Problematickou částí výroku Zuzany Kocumové je skutečnost, že z formy zavinění trestných činů dovozuje, zda jde o trestné činy tzv. korupční. Vytváří tak neexistující souvislost, neboť podle relevantních zdrojů lze pod činy s korupční činností spojené zařadit i některé nedbalostní trestné činy. Výrok je proto zavádějící.

Zastupitelé Libereckého kraje byli obžalovaní z trestného činu poškození povinnosti při správě cizího majetku z nedbalosti (§ 221 TZ) již v roce 2011, když měli během svého funkčního období v roce 2007 hlasovat pro prodej pozemků za nevýhodnou cenu a kraji tím způsobit škodu přesahující 3,5 milionu korun. Od té doby byl případ projednáván celkově třikrát u Okresního soudu v Liberci, dvakrát u Krajského odvolacího soudu v Liberci a jednou u Nejvyššího soudu. Posledním z těchto jednání bylo jednání z 15. září 2016, které kvůli doplnění dokazování vrátilo případ (tedy již počtvrté) Okresnímu soudu v Liberci. Nepadlo dosud pravomocné rozhodnutí, všichni obžalovaní jsou tedy doposud dle zásady presumpce neviny považováni za nevinné. V této části je tedy Kocumová korektní, případ byl řešen na okresní i krajské úrovni.

Zuzana Kocumová byla obžalována za porušování povinností při správě cizího majetku z nedbalosti, v jejím případě vědomé nedbalosti. Je potřeba zmínit, že trestní zákoník s pojmem "korupce" nepracuje, nelze tedy autoritativně vymezit ani "korupční trestné činy." Z odborné diskuze však vyplývá, že § 221 TZ je řazen mezi trestné činy, které můžou mít znaky korupčního jednání. Dokládají to mimo jiné o vládní zdroje, vládou iniciovaný Protikorupční program Správy hmotných rezerv nebo i metodika Transparency International (.pdf). Korupční trestné činy kategorizujeme dle korupční pohnutky, pohnutka však není předmětem dokazování a ani explicitně nevyplývá ze všech relevantních trestných činů. Zuzana Kocumová tak nedůvodně vytváří kauzalitu, která reálně neexistuje, proto svým výrokem zavádí.

Výbor pro zdravotnictví jako garanční výbor pro návrh zákona o návrhu jednal na 31. schůzi 30. března 2016. Vydal pak usnesení (.pdf), kde navrhuje hlasovací proceduru a stanoviska k jednotlivým pozměňovacím návrhům. Poslancům bylo doručeno 7. dubna 2016.

Problematický návrh poslance Marka Bendy, který úplný zákaz kouření v restauracích omezuje na prostory "s výjimkou stavebně odděleného prostoru vyhrazeného ke kouření", najdeme pod číslem K1. Tento pozměňovací návrh výbor nedoporučuje schválit. Stanovisko výboru připomenul i zpravodaj těsně před hlasováním o návrhu, poslanci tedy stanovisko výboru znali.

Ve stanovisku výboru se ale explicitně nepíše, že pokud by byl schválen pozměňovací návrh, který zavádí nutnost stavebních úprav, tak zákon nepodpoří. K návrhu pouze vyjádřil negativní stanovisko, tak jako k většině dalších návrhů. Podle usnesení z celkových 220 návrhů jich výbor doporučil ke schválení 51, zatímco 167 jich nedoporučil, ke zbylým dvěma nepřijal žádné stanovisko. Proto výrok hodnotíme jako zavádějící.

Výrok je hodnocen jako zavádějící, protože Babiš sice skutečně investuje v oblasti zdravotnictví (zejména do reprodukčních klinik) a tyto společnosti čerpají z veřejného zdravotního pojištění, ale do správních rad pojišťoven (které mohou mít vliv na jejich chod) dosazuje zástupce vláda jako celek a také Poslanecká sněmovna.

První část výroku je pravdivá – část soukromých úspor Andreje Babiše spravuje podle serverů Aktuálně.cz nebo iDNES.cz investiční fond Hartenberg Capital, který od května 2014 investoval do jedenácti soukromých společností podnikajících ve zdravotnictví.

V druhé části premiér sice uvádí správná fakta, prakticky se však o střet zájmů nejedná. Kontrolu zdravotních pojišťoven stanovuje zákon o Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky a zákon o resortních, oborových, podnikových a dalších zdravotních pojišťovnách. Do správní i dozorčí rady jednotlivých pojišťoven jmenuje vláda své zástupce.

Do správní rady VZP nominuje vláda deset členů a dalších dvacet volí poslanci podle poměrného zastoupení stran v Poslanecké sněmovně. Do správních rad ostatních pojišťoven jmenuje vláda pět členů. V obou případech přitom vláda členy správních rad jmenuje na návrh ministra zdravotnictví. Právě správní rada může ovlivnit uzavírání smluv a výši příspěvků zdravotnickým zařízením.

Pro složení dozorčích rad platí z hlediska nominací vlády stejná pravidla bez ohledu na zřizovatele. Z obou zákonů můžeme tedy shodně citovat: „Dozorčí radu tvoří tři členové, které na návrh ministra financí, ministra práce a sociálních věcí a ministra zdravotnictví jmenuje a odvolává vláda.“

Dozorčí rada dohlíží na dodržování právních a vnitřních předpisů pojišťovny a na její celkové hospodaření – za tímto účelem má oprávnění nahlížet do účetních dokladů pojišťovny. Zástupce ministerstva financí ovšem ze své pozice není schopen pomáhat firmám svého nadřízeného například k vyšším příspěvkům na zdravotní péči, navíc k přijetí rozhodnutí je potřeba nadpoloviční většina hlasů všech členů rady.

Střet zájmů tedy nemůžeme vidět ani ve faktu, že zmíněné kliniky čerpají prostředky z veřejného zdravotního pojištění. Například se Všeobecnou zdravotní pojišťovnou má uzavřenou smlouvu všech jedenáct zmíněných společností, což lze podle názvu společnosti dohledat zde.

K porozumění možného střetu funkcí senátora se nejprve podívejme do Ústavy. Podle § 21 zjistíme, že senátor nemůže být zároveň poslancem. Následující § 22 doplňuje, že s funkcí poslance nebo senátora je neslučitelný výkon úřadu prezidenta republiky, funkce soudce a další funkce, které stanoví zákon.

Dále se tedy podíváme do zákona o střetu zájmů. Podle § 5 odst. 3 je funkce neslučitelná s další funkcí vykonávanou v pracovněprávním vztahu nebo ve služebním poměru k České republice, pokud jde o funkce jmenované nebo o funkce, v nichž se při výkonu státní správy rozhoduje:

a) na ministerstvu nebo na jiném správním úřadu,

b) na státním zastupitelství nebo soudu,

c) v bezpečnostních sborech.

Hejtmana však volí ze svých řad zastupitelé kraje. Další limit je stanoven § 10 zákona o jednacím řádu Senátu, podle nějž senátor, který je členem vlády, nemůže být předsedou nebo místopředsedou Senátu ani členem jeho výboru nebo komise. Neexistuje však zákonný limit pro současný výkon funkce hejtmana a senátora.

Návrhů, na které naráží Čunek, bylo v minulosti několik. Ve volebním období 2002–2006 se jednalo o novelu zákona o obcích a souvisejících zákonů, která sice souběh funkcí nevylučovala, nicméně povolovala vykonávat sbíhající mandát pouze jako neuvolněný zastupitel a tedy bez nároku na finanční odměnu. Návrh však byl prezidentem Klausem vetován z důvodu, že fakticky takto souběh funkcí vylučuje. V roce 2014 proklamovala skupina 4 hejtmanů ČSSD záměr střet funkcí hejtmana a senátora přímo vyloučit, podporu našli i u předsedy vlády, nicméně avizované komplexní řešení v tomto směru patrně nepadlo na úrodnou půdu. V současném volebním období projednává Poslanecká sněmovna pouze klouzavý mandát poslanců, což se nicméně konfliktu hejtman-poslanec netýká.

Dodáváme, že v tomto volebním období je zároveň senátorem i hejtmanem pouze Lubomír Franc (královehradecký hejtman a senátor za obvod Náchod). Jiřímu Čunkovi však dáváme zapravdu, neboť zákon souběh nevylučuje, ačkoli se objevují návrhy na změnu příslušných zákonů.

Vládní seznam prioritních staveb zmiňuje onu jedenáctku projektů, jež mají vykoupeny pozemky a mají územní rozhodnutí.

"Navrhli jsme seznam 11 akcí, které jsou součástí páteřní sítě TEN-T, kde máme vykoupené pozemky. S výjimkou jediné jsou to stavby, které již mají alespoň územní rozhodnutí. Konkrétně jde o následující projekty:

Na D3 úsek Úsilné – Třebonín (Jihočeský kraj)

Na D6 obchvaty Lubence a Řevničova a spojení mezi Řevničovem a Novým Strašecím (Středočeský a Ústecký kraj)

Na D48 obchvat Frýdku-Místku (Moravskoslezský kraj)

Na D35 úsek mezi Opatovicemi nad Labem do Ostrova (Pardubický kraj)

Na D49 úsek Hulín – Fryšták (Zlínský kraj)

Na D55 obchvat Otrokovic (Zlínský kraj)

Na D11 úsek mezi Hradcem Králové a Smiřicemi (Královéhradecký kraj)

Na D1 úsek Říkovice – Přerov (Olomoucký kraj)

Část Pražského okruhu na Běchovice (Středočeský kraj a Praha) - zde se územní rozhodnutí stále čeká

Úsek silnice I. třídy Ostrava, prodloužená Rudná (Moravskoslezský kraj)

Modernizace železniční tratě mezi Sudoměřicemi a Voticemi (Středočeský a Jihočeský kraj)"

Problém se zastaralou metodou posuzování vlivů na životní prostředí (EIA) (web Ministerstva životního prostředí) je známý a hodně se o něm píše (rozhlas.cz,ministerstvo dopravy, idnes.cz, echo.cz).

Ze životopisu Kateřiny Konečné plyne, že se v roce 2002 stala poslankyní Poslanecké sněmovny ČR a rovněž to, že v současné době působí jako poslankyně Evropského parlamentu.

Vláda ve svém prohlášení explicitně vyjadřuje, že "její prioritou je dokončení jednání o transatlantickém obchodním a investičním partnerství mezi Evropskou unií a USA." Sama Konečná se na pozici české vlády ptala Sobotky dopisem v srpnu 2014. Ten jí ve stejném měsící odpověděl obecnou odpovědí, že vláda podporuje přijetí této smlouvy, nepodpoří však automaticky žádnou dohodu, která by vedla ke zhoršení pozice českých občanů.

Co se týče interpelací, europoslankyně zaměnila předsedu strany za poslance Josefa Nekla, který v této věci premiéra Sobotku interpeloval. Předseda strany Vojtěch Filip totiž v této věci premiéra neinterpeloval písemně ani ústně.

Obsahově interpelace odpovídá tomu, co Konečná popisuje - dotaz směřoval primárně na mandát náměstka Druláka pro vyjádření podpory ĆR Transatlantické dohodě v Bruselu. Vyjádření premiéra byla v tomto ohledu poněkud vágní a omezilo se na obecné fráze o zhodnocení prospěšnosti TTIP a nutnosti vést další vyjednávání.

KSČM také prostřednictvím svého místopředsedy Dolejše (15. září 2015 a 20. ledna 2015) navrhovala dvakrát sněmovně, aby se tímto bodem zabývala. Ani jednou se tak ovšem nakonec nestalo.

Fakticky má Konečná pravdu, že konkrétní informaci o mandátu pro vyjednávací komisi nezískala oslovením předsedy vlády přímo, v interpelaci jejího kolegy již byl premiér mírně konkrétnější (byť stále velice obecný). Je otázkou, zda je vůbec normální zveřejňovat mandát pro vyjednávání v jeho průběhu či dokonce před ním a nebylo-li by to kontraproduktivní vůči těmto jednáním.

Premiér Sobotka v rozhovoru prohlásil, že jeho další setrvání v čele ČSSD se bude odvíjet od výsledků podzimních krajských voleb. „Pokud bude důvěra voličů dostatečná, přijedu příští rok na jaře na sjezd, budu se ucházet o vedení strany a budu chtít vést sociální demokracii do příštích sněmovních voleb,“ uvedl Sobotka.

Sjezd ČSSD se koná každé dva roky. Poprvé byl Bohuslav Sobotka zvolen v roce 2011, kdy čelil protikandidátovi Michalu Haškovi. Poražený Hašek však posléze zvítězil ve volbě statutárního místopředsedy strany, když porazil Lubomíra Zaorálka, Zdeňka Škromacha a Davida Ratha.

Na dalším sjezdu v roce 2013 byl Sobotka jediným kandidátem na post předsedy a stejně tak Michal Hašek na pozici statutárního místopředsedy. Bojovalo se pouze o pozice pěti řádových místopředsedů, a to celkem z devíti kandidátů.

Poslední 38. sjezd se uskutečnil v březnu 2015 a Bohuslav Sobotka byl opět jediným kandidátem na předsedu. O pozici statutárního místopředsedy se ucházeli hned tři kandidáti - Jiří Dienstbier, Jeroným Tejc a vítězný Milan Chovanec.

Vzhledem k tomu, že na posledních třech sjezdech strany ČSSD bylo více kandidátů na pozici statutárních či řádových místopředsedů, hodnotíme výrok jako pravdivý. U pozice předsedy však není více kandidátů pravidlem, což dokazují sjezdy v letech 2013 a 2015.

Individuální dotace (nikoliv dary) jsou dle popisu vyhlášených Individuálních dotací JMK 2016 administrovány Odborem kanceláře hejtmana. Dotace jsou: „...určeny pro konkrétního žadatele z důvodů zvláštního zřetele hodných, a to zejména pro okruh projektů, které nejsou v předmětném období podporovány žádným z vyhlášených dotačních programů“. Pravidla administrace individuálních dotací upravuje interní předpis Krajského úřadu JMK „Obecná dotační pravidla pro poskytování dotací z rozpočtu JMK“. Ten na straně 7 konstatuje, že: „Žádost o individuální dotaci může žadatel podat nezávisle na vyhlášených dotačních programech. Účel, na který je požadována individuální dotace, musí naplňovat veřejný zájem a korespondovat s prioritami, opatřeními a aktivitami Programu rozvoje Jihomoravského kraje, případně s jinými rozvojovými dokumenty Jihomoravského kraje.“

Dle zákona č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení) v souladu s § 36 odst. 1. písm. c) rozhoduje o poskytování dotací a návratných finančních výpomocích nad 200 000 Kč zastupitelstvo kraje. Dle § 59 odst. 2. písm a) sledovaného zákona pak o dotacích do 200 000 Kč rozhoduje rada kraje.

Obecně lze konstatovat, že neurčitě vymezené účely a dále nespecifikované nároky na žadatele (kromě zákonných požadavků) umožňují radě kraje či zastupitelstvu kraje individuální dotace přidělovat „poměrně volně“.

Samotný výše uvedený předpis dále specifikuje postup Odboru kanceláře hejtmana při administraci sledovaných individuálních žádostí. Opět lze konstatovat, že odbor předkládá materiály (dotační žádosti) radě či zastupitelstvu kraje (dle výše žádané podpory). Za odbor tedy předkládá materiály jeho vedoucí. S ohledem na skutečnost, že odbor je přímo podřízen hejtmanovi a s ohledem na gesční rozdělení řízení úřadu je možné tvrdit, že materiály předkládá voleným orgánům hejtman.

Výrok na základě výše uvedeného hodnotíme jako pravdivý.

Do konce roku 2015 investoval stát do oprav silnic nižších tříd skutečně 7,5 miliardy korun. Premiér zmiňuje nevyčerpané finance ze zdrojů Státního fondu dopravní infrastruktury. Za rok 2014 fond nevyčerpal 4,4 miliardy korun, za rok následující se mu podařilo ušetřit další 3 miliardy. V součtu tedy stát na opravy silnic nižších tříd opravdu přispěl téměř 7,5 miliardami korun.

V tiskové zprávě (.pdf) MPSV uvádí, že na rok 2015 vláda přidala 720 milionů navíc na řešení krizové situace v dlouhodobě podfinancované oblasti sociálních služeb. Dále ve zmíněném roce vynaložilo ministerstvo na financování sociálních služeb celostátního či nadregionálního charakteru přibližně o 65 milionů více než v roce 2014 a několik milionů navíc na financování služeb regionálního charakteru - přesnou částku se nám však bohužel nepodařilo zjistit.

Na svém jednání 27. července 2016 pak vláda krajům poskytla 270 milionů na financování sociálních služeb. Dohromady tyto částky tedy přesahují výši jedné miliardy korun.

Informace o vlastnictví dálnic a silnic 1. třídy lze dohledat v zákoně o pozemních komunikacích č. 13/1997 Sb. Podle § 9 odst. 1 je vlastníkem dálnic a silnic I. třídy stát. Dále podle odst. 3 je „vlastník dálnice, (tedy v tomto případě stát) silnice nebo místní komunikace povinen vykonávat její správu zahrnující zejména její pravidelné a mimořádné prohlídky, údržbu a opravy (…)“ Pro tuto činnost je však Ministerstvem dopravy ČR zřízena státní příspěvková organizace Ředitelství silnic a dálnic, jehož činností je výkon vlastnických práv státu k nemovitostem tvořícím dálnice a silnice I. třídy.

Tento výrok hodnotíme jako pravdivý, protože přestože ŘSD má na starosti správu a údržbu dálnic a silnic I. tříd, je jeho zřizovatelem stát a je tedy zodpovědný za chod ŘSD a jeho práci.