Platy soudců

Ministr spravedlnosti Pavel Blažek (ODS) mluví o zpomalení růstu platů soudců, které vláda navrhla v rámci konsolidačního balíčku. Ministr Blažek zároveň uvádí, že v případě špatného návrhu na omezení růstu platů by se mohlo stát, že Ústavní soud (ÚS) rozhodne o tom, že stát bude muset platy zpětně doplatit. Uveďme, že neověřujeme Blažkovu predikci, ale pouze to, zdali vlády v minulosti po rozhodnutí ÚS opravdu musely doplácet platy soudcům.

Platy ústavních i dalších soudců se stanovují podle platové základny, jež vychází z průměrné hrubé mzdy za předminulý kalendářní rok, kterou zveřejňuje Český statistický úřad. Do výše platu se pak promítá míra odpovědnosti, náročnost funkce nebo to, jak dlouho daný soudce svou funkci vykonává.

13. a 14. platy

Podle původního zákona č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců, se finanční odměna pro soudce skládala (.pdf, str. 2 z 22) z měsíčního platu, platů za 13. a 14. měsíc, které byly poskytovány za obě pololetí v roce, a z paušální náhrady výdajů.

Poprvé (.pdf) se Ústavní soud zabýval stížností na platy soudců v roce 1999. Předmětem sporu byl Parlamentem schválený zákon, který měl představitelům státní moci, a mj. i soudcům, odejmout tzv. 14. plat za rok 1998. Podle podané stížnosti zákon kromě jiného nerespektoval zákaz retroaktivity, protože převážná část soudců údajně již splňovala zákonné podmínky pro vznik nároku na 14. plat.

Odebrání tohoto platu soudcům bylo dle rozhodnutí Ústavního soudu v rozporu s Ústavou a www.zakonyprolidi.cz/cs/1993-2#cl2-1">Listinou základních práv a svobod. Ústavní soud argumentoval tím, že je ČR založena na demokratických hodnotách, tedy i na principu soudcovské nezávislosti. Ústavní soud v nálezu uvedl, že přijatý zákon „devalvuje jednu ze základních demokratických hodnot, jakou soudcovská nezávislost představuje“. Parlament nicméně ani po rozhodnutí Ústavního soudu 14. platy soudcům nevrátil (MF DNES, 1. prosince 1999, str. 2).

ÚS o ústavnosti zákona, který soudcům odebral 14. plat, rozhodoval i v roce 2000. V tomto případě však Ústavní soud změnil svůj postoj a návrh na zrušení části zákona zamítl. „V dané věci bylo postupem zákonodárce dotčeno materiální zabezpečení celé veřejné sféry (…), a nikoli pouze soudců. Odlišné posuzování pouze jedné skupiny, i když chráněné ve zvýšené míře ústavními kautelami (opatřeními, pozn. Demagog.cz) principu nezávislosti, by znamenalo v uvedeném kontextu stěží přijatelné zvýhodnění.“ Jinými slovy tím dal Ústavní soud najevo, že platové ohodnocení soudce může být měněno pouze za předpokladu, že se tak děje v celé veřejné sféře, a pouze za výjimečných ekonomických situací.

V roce 2003 pak Ústavní soud rozhodl o navrácení platů za 13. a 14. měsíc za roky 2001 a 2002. Soudkyně Eliška Wagnerová k tomu uvedla: „Redukci platů soudců lze připustit jako výjimečné opatření. Ovšem rozhodně nemohou být dány platy soudců k dispozici vládě, aby o nich rozhodovala podle svých představ.“ Platy byly soudcům poté skutečně zpětně vyplaceny. Stejné rozhodnutí vydal ÚS i v roce 2005, kdy vláda opět uvolnila peníze na doplacení odměn soudcům.

Zmrazování a snižování platů

V případech zmrazování (pozastavení pravidelného růstu) platů za období 2003–2004 a 2008–2010 ÚS při návrhu na zrušení zákona rozhodl ve prospěch zákonodárců, jelikož jejich kroky dle soudu nebyly protiústavní. První návrh na zrušení příslušného zákona byl jednomyslně odmítnut, jelikož se mj. jednalo o zmrazení platu pouze na jeden rok (.pdf, str. 6 z 22).

V roce 2010 pak Ústavní soud zákon č. 418/2009 Sb., kterým se snižoval plat soudců o čtyři procenta, www.zakonyprolidi.cz/cs/2010-269#f4138047">posoudil jako protiústavní a www.zakonyprolidi.cz/cs/2010-269#f4138066">zrušil jej. Soudci v té době žádali o doplatky za snížené platy. Ministerstvo spravedlnosti po rozhodnutí Ústavního soudu vyplatilo soudcům zmíněná čtyři procenta pouze za poslední čtvrtletí. Soudci se poté obrátili s individuálními žalobami na soud, u kterého žádali vyplacení i za první tři čtvrtletí. V únoru 2011 pak jeden ze soudců spor o doplacení u Městského soudu v Brně vyhrál a tehdejší ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil se poté rozhodl doplatit čtyři procenta z platů za první tři čtvrtletí předchozího roku všem soudcům, na což bylo potřeba 120 milionů korun.

Další zákonné změny ve výpočtu platů soudců se týkaly především snižování platové základny, která byla v roce 2011 snížena na 54 005 korun a v roce 2012 na 56 849 korun. Obě ustanovení však Ústavní soud svými rozhodnutími zrušil. V té době opět soudci podali žaloby a dožadovali se zpětného vyrovnání platů. ÚS následně rozhodl, že stát musí jejich snížené platy dorovnat na úroveň předchozího roku.

V roce 2015 pak vláda na základě dohody musela v návaznosti na rozhodnutí Nejvyššího soudu soudcům a státním žalobcům zpětně vyplatit 1,17 miliardy Kč za roky 2012 až 2014. Tehdy soudci o peníze přišli kvůli špatně vypočítanému platovému základu. Situace se ovšem vyřešila kompromisem a bez žalob. Dodejme, že pokud by zákonodárci soudcům dorovnali celou sumu, výdaje by se vyšplhaly až na 5 mld. Kč.

V roce 2016 pak Ústavní soud řešil případy zhruba čtyř procent soudců, kteří se s vládou kvůli nesprávně vypočítanému platovému základu na kompromisu neshodli. ÚS tehdy rozhodl, že soudci nemají nárok na získání doplatků za platy, o které přišli.

Shrnutí

V předešlých rozhodnutích ÚS opakoval názor, že „materiální zabezpečení patří ke garancím soudcovské nezávislosti,“ a že „vláda nemůže s platy soudců zacházet zcela volně a podle aktuálních rozpočtových potřeb.“ Některé zákonodárné zásahy do finančního ohodnocení soudců nicméně uznal za ústavní a důvodné, jak ilustrují příklady v předešlých odstavcích.

Ústavní soud v minulosti rozhodl, že odebrání 13. a 14. platu či přímé snížení platů soudců byl protiústavní krok a stát poté platy zpětně vyplácel. Stát také po rozhodnutí Ústavního soudu z roku 2010 doplatil mzdy za poslední čtvrtletí a po zásahu městského soudu v Brně se rozhodl doplatit mzdy i za předchozí čtvrtletí. O zpětném dorovnání platu rozhodl Ústavní soud také v roce 2011.

V roce 2015 se pak vláda na celkové částce se soudci dohodla. K tomuto kompromisu však došlo po rozhodnutí Nejvyššího soudu, který uvedl, že byla špatně vypočítaná platová základna. V roce 2016 naopak ÚS ve svém nálezu uvedl, že soudci nemají nárok na získání doplatků.

Vzhledem k tomu, že ke zpětnému doplacení či narovnání soudcovských platů v minulosti došlo na základě rozhodnutí Ústavního soudu vícekrát, hodnotíme výrok jako pravdivý.

Ministr spravedlnosti Pavel Blažek (ODS) výrokem obhajuje, proč je součástí konsolidačního balíčku (.pdf, str. 3) vlády Petra Fialy snížení růstu platů ústavních činitelů včetně soudců.

Platy ústavních činitelů upravuje zákon č. 236/1995 Sb., o platech představitelů státní moci. Ten se týká jak poslanců, senátorů, prezidenta, členů vlády, europoslanců a členů vedení několika dalších orgánů, tak právě i soudců. Vliv má také na platy státních zástupců, při jejich výpočtu totiž podle zákona č. 201/1997 Sb. hraje roli platová základna soudců. Doplňme, že zákon č. 236/1995 Sb. upravuje nejen samotné platy, ale i náhrady výdajů, naturální plnění a odchodné.

Podle daného zákona platy představitelů státní moci vychází z platové základny, která se následně násobí dalšími koeficienty v závislosti na tom, o jakou funkci se jedná. Zmíněná platová základna se přitom odvíjí od průměrné mzdy v celé ekonomice za předminulý kalendářní rok. Uveďme, že právě ta v posledních letech rostla.

Parlament ale může rozhodnout o tom, že k pravidelnému navýšení nedojde. Učinil tak například v letech 2021 a 2022, kdy platy představitelů státní moci zmrazil. V obou letech se tak platy odvíjely od platové základny z roku 2020 (.pdf, str. 8). Zmrazení se nicméně týkalo všech ústavních činitelů, včetně soudců.

Co se týče změn ve stanovení platů, které měly jiný dopad na soudce a jiný dopad na další ústavní činitele, můžeme zmínit novelu z roku 2018. Ta ponechala platovou základnu soudců na úrovni 3násobku průměrné hrubé měsíční mzdy (tehdy ještě mzdy v nepodnikatelské sféře), u ostatních představitelů státní moci se ale platová základna změnila z 2,75násobku průměrné mzdy na 2,5násobek (.pdf, str. 6). Jak uváděla důvodová zpráva k novele: „Změna násobku pro výpočet platové základny se týká výhradně představitelů státní moci a nikoliv představitelů moci soudní, kteří i v oblasti odměňování požívají zvýšené ochrany své nezávislosti.“ (.pdf, str. 3).

V současnosti zůstává tento poměr nezměněn a platová základna soudců stále odpovídá 3násobku průměrné mzdy (nyní už mzdy v národním hospodářství), u ostatních ústavních činitelů je to 2,5násobek.

Na rozdíl od výpočtu platové základny soudců se výpočet u ostatních představitelů státní moci měnil v minulosti měnil hned několikrát. Od roku 2015 se např. rovnal 2,25násobku průměrné mzdy, od roku 2016 pak 2,35násobku, o rok později 2,45násobku, od roku 2018 2,5násobku a od roku 2019 pak měl dosahovat 2,75násobku (.pdf, str. 2). Právě tuto výši nahradila zmíněná novelizace z roku 2018, která výpočet upravila na současný 2,5násobek průměrné mzdy. U soudců se násobek platové základny nezměnil od roku 2014, kdy Ústavní soud zrušil dříve zavedené snížení.

Je tedy pravda, že se v minulosti výpočet platové základny politiků několikrát měnil, zatímco u soudců násobek platové základny zůstával stejný. Platy většiny soudců jsou v současnosti vyšší než platy řadových poslanců a senátorů, a to právě kvůli rozdílu v koeficientu pro jejich výpočet. Hrubý měsíční plat poslance a senátora nyní konkrétně odpovídá 102 400 Kč (bez náhrad). U soudců krajských soudů je to nejméně 109 200 Kč, u soudců vrchních soudů pak nejméně 119 400 Kč, v závislosti na počtu let praxe to však může být i téměř 210 tisíc Kč. Výrok ministra Blažka proto hodnotíme jako pravdivý.

Ministr spravedlnosti Pavel Blažek (ODS) v rozhovoru odpovídal na otázku ohledně návrhu vyhlášky, která by měla zvýšit odměny advokátů. V kontextu výroku uznává, že příprava návrhu trvá dlouho „a objevuje se v nevhodný čas“. Za rozhodnutím zvednout odměny nicméně stojí a zmiňuje vliv inflace, kterou současné odměny nereflektují, jelikož jsou dle něj na stejné úrovni jako v roce 2006.

Předně uveďme, že odměny advokátů upravuje vyhláška o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, zvaná také jako advokátní tarif. Podle ní jsou odměny buď smluvní, nebo mimosmluvní. Smluvní odměna se odvíjí od smlouvy advokáta a klienta, výše mimosmluvní odměny je pak touto vyhláškou přímo upravena, přičemž vychází z tarifní hodnoty.

Tarifní hodnota je zpravidla výše peněžitého plnění, cena věci, či cena práva, kterých se právní služba týká. V některých věcech je však tarifní hodnota pevně stanovena zmíněnou vyhláškou – jde např. o zastupování ve správním řízení či obhajobu v trestním řízení.

Jak uvádí důvodová zpráva k návrhu novelizaci vyhlášky (.docx), sazby mimosmluvní odměny advokátů byly naposledy valorizovány v roce 2006 (.docx, str. 1). Kromě toho Ministerstvo spravedlnosti navrhuje zvýšit i některé tarifní hodnoty (.docx, str. 2), které však byly změněny i v roce 2012. Dodejme, že také předseda České advokátní komory Robert Němec v lednu letošního roku uvedl, že se příslušná vyhláška nenovelizovala od roku 2006.

I když byly některé tarifní hodnoty změněny v roce 2012, samotná sazba mimosmluvních odměn pro advokáty, kterou uvádí ministr Blažek, byla však naposledy valorizována v roce 2006. Od té doby se nezvýšila, výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.

Ministr spravedlnosti Pavel Blažek (ODS) odpovídá na otázku, proč nebude prosazovat nový trestní řád, jak dříve uvedl v rozhovoru pro Blesk.cz. Argumentoval tím, že jednal s ústavně-právními výbory obou komor Parlamentu a ty došly k závěru, že chystaný návrh nepodpoří, přestože se již několik let připravoval v odborné komisi. Kvůli nedostatečné politické podpoře se tak podle ministra Blažka nevyplatí předkládat nový trestní řád a místo toho se bude snažit „připravit velkou novelu, která by zachytila alespoň ty nejvíc problematické body, které dnes v trestním řádu chybějí anebo jsou navíc.“

Nejprve uveďme, že jako trestní řád se označuje zákon o trestním řízení soudním, který vešel v účinnost už v roce 1962. Podle Ministerstva spravedlnosti je jeho rekodifikace nezbytná právě kvůli tomu, že stávající právní úprava pochází již ze 60. let a i přes řadu novelizací „její současná podoba neodpovídá potřebám trestního procesu počátku 21. století“. K dokončení nového trestního řádu se vláda Petra Fialy zavázala ve svém programovém prohlášení, a to jak v jeho původní verzi (.pdf, str. 51), tak i v aktualizované podobě.

Podle informací na webu Ministerstva spravedlnosti se rekodifikací trestního řádu začala zabývat Komise pro nový trestní řád v březnu 2014. Komise je složená z odborníků z praxe (soudců, státních zástupců, advokátů nebo zástupců Ministerstva vnitra a Policie ČR) a také z odborníků z akademické oblasti.

Návrh nového trestního řádu (.doc) v září 2022 Ministerstvo spravedlnosti rozeslalo advokátům a ústavně-právním výborům Poslanecké sněmovny a Senátu. Tento návrh kritizovala např. Česká advokátní komora (ČAK). Té vadila např. úprava provádění domovních prohlídek u advokátů, která by podle zástupců Komory „zcela potlačila možnost stavovské kontroly a degradovala zástupce ČAK na pouhého diváka při jejich provádění.“

V dubnu letošního roku se pak k návrhu nového trestního řádu odmítavě postavily i zmíněné ústavně-právní výbory, které dávají přednost jeho postupné novelizaci. Zmiňme, že členové sněmovního výboru v usnesení uvedli (.pdf), že návrh sice obsahuje řadu pozitivních změn, ovšem podle nich nejde o původně zamýšlenou velkou reformu.

Komise, která připravovala nový trestní řád, tedy jeho návrh začala vypracovávat v březnu 2014. Jak vyplývá z výše uvedených informací, podoba návrhu byla dokončena už v září 2022, přičemž na webu Ministerstva spravedlnosti je dostupný návrh ke 14. říjnu 2022. Komise na něm tedy nepracovala 12 let, jak uvádí Pavel Blažek, ale pouze přes osm let. Výrok proto hodnotíme jako nepravdivý.

Udělování milosti

V českém právním řádu se milost chápe jako právní akt, kterým prezident v jednotlivých případech buď promíjí a zmírňuje již uložený trest či jeho následky, anebo nařizuje nezahajovat či zastavit trestní stíhání (.pdf, str. 4). Milost tak může mít několik forem v závislosti na fázi trestního řízení (.pdf, str. 15).

Právo prezidenta na udělování milosti je zakotveno v Ústavě (.pdf, str. 14). Článek 62 říká, že „prezident republiky odpouští a zmírňuje tresty uložené soudem“, tj. uděluje milost formou tzv. agraciace (.pdf, str. 8), a také že prezident „zahlazuje odsouzení“. V takovém případě se jedná o rehabilitaci, čímž se myslí odstranění následků vykonaného trestu (.pdf, str. 9). Dále Ústava v článku 63 uvádí, že prezident „nařizuje, aby se trestní řízení nezahajovalo, a bylo-li zahájeno, aby se v něm nepokračovalo“, mluví tedy o milosti v podobě abolice (.pdf, str. 6).

O udělení milosti rozhoduje hlava státu na základě své úvahy. V případě odpuštění či zmírnění uloženého trestu a zahlazení odsouzení prezident nepotřebuje spolupodpis premiéra nebo jím pověřeného člena vlády. Spolupodpis je podle Ústavy naopak nutný, pokud chce prezident udělit milost formou abolice (.pdf, str. 16).

Udělení milosti se věnuje také zákon o trestním řízení soudním (nazývaný také jako trestní řád). V něm stojí, že prezident uděluje milosti na základě práva daného Ústavou. Zároveň udává, že „prezident republiky stanoví, v kterých případech může ministr spravedlnosti řízení o žádosti o milost provést a bezdůvodnou žádost zamítnout.“ Pro úplnost doplňme, že žádost o milost může podat kdokoliv, a to ve svůj prospěch i ve prospěch jiné osoby.

Milosti Miloše Zemana

Miloš Zeman již jako prezidentský kandidát v roce 2012 prohlásil: „Dovedu si představit udělení milosti pouze v jednom jediném příkladě, kdy nějaký člověk umírá a chce být posledních několik týdnů svého života v domácím prostředí, takže bych mu udělil milost na těch několik týdnů z humanitárních důvodů.“

V roce 2013 pak Miloš Zeman coby úřadující prezident přenesl pravomoc posuzovat žádosti o milost na Ministerstvo spravedlnosti. To mu podle nových pravidel mělo předkládat pouze žádosti, které se týkaly lidí se závažnou nebo nevyléčitelnou nemocí. Dále Miloš Zeman také uváděl, že chce sám rozhodovat v případech, kdy lidé o milost žádají z humanitárních důvodů. Dodejme, že Zeman udělení milostí podle svých slov považoval za „zbytečně monarchistický prvek“.

Nakonec však bývalý prezident svůj závazek vícekrát porušil. První porušení nastalo v roce 2017 při omilostnění Jiřího Kajínka. V březnu 2022 pak Zeman např. udělil milost šéfovi Lesní správy Lány Miloši Balákovi, který byl pravomocně odsouzen za ovlivňování veřejné zakázky v Lánské oboře. Zdravotní ani jiné humanitární důvody v tomto případě prezident Zeman neuváděl.

Postoj prezidenta Pavla

Petr Pavel v listopadu 2022 před prezidentskými volbami řekl, že by do praxe zavedené svým předchůdcem Milošem Zemanem nezasahoval. Během kampaně pak opakovaně uváděl, že by milost uděloval jen ve výjimečných případech, a to v případě justičního omylu nebo z humanitárních důvodů.

Ministr spravedlnosti Pavel Blažek (ODS) v březnu letošního roku prezidentu Pavlovi poslal dopis, ve kterém ho žádal o zvážení, zda zachová, změní, či úplně zruší podmínky pro rozhodování o milostech, které před deseti lety nastavil Miloš Zeman. V dubnu 2023 pak Deník N informoval, že Petr Pavel po více než měsíci ve funkci ještě nezaujal jednoznačný postoj, jak bude k udělování milostí přistupovat.

Na začátku května následně ministr Blažek a prezident Pavel jednali mj. právě o udělování milostí. Po této schůzce Petr Pavel připustil, že by se proces posuzování milostí mohl změnit a mohl by být převeden pod Kancelář prezidenta republiky. Zmiňme, že hlava státu může nové podmínky nastavit formou nového rozhodnutí prezidenta republiky a hradní kancléřka Jana Vohralíková upozornila, že podle Pavla „pro případné převedení agendy pod Kancelář prezidenta republiky bude potřeba upravit legislativu“.

Podle Vohralíkové by Kancelář prezidenta republiky kvůli rozhodování o milostech chtěla mít přístup do všech registrů, mít více zaměstnanců a také větší rozpočet. Než k těmto změnám dojde, bude Hrad dle kancléřky postupovat podle dosavadního modelu, který zavedl Miloš Zeman.

Závěr

Prezident tedy na základě Ústavy rozhoduje o udělení milosti podle svého vlastního uvážení. U milostí, kdy odpouští a zmírňuje již uložené tresty, nebo v případě zahlazení odsouzení hlava státu nepotřebuje spolupodpis předsedy vlády. Bývalý prezident Miloš Zeman pravomoc posuzovat žádosti o milost delegoval na Ministerstvo spravedlnosti. Současný prezident Petr Pavel připustil, že by se tento proces mohl změnit a mohl by být převeden pod Kancelář prezidenta republiky. Výrok z těchto důvodů hodnotíme jako pravdivý.

Předseda poslaneckého klubu KDU-ČSL Marek Výborný mluví o ústavní „žalobě“ (respektive návrhu na zrušení zákona), kterou hnutí ANO napadlo novelu zákona o valorizaci důchodů. V kontextu výroku uvádí, že nesouhlasí s námitkami hnutí, ale respektuje právo jak poslanců, tak senátorů, se na Ústavní soud obrátit.

Návrh na zrušení zákona od hnutí ANO

Kvůli nově přijaté novele zákona, kterou podepsal i prezident Petr Pavel, se při mimořádné valorizaci penzí v červnu zvýší důchody v průměru jen o 760 Kč (.doc, str. 1). Podle dříve platných pravidel přitom měl průměrný důchod narůst o 1 770 Kč. Podle vlády je změna nutná, protože bez úprav by v tomto roce došlo k nárůstu „deficitu veřejných financí o více než 34 miliard korun“. Nyní vláda počítá s tím, že výdaje na důchody vzrostou pouze o 15 miliard Kč (.doc, str. 5–6).

Opozice uvádí více důvodů pro podání návrhu Ústavnímu soudu. Jako první je tzv. retroaktivita (.pdf, str. 2–3), neboli zpětná účinnost. Opoziční hnutí tvrdí, že v případě novely byla změna právního předpisu schválena až po spuštění mechanismu valorizace. „Domníváme se, že vznikl 31. ledna," odůvodňuje Alena Schillerová retroaktivitu jako jeden z pilířů připravovaného návrhu, protože novela vstoupila v účinnost až po zmíněném datu, konkrétně 20. března 2023.

Jako druhý důvod pro podání návrhu na zrušení novely hnutí ANO uvádí vládou vyhlášený stav legislativní nouze, díky kterému se předložený vládní návrh projednává ve zkráceném jednání. Takový stav lze podle zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, vyhlásit v mimořádné chvíli, „kdy jsou zásadním způsobem ohrožena základní práva a svobody občanů nebo bezpečnost státu nebo kdy státu hrozí značné hospodářské škody". Opozice chce vyvrátit argument vlády, že byl stav legislativní nouze vyhlášen právě kvůli riziku „velkých hospodářských škod“, jelikož se domnívá, že to bylo neoprávněné. Je zde vhodné dodat, že i když prezident Pavel novelu zákona podepsal, i on podotkl, že je nezbytné, aby ji přezkoumal Ústavní soud.

Hnutí ANO chce, aby o návrhu na zrušení části zákona nerozhodoval předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský. Server Seznam Zprávy informoval, že opoziční hnutí má pochybnosti o jeho podjatosti vzhledem k jeho některým předcházejícím výrokům v médiích.

Návrh na zrušení zákona od senátorů

Již den před hnutím ANO nicméně obdobný návrh na zrušení novely zákona k Ústavnímu soudu podala také skupina senátorů, za kterou jednal Michael Canov (STAN). Podle mluvčí soudu Miroslavy Sedláčkové přitom senátoři svůj návrh podali dříve než hnutí ANO. V pátek 5. května konkrétně uvedla: „Ústavní soud obdržel už v pořadí druhý návrh na zrušení zákona, kterým se mění zákon o důchodovém pojištění. Včera nám byl doručen návrh skupiny senátorů prostřednictvím datové schránky“ a dodala, že „v pátek nám byl osobně na podatelnu doručen návrh skupiny poslanců.“

V pondělí 8. května (tedy již po námi ověřované debatě) nicméně skupina senátorů svůj návrh na zrušení novely zákona stáhla zpět. Návrh ANO je tak nyní prvním návrhem, a proto by se jím měl Ústavní soud standardně zabývat. 11. května Michael Canov řekl, že svůj návrh stáhl kvůli tomu, že nakonec nesehnal dostatečný počet podpisů ostatních senátorů pro podporu jeho návrhu. Původně počítal s 20 členy horní komory, čtyři mu ale podporu odřekli. Návrh na zrušení zákona přitom musí podat 17 senátorů.

Závěr

Mluvčí Ústavního soudu Miroslava Sedláčková tedy skutečně oznámila, že Ústavní soud obdržel nejdříve návrh na zrušení novely zákona o důchodovém pojištění od skupiny senátorů, kterou zastupoval senátor Canov. Až o den později pak k soudu doputoval návrh opozičního hnutí ANO. Výrok Marka Výborného tedy hodnotíme jako pravdivý.

Jiří Kobza zde reaguje na poznámku moderátorky, která upozorňuje, že tento poslanec za SPD na svém facebookovém profilu v kontextu probíhající války na Ukrajině používá motto: „I špatný mír je lepší než válka.“ Jiří Kobza v debatě upozorňuje, že tento citát není jeho výtvorem a že podle něj pochází od Marie Terezie.

Marii Terezii je připisován citát: „Lepší průměrný mír než slavná válka.“ („Besser ein mittelmäßiger Frieden, als ein glorreicher Krieg.“) Konkrétně se tato věta objevuje ve spise, který zachycuje korespondenci Marie Terezie s jejím synem Josefem II. mezi lety 1773 a 1778. Spis vydal v roce 1867 vídeňský historik a archivář Alfred von Arneth, který pracoval s rakouskými státními archivy.

Ačkoli se tento citát, který pochází z 8. června 1778, zdá na první pohled do značné míry podobný tomu, který používá Jiří Kobza, důležitá je zde celá citace. V daném dopise (.pdf, str. 277) totiž Marie Terezie Josefu II. píše: „Pokud najdete prostředky, jak se vyhnout válce, nebo jak zařídit, aby veřejné neštěstí skončilo o měsíc dříve, neupínejte se na nic více ani méně, velkoryse pomíjejte vlastní ambice ve prospěch veřejného klidu; (…). Nemluvím o potupném míru: jsem daleka toho, abych si ho přála, ale nikdy neztrácejte ze zřetele: Lepší průměrný mír než slavná válka.“

Z této citace tak vyplývá, že Marie Terezie uvedla, že lepší než válka je „průměrný mír“, výslovně však v této spojitosti napsala, že nemá na mysli „potupný“, tedy pro zemi špatný mír. Z tohoto důvodu výrok hodnotíme jako nepravdivý.

Doplňme, že dopis pochází z doby těsně před počátkem války o bavorské dědictví, která začala 3. července 1778. Podle historika Pavla Běliny byl zdrženlivější postoj Marie Terezie k válce (a upřednostňování „průměrného míru“) způsoben jejími dřívějšími zkušenostmi s neúspěšnou snahou o znovudobytí Slezska.

Na závěr pro úplnost dodejme, že citát podobný tomu, který zmiňuje Jiří Kobza, pronesl např. římský spisovatel a filosof Marcus Tullius Cicero, který v roce 49 v jednom z dopisů napsal (str. 69): „Pokud jde o mě, nepřestanu prosazovat mír. Může být za nespravedlivých podmínek, ale i tak je lepší než nejspravedlivější občanská válka.“

Premiér Petr Fiala v rozhovoru zmiňuje, že vláda na letošní rok sestavila rozpočet se schodkem 300 miliard korun, což je podle něj příliš vysoké číslo. Kvůli tomu si vláda údajně dala za cíl, že deficit rozpočtu na příští rok sníží o 1 % hrubého domácího produktu (HDP), tedy přibližně o 70 mld. Kč. V našem odůvodnění se tedy zaměříme na to, zdali některý z vládních představitelů takový závazek veřejně deklaroval.

Cíl ušetřit 70 mld. korun na výdajové stránce státního rozpočtu zmiňují vládní představitelé opakovaně. Nejprve o něm hovořil ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS) v listopadu 2022, kdy zároveň upozornil, že se nejedná o závazek vlády, ale o jeho ideální představu, se kterou vstupuje do jednání. Schodek by se tak snížil o jedno procento hrubého domácího produktu (HDP).

Předseda vlády Petr Fiala pak ušetření 70 miliard korun přislíbil ve svém novoročním projevu. Prvního ledna letošního roku konkrétně uvedl, že „ministr financí připravuje návrh, jak snížit výdaje státu o 70 miliard korun. Tyto úspory by ale neměly zasáhnout naši armádu, výstavbu nových silnic a železnic, ani vzdělávání našich dětí“.

Také po bilanční návštěvě Ministerstva financí Petr Fiala 16. února 2023 řekl, že se vláda bude snažit snížit deficit státního rozpočtu pro příští rok o 70 mld. Vláda prý chce upravit daně, ale zároveň nezvyšovat celkové daňové zatížení. Rovněž hodlá upravit důchodový systém a snížit počet státních zaměstnanců. Předseda vlády i šéf resortu financí nicméně upozornili, že se jedná pouze o předběžné návrhy, protože vládní koalice zatím žádné opatření neschválila.

O tom, že chce vláda snížit schodek o 1 % HDP, tedy přibližně o 70 mld. Kč, mluvil Petr Fiala na konci března, dle jeho tehdejšího vyjádření by měl kabinet zveřejnit konsolidační balíček za „několik týdnů“. Zároveň dodal, že kabinet pracuje na důchodové reformě.

Doplňme, že dle dubnové makroekonomické predikce Ministerstva financí (.pdf) by měl HDP v roce 2023 být 7 475 miliard korun (str. 29), zmíněné jedno procento HDP by mělo tedy činit téměř 75 miliard.

Nutné je také dodat, že o návrzích úspor v současné době vládní pětikoalice stále jedná. Na finální podobě konsolidačního balíčku se chce dohodnout do 2. května s cílem posunout návrh do Poslanecké sněmovny začátkem června.

Úsporná opatření

Úspory může přinést např. návrh reformy daně z přidané hodnoty, kterou podle České televize připravil ministr financí Stanjura. Podle tohoto návrhu by mohly být současné tři sazby 10 %, 15 % a 21 % nahrazeny pouze základní sazbou 21 % a sníženou 14 %. Některé služby a zboží jako například vodné a stočné, točené pivo nebo vstupenky na kulturní a sportovní akce by se mohly z nejnižší sazby přesunout do té nejvyšší. O podobě návrhu, kterou Petr Fiala označil za uniklé interní analytické materiály, budou nicméně vládní strany dále jednat.

Jedním z úsporných opatření je i novela o nižší valorizaci důchodů, jež vstoupila v účinnost 20. března. Nová verze zákona do mimořádné valorizace započítává jen třetinu růstu reálných mezd. Dodejme, že kvůli této novele chystá opoziční hnutí ANO ústavní stížnost. Pro nutnost ústavního přezkumu se vyslovil i prezident Petr Pavel z důvodu její retroaktivity a projednání ve stavu legislativní nouze.

Další možná úsporná opatření (.pdf) vycházejí z doporučení Národní ekonomické rady vlády (NERV), které navrhuje např. konec státní podpory stavebního spoření, zrušení výchovného, zkrácení doby pobírání rodičovského příspěvku nebo snížení podpory v nezaměstnanosti.

Závěr

Vláda si skutečně dala za cíl snížit deficit státního rozpočtu pro příští rok o jedno procento HDP, tedy zhruba o 70 miliard korun. Petr Fiala se takto vyjádřil na konci letošního března. Již dříve jak on, tak i ministr financí Zbyněk Stanjura, hovořili o záměru snížit výdaje státního rozpočtu o 70 mld. Kč. Výrok z těchto důvodů hodnotíme jako pravdivý.

Ministryně obrany Jana Černochová (ODS) mluví o pořízení amerických stíhacích letounů F-35. V kontextu výroku reaguje na slova Petra Pavla, který na počátku ledna letošního roku uvedl, že by takový nákup měl být podepřen komplexní analýzou. Ministryně podotýká, že Pavel se takto vyjádřil, aniž by měl k dispozici potřebné informace, které již nyní jako prezident má. Dále Jana Černochová uvádí, že jednání o nákupu F-35 stále probíhají a potrvají ještě několik příštích měsíců.

Vláda v červenci 2022 Janu Černochovou pověřila, aby sestavila tým, který měl jednat s americkými zástupci o nákupu 24 víceúčelových nadzvukových letounů F-35. Z usnesení kabinetu Petra Fialy pak vyplývá, že ministryně obrany má povinnost vládě předložit informace o výsledcích jednání do 1. října 2023 (.pdf). Dodejme, že americké stíhačky mají nahradit švédské gripeny, na jejichž využívání má Česko smlouvu do roku 2027.

Vrchní ředitelka ekonomické sekce Ministerstva obrany Blanka Cupáková, která vyjednávací tým vede, v lednu letošního roku řekla, že jsou jednání „v plném proudu“. Přiblížila, že český a americký tým spolu jednají prostřednictvím videokonferencí, na kterých se řešily především finanční a technické detaily, jako např. otázky výcviku, servisu, oprav a údržby.

Na začátku února 2023 se pak zástupci české a americké vlády sešli ve Washingtonu, přičemž cílem jednání bylo získat detailní informace ohledně způsobu financování projektu s ohledem na rozpočet České republiky. Vyjednávací tým se také sešel se zástupci společnosti Lockheed Martin, která letouny F-35 vyrábí.

3. až 6. dubna se pak v USA konalo další kolo vyjednávání (.docx), jehož výsledky Ministerstvo obrany zveřejnilo až po námi ověřované debatě. Jednání se dle resortu „týkala všech aspektů potenciální akvizice“ a český tým opět jednal jak s představiteli americké vlády, tak z firmy Lockheed Martin.

Vláda Petra Fialy tedy v červenci 2022 pověřila ministryni obrany Janu Černochovou sestavením týmu, který se zástupci americké vlády jedná o potenciálním nákupu stíhaček F-35. Zároveň jí uložila povinnost, aby nejpozději do 1. října 2023 kabinet informovala o výsledcích vyjednávání. Až na základě toho se vláda rozhodne, zda letouny pořídí. Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.

Ministryně obrany Jana Černochová (ODS) mluví o pořízení amerických stíhacích letounů F-35. V kontextu výroku reaguje na slova Petra Pavla, podle kterého by takový nákup měl být podepřen komplexní analýzou. Ministryně podotýká, že se Pavel takto vyjádřil, aniž by znal potřebné informace, které již nyní jako prezident má. Dále uvádí, že se smlouvy na nákup F-35 uzavírají v posledních dvou letech, kdy již Pavel nebyl předsedou vojenského výboru NATO, a proto dle ní „nemohl mít vhled do hloubky“.

Rozpočtový výbor německého Spolkového sněmu schválil nákup stíhaček F-35 v prosinci 2022. Díky tomuto schválení tak definitivnímu podpisu smlouvy na pořízení F-35 nic nebrání. Dodejme, že Německo za 35 letounů zaplatí přes 10 miliard eur.

Finská vláda pak nákup letounů F-35 schválila v prosinci 2021, v tomto případě objednávka obsahuje 64 stíhaček F-35. První smlouvy pak finská strana se společností Lockheed Martin, která letouny F-35 vyrábí, uzavřela v únoru 2022. Smlouvu na nákup 36 stíhaček F-35 v posledních dvou letech uzavřelo také Švýcarsko, a to konkrétně v září 2022. O nákup stíhaček F-35 v posledních dvou letech projevilo zájem např. také Řecko, které však kontrakt prozatím nepodepsalo.

Dodejme, že v současné době o nákupu stíhaček F-35 vyjednává také česká vláda. „Vláda ČR tím reagovala na zhoršující se bezpečnostní prostředí způsobené invazí Ruské federace na Ukrajinu, která vypukla téměř před rokem,“ stojí v tiskové zprávě Ministerstva obrany. Šéfka rezortu Jana Černochová má nejpozději do 1. října 2023 kabinet informovat o výsledcích vyjednávání (.pdf). Až na základě toho se vláda rozhodne, zda letouny nakonec pořídí.

Některé smlouvy na nákup stíhacích letounů F-35 se tedy uzavírají v posledních dvou letech. Německo uzavření smlouvy schválilo v prosinci 2022. Finská vláda pořízení F-35 schválila již ke konci roku 2021 a první smlouvu podepsala v únoru 2022. V září 2022 pak kontrakt uzavřelo i Švýcarsko. Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.