Zákon (.pdf) o majetkovém vyrovnání s církvemi a náb. společnostmi v §15 jmenuje řadu subjektů, kterým je určena finanční náhrada, přičemž 20 % z celkové částky je určeno jiným subjektům, než Římskokatolické církvi.

V důvodové zprávě (.pdf) zákona se mj. dočteme (str. 26): “ menší církve a náboženské společnosti by v případě naturální restituce nedostaly v podstatě žádný majetek, neboť historicky neměly v českých zemích takové postavení jako římskokatolická církev ”.

Zákon tedy přiznává menším církvím a náb. spol. právo na náhradu, kterou by nezískaly při “naturální restituci”, tedy pokud by byl přímo nahrazován ztracený majetek. Žádný majetek tím ale Římskokatolické církvi nebere. Ta je stále osobou oprávněnou žádat o svůj neprávem odebraný (apod., dle §5 zákona) majetek. Menší církve a náb. spol. získávají pouze finanční náhradu, přičemž i důvodová zpráva zákona (např. na str. 21-22) uvádí i jiné důvody pro tuto náhradu, než je náprava křivd, jako je nutnost financovat platy duchovních.

Tresty za korupci se skutečně v posledních 5 lety poměrně výrazně zvýšily.

Nejprve je třeba zmínit, že pod pojmem korupce chápeme pouze ty trestné činy, které trestní zákoník vymezuje v oddílu úplatkářství, tj. přijetí úplatku, podplácení a nepřímé úplatkářství (nezahrnujeme zde tedy další potenciálně korupční jednání jako zneužití pravomoci úřední osoby, porušení povinnosti při správě cizího majetku, pletichy při veřejných soutěžích apod.). Nebudeme také ověřovat, co si Pavel Blažek pamatuje, soustředíme se pouze na část o zpřísnění trestů.

Za období posledních několika let došlo k výraznějšímu zpřísnění trestů za korupci hned dvakrát, a to novelizací trestního zákona zákonem č. 122/2008 Sb. (pdf, str. 11) a od 1. ledna 2010 nahrazením trestního zákona novým trestním zákoníkem (pdf, str. 222-223).

Přinášíme vám ilustrativní srovnání výše trestů za trestný čin přijetí úplatku podle staré normy (před novelizací z roku 2008) a aktuálního platného znění:

Základní horní sazba za přijetí úplatku se mění ze 2 na 4 roky.

Základní sazba za žádost o úplatek se mění ze 3 na 5 let.

Zvláštní sazba v případě úmyslu získat zvláštní prospěch nebo pokud je pachatelem úřední osoba se mění ze sazby 1 rok až 5 let na 3 až 10 let.

Zvláštní sazba za činy velkého rozsahu se mění z 2 až 8 let na 5 až 12 let.

Podobné změny se dotkly i trestných činů podplácení a nepřímé úplatkářství.

Za poslední roky tedy skutečně došlo k výraznému zpřísnění, výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.

Výrok označujeme, jako neověřitelný, a to i přesto, že ve standardních demokraciích západního typu neexistuje instituce stojící mimo soudní moc, která by měla právo "přehodnocovat" (tedy měnit) soudní rozsudky. K charakteristikám jednotlivých systémů soudní moci v zemích EU viz např.

zde.

Takováto instituce by v českém případě byla v rozporu s článkem 90 Ústavy ČR, kde je uvedeno "Soudy jsou povolány především k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům.

Jen soud rozhoduje o vině a trestu za trestné činy."

Z kontextu debaty je však zřejmé, že senátor Okamura má pravděpodobně na mysli spíše instituci sloužící ke kritické reflexi soudní moci a jednotlivých nespravedlivých rozsudků známou jako tzv.

court of the last resort– soud

posledního odvolání.

Původně to byla organizace založená na konci 40. let duchovním otcem

Perryho Masona, známým americkým právníkem a spisovatelem Erle Stanley

Gardnerem. Zabývala se případy nespravedlivých procesů v USA. V

roce 1968 k tomu i u nás vyšel překlad jeho stejnojmenné knihy. Po

jeho vzoru takové tribunály vznikají čas od času i v jiných státech

(nedávno např. v Indii). Jejich členy jsou kromě právníků (zejména

bývalých soudců

) i významné osobnosti, které se chtějí v této oblasti

angažovat, a cestou obvykle nezávislých novinářů upozorňovat na soudní

přehmaty apod.

V případě České republiky se této formě činnosti

blíží např. spolek Šalomoun.

Výrok Jiřího Paroubka nejsme schopni ověřit. Jak je patrné z jeho poslaneckého profilu, hlasování, jichž se předseda strany LEV 21 účastnil, je nepřeberné množství a není v našich silách je všechny konfrontovat s předvolebním programem (malý a velký - oboje .pdf) ČSSD pro sněmovní volby 2010.

Dle stránek OECD či přímo životopisu umístěného na stránkách poslance Drábka, je pravdivá informace ohledně jeho působení jako předsedy Národního výboru Mezinárodní obchodní komory v ČR během let 2008 až 2010. Dle informacích o firmě na serveru justice.cz - oficiálního serveru českého soudnictví, je firma iDTAX založena roku 2009 a vedená u Krajského soudu v Ostravě. Jaromír Drábek je zde veden jako společník od 26. května 2009 do 2. listopadu 2009.

Jelikož se doba jeho působení jako předseda v Národním výboru Mezinárodní obchodní komory v ČR kryje s dobou působení jako společník ve firmě iDTAX, tak výrok hodnotíme jako pravdivý.

Nepodařilo se nám dohledat žádný zdroj, který by konkrétně potvrdil nebo vyvrátil tvrzení ministra Hegera. Zkoušeli jsme v této záležitosti kontaktovat také Ministerstvo zdravotnictví, ovšem odpověď jsme nezískali. Výrok tedy hodnotíme jako neověřitelný.

Úspora 200 milionů v roce 2012 v důsledku zavedení nového způsobu administrace vyplácení sociálních dávek skutečně patří k jednomu z argumentů strany TOP 09. Argument byl též použit samotným Jaromírem Drábkem například v rozhovoru pro časopis Euro z 8. října 2012, který je citován na internetových stránkách ministerstva práce a sociálních věcí. Stejně pak vyznívá také další rozhovor s bývalým ministrem Drábkem uveřejněný na jeho osobních internetových stránkách z února 2013.

V důvodové zprávě zákona (.doc) o podpoře regionálního rozvoje skutečně na str. 19 najdeme větu "Evropská unie vyžaduje, aby odpovědnost za využívání prostředků z předvstupních fondů i ze strukturálních fondů nesl stát."

Výrok hodnotíme jako pravdivý, neboť Tomio Okamura v průběhu roku pravidelně médiím signalizoval, že o své kandidatuře se bude rozhodovat podle podpory v senátních volbách. Takto se vyjádřil například novinářům ČTK dne 7. června. Svou pozici pak Okamura upřesnil dne 22. srpna pro server Parlamentní Listy, kde se nechal slyšet takto:

„Já jsem samozřejmě rozhodnutý už dávno - a to, že pokud uspěju v senátních volbách a nebude lepší kandidát, který by mi skutečně vyhovoval, tak kandidovat budu".

Skandinávské země se v žebříčku (.pdf) Transparency International pohybují v první desítce (Dánsko a Finsko jsou dokonce na 1.místě) a Česká republika se umístila v roce 2012 na 54.místě, což je v úplně jiné části seznamu. Výrok tedy na základě seznamu TI hodnotíme jako pravdivý a Karolíně Peake tolerujeme, že Českou republiku zařadila o jedno místo výše.

Pozn.: Byli jsme upozorněni, že Finsko se sice relativně často, ale neprávem označuje za skandinávskou zemi, nicméně mezi ně nepatří. Patří do skupiny severských, nikoli skandinávských zemí. Na hodnocení výroku to však nic neměni, a proto jen upozorňujeme naše čtenáře, aby se nenechali naším zařazením Finska zmást. Za upozornění děkujeme!