V roce 2015 přijaly země EU na 1,26 milionů žádostí o azyl, přičemž většinu z nich tvořili lidé z válečných oblastí Sýrie, Pákistánu a Afghánistánu. Africké země jsou rovněž zmítány oblastními válečnými konflikty. Súdán byl v roce 2013 sužován občanskou válkou.

Evropská komise vydala v roce 2014 směrnici k porušování lidských práv v Eritrei.

Tyto aspekty vedou zejména mladé lidi k migraci. Africký kontinent však zasáhl i nedostatek vody. Ten je dle dat Eurostatu (.xls) nejznatelnější v oblastech střední Afriky. Například v Etiopii a Nigérii se za posledních 25 let množství povrchové vody snížilo o 73 %, v Demokratické republice Kongo o 56 %. Podle UNICEF je zároveň subsaharský region jediným na světě, kde trpí hladem až 204 milionů lidí a kde míra hladomoru roste.

V červenci 2015 byla v Mladé Vožici stavěna nová lékárna. O starou město přišlo v důsledku změny kategorie budovy původně určené pro provoz zdravotnického zařízení. Po této změně kategorizace zrušilo ministerstvo financí předkupní právo na budovu a její majitel s ní mohl nakládat dle svého uvážení. Lékárna tak byla zrušena. Město Mladá Vožice podalo následně trestní oznámení na ministerstvo zdravotnictví a financí.

Starosta Větrovský se dle svých slov několikrát sešel s pracovníky ministerstev, o oficiální schůzce s ministrem Babišem však nejsou dostupné žádné informace. Ani o druhém jednání mezi Větrovským a Babišem vztahujícím se k senátní kandidatuře nejsou veřejně dostupné záznamy.

Výrok je hodnocen jako nepravdivý, neboť Babiš vicepremiérem beze vších pochyb je. Dodejme, že post místopředsedy vlády nevykonával na tiskové konferenci, jak uvádí, premiéra v této situaci ve skutečnosti nenahrazuje.

Andrej Babiš byl prezidentem republiky v souladu s článkem 68 Ústavy České republiky jmenován 1. místopředsedou vlády pro ekonomiku a ministrem financí 29. ledna 2014. Tuto skutečnost dokládá i samotný web Babišova resortu, který jej jako vicepremiéra také uvádí.

Místopředseda vlády podle jednacího řádu Vlády ČR zastupuje premiéra při řízení či svolání schůze, je-li předseda vlády nepřítomen v České republice (čl. IV a VI). Nepřítomnost předsedy vlády na tiskové konferenci nemá na Babišovu domněle absentující funkci žádný vliv.

Dokladů, že Babiš ve skutečnosti vicepremiérem je, by šlo předložit přehršel. Např. zápisy z jednání vlády, kdy se u různých bodů zdržuje pro svůj střet zájmů v dané věci. Formulace vždy zní (v tomto případě body 8-11 jednání):

" Vláda vzala na vědomí sdělení 1. místopředsedy vlády pro ekonomiku a ministra financí, že se při hlasování o přijetí navrženého usnesení zdržel hlasování z důvodu možného střetu zájmů. "

Dále se můžeme odkázat na návrh Úřadu vlády České republiky s návrhy na jmenovaní členů vlády pro prezidenta republiky, kde je Babiš opět veden i jako místopředseda vlády.

Foto: Jan Kálal, Lidové noviny.

Babiš se dále v diskuzi s Martinem Veselovským odvolává na svou možnost svolat bezpečnostní radu státu v nepřítomnosti předsedy vlády. Podle usnesení Vlády České republiky (příloha 1) z 9. července 2014, které upravuje jednací řád bezpečnostní rady státu, tuto možnost skutečně má. Je totiž místopředsedou BRS. Článek 3 v bodu 3 uvádí, že místopředsedou BRS je 1. místopředseda vlády pro ekonomiku a ministr financí.

Je otázkou, co Babiš míní formulací, že nedostal šanci. Jestli tím míní, že nedostal šanci řídit vládu při nepřítomnosti Sobotky, tak to je jistě možné, ale ani to z něj nesnímá funkci místopředsedy vlády, za kterou je navíc podle § 11 zákona č. 236/1995 Sb. placen více, než řadoví členové vlády. Dodejme, že Babiš veřejně opakovaně oznámil, že svůj plat věnuje nadaci Agrofert.

Současná vláda byla jmenována 29. ledna 2014. Tomu předcházelo poměrně dlouhé vyjednávání a také výtky prezidenta k personálnímu obsazení budoucí vlády. Dle Ústavy ČR (článek 68) jmenuje prezident předsedu vlády „a na jeho návrh jmenuje ostatní členy vlády a pověřuje je řízením ministerstev“. Tedy po jmenování předsedy vlády dostane hlava státu od předsedy návrh na ministry jednotlivých resortů, které prezident jmenuje.

Miloš Zeman vystoupil 10. ledna 2014 před média a ve svém projevu mluvil o výtkách, které má ke jmenování jednotlivých ministrů. Ačkoliv nehovořil o nikom konkrétně, definoval určité obecné poznámky, které k osobám budoucích ministrů má.

Věnoval se nutnosti odborné znalosti či praxe v resortu a oblasti, kterou bude ministr vést. Argumentoval hlavně neexistencí služebního zákona, který zaručuje na ministerstvech státního tajemníka, jenž má s resortem zkušenost. To nesplnil například dnešní ministr obrany Martin Stropnický.

Další výtka byla směřována na způsob, jakým získal budoucí ministr své vzdělání. Zde hovořil zřejmě o ministru vnitra Chovancovi, který zvládl bakalářské studium na plzeňských právech za méně než tři roky. Prezident se také zamýšlel nad případem budoucího ministra, jenž nedostal po vyžádání bezpečnostní prověrku od NBÚ. V tomto případě hovořil o budoucím ministru průmyslu a obchodu Janu Mládkovi.

Námitky měl také k jednomu z navrhovaných ministrů, a to kvůli jeho domnělé kandidatuře do Evropského parlamentu - navíc z pozice lídra kandidátky. Ten měl dle slov prezidenta jezdit po předvolebních setkáních a mohl by tím „strádat výkon jeho funkce jako ministra“. Zde mluvil o ministru pro lidská práva a rovné příležitosti Jiřím Dienstbierovi, který byl právě s možnou kandidaturou spojován. Ten však do Evropského parlamentu nekandidoval a dodejme, že kandidaturu popíral již v této době.

Všechny zmíněné ministry premiér Sobotka přes Zemanovy výtky navrhl a prezident je 29. ledna 2014 jmenoval. Dá se tedy říci, že byli do svých postů dosazeni proti vůli Pražského hradu.

V březnu 2016 bylo dosaženo dohody mezi Evropskou unií a Tureckem. Podle ní by měla Unie na turecké území vracet každého přistěhovalce, který odsud nelegálně připluje do Řecka. Pak by měly členské země na oplátku přijmout jednoho Syřana přímo z Tureckého území. Jak píše Tomáš Prouza pro server Euroskop.cz, uzavření dohody okamžitě snížilo příliv migrantů z Turecka. I když teda vyjednávání trvalo dlouho, nyní dohoda funguje, což Kateřina Konečná úplně pomíjí. Počty příchozích se snížily až o 90 %.

Již v říjnu 2014 uzavřela EU s Tureckem tzv. readmisní dohodu, tedy dohodu o zpětném přebírání osob, tyto dohody ale nebyly dodržovány a jejich důsledné plnění ze strany Turecka bylo právě jednou z podmínek ve výše zmíněné dohodě, která na oplátku mimo jiné Turkům přinesla příslib uvolňování vízového režimu.

Rada EU a Evropská rada se tématem migrace obecně zabývá a podniká kroky reagující na migrační toky do Evropy minimálně od května 2015, kdy přijala Evropský program pro migraci. Další kroky přehledně shrnuje časová osa. Tento přehled ale zdaleka není vyčerpávající.

Zvyšující se proudy migrantů ale bylo možné zaznamenat již několik let předtím, zejména po tzv. Arabském jaru v roce 2011. Už tehdy spustila Evropská komise iniciativy pro ucelenou evropskou migrační politiku - hovořila zejména o posílení ochrany vnějších hranic a systému Frontex, vytvoření evropské návratové politiky, integraci migrantů v Evropě.

Dalším dokumentem je například sdělení Komise "Otevřená a bezpečná Evropa: cesta k realizaci" z března 2014, který vymezuje politické priority: účinná politika v oblasti migrace a mobility, Schengen, víza a vnější hranice, společný evropský azylový systém v praxi, další posílení globálního přístupu k migraci a mobilitě, "Evropa jako ochránce".

Klíčové kroky a pravomoce evropských orgánů v přistěhovalecké politice shrnuje dokument Evropského parlamentu Fakta a čísla o Evropské unii.

I z tohoto stručného přehledu nicméně vyplývá, že orgány EU se migrační krizí zabývaly průběžně a v průběhu let byla přijímána různá opatření.

Není pravdou, že by čeští producenti do Číny nevyváželi vůbec žádné potraviny a např. mléčné výrobky teprve čekaly na export.

Pokud jde o přebytky v zemědělství, jak píší například Lidovky.cz: "Na trhu je přebytek českého mléka, másla i vepřového masa." Podobně píše ČTK o "přebytku mléka na trhu" a ministr zemědělství Marian Jurečka mluví přímo o "velké krizi u vepřového masa."

Pokud jde o export potravin do Číny, již v roce 2014 psalo Ministerstvo průmyslu a obchodu, že "specifickým typem spotřebního zboží, které má v Číně potenciál uspět, jsou nepochybně tradiční evropské potraviny, potraviny vysokých jakostních standardů a nápoje. Nedůvěra čínských konzumentů v bezpečnost domácích potravinových produktů (mj. jako důsledek tzv. melaminové aféry a skandálu s přidávanými hormony do mléčných výrobků) představují další příležitost pro importované – byť dražší – substituty."

Stejně tak v roce 2012 mluvil zastupitelský úřad ČR v Pekingu o tom, že jsou vzhledem ke struktuře čínské ekonomiky poptávány mj. právě i zemědělské produkty.

Na možné "nedávné" překážky dovozu potravin do Číny neodkazují ani Předpisy Čínské lidové republiky. Kromě toho v roce 2013 se v Číně snižovaly cla mj. právě na dovoz mléka.

Že jde spíše o otázku toho, že české firmy do Číny nedodávaly, než že nemohly dodávat, odkazuje i článek Blesk.cz o návštěvě ministra Jurečky v Číně. Článek navíc slovy zástupce Agrofertu K. Hanzelky potvrzuje, že trvanlivé mléko do Číny v posledních několika letech vyváží např. Mlékárna Tatra Hlinsko. Hanzelka přímo říká, že "objemy vývozu nejsou nijak velké, ale postupně rostou."

Přímo na stránkách OKD se lze dočíst, že OKD je zaměstnavatelem téměř 11 000 lidí. K tomu poskytuje práci dalším 3 000 pracovníků dodavatelských organizací. S těmito počty se jedná o největšího zaměstnavatele v regionu a jednoho z největších zaměstnavatelů v ČR. Nelze ovšem potvrdit aktuálnost těchto dat.

Jak vyplývá z výroční zprávy podniku za rok 2015 (.pdf, str. 22), společnost měla průměrně 10 423 vlastních zaměstnanců a 3 332 zaměstnanců dodavatelských firem.

Podle informací ČTK publikovaných 15. srpna 2016 se současný počet zaměstnanců OKD pohybuje kolem 12 000. Z toho asi 9 500 jsou vlastní zaměstnanci firmy a zbytek jsou pracovníci agentur a dodavatelských společností.

Co se týká dalších míst, která jsou na OKD navázána, nepodařilo se nám dohledat data, která by konkrétní počet takových míst kvantifikovala.

Výrok tedy hodnotíme jako neověřitelný.

O nákladech na provoz Senátu se mluví v souvislosti s moderátorem citovaným výrokem Andreje Babiše: „Senát je de facto zbytečný, zpomaluje legislativní proces, stojí 600 miliónů korun ročně, a navíc ztratil kompetenci volit prezidenta. Na Slovensku například horní komora není.“

Senátor Čunek říká, že náklady jsou ještě vyšší, což však není pravda.

Výdaje Senátu ČR obsahuje přiložená tabulka, kterou jsme sestavili z údajů rozklikávacího státního rozpočtu MFČR (Monitor.statnipokladna.cz). V jednom řádku uvádíme schválený rozpočet, ve druhém reálné výdaje horní komory parlamentu.

Rok

2011

2012

2013

20142015

Schválený rozpočet (v tisících Kč)

508 516525 530 511 818518 879521 307Skutečné výdaje (v tisících Kč)500 200

489 458

498 441

470 786

490 469

V tomto roce plánuje ministerstvo financí vynaložit na provoz horní komory více než 558 milionů korun. Ani letošní výdaje tak neodpovídají výroku Jiřího Čunka.

Výrok celkově hodnotíme jako nepravdivý.

Výrok hodnotíme jako nepravdivý, protože Česká inspekce životního prostředí sice může provádět kontroly, ne však ve všech v oblastech, které Anna Hubáčková zmiňuje. Prováděcí předpisy k novele zákona o ochraně zemědělského půdního fondu pak skutečně neexistují.

Anna Hubáčková má pravdu v tom, že novela zákona o ochraně zemědělského půdního fondu z roku 2015 skutečně mimo jiné uděluje České inspekci životního prostředí pravomoci ke kontrolám.

Česká inspekce životního prostředí pak zmíněnou novelou dostala na starosti primárně kontrolu znečišťování půdy (§3 odst. 1, písm. a) a §3 odst. 2 a 3), případnou nápravu tohoto stavu, projednávání určených správních deliktů podle § 20, či pořizování informací o půdě.

Není však pravdou, že by novela z roku 2015 měla dávat České inspekci životního prostředí na starost kontroly ve věci eroze. Tyto pravomoci, které Anna Hubáčková zmiňuje, se dají dle dokumentu (.pdf, str.8) Ministerstva zemědělství zařadit mezi protierozní opatření podle § 3 odst. 1, písm. d), které dle zákona kontroluje obec (§ 15 písm. c) a d)). Ta zároveň postihuje i přestupky dle tohoto zákona.

Že by v tuto chvíli ke zmíněné novele zákona existovaly prováděcí předpisy nelze dohledat, stejně tak právní informační systém ASPI žádný neuvádí.

Na základě výše uvedeného odůvodnění a tedy skutečnosti, že pravomoci, které Anna Hubáčková přisuzuje České inspekci životního prostředí, náleží jiným subjektům, hodnotíme výrok jako nepravdivý.

Jihočeský kraj se opravdu podílel společně s městem České Budějovice a obcí Hůry na zlikvidování skládky. Zároveň také zažádal o dotaci od státu na odstranění skládky. Legální skládky v Jihočeském kraji však zmapovány jsou, za což udělujeme Pavlu Talířovi pravdu s výhradou.

Krajský úřad vytvořil jejich seznam a u většiny také zhodnotil rizikovost a doporučil další postup. Vzhledem k tomu, že nelze ověřit, kolik existuje nelegálních skládek, nelze ověřit ani celkový poměr zmapovaných a nezmapovaných skládek.

V obcí Hůry hořela skládka odpadu 11. srpna 2015. Na její likvidaci obdržel Jihočeský kraj dotaci (.pdf, položka č. 20 v tabulce) z Národního programu Životní prostředí ve výši 7 494 000 Kč. Zbývajících 20 % nákladů si poměrně rozdělil Jihočeský kraj, České Budějovice a obec Hůry. Dle smlouvy (.doc, čl. II odst. 3, 4) o spolupráci by měla obec Hůry uhradit 1 milion Kč a Jihočeský kraj s Českými Budějovicemi shodně 296 342 Kč.

Na území Jihočeského kraje existuje dle dokumentu (.pdf) krajského úřadu přes 200 legálních uzavřených skládek. Dokument obsahuje lokalitu, místní název, název provozovatele, rizikovost skládky a doporučení dalšího postupu. 34 skládek však nemá stanovenou rizikovost a u 49 skládek není doporučený další postup.

Některé skládky tedy zmapovány jsou, u jedné čtvrtiny z nich ale chybí určité prvky dokumentace. Kromě legálních skládek existují navíc i nelegální, tzv. černé skládky, jejichž počet nelze ověřit. Proto nemůžeme určit celkový počet skládek a procento jejich zmapování.