Vláda ČR schválila na svém jednání 21. prosince 2015 Koncepci výstavby Armády České republiky do roku 2025. Tato koncepce (.pdf) popisuje cílový stav AČR v roce 2025, nutné personální, finanční, technické posílení a také modernizaci jednotlivých útvarů.

Finanční náročnost koncepce počítá (str. 24-25) s každoročním nárůstem výdajů do armády, na straně 22 pak koncepce uvádí, že v porovnání roku 2014 chybí do finálního stavu v armádě 6400 vojáků z povolání.

Sobotka má tedy pravdu, že vláda schválila koncepci, podle níž se má posilovat personální i finanční stránka české armády. Vláda také počítá s náborem nových vojáků, tím se zabýváme v předchozích výrocích. Co se týká nominálních nárůstů výdajů na obranu, je faktem, že od roku 2013 se zvýšily k letošnímu roku výdaje v rámci resortu obrany o zhruba 5,7 miliard korun. Nakolik bude tento růst pokračovat v dalších letech není jasné, půjde o politickou dohodu a rozpočtové priority.

RokVýdaje na obranu (v mld. korun) 2011 43,88 2012 43,47 2013 42,05 2014 41,99 2015 43,78 2016 47,78

Výrok hodnotíme na základě porovnání podobných smluv o spolupráci s Čínskou lidovou republikou, které podepsaly země jako Německo, Velká Británie či USA. Tyto dohody skutečně obsahují podobná ustanovení ohledně lidských práv jako ta česká.

Společné prohlášení o navázání strategického partnerství mezi Českou republikou a Čínskou lidovou republikou, dokument, který byl podepsán při příležitosti návštěvy čínského prezidenta Si Ťin-pchinga v České republice, se lidským právům věnuje v následujících článcích:

"X. Obě strany potvrdily společný závazek ve věci podpory a ochrany lidských práv na základě rovnosti a vzájemné úcty."

"XV. Obě strany zastávají názor, že účely a zásady Charty Organizace spojených národů musejí být dodržovány, a jsou připraveny posilovat kontakty a spolupráci v OSN a jiných mezinárodních organizacích. Zavazují se společně prosazovat mezinárodní a regionální mír, bezpečnost, lidská práva a rozvoj a podporovat mezinárodní spolupráci a mírové urovnání mezinárodních sporů, jež by mohly ohrozit mezinárodní mír a bezpečnost."

Podobné ustanovení najdeme například i v deklaraci, kterou s Čínou podepsalo Německo v roce 2014 (článek 4):

"Obě strany jsou ochotny posílit vzájemné porozumění v jejich vývoji a prohloubit politickou důvěru. Obě strany si uvědomují důležitost podpory a ochrany lidských práv a právního státu a jsou připraveny zintenzivnit dialog o lidských právech a právním státě, zvláště ve společně odsouhlasených prioritách, na základě rovnosti a vzájemného respektu."

Ve Společném prohlášení o budování strategického partnerství pro 21. století (UK-China Joint Statement on building a global comprehensive strategic partnership for the 21st Century), které podepsala Čína a Velká Británie v roce 2015, se o lidských právech píše následující:

"Obě strany posílí vzájemný respekt a porozumění a budou pokračovat ve spolupráci na dodržování lidských práv a právním státu."

Poněkud ostřeji formulovaný článek obsahuje Společné prohlášení USA a Číny z roku 2011 (článek 7):

"Spojené státy a Čína opakují svůj závazek k podpoře a ochraně lidských práv i přesto, že jejich pohledy na tyto věci vykazují značné odlišnosti. Spojené státy zdůraznily, že podpora lidských práv a demokracie jsou důležitou součástí jejich zahraniční politiky. Čína zdůraznila, že by se nikdo neměl vměšovat do vnitřních záležitostí žádného státu. Spojené státy a Čína podtrhují, že každá země a její lid má možnost vybrat si vlastní cestu a všechny ostatní země by měly respektovat tuto volbu rozvoje. V duchu rovnosti a vzájemného respektu, v zájmu podpory a ochrany lidských práv v souladu s mezinárodními dohodami se obě strany dohodly uspořádat další kolo Dialogu o lidských právech před třetím kolem Dialogu o strategii a ekonomice."

Čínský prezident Si Ťin-pching je v současnosti na návštěvě ve Spojených státech, je tedy možné, že během této návštěvy dojde k podpisu jiné dohody. Prozatím vycházíme z dokumentů, které jsou v tuto chvíli k dispozici.

Hnutí ANO opravdu nemělo zdanění či zpochybnění církevních restitucí ve svém volebním programu, neboť v něm o tomto tématu nemá vůbec nic.

V listopadu 2013, tedy krátce po volbách do Poslanecké sněmovny, vyjádřil Andrej Babiš překvapení nad skutečností, že dohoda obsahuje inflační doložku, tedy, že finanční suma nemusí být konečná. V červenci 2014 předseda hnutí Babiš uvedl, že co bylo ukradeno, musí být vráceno, avšak způsob jejich přijímání byl netransparentní a vůči občanům nespravedlivý. V polovině dubna 2016 uvedl, že jsou tzv. církevní restituce předraženy o 54 miliard korun a o několik dubnových dní později přes média vzkázal lidovcům, že podpoří zdanění církevních restitucí.

Data OECD (.xls) za rok 2013 (nejaktuálnější data pro všechny členské země, aktualizováno v listopadu 2015) ukazují, že Česká republika se sledovaném parametru dosahuje výše 7,1 % HDP. To je sedmá nejnižší hodnota ze všech 34 členských zemí OECD.

I v dalších ukazatelích je Česká republika pod průměrem těchto zemí (jde o ekonomicky nejvyspělejší demokratické státy světa, ve kterých funguje tržní ekonomika). Ať jde o veřejné výdaje do zdravotnictví, či výdaje za léky v dané zemi.

V českém vzdělávacím systému má inkluze své místo již dlouhou dobu. Pojednávala o ní už Bílá kniha(.pdf., str. 59) pro vzdělávání z roku 2001. Na tento strategický dokument navazuje školský zákon z roku 2004. Vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů nadaných upravuje §16 zákona.

Podle něj „děti, žáci a studenti se speciálními vzdělávacími potřebami mají právo na vzdělávání, jehož obsah, formy a metody odpovídají jejich vzdělávacím potřebám a možnostem, na vytvoření nezbytných podmínek, které toto vzdělávání umožní, a na poradenskou pomoc školy a školského poradenského zařízení.”

Inkluze byla také zahrnuta do Rámcového vzdělávacího programu (.pdf), který přímo upravuje vzdělávání žáků s lehkým mentálním postižením.

V lednu 2016 byl školský zákon upraven vyhláškou 27/2016 Sb., která zavádí nová pravidla pro zařazování žáků se speciálními vzdělávacími potřebami do škol, podpůrná opatření a další úpravy týkající se inkluzivního vzdělávání.

Návrh ústavního zákona o celostátním referendu předložilo hnutí Úsvit (ještě před svým rozštěpením) do Poslanecké sněmovny již v lednu 2014.

Tento návrh (.pdf) obsahoval následující vymezení možných otázek:

Čl. 1(1) V celostátním referendu lid České republiky rozhodujea) o všech věcech vnitřní nebo zahraniční politiky státu,
b) o návrhu zákona, včetně ústavního, nebo
c) o souhlasu k ratifikaci nebo výpovědi mezinárodní smlouvy
(dále jen „referendum“).(2) Otázka pro referendum nesmí směřovat ke změně podstatných náležitostí
demokratického právního státu, jakož ania) ke zrušení nebo omezení ústavně zaručených základních práv a svobod,
b) k rozhodnutí, které by bylo v rozporu se závazky, které pro Českou republiku vyplývají
z mezinárodního práva, nebo
c) k zásahu do výkonu moci soudní.

Je tedy zjevné, že podle návrhu by šlo hlasovat o setrvání v Evropské unii. Tuto otázku by posuzoval podle článku 5 návrhu Ústavní soud (je-li v souladu se článkem 1 tohoto návrhu zákona.)

Návrh byl v hlasování zamítnut již v 1. čtení. Proti návrhu hlasovaly strany vládní koalice, opoziční TOP 09, ODS a část klubu KSČM se při hlasování zdržela. Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý, všechna fakta vykládá Tomio Okamura korektně.

Nárůst vlivu extremismu je v posledních měsících často dáván do souvislosti s migrací, na její kritice se snaží profitovat s různým úspěchem řada politických subjektů napříč Evropou.

Ve všech čtyřech sousedních státech České republiky se v posledních několika měsících uskutečnily volby, v Polsku a na Slovensku parlamentní, v Německu (ve třech spolkových zemích) a v Rakousku (ve čtyřech) se uskutečnily zemské volby

SLOVENSKO

Březnové parlamentní volby vyhrála strana SMER-SD premiéra Fica, kromě propadu zisku Ficovy strany byl jedním z hlavních momentů voleb vzestup extrémně pravicové L'udové strany Naše Slovensko Mariana Kotleby, která získala přes 8 % hlasů. Průzkum agentury Median naznačil, že 69 % voličů této strany označilo uprchlickou krizi jako zásadní téma při rozhodování, v kontextu všech voličů toto téma rezonovalo u 53 % slovenské populace s volebním právem. Za palčivější problémy označili lidé v průzkumu zdravotnictví (80 %), korupci, nezaměstnanost, státní zadlužování, problematiku justice, sociální politiku nebo podporu školství, vědy, kultury a sportu.

POLSKO

Listopadové parlamentní volby v Polsku ovládla strana Právo a spravedlnost, která sice razí anti-imigrační rétoriku, nicméně tématem voleb byla spíše ekonomické témata, sociální problémy a další faktory, spojené mimo jiné s únavy občanů z osmileté vlády Občanské platformy. K migrantům jednoznačně nejostřeji vymezující se strana europoslance Janusze Korwin-Mikkeho KORWiN se do Sejmu nedostala. Zakladatel strany byl na podzim roku 2015 suspendován, protože během červnového jednání veřejně hajloval.

NĚMECKO

V březnu se ve třech zemích uskutečnily volby do spolkových sněmů, v nám nejbližším Sasku-Anhaltsku zaznamenala historický úspěch krajně pravicová strana Alternative fur Deutschland (AfD), která získala 24,2 % hlasů. Volby však se ziskem takřka 30 % vyhrál kandidát CDU Angely Merkelové. V Bádensku-Württembersku zvítězili Zelení, AfD skončila se ziskem lehce přes 15 % na třetím místě. V Porýní-Falcu zvítězila kandidátka sociální demokracie, AfD skončila s 12 % na třetím místě.

Hodnotit výsledky voleb jako propad migrační politiky Angely Merkelové je tedy diskutabilní, byť právě na kritice její politiky byl postaven zisk AfD.

RAKOUSKO

Stejně jako v Německu, tak i v Rakousko byla klíčovým tématem zemských voleb migrační krize.

Pravicově populistiská strana FPÖ výrazně uspěla v říjnových volbách v Horních Rakousech, když získala přes 30 % hlasů. Velkou podporu získala strany i ve Vídni, tu nicméně uhájili sociální demokraté, kteří ve městě vládnou od roku 1945.

FRANCIE

Mimoto v prvním kole prosincových reginálních voleb zvítězila krajně pravicová Národní fronta v šesti z 13 regionů, ve kterých se hlasování uskutečnilo, ve druhém kole ovšem svůj úspěch nezopakovala.

Analýza magazínu The Time ovšem nárůst krajně pravicové politiky dává do souvislosti s dalšími fenomény, které Evropu ovlivňují, kromě migrační krize je to vztah Evropské unie a Ruska nebo nestabilita Evropské unie spojována s možným vystoupením Velké Británie či Řecka, jdoucí ruku v ruce s krizí eurozóny.

Samotná Ústava ČR sice upřednostňuje realizaci státní moci nepřímo v rámci systému reprezentativní demokracie, zároveň připouští výkon přímé demokracie. Podmiňuje jej však vydáním ústavního zákona, s tím, že tento zákon zmocní lid k výkonu státní moci. Dosud jediným příkladem uzákonění celostátního referenda je vyhlášení ústavního zákona o referendu o přistoupení ČR k EU. Zákon o referendu je tedy ústavou předpokládán.

29. července 2015 schválila Vláda České republiky na návrh Ministerstva vnitra Strategiimigrační politiky ČR (.pdf) . Tato strategie (str. 3) uvádí, že je připravována komunikační strategie k oblasti migrace.

"Současně je jako průřezový nástroj zpracovávána komunikační strategie pro informování veřejnostii ostatních partnerů. Komunikační strategie se zabývá všemi aspekty problematiky migrace v České republice, úzce navazuje na jednotlivé kapitoly migrační strategie a je předkládána společně s ní." 18. ledna pak vláda schválila aktualizovanou verzi této strategie (.pdf - str. 18-19), která uvádí konkrétní oblasti, které mají být upraveny.

"Bude vytvořena a naplňována nová komunikační strategie zaměřená na odbornou i širšíveřejnost včetně cizinců žijících v České republice, která umožní informování veřejnosti, diskusive veřejném prostoru i získávání zpětné vazby. Základem této strategie bude informační kampaň,která bude formou veřejných debat pokrývat celé území ČR. Komunikační strategie bude provázánase Strategií migrační politiky.Zároveň bude vytvořena a naplňována nová PR integrace, komunikující vůči veřejnosti opatření státu realizovaná na podporu integrace cizinců. Posilována bude i komunikace s konkrétními skupinami aktérů – např. s koordinátory jednotlivých resortů v rámci grémia, při pravidelných diskusních setkáváních s představiteli krajů a obcí, vysokých škol, s nestátními neziskovými organizacemi, s Centry na podporu integrace cizinců, v rámci odborných seminářů pro realizátory projektů.Součástí komunikační strategie bude provozování speciálních webových stránek o migraci a integraci. V rámci mezinárodní spolupráce budou zpracovávány a distribuovány přehledy migračních aktualit, budováno povědomí o situaci a nových trendech v oblasti migrace a integrace v zahraničí, přenos praktických zkušeností, spolupráce a využívání výsledků mezinárodních projektů v oblasti integrace. " Výrok je hodnocen jako pravdivý, Ministerstvo vnitra skutečně ve svých dokumentech počítá s vytvořením komunikační strategie k migraci, což ovšem od července 2015 nebylo prozatím naplněno.

V roce 2012 se v České republice změnil způsob volby prezidenta země. Zatímco dříve volily prezidenta obě parlamentní komory, od prezidentských voleb 2013 je prezident volen přímo lidmi. Pravomoci zůstaly nezměněné, prezident tak mimo jiné dle článku 63 Ústavy v oblasti zahraničních vztahů:

a) zastupuje stát navenek,
b) sjednává a ratifikuje mezinárodní smlouvy; sjednávání mezinárodních smluv může přenést na vládu nebo s jejím souhlasem na její jednotlivé členy,
c) je vrchním velitelem ozbrojených sil atd. Česká ústava jednoznačně neříká, kdo za zahraniční politiku odpovídá. Postavení ministerstev je v Ústavě zmíněno v článku 79, který stanoví, že ministerstva a jiné správní úřady lze zřídit a jejich působnost stanovit pouze zákonem. Ministerstvo zahraničních věcí, stejně jako ostatní ministerstva, bylo zřízeno zákonem č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky.

Paragraf šest zmíněného zákona říká: Ministerstvo zahraničních věcí je ústředním orgánem státní správy České republiky pro oblast zahraniční politiky, v jejímž rámci vytváří koncepci a koordinuje zahraniční rozvojovou pomoc, koordinuje vnější ekonomické vztahy, podílí se na sjednávání mezinárodních sankcí a koordinuje postoje České republiky k nim. Ministerstvo zahraničí jako jeden z vládních rezortů spadá svojí odpovědností pod vládu, která je ve finále odpovědná za zahraniční politiku České republiky.

Z důvodu nejasností v pravomocích prezidenta a v Ústavě absentujícího článku, který by zahraniční politiku definoval jako odpovědnost vlády, se v červnu 2015 vláda shodla na potřebě novel a do Poslanecké sněmovny postoupila dva návrhy, které by měly tento problém řešit (Usnesení č. 412 a 413). Na pořad jednání by se měly materiály dostat během dubna.