Na základě programu jednání vlády a tiskové konference z 10. října 2012 výrok hodnotíme jako pravdivý.

V programu jednání vlády z 10.10. 2012, skutečně figuruje bod 6. Souhrnné hodnocení vývoje hospodaření veřejného zdravotního pojištění v roce 2011 zpracované na základě údajů výročních zpráv a účetních závěrek zdravotních pojišťoven za rok 2011. Na následující tiskové konferenci pak premiér uvádí: „...vláda uložila na můj podnět panu ministru zdravotnictví, aby do konce měsíce informoval i o aktuálním vývoji za první půlrok letošního roku v oblasti zdravotního pojištění.“

Dle informací z webu Poslanecké sněmovny Jeroným Tejc opravdu sedí vedle Radka Johna.

Podle dokumentu Základní statistické údaje o trestné činnosti v roce 2011 (.ppt, Prezentace NPP SKPV) se kriminalita v Moravskoslezském kraji v roce 2011 zvedla oproti roku 2010 o 6,9 %.

Podle mapy Česká republika - celková kriminalita - rok 2011 (.pdf) se v jednotlivých částech kraje liší rozdíly oproti roku 2010. Na Karvinsku došlo k nárůstu o 21,3 %, na Bruntálsku o 14,85 %, na Opavsku o 11,02 %, v okrese Nový Jičín o 4,73 %, na Frýdecko-Místecku o 3,31 %. V Ostravě došlo k poklesu o 0,36 %.

Svenek hovoří o tom, že v ostatních částech kraje (mimo Bruntálsko a Karvinsko) problém s nárůstem kriminality není, ale na Opavsku došlo ke zvýšení o 11,02 %, které nezmiňuje. Z tohoto důvodu hodnotíme výrok jako zavádějící.

Na základě několika zpravodajských článků (Ceskatelevize.cz, Denik.cz, Aktuálně.cz) označujeme výrok za pravdivý. Jiří Dientsbier se skutečně proti podobě velké koalice či opoziční smlouvy vyjádřil, v prezidentských Interpelacích ji mj. také vyčetl Miloši Zemanovi.

Na počátku sestavování úřednické vlády Jana Fischera stály všechny tehdejší parlamentní strany kromě KSČM. Své účasti na jednání se později vzdali zástupci KDU-ČSL - pouze Miroslav Kalousek chtěl ještě jako člen lidovců obhájit post ministra financí a jednání se účastnil. V hlasování o důvěře nakonec úřednickou vládu podpořili poslanci ODS, ČSSD, SZ, pět poslanců KDU-ČSL a několik nazařazených poslanců.

V roce 1998 proběhlo na Slovensku celkem 9 kol prezidentské volby (od 29. ledna až do 17. prosince). V šestém až devátém kole ovšem nebyl navrhnut žádný kandidát. Poslední volba, ve které někdo kandidoval, byla tedy pátá, která se konala 9. července, což odpovídá Sobotkou uváděnému intervalu půl roku. Přehlednou chronologii průběhu volby nabízí např. slovenská wikipedie. K důvodům přímé volby se vyjádřil např. prezident Kováč tak, že přímá volba zaručí rychlé obsazení prezidentského křesla. „Jak víme, současné složení parlamentu a permanentní nemožnost dohody mezi koalicí a opozicí nedává záruky, že prezident bude včas zvolený parlamentem.“, uvedl konkrétně. Hodnotíme proto výrok jako pravdivý.

Vladimír Dlouhý v rozhovoru pro Denik.cz odpověděl na otázku ohledně možného udělení amnestie takto: “ V tomto okamžiku neříkám ne. V případě, že bych byl skutečně zvolen, nechal bych si v období mezi volbou a nástupem do funkce předložit podrobnější analýzu o počtu odsouzených, včetně těch s podmínečnými tresty, a další skutečnosti a celou situaci znovu posoudil.”

Je pravda, že výše plateb je poslední tři roky zmrazena, což můžeme chápat jako řadu let. Poslední navýšení plateb za státní pojištěnce proběhlo k 1. lednu 2010 a návrh současného ministra zdravotnictví Hegera na zvýšení vyměřovacího základu pro rok 2013 vládou neprošel.

ČTK: "Nečas připustil, že zvýšení příspěvků na státní pojištěnce by rychle a jednoduše deficit zdravotních pojišťoven smazalo, ale znamenalo by větší zatížení pro státní rozpočet.K 31. prosinci zajišťovalo služby osm zdravotních pojišťoven pro 10,403.553 pojištěnců. V průměru za 6,07 milionu lidí hradil pojistné stát, při měsíční platbě 723 korun to za rok bylo 52,717 miliardy korun." Podíváme-li se na hospodaření zdravotních pojišťoven za rok 2011, pak je na tom VZP relativně nejhůře.

Výrok Petra Nečase hodnotíme jako pravdivý, přesto, že se zmýlil v přesném pojmenování funkce Bohuslava Sobotky.

Bohuslav Sobotka vykonával od 30. října 2003 do 4. srpna 2004 funkci ministra financí a předsedy vlády. Prvním místopředsedou vlády v tomto období byl JUDr. Stanislav Gross.

Od roku 2003 byl poslanec Sobotka členem předsednictva ČSSD a počínaje rokem 2005 získal funkci statutárního místopředsedy ČSSD, kterou zastával až do roku 2011, jak je uvedeno v jeho životopisu.

Nicméně v ostatních částech je již jeho výrok pravdivý.

Výsledky krajských voleb pořádaných v roce 2004, naznačují jednoznačně prohru ČSSD, vzhledem k tomu, že sociální demokraté získali přibližně o 22 % hlasů méně než ODS.

PořadíNázev stranyCelkový zisk hlasů v %1.ODS36,352.KSČM19,683.ČSSD14,034.KDU-ČSL10,67

Výsledky krajských voleb pořádaných v roce 2012, dále dokládají, že ČSSD před osmi lety dopadla skutečně podobně jako ODS v roce 2012.

PořadíNázev stranyCelkový zisk hlasů v %1.ČSSD23,582.KSČM20,433.ODS12,284.TOP 096,63

Na základě výsledku krajských voleb 2012 Bohuslav Sobotka skutečně vyzval vládu k rozpuštění poslanecké sněmovny a vypsání předčasných voleb v rámci rozhovoru s reportérem ČT:

"...ale my se teď pokusíme využít toho jasného výsledku krajských voleb, abychom zesílili tlak na vládu. Vláda by měla odejít a měla by umožnit konání nových voleb do poslanecké sněmovny.... " (11:30) V roce 2004 však Bohuslav Sobotka, ani žádný jiný představitel ČSSD nevyzýval k předčasným volbám, a výrok premiéra je tedy pravdivý.

Pro zajímavost můžeme dodat, že naopak práve Petr Nečas po vítězství ODS v krajských volbách řekl: "Lepší možností pro naši zemi je však třetí varianta: široká politická shoda vedoucí k předčasným volbám, dosažená na základě jednání představitelů demokratických stran."

Politolog Lubomír Kopeček ve své knize Éra nevinnosti na straně 157 popisuje tento problém následovně: “Pracovní text ústavy dostala vláda na stůl na konci října (1992). Premiér ovšem neskrýval nespokojenost a některé pasáže “zkorigoval”. Příznačně jeho hlavní zásahy do “karlovarského” návrhu ústavy se týkaly pravomocí prezidenta. Klaus omezil právo veta hlavy státu pouze na ústavní zákony (původně se mělo vztahovat na všechny zákony)...”. Autor odkazuje také na článek MF DNES z 4. prosince 1992 “Takzvané škrty v ústavě”. Kopeček dále píše (str. 158): “(Havel) díky svému velkému neformálnímu vlivu na politiky opozice i koalice přitom dokázal mnohé své představy o postavení prezidenta i tak prosadit, což dokládá osud tří zmíněných umenšení prezidentských pravomocí prosazovaných Klausem.”

Na základě tohoto textu lze tvrdit, že tehdejší premiér Václav Klaus chtěl institut veta omezit, nicméně díky postavení tehdejšího prezidenta Havla na politické scéně došlo ke kompromisu, který vedl k současné úpravě prezidentské pravomoci v otázce veta.

Doplňme, že současná úprava prezidentského veta vychází z článku 50 Ústavy:

(1) Prezident republiky má právo vrátit přijatý zákon s výjimkou zákona ústavního, s odůvodněním do patnácti dnů ode dne, kdy mu byl postoupen.(2) O vráceném zákonu hlasuje Poslanecká sněmovna znovu. Pozměňovací návrhy nejsou přípustné. Jestliže Poslanecká sněmovna setrvá na vráceném zákonu nadpoloviční většinou všech poslanců, zákon se vyhlásí. Jinak platí, že zákon nebyl přijat.