Kauza České pošty byla medializována v srpnu 2015, kdy server Neovlivní.cz přinesl informaci o policejním vyšetřování případu možné korupce v České poště. Kauzou se doposud nezabýval soud.

Poslanecká sněmovna ani žádný její orgán není orgánem činným v trestním řízení a je krajně nestandardní, aby se zabývala možným trestním činem ve fázi, kdy je teprve vyšetřován policií. Ačkoli ze schváleného pořadu je patrné, že ambicí vyšetřovací komise by mělo být prošetření zakázek pošty za několik uplynulých let (bez dalšího upřesnění), z vyjádření místopředsedkyně PSP Jaroslavy Jermanové (ANO) je zřejmé, že impulsem ke svolání mimořdáné schůze byla právě aktuální kauza.

Výňatek ze sněmovního stenoprotokolu: " Během srpna se v médiích začaly vynořovat informace a spekulace o manipulovaných zakázkách a bezpečnostním ohrožení tohoto strategického státního podniku. (...) Kvůli situaci v České poště bylo dokonce svoláno předsednictvo Bezpečnostní rady státu, z jehož zasedání nemáme jako poslanci bližší informace. Česká pošta zaměstnává více než 30 tis. lidí, má bezmála 4 tis. poboček po celé zemi a roční obrat kolem 19 mld. Přestože loni hospodařila s přebytkem 241 mil., žádá po Ministerstvu financí dalších 1,7 mld. Proto nás zajímá, jak tento strategický podnik s veřejnými prostředky hospodaří. Česká pošta, jak víme, poskytuje služby, které se dotýkají života prakticky každého z nás. I z tohoto důvodu by měli naši občané vědět, jak ve skutečnosti pošta hospodaří, a neměli by být odkázáni jen na zprostředkované informace a spekulace médií. "

Výrok hodnotíme jako pravdivý, protože je skutečně nezvyklé, aby byl případ, který je předmětem policejního vyšetřování, také předmětem parlamentního šetření. Snaha ustavit poslaneckou vyšetřovací komisi ve věcech týkajících se hospodaření státu je celkem běžné (opozice se v tomto volebním období například pokusila ustavit vyšetřovací komisi ve věci hospodaření ministerstva dopravy - její vznik byl ale zamítnut vládní koalicí). V tomto případě ale nešlo o případ vyšetřovaný policií, tedy o živou kauzu.

Ekonomických indikátorů, podle kterých se dá hodnotit "ekonomická situace" země je mnoho. Mezi nejčastěji používané patří tempo ekonomického růstu jako procentní změna reálného HDP, míra inflace jako přírůstek průměrného indexu spotřebitelských cen, míra nezaměstnanosti jako podíl nezaměstnaných na ekonomicky aktivním obyvatelstvu a bilance běžného účtu ve vztahu k HDP (jakožto ukazatel vnější ekonomické rovnováhy). Mezi data zahrnujeme ještě poměr hrubého státního dluhu k HDP (pro srovnání průměrný hrubý dluh ČR v letech 2013 - 2015 činil 42,8 % HDP).

201320142015*2016*Tempo růstu HDP (%)4.22,93,02,8Inflace (%) 7,58,97,47,0Míra nezaměstnanosti (%) 9,09,910,811,2Vládní dluh (% HDP)36,133,632,132,6Bilance běžného účtu (% HDP)-7,9-5,8-4,5-4,7 Zdroj dat: MMF, hodnoty zaokrouhleny, *odhad.

Mezinárodní měnový fond stav turecké ekonomiky dále komentuje ve svých výhledových zprávách z dubna a října 2015 takto:

• ekonomický růst v Turecku se v roce 2014 snížil v reakci na restriktivní opatření z roku 2013. V roce 2015 se očekává mírné oživení, (3,1 % oproti 2,9 % v roce 2014), díky nárůstu spotřeby umožněnému nižšími cenami surovin. Na Turecko nicméně nepříznivě působí ekonomická recese v Rusku a domácí politická nejistota, které ovlivňují investice a poptávku. Podle OSN(.pdf) tak Turecko, navzdory mírnému zlepšení ekonomického růstu, podobně jako další "emerging economies" například v oblasti jihovýchodní Evropy, zažívá delší období pomalejších temp růstu. Od toho je možné odvodit také rostoucí míru nezaměstnanosti.

• inflacezůstává relativně vysoká, cca 7,5 % (a 2,5% nad cílovou hodnotou), což je zapříčiněno uvolněnou monetární politikou, depreciací směnného kurzu a nárůstem domácích cen potravin. Inflace však, v návaznosti na velmi nízké míry inflace v eurozóně, vykazuje klesající tendenci.

• deficit běžného účtu se zmenšuje, zejména díky nižším cenám importovaných surovin, nicméně Turecko nadále zůstává čistým dlužníkem.

Další data o stavu turecké ekonomiky, zahrnující domácí i zahraniční zdroje, je možné nalézt například zde či zde.

Pokud by se pro hodnocení "ekonomické situace" použily výše uvedené indikátory, je možné konstatovat, že kombinace vysoké a rostoucí míry nezaměstnanosti, relativně vysoké (a nesplňující cíl monetární autority) inflace, a zpomalování ekonomického růstu, není dobrá. Výrok ministra Zaorálka je proto možné označit za pravdivý.

Japonsko je zemí, který si pečlivě hlídá identitu etnicky homogenní země, což se projevuje v jeho imigrační politice. Je jednou z mála vyspělých zemí, která po skončení druhé světové války nezaznamenala žádnou vlnu imigrace. Počet žadatelů o azyl v Japonsku je podle dat UNHCR ve srovnání se západní Evropou výrazně nižší (cca 12 500 uprchlíků a žadatelů o azyl oproti stovkám tisíc v Německu či Francii). To lze do značné míry přisoudit geografické vzdálenosti Japonska od krizových oblastí na Blízkém východě a v Africe, ale svou roli hraje i domácí politika Japonska.

Ačkoli Japonsko oficiálně nemá politiku cílenou na snižování počtu imigrantů, mizivá úspěšnost žadatelů o azyl má tento efekt. Podle článku Deutsche Welle byla v roce 2013 úspěšnost pouze 0,1 % (6 z 3777 případů).

To lze přisoudit byrokratické náročnosti azylového řízení, kvůli které se Japonsko ocitá pod mezinárodním tlakem. To, že je japonská imigrační politika - vedle již zmiňované geografické vzdálenosti - významným faktorem, lze doložit na srovnání s Austrálií. Ta je ještě izolovanější než Japonsko, a přitom uprchlíků a žadatelů o azyl hostí přibližně 57 000.

Co se týče sociálního systému v Japonsku, ten je podle údajů OECD podobně rozsáhlý jako v západní Evropě (23,1 % HDP v Japonsku oproti například 25,5 % v Německu či 27,2 % ve Švédsku), z rozhodnutí nejvyššího soudu se však sociální výhody nevztahují na nerezidenty.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, protože z informací výše vyplývá, že japonská antiimigrační politika a přísný sociální systém jsou významnými příčinami malého počtu uprchlíků v Japonsku.

Poslanec Volný přímo reaguje na výši nákladů, které mají vzniknout zavedením elektronické evidence tržeb. Již u výroku Aleksandry Udženiji jsme citovali důvodovou zprávu návrhu (.zip), která se tímto zabývá v části Náklady na technické vybavení u soukromých subjektů na straně 24.

" Na straně povinných subjektů lze očekávat vznik zejména jednorázového nákladu na pořízení softwaru podporujícího funkci evidence tržeb, který se podle chorvatské zkušenosti může pohybovat okolo částky 500 Kč; u některých složitějších systémů může být částka vyšší, v některých případech však může být úprava software poskytnuta zdarma v rámci každoročního poplatku za aktualizaci software. Např. společnost KONZUM d. d. jako největší maloobchodní řetězec v Chorvatsku vyčíslila své celkové náklady na zavedení elektronické evidence tržeb na 5 EUR (na pořízení certifikátu). Veškeré náklady na úpravu SW nesla dodavatelská firma v rámci standardní úpravy SW – „Software Maintenance Agreement“. Obdobnou situaci lze očekávat i u části subjektů na českém trhu, a to bez ohledu na jejich velikost.Dále lze případně očekávat náklady na pořízení technického zařízení podporujícího funkce k založení elektronického spojení se správcem daně, kde výše bude individuální v závislosti na typu a funkcích daného přístroje (notebook, tablet…). Dle zkušeností z Chorvatské republiky lze očekávat například následující pořizovací náklady: základní pokladnu pro nejmenší prodejce kompletně připravenou pro evidenci tržeb lze pořídit od cca 5 700 Kč nebo pronajmout komplexní řešení včetně datového připojení od cca 500 Kč/měsíčně. Pro střední prodejce lze na trhu najít nabídku již od 9 000 Kč, a to jde pouze o koupi kompletního nového vybavení. Lze např. použít i stávající hardware (počítač s tiskárnou, tablet…) a jen ho patřičně dovybavit. Na trhu lze najít i nejjednodušší software, který je nabízen zdarma. Bližší kvantifikace tohoto druhu nákladů bude dokončena po proběhnutí vnitřního připomínkového řízení.Opakované náklady budou na straně povinných subjektů v souvislosti s úhradou služeb internetového připojení, v některých případech lze rovněž očekávat jednorázové náklady spojené se zřízením tohoto připojení.Dodatečné náklady specifické povahy (pořízení datových nosičů, paměti aj. médií, korespondenční či cestovní náklady apod.) mohou vznikat v souvislosti s vedením evidence tržeb ve zjednodušeném režimu." Důvodová zpráva stejně tak popisuje možnost Narovnání neoprávněné konkurenční výhody poplatníků řádně neodvádějících daně, to však konkrétně nespefikuje a jde o poměrně nejasný příslib. K danému zpráva uvádí (str. 25):

" V souvislosti se zavedením systému evidence tržeb lze očekávat přínos na straně poplatníků, kteří za stávající právní úpravy řádně plní své daňové povinnosti spočívající v reálném srovnání jejich postavení s poplatníky, kteří svou daňovou povinnost zkracují a tímto postupem získávají neoprávněnou výhodu v podobě ušetřených prostředků, které mohou volně použít v souboji s konkurencí.Celkovou výši uvedeného přínosu u všech poplatníků plnících daňové povinnosti lze vyčíslit součtem přínosů jednotlivých poplatníků, které by bylo nutné určit s ohledem na individuální poměry u každého „řádného“ daňového poplatníka." Výrok hodnotíme jako neověřitelný, neboť zmíněné náklady, které po uvedení systému podnikatelům vzniknou, jsou v důvodové zprávě spíše naznačeny. Není tak zcela jasné, v jaké výši nakonec reálně budou. Stejně tak zpráva obsahuje spíše nejasnou pasáž o benefitech pro podnikatele, o kterých poslanec Volný mluvil.

Na konci června 2015 se uskutečnil summit Evropské rady v Bruselu, na kterém lídři osmadvacítky odmítli návrh Komise na povinné přerozdělení počtu lidí podle předem určených kvót. Výsledkem zasedání bylo rozhodnutí přerozdělit si 60 000 uprchlíků na principu dobrovolnosti.

Závěry summitu kritizoval předseda ODS Petr Fiala, který se opřel do premiéra Bohuslava Sobotky s tím, že Česká republika bude muset přijmout mnohem více uprchlíků, než Evropská unie nařizovala. Rovněž kritizoval premiéra za nedostatečné záruky dočasnosti opatření a také za nepřesné podmínky, podle kterých si budeme moci uprchlíky vybírat. Kritikou podrobil Sobotku také na svém twitterovém účtu.

Již 27. května se Petr Fiala ke kvótám vyjádřil zcela v intencích svého výroku, když prohlásil:

" Kvóty musíme jasně odmítnout. Jak je jednou připustíme, bude jejich zvyšování nekonečné. "

V návaznosti na summit Evropské rady vláda 8. července prohlásila, že Česká republika přijme v horizontu dvou let 1500 uprchlíků. Zhruba 1100 jich země převezme z uprchlických táborů v Řecku a Itálii, zbylých 400 pak z táborů, které se nenacházejí na půdě EU (Vlada, Euractiv).

Pod neustále se zvyšujícím se tlakem a množstvím uprchlíků, kteří do Evropy míří, se Komise rozhodla, že členským státům nabídne zvýšení kvót na přijetí uprchlíků. Finální podoba návrhu Komise není známá, nicméně se hovoří o 120 tisících uprchlících. Pokud by čelní představitelé členských zemí tento návrh přijali, muselo by Česko přijmout přibližně 5000 až 5500 uprchlíků (Rozhlas, iHNed).

Plány na přerozdělování uprchlíků podle kvót se začaly objevovat v květnu 2015. Podle návrhu Komise, který počítal s přerozdělením 40 000 uprchlíků, kteří byli zadržováni v uprchlických táborech v Řecku a Itálii by Česku připadlo 1192 běženců. Již dříve představila Komise návrh přerozdělení 20.000 lidí, kteří jsou ještě mimo EU, v takovém případě by Česku připadlo dalších 525 osob.

Jiný návrh Komise z konce května 2015 počítal s přijetím 1328 uprchlíků.

Výrok je hodnocen jako pravdivý s výhradou, trestní oznámení je na neznámého pachatele. Knížek ovšem figuruje jako jeden z hlavních podezřelých.

Ministerstvo financí podalo trestní oznámení kvůli zakázkám na elektronický vzdělávací systém pro Generální finanční ředitelství (GFŘ), jak o tom informoval server Aktuálně.cz. Nebylo však podáno přímo na bývalého ředitele finanční správy Jana Knížka, ale na neznámého pachatele, byť je Knížek údajně jedním z hlavních podezřelých.

Druhé trestní oznámení, o němž hovoří ministr financí, se nám v současné chvíli nepodařilo z veřejných zdrojů dohledat.

Nepodařilo se dohledat, jaké bylo rozdělení mezinárodních pozorovatelů při volbách v Doněcké a Luhanské oblasti, ani jestli byli pozorovatelé rozděleni do dvou skupin, jak tvrdí Doubrava.

Mezi 18 mezinárodními pozorovateli, kteří byli označeni jako nežádoucí osoby, jsou zástupci ze Srbska, Slovenska i Řecka.

Trend snižování výdajů na obranu je zřetelný s jednou výjimkou od roku 2005. Za posledních 10 let se rozpočet Ministerstva obrany snížil o skoro 15 mld. Kč. V souladu s výrokem Marka Ženíška nelze označit roky 2009 a 2010 za "nejrazantnější propad" financování resortu (šlo ovšem o jeden z největších meziročních propadů), nicméně od roku 2010 dochází k pozvolnému snižování výdajů. Rozpočty Ministerstva obrany v letech 2005 až 2015 (tabulka č. 1)

Rok 20052006200720082009201020112012201320142015 Rozp. v mld. Kč 58,455,454,949,851,847,743,842,040,842,043,8

zdroj: Ministerstvo obrany České republiky

Pro úplnost přikládáme i tabulku výdajů na obranu v procentech hrubého domácího produktu.

Výdaje na obranu jako % hrubého domácího produktu v letech 2005 a 2015. (tabulka č. 2)

Rok 20052006200720082009201020112012201320142015 % 1,81,61,41,21,31,21,11,1*1,01,01,0*Materiály Severoatlantické aliance ukazují 1,1%, údaje Světové banky 1,0% zdroje: NATO, World Bank

Pravdu má Marek Ženíšek také v tom, že v roce 2014 a i v končícím roce 2015 se české ekonomice daří a roste. V roce 2014 šlo o 2% HDP, aktuální predikce Ministerstva financí pro rok 2015 je 4,5% HDP.

Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý s výhradou, reálně se na obranu v % HDP vydává stejně jako za vlády Petra Nečase v době škrtů. Výhrada se týká toho, že meziroční pokles v letech 2009-2010 nebyl největší, byl "pouze" jedním z největších.

Lubomír Zaorálek telefonicky blahopřál ministru zahraničí Pavlu Klimkinovi k nástupu do funkce. Během svojí návštěvy Ukrajiny ve dnech 18.–19. června 2014 se však setkal ještě s úřadujícím předchůdcem Klimkina. Dne 17. září 2014 český ministr zahraničí uskutečnil další cestu na Ukrajinu, setkal se ovšem pouze s náměstkyní tamního ministra zahraničních věcí Natalií Halibarenko. Na pracovní návštěvě ve dnech 29.–30. října se pak setkal pouze se zástupci Zakarpatské oblasti. Český a ukrajinský ministr zahraničí se mohli potkat při zasedání Rady EU pro zahraniční věci dne 23. června, popřípadě při zasedání ministrů Východního partnerství 22. července.

Žádné další informace o vztazích mezi ministrem Zaorálkem a jeho ukrajinským protějškem se nám však z veřejně dostupných zdrojů nepodařilo dohledat. Je však možné, že tyto kontakty nejsou pouze veřejně dostupné.

Ministerstvo zahraničních věcí každoročně publikuje výroční zprávu o poskytování humanitární pomoci. Jelikož však ukrajinská krize eskalovala letos, souhrnná data budou veřejně dostupná až v příštím roce. Prozatím je známo, že Česká republika poskytla Ukrajině pomoc v hodnotě tří milionů korun v únoru 2014 (šlo o dotační podporu projektů organizací Člověk v tísni a Charita ČR), jednu tunu zdravotnického materiálu v září či přikrývky a další potřeby pro vysídlené osoby na východě Ukrajiny v témže měsíci.

Souhrnný přehled humanitární pomoci však Ukrajina dosud neposkytla, tvrzení ministra Zaorálka je tak neověřitelné.

V roce 2010 vyhlásila tehdejší předsedkyně Poslanecké sněmovny Miroslava Němcová na žádost vlády stav legislativní nouze, a to od 1. do 15. listopadu. Tehdejší předseda vlády Petr Nečas to pak ve Sněmovně zdůvodnil následovně:

"(...) Bude-li schválen státní rozpočet, který k 1. 1. příštího roku nebude podložen účinnou legislativou, která bude v účinnosti od 1. ledna příštího roku, bude to nevěrohodný dokument založený pouze na součtu čísel, která nebudou odpovídat skutečné legislativě účinné od 1. ledna příštího roku. To velmi vážně hrozí. Potom může dojít i ke krokům, jako je zhoršení výhledu ratingu České republiky, hrozí prodražení dluhové služby. Tady bych chtěl zdůraznit, že výkyvy pouze v několika procentech činí z hlediska splátky dluhové služby až řády miliard v dluhové službě, hrozí zvýšení deficitu státního rozpočtu a zvýšení deficitu veřejných rozpočtů jako celku a hrozí také naprosto prokazatelně daňové úniky. Celkový sumář těchto hospodářských škod je spíše než v řádech miliard ve dvojciferném čísle miliard.

Čili jsou to velmi významné hospodářské škody a naprosto legitimně a v souladu se zákonem na to vláda musela zareagovat a musela požádat o vyhlášení stavu legislativní nouze právě proto, aby k těmto závažným hospodářským škodám nedošlo. Takto jsem to zdůvodnil již téměř před týdnem, byť pan poslanec Tejc buď nebyl v práci, anebo v práci byl a nedělal to, co má, to znamená neposlouchal řečníka."

Jednalo se o čtyři novely, které mimo jiné mění zákon o daních z příjmů, o stavebním spoření, či balík úsporných opatření z Ministerstva práce a sociálních věcí. Součástí úsporného balíčku bylo například zrušení porodného na druhé a další dítě nebo zdanění příjmů důchodců.