V souvislosti s ukrajinsko-ruským konfliktem byly přijaty čtyři druhy sankcí. Nejprve EU pozastavila jednání o vízové liberalizaci a dohodě o partnerství s Ruskem. Poté přijala restriktivní opatření spočívající ve zmrazení majetku a zákazu vstupu na území EU pro osoby a subjekty, které narušují či těží z narušování teritoriální integrity, suverenity a nezávislosti Ukrajiny. Třetí forma přijatých sankcí se nazývá sektorovými sankcemi a jedná se o sankce vůči Rusku týkající se přístupu na finanční trhy a obchodu s vojenským materiálem a zbraněmi, zbožím a technologiemi dvojího užití a citlivými technologiemi. Čtvrtým druhem sankcí jsou omezující opatření vůči Krymu a Sevastopolu, která jsou navázána na nelegální anexi ze strany Ruska. Přehled sankcí včetně časové osy osvětlující, kdy byly které sankce přijaty či prodlouženy, je k nalezení na stránkách Rady Evropské unie.

Všechny sankce jsou stále v platnosti. Ve výše zmíněném odkazu lze dohledat, že vyjednávání o vízové liberalizaci či nové dohodě o partnerství s Ruskem zatím nebyla obnovena. Platnost jednotlivých sankčních opatření byla prodloužena, a to do 15. března 2016 v případě opatření vůči osobám a entitám, do 23. června 2016 v případě sankcí navázaných na anexi Krymu a Sevastopolu a do 31. ledna 2016 v případě sektorových či také hospodářských sankcí vůči Rusku.

Ministr Zaorálek má tedy pravdu v tom, že jeden typ sankcí byl uvalen v souvislosti s anexí Krymu a další kvůli konfliktu na východě Ukrajiny, i v tom, že opatření zůstávají v platnosti.

ČR poskytla již v minulosti humanitární pomoc některým zemím, mimo jiné i těm, které zmiňovala poslankyně Černochová. V případě Libye šlo například o poskytnutí 2,5 milionu korun z rozpočtu ministerstva zahraničí, k čemuž došlo v dubnu 2011, tedy během úřadování Nečasovy vlády, v níž byla ODS hlavní politickou stranou. Vláda tehdy rovněž rozhodla o převozu a poskytnutí léčby několika těžce raněným Libyjcům.

Také v Afghánistánu realizuje ČR dlouhodobě několik projektů zaměřených na pomoc této zemi, v současnosti např. v oblasti zemědělství a rozvoje. Do konce roku 2012 (tj. i v době, kdy byla ODS součástí vlády) fungovaly tzv. projekty rychlého dopadu spočívající především v dodávkách nezbytného materiálu místním zdravotnickým, sociálním a vzdělávacím zařízením a úřadům, na čištění studen apod.

Předem je třeba říct, že analyticky hodnotíme pouze první část výroku, neboť ta druhá je, jak dále vysvětlíme, věc názorová.

To, že Martinu Nejedlému schválil vydání diplomatického pasu tehdejší ministr Kohout, potvrdilo tiskové oddělení ministerstva zahraničních věcí.

Druhá část výroku je poněkud obtížnější. Dle § 13 zákona o cestovních dokladech:

„(1) Diplomatický pas vydá Ministerstvo zahraničních věcí
a) prezidenturepubliky,
b) poslancia senátorovi,
c) členovi vlády,
d) soudciÚstavního soudu, předsedovi Nejvyššího soudu, předsedovi Nejvyššího správního soudu,
e) prezidentu Nejvyššího kontrolního úřadu,
f) manželuprezidenta republiky, manželu předsedy Poslanecké sněmovny a manželu předsedy Senátu, manželu člena vlády, manželu předsedy Ústavního soudu, manželu předsedy Nejvyššího soudu, manželu předsedy Nejvyššího správního soudu,
g) diplomatickému pracovníku Ministerstva zahraničních věcí, manželu a nezaopatřenému dítěti diplomatického pracovníka pracujícího na zastupitelském úřadě, pokud s ním žijí ve společné domácnosti v místě působení.
(2) Jiným osobám, u nichž to odpovídá mezinárodním zvyklostem, může být diplomatický pas vydán se souhlasem ministra zahraničních věcí.“

Právě do poslední kategorie by potenciálně spadal Martin Nejedlý. Neexistuje však žádný seznam mezinárodních zvyklostí. Dle slov MZV, zachycených mimo jiné v odmítavé odpovědi (.pdf) na žádost dle zákona č. 106/1999 Sb. o poskytnutí informací, ministerstvo zkoumalo, zda cizí státy vydávají osobě ve stejném nebo analogickém postavení diplomatický pas.

Nicméně ministerstvo odmítlo sdělit byť jen seznam českých držitelů a žadatelů za poslední léta. Lidové noviny přesto informovaly, že například Kateřině Zemanové pas udělen nebyl.

Není v našich silách tedy vyhodnotit, je-li běžné podobné osobnosti udělit diplomatický pas a zda-li praxe již naplnila parametr mezinárodního zvyku, o kterém zákon hovoří. V takovém případě by tedy právo bylo postaveno najisto. Tak tomu však není a Karel Schwarzenberg se tedy může domnívat, že Martin Nejedlý na udělení pasu právo neměl. Tato část výroku je tím pádem názorová a z naší strany nehodnocená.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, protože systém registračních pokladen je starý koncept, který byl nahrazen systémem elektronické evidence tržeb.

V roce 2005 nabyl účinnosti Zákon o registračních pokladnách, který však byl zrušen. Ten předpokládal využití autorizovaných přístrojů (registračních pokladen).

V současnosti byl předložen návrh Zákona o evidenci tržeb (.doc), který by měl nabýt účinnosti od 1. ledna 2016. (Dodejme pouze, že ministr financí připustil, že zavedení se může odsunout až na duben).

Zavádění bude postupné, pro drobné živnostníky by měla povinnost elektronické evidence platit od 1. ledna 2017.

Předmětem evidence tržeb jsou evidované tržby poplatníka daně, daně z příjmů fyzických osob a daně z příjmů právnických osob. Podle tohoto návrhu by se správci daně z příjmů měly zasílat elektronicky údaje o uskutečněných platbách.

Narozdíl od zákona z roku 2005 už není nutné uskutečňovat evidenci pomocí autorizovaného nástroje s fiskální pamětí (registrační poklady), ale stačí libovolný přístroj (.zip, Důvodová zpráva, s. 16) se stálým internetovým připojením a doprovodnými funkcemi.

Jedná se tedy o dva rozdílné systémy − registrační poklady a elektronickou evidenci tržeb.

Podle článku 54 Ústavy České republiky není prezident z výkonu své funkce odpovědný. Tedy ani zákon o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, který upravuje fungování výborů, nepřisuzuje pravomoc předvolat prezidenta zahraničnímu (či jinému) výboru.

Není pravdou, že nový občanský zákoník upřednostňuje ústavy před jinými formami péče. V § 953 odst. 2 zákon říká, že svěření dítěte do péče jiné osoby má přednost před ústavní výchovou. Podle § 958 odst. 2 má před ústavní výchovou přednost i pěstounská péče. Avšak Klokánky v zákoně přednost před ústavy výslovně nemají.

Co se týče Klokánků, soudy skutečně vykládaly ustanovení obč. zákoníku tak, že děti v nich mohou strávit nejdéle půl roku. Po nástupu Sobotkovy vlády však ministryně spravedlnosti Válková a ministryně sociálních věcí Marksová rozeslaly dopis soudům, v němž doporučují děti nechávat v Klokáncích, které jsou vhodnější než ústavy. Podle výkladu ministryně Válkové v zákoně nikde nestojí, že by děti mohly být v Klokánku pouze šest měsíců, ale že soudy mají pouze během šesti měsíců rozhodnout, zda v Klokánku zůstanou nebo co s nimi bude.

Toto sporné ustanovení bude také dotčeno chystanou novelou obč. zákoníku.

Je pravdou, že 20. ledna proběhlo jednání poslaneckého klubu ODS. Na programu byl mj, požadavek občanských demokratů na projednání imigrační a bezpečnostní politiky země na půdě Poslanecké sněmovny. Žádný zápis z jednání ani seznam účastníků ovšem není veřejně dostupný.

Vodítkem nám ovšem může být brífing po jednání klubu, který odvysílala Česká televize. Na dotaz novináře, který se ptal právě na to, zda byla diskutována účast poslankyně Černochové na zmiňované demonstraci a s jakým výsledkem, se vyjádřil předseda strany Fiala takto (čas od 12:20): "K té otázce se vyjádřila v rámci diskuse sama paní místopředsedkyně poslaneckého klubu. Nějakým zvláštním tématem to opravdu nebylo, my jsme si všichni vědomi toho, jaké pozice má ODS, jaké pozice má Jana Černochová, a to že se zúčastnila jedné demonstrace na tom nic nemění. Myslím, že Jana Černochová je dostatečně zkušená politička, která mluví jasně na veřejnosti, aby nemohly vznikat pochybnosti, aby toho nikdo nemohl zneužít, protože by třeba chtěl přiřazovat ODS k nějakým radikálním politickým silám. Takže krátce to bylo zmíněno, ale žádné téma na klubu to nebylo. Z vyjádření Fialy není patrné, že by krok Černochové dostal mezi stranickými kolegy takovou podporu, jakou prezentuje, nicméně neznáme přesný průběh celého jednání a výrok musíme hodnotit jako neověřitelný.

Na základě ankety mezi českými firmami, uskutečněné v srpnu 2014, odhaduje Svaz průmyslu a dopravy ČR přímý dopad sankcí na 10 miliard korun, přičemž v dlouhodobém horizontu by se mohly ztráty vyšplhat až do řádu desítek či stovek miliard.

Stanovisko SP ČR však uvádí, že vyčíslení ztrát je velmi obtížné a i samotné firmy je dokáží jen těžko kvantifikovat. Analýza vládní pracovní skupiny pro hodnocení dopadu sankcí pak na základě loňských dat uvádí, že přímé ztráty budou tvořit 300 milionů v zemědělském a přibližně 2,2 miliardy v průmyslovém sektoru (viz str. 21–22), i ta však konstatuje, že vyčíslení ztrát je komplikované.

Co se týče druhé části výroku, podle Analýzy čerpání evropských fondů, vydané v únoru 2014 Ministerstvem pro místní rozvoj, se odhad nevyčerpaných prostředků z fondů EU v letošním roce odhaduje na 21,6 až 24,6 miliard korun (viz strana 4). Hodnocení, zda tato částka odpovídá ztrátám českých firem v důsledku sankcí vůči Rusku, je však s ohledem na výše uvedená data nemožné, proto výrok hodnotíme jako zavádějící.

Petr Žaluda byl generálním ředitelem Českých drah od 1. 2. 2008 do 30. 7. 2013, kdy byl odvolán představenstvem ČD. Podle údajů z výročních zpráv Českých drah vzrostlo zadlužení společnosti (poměr cizích zdrojů k aktivům v %) během Žaludova působení z 36 % (VZ 2008, .pdf, str. 9) na 52,3 % ke konci roku 2012 (.pdf, str. 4). Rok 2013 není použit, Žaluda byl v půlce roku odvolán, zadlužení by ještě stouplo, nejsme ho však schopni zcela přesně kvantifikovat. Za éry Petra Žaludy tedy zadluženost stoupla, byť byla poměrně vysoká již předtím. Z celkové zadluženosti Českých drah by šlo Žaludovi teoreticky přisoudit zhruba třetinový objem.

Musíme vzít v potaz i to, že ačkoliv když byl Petr Žaluda generálním ředitelem podniku, nebyl monokratickým orgánem. České dráhy jsou akciovou společností, která je plně ve vlastnictví státu, a to podle zákona 77/2002 Sb., o akciové společnosti České dráhy (.pdf). § 3 pak výslovně uvádí, že za stát jedná v případě ČD Ministerstvo dopravy. V podniku funguje dozorčí rada, představenstvo a řídící výbor (členové nominováni jednotlivými resorty). Zákon (díl 5) upravuje pravomoce jednotlivých orgánů.

Z výroku není přesně patrné, o jakém nákupu vagonů ministr financí mluví. Například letos v dubnu nakoupily ČD vozové soupravy (celkem 25 ks) za více než čtvrt miliardy korun.

Pravdivost závěrečné části výroku o pronájmu lokomotiv za 430 milionů korun se nám nepodařilo dohledat, je ovšem pravdou, že si Dráhy některé lokomotivy pronajímají, např. rakouské lokomotivy Taurus, jež jsou ovšem v současné době předmětem sporu mezi ČD a Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže, který v červnu letošního roku udělil ČD pokutu a zákaz plnění smluv kvůli porušení zákona při zadávání zakázky. V říjnu ÚOHS pokutu i zákaz potvrdil.

Pokud tedy budeme hovořit o konkrétní vině za zadlužení (či v podstatě jakýkoli stav v Českých drahách), je nutné hledat odpovědnost jak na generálním řediteli, tak i na politické reprezentaci, která pod sebou má orgány ČD, jež mohou ředitele odvolat. Výklad Andreje Babiše je značně zjednodušující, neboť pomíjí, že generální ředitel Českých drah není nekontrolovatelnou postavou. Proto je výrok hodnocen jako zavádějící.

Dané věci, které by podle ministra Babiše šly pořídit za částku, která se vybere prostřednictvím EET, není možné takto přesně kvantifikovat. Neexistuje totiž něco jako jednotková cena za kilometr dálnice nebo jeden transportér. Cena záleží na řadě externalit, které na ni působí. Dodejme ještě, že diskutabilní je také údaj 18 miliard, se kterým Babiš pracuje. To vysvětlujeme v předchozím výroku.

Průměrná cena kilometru dálnice podle NKÚ (= Nejvyšší kontrolní úřad) odpovídá v ČR 416 milionům korun za kilometr.

60 * 416 = 24 960 mil. Kč

Cena dálnice ale závisí na mnoha faktorech (množství potřebné práce, terénu), a proto se nedá jednoznačně určit, zda je výrok pravdivý, nebo nepravdivý.

Obdobná je situace u obrněných transportérů a tanků. Zde záleží na typech transportérů a tanků a dalších okolnostech. Ani zde se nedá jednoznačně určit, zda 18 mld. korun odpovídá těmto statkům. Jde např. o výbavu, vyjednávání ceny atp.