemi přílohami na stránkách Ministerstva práce a sociálních věcí České republiky) mimo jiné i v uvedených bodech Ludmily Müllerové, a její výrok je tak na základě dohledaných informací hodnocen jako pravdivý.

Jak uvádí server Aktuálně.cz, novela by umožňovala využívat i jiné virtuální účty než ty od České spořitelny, a to v případě, kdy by lidé nevyužívali platební funkci sKarty, a nechávali by si tak zasílat dávky rovnou na účet v jiné bance. S touto možností používat účty v jiných bankách úzce souvisí i možnost používání většího množství bankomatů a užívání sKarty vzdáleně přes počítač. Dle stávající smlouvy je možné, aby oprávněná osoba používala i jiné bankomaty než přímo povinné bankomaty České spořitelny, tato možnost je ale považována za nadstandardní zpoplatněnou službu (blíže v části Smlouvy 4.6 Vytvoření sítě Povinných bankomatů - respektive 4.6.7.) Co se týče možnosti zasílání složenek poštou, ve druhé části návrhu smlouvy (Změna zákona o státní sociální podpoře, článek III.) se uvádí, že poštovní poukázky jsou jednou z variant, jak se dají dávky vyplácet.

Souhrnné informace o nové podobě zákona potvrzující slova Ludmily Mullerové lze nalézt také na stránkách České asociace paraplegiků. Nový návrh má dle informací z Aktuálně.cz zohledňovat výsledek dohody politiků s vedením spořitelny, výhrady ombudsmana, ochránců soukromí a z praxe. Informace o stávající sKartě jsou poskytnuty na stránkách Ministerstva práce a sociálních věcí České republiky (v sekci sKarta).

Pravda

Na základě dohledaných údajů například ze stránek Vlády ČR, Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR a stránek Strany Zelených označujeme tento výrok za pravdivý.

Bývalý ministr životního prostředí Libor Ambrozek vykonával svou funkci za vlád Vladimíra Špidly, Stanislava Grosse a Jiřího Paroubka, tedy v období od 15. července 2002 do 16. srpna 2006. Na stránkách Strany Zelených se pak uvádí o Martinovi Bursíkovi, že působil v letech 2002 - 2005 jako externí poradce ministra životního prostředí. Stránka nasipolitici.cz dodává, že byl poradcem v oblasti energetiky a životního prostředí.

Co se týče návrhu zákona, premiér Petr Nečas myslí pravděpodobně Zákon č. 180/2005 o podpoře využívání obnovitelných zdrojů energie. Tento zákon byl předložen již v roce 2003 vládou zastoupenou jednak ministrem životního prostředí (byl jím v tuto dobu Libor Ambrozek), ale také ministrem průmyslu a obchodu. Vyhlášen byl pak skutečně 5. května 2005. O své roli v přípravě zákona hovoří Martin Bursík také v rozhovoru pro iHNed z února tohoto roku.

Zavádějící

Okamurova slova neodpovídají přesně tomu, co tvrdí ekonom Kohout. Pavel Kohout v tomto rozhovoru pro Hospodářské noviny konkrétně říká, že “ pokud by se zakázky lépe vypisovaly a organizovaly, ušetřené peníze by smazaly většinu schodku státního rozpočtu.”

Na otázku redaktora, zda je tento výrok podložen určitými výpočty nebo zda se jedná pouze o odhady Kohout odpovídá, že “je to podloženo zkušenostmi z aukcí na dodávky pro veřejný i soukromý sektor.”

Pokud se tedy Okamura odkazuje k tomuto rozhovoru, musíme jeho výrok hodnotit jako zavádějící. Kohout jednak nic takového doopravdy nespočítal, dále nemluví o všech neúčelně vynaložených prostředcích, ale pouze o plýtvání v oblasti veřejných zakázek a do třetice a hovoří o umazání většiny, nikoliv celého schodku.

Zavádějící

Výrok Jiřího Paroubka se vztahuje k působení Miroslava Kalouska na postu ministra financí v rámci současné vlády, tedy ok 13. července 2010. Pro lepší možnost sledování trendů všech zmiňovaných makroekonomických ukazatelů uvádíme delší časové období. Pro upřesnění ještě uveďme, že Miroslav Kalousek zastával pozici ministra financí i ve vládě Mirka Topolánka od ledna 2007 do května 2009.

Deficit státního rozpočtu se skutečně během celého sledovaného období pohybuje nad úrovní 100 milionů korun, dokonce v řádu desítek až stovek miliard. Z dostupných dat (všechna data jsou dostupná z odkazu uvedeného pod tabulkou) vyplývá, že takovéto úrovně deficitu státního rozpočtu nebylo dosaženo nikdy od počátku deficitního hospodaření státu v roce 1996.

Při pohledu na index reálné mzdy nezaznamenáváme jasný klesající trend. Mezi lety 2008 a 2011 zaznamenáváme spíše slabý růst, případně stagnaci. K poklesu indexu dochází pouze v roce 2012. Stejně tak standardní ukazatel měřící reálné starobní důchody nevykazuje tendenci k poklesu.

Spíše jako pravdivé lze označit části výroku o produktivitě práce a poklesu stavební produkce a poklesu průmyslu. Tyto trendy lze na základě dat považovat za potvrzené. Pokles průmyslu měřený jako procentuální meziroční pokles tržeb dosáhl hodnoty -15,9 %.

Výrok hodnotíme jako zavádějící, jelikož se Jiří Paroubek dopustil hned několika nepřesností, a to zejména v odkazu na výši deficitu státního rozpočtu, kde výrazně podhodnotil měřítko jeho obvyklé výše a v tvrzení že klesá průměrná mzda. Další nepřesnosti pak byly spíše terminologické, kdy nejsou uváděny přesnější názvy makroekonomických ukazatelů, ze kterých jsou závěry vyvozovány, což může vést k nepřesnostem při snaze o zpětné ověření jejich platnosti.

RokDeficit státního rozpočtu (mld. Kč)Index reálné mzdy (%, meziroční změna)Průměrný starobní důchod/průměrná mzda (%)Souhrnná produktivita práce (%, meziroční změna)Stavební produkce (%, meziroční změna)2005-56,33,041,15,05,22006-97,64,040,86,66,02007-66,44,340,63,77,12008-20,01,440,20,60,02009-192,42,341,6-2,2-0,92010-156,40,741,22,6-7,42011-142,80,542,00,7-3,62012-101,0-0,6data chybí-1,3-7,6(Data: ČSÚ, .xls)

Pravda

Poslanecká sněmovna se skutečně nedávno vyjádřila k projektu tzv. s-Karet negativně.

V usnesení (.doc) dolní komory č. 1 598 poslanci žádají vládu, aby jednak připravila legislativní návrhy, které by zamezily používání s-Karet a rovněž požadují zastavení distribuce těchto karet.

Český právní řád pak nezná pojem podřízenosti vlády sněmovně, dá se pouze hovořit o vládní odpovědnosti, a to na základě čl. 68, odst. 1) Ústavy ČR. Rovněž není jasné, zda toto znamená, že usnesení zákonodárného sboru jsou pro exekutivu skutečně závazná (zvlášť, když jsou formulována v podobě, kdy parlament vládu "žádá", jako v tomto případě). Kateřina Klasnová sice tvrdí, že tomu tak je, v minulosti ovšem premiér usnesení sněmovny nerespektoval, když např. odmítl v roce 2011 odvolat z postu ministra Alexandra Vondru.

Vzhledem k výše uvedenému hodnotíme pouze první část výroku. Ta odpovídá veřejně dostupným zdrojům a výrok je tedy pravdivý.

Pravda

Výrok hodnotíme jako pravdivý, mnoho zemí má skutečně podobný počet místopředsedů, či funkcí analogických.

Národná rada Slovenskej republiky má momentálně 4 místopředsedy. Podle sekce who is who na stránkách Národního shromáždění má Slovinsko aktuálně 3 místopředsedy, německý Bundestag má nyní 5 místopředsedů a litevský Seimas má aktuálně dokonce 7 místopředsedů.

V některých zemích se pak systém vedení dolních komor parlamentu odlišuje, Národní rada Rakouska má např. 3 předsedy.

Záleží tedy, s jakými zeměmi srovnáváme, avšak počet tří až čtyř místopředsedů, či funkcí podobných skutečně není neobvyklý.

Pravda

Výrok hodnotíme jako pravdivý. Zatímco nová evropská směrnice (.pdf, en) se zabývá převážně regulací v oblasti označení tabákových výrobků a jejich uvádění na trh, prodej a zahraniční distribuci, aktuální návrh ministerstva zdravotnictví, který byl představen v lednu 2013 upravuje především zákaz kouření v restauracích, omezení prodeje tabákových výrobků, ale také alkoholu.

Pravda

Na základě informací z číselníku zdravotních výkonů hodnotíme tvrzení Leoše Hegera jako pravdivé.

Na stránkách Všeobecné zdravotní pojišťovny lze najít aktualizované číselníky se seznamy veškerých zdravotních výkonů hrazených pojišťovnami včetně stanovených úhrad za jednotlivé zákroky. Z číselníku (.pdf), který platí od 1. února 2013 vyplývá, že cenové sazby týkající se ošetření zubního kazu (konkrétně na straně 17 a 18) jsou na základě věku pacientů a použitých materiálů následující:

ošetření stálého zubu u pacienta mladšího 18 let za použití fotokompozitní výplně (tzv. „bílá plomba“) - 315 Kč,

ošetření stálého zubu při použití standardního materiálu (nedózovaný amalgám) jako výplň – 220 Kč,

ošetření dočasného zubu za pomoci definitivní náplně – 126 Kč.

Z výše uvedených údajů vyplývá, že zdravotní pojišťovny skutečně platí za „plomby“ částky menší než 400 Kč.