Tento výrok můžeme označit za pravdivý. V Kraji Vysočina opravdu nalezneme přesně 704 obcí (1. 1. 2016).

KrajPočet obcí

Jihočeský

623Jihomoravský672Karlovarský134 Kraj Vysočina704 Královéhradecký

448Liberecký

215Moravskoslezský300Olomoucký401Pardubický451Plzeňský

501 Středočeský1 145 Ústecký

354Zlínský307

V Kraji Vysočina se nachází (.xls) přesně 339 obcí, které mají do 200 obyvatel.

Výrok hodnotíme jako nepravdivý. Z veřejně dostupných zdrojů není možné najít žádnou informaci o zmiňovaném garančním fondu Jihomoravského kraje, jenž by měl plnit stejnou či podobnou funkci jako fond, o kterém mluví Pavel Talíř.

Zmíněný garanční fond definuje Pavel Talíř takto: „Kraj by ručil za obec, obec by převzala odpovědnost a dala k dispozici stavební parcelu, na které by ta mladá rodina stavěla, jedná se samozřejmě o bytové domy a kraj, aby se obce nezatěžovaly, by ručil, aby byl velký celek pro půjčky, pro banky, aby mohly čerpat peníze.“

Jak již bylo řečeno, podobný plán na podporu bydlení v Jihomoravském kraji není možno dohledat. Kromě toho není dostupná ani žádná informace o tom, že by obce v Jihomoravském kraji takovou možnost ručení krajem svým občanům nabízely.

Ani v rozpočtech za roky 2012, 2013, 2014, 2015 a 2016, kde jsou uvedeny fondy, které kraj zřizuje a ke kterým jsou připojeny informace, kvůli čemu je každý z nich zřízen a jaká je tedy jeho funkce, není možno podřadit tento fond pod žádný z nich. Výrok je tedy nepravdivý.

Je pravdou, že Vysočina má navázány partnerské vztahy s Čínou - v roce 2014 byla podepsána smlouva s provincií Huibei (str. 32). Spolupráce se soustředí na oblast školství a zdravotnictví. Obchodní spolupráce rovněž probíhá s čínskou zemědělskou provincií Che-pej, která projevila zájem zejména o práškovací letadla.

Vztahy s Čínou tedy Vysočina navazuje, realizován byl rovněž výměnný pobyt pro žáky osmých tříd základních škol, avšak o rozjednané smlouvě či o výměnných pobytech pro děvčata Vysočina na svých stránkách neinformuje.

Výrok je hodnocen jako pravdivý, a to především na základě informací, které nám poskytlo ministerstvo dopravy a které situaci kolem výroku Andreje Babiše vyjasňují.

Zákon o drahách stanovuje povinnost vydání tzv. Prohlášení (.pdf) o dráze celostátní a regionální. Jedná se o dokument, podle kterého platí, že v souladu s § 34b odst. 2 zákona o dráhách kapacitu dráhy na celostátních a regionálních dráhách přiděluje přídělce. Tím je u drah v majetku státu Správce železniční dopravní cesty. Na základě toho SŽDC přiděluje kapacitu dráhy za cenu sjednanou podle platných cenových předpisů.

Podle tohoto dokumentu platí, že „povinností SŽDC je zajistit při procesu přidělování kapacity dráhy a určení jízdního řádu vlaku nediskriminační přístup dopravců na dráhu s cílem maximálního využití kapacity dráhy.“

Prohlášení o dráze celostátní a regionální pak stanovuje podmínky pro přidělování kapacity dráhy, a to jak obecné přístupové podmínky (.pdf, str. 24) a obecné obchodní podmínky (.pdf, str. 26), tak specifické požadavky na pravidla provozu, drážní vozidla či personál.

Zároveň je výslovně stanoveno, že SŽDC přidělí kapacitu dráhy, pokud jsou splněny vyjmenované podmínky (.pdf, str. 55).

Kvůli nejasnosti, zda lze výrok Andreje Babiše označit jako pravdivý, jsme požádali o stanovisko příslušný orgán, jímž je ministerstvo dopravy. Za něj nám vyčerpávajícím způsobem odpověděl tiskový mluvčí Tomáš Neřold:

„Režim zajišťování veřejných služeb v přepravě cestujících upravuje především nařízení (ES) č. 1370/2007 a následně zákon č. 194/2010 Sb., o veřejných službách v přepravě cestujících a o změnách dalších zákonů.

Obecně je řečeno, že závazek veřejné služby by měl vstupovat tam, kde nepostačí fungování tržních sil (čl. 2 písm. e) nařízení) – závazkem veřejné služby je požadavek, který vymezí nebo stanoví příslušný orgán k zajištění veřejné služby v přepravě cestujících v obecném zájmu, který by provozovatel na základě svých obchodních zájmů bez odměny nepřevzal nebo nepřevzal ve stejném rozsahu nebo za stejných podmínek.

Vzhledem k tomu, že MD objednává mezi Prahou a Brnem vlaky, pokračující střídavě na Slovensko a do Rakouska, v hodinovém taktu, a také tomu, že spor mezi ČD a RegioJet se týká několika párů vložených vlaků, u nichž ani MD v Plánu dopravní obsluhy území pro roky 2012 – 2016 nepředpokládalo dlouhodobý režim závazkové dopravy, je zjevné, že se spor týká komerčního vedení vlaků obou dopravců.

MD si je vědomo znění výše uvedeného článku. To znamená, že neuvažujeme o tom, že by s ohledem na ochotu dvou dopravců provozovat vložené vlaky na komerčním základě některou z tras těchto vložených vlaků objednávalo.

Zákon č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve stávajícím znění pak neobsahuje žádné ustanovení, které by bránilo dopravci vypravit vlaky v komerčním režimu. Jediným regulativem může být pouze vyčerpaná kapacita dopravní cesty. Avšak v případě sporu ČD a RegioJet je zjevné, že alespoň jedna trasa je ze strany SŽDC v návrhu jízdního řádu vytvořena.

Tvrzení pana vícepremiéra Babiše je v zásadě pravdivé. Pokud není vyčerpaná kapacita dopravní cesty, musí být dopravci umožněno, aby na trať vlaky v komerčním režimu vypravil. Přístup na železniční infrastrukturu je v podmínkách ČR otevřen. V daném případě se nejedná o přístup k veřejných službám.“

Ladislav Kos byl v letech 2014 - 2016 místostarostou městské části Praha 11. V rámci zveřejněných rozpočtů se nám nepodařilo identifikovat zmíněné chybějící disponibilní prostředky (je obvyklé, že nějaké "volné peníze" v rozpočtu nejsou), je možné, že Kos mluví o prostě špatném hospodaření MČ za jeho předchůdců, což je ovšem spíše hodnotící výrok.

Pokud se zaměříme na zmíněné akciové společnosti, tak v rámci informací na webu městské části se nám nepodařilo dohledat, zda a k jakému přesně omezení u konkrétních spolčností došlo. Výrok proto hodnotíme jako neověřitelný.

V roce 2007 se projednávala novela zákona o rozpočtovém určení daní. Tehdejší poslanec KSČM Petr Braný navrhoval (.pdf, str. 7.), aby obce dostávaly až 25 procent ze sdílených daní. Když o jeho pozměňovacím návrhu hlasovala sněmovna, neprošel o dva hlasy. Později schválený návrh určil, že obce budou dostávat 21,4 procent ze sdílených daní namísto 20,59 procent. Obcím měla navržená novela přinést 4,6 mld. Kč ročně. (.doc, str. 10.)

Je pravdou, že Listy jižní Moravy obsahovaly relativně větší počet článků zaměřených na hejtmana Haška. Listy byly navíc pro kraj poměrně nákladnou záležitostí. Nepodařilo se nám však dohledat žádný důkaz toho, že KDU-ČSL po minulých krajských volbách prosazovala zrušení Listů jižní Moravy, proto hodnotíme výrok jako neověřitelný.

Po krajských volbách v roce 2012 utvořila vítězná ČSSD koalici s KDU-ČSL. V sjednané smlouvě (.pdf) těchto dvou stran však není žádná zmínka o postupech při propagaci kraje či konkrétně o krajském měsíčníku Listy jižní Moravy.

Smlouva byla podepsána 15. listopadu 2012. Od této doby nebyl na stránkách KDU-ČSL zveřejněn žádný článek odkazující k Listům jižní Moravy. Ani na třetím zasedání zastupitelstva se však zmíněné periodikum neprojednalo. KDU-ČSL na svém regionálním webu nemá vystaven volební program pro aktuálně končící období, proto ani na jeho základě nemůžeme Celého tvrzení ověřit.

Veřejně svůj postoj proklamovala pouze ODS vedená Crhou, a to již v dubnu roku 2012.

Spletitosti spojené se zakázkou na výrobu a distribuci Listů jižní Moravy nakonec přesáhly ročně částku 9 milionů korun (2008-2012).

Roman Celý má ovšem pravdu, že toto médium vydávalo a stále vydává znatelně více obsahu spojeného s Michalem Haškem než s jinými stranami či lídry. Při omezení se na časový úsek leden 2010-prosinec 2012 se výskyt vybraných klíčových slov na www.listyjm.cz pohyboval následovně:

• "Hašek" - 21×
• "ČSSD" - 16×
• "ODS" - 6×
• "KDU-ČSL" - 9×
• "Juránek" - 4×
• "TOP 09" - 4×

Výrok je hodnocen jako neověřitelný, protože se nám nepodařilo doložit z žádného otevřeného zdroje skutečnost, že dohoda existovala a že v ní bylo zmíněno to, co ministr Chovanec tvrdí.

Vztah k Číně je pro současnou vládu premiéra Sobotky jedním ze zásadních bodů zahraniční politiky i přes to, že tato nová čínská politika není zmíněna v programovém prohlášení vlády a v nové koncepci zahraniční politiky ČR z roku 2015 je jí věnován jen vágní odstavec.

Již krátce po zahájení fungování vlády ovšem dochází 23. dubna 2014 k schválení cesty ministra Zaorálka do Číny po 15 letech. Ta měla vzájemné vztahy mezi Čínou a ČR oživit. Při této příležitosti premiér na tiskové konferenci (.mp3, čas 1:16) tuto novou politiku odvozuje především ze společné zahraniční politiky EU vůči Číně - tedy politika jedné Číny a Charty OSN - princip nevměšování se do vnitřních záležitostí státu.

Pokud jde o postoj EU, na který se zde vrcholní představitelé odkazují, je situace ohledně Číny komplikovanější.

Co se týče existenci samotné dohody o kontaktech s dalajlámou na vládě, o které hovoří ministr Chovanec, tak zde lze z vycházet jen z vyjádření účastníků jednání vlády. Lubomír Zaorálek pro TV Prima (video, 14:15) popsal situaci tak, že se v roce 2014 na jednání vlády dohodli na určitých postupech chování se k Číně. Případné kontakty s dalajlámou měly být konzultovány s ministerstvem zahraničních věcí. Pokud by šlo o soukromou návštěvu, neměl by být podle ministra Zaorálka problém.

Jím spravované ministerstvo skutečně vydalo 17. října 2016 prohlášení, že dohodnuté věci v rámci Společného prohlášení o navázání strategického partnerství (pozn. princip jedné Číny) platí, ale že k soukromému programu (zde setkání s dalajlámou u ministra Hermana) členů vlády se nevyjadřuje.

Pokud jde o druhou stranu, ministr Herman se vyjádřil na svém Twitteru takto:

To potvrdila ČTK i bývalá ministryně pro místní rozvoj a současná česká eurokomisařka Věra Jourová. Ta ČTK řekla, že Herman už před dvěma lety, kdy byla ještě ministryní pro místní rozvoj, na jednání vlády řekl, že mu nebude nikdo zakazovat, aby se sešel s dalajlámou.

V pondělí po odvysílání pořadu se k danému vyjádřila Jourová i pro Novinky.cz. Uvedla:

„Můžu dosvědčit, že poté, co jsme odsouhlasili tu smlouvu, tak pan ministr Herman řekl, že mu nikdo nemůže zakázat, aby se setkal s dalajlamou. Pamatuji si ten výrazný okamžik, kdy se proti tomu pan Herman ohradil, že je ministr vlády v demokratické zemi a že takovou podmínku nepřijímá. Pokud si dobře vzpomínám, tak tento požadavek zakotven ve smlouvě přímo není, že to bylo řečeno jenom jako důsledek smlouvy. A k tomu se právě pan Herman vyjádřil, že to je pro něj nepřijatelné.“

Výrok hodnotíme jako neověřitelný především proto, že daná dohoda byla formulována jen ústně a není možné ji tedy potvrdit. Interpretace jednotlivých aktérů se značně liší.

Výrok hodnotíme jako pravdivý s výhradou, neboť Půta po sdělení obvinění skutečně přestal vykonávat post předsedy hnutí STAN, formálně šlo o pozastavení předsednictví, nicméně se pozice takto veřejně vzdal. Výhrada směřuje k faktu, že zůstal hejtmanem. Striktně vzata Půta neodstoupil ze všech pozic, ovšem v kontextu debaty je zjevné, že míní právě svůj post v hnutí STAN.

Martin Půta byl v roce 2014, kdy vykonával post hejtmana Libereckého kraje obviněn z přijetí úplatku a zneužití pravomoci úřední osoby. Policie jej vyšetřovala pro údajné přijetí statisícového úplatku v případě projektu rekonstrukce kostela sv. Máří Magdaleny v Liberci.

Půta byl obviněn 18. listopadu 2014 a skutečně neprodleně po tomto obvinění pozastavil výkon předsedy hnutí STAN, v čele Libereckého kraje jako hejtman však zůstal. K nastalé situaci vydalo hnutí ještě tentýž den oficiální prohlášení, v němž Půta informuje o svém odstupu a zastoupení místopředsedou Petrem Gazdíkem. Zároveň Půta k 30. listopadu odstoupil z funkce předsedy Regionální rady NUTS II Severovýchod.

Rok poté, v důsledku pomalého šetření kauzy, formálně Půta odstoupil z postu předsedy STAN, kde jej nahradil místopředseda Poslanecké sněmovny Gazdík.

ODS je dlouhodobě proti větší integraci států v Evropské unii, oproti ČSSD, která byla (také prostřednictvím frakce Strany evropských socialistů) pro společný evropský postup ve více oblastech (např. sociálních, lidsko-právních). Praktické návrhy i silnou Evropu nicméně v programech prosazují obě strany.

ODS ve svých programech považuje Evropskou unii za projekt prospěšný České republice, nicméně staví se proti „státu Evropa“ jako regionálnímu bloku s velkou mírou vnitřní jednoty a naopak podporuje „flexibilní a variabilní integraci“ (program 2009, .pdf, s. 9). „Integrace pro nás není cílem, ale prostředkem k dosažení prosperity České republiky a jejich občanů.“(s. 7). ODS ale ve svém programu podporuje celoevropská řešení některých problémů a společný postup, např. v případě energetiky a bezpečnosti. Naopak kritizuje velké množství administrativy a regulací (např. program pro volby 2014, .pdf, s. 2), kampaň do voleb v roce 2014 byla do velké míry postavená na odmítání přijetí eura. ODS v kampaních přichází s konkrétními, praktickými návrhy, jako je liberalizaci zemědělského sektoru (program 2014, .pdf, s. 6), zrušení některých úřadů v zájmu snížení regulací (s. 4), společný trh s plynem a elektřinou (program 2009, s. 21) atd.

ČSSD a evropská frakce Party of European Socialists (Strana evropských socialistů, PES) prosazovali v programech větší integraci a víc společných programů, než ODS: ČSSD v programu pro volby 2009 (.pdf) podporovala přijetí Lisabonské smlouvy a také přípravy na přijetí eura (s. 22). Evropskou spolupráci podporuje ČSSD i na úrovni např. sociální politiky: „Navrhujeme snažit se o uzavření Evropského paktu o sociálním pokroku, navrhujícího cíle a standardy pro národní politiku pro sociální oblast, zdravotnictví a vzdělávání, která by přispěla k boji proti chudobě a nerovnostem i k sociálnímu a hospodářskému rozvoji EU.“(s. 42). Také podporovali větší spolupráci v lidsko-právních oblastech, například podpora rovnosti pohlaví a vznik Evropské charty práv žen (s. 47), podporovali společnou energetickou a zemědělskou politiku (s 46). ČSSD ani PES se však nevyjadřovali pro úplnou integraci (ve smyslu toho, čemu ODS říká „stát Evropa“), jak stojí v manifestu PES před volbami 2014 (ke kterému se ČSSD hlásila na svém webu): ČSSD ani PES se však nevyjadřovali pro úplnou integraci, jak stojí „Evropský parlament a národní parlamenty si musí zachovat svoji suverenitu a musí se plně věnovat demokratické kontrole nad touto politikou.“(s. 2)

ČSSD v programech také popisuje konkrétní opatření na zlepšení života v EU, jako je podpora investic, lepší financování školství, zdravotnictví a sociální péče (program 2009, s. 25).

PES v programu také podporuje aktivní roli silné Evropy ve světě, jako Evropa má být globálním aktérem a prosazovat mír a demokracii (.pdf, s. 4).