Výrok Miloše Zemana není pravdivý, neboť lidovci nebyli zastoupeni ve všech vládách již v období 1. republiky a ani po roce 1989.

Výrok je hodnocen na základě publikace Politický systém českých zemí 1848-1989 (Balík, Hloušek, Holzer, Šedo) - Politický systém 1. republiky (1918 - 1938). Jednotlivé vlády tohoto období jsou dohledatelné i na webu www.vlada.cz.

Vezmeme-li do úvahy "pouze" prvorepublikové vlády, celkem jich bylo 18, z nichž 3 byly úřednické. Ve zbývajících 15 nebyla Československá strana lidová zastoupena ve 2 vládách Vlastimila Tusara (jednalo se o tzv. rudo-zelené koalice), které byly vytvořeny v letech 1919-1920 (první a druhá). Je třeba také dodat, že v době 1. republiky bylo zastoupení stran v řadě vlád zcela běžné.

Po roce 1989 pak (již) KDU-ČSL neměla své zastoupení (mimo vlády Miloše Zemana) např. v 1. vládě Mirka Topolánka, úřednickou vládu Jana Fischera strana přímo nepodpořila (v hlasování o důvěře vládu podpořili ti poslanci, kteří následně KDU-ČSL opustili směrem k TOP 09).

Výrok hodnotíme jako nepravdivý, jelikož trestní zákoník byl přijat 8. ledna 2009 a účinnost nabyl od 1. ledna 2010.

Zákon o právních poměrech a vzdělávání zaměstnanců ve veřejné správě (tzv. zákon o úřednících), který by měl nahradit doposud neúčinný služební zákon, je skutečně podle informací Hospodářské komory ČRv meziresortním připomínkovém řízení.

Zákon opravdu zavádí řadu změn, např. má nově upravovat podmínky vzniku a zániku pracovního poměru ve státní správě, upravovat povinnosti a nároky úředníka nebo zavést opatření vedoucí k depolitizaci úřadů (kompletní znění návrhu naleznete v Knihovně připravované legislativy (.doc)), dodejme ale, že podle některých nestátních neziskových organizací jsou navrhované změny nedostatečné.

Budoucí program jednání vlády je prozatím znám pouze na 6. února, informaci, kdy bude projednáván zákon o úřednících, se nám tedy nepodařilo ověřit.

Zbývající část výroku ovšem na základě uvedených informací hodnotíme jako pravdivou.

Podle dostupných zdrojů Ludvík Napoleon byl po úspěšném státním převratu potvrzen ve funkci prezidenta 20. prosince 1851 v lidovém hlasování, ve kterém se 7.5 milionu voličů vyjádřilo pro jeho setrvání ve funkci. “Prezidentská éra Ludvíka Napoleona Bonaparta byla pak završena 2. prosince 1852 slavnostním prohlášením obnovy císařství, kterého stvrdil následující plebiscit, ve kterém 8 miliónu francouzských voličů reklamě Své "Ano" obnovenému císařství”.

Podíváme-li se na volební program Strany práv občanů - Zemanovci (SPOZ), tedy strany, jejímž čestným předsedou je právě Miloš Zeman, najdeme totéž, co tvrdí.

Web SPOZ: "Nejdůležitější příjmovou položkou státu je daň z přidané hodnoty. Zde budeme prosazovat ponechání snížené sazby DPH pouze pro základní potraviny a léky na úrovni 10 % a zvýšení základní sazby DPH na úroveň 21 - 25 %. (...) Navrhneme vyšší zdanění luxusního zboží zvláštní zvýšenou sazbou DPH resp. spotřební daní."

Názory Miloše Zemana: "Já osobně jsem zastáncem zvyšování daní, a to korporátních i osobních, a podporuji progresivní zdanění. Nemám nic proti zvyšování daně z luxusních výrobků, ale myslím si, že u základních potravin a léků by měla být DPH snížena."

Aktuální výše DPH podle Businessinfo.cz:"S účinností od 1. ledna 2013 se u zdanitelného plnění nebo u přijaté úplaty uplatňuje:základní sazba daně ve výši 21 %, nebosnížená sazba daně ve výši 15 %."

Karel Prášek byl předseda Senátu a dříve i ministr zemědělství. Byl zapleten do lihové aféry a na znamení neúcty ho prezident Masaryk nepozval jako představitele Senátu na tradiční novoroční oběd. Hovoří se o tom například v přepisu pořadu Historie.cs České televize, stejnou informaci najdeme i v dobovém tisku, konkrétně týdeníku Přítomnost z 24.1.1924 (strana 13). Ve vydání z dalšího týdne se již píše, že senátor ostranil své tělo z předsednického křesla senátu (strana 14).

Je dohledatelná ovšem i informace, že Masaryk odmítl Práškovi demonstrativně podat ruku.

K odstoupení však nevedlo "pouhé" nepodání ruky, bylo to silnější vyjádření nesouhlasu. Výrok tedy hodnotíme jako zavádějící.

Na společnou akciovou společnost Pavla Blažka a Zdeňka Koudelky upozornily internetové stránky Žít Brno. Dle tohoto serveru si výše zmínění měli v roce 2001 - konkrétně 30. března 2001 - založit společnou akciovou společnost s názvem Vysoké učení Brno, a.s.. Tuto informaci potvrzuje také výpis (jelikož nelze odkázat přímo na konkrétní zápis, zadejte do vyhledávání "Víno Marcinčák", a poté přejděte na "úplný výpis") z obchodního rejstříku. Předsedou představenstva byl v době založení firmy Pavel Blažek, členy představenstva pak Zdeněk Koudelka a Radovan Novotný. Společnost tedy měla tři zástupce. V dozorčí radě společnosti při jejím vzniku zasedali Radomír Daňhel, Václav Pícl, Michal Hašek, Petr Levíček a Markéta Vaňková.

1. října 2001 skončil ve funkci člena představenstva Zdeněk Koudelka, 1. dubna 2002 pak Radovan Novotný a 1. prosince 2003 ve funkci předsedy představenstva také Pavel Blažek. K 1. prosinci pak došlo k úplné obměně osob jak v představenstvu, tak v dozorčí radě společnosti.

29. dubna 2005 došlo k přejmenování společnosti na Víno Marcinčák, a.s.

Společnost Vysoké učení Brno, a.s. absolvovala 30-31. října 2001 akreditační řízení před akreditační komisí. Ze zápisu (pdf.) akreditační komise vyplývá, že společnosti neudělila akreditaci pro požádované právnické obory (viz. bod 5).

Ačkoliv v představenstvu seděly tři a nikoliv dvě osoby, ministr Blažek se ve zbylé části výroku nemýlil. Na základě těchto dostupných informací tedy hodnotíme výrok ministra Blažka jako pravdivý.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, jelikož české právo skutečně není založeno na precedentech a judikáty nepředstavují autoritativní prameny práva, výjimku tvoří pouze publikovaná judikatura Ústavního soudu.

Analýza ministerstva vnitra skutečně rozpuštění KSČM nedoporučila, informoval o tom např. server iDnes (celé odůvodnění můžete nalézt zde (.pdf)). Analýza byla zpracována na základě usnesení (.pdf) vlády z července 2011. Na základě těchto informací hodnotíme výrok jako pravdivý.

Rozsáhlost systému referend a jejich tradice zakotvení ve švýcarském právním systému představuje následující Zdroj (.pdf - tabulka 4.1.), která uvádí druhy institutů přímé demokracie a jejich významné vlastnosti.