Výrok je hodnocen jako neověřitelný, neboť služební zákon sice skutečně potvrzuje Gazdíkovu pozici, nicméně problémem je střet se zákonem o krajích. Zda Drábová bude moci zastávat nadále post zastupitelky (neuvolněné - tedy řadové zastupitelky) a současně držet pozici ve Státním ústavu pro jadernou bezpečnost, je věcí sporu s ministerstvem vnitra, který aktuálně probíhá. Tento spor možná skončí u správních soudů a z našeho pohledu nelze v tuto chvíli jasně rozhodnout, který právní výklad v dané věci je korektní.

Služební zákon Daně Drábové skutečně umožňuje vykonávat funkci neuvolněné krajské zastupitelky. Podle § 33 zákona o státní službě nelze do služebního poměru přijmout pouze uvolněného člena zastupitelstva. Jak ovšem uvádíme v následujících výrocích, dochází ke sporu s ministerstvem vnitra, které v dané věci zveřejnilo své stanovisko (.pdf). Podle něj je souběh zmíněných funkcí problematický.

Projekt "Místo pro život" zkoumá kvalitu života občanů v České republice podle regionů. "Princip hodnocení se opírá o tři hlavní pilíře. Objektivní kritéria získaná z nezávislých zdrojů, názory kolegia a průzkum prováděný mezi 1400 obyvateli všech regionů. "

Je skutečně pravda, že podle této ankety se Liberecký kraj umístil na 4. místě:

1. místo

Hl. m. Praha

2. místo

Královéhradecký kraj

3. místo

Plzeňský kraj

4. místo

Liberecký kraj

Co se týče zdravotnictví a sociální péče, je na tom Liberecký kraj podle ankety nejhůře ze všech krajů České republiky. " Největším negativem však stálé zůstává celková kvalita zdravotní a sociální péče."

Vajnerová zmiňuje ve svém výroku problém dopravní infrastruktury. Místo pro život se ale k této problematice přímo nevyjadřuje, tedy tvrdí jen, že " i když se na Liberecku stává poměrně hodně dopravních nehod, umírá na silnicích nejméně lidí "

Tento výrok hodnotíme jako pravdivý s výhradou. Je pravda, že Liberecký kraj se umístil 4. v anketě Místo pro život. Dále je pravda, že je zde velkým problémem zdravotnictví a sociální péče. Bohužel projekt se nevyjadřuje nijak zvlášť k dopravní infrastruktuře Libereckého kraje - jen okrajově a to k dopravním nehodám.

Výběr pojistného na veřejné zdravotní pojištění za leden až říjen tohoto roku skutečně narostl o 7,06 miliardy oproti stejnému období loňského roku.

Při pohledu na vývoj za posledních 5 let je patrné, že se nejedná o zcela neobvyklý nárůst, ale naopak o standardní růst výběru.

RokVýběr pojistnéhoMeziroční nárůst2016162,24+ 7,062015155,18+ 7,342014147,84+ 5,152013142,69+ 3,952012138,74

Zdroj: MFČR 2014 – 2016, 2012 – 2014

Výrok je označen jako pravdivý, protože dle § 5 zákona o Policii České republiky policejní prezident odpovídá za činnost policie ministrovi (vnitra).

EIA skutečně omezila možnost další stavby dálnice D3, ovšem není pravdou, že by šlo o zastavení výstavby celé dálnice. V minulých letech navíc stála výstavba i přesto, že úseky platnými posudky EIA disponovaly, jde tak o zavádění.

EIA je procedura, při které se posuzuje vliv plánovaných staveb na veřejné zdraví a životní prostředí (vliv na živočichy, rostliny, ovzduší, krajinu, přírodní zdroje, kulturní památky, atd.). Tento proces je veden buď krajským úřadem, nebo ministerstvem životního prostředí.

Jan Zahradník má pravdu, když říká, že na stavbu dálnice D3 bylo vydáno kladné stanovisko EIA na posouzení vlivu na životní prostředí. Stalo se tak v únoru roku 2012, tedy ještě za vlády Petra Nečase, kdy byla tato stanoviska vydávána podle starého zákona o posuzování vlivu staveb na životní prostředí z roku 2001.

Evropská komise však odmítla na začátku roku 2016 uznávat stanoviska EIA udělená podle zákona vzniklého před vstupem České republiky do EU, a to na základě formálního upozornění z dubna roku 2013 o zahájení řízení vůči České republice kvůli nesprávné transpozici směrnice EIA. To se dotýkalo 64 staveb, u kterých by se celé řízení muselo opakovat, což by znamenalo výrazné zdržení.

Na základě této výzvy připravilo ministerstvo životního prostředí novelu zákona, která vyšla z vlády Bohuslava Sobotky a nabyla účinnost 1. dubna 2015. Jak již ale bylo zmíněno, Evropská komise i tak stanoviska podle starého zákona odmítla uznat.

Vláda Bohuslava Sobotky v červnu tohoto roku navrhla novelu zákona, která by nařízením vlády zařadila prioritní stavby na seznam výjimek, které by mohly novým řízením EIA projít rychleji nebo v průběhu prací. Ta byla schválena a v účinnost vstoupila 5. srpna 2016.

Seznam těchto staveb byl vládou schválen 25. srpna 2016 a z úseků dálnice D3 obsahuje pouze obchvat Českých Budějovic. U zbylých tří úseků, které v tomto seznamu nefigurují a zároveň mají stanovisko EIA podle starého zákona, bude muset proběhnout nové řízení.

Z celkové délky 175 km dálnice D3 by aktuálně měla probíhat výstavba na třech úsecích o délce přibližně 16 km. Na dalším úseku se pak dokončuje činnost související s vydáním stavebního povolení a plánovaný začátek stavby je v říjnu tohoto roku.

Reálně je však situace jiná. Porovnáním statistik z výročních zpráv Ředitelství silnic a dálnic zjistíme, že celková délka dálnic se zvedla od roku 2012 (.pdf, str. 15) pouze v roce následujícím (.pdf, str. 15), kdy přibylo 25 kilometrů dálnic. V letech 2014 (.pdf, str. 15) a 2015 (.pdf, str. 24) pak bylo číslo stále stejné.

Na zbylých pěti úsecích v délce 44 kilometrů probíhá vykupování pozemků a získávání stavebního povolení a začátek stavby je stanoven na rok 2017, respektive 2019. U tří z těchto úseků se bude v průběhu přípravy stavby opakovat posudek EIA (přibližně 24 km).

Jak již bylo zmíněno, na základě výše uvedených informací můžeme říci, že se vývoj v podobě výstavby skutečně na zahájených úsecích zastavil, nikoliv však kvůli posudkům EIA, výrok je tedy zavádějící.

Výrok je hodnocen jako zavádějící, protože sice v Jihomoravském kraji neexistuje přímo fond hejtmana kraje a individuální dary podléhají schválení rady (popř. zastupitelstva), ale administrátorem těchto dotací je přímo kancelář hejtmana (může i delegovat), tudíž má přímý vliv na projednávané dotace.

Michal Hašek reaguje na výrok Michala Malečka, který uvedl:

„Individuální dotace a dary, které jsou pod hejtmanem a je to podle výsledků hospodaření za rok 2015 206 milionů ročně. Jiné kraje, jiní hejtmani mívají 10,15 milionů.“

Web Jihomoravského kraje (JMK) ani dotační portál JMK nenabízí kompletní archiv vyhlášených programů pro poskytování dotací a popř. jiných dotací (se specifikovaným účelem - viz 10a zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočt ů). Proto musíme vycházet pouze z aktuálních (v roce 2016) vyhlášených „dotačních programů“ uveřejněných právě na zmíněném dotačním portálu.

Zde mimo jiné najdete v sekci „Ostatní dotace“ i Individuální dotace JMK 2016. Ty jsou dle popisu: „...určeny pro konkrétního žadatele z důvodů zvláštního zřetele hodných, a to zejména pro okruh projektů, které nejsou v předmětném období podporovány žádným z vyhlášených dotačních programů“.

Dle zákona č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení) v souladu s § 36 odst. 1. písm. c) rozhoduje o poskytování dotací a návratných finančních výpomocích nad 200 000 Kč zastupitelstvo kraje. Dle § 59 odst. 2. písm a) sledovaného zákona pak o dotacích do 200 000 Kč rozhoduje rada kraje.

Pro postup při udělování dotací jsou významná " Obecná dotační pravidla pro poskytování dotací z rozpočtu JMK " (dostupná na webu Jihomoravského kraje). V bodu 3.2. je uvedeno, jak jsou administrovány individuální dotace a je zde popsán jasný vliv hejtmana (jeho kanceláře) na tuto činnost. Jde o to, že kancelář hejtmana žádosti vyřizuje a je tedy na ní, které jsou dále puštěny k posouzení. Toto Hašek zcela pomíjí a dopouští se tak zavádění. Usnesení zastupitelstva obsahující rozhodnutí o individuálních dotacích jsou v souladu se zákonem zveřejňována na webu JMK, stejně jako unesení rady (není zákonná povinnost).

V souladu se zákonem č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočt ů jsou zveřejňovány JMK i s mlouvy o poskytnutí dotace nad 50 000 Kč v letech 2015 (zavedení zákonné povinnosti) a 2016 . Zde jsou vždy v sekci ostatní dotace zveřejněny předmětné smlouvy na individuální dotace v obou zmíněných letech.

Zákon o svobodném přístupu k informacím pak umožňuje požádat o poskytnutí předmětných souhrnných informací o poskytnutých individuálních dotacích JMK.

Před krajskými volbami zejména ČSSD sdělovala veřejně obavu, že Babišovo hnutí má v úmyslu privatizovat krajská zařízení (zejména zdravotnická). To ANO prostřednictvím programu i vyjádření Babiše odmítalo.

Téma privatizace je v krajích nejčastěji zmiňováno v souvislosti se zdravotnictvím. Jako popud k diskuzi sloužil dopis premiéra Sobotky jeho spolustraníkům, ve kterém naráží na skupování zdravotnických zařízení Andrejem Babišem těmito slovy: „Vliv peněz a soukromníků ve zdravotnictví každý rok roste. Ne vždy je to ku prospěchu. Naši občané se právem začínají obávat, že bez známostí či úplatků se jim nedostane kvalitní a včasná zdravotní péče. Sociální demokraté tu musí být od toho, aby je této obavy zbavili. Je potřeba, aby stát naprosto garantoval dostupnost zdravotní péče. Je potřeba zarazit vzmáhající se kšeftování se zdravím tak, jak se o to v posledních letech pokoušejí finanční dravci. Včetně toho, jenž ovládá hnutí ANO.“

Hnutí se ovšem ve svém programu k letošním krajským volbám vyslovilo proti plošné privatizaci krajských nemocnic a poliklinik. Dodává však, že není proti privátním zdravotnickým zařízením. Před volbami se podobně v předvolební superdebatě vyjadřoval (114. minuta záznamu) i sám lídr strany.

Hnutí ANO celou předvolební kampaň skutečně odmítalo privatizaci krajských zdravotnických zařízení, výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.

Výrok Luďka Niedermeyera je pravdivý do té míry, že kvůli omezení maximální výše podpory v nezaměstnanosti výší průměrné mzdy jsou příspěvky u osob s vyššími příjmy (např. kolem 40 tisíc korun měsíčně) poměrně nižší. Není ale pravda, že konkrétně u horníků v OKD by podíl příspěvku na původní čisté mzdě klesal pod 45 %. Luděk Niedermeyer pro svůj výpočet podpory u zaměstnanců OKD vycházel chybně z hrubé, nikoliv čisté mzdy. Celkově je tedy výrok zavádějící.

Příspěvek pro podporu v nezaměstnanosti upravuje Zákon o zaměstnanosti, č. 435/2004 Sb., část 2, Hlava III.

Zde se říká, že udělování podpory závisí na:

a) věku - do 50 let věku 5 měsíců, nad 50 do 55 let věku 8 měsíců, nad 55 let věku 11 měsíců (§ 43);

b) uplynutí doby vyplácení odstupného (§ 44a);

c) procentní sazba podpory v nezaměstnanosti činí první 2 měsíce podpůrčí doby 65 %, další 2 měsíce podpůrčí doby 50 % a po zbývající podpůrčí dobu 45 % průměrného měsíčního čistého výdělku. Maximální výše podpory v nezaměstnanosti činí 0,58násobek průměrné mzdyv národním hospodářství za první až třetí čtvrtletí kalendářního roku předcházejícího kalendářnímu roku, ve kterém byla podána žádost o podporu v nezaměstnanosti (§ 50);

Pojďme si proto nyní spočítat tři hypotetické příklady, které uvádí Luděk Niedermeyer:

1. průměrný čistý plat 12 500 Kč, výpověď dal zaměstnavatel, odstupné ponecháme nulové, a věk 50 let:

Podpora 1. až 2. měsíc8 125 Kč65 %Podpora 3. až 4 měsíc6 250 Kč50 %Podpora 5. až 8. měsíc5 625 Kč45 %

2. podle stránek OKD dosahovala v roce 2013 průměrná hrubá mzda dělníků v dole 35 140 Kč, čistá mzda pak 26 280 Kč, ostatní předpoklady necháme stejné:

Podpora 1. až 2. měsíc15 024 Kč57 %Podpora 3. až 4. měsíc13 139 Kč50 %Podpora 5. až 8. měsíc11 825 Kč45 %

3. průměrný čistý plat 40 000 Kč, výpověď dal zaměstnavatel, odstupné ponecháme nulové, a věk 50 let:

Podpora 1. až 2. měsíc15 024 Kč38 %Podpora 3. až 4. měsíc15 024 Kč38 %Podpora 5. až 8. měsíc15 024 Kč38 %

Je tedy pravda, že člověk s průměrným platem dělníka v OKD dostane poměrně menší příspěvek v nezaměstnanosti, než srovnatelná osoba s nižší mzdou, a to v prvních dvou měsících. V případě horníků z OKD ale tato podpora neklesá pod 45 % výše mzdy. Výrok je proto zavádějící.

Povinná volební účast za první republiky skutečně existovala, obsahoval ji volební zákon č. 123/1920 Sb. (.pdf, str. 5, 13), podle kterého se musel voleb účastnit každý volič mimo osob, které:

• byly starší než 70 let, nebo
• se nemohly dostavit pro nemoc nebo tělesnou vadu do volební místnosti, nebo nemohly k volbám přijít z důvodu neodkladné povinnosti svého úřadu či povolání, nebo
• byly v den volby vzdáleny od místa volby nejméně 100 km, nebo
• byly zdrženy přerušením dopravy nebo jinými nepřekonatelnými překážkami.

Neomluvená účast se trestala pokutou od 20 do 5000 Kč nebo vězením od 1 dne do 1 měsíce.

V Belgii, Lucembursku i Austrálii volební povinnost v současnosti platí. V Belgii je dle volebního zákona volební neúčast postihována pokutou 5-10 eur (.pdf, str. 53 (čl. 210), v Lucembursku voliči hrozí za neúčast pokuta, v praxi ale není vynucována (.pdf, str. 10), v Austrálii volič za nesplnění volební povinnosti zaplatí 20 australských dolarů (.pdf, str. 262 (čl. 245), což je v přepočtu přibližně 360 Kč.

Komunistický režim volební povinnost vyžadoval volebním zákonem č. 75/1948 Sb., který v otázce povinnosti voličů volit, kopíroval volební zákon třetí republiky z roku 1946. Zároveň byla úprava volební povinnosti prakticky totožná s volebním zákonem z první republiky, lišily se pouze v možnosti voliče vhodit tzv. bílý lístek (nezvolit žádnou ze stran) a ve výši pokuty, jejíž horní hranice se zvýšila na 10 000 Kčs. Tento zákon byl zrušen zákonem č. 27/1954 Sb., který volební povinnost vypustil. Od poloviny roku 1954 tedy volební povinnost formálně neexistovala, přesto dle údajů Českého statistického úřadu volební účast nespadla až do voleb v roce 1990 pod hranici 99%.

Komunisté sice povinnou volební účast v pravém slova smyslu nezavedli, neboť pouze převzali již dříve účinný zákon, který nakonec také zrušili. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý s výhradou.

Výrok hodnotíme jako zavádějící, neboť jednak není pravdou, že by Moravec na Twitteru urážel paní Babišovou, navíc prohlášení, že moderátor mluví o vlastnictví farmy Čapí hnízdo, je dezinterpretováno. Moravec, stejně jako řada dalších médií, reagovali (Moravec v obou zmíněných tweetech) na fakt, že Babiš veřejně vyslovil větu, že farma není jeho a patří nějaké firmě v holdingu. Po tomto prohlášení média přinášela řadu důkazů dokládajících, že Babiš v tomto případě nemluvil pravdu. Je pravdou, že ze strany byla Moravce šlo o spekulaci, neboť skutečný vlastník nemůže být vzhledem k povaze vlastnictví (anonymní akcie) ani znám.

Andrej Babiš mluví o dvou tweetech, které publikoval Václav Moravec 9. a 14. března. Stalo se tak v souvislosti s vrcholící kauzou Čapí hnízdo, v níž je Agrofert ministra financí vyšetřován, že obešel dotační podmínky tak, že naoko vyvedl farmu mimo holding, aby se formálně stala "malou a střední firmou" a měla tak šanci dotaci cca 50 milionů získat. Toto není možné zcela doložit, neboť firma byla spravována prostřednictvím tzv. anonymních akcií a není tedy jasné, komu v rozhodnou dobu skutečně patřila. Média v této době přinášela řadu nepřímých důkazů, že stále patřila ministru financí - za všechny jmenujme např. Reportéry ČT, kteří kauzu mapovali a jejich reportáž Čí je Čapí hnízdo.

Zdroj: Reportéři ČT.

Dohledávání důkazů o tom, že ministr ve skutečnosti Čapí hnízdo vlastnil, vyvolala jeho vlastní slova pro Novinky.cz z 9. března 2016. Babiš zde uvedl:

" Není to moje. Je to nějaký firmy, která patří do holdingu.“

To objektivně v době, kdy toto řekl, nebyla pravda. Můžeme odkázat jednak na Reportéry ČT, nebo také na odkaz na Novinky.cz výše, obě média pracují s obchodním rejstříkem, který toto vyvrací. Po tomto Babišově prohlášení začala média přinášet fakta, stvrzující, že Babiš se v minulosti k farmě přímo hlásil (na Twitteru, v rozhovorech v médiích atd.), resp. jeho Agrofert měl registrovanou doménu pro tuto farmu.

V tomto duchu se vyjádřil i Václav Moravec, když publikoval tweet, ve kterém odkazuje na článek z OK Magazínu (část vyšla online na webu Blesk.cz, z něhož pochází právě fotografie, kterou Moravec zveřejnil).

Další tweet o Monice Babišové již Moravec nepublikoval. Ve výše uvedeném ji nijak neuráží, pouze poukazuje na rozpor mezi slovy Andreje Babiše o tom, že Čapí hnízdo není jeho a rozhovorem a článkem o paní Babišové, který uvádí:

" Soukromá vila Babišových na farmě Čapí hnízdo je stejná jako je její majitelka. Na nic si nehraje. Přizná, že má v oblibě krásné věci, ale nepotřebuje jich hromadit mnoho,“ konstatuje OK! Magazine.
A protože Monika Babišová je interiérová designérka, je jasné, že se na finální podobě venkovského sídla dost podílela. „Vím, že kvůli Andrejovi se lidé začali víc zajímat o mou práci. Interiéry se staly mou vášní, ale rozhodně si nemyslím, že jsem v tom lepší než kdokoli jiný. Je mi to vůči ostatním designérům trochu trapné,“ říká Babišová skromně. "

Druhý tweet, o které mluví Babiš, publikoval Václav Moravec 14. března 2016. Moravec zde skutečně naznačuje, že v rozhodnou dobu vlastnil stále Čapí hnízdo Andrej Babiš.

Babiš před poslanci 23. března během mimořádné schůze k této kauze uvedl, že " moje dcery jezdí od dětství na koni. Rozhodl jsem se proto, že dám rodině prostředky, aby si firmu koupila a projekt zrealizovala. Farmu Čapí hnízdo vlastnily v rozhodné době mé dvě dospělé děti a bratr mojí partnerky, který držel podíl odpovídající podílu mých dvou nezletilých dětí a mé partnerky. "

Jak jsme uváděli výše, v době poskytnutí dotace bylo vlastnictví farmy prováděno prostřednictvím tzv. anonymních akcií a není tedy ověřitelné ani Babišovo tvrzení. Moravec tedy reagoval 9 dnů před prohlášením ministra financí zejména na spekulace, které prostřednictvím řady nepřímých důkazů spojovaly Čapí hnízdo s Agrofertem Andreje Babiše, byť ten to odmítal. V této době média přinášela řadu informací, které Babiše s Čapím hnízdem spojovaly - např. jeho staré tweety, rozhovor jeho ženy, který publikoval Moravec, registrace domény, obchodní rejstřík atp.