Výrok hodnotíme jako neověřitelný. Naší analýzou bylo zjištěno, že výsledky jednotlivých průzkumů se liší natolik, že nelze jednoznačně určit, nakolik a zda vůbec nespokojenost se členstvím v EU roste.

Výsledky několikaletých průzkumů spokojenosti s EU poskytují dvě české instituce, STEM a CVVM. Rozdílnost jejich průzkumů může být významně ovlivněna metodikou obou institucí, jak vzápětí vysvětlíme.

VÝSLEDKY AGENTURY STEM

Podle průzkumu (.pdf) STEM z poloviny roku 2015, což jsou nejaktuálnější data, bylo se členstvím v EU nespokojeno 61 % dotázaných občanů. K tomuto číslu dojdeme sečtením odpovědí „určitě nespokojen“ a „spíše nespokojen“. STEM však narozdíl od CVVM nenabízí některou neutrální variantu, přestože je statisticky více než pravděpodobné, že někteří z respondentů nemají k této otázce utvořený názor, případně je jim členství v EU lhostejné. Přiložený graf míry spokojenosti se členstvím v EU by tedy měl zrcadlově odpovídat i křivce nespokojenosti. Pokud spokojenost podle průzkumu klesá, jak píše STEM, znamená to dle této metodiky, že nespokojenost roste.

Graf míry spokojenosti se členstvím v EU

Zdroj: STEM (.pdf, str. 2)

VÝSLEDKY AGENTURY CVVM

Jinak je tomu však u Sociologického ústavu AV ČR a jeho Centra pro výzkum veřejného mínění. Údaje (.pdf) CVVM jsou aktuální k dubnu 2015. Zde bylo naopak nabídnuto 6 kategorií, jak můžete vidět v přiloženém grafu. Z něj také zjistíte informace zcela jiné než z průzkumů STEM.

Pokud bychom se tedy drželi porovnání kategorií „velmi spokojen“, „spíše spokojen“, „velmi nespokojen“ a „spíše nespokojen“, dojdeme k závěru, že podle CVVM spokojenost neklesá, ale naopak roste. Vedle toho nespokojenost mírně klesá.

Závěrem tedy lze říci, že průzkumy jsou vzájemně kontradiktorní a odlišnost výsledků lze přisuzovat mimo jiné i metodice, kdy CVVM nabízí kategorii neutrální a kategorii "nevím". Přičemž grafy ukazují, že právě první z těchto kategorií je notně využívána.

Výrok je označen jako pravdivý, protože při finálním hlasování o schválení zákona o registru smluv bylo zapotřebí 101 hlasů (zákon se totiž vrátil ze Senátu). Zákon byl schválen většinou 110, z čehož vládní koalici patřilo pouze 69 hlasů.

U finálního hlasování o zákonu o státní službě bylo potřeba opět 101 hlasů (tento zákon vetoval prezident republiky a tím pádem byla potřeba nadpoloviční většina všech poslanců pro jeho přijetí). Zákon byl schválen většinou 123 hlasů, z čehož 92 patřilo vládní koalici. To znamená, že opět by zákon bez přispění opozičních poslanců nemohl být schválen.

Když pomineme fakt, že striktně vzato ne všichni ministři zemědělství ve zmiňovaném období byli členové či nominanti za ODS (zmiňme Jakuba Šebestu a Miroslava Tomana), zádrhel nastává s daty z grafů.

Součet částek přidělených žadatelům s projekty do jednoho milionu korun (ve smyslu živočišné i rostlinné výroby) v prvním kole Programu rozvoje venkova z roku 2015 podle tiskové zprávy z října skutečně dosahoval čásky 176 312 764 Kč, která se blíží zmiňovaným 180 milionům. Ekvivalentní údaje za oněch sedm let však na stránkách Ministerstva zemědělství uvedené v závislosti na velikosti projektu nejsou.

Ministerstvo zemědělství bylo v tomto směru kontaktováno, avšak do vydání nepřišla z jeho strany odpověď, tudíž tvrzení hodnotíme jako neověřitelné.

Na začátku ledna tohoto roku přišel slovenský premiér Robert Fico s žádostí o uskutečnění mimořádného summitu Evropské rady. Fico přišel s požadavkem v reakci na události během silvestrovské noci v německém Kolíně nad Rýnem.

Český premiér Bohuslav Sobotka uvedl, že Česká republika je připravena podpořit všechny kroky k urychlení vzniku evropské pohraniční stráže, včetně případného mimořádného summitu.

O týden později na tiskové konferenci po jednání kabinetu svá slova premiér potvrdil a řekl: „Rozumím tomu návrhu tak, že Slovensko usiluje o to, aby se zrychlilo projednávání přípravy společné evropské pohraniční a pobřežní stráže, Česká republika je připravena podpořit tento návrh Slovenska na svolání mimořádné Evropské rady, pokud by to zrychlilo nejen přípravu této evropské pohraniční stráže, ale také další kroky, kterými Evropa musí čelit současné migrační krizi.“

Ministerstvo školství uvádí: „Nikdy nebylo záměrem rušení speciálních škol a přeřazování všech handicapovaných do běžných škol.“ V aktuálním znění školského zákona v §16 (9) jsou speciální školy upraveny. Zákon uvádí:

" Pro děti, žáky a studenty s mentálním, tělesným, zrakovým nebo sluchovým postižením, závažnými vadami řeči, závažnými vývojovými poruchami učení, závažnými vývojovými poruchami chování, souběžným postižením více vadami nebo autismem lze zřizovat školy nebo ve školách třídy, oddělení a studijní skupiny. Zařadit do takové třídy, studijní skupiny nebo oddělení nebo přijmout do takové školy lze pouze dítě, žáka nebo studenta uvedené ve větě první, shledá-li školské poradenské zařízení, že vzhledem k povaze speciálních vzdělávacích potřeb dítěte, žáka nebo studenta nebo k průběhu a výsledkům dosavadního poskytování podpůrných opatření by samotná podpůrná opatření podle odstavce 2 nepostačovala k naplňování jeho vzdělávacích možností a k uplatnění jeho práva na vzdělávání. Podmínkou pro zařazení je písemná žádost zletilého žáka nebo studenta nebo zákonného zástupce dítěte nebo žáka, doporučení školského poradenského zařízení a soulad tohoto postupu se zájmem dítěte, žáka nebo studenta."

Školský zákon v § 161, odstavci 2 explicitně zmiňuje normativy připadající na jednoho žáka nebo studenta škol zřizovaných kraji. Normativem se rozumí výše státního příspěvku. Je tedy pravdou, že rozpočet škol souvisí s tím, kolik žáků nebo studentů danou školu navštěvuje. Vzhledem k tomu, že tyto normativy jsou stanovovány každoročně, případná vyloučení budou mít na nadcházející verzi rozpočtu opravdu negativní vliv.

Podle deníku Právo, jehož informaci převzaly Novinky.cz, mluvčí ministerstva školství Jarmila Balážová uvedla, že ministerstvo už delší dobu připravuje nový systém financování. Ten nebude založen na financování dle počtu žáků, ale na stanoveném maximálním rozsahu vzdělávání – větší důraz tak bude kladen na počet pedagogů. Tato změna by měla zamezit případům, kdy se vedení školy zdráhá vyloučit problémového žáka z obavy nad ztrátou finančních prostředků.

Ohledně poskytované pomoci se premiér Sobotka vyjádřil naposledy na dárcovské konferenci v Londýně 4. února 2016 s tím, že v případě uprchlíků ze Syrie je ČR velice aktivní a na jejich pomoc přislíbil 170 milion korun na letošní rok. Dle slov premiéra v uplynulých letech ČR např. poskytla prostředky na elektrifikaciuprchlického tábora v jordánském Zátarí, podporu škol přijímajících syrské uprchlíky v Libanonu či potravinovou pomoc v zemích regionu prostřednictvím Světového potravinového programu. Více o projevu a pomoci zde. V případě projektu MEDEVAC od roku 1993 poskytla ČR pomoc 219 pacientům, z toho do konce roku 2015 asi 14 Syřanům a 42 Iráčanům. Většinou se jednalo o dětské pacienty.

Při hodnocení vycházíme z vlastních statistik o interpelacích, stestavených na základě stenoprotokolů z jednání sněmovny. Z těch se dá na základě omluv na začátku jednání, či pak ze samotné rozpravy, obvykle usoudit, zda byl ten který člen vlády na jednání přítomen či ne. Tyto statistiky potvrzují výrok Zbyňka Stanjury.

Ústní interpelace se konají každý čtvrtek během konání schůze sněmovny od 14:30 do 18:00. V tomto volebním období proběhlo k dnešnímu dni (25. dubna 2016) 34 interpelací. Předseda vlády, kterému je vyhraněný čas od 14:30 do 16 hodin, byl omluven na 13 z nich, jeho účast tedy zatím dosahuje 62 %. To je ve srovnání s jeho předchůdci poměrně dobré skóre.

Solidní je tato účast i ve srovnání s některými jeho vládními kolegy. Například ministr financí Andrej Babiš se omluvil hned z 23 z proběhlých 34 inerpelací (účast 32 %), ministr vnitra Milan Chovanec byl omluven z 22 interpelací a stejný počet absencí má i ministr zdravotnictví Svatopluk Němeček (účast 35 %). Mezi rekordmany na opačném konci pomyslného žebříčku patří ministr kultury Daniel Herman, který chyběl pouze ve dvou případech (účast 94 %). Velmi dobrá je i účast ministra dopravy Dana Ťoka, který má pouze 4 absence. Ten sice do funkce nastoupil až později v průběhu volebního období, i tak ale jeho účast dělá 83 %. Vysokou účast má i ministr životního prostředí Richard Brabec - chyběl v 7 případech (účast 79 %).

Účast u písemných interpelací je těžší uhlídat - pokud ministr nepošle omluvenku předsedajícímu schůze a jeho jméno nezazní v bloku omluv, nebo pokud se nezúčastní rozpravy, těžko se zpětně dohledává, jestli se daného jednání opravdu zúčastnil. Přesto jsme se pokusili zmapovat účast členů vlády i na těchto dopoledních jednáních (čas vyhrazený pro písemné interpelace je čtvrtek 9:00-11:00). Premiér Bohuslav Sobotka byl omluven na 12 z 28 naplánovaných jednání. Rekormankou těchto jednání je ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová, která byla omluvena hned ve 21 případech (účast 25 %). Naopak nejlepší účast má opět ministr Herman (4 omluvy, účast 86 %).

Jak taková jednání často vypadají ilustruje například stenoprotokol z 10. prosince 2015.

"Dnešní jednání máme zahájit - podotýkám máme zahájit - bodem 211, což jsou odpovědi členů vlády na písemné interpelace. Upozorňuji, že nejpozději do 11 hodin je možno podat přihlášky k ústním interpelacím a v 11.30 proběhne jejich slosování.

A nyní řeknu, proč jsem řekl "máme zahájit". Vzhledem k omluvám jednotlivých ministrů, protože je omluven jak místopředseda vlády a ministr financí Andrej Babiš, tak předseda vlády Bohuslav Sobotka a ministr zemědělství Marian Jurečka do 11.30, není možné zahájit tyto interpelace, protože jsou nepřítomni. Vzhledem k tomu, že máme navržena přerušení k jednotlivým interpelacím pro nepřítomnost těch ministrů z minulého jednání, ptám se, jestli interpelující poslanci trvají na přítomnosti interpelovaného ministra."

Íránská islámská republika již desítky let čelí rozsáhlému mezinárodnímu sankčnímu režimu. První ze sankcí nastaly již v roce islámské revoluce ájjatoláha Chomejního, v roce 1979, kdy americký prezident Jimmy Carter v reakci na zajateckou krizi na americké ambasádě v Teheránu vydal příkaz k zmrazení všech íránských prostředků v USA. USA postupně rozšířily sankce proti Íránu i do oblasti mezinárodního obchodu, zásadního omezení vývozu ropy.

Když Mezinárodní komise pro atomovou energie v roce 2005 shledala Írán vinným z závažného porušování závazků Smlouvy o nešíření jaderných zbraní, přidala se k sankčnímu režimu také OSN, která komisi zřizuje. Od roku 2005 tak Rada bezpečnosti OSN schválila čtyři rezoluce (číslo 1737, 1747, 1803 a 1835), které zavádějí sankce proti Íránu. Omezení se týkají především mezinárodního obchodu s materiály, které by mohly být využity ke konstrukci jaderných zbraní v Íránu. Rezoluce 1835 nadto po americkém vzoru zásadně omezila přístup íránských finančních institucí na mezinárodní finanční trhy.

V roce 2007 se k sankčnímu režimu připojila i EU, která implementovala omezení vycházející z již existujících amerických sankcí.

Agregovaný dopad všech těchto sankcí na íránskou ekonomiku byl a je dosti masivní - americký ministr financí Jacob Lew odhadl, že jen mezi lety 2012-2015 bylo íránské HDP díky mezinárodním sankcím o 15-20 % nižší. Nadto se uvádí, že kolem 100 milard amerických dolarů íránských finančních prostředků je zmražených a nedostupných v zemích, které se účastní sankcí.

Tato drastická omezení íránské ekonomiky, spolu s celosvětovým poklesem cen ropy, hrála velkou roli v rozhodnutí íránského prezidenta Hassana Rouháního uzavřít s západními státy průlomovou dohodu o omezení íránského jaderného programu výměnou za částečné uvolnění těchto sankcí. Tato dohoda byla po dlouhých a komplikovaných jednáních podepsána ve Vídni 14. července 2015.

Protože významné sankce byly na Írán uvaleny nepřetržitě od roku 1979 a protože jejich důsledky na íránskou ekonomiku hrály zásadní roli v uzavření oné "dohody s ostatními mocnostmi," hodnotíme výrok poslance Schwarzenberga jako pravdivý.

Na jednání Evropské komise v říjnu 2015 se představitelé EU shodli na akčním plánu, ve kterém je zahrnuta i správa hranic. Konkrétně se jedná o podporu hranic mezi Bulharskem a Tureckem a dále také Řeckem, Makedonií a Albánií.

Sobotkou zmiňované záložní řešení bude hlavním tématem mimořádného summitu zemí Visegrádské skupiny dne 15. února. Cílem jednání je přitom dosáhnout společné pozice, kterou o tři dny později budou země V4 zastávat na schůzi Evropské rady v Bruselu.