Proti udělení statutu tržní ekonomiky Číně vystupuje Českomoravská konfederace odborových svazů. „Jsme proti čínskému dumpingu - Čína není tržní ekonomika,“ napsala na svém twitterovém účtu. Podle odborů by uznání statutu bylo likvidační hlavně pro evropské ocelářství. Stejné stanovisko zastává i Evropská odborová konfederace.

Firmy sdružené ve Svazu průmyslu a dopravy už však nemluví jednotně. Svaz provedl mezi svými členy anketu (.pdf) o jejich postoji k této záležitosti; ptal se, zda by jim vadilo neudělení statutu tržní ekonomiky. 64 % respondentům by nevadilo, kdyby Evropská komise neudělila Číně tento statut, 36 % by neudělení vadilo (s. 1). Jde přitom o posun oproti minulému roku, kdy se v anketě (.pdf) 60 % respondentů vyslovilo pro udělení statutu a 40 % proti (s. 1).

Pro udělení statutu tržní ekonomiky jsou podle Svazu některé firmy působící ve strojírenství, mezinárodním obchodu nebo elektrotechnické a elektroenergetické firmy.

Evropská komise v lednu 2016 zahájila diskusi o možném přiznání statutu tržní ekonomiky v případě Číny. Diskuse se však spíše vede o tom, jaká opatření má EU zavést po vypršení přístupového protokolu (.doc, str. 9) Světové obchodní organizace (WTO). Čína na základě tohoto protokolu není posuzována jako tržní ekonomika a EU tak při obchodování s Čínou může uplatňovat jistá ochranná opatření. V prosinci 2016 však zmíněný přístupový protokol vyprší a EU tak musí rozhodnout, jak bude k obchodu s Čínou přistupovat.

Komise analyzuje (.pdf, str. 3) tři hlavní možnosti:

1) žádnou změnu právních předpisů EU

2) odstranění Číny ze seznamu zemí bez tržního hospodářství bez dalších podmínek

3) odstranění Číny z tohoto seznamu a zavedení doprovodných opatření

Výrok hodnotíme jako zavádějící, neboť status tržní ekonomiky Čína získá pouze pokud splní konkrétní podmínky (.pdf, str.5). Podle komisařky pro obchod Cecilie Malmström by nic nedělání mohlo vést k závažným dopadům (.pdf, str. 4).

Řešení situace je v současné době v jednání. Očekává se, že Evropská komise přednese návrh řešení situace v červenci.

Nařízení Evropské unie určuje pět kritérií (.pdf, článek 2 písmeno c) nařízení Rady o ochraně před dumpingovým dovozem ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství - str. 5) tržní ekonomiky. Kritéria jsou následující:

- společnosti rozhodují o ceně, nákladech a vstupech na základě tržních signálů odrážejících nabídku a poptávku a bez zásadních zásahů státu v této záležitosti, přičemž náklady nejdůležitějších vstupů se v zásadě zakládají na tržní hodnotě

- společnosti vedou jednoznačné a jasné účetnictví prověřené nezávislými auditory v souladu s mezinárodní­mi účetními standardy a používané ve všech oblastech

- výrobní náklady a finanční situace společností nepodlé­hají podstatnému zkreslení způsobenému bývalým systémem netržního hospodářství, zejména pokud jde o odpisy aktiv, jiné odpisy, směnný obchod a zaplacení započtením

- společnosti podléhají právní úpravě úpadku a vlastnictví, která zaručuje právní jistotu a stabilitu pro fungování společností

- měnové přepočty se provádějí podle tržních směnných kursů

Čína zažádala v roce 2008 o zhodnocení svého statusu. Podle reportu EU však kritéria nenaplňuje (.pdf, str. 15). V současné době má problémy zejména s nedostatkem transparentnosti, dále v Číně fungují opatření, která mohou diskriminovat zahraniční společnosti. Dalšími překážkami jsou velké státní zásahy do ekonomiky a nedostatečná právní ochrana duševního vlastnictví.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, protože čínský přístupový protokol, podle kterého byla považována za centrálně plánovanou ekonomiku, vyprší koncem tohoto roku. Na základě něj mohly být při zjištění dumpingových dovozů uvaleny sankce vyšší, než pro ekonomiku označenou jako tržní.

Neférové dovozy, neboli dumpingové dovozy, spočívají v dovozu v cenách nižších, než je normální cena na daném domácím trhu. WTO nereguluje činnost podniků, které takto podlézá ceny, zaměřuje se jen na to, jak je vláda schopna reagovat na tyto dovozy a jak uplatňuje společné anti-dumpingové nástroje. Při podezření na dumpingový dovoz v EU se firma může obrátit taky na Evropskou komisi. Obecně pak při potvrzení tohoto "nefér dovozu" jsou na importní krajinu uvalena další cla, která pak uhradí celním úřadům poškozené zemi.

Konkrétně Dohoda (.doc, str.21) o zřízení WTO o dumpingu říká: “Smluvní strany uznávají, že dumping, jímž se zboží jedné země uvádí na trh druhé země za cenu nižší, než je jeho normální hodnota, je zavrženíhodný, působí-li, nebo hrozí-li způsobit podstatnou újmu výrobnímu odvětví existujícímu na území smluvní strany, nebo zdržuje-li citelně vybudování domácího výrobního odvětví.” Na dalších stranách široce popisuje vyšetřování dumpingu a způsob uvalení anti-dumpingového cla (hlavně strany 212-213).

Podle odstavce 15, části první (.doc, str.8) čínského přístupového protokolu byla Čína považovaná za netržní ekonomiku v anti-dumpingových procesech. V takových případech, kdy jsou ceny v zemích určované státem, je možné použít odlišnou metodologii pro výpočet normální hodnoty statku. Obecně tato metodologie vedla k vyšším anti-dumpingovým clům.

Vzhledem k tomu, že 11. prosince 2016 vyprší platnost této smlouvy a po tomto datu by se na Čínu měla při výpočtu anti-dumpingových cel vztahovat metodologie tržních ekonomik, mohou být opatření vůči Číně méně razantní, pokud se do daného data nedohodne Unie na dalším postupu.

Výrok hodnotíme jako pravdivý na základě dohledatelné nezávislé studie z dílny Economic Policy Insitute která odhaduje, že uznání Číny jako tržní ekonomiky může vést k ztrátě až 1,7 - 3,5 miliónů pracovních míst v EU. Na tu samou studii odkazuje například i portál euobserver.com, euractiv.com, nebo Evropská konfederace odborových svazů.

Např. mediální zpráva Deutsche Welle cituje vyjádření zástupců ocelářského průmyslu, kteří mluví o možné ztrátě statistíc pracovních míst v různých ekonomických sektorech a v ohrožení má být i 330 tisíc zaměstnanců v ocelářství. Odhad statisíc ztracených pracovních míst v Unii přinesl také svaz průmyslu Aegis.

Je tedy faktem, že různé odhady říkají, že v důsledku uznání Číny jako tržní ekonomiky může dojít ke ztrátě statisíc pracovních míst v Evropské unii, studie EPI pak mluví až o jednotkách milionů. Z tohoto důvodu je výrok hodnocen jako pravdivý.

Výrok hodnotíme jako neověřitelný, protože není možné posoudit míru polských obav v oblasti dodávek oceli a železné rudy z Ukrajiny a Ruska ve srovnání s případným vstupem Číny do skupiny tržních ekonomiky a důsledků, které to přinese. Nepodařilo se nám dohledat ani prohlášení polské strany k této věci z doby, kdy v Polsku byl na návštěvě ministr průmyslu a obchodu.

Polský vicepremiér a ministr pro místní rozvoj (ministerstwo rozwoju) Morawiecki 29. února 2016 prohlásil, že Polsko společně s dalšími státy EU bude vyvíjet aktivity v Evropské komisi s cílem omezit dumpingový dovoz oceli z Ukrajiny, Běloruska a Ruska. Dále prohlásil, že přiznání Číně statutu tržní ekonomiky by rovněž poškodilo polský průmysl dumpingovými cenami. Není zřetelné jasné, který dumpingový dovoz představuje pro Polsko větší problém.

Oficiální polská tisková zpráva z 5. února 2016 z jednání ministra Mládka a Morawieckého se pouze zaměřuje na prohloubení česko-polské spolupráce.

Čína si vytváří tzv. 16+1 Framework (CEEC - China and Central and Eastern European Countries), v rámci něhož spolupracuje s 16 státy ze střední a východní Evropy.

Mezi země z evropské šestnáctky patří: Albánie, Bosna a Hercegovina, Bulharsko, Chorvatsko, Česká republika, Estonsko, Maďarsko, Litva, Lotyšsko, Makedonie, Černá Hora, Polsko, Rumunsko, Srbsko, Slovensko a Slovinsko. Spolupráce probíhá na různých úrovních: v ekonomice (např. Čína podporuje výstavbu železnice mezi Srbskem a Maďarskem), ale také má jít např. o výměny lidí na stáže do institucí. Zatím proběhly 3 summity: v roce 2012 ve Varšavě, 2013 v Bukurešti, 2015 v Bělehradu. V roce 2016 se má uskutečnit summit v Litvě. Kromě toho však probíhají schůzky na úrovní ministrů (např. v lednu 2016 proběhlo setkání ministrů dopravy v Litvě) nebo i různých iniciativ (např. Fórum mladých politických lídrů Číny a zemí střední a východní Evropy v Pekingu 2015) a také bilaterální schůzky.

Jak vyplývá z dat Mezinárodního měnového fondu za rok 2015 publikovaných v dubnu 2016, Čína je podle výše HDP skutečně druhá největší světová ekonomika.

Největší ekonomikou jsou stále Spojené státy s hrubým domácím produktem ve výši 17 947 miliard dolarů, Čína následuje s 10 983 miliardami. Třetí je s velkým odstupem Japonsko, první pětku doplňují Německo a Velká Británie.

Měřeno paritou kupní síly je pak Čína dokonce největší ekonomikou světa.

Výrok je hodnocen jako pravdivý, protože přímé zahraniční investice z Číny do České republiky nejsou doposud příliš vysoké, od září 2015 začala ovšem skupina CEFC skupovat podíly v různých společnostech. Při návštěvě čínského prezidenta v Praze byl avizován významný balík investic, nicméně zda k nim dojde a v jaké výši, je otázkou do budoucna. Je tedy pravdou, že čínské investice jsou spojovány (přinejmenším mediálně) především s aktivitou společnosti CEFC, o jejímž pozadí existují jisté pochybnosti.

Pokud vyjdeme z nákupů společnosti CEFC v České republice, jde spíše o nákupy podílů v různých společnostech či nákupy realit, což samo o sobě není investicí ve smyslu vytvoření nového podniku, který vytvoří pracovní místa a odvádí příjmy do ekonomiky.

Přímé zahraniční investice Číny v České republice byly doposud poměrně malé - alespoň z pohledu procentního podílu na celkových zahraničních investic u nás. Data České národní banky pro rok 2014 uvádějí (poslední dostupná), že výše čínských investic dosáhla 947 milionů korun, což je srovnatelná výše např. s Ukrajinou a Portugalskem. Celkový objem investic pak dosáhl 1,3 bilionu korun (jde o tabulku 3.1. Stav přímých zahraničních investic v ČR podle zemí za rok 2014).

Společnost CEFC během posledního roku podílově vstoupila do společností Travel Service, do fotbalové Slavie, skupiny J&T Finance Group a pivovarů Lobkowitz. Výrazným nákupem byl i vstup společnosti do mediálních skupin Médea Group a Empresa Media, takto vlastní např. TV Barrandov či časopis Týden. Kromě toho investovala také do nákupu některých realit v Praze. Na konci března tohoto roku pak CEFC rozšířila svůj podíl ve skupině J&T Finance Group a potvrdila zájem o polovinu celé skupiny. Další ohlášenou akvizicí je strojírenská společnost Žďas.

Co se týká nejasného finančního pozadí skupiny CEFC, tak tuto otázku popsal server Hlídacípes.org, který zejména poukazuje na problematické dohledávání informací o této skupině z veřejných zdrojů. Uvádí:

" Majetková struktura společnosti CEFC China Energy Company Limited, jež nyní aktivně působí a investuje i v České republice, vede až ke dvojici společností s ručením omezeným, jejichž většinový vlastník či vlastníci nejsou známi a z dostupných zdrojů nejdou dohledat. Odpověď nepřináší ani pátrání přímo v Číně, konkrétně v údajích z portálu kreditních informací o zahraničních firmách SkyMinder.I to je důvod, proč se ve vztahu k CEFC spekuluje o tom, že firma má úzké vazby na čínské zpravodajské služby a Ústřední vojenskou komisi (tedy nejvyšší vojenský orgán pod vedením Komunistické strany Číny).

K dispozici je alespoň jedno jméno z konečných majitelů či podílníků: dohledat lze to, že po pěti procentech v obou společnostech s ručením omezeným, jež se jeví jako koneční vlastníci firmy, drží předseda CEFC China Energy Company Limited Jie Ťien-ming. "

Během návštěvy čínského prezidenta v Praze byly avizovány masivní investice v objemu 232 miliard korun během 4 let. Zda a v jaké výši k nim nakonec dojde, není možné v tuto chvíli odhadovat. Kromě této aktivity probíhají také další jednání, např. 13. května se setkali zástupci Czechinvestu v Číně s místními podnikateli ve snaze představit ČR jako ideální místo pro investování.

Czechinvest také zveřejnil data za rok 2015, kolik investic se podařilo jeho prostřednictvím do České republiky z Číny přitáhnout. Šlo o částku 1,1 mld. korun, což odpovídalo 3 % ze všech investic, které se podařily této instituci získat. Dodejme, že tato částka není definitivně jistá, jde o oznámené investiční záměry.

TTIP, neboli Transatlantická dohoda o obchodu a investicích, má být smlouvou, jejímž cílem je liberalizovat vzájemný obchod a investice mezi EU a USA. Jde tedy opravdu o jednání zahrnující i otázku celních tarifů či regulací. Stejně tak je cílem jednání o TTIP i zjednodušení přístupu na národní trh USA státům Evropské unie a naopak.

Pokud jde o otázku pravidel a standardů, je uváděno, že " společná obchodní zóna EU a USA (pozn. založená právě na TTIP) s intenzivní regulatorní spoluprací bude mít vysoké šance stát se referencí pro globální technologické standardy i pravidla." Proto jsou otázky regulací intenzivně řešeny (např. otázka bezpečnosti potravin či hygienických předpisů) a rozdíly mezi EU a USA jsou hlídány a odlišné americké standardy odmítány.

Jak však pravdivě zmiňuje ministr Mládek, existuje zároveň i jednání o dohodě tzv. Transpacifického partnerství (TPP), které bylo vyjednáváno mezi USA a jedenácti státy Asie a Ameriky (Japonsko, Brunej, Malajsie, Vietnam, Singapur, Austrálie, Nový Zéland, Kanada, Mexiko, Chile a Peru). Tato smlouva byla podepsána již v únoru 2016 a nyní ji čeká dvouleté ratifikační období. Je tedy možné, že seskupení 12 států (40 % světové ekonomiky) bude mít oproti TTIP (a tedy i možnému vlivu EU na standardy světového obchodu) mnohem dřívější a silnější vliv.