Poslanec Karel Havlíček mluví o konsolidačním balíčku a s ním souvisejícím snižováním schodku státního rozpočtu. Zmiňuje, že představitelé hnutí ANO v minulosti uváděli, že by schodek státního rozpočtu snižovali tempem 50 miliard korun ročně. Poté podotýká, že Fialova vláda tvrdila, že chce deficit snižovat o 90 až 140 miliard Kč za rok, což podle Havlíčka nezvládne. Následně poukázal na to, že vládní plán na snížení deficitu v příštím roce nakonec odpovídá tomu, co podle něj již dříve navrhovalo ANO.

Deficit

Nejprve uveďme, že strukturální schodek (saldo) je deficit očištěný od vlivu hospodářského cyklu (.pdf, str. 9) a jednorázových a přechodných operací (.pdf, str. 17), které mají pouze dočasný dopad na rozpočet (jako např. výdaje na odstranění následků přírodních pohrom apod.). Strukturální saldo se proto považuje za ukazatel nastavení rozpočtové politiky.

Zmiňme, že hospodaření státního rozpočtu na konci srpna skončilo prozatím v deficitu 194,6 mld. korun. Ministerstvo financí pak na konci srpna 2023 vládě předložilo návrh rozpočtu na rok 2024 se schodkem ve výši 252 miliard Kč (.docx). Již v květnu však Fialův kabinet představil konsolidační balíček, jehož cílem je právě snížení strukturálního deficitu (.pdf, str. 220).

Vyjádření hnutí ANO

Toto úsporné řešení však kritizuje opozice. Ještě před představením balíčku se Karel Havlíček vyjádřil tak, že se na snižování schodku „dá najít“ 40 až 50 miliard Kč ročně. Odvolával se přitom na zvýšení spotřebních daní a úspory na jednotlivých ministerstvech. Dále uvedl, že se na jednání stínové vlády hnutí ANO dohodl se stínovými ministry na tom, že každý z nich připraví seznam agentur nebo organizací patřících pod jednotlivé resorty, které by se daly zredukovat nebo propojit.

Podobně se vyjádřil také v rozhovoru pro Radiožurnál 19. května 2023, ve kterém komentoval úsporný balíček a reformu důchodového systému. Opět tvrdil, že by hnutí ANO strukturální schodek snižovalo o 40 až 50 miliard korun ročně. O tom, že by snižování schodku probíhalo tempem 40 až 45 mld. Kč ročně, mluvil Havlíček také v rozhovoru pro Seznam Zprávy.

Dřívější vyjádření Fialovy vlády

Premiér Petr Fiala ještě před sněmovními volbami v říjnu 2021 tvrdil, že by jeho koalice chtěla ušetřit každým rokem 100 miliard korun. Naznačoval přitom, že se jedná pouze o šest procent výdajů státního rozpočtu, které by tak podle něj stát měl dokázat ušetřit. Po volbách pak ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS) mluvil o 80 miliardách, což označoval za kompromis domluvený uvnitř nové vlády. Tyto částky nicméně zmiňoval ještě před začátkem ruské invaze na Ukrajinu.

V listopadu 2022 ministr Stanjura a později i předseda vlády Fiala uváděli, že Ministerstvo financí připravuje plán na snížení státních výdajů o 70 miliard korun. Fiala následně upřesnil, že o tuto částku hodlá snížit schodek státního rozpočtu na rok 2024. Stejný závazek o snižování strukturálního deficitu obsahoval i jeden z dokumentů Ministerstva financí z konce letošního března (.pdf, str. 7).

V rámci zmíněného konsolidačního balíčku kabinet v květnu 2023 navrhl, že se schodek v roce 2024 sníží o 94,1 miliard Kč. Nejedná se však o meziroční změnu, ale o změnu vůči hypotetickému stavu, kdy by Fialova vláda s tímto balíčkem nepřišla. Z balíčku vyplývá, že by měl schodek v příštím roce klesnout na 210 mld. Kč – tj. o 85 miliard v případě dodržení plánovaného schodku pro letošní rok (.pdf, str. 742 z 1312).

Podle stejných plánů pak v roce 2025 měl deficit klesnout o 53,4 mld. Kč. Ani v tomto případě se však nejedná o meziroční změnu. V letech 2024 a 2025 měla opatření snížit strukturální deficit dohromady o 147,5 mld. Kč. Pozdější verze balíčku, kterou vláda předložila Sněmovně na konci června, počítá s poklesem schodku o 97,7 mld. Kč v roce 2024 a o dalších 53,0 mld. Kč v roce 2025, tedy dohromady za oba roky o 150,7 mld. Kč (.pdf, str. 270, 726 z 1312).

Vládní dokumenty ke konsolidačnímu balíčku v této souvislosti také říkají, že cílem daného návrhu je snížit schodek o 97,7 mld. Kč v roce 2024 a „150,7 mld. Kč v roce 2025“ (.pdf, str. 742 z 1312) – zjevně právě ve srovnání se stavem, kdyby vláda žádný balíček nepředstavila. Podobně se v květnu na svém webu vyjádřilo i hnutí STAN, které tehdy doslova uvedlo, že se díky konsolidačnímu balíčku schodek sníží přibližně o 150 miliard Kč „ročně“.

Návrh rozpočtu na rok 2024

Jak jsme zmínili v úvodu, Ministerstvo financí později, na konci srpna 2023, vládě předložilo definitivní návrh rozpočtu na rok 2024, který počítá s celkovými příjmy ve výši 1,921 bilionu Kč a výdaji ve výši 2,173 bilionu Kč. Schodek rozpočtu je tak v tomto dokumentu naplánován na 252 mld. Kč (.zip, dokumentC_01_návrh zákona o SR.docx, str. 1). Jak jsme naznačili výše, plánovaný deficit pro letošní rok 2023 přitom činí 295 mld. Kč. Pokud tedy vláda tento plán dodrží, schodek se meziročně sníží o 43 miliard korun.

Shrnutí

Karel Havlíček jakožto stínový premiér a ministr průmyslu a obchodu v minulosti opakovaně prohlásil, že by stínová vláda hnutí ANO snižovala schodek státního rozpočtu o přibližně 40–50 miliard korun ročně. Následně poukazuje na plány vlády na meziroční snížení deficitu, přičemž z konsolidačního balíčku vyplývá, že by díky němu měl schodek v roce 2024 činit 210 mld. Kč, a meziročně tak klesnout o 85 mld. korun.

Vládní návrh rozpočtu na příští rok nicméně počítá s vyšším schodkem, a to ve výši 252 miliard. Pakliže kabinet nepřekročí plánovaný deficit na letošní rok, meziročně by měl rozpočtový deficit klesnout o 43 miliard korun, tedy skutečně přibližně o částku, o které dříve mluvil Karel Havlíček jakožto představitel opozice.

Poslanec Havlíček tedy nadhodnocuje plán vlády na meziroční snižování deficitu státního rozpočtu a uvádí nepřesnou horní hranici. Má nicméně pravdu v tom, že se ambiciózní záměr Fialova kabinetu do návrhu rozpočtu na rok 2024 nakonec nedostal. Také správně uvádí, že rozpočet počítá s meziročním snížením schodku o 43 mld. Kč, tedy přibližně ve výši, o které dříve mluvilo hnutí ANO. Jeho výrok tak hodnotíme jako pravdivý s výhradou.

Prezident Petr Pavel odpovídá na otázku, zda se na Pražském hradě nedějí věci, o kterých veřejnost neví. Redaktorka totiž naráží na zářijové personální změny, kvůli kterým podle ní nebyli novináři ze situace „moc moudří“. Dále zmiňuje, že se pouze dozvěděli o konci Markéty Řehákové na pozici ředitelky tiskového odboru, a dodává, že hlavu státu na jeho pracovní cestu do USA nakonec nedoprovodila. Pavel následně popsal uskutečněné změny a přiblížil, že si Řeháková nestihla zařídit vízum, jelikož v té době byla na dovolené v Indii, a k delegaci se tak nemohla připojit.

Změny na Hradě

Hrad 5. září oznámil, že Linda Jozwiak Kopecká končí na pozici ředitelky Kabinetu prezidenta republiky. Odbor komunikace jako důvod uvedl, že k tomu došlo v „návaznosti na uvažované změny“, které souvisí s jejím pracovním zařazením. Podle odboru bylo součástí rozhodnutí také „přihlédnutí k jiné pracovní nabídce“, kterou měla Jozwiak Kopecká údajně obdržet.

Současně Hrad ohlásil, že vedoucí Kanceláře prezidenta republiky Jana Vohralíková rozhodla, že tisková mluvčí prezidenta a ředitelka tiskového odboru budou nově dvě samostatné pracovní pozice – do té doby je obě zastávala právě Markéta Řeháková. Příčinou této změny mělo být „velké množství vykonávané agendy“ a pracovní vytížení Řehákové. Ta ke dni publikace námi ověřovaného rozhovoru nicméně stále byla Pavlovou mluvčí.

Na této pozici poté skončila až na začátku října, přičemž k ukončení jejího pracovního poměru mělo podle informací Deníku N dojít dohodou. Na twitteru (nyní X) pak Řeháková uvedla, že důvodem jejího odchodu je „snaha předejít spekulacím o uspořádání vztahů uvnitř prezidentské kanceláře.“

7. září také ČTK informovala o tom, že s platností k 5. září byl zrušen i Kabinet prezidenta, který byl nahrazen sekretariátem. Jeho vedoucí se stala Lucie Obdržálková, která s Pavlem spolupracovala už během jeho volební kampaně. Webové stránky Hradu uvádí, že sekretariát ve spolupráci s ostatními útvary Kanceláře zajišťuje „denní výkon funkce prezidenta republiky a plní další úkoly podle jeho přímých pokynů.“

Média a „mocenský boj“

Již 5. září Seznam Zprávy popsaly, že jsou personální změny důsledkem dlouhodobě vypjaté atmosféry na Pražském hradě, respektive v prezidentské kanceláři. Již v červnu totiž tento server uvedl, že se vytvořily dvě „mocenské skupiny“ – jedna kolem kancléřky Vohralíkové a druhá kolem lidí, kteří s Pavlem spolupracovali již během kampaně. Do druhého tábora pak měla patřit právě Řeháková a Jozwiak Kopecká.

O tomto mocenském souboji informoval také Deník N, který do skupiny kolem Vohralíkové přiřadil také prezidentova přítele a poradce Petra Koláře. V opačném „týmu“ poté měl být i šéf poradců Tomáš Richter. Ten 6. září Seznam Zprávám potvrdil, že se jeho působení na Hradě chýlí ke konci. O svém konci řekl, že jeho „cílem bylo vybrat, poskládat, sladit a zkoordinovat tým expertů, kteří budou poskytovat své odborné služby prezidentovi a relevantním ředitelům odborů.“ Podle Richtera během podzimu dojde ke splnění tohoto závazku.

Zmiňme, že podle zdrojů Deníku N Jozwiak Kopecká žádnou pracovní nabídku nedostala. Lidé z Hradu uvedli, že jim rozhodnutí o jejím konci bylo odůvodněno překračováním pravomocí ze strany bývalé ředitelky Kabinetu. Deník tak uvádí, že „není vůbec jasné, kvůli čemu Jozwiak Kopecká končí a čeho se měla dopustit.“ Server Neovlivní nicméně napsal, že bývalá šéfka kabinetu hlavu státu zavalovala velkým počtem schůzek, z nichž nebyly všechny potřebné. Řeháková pak podle citovaného zdroje nemá dost zkušeností pro vedení tiskového odboru.

Dodejme, že podle Hospodářských novin tyto personální změny připomínají nástup Vohralíkové na post vedoucí kanceláře Senátu před čtyřmi lety, kdy postupně vyměnila třetinu zaměstnanců.

Závěr

Na začátku září tedy skutečně došlo ke dvěma personálním změnám. Na postu vedoucí Kabinetu prezidenta skončila Linda Jozwiak Kopecká a funkce ředitelky odboru komunikace a tiskové mluvčí, které obě zastávala Markéta Řeháková, byly poté rozděleny do dvou. Řeháková nicméně ke dni zveřejnění námi ověřovaného rozhovoru stále zastávala roli tiskové mluvčí Petra Pavla. Jeho výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Prezident Petr Pavel mluví o soudu mezi dvěma energetickými společnostmi, které se účastní tendru na dostavbu jaderného bloku elektrárny Dukovany. Americká firma Westinghouse tvrdí, že vlastní duševní práva na technologie, které používá její jihokorejský konkurent KHNP (Korea Hydro & Nuclear Power). Zmiňme, že tendru na dostavbu elektrárny Dukovany se kromě společností Westinghouse a KHNP účastní ještě francouzská EDF.

Firma Westinghouse se v žalobě, kterou v říjnu 2022 podala k federálnímu soudu v USA, odkazuje na skutečnost, že firmě KHNP pomohla s vývojem jejích prvních reaktorů. KHNP ale tvrdí, že jejich současná technologie se od původní značně liší a porušení duševního vlastnictví se tak nedopustila.

V žalobě Westinghouse uvádí, že vývoz technologií KHNP do zahraničí by měly schvalovat americké úřady, a to právě vzhledem k předchozí pomoci s vývojem. Podle korejských médií chce americká společnost těmito kroky zabránit KHNP, aby mohla nabízet jaderné reaktory Polsku, Česku, a také některým dalším zemím.

Žalobou se zabýval americký federální soud ve Washingtonu. Ten v září 2023 návrh společnosti Westinghouse odmítl a uznal argument KHNP, že pravomoc vymáhat vývozní omezení byla delegována výhradně na amerického ministra spravedlnosti. Soukromá firma Westinghouse, která není vládním subjektem, tak „nemá právní základ pro vymáhání jakýchkoliv opatření vůči společnosti KHNP,“ popisuje korejský zpravodajský server rozhodnutí soudu.

Soud se ale nijak nevyjádřil k tomu, zda KHNP používá technologii firmy Westinghouse, a jestli tak porušila její duševní vlastnictví. Westinghouse už navíc avizovala, že se proti rozhodnutí soudu odvolá.

Doplňme, že mezi společnostmi rovněž probíhá arbitrážní řízení u Korejského výboru pro obchodní arbitráž (KCAB), které je na soudním řízení v USA nezávislé.

Závěr

Federální soud v USA tedy odmítl žalobu společnosti Westinghouse, kterou podala na jihokorejskou KHNP. Americká firma se domáhala toho, aby vývoz technologií KHNP schvalovaly americké úřady, a to kvůli předchozí pomoci s vývojem. Soud však žalobu odmítl s argumentem, že soukromá firma Westinghouse nemá právní základ pro vymáhání opatření vůči KHNP. Společnost následně avizovala, že se proti rozhodnutí chystá odvolat. Výrok prezidenta Pavla tak hodnotíme jako pravdivý.

Prezident Petr Pavel v rozhovoru popisoval svůj názor na to, zda má mít v Rusku Česká republika i nadále velvyslance. Pro kontext uveďme, že českým velvyslancem v Moskvě je oficiálně Vítězslav Pivoňka, který byl do této funkce jmenován v říjnu 2018. Podle zvyklostí měl na tomto postu skončit po čtyřech letech, tedy na konci roku 2022. 

Ministr zahraničí Jan Lipavský tehdy ovšem rozhodl, že Pivoňka na postu zůstane, což zdůvodňoval právě tím, že by při jmenování nového velvyslance muselo Česko požádat Rusko o souhlas. Přestože podle webu Ministerstva zahraničí Pivoňka velvyslancem stále je, podle informací médií od začátku roku 2023 pobývá v Praze, nikoli v Moskvě, a ambasádu řídí nižší diplomat Jiří Čistecký. Právě v této souvislosti se tak začalo diskutovat o tom, zda nového velvyslance jmenovat nebo ne.

Podívejme se nyní podrobněji na proceduru jmenování velvyslance, přesněji jmenování tzv. mimořádného a zplnomocněného velvyslance, který stojí v čele velvyslanectví. V jednom z prvních kroků Ministerstvo zahraničí navrhuje jméno daného diplomata vládě. Pokud kabinet tento návrh schválí, předloží ho k podpisu prezidentu republiky. Ten poté „velvyslance jmenuje s kontrasignací tedy podpisem předsedy vlády.“

Pokud navržená osoba prošla tímto procesem, její životopis ČR posílá hostitelské zemi ke schválení. V případě, že přijímající stát s návrhem souhlasí, vydá tzv. agrément. Upřesněme, že agrément vydává obvykle vláda. Ačkoli např. v Česku kromě premiéra podepisuje tento dokument i prezident, v ruských zdrojích se nám zmínky o prezidentském podpisu najít nepodařilo (.pdf, str. 306, 358).

Po získání zmiňovaného souhlasu úřad prezidenta ČR následně vyhotoví pro daného velvyslance pověřovací listiny, které musí předat hlavě státu hostitelské země. Dnem předání pak oficiálně začíná velvyslancova mise. 

V případě, že tedy bude Česko chtít jmenovat nového velvyslance v Moskvě, bude muset zaslat Ruské federaci žádost ke schválení. Z dostupných zdrojů vyplývá, že žádost směřuje k vládě, ne přímo k samotnému prezidentovi Ruska. Z uvedených důvodů tak výrok hodnotíme jako pravdivý s výhradou. Na závěr však doplňme, že se nový velvyslanec bude muset setkat s ruským prezidentem a slavnostně mu předat pověřovací listiny. 

Petr Pavel zde reagoval na otázku, jestli je podle něj Rada bezpečnosti OSN funkční, když na jejím zasedání vystupuje ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov a před ostatními zeměmi šíří „ohnutá fakta o ruské agresi na Ukrajině“. Ve své odpovědi Pavel nejdříve zmiňoval, že Rada bezpečnosti svým způsobem ochromená je. Dále pak mluvil mj. o tom, že podle něj způsob vyjadřování Sergeje Lavrova na zářijovém jednání Rady ukazuje, že Rusko není připravené k jednání a k míru.

Lavrov o Ukrajině

Sergej Lavrov ve svém projevu 20. září 2023 uvedl, že ukrajinská vláda je složena z neonacistů a rusofobů, kteří nelegitimně převzali moc a kteří nereprezentují zájmy obyvatel Donbasu a Krymu (.pdf, str. 20–23).

Mluvil také o tom, že v roce 2014 tehdejší nové vedení země oznámilo, že jeho „hlavní prioritou je potlačení práv rusky mluvících občanů Ukrajiny“. Proti těm, kteří tuto novou vládu odmítli, pak byla podle Lavrova zahájena „kárná operace“.

Ruský ministr zahraničí vysvětloval, že právě v reakci na to Krym a Donbas uspořádaly referenda, která podle něj byla „v plném souladu se zásadou rovných práv a sebeurčení národů“, která jsou zakotvena Chartě OSN. V této souvislosti se následně odkazoval na deklaraci OSN o zásadách mezinárodního práva z roku 1970. Ta dle jeho slov uvádí, že se zásada územní celistvosti vztahuje jen na „státy, které se chovají v souladu se zásadou rovných práv a sebeurčení národů (…) a mají tedy vládu zastupující veškerý lid náležející k danému území“. Zároveň s tím Lavrov upozorňoval, že podle něj současné ukrajinské vedení nezastupuje obyvatele Donbasu a Krymu a porušilo jejich právo na sebeurčení.

Z výše popisovaných vyjádření tak vyplývá, že se dle Lavrova zásada územní celistvosti na Ukrajinu nevztahuje a platí jen pro ostatní státy. Pro úplnost je zde vhodné připomenout, že se v Chartě OSN všichni členové Organizace spojených národů, včetně Ruska, zavázali, že nepoužijí sílu „proti územní celistvosti nebo politické nezávislosti kteréhokoli státu“ (.pdf, str. 9).

Lavrov o ruské agresi

Prezident Pavel dále poukazuje na vyjádření Sergeje Lavrova o ruské agresi proti Ukrajině. Lavrov měl na zářijovém jednání Rady bezpečnosti mluvit o tom, že „Rusko nepáchá agresi, ale vede operaci“. Přímo tato slova sice ruský ministr zahraničí nepoužil (.pdf, str. 20–25), poukazoval ovšem na to, že je podle něj agresorem naopak Kyjev.

„Dnes je rétorika našich odpůrců plná hesel jako ‚invaze‘, ‚agrese‘ a ‚anexe‘. O vnitřních příčinách problému a o tom, že po mnoho let pěstovali (vedení Ukrajiny, pozn. Demagog.cz) vyloženě nacistický režim, který otevřeně přepisuje výsledky druhé světové války a dějiny vlastního národa, neřeknou ani slovo,“ ohradil se Lavrov proti zmínkám o ruské agresi v projevech svých předřečníků (.pdf, str. 22). Mluvil také o tom, že Kyjev „zahájil válku proti velké části vlastního národa“ a porušoval minské mírové dohody (.pdf, str. 22–24).

Závěr

Shrňme tedy, že Sergej Lavrov na půdě Rady bezpečnosti OSN v září označil ukrajinskou vládu za nelegitimní. Zároveň zmiňoval, že současné vedení Ukrajiny nezastupuje obyvatele Donbasu a Krymu a porušilo jejich právo na sebeurčení. Právě z těchto důvodů se tak podle něj na Ukrajinu nevztahuje zásada územní celistvosti, kterou se Rusko zavázalo dodržovat v Chartě OSN.

Ve svém projevu se Sergej Lavrov také ohradil proti tvrzení některých jiných řečníků, že je Rusko na Ukrajině agresorem. Konkrétně se odvolával na to, že podle něj byl ukrajinský režim dlouhodobě „nacistický“, „přepisoval dějiny vlastního národa“, a sám proti jeho části „zahájil válku“. Výrok Petra Pavla tak hodnotíme jako pravdivý – přesněji jako pravdivý s výhradou, protože Sergej Lavrov nepoužil přímo slova, že „Rusko nepáchá agresi, ale vede operaci“, jak jej cituje Petr Pavel.

Petr Pavel reaguje na otázku ohledně možných změn podoby a fungování Rady bezpečnosti OSN (RB), o kterých na jejím zasedání 20. září mluvil ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj. Prezident Pavel odpovídá, že před několika lety se o potenciální reformě RB mluvilo pouze neurčitě, a podotýká, že skoro všechny státy patřící do Rady nyní nutnost úpravy jejího fungování podpořily. Podle něj jde o signál, že se na debatách ohledně možných změn budou návrhy projednávat vážněji než doposud.

Rada bezpečnosti

Nejprve představme Radu bezpečnosti, která je jedním z hlavních orgánů Organizace spojených národů. Jak napovídá už její název, podle charty OSN má Rada na starosti udržování mezinárodního míru a bezpečnosti (.pdf, str. 19–20). Jako jediný orgán OSN má přitom RB oprávnění přijímat rozhodnutí, která jsou následně pro všechny členské státy závazná (.pdf, str. 8), a v případě potřeby i vynutitelná silou.

Rada bezpečnosti má celkem 15 členů. Pět z nich je stálých, zatímco zbývajících deset volí Valné shromáždění OSN (tedy shromáždění všech členských zemí) na období dvou let.

V případě, kdy Rada rozhoduje jen o procedurálních otázkách (např. o schvalování schůzí atp.), pro odsouhlasení věci stačí, aby zvedlo ruku libovolných devět států ze zmíněných patnácti (.pdf, str. 71). V případě rozhodování o „podstatných otázkách“ je nicméně ke schválení nutné, aby kladně hlasovalo nejméně devět zemí, ale žádný z pěti stálých členů nehlasoval proti (.pdf, str. 4, 8). Stálí členové tak mají právo veta, jehož prostřednictvím mohou zvrátit rozhodnutí RB.

Ministerstvo zahraničních věcí v této souvislosti uvádí, že „v posledních letech sílí tlaky na reformu Rady bezpečnosti – jak na její rozšíření, tak na změnu rozhodovacího mechanismu včetně práva veta a jejích pracovních metod“. Zmiňme, že právo veta se stalo problematickým například i kvůli tomu, že Rusko v roce 2022 vetovalo návrh rezoluce kritizující ruskou invazi na Ukrajině a také rezoluci, která navrhla odsoudit anexi čtyř ukrajinských regionů jako porušení mezinárodního práva.

Stálými členy Rady bezpečnosti jsou kromě Ruska a Číny, které zmiňuje prezident Pavel, také Francie, Velká Británie a USA. Zvolenými členy jsou v současnosti Albánie, Brazílie, Ekvádor, Gabon, Ghana, Japonsko, Malta, Mosambik, Švýcarsko a Spojené arabské emiráty.

Vyjádření stálých členů

Přepis zmiňovaného proslovu Volodymyra Zelenského a další záznamy z jednání RB z 20. září je možné najít na webových stránkách OSN (.pdf; .pdf). Pro úplnost doplňme, že debaty na tehdejší schůzi se účastnil i sám Petr Pavel. Ve stejné době nicméně proběhlo i Valné shromáždění OSN, a v našem odůvodnění se tak zaměříme i na to, jak se členové Rady bezpečnosti o její reformě vyjadřovali na této akci.

Zástupci Spojených států přímo na jednání Rady tuto reformu nekomentovali (.pdf; .pdf), na Valném shromáždění o ní nicméně mluvil prezident USA Joe Biden. Odvolával se například na své starší vyjádření ohledně nutnosti zvýšit počet stálých i nestálých členů RB. Podle jeho nynějších slov je přitom také potřeba, aby OSN byla schopná dostat se z patové situace, která „často brzdí pokrok a blokuje konsenzus v Radě“ (.pdf, str. 3). Zjevně tak poukazoval právě na situace, kdy Rusko v RB blokovalo některé rezoluce.

Rusko zastupoval ministr zahraničních věcí Sergej Lavrov, který ve svém projevu před Valným shromážděním mluvil zejména o tom, že Západ podle něj porušil svůj slib, že se nebude rozšiřovat Severoatlantická aliance (NATO). Díle například zmínil, že je podle něj nutné rozšířit Radu bezpečnosti tak, aby v ní měly spravedlivější zastoupení zejména asijské, africké a latinskoamerické státy. Zároveň ale uváděl, že pokusy o reformu fungování OSN podkopávají účel, za kterým byla vytvořena (.pdf, str. 9).

Čínskou lidovou republiku na jednání Rady bezpečnosti zastupoval náměstek ministra zahraničních věcí Ma Čao-sü, o změnách ve fungování Rady ale ve svém vystoupení nemluvil (.pdf, str. 27–28). Podobně tomu bylo i v případě čínského viceprezidenta Chana Čenga, který pronesl projev před Valným shromážděním. V něm jen řekl, že by se OSN měla snažit dosáhnout pokroku ve všech třech svých hlavních pilířích, a to v oblasti bezpečnosti, rozvoje i ochrany lidských práv (.pdf, str. 4).

K reformě na schůzi RB (.pdf; .pdf) ani na Valném shromáždění nevyzvaly Velká Británie (.pdf) ani Francie (.pdf). Obě země však nedávno podpořily konkrétní podoby změn Rady bezpečnosti, díky kterým by měla být více akceschopná. Představitel Francie např. na začátku letošního září upozornil na francouzsko-mexickou iniciativu, jejímž cílem je, aby stálí členové nevyužívali právo veta v případě hlasování týkajících se „masových zvěrstev“ (.pdf).

Postoj volených členů

Dále se zaměříme na státy, které mají v současnosti v Radě bezpečnosti dvouletý mandát. O nutnosti reformovat RB mluvil (.pdf, str. 6) na Valném shromáždění prezident Albánie, podle kterého by se reforma OSN a jejich hlavních orgánů měla zaměřit na zvýšení schopnosti včas zasáhnout v případě ohrožení mezinárodního míru, bezpečnosti a rozvoje. Podle vyjádření prezidenta Brazílie pak RB ztrácí (.pdf, str. 6) svou důvěryhodnost kvůli válkám, které vedou stálí členové s cílem změnit režim či rozšířit své území. To je podle něj důvod, proč se Rada musí rozšířit a její procesy zefektivnit.

Prezident Ghany ve svém projevu sdělil (.pdf, str. 2–3), že je členství v RB pro Ghanu zklamáním. Uvedl také, že celá OSN včetně Rady bezpečnosti potřebuje reformu, aby skutečně odrážela princip demokracie, na kterém byla založena. Ve stejném duchu mluvil např. i přímo na jednání Rady (.pdf, str. 12).

Nutnost reformy, která by mj. vedla k větší efektivitě Rady bezpečnosti, tehdy zmiňoval i maltský premiér (.pdf, str. 16). Podobně se vyjadřoval i prezident Švýcarska (.pdf, str. 14). Zástupkyně Spojených arabských emirátů zase uvedla, že by tato země uvítala více reprezentativní RB a že by rozhovory o její reformě měly probíhat ve vážné atmosféře.

Také premiér Gabonu na Valném shromáždění prohlásil (.pdf, str. 15), že je nutné RB bez prodlení reformovat. Japonsko pak vyzvalo (.pdf, str. 8) k větší transparentnosti a rovnosti stálých a volených členů a také k omezení práva veta.

Zástupci Ekvádoru a Mosambiku o reformě Rady bezpečnosti na jejím jednání (.pdf; .pdf) ani na Valném shromáždění přímo nemluvili (.pdf). Prezident Mosambiku nicméně nastínil potřebu reformovat celou OSN (.pdf, str. 9). Již na začátku září také zástupce Ekvádoru, který tehdy hovořil i za všechny volené členy, vyzval k omezení používání veta, a to zejména v případech, kdy Rada bezpečnosti rozhoduje o opatřeních „zaměřených na prevenci masových zvěrstev“ (.pdf, str. 11–13).

Závěr

Z výše uvedených informací vyplývá, že představitelé Ruska a Číny na Valném shromáždění OSN v září tohoto roku o nutnosti adaptace či změn procesů Rady bezpečnosti skutečně nemluvili. Pro nutnost její reformy se přímo vyslovilo osm členů ze zbývajících 13, devátý stát, Spojené arabské emiráty, pak spíše obecněji zmiňoval „rozhovory o reformě“. V nedávné době podpořily změny v RB také Francie a Velká Británie, a také všechny státy s dočasným mandátem. Výrok z těchto důvodů hodnotíme jako pravdivý s výhradou.

Petr Pavel mluví o Organizaci spojených národů (OSN) v kontextu své cesty do USA, kde na Valném shromáždění vystoupil s projevem. V námi ověřovaném rozhovoru naznačil, že bychom neměli podceňovat roli této organizace a uvedl, že podle něj mezi Čechy panuje názor, že je OSN zbytečná, „k ničemu, Rada bezpečnosti bezzubá“. Prezident sice uznává, že např. v případě ruské agrese na Ukrajině je Rada bezpečnosti paralyzovaná, dodává ovšem, že OSN je dle jeho názoru „jediné globální fórum, kde se všechny státy mohou sejít a diskutovat o problémech“, což pokládá za nenahraditelnou záležitost.

OSN oficiálně vznikla 24. října 1945, kdy signatářské země ratifikovaly Chartu OSN (.pdf). Mezi 51 zakládajícími členskými zeměmi bylo kromě velmocí jako Čína, Francie, Sovětský svaz nebo USA také Československo, které při podepisování Charty zastupoval tehdejší ministr zahraničí Jan Masaryk. Dodejme, že Československo bylo spoluzakladatelem také Společnosti národů, předchůdce OSN (.pdf, str. 14).

Po zániku Československa pak musela nově vzniklá Česká republika požádat o připojení do OSN jako nový členský stát. Samostatné Česko je tak členem OSN od 19. ledna 1993.

Premiér Petr Fiala odpovídá na otázku, co si myslí o možném pokračování platnosti daně z neočekávaných či mimořádných zisků (tzv. windfall tax), a zdali by ji kromě bank a energetických společnosti neměly platit také další firmy, které ze zvyšování cen profitovaly. Předseda vlády poté upřesňuje, že se tato daň neodvíjí od inflace, ale je spíše reakcí na válku na Ukrajině a na její dopady.

Windfall tax

Daň z nadměrných zisků neboli tzv. windfall tax (někdy také válečná daň) je mimořádná daň dočasného charakteru, která je v platnosti od ledna 2023. Podrobnosti o návrhu na její zavedení v České republice představil ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS) v říjnu 2022. Ministerstvo se tehdy rozhodlo nepodat zcela nový návrh zákona, ale pouze předložit pozměňovací návrh (.docx) k projednávanému daňovému balíčku.

Podle zmíněného návrhu se windfall tax vztahuje na firmy z oblasti výroby a obchodu s elektřinou a plynem, bankovnictví, těžby fosilních paliv a výroby a distribuce ropných a koksárenských produktů. V případě společností z bankovního sektoru se daň týká jen těch, u nichž byly čisté úrokové výnosy v roce 2021 vyšší než 6 mld. Kč. V případě podniků z oblasti energetiky se posuzují celé holdingy, přičemž jejich čistý obrat v roce 2021 musí být vyšší než 2 mld. Kč (.pdf, str. 2).

Zdanění funguje (.docx, str. 9) jako 60% přirážka ke stávající 19% dani z příjmů právnických osob, a jak český název daně napovídá, aplikuje se na nadměrný zisk. Podle schváleného daňového balíčku platí v letech 2023 až 2025 (.pdf, str. 3).

Daň z nadměrných zisků a válka na Ukrajině

V odůvodnění zmíněného pozměňovacího návrhu stojí, že nadměrný zisk představuje „nestandardní nebo nespravedlivý zisk, který nevzniká z důvodu inovací či poskytování kvalitnějších služeb zákazníkům, nýbrž např. v důsledku rychlého růstu úrokových sazeb nebo cen energií, které byly vyvolány mimořádnou okolností“ (.docx, str. 9). Jako jednu z těchto mimořádných okolností návrh označuje právě válečný konflikt.

Pozměňovací návrh se poté odvolává na pracovní materiál Národní ekonomické rady vlády (NERV), kde jsou uvedeny principy windfall tax (.pdf). V něm se píše, že mimořádnou situací byl prudký růst cen energií, který byl zesílený ruskou invazí na Ukrajině. Růst inflace byl pak považován za jeden z dopadů této války (str. 1). Dokument rovněž uvádí, že v českém prostředí je daň z nadměrných zisků obdobou daně z válečných zisků (str. 3).

Podle Ministerstva financí bylo zavedení této daně reakcí vlády na potřebu dodatečných příjmů pro státní rozpočet, které by pokryly vyplácení mimořádných výdajů spojených s kompenzacemi vysokých cen energií. V prezentaci k zavedení daně pak resort uvedl, že se jedná o dočasný zdroj příjmů pro řešení energetické krize a dopadů ruské agrese (.pdf, str. 2). Zbyněk Stanjura windfall tax okomentoval následovně: „Kdyby nebylo Putinovy agrese na Ukrajině a souvisejících dopadů hlavně v oblasti cen energií, o žádné mimořádné dani bychom se dnes nebavili. Válka ale generuje nové výdaje za stovky miliard korun a ty nemůžou jít jen na vrub schodku státního rozpočtu.“

Dodejme, že např. server iRozhlas o windfall tax mluví jako o dani, která má firmám „odčerpat mimořádné zisky vyvolané válkou Ruska na Ukrajině.“ Podle srpnového vyjádření resortu financí by měl stát letos díky této dani vybrat 64,5 miliardy korun. Ministerstvo tak zlepšilo svůj odhad z dubna, podle kterého mělo do státního rozpočtu přitéct o 20 mld. Kč méně.

Závěr

Upřesněme, že ačkoliv růst cen energií nastal již před začátkem invaze na Ukrajinu, jejich vysoká cena je zároveň jedním z dopadů této války. Z vládních materiálů nicméně vyplývá, že daň z nadměrných zisků reaguje primárně na dopady konfliktu na Ukrajině. Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.

Premiér Petr Fiala odpovídá na otázku, co si myslí ohledně možného pokračování platnosti daně z neočekávaných či mimořádných zisků (tzv. windfall tax). Odpovídá, že vláda nastavila dobu jejího trvání na tři roky, a že změnu této doby kabinet neplánuje. V našem odůvodnění se tedy zaměříme na to, zdali je platnost této daně skutečně určena na tři roky.

Windfall tax

Připomeňme, že daň z nadměrných zisků neboli tzv. windfall tax (někdy také válečná daň) je mimořádná daň dočasného charakteru, která je v platnosti od ledna 2023. Podrobnosti o návrhu na její zavedení v České republice představil ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS) v říjnu 2022. Ministerstvo se tehdy rozhodlo nepodat zcela nový návrh zákona, ale pouze předložit pozměňovací návrh (.docx) k projednávanému daňovému balíčku.

Daň funguje jako 60% přirážka ke stávající 19% dani z příjmů právnických osob, a jak český název daně napovídá, aplikuje se na nadměrný zisk (.docx, str. 9). Ministerstvo financí si jejím zavedením slibovalo získat nový zdroj příjmů pro řešení energetické krize a dopadů ruské agrese na Ukrajině (.pdf, str. 2).

Windfall tax je poté uvalena na oblasti ekonomiky a firmy, které generují „neočekávaně vysoké zisky bez vlastního přičinění“ (.pdf, str. 2). Konkrétně se daň vztahuje na firmy z oblasti výroby a obchodu s elektřinou a plynem, bankovnictví, těžby fosilních paliv a výroby a distribuce ropných a koksárenských produktů. Co se týče bank, povinnost zaplatit daň z neočekávaných zisků vzniká v případě, že u nich byly čisté úrokové výnosy v roce 2021 vyšší než 6 mld. Kč. U energetických podniků pak jejich čistý obrat v roce 2021 musel být vyšší než 2 miliardy korun (.pdf, str. 2).

Platnost daně

Podle schváleného daňového balíčku windfall tax skutečně platí po dobu tří let, a to konkrétně od roku 2023 až do roku 2025 (.pdf, str. 13). Resort financí ve své prezentaci k zavedení opatření zdůrazňoval, že daň nebude platit retroaktivně pro rok 2022 (.pdf, str. 4) – o této možnosti totiž vláda také uvažovala. Pro období let 2023 až 2025 se Fialův kabinet rozhodl i přes to, že EU doporučovala uplatnit windfall tax během let 2022 a 2023.

Dodejme, že ministr financí Zbyněk Stanjura v letošním srpnu uvedl, že vláda zváží, zdali bude daň z mimořádných zisků platit i v příštích dvou letech. Nejpozději do konce roku má totiž skončit zastropování cen energií, a podle Stanjury už tak příjmy z windfall tax nebudou potřeba. Proti tomuto návrhu se ale vymezili vládní Piráti. V září poté Česká televize zjistila, že bude s největší pravděpodobností dodržena původní platnost daně, tedy i na následující dva roky, jelikož se proti záměru postavila koaliční KDU-ČSL a také hnutí STAN.

Závěr

Vláda tedy na podzim 2022 nastavila platnost tzv. windfall tax na tři roky, a to konkrétně na období let 2023–2025. Možnost zkrátit působení tohoto opatření navrhoval pouze ministr financí Stanjura, nicméně i přes jeho záměr bude daň zřejmě platit až do konce zmíněného období. Výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Burzovní ceny elektřiny a plynu se začaly zvedat v roce 2021 především v důsledku pandemie covidu-19, respektive z důvodu nedostatečných zásob plynu a vysoké poptávky elektřiny, která byla způsobena oživením ekonomik po pandemii covid-19. K výraznému růstu cen pak následně došlo také v roce 2022 kvůli ruské invazi na Ukrajinu. Ve zdražování však hrají roli i další faktory jako například růst cen emisních povolenek, které se promítají do nákladů dodavatelů nebo klimatické podmínky. Rekordní výše dosáhly ceny energií v létě 2022 kvůli zvýšené poptávce energie k chlazení. Zároveň se podle místopředsedy České elektroenergetické přenosové soustavy (ČEPS) Svatopluka Vnoučka snížila výroba energie ve vodních elektrárnách, což bylo zapříčiněno extrémním suchem.

Od ledna 2023 se nicméně ceny energií na burze začaly snižovat. Podle vyjádření Ministerstva průmyslu a obchodu byl tento trend způsoben především nahrazováním ruského plynu zkapalněným zemním plynem (LNG), snižováním spotřeby energií a také spouštěním provozu jaderných elektráren ve Francii. Ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela (STAN) však na začátku letošního roku uvedl, že „vzhledem k dlouhodobým nákupním strategiím obchodníků s energiemi se klesající ceny budou v cenících obchodníků projevovat postupně.“ Zástupce vrchního ředitele energetiky a jaderných zdrojů René Neděla pak přiblížil, že se ceny energií nemění tak rychle, protože obchodníci nakupují energie dopředu.

Podle odborníků klesající ceny naznačují, že energetická krize končí. Už v únoru letošního roku se odborníci na konferenci s názvem Očekávaný vývoj odvětví energetiky v ČR a ve světě shodli na tom, že ceny elektřiny a plynu budou i nadále klesat. Pražská energetická burza PXE poté odhadla, že ceny energií na velkoobchodním trhu v roce 2024 klesnou o 25 % a v roce 2025 o dalších 20 %. Dodejme, že někteří dodavatelé v nedávné době skutečně začali zlevňovat.

V únoru sestupný trend burzovní ceny elektřiny na příští rok odhadla také Česká národní banka (ČNB). Jako důvody snížených cen uvedla energetické úspory, dodávky plynu zajištěné z alternativních zdrojů nebo zvýšené zapojení obnovitelných zdrojů energie.

Ekonomický deník však v září upozornil na to, že vláda zvažuje snížit celkový objem plateb na podporu obnovitelných zdrojů energie a přenést část zátěže zpět na spotřebitele. Výsledné náklady na elektřinu by proto nemusely výrazně klesnout. U plynu ale na základě prognózy firmy Centropol Energy odhaduje zlevnění až o 25 %.

Podle srpnových vyjádření analytiků by nicméně ceny energií v těchto týdnech měly prozatím stále klesat. Např. výkonný ředitel Asociace nezávislých dodavatelů energií (ANDE) Jiří Gavor uvedl, že ceny neovlivní ani nedávné výkyvy na trhu, jelikož je dodavatelé určují na základě dlouhodobé vývoje dodávky na příští rok. Ten přitom podle něj zůstává příznivý.

Z dostupných zdrojů tedy vyplývá, že by velkoobchodní ceny energií na burze měly postupně klesat. Výrok Petra Fialy tak hodnotíme jako pravdivý.