Nepodařilo se nám dohledat požadované informace, nicméně oslovili jsme tiskový odbor ÚOKFK s žádostí o ně, po obdržení jejich vyjádření pro vás hodnocení výroku upravíme.

Vládní návrh občanského zákoníku prošel sněmovnou ve třetím čtení 9. 11. 2011.

Proti jeho přijetí hlasovalo všech 23 přítomných poslanců KSČM.

Dva poslanci ČSSD hlasovali pro (většina ostatních sociálních demokratů se zdržela hlasování), ovšem Miroslav Svoboda podal vůči svému hlasování námitku (steno - zcela dole).

Námitka Miroslava Svobody zněla takto: "Děkuji, paní předsedající. Jenom pro steno. Nezpochybňuji hlasování - jenom jsem měl vůli hlasovat proti a teď jsem se dozvěděl, že mám na sjetině pozitivní hlasování. Jen pro steno. Díky."

Hranice odchodu věku do důchodu je pohyblivá a může činit více i méně než 70 let. Důchodový věk v České republice se odvíjí podle roku narození (u žen ještě na základě počtu vychovaných dětí). Přesně stanovenou dobu určuje tabulka České správy sociálního zabezpečení. U ročníků mladších než 1977 se pak důchodový věk stanovuje tak, “že se k věku 67 let přičte takový počet kalendářních měsíců, který odpovídá dvojnásobku rozdílu mezi rokem narození pojištěnce a rokem 1977.” Je tak sice pravda, že u některých ročníků může činit věk odchodu do starobního důchodu i 70 let, může to však být s ohledem na rok narození více i méně. Hodnotíme proto výrok jako zavádějící.

Výrok Leoše Hegera hodnotíme jako pravdivý na základě údajů ze stránek Ústavního soudu ČR.

Ústavní soud se zabýval body mj. ze zdravotnické reformy již 27. listopadu roku 2012. Tehdy se zabýval celkem 14 napadenými reformními zákony, z nichž většina je součástí zdravotnické, sociální a důchodové reformy. Ústavní soud nezrušil zákony jako celek, zrušil však určité části.

Ve svém nálezu ruší například " omezení platnosti dosavadních registrací poskytovatelů nestátních zdravotnických zařízení ", dále § 76 a 77 zákona o zdravotních službách nebo časové omezení na 5 let v případě institutu dříve vysloveného přání. Ústavní soud tedy opravdu rozhodl částečně pro i proti Ministerstvu zdravotnictví.

Co se týče rozdělení péče na základní a nadstandardní, návrh na zrušení ustanovení týkajících se této problematiky byl podán (.pdf) již 14. prosince 2011 51 poslanci. Tento návrh je stále veden jako projednávaná plenární věc pod spisovou značkou Pl. ÚS 36/11. Ústavní soud se k této věci tedy stále nevyjádřil a výrok proto lze hodnotit jako pravdivý.

Výroční zpráva (.pdf, str. 78) České školní inspekce potvrzuje slova ministra Fialy. Výuka cizího jazyka začíná ve třetí třídě a podle výše zmíněné zprávy je v celé ČR angličina jako první cizí jazyk zastoupena v 98,5%. Petr Fiala se tedy od skutečnosti odchýill jen velmi minimálně a výrok hodnotíme jako pravdivý.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, mnoho zemí má skutečně podobný počet místopředsedů, či funkcí analogických.

Národná rada Slovenskej republiky má momentálně 4 místopředsedy. Podle sekce who is who na stránkách Národního shromáždění má Slovinsko aktuálně 3 místopředsedy, německý Bundestag má nyní 5 místopředsedů a litevský Seimas má aktuálně dokonce 7 místopředsedů.

V některých zemích se pak systém vedení dolních komor parlamentu odlišuje, Národní rada Rakouska má např. 3 předsedy.

Záleží tedy, s jakými zeměmi srovnáváme, avšak počet tří až čtyř místopředsedů, či funkcí podobných skutečně není neobvyklý.

Na základě dohledaných informací o konkrétním legislativním návrhu z konce roku 2011, zapojení ČSSD při schvalování a formulace z volebního programu ČSSD pro volby do PSP v roce 2010 je výrok hodnocen jako pravdivý.

Jiří Paroubek zjevně naráží na to, že byl na konci roku 2011 schválen vládní návrh zákona o zřízení jednotného inkasního místa, který předkládal ministr financí Kalousek. Tento návrh zákona v sobě obsahoval nově také ustanovení, které zdanilo hazard, což mělo mít za výsledek skutečně také snížení finančních prostředků pro český sport.

Role ČSSD je poměrně zajímavá a na první pohled by se výrok Jiřího Paroubka jevit v části týkající se zapojení ČSSD jako nepravdivý, neboť v závěrečném hlasování v Poslanecké sněmovně se poslanci ČSSD kompletně odhlásili a zákon nepodpořili - viz. hlasování.

Nicméně Sociální demokraté zákon skutečně podpořili a to v Senátu. Díky jejich přičinění prošel návrh Senátem a to v té podobě, ve které byl nakonec i přijat. To ostatně přiznal při závěrečném hlasování v Poslanecké sněmovně i předseda ČSSD Bohuslav Sobotka. Zcela konkrétně uvedl (celé vyjádření ve stenozáznamu):

".. .tak jsme se obrátili na naše senátory a požádali jsme senátory sociální demokracie, aby tyto chyby v usnesení a v přijatém zákonu odstranili. Senátoři sociální demokracie to učinili, učinili to jediným možným způsobem, který v zásadě k dispozici měli, to znamená Ministerstvo financí tam přineslo pozměňovací návrh a ten návrh byl Senátem přijat. A my v tuto chvíli budeme o tomto návrhu zákona rozhodovat znovu." Následně také Sobotka vysvětlil, že a proč se poslanci ČSSD nebudou hlasování účastnit.

Co se týká akcentace podpory sportu ve volebním programu ČSSD pro volby 2010, je pravdou, že strana tento bod skutečně podporovala, i když poměrně vágně. Konkrétní formulace z programu strany (.pdf - str. 35): "ČSSD si je plně vědoma nezbytnosti zvýšení státní podpory při sportovní výchově dětí ve školách, při výběru a výchově sportovních talentů ve sportovních organizacích, při výstavbě sportovišť a zařízení pro využití volného času ve městech a obcích, při výstavbě veřejné infrastruktury pro Národní fotbalový stadion v Praze a stadiony v Brněa Ostravě a při pořádání sportovních soutěží evropského či světového významu na území České republiky.K tomu je ČSSD připravena vytvořit odpovídající ekonomické, systémové, funkční, organizační i personální zabezpečení a struktury."

Na základě dohledaných údajů například ze stránek Vlády ČR, Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR a stránek Strany Zelených označujeme tento výrok za pravdivý.

Bývalý ministr životního prostředí Libor Ambrozek vykonával svou funkci za vlád Vladimíra Špidly, Stanislava Grosse a Jiřího Paroubka, tedy v období od 15. července 2002 do 16. srpna 2006. Na stránkách Strany Zelených se pak uvádí o Martinovi Bursíkovi, že působil v letech 2002 - 2005 jako externí poradce ministra životního prostředí. Stránka nasipolitici.cz dodává, že byl poradcem v oblasti energetiky a životního prostředí.

Co se týče návrhu zákona, premiér Petr Nečas myslí pravděpodobně Zákon č. 180/2005 o podpoře využívání obnovitelných zdrojů energie. Tento zákon byl předložen již v roce 2003 vládou zastoupenou jednak ministrem životního prostředí (byl jím v tuto dobu Libor Ambrozek), ale také ministrem průmyslu a obchodu. Vyhlášen byl pak skutečně 5. května 2005. O své roli v přípravě zákona hovoří Martin Bursík také v rozhovoru pro iHNed z února tohoto roku.

Lubomír Voleník byl skutečně mezi lety 1993 - 2002 prezidentem NKÚ a po rozpadu Občanského fóra vstoupil do ODS, jejímž členem byl až do své smrti v roce 2003.

Vláda Mirka Topolánka, jejímž ministrem byl i Martin Bursík, podala demisi 26. března 2009 poté, co jí 24. března 2009 vyslovila Poslanecká sněmovna nedůvěru.

Podle statistik Energetického regulačního úřadu z roku 2009 instalovaný výkon ve fotovoltaice skutečně vzrost z 67,3 MW v březnu na 464,4 MW na konci roku (viz sloupec SLE). Tyto statistiky tedy potvrzují uvedený výrok.