Ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka (KDU-ČSL) odpovídá na otázku redaktora, zda vládou navržené změny ve valorizacích důchodů a přísnější podmínky pro předčasné penze, které Poslanecká sněmovna schválila 26. července (.pdf), nejsou ožebračením důchodců, jak tvrdí zástupci opozice. Jurečka toto tvrzení odmítá a argumentuje tím, že důchody jsou nyní nejvyšší v historii, a že náhradový poměr důchodů k průměrné mzdě dosahuje necelých 50 %.

V níže přiloženém grafu lze vidět vývoj náhradového poměru, tedy podílu průměrného důchodu k průměrné hrubé mzdě (.pdf, str. 3). V červnu tohoto roku dosahoval průměrný důchod dle dat České správy sociálního zabezpečení (ČSSZ) 20 233 Kč (.pdf, str. 1) a byl tak nejvyšší v historii ČR (.pdf, str. 74; .pdf, str. 91). Údaje o průměrné hrubé mzdě pak čtvrtletně zveřejňuje Český statistický úřad (ČSÚ), podle kterého byla v prvním čtvrtletí 2023 průměrná mzda 41 265 korun. Náhradový poměr tedy činí 49,03 %.

Zdroj dat: ČSSZ (.pdf), ČSÚ (průměrné mzdy za léta 1993–1999 (.pdf) a 2000–2023)

K celé problematice je nutné dodat, že výše zmíněná čísla o nominální výši průměrných důchodů nezohledňují např. index spotřebitelských cen, tedy růst inflace. Ta způsobuje, že i když má člověk v kapse stejnou částku jako v dřívějším roce, postupem času se snižuje množství statků a služeb, které je možné za ni koupit, protože se zvedá cenová hladina. Je tak potřeba se podívat také na reálnou výši penzí, která bere v úvahu právě míru inflace.

Reálnou výši důchodů pak lze posuzovat z několika hledisek. ČSÚ totiž kromě indexu spotřebitelských cen (životních nákladů) pro domácnosti také zveřejňuje přímo index spotřebitelských cen domácností důchodců, v jejichž případě se mírně liší tzv. spotřební koš zboží a služeb. Doplňme, že ČSÚ domácnosti důchodců definuje jako domácnosti bez ekonomicky aktivních členů a v čele s osobou, „která pobírá jakýkoliv druh důchodu kromě sirotčího, a nepracuje buď vůbec, nebo má její pracovní činnost pouze omezený rozsah“ (.pdf, str. 4). Graf níže tak zobrazuje i hodnoty zohledňující výši inflace u domácností důchodců. Daná data konkrétně zveřejnilo Ministerstvo práce a sociálních věcí v roce 2022 (.pdf, str. 39–41), u roku 2023 vycházíme z dat ČSÚ za červen 2023.

Z přehledu níže tak vyplývá, že kromě nominální hodnoty penzí je v letošním roce nejvyšší v historii samostatné ČR i reálný důchod, pokud bychom zohlednili obecnou míru inflace. Jestliže bychom vzali v úvahu přímo růst spotřebitelských cen u domácností důchodců, nejvyšší hodnota pochází z konce roku 2022, druhá nejvyšší pak právě z června 2023.

Zdroj dat: ČSSZ (.pdf), ČSÚ (index spotřebitelských cen (.pdf) domácností celkem a domácností důchodců), MPSV (.pdf)

Na závěr shrňme, že náhradový poměr penzí k průměrné hrubé mzdě činí 49,03 %, tedy „skoro padesát procent“, jak tvrdí ministr Jurečka. Nominální výše průměrného důchodu byla v červnu 2023 skutečně nejvyšší v historii samostatné ČR a dosáhla 20 233 korun.

Co se týče reálné výše průměrné penze, při zohlednění celkové inflace je hodnota z června 2023 také nejvyšší od vzniku ČR. Pokud nicméně vezmeme v úvahu index spotřebitelských cen domácností důchodců, který dle ČSÚ v červnu 2023 odpovídal 13 %, nejvyšší hodnota připadá na konec roku 2022. Z těchto důvodů výrok hodnotíme jako pravdivý s malou výhradou.

Nejprve uveďme, že tzv. výchovné představuje příplatek k důchodu ve výši 500 Kč měsíčně za vychované dítě, které důchodci dostávají od ledna 2023. Jeho zavedení v srpnu 2020 navrhovala skupina poslanců KDU-ČSL (.pdf, str. 2 z 8), tehdejší Babišova vláda k tomuto záměru nicméně zaujala nesouhlasné stanovisko (.pdf).

Zavedení výchovného ve výši 500 korun pak ve Sněmovně v roce 2021 (tedy ještě před nástupem Fialovy vlády) prosadila vládní ČSSD (.pdf, str. 27–28) při schvalování novely zákona o důchodovém pojištění. Nynější ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka (KDU-ČSL) se v minulosti vícekrát deklaroval, že toto výchovné Fialův kabinet hodlá zachovat. Pro úplnost dodejme, že tzv. výchovné k důchodům nepřipadá pouze ženám, ale vždy rodiči, který o dítě pečoval více.

Vláda následně v květnu 2023 Poslanecké sněmovně předložila návrh novely (.pdf) zákona o důchodovém pojištění, kterou dolní komora Parlamentu schválila 26. července 2023. Novela výchovné plánuje zachovat, návrh však mění způsob výpočtu zvýšení tohoto příspěvku (.pdf, str. 39 ze 48), stejně tak vláda plánuje změnit pravidla pro obecnou valorizaci penzí (.pdf, str. 42 ze 48).

Podle současného znění zákona se částka 500 Kč za jedno vychované dítě valorizuje vždy od 1. ledna. Konkrétně se navyšuje o tolik procent, o kolik se dle zákonných pravidel na začátku daného roku zvýší zásluhová část (neboli procentní výměra) důchodů. Ta se během pravidelné valorizace zvýší tak, aby nárůst důchodů spolu se zvýšením základní výměry dohromady odpovídal součtu růstu cen a polovině růstu reálné mzdy. I podle návrhu Fialovy vlády se zvyšování výchovného odvíjí od zvýšení této procentní výměry (.pdf, str. 39 ze 48), novela ovšem plánuje růst důchodů snížit na třetinu reálné mzdy (.pdf, str. 42 ze 48).

Co se týče nákladů na výchovné v letošním roce, podle propočtů z ledna má tento příspěvek přijít na 19 miliard korun. Už na začátku roku však bylo zřejmé, že se kvůli červnové mimořádné valorizaci důchodů výdaje zvednou, a to přibližně o čtvrt miliardy. Dodejme, že i podle červencových informací z médií mají letos náklady na výchovné činit přibližně 19 miliard Kč.

Vláda Petra Fialy tedy ve svém návrhu novely zákona o důchodovém pojištění tzv. výchovné zachovala, a dá se tedy říct, že jej tímto krokem „potvrdila“, jak uvádí Marian Jurečka. Novela pouze mění způsob valorizace tohoto příspěvku. Výdaje na výchovné by pak v letošním roce měly činit přibližně 20 miliard korun, výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka (KDU-ČSL) hovoří o změnách, které přináší novela (.pdf) zákona o důchodovém pojištění, kterou Poslanecká sněmovna schválila 26. července 2023. Zmiňme, že dle současné legislativy se důchody pravidelně zvyšují vždy od 1. ledna, a to o inflaci a polovinu růstu reálné mzdy.

Novela, která vzbudila odpor opozice, přináší změnu podmínek odchodu do předčasných penzí i úpravu valorizací. Podle znění schváleného Poslaneckou sněmovnou by měly důchody skutečně nově růst o zmíněnou třetinu růstu reálné mzdy (.pdf, str. 2). Zvyšování důchodů o plnou inflaci novela zachovává, ovšem nově by se měl v potaz brát výhradně růst cen pro domácnosti důchodců (,pdf, str. 2, 41 z 48).

Marian Jurečka správně uvádí, že tomu podobně bylo i před zmiňovaným rokem 2018. Navyšování důchodů o „nejméně 100 % růstu cen a dále též nejméně jednu třetinu růstu reálné mzdy“ zákon přikazoval od roku 2002, úpravy z roku 2011 pak tuto formulaci zpřesnily a výraz „nejméně“ odstranily. Tato pravidla platila i v následujících letech, výjimku tvořily pouze roky 2013 a 2014, během kterých rostly důchody z důvodu úsporných opatření jen o jednu třetinu inflace a reálné mzdy.

Od 1. ledna 2018 pak začaly platit změny, které v první polovině roku 2017 prosadila vláda Bohuslava Sobotky – navyšování důchodů o polovinu růstu reálné mzdy a v případě inflace přihlížení jak k růstu cen za domácnosti celkem, tak k růstu cen za domácnosti důchodců, přičemž přednost dostala ta varianta, která byla výhodnější.

Novela zákona o důchodovém pojištění, kterou v červenci schválila Poslanecká sněmovna, tedy skutečně zavádí změnu podmínek pro zvyšování důchodů. Nově se mají penze zvyšovat o třetinu růstu reálné mzdy a, tak jako doposud, o plnou inflaci. Nyní se ovšem ohled bude brát pouze na růst cen pro domácnosti důchodců. Tyto změny jsou pak opravdu návratem do stavu, který existoval před rokem 2018. Výrok z těchto důvodů hodnotíme jako pravdivý.

Ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka (KDU-ČSL) mluví v kontextu výroku o novele zákona o důchodovém pojištění (.pdf), již Poslanecká sněmovna schválila 26. července 2023 a která mj. zpřísnila podmínky pro valorizaci důchodů. Redaktor v rozhovoru poukazuje na kritiku ze strany opozice, podle které vláda tímto rozhodnutím důchodce „ožebračuje“ a pokouší se řešit schodek státního rozpočtu pouze na jejich úkor. Jurečka k tomuto podotýká, že z hlediska celé společnosti byl podle něj dopad vysoké inflace kompenzován právě zejména starobním důchodcům a poukazuje na to, že i přes tyto úpravy pobírají čeští senioři stále vyšší důchod než na sousedním Slovensku.

Po mimořádné valorizaci v červnu 2023 činí průměrný starobní důchod v České republice 20 233 Kč (.pdf, str. 1). Fialova vláda se v únoru letošního roku shodla (.pdf, str. 1) na zmiňované úpravě parametrů valorizace důchodů kvůli snaze o snížení deficitu veřejných financí (.docx, str. 4–5). Průměrný měsíční důchod měl pak vzrůst jen o 760 Kč (.pdf, str. 7) místo původních 1 770 Kč, o které by penze vzrostly bez vládního zásahu. Poslanecká sněmovna tuto změnu později schválila (.pdf) a novela nabyla účinnosti 20. března 2023.

Na Slovensku došlo k poslední mimořádné valorizaci 1. července 2023, kdy se průměrný starobní důchod zvýšil o 10,6 % na 637 €, což je v přepočtu zhruba 15 301 Kč (podle https://www.cnb.cz/cs/financni-trhy/devizovy-trh/kurzy-devizoveho-trhu/kurzy-devizoveho-trhu/index.html?date=28.07.2023).">kurzu České národní banky k 28. červenci 2023). Slovenský průměrný důchod je tedy v porovnání s tím českým nižší o 4 932 korun, jak správně uvádí ministr Jurečka. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Dodejme, že ještě na konci loňského roku byl rozdíl vyšší, a to 5 538 Kč. Český průměrný důchod na konci roku 2022 totiž dosahoval částky 18 061 Kč (.pdf, str. 1), zatímco ten slovenský činil 516 € (v přepočtu 12 523 korun podle kurzu ČNB v prosinci 2022).

Ministr práce a sociálních věcí Jurečka zde mluví o navržené novele zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, kterou 26. července 2023 schválila Sněmovna a kterou bude v srpnu projednávat Senát. Daná novela (.pdf) se věnuje především změně valorizace penzí (.pdf, str. 12–14) a právě změně pravidel u předčasných důchodů (.pdf, str. 11). Jurečka v rozhovoru konkrétně zmiňuje, že nová podmínka, podle níž by bylo nutné pro získání nároku na předčasnou penzi odpracovat nejméně 40 let, začne platit až rok po konečném schválení novely.

Současná pravidla u předčasných důchodů

Podle současného znění zákona o důchodovém pojištění, přesněji podle jeho § 31, má člověk na získání předčasného důchodu nárok, pokud splňuje dvě podmínky. Tou první je, že u něj musí doba pojištění trvat nejméně 35 let, případně u něj musí pojištění bez započítání tzv. náhradní doby, kam spadá např. doba rodičovské dovolené, odpovídat nejméně 30 rokům.

Druhá podmínka souvisí s věkem žadatele. Doplňme, že standardní důchodový věk, po jehož dosažení může člověk získat řádný důchod, se podle zákona u jednotlivých lidí liší v závislosti na roce narození, pohlaví a u žen i na počtu vychovaných dětí. Dle stávajících pravidel mohou lidé do důchodu odejít o tři roky dříve, pokud zákon stanovuje jejich standardní důchodový věk na méně než 63 let. Pojištěnci, u nichž zákon stanovuje důchodový věk vyšší než 63 let, pak mohou do penze odejít až o pět let dříve, zároveň jim však musí být nejméně 60 let.

Podmínka 40 let důchodového pojištění

Sněmovnou schválená novela obsahuje ustanovení (.pdf, str. 1), které zpřísňuje druhou zmíněnou podmínku. Nově tak bude možné odejít do předčasné penze jen nejvýše 3 roky před dosažením standardního důchodového věku.

Zároveň novela u předčasných penzí mění i délku nutné doby pojištění (.pdf, str. 2, čl. I, bod 2) z 35 let na 40 let. Ze zákona také vypouští část o 30leté době pojištění bez náhradních dob a říká (.pdf, str. 2), že do potřebné doby pojištění v délce 40 let se některé náhradní doby započítávají jen z 80 % (.pdf, str. 30).

Právě tento bod, který obsahuje zmínku o 40 letech pojištění, nabude účinnosti až 13 měsíců, tedy zhruba rok, po vyhlášení novely ve Sbírce zákonů (.pdf, str. 6). U všech ostatních bodů dokument počítá s účinností již po vyhlášení novely. Dodejme, že Marian Jurečka v námi ověřovaném rozhovoru uváděl, že podle něj by mohla novelizace nabýt účinnost už 1. září 2023.

Dodejme, že první verze návrhu této novely, kterou vládě předložilo Ministerstvo práce a sociálních věcí 17. dubna 2023, větu o 40 letech důchodového pojištění neobsahovala (.docx, str. 1–2). Její přidání do novely navrhlo až Ministerstvo financí (.docx, str. 2) v připomínkovém řízení (.docx, str. 3), odklad účinnosti o 13 měsíců zde nicméně tehdy zmiňován nebyl. Ten se v novele spolu se 40letou dobou pojištění objevil až ve verzi po připomínkovém řízení z května 2023 (.docx, str. 1–2, 6), kterou vláda následně předložila Sněmovně (.pdf, str. 2, 7).

Závěr

Podmínku, aby musela doba pojištění u předčasných důchodů odpovídat nejméně 40 letům, navrhlo do vládní novely zákona o důchodovém pojištění zavést Ministerstvo financí. Odložení účinnosti tohoto bodu o jeden rok tehdy nezmiňovalo. Navýšení doby pojištění ze 35 na 40 let vláda do novely zařadila po připomínkovém řízení v květnu 2023, a to spolu s výjimkou, že tento bod nabude účinnosti až 13 měsíců po vyhlášení novely. Stejné ustanovení se objevuje v dokumentu, který na konci července 2023 schválila Poslanecká sněmovna (.pdf, str. 2, 6). Z těchto důvodů hodnotíme výrok jako pravdivý.

NATO SOFA neboli Dohoda mezi smluvními stranami Severoatlantické smlouvy o statutu jejich ozbrojených sil je dohoda uzavřená zakládajícími členy Severoatlantické aliance v roce 1951 v Londýně. Definuje status ozbrojených sil státu, jež se nacházejí na území jiného smluvního státu.

V Dohodě je explicitně řečeno, že „rozhodnutí vysílat i nadále ozbrojené síly a podmínky, za kterých budou vysílány, budou předmětem samostatných dohod mezi zainteresovanými smluvními stranami, pokud tyto podmínky nejsou stanoveny touto Dohodou“. Dohoda tedy jinými slovy počítá s tím, že jednotliví členové NATO budou své vztahy v rámci ozbrojených sil upravovat samostatnými, bilaterálními smlouvami.

Její součástí jsou také ujednání o výkonu jurisdikce nad příslušníky ozbrojených sil, civilním personálem a dalšími dotčenými osobami, stejně jako pravidla pro případy kolize práva. Dohoda dále například stanovuje, kdy má smluvní strana právo na náhradu škody a jakým způsobem se v těchto případech postupuje.

Česká republika do NATO vstoupila 12. března 1999, tedy před 24 lety. Už od roku 1996 však byla součástí Dohody mezi členskými státy Severoatlantické smlouvy a ostatními státy zúčastněnými v Partnerství pro mír o statutu jejich ozbrojených sil. Tato smlouva znamenala, že její smluvní strany mezi sebou uplatňují ustanovení výše zmíněné NATO SOFA. To znamená, že Česko se dohodou NATO SOFA řídí již od roku 1996.

Spolupráci členských států Severoatlantické aliance tedy už od roku 1951 skutečně upravuje smlouva NATO SOFA, která jednotlivým zemím zaručuje pravomoc uzavírat s ostatními členskými státy bilaterální smlouvy např. ohledně pobytu ozbrojených sil na jejich území. Česko je členem NATO 24 let, součástí dohody je nicméně už od roku 1996, tedy 27 let. Z tohoto důvodu hodnotíme výrok jako pravdivý s výhradou.

Poslanec Michal Zuna (TOP 09) v pořadu Události, komentáře (video, čas 5:22) odpovídal na otázku, která se týkala Dohody (.pdf) mezi ČR a USA o spolupráci v oblasti obrany (DCA). Ve své odpovědi Zuna přirovnával současnou debatu o obranné dohodě k debatě o radaru v Brdech, o jehož stavbě se začalo mluvit v roce 2006 a od roku 2007 pak v této věci začala probíhat oficiální jednání.

Zuna dále zmiňoval, že komunisté a ČSSD záměr radaru v roce 2007 kritizovali a jejich „hlavním narativem“ bylo, že neexistovala hrozba, proti níž by bylo potřeba radar stavět. V námi ověřovaném výroku pak Michal Zuna upozorňuje, že podle něj nakonec tyto argumenty KSČM a ČSSD proti radaru ukázala jako liché, protože Rusko v roce 2008 vstoupilo do války s Gruzií a obsadilo Jižní Osetii a Abcházii.

Vyjednávání o radaru v Brdech

Uveďme, že o vybudování systému protiraketové obrany v Česku zástupci Spojených států a ČR diskutovali už např. v roce 2002, kdy se s představiteli USA setkal tehdejší ministr obrany za ČSSD Jaroslav Tvrdík. Později, v roce 2006 se pak objevily konkrétnější zprávy, že americká strana uvažuje o tom, že by ve střední Evropě umístila protiraketovou základnu, na níž by byly umístěny obranné rakety i radar. V roce 2007 následně začala oficiální jednání mezi Českou republikou a Spojenými státy o možnosti postavit ve středočeských Brdech jen radar. Základnu s protiraketovými střelami pak Spojené státy chtěly vybudovat v Polsku.

Jako důvod pro stavbu radarového systému byla v té době uváděna hrozba použití balistických raket Íránem či Severní Koreou. Právě Írán byl v té době podezříván vládou USA a některými evropskými státy z tajného vyvíjení jaderných zbraní.

Záměr vybudovat radar v Česku kritizovala KSČM a ČSSD. Sociální demokraté se v roce 2007 proti radaru vymezili a požadovali, aby o stavbě radaru rozhodli občané v celostátním referendu. Tehdejší předseda ČSSD Paroubek, i přes svůj původně zdrženlivější postoj, výstavbu radaru opakovaně odmítal a uváděl, že pro ni neexistuje skutečný důvod. Později řekl, že by ČSSD mohla svůj názor přehodnotit, pokud se prokáže, že Írán disponuje balistickými raketami. „Musely by tady být ty balistické rakety a ty v Íránu nejsou,“ dodal Paroubek. Podobně se tehdy vyjadřovali i zástupci KSČM, kdy tehdejší komunistický poslanec Jiří Dolejš v roce 2007 např. uvedl, že „akutní hrozba balistických raket z Íránu či Koreje neexistuje“.

Důležité je uvést, že Spojené státy ani Česká republika nezdůvodňovaly výstavu radaru hrozbou z Ruska. V roce 2007 američtí představitelé mluvili o možnosti spolupráce s Ruskou federací a dokonce informovali o tom, že protiraketové systémy obou zemí by se mohly propojit. Ačkoli USA Rusko přesvědčovaly, že radarový systém v Česku by neměl takové parametry, aby mohl vést k sestřelení ruských mezikontinentálních raket, Ruská federace radar označovala za hrozbu pro svou bezpečnost. Dodejme, že ruský prezident Vladimir Putin tehdy hrozil odvetnými opatřeními, pokud by k výstavbě došlo.

Zástupci KSČM v té době při své kritice radaru také zmiňovali, že je dle nich namířen proti Rusku, a to s cílem Ruskou federaci vyprovokovat k novým závodům ve zbrojení. Někdejší šéf KSČM Vojtěch Filip uváděl, že Rusko nepovažuje za hrozbu (.docx, str. 3–4), a že skutečným cílem USA je mít v Evropě své vojáky a donutit evropské daňové poplatníky, aby platili „americkým firmám výrobu jejich radarů, které nepotřebujeme“.

Doplňme, že v září 2009 tehdejší nový americký prezident Barack Obama nakonec plán svého předchůdce George W. Bushe na vybudování radaru v Česku zrušil. O dohodě o radaru, kterou předtím schválila (.pdf) vláda Mirka Topolánka, tak už nakonec ani nehlasovala Poslanecká sněmovna, kde se návrh dohody zasekl v březnu 2009.

Válka v Gruzii

Konfliktu v Gruzii předcházela jednání na summitu Severoatlantické aliance v Bukurešti v dubnu 2008, během kterých se projednávalo přizvání Gruzie a Ukrajiny do tzv. Akčního plánu členství (MAP). Ten pomáhá zemím ucházejícím se o vstup do NATO se na něj připravit a plnit klíčové požadavky, představuje tak jistý předstupeň členství v NATO. Ve výsledku se tehdy Aliance na pozvánce Gruzie a Ukrajiny do Akčního plánu členství neshodla. Ve své deklaraci nicméně poměrně obecně uvedla, že „se tyto země stanou členy NATO“, a oznámila, že s Gruzií a Ukrajinou budou vést další politická jednání.

V Rusku vzbudil záměr rozšíření Severoatlantické aliance nesouhlas, podle tehdejšího vyjádření ruského ministerstva zahraničí by byl vstup Ukrajiny a Gruzie do NATO „obrovskou strategickou chybou, která bude mít nedozírné důsledky pro celoevropskou bezpečnost“. Ještě před konáním summitu v Bukurešti také ruský velvyslanec při NATO Dmitrij Rogozin varoval, že vstřícný postoj Gruzie ke vstupu do NATO rozhodně nesdílí Jižní Osetie a Abcházie. Dodejme, že se jedná o dva proruské separatistické regiony, které oficiálně patří Gruzii, fakticky ale fungují jako nezávislé jednotky již od 90. let.

V srpnu 2008 mezi Ruskem a Gruzií vypukla pětidenní válka. 7. srpna 2008 nejdříve došlo ke střetu gruzínských vládních jednotek a separatistů z oblasti Jižní Osetie. V noci na 8. srpna pak za účelem udržení moci v této provincii podnikly gruzínské vládní jednotky útok na jihoosetské správní středisko Cchinvali. Na tuto akci ještě 8. srpna reagovalo Rusko vysláním své armády a následně obsadilo Jižní Osetii a Abcházii (.pdf, str. 11).

Obě strany se přitom navzájem obviňovaly z toho, kdo boje vyprovokoval. Tehdejší prezident Gruzie Michail Saakašvili vojenský zásah gruzínských jednotek v Jižní Osetii, který celou válku spustil, obhajoval tím, že do oblasti nejdříve vnikly ruské jednotky. Tyto informace se však později nepotvrdily. Na konci konfliktu došlo k územnímu rozšíření obou autonomních republik a k jejich oficiálnímu uznání Ruskem, které zde má dodnes své jednotky.

Shrnutí

Michal Zuna má pravdu v tom, že politická debata o radaru v Brdech, k níž přirovnává současnou debatu o smlouvě DCA, probíhala mezi lety 2006 a 2009, a tedy i v roce 2007. V roce 2008 pak v Gruzii skutečně začala pětidenní válka, během které Rusko obsadilo dva separatistické regiony Gruzie – Jižní Osetii a Abcházii.

Že je výstavba radaru namířena proti Rusku, uváděli především představitelé Ruské federace. Tuto rétoriku částečně používala i KSČM, jejíž předseda v té době opravdu uvedl, že Rusko nepovažuje za hrozbu.

Hrozbou ze strany Ruska nicméně vybudování radaru zdůvodňováno nebylo, jako důvod ji nezmiňovaly Spojené státy ani ČR. USA dokonce v určitý moment mluvily o možnosti propojení protiraketových systémů s těmi ruskými. Argumentem USA a české vlády pro stavbu radaru tehdy byla hrozba vypálení balistických raket z Íránu a Severní Koreje. Právě o této hrozbě zástupci ČSSD a KSČM uváděli, že podle nich neexistuje.

Na závěr tedy shrňme, že „hlavním narativem“ ČSSD a KSČM proti radaru, jak o něm v rozhovoru mluvil Michal Zuna, dle mediálních vyjádření těchto stran byla „neexistující hrozba“ ze strany Íránu a Severní Koreje. Jelikož Michal Zuna svým výrokem vyvolává dojem, že stavba radaru v Brdech byla odůvodňována hrozbou ze strany Ruska, a že hlavním argumentem ČSSD a KSČM proti radaru byla neexistence ruské hrozby, hodnotíme jeho výrok jako zavádějící.

Poslanec Jiří Kobza (SPD) hovoří o Dohodě (.pdf), která byla v květnu uzavřena mezi Českou republikou a Spojenými státy americkými, o spolupráci v oblasti obrany (DCA), již podepsala ministryně obrany Jana Černochová (ODS) a její americký protějšek Lloyd Austin.

Podle českého ministerstva obrany tato dohoda „umožní prohloubení spolupráce mezi českými a americkými ozbrojenými silami, zejména v souvislosti se zajišťováním obrany východního křídla NATO, logistickou podporou spojeneckých vojenských aktivit, posilováním obranné infrastruktury, zvyšováním interoperability našich ozbrojených sil, vojenským vzděláváním a společným výcvikem a cvičeními.“ Podobnými smlouvami disponuje také 24 dalších členských států Severoatlantické aliance. 

Jiří Kobza ve svém vyjádření zjevně cituje znění 4. bodu článku 3 česko-americké dohody. Citovaný článek uvádí (.pdf, str. 7), že „na základě žádosti ozbrojených sil USA vyvine český výkonný orgán v souladu se svojí vnitřní praxí a postupy přiměřené úsilí, aby usnadnil ozbrojeným silám USA, dodavatelům USA a českým dodavatelům dočasný přístup a užívání soukromých pozemků a zařízení (včetně silnic, přístavů a letišť) a veřejných pozemků a zařízení (včetně silnic, přístavů a letišť). které nejsou součástí dohodnutého zařízení a prostoru včetně těch, které jsou ve vlastnictví nebo pod kontrolou České republiky anebo jejích krajů či obcí, a to za účelem jejich užívání pro podporu ozbrojených sil USA.“

Ačkoliv toto znění odpovídá Kobzovu tvrzení, článek neznamená, že američtí vojáci či armáda budou mít přístup k jakémukoliv pozemku, který budou chtít. Jak vysvětluje Ministerstvo obrany, ačkoliv dohoda určuje zařízení a prostory, které mohou američtí vojáci využívat, konkrétní případ bude vždy řešen po předchozí dohodě obou stran, při které budou stanoveny jasné podmínky. Užívání veškerých pozemků tedy není neomezené a nejedná se navíc o všechny státní, obecné či soukromé pozemky, jak tvrdí poslanec Kobza, ale pouze o ty, na kterých se obě strany shodnou. Dodejme, že součástí DCA jsou „dohodnutá zařízení a prostory“ (.pdf, str. 37), která americké ozbrojené síly po předchozí domluvě mohou používat.

Resort obrany dále uvádí, že všechny pozemky jsou stále ve vlastnictví České republiky a budou využívány jak americkými, tak českými vojáky společně a za stanovených podmínek. Zároveň je důležité zmínit, že USA nemá s touto dohodou automatické právo na umístění svých vojáků na českém území. Tento krok by musel stále schválit český parlament podle článku 43 Ústavy, tak jako doposud.

Nutné je také dodat, že ačkoliv byla dohoda podepsána oběma stranami, souhlas s ratifikací mezinárodní smlouvy musí dát ještě Poslanecká sněmovna i Senát a svým podpisem ji následně musí stvrdit také prezident. Doplňme, že dolní komora obrannou dohodu schválila v prvním čtení ke konci června.

Závěrem shrňme, že Kobzovo vyjádření odpovídá znění dohody. V kontextu rozhovoru však jeho tvrzení vyznívá tak, že ozbrojené síly USA budou moci využívat veškeré soukromé a veřejné pozemky a zařízení bez omezení. Na využívání zařízení a pozemků se ovšem předem budou muset dohodnout obě strany a podmínky používání budou řešena případ od případu. Přístup k zařízením a pozemkům je navíc pouze dočasný (.pdf, str. 7). Výrok z těchto důvodů hodnotíme jako zavádějící.

Poslanec Jiří Kobza (SPD) v pořadu Události, komentáře (video) spolu s poslanci Jaroslavem Bžochem (ANO) a Michalem Zunou (TOP 09) debatoval o Dohodě (.pdf) mezi Českou republikou a Spojenými státy americkými o spolupráci v oblasti obrany (DCA). V kontextu výroku Kobza uvádí, že „naše kolektivní obrana je krytá smlouvou NATO“ a následně tvrdí, že o obraně České republiky v DCA „není jediné slovo“.

Nejprve uveďme, že čeští a američtí vyjednávači podobu obranné dohody dokončili již v únoru letošního roku a vláda Petra Fialy ji poté schválila v dubnu. Ministryně obrany Jana Černochová (ODS) smlouvu se svým americkým protějškem Lloydem Austinem podepsala ke konci května. Souhlas s ratifikací mezinárodní smlouvy nicméně musí dát ještě Poslanecká sněmovna i Senát a svým podpisem ji následně musí stvrdit také prezident. Dodejme, že dolní komora obrannou dohodu schválila v prvním čtení ke konci června a Senát tak učinil v polovině července.

Kolektivní obrana vychází z článku 5 Severoatlantické smlouvy, který stanovuje, že napadení jednoho člena aliance se považuje za ozbrojený útok proti všem členským zemím NATO. Členové NATO tak odsouhlasili, že napadenému státu přijdou na pomoc. Příslib bránit Česko v případě útoku na jeho území v DCA skutečně zmíněný není (.pdf). Toto však cílem dohody ani není, jelikož smlouva má dle Ministerstva obrany umožnit prohloubení spolupráce mezi českými a americkými ozbrojenými silami a napomoci dodržování závazků plynoucích z členství v Severoatlantické alianci např. v podobě vojenských výcviků či cvičení.

Ohledně samotné obrany České republiky však DCA hovoří hned několikrát. Už v preambuli DCA (.pdf, str. 3) nalezneme pasáže, které se týkají obrany České republiky. Stojí v ní například, že ČR a USA uznávají „potřebu posílit svoji společnou bezpečnost, přispět k mezinárodnímu míru a stabilitě a prohloubit spolupráci v oblastech obrany a bezpečnosti“ nebo že oba státy potvrzují, že „přítomnost ozbrojených sil USA přispívá k posilování bezpečnosti a stability České republiky a regionu“.

V článku 1 o rozsahu a účelu dohody (.pdf, str. 4) se pak píše, že DCA posiluje spolupráci mezi oběma zeměmi v záležitostech týkajících se obrany a bezpečnosti a také že smlouva rozvíjí vztahy „v oblasti interoperability, rozvoje schopností, obranného plánování a vojenského výcviku stran za účelem posílení společného obranného úsilí“.

Ve stejném článku navíc česko-americká smlouva uvádí, že dohoda stanovuje „rámec pro posílenou spolupráci mezi Českou republikou a Spojenými státy v oblasti obrany a bezpečnosti“ (.pdf, str. 4). Dále např. článek 29 zmiňuje, že si obě strany mohou vyměňovat informace, pokud tato výměna bude sloužit k posílení obranné a bezpečnostní spolupráce (.pdf, str. 35).

DCA tedy skutečně neobsahuje příslib Spojených států bránit Českou republiku v případě útoku na její území. Předmětem této smlouvy takový závazek nicméně není, a jak vyplývá z výše uvedených informací, dohoda o obranné spolupráci mezi Českem a USA obsahuje hned několik zmínek o samotné obraně Česka. Výrok poslance Kobzy proto hodnotíme jako zavádějící.

Poslanec Jaroslav Bžoch (ANO) zde reaguje na slova poslance Jiřího Kobzy (SPD), který tvrdí, že Dohoda (.pdf) mezi ČR a USA o spolupráci v oblasti obrany (DCA) obsahuje odevzdání českého území Spojeným státům. Poslanec Kobza se zjevně odkazuje na odstavec 4 článku 3, kde stojí, že „na základě žádosti ozbrojených sil USA vyvine český výkonný orgán v souladu se svojí vnitřní praxí a postupy přiměřené úsilí, aby usnadnil ozbrojeným silám USA, dodavatelům USA a českým dodavatelům dočasný přístup a užívání soukromých pozemků a zařízení (včetně silnic, přístavů a letišť) a veřejných pozemků a zařízení (včetně silnic, přístavů a letišť), které nejsou součástí dohodnutého zařízení a prostoru včetně těch, které jsou ve vlastnictví nebo pod kontrolou České republiky anebo jejích krajů či obcí, a to za účelem jejich užívání pro podporu ozbrojených sil USA“.(.pdf, str. 7).

Tento článek nicméně neznamená, že američtí vojáci či armáda budou mít přístup k jakémukoliv pozemku, který budou chtít. Jak vysvětluje Ministerstvo obrany, ačkoliv dohoda určuje zařízení a prostory, které mohou američtí vojáci využívat, konkrétní případ bude vždy řešen po předchozí dohodě obou stran, při které budou stanoveny jasné podmínky. Resort obrany dále uvádí, že všechny pozemky jsou stále ve vlastnictví České republiky a budou využívány jak americkými, tak českými vojáky společně a za stanovených podmínek.

USA zároveň nemá s touto dohodou automatické právo na umístění svých vojáků na českém území (.pdf, str. 3). Tento krok by musel stále schválit český parlament podle článku 43 Ústavy, tak jako doposud. Na základě stejného článku pak rozhodovací pravomoc v této oblasti přísluší i samotné vládě, a to v případě, že se jedná o pobyt, jehož délka nepřesahuje 60 dnů a který probíhá v rámci „plnění závazků z mezinárodních smluv o společné obraně proti napadení“. Vláda také dále rozhoduje „o účasti ozbrojených sil jiných států na vojenských cvičeních na území České republiky“, tedy o pobytu cizích vojáků na cvičeních v ČR (.pdf, str. 27).

Přístup vojáků do soukromých či veřejných prostor je pak stále upraven zákonem č. 222/1999 Sb., o zajišťování obrany České republiky, který ukládá právnickým a fyzickým osobám povinnost poskytnout prostředky v jejich vlastnictví k obraně státu na výzvu krajského vojenského velitelství či na výzvu obce s rozšířenou působností.

Přestože DCA dává Spojeným státům právo zažádat o poskytnutí prostor pro své účely, žádost bude muset být zpracována pomocí platných předpisů České republiky. Stejně tak se bude na pobyt amerických vojsk na českém území stále vztahovat Ústava, dle které musí k tomuto pobytu poskytnout souhlas obě komory Parlamentu, případně jej bude muset schválit vláda. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.