Převaděčství je velký byznys, podle nejlepších dostupných odhadů si převaděči přišli mezi lety 2010 - 2015 na 8,36 miliard eur. Nicméně konkrétní údaje za poslední dobu (např. rok) není možné dohledat. Stejně tak se nepodařilo najít spolehlivé údaje o nelegálním obchodu s drogami a zbraněmi v oblasti, ze které probíhá pašování lidí.

Informace o částkách, které převaděči vybírají za to, že dostanou lidi do Evropy, jsou spíše odhady. The Migrants´ Files (projekt novinářů z 15 evropských zemí včetně ČR, v rámci něhož sbírají a vyhodnocují data z různých zdrojů na téma migrace, primárně počítají oběti na životech) došli k závěru, že ilegální imigranti zaplatili v období 2000 - 2015 zhruba 16 miliard eur (420 miliard korun).

Tabulka "Total spent by 5 years period", zdroj: The Migrants´ Files, The Money Trail

Migrační cesty: Centrální středomořská, Východní hranice, Východní středomořská cesta, Východní středomořská cesta, Záúadoafrická cesta, Balkánská cesta, Západní středomořská cesta (mapa tras v čj např. zde); ceny jsou v eurech.

(Podívejte se na další souhrnné tabulky s údaji o cenách vzhledem k rokům, jednotlivým migračním cestám i počtu migrantů podle The Migrant´s Files.)

V případě ilegálního obchodu s drogami také není jasné, k jak velkým finančním transferům dochází v oblasti, o kterou se jedná (tedy té, ze které pašeráci převážejí lidi.) Opium vyprodukované v Afghánistánu za rok 2015 má podle zprávy (.pdf, s. 7) Organizace spojených národů hodnotu 0,85 miliardy dolarů (přes 20 miliard korun).

Objem peněz celosvětového nelegálního obchodu s drogami se rovněž pohybuje v rovině odhadů: nejnovější relevantní studii (.pdf, s.9) sestavila OSN v roce 2011, kdy odhadovala, že příjmy z drogového obchodu tvoří 20 % z příjmu organizovaného zločinu, přibližně 420 miliard dolarů (tedy 10 bilionů korun).

Roční příjem z globálního nelegálního obchodování se zbraněmi odhadovala OSN v roce 2009 na 170 - 320 milionů dolarů (zhruba 4 - 7,5 miliardy korun), přesnější údaje bohužel nejsou dostupné.

Obecně nejsou dostupná srovnatelná data o objemu nelegálního převaděčství, obchodu s drogami a zbraněmi ve srovnatelném čase a prostoru. Z výroku ministra obrany plyne, že mluví o aktuálním období a prostoru v nejbližším okolí Evropy. Odhady, které by zohledňovaly toto užší vymezení, nejsou dostupné a výrok je proto hodnocen jako neověřitelný.

Obecně má ministr obrany pravdu, že k únosům Evropanů dochází a lze také doložit, že státy o unesených občanech vyjednávají a snaží se tak napomoci jejich osvobození. Nepodařilo se nám sice dohledat kompletní výčet zemí EU, jejichž občané byli uneseni a bylo o nich vyjednáváno, v obecném pohledu je ovšem Stropnického vyjádření korektní a výrok je tedy hodnocen jako pravdivý.

V souvislosti s únosem Jamese Foleye (americký novinář, který byl brutálně zavražděn během věznění) vyšel na webu USA Today text, který s odvoláním na viceprezidenta Stratforu (soukromá zpravodajská konzultační agentura) Scotta Stewarta uvádí, že občané např. z Itálie, Francie a Španělska jsou svými zeměmi vykupováni za miliony dolarů. Naopak Američané či Britové jsou z politických důvodů zabíjeni.

New York Times se v textu (ang.) Paying Ransoms, Europe Bankrolls Qaeda Terror z července 2014 věnuje vyčerpávajícím způsobem problematice únosů "občanů západu" (jde však pouze o některé skupiny, které toto provozují) a popisuje, že státy za své občany v zajetí výkupné platí, tedy s únosci jednají a tím se je snaží osvobodit.

Zdroj dat: RUKMINI CALLIMACHI, NYT. Autor jako své zdroje uvádí bývalé rukojmí, vyjednavače, diplomaty a vládní činitele z 10 evropských zemí, Afriky a Blízkého východu. Částka vyplacená v letech 2009-2010 na únosy vychází z článku španělského listu El Mundo.

Vyjma výše zmíněných zemí lze dohledat další případy únosů dalšími skupinami, jde spíše o ilustrativní výčet. Kromě známých českých případů 2 unesených žen a také 5 mužů v Libanonu šlo o např. chorvatského občana v Egyptě (Reuters).

Je pravdou, že ministři dopravy za hnutí ANO reálně projekt mýta prozatím neposunuli, byť alespoň ministr Ťok předložil časový harmonogram realizace mýta po roce 2016. Na druhou stranu je nyní již jisté, že se nestihne podle zákona o veřejných zakázkách vysoutěžit nový dodavatel mýtného systému do konce roku 2016. Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý, byť ministr Ťok podnikl alespoň nějaký krok. Ten však k nápravě daného problému nevedl.

Vláda 20.listopadu 2015 schválila zmíněný harmonogram. 22. prosince 2015 pak ČTK (Lidovky.cz) s odvoláním na Ministerstvo dopravy uvedlo, že " vybrat nového provozovatele mýtného systému v řádném výběrovém řízení už nelze do vypršení smlouvy s Kapschem ke konci roku 2016 stihnout ".

Sám ministr Ťok pak 25. ledna 2016 uvedl, že bude nezbytné nechat Kapsch spravovat mýto i po roce 2016 a řádně vysoutěžit dalšího dodavatele. Tento stav by měl trvat podle ministra až do roku 2019. Česká televize a ČTK k danému uvedli: " Svůj návrh na prodloužení současné smlouvy předloží příští týden ke schválení vládě. Koaliční rada se podle ministra shodla na tom, že zásadní priorita je, aby se mýto vybíralo i po skončení letošního roku, kdy firmě Kapsch vyprší smlouva. Ťokovi se takový postup nelíbí, ale nevidí jinou praktickou možnost."

Realita je tedy taková, že se do konce roku 2016 nestihne vysoutěžit nový dodavatel a mýto tak bude spravovat pravděpodobně stále firma Kapsch. Ministři dopravy za ANO jsou ve funkci již 2 roky, za tu dobu nedošlo k vyřešení tohoto problému.

Ploty na svých hranicích začalo kvůli migrační krizi stavět Maďarsko, Rakousko a Slovinsko. Tyto státy jsou přitom členy schengenského prostoru. Další ploty vyrostly i na hranicích jiných evropských států, což přehledně zpracovává následující mapa:

Zdroj: The Economist

Jak dlouho ploty budou na hranicích evropských států nelze ověřit. Ve výjimečných situacích je povoluje schengenská dohoda, a to až na dva roky.

Je skutečně pravdou, že existuje řada dostupných metodik a doporučení, jak reagovat na šikanu mezi žáky.

Předně jde pro české školství o Metodický pokyn k prevenci a řešení šikanování mezi žáky škol a školských zařízení. Ten je platný od roku 2000 a je zveřejněn (.doc) na stránkách MŠMT.

Dále jde o dokument Školní šikanování z rámcového konceptu Rizikové chování ve školním prostředí. Tento dokument MŠMT (.doc) je určen pro pedagogy, podrobně popisuje šikanu a její znaky a také nabízí nástroje na její rozpoznání a postupy při její identifikaci.

Dále je možné dohledat řadu dalších informací ze sféry různých (především neziskových) institucí, které se tématem zabývají. Povětšinou ovšem vycházejí jednak z dokumentů ministerstva, popř. pracují s prameny PhDr. Michala Koláře, na nějž se odvolává i samotné ministerstvo.

Můžeme tedy zmínit např. Národní informační centrum pro mládež, program Minimalizace šikany či informace Poradny proti šikaně.

Pokud vyjdeme z materiálů ministerstva k dané problematice, je pravdou, že obecně pracují pouze s možnou šikanou mezi dětmi samotnými, nepopisují možnou šikanu pedagogů ze strany dětí.

Andrej Babiš je opozicí a Miroslavem Kalouskem často obviňován ze střetu zájmů kvůli souběhu politické funkce a podnikání. Že v takovém střetu zájmů je, ostatně přiznává i sám Babiš. V hodnocení se ale budeme zabývat jen konkrétními případy obsaženými ve výroku Miroslava Kalouska. Ten hodnotíme jako zavádějící, protože se jedná o buď spekulace ("dotační podmínky si nechal upravit") nebo jsou dané případy stále vyšetřovány (Agrotec, Čapí hnízdo) a není tak jasné pochybení, které Kalousek Babišovi přisuzuje.

Kalousek ve svém výroku naráží na kauzu statku Čapí hnízdo, jehož rekonstrukce na luxusní ekofarmu byla částečně financována z evropských dotací. Ty by patrně nemohly být přiděleny Agrofertu jako velké firmě, v roce 2008 při podání žádosti o dotace však firma Čapí hnízdo oficiálně součástí koncernu Agrofert nebyla, vrátila se tam až v roce 2014. Podle trestního oznámení, na základě kterého je případ nyní prošetřován, je však pravděpodobné, že firma byla součástí skupiny Agrofert po celou tuto dobu. Potvrzují to i některé veřejné výroky Andreje Babiše. "Napadlo mě to, když jsem s dětmi čekal ve frontě v pražské zoo na krmení koz. Byla tam obrovská fronta a já nesnáším čekání. Tak jsem si řekl, že udělám podobný projekt," říká Babiš v dokumentu Matrix AB.

Součástí skupiny Agrofert je naopak bez všech pochybností firma Agrotec, která figuruje v kauze České pošty, kde se mělo jednat o manipulaci s veřejnými zakázkami. "To je nesmysl a lež. Celá kauza Agrotec je vymyšlená. Je to pro mě účelová kauza s cílem mě poškodit. Ta firma nic neudělala. Šlo o telefonní rozhovor o šesti a půl milionech korun, žádný kontrakt ovšem neproběhl. Neznám detaily. Podali jsme na to všechny možné stížnosti," řekl k tomu Andrej Babiš v rozhovoru pro Lidové noviny. V srpnu 2015 ale policie na základě vyšetřování navrhla obvinit několik fyzických i právnických osob včetně právě Agrotecu. Dodejme také, že daná kauza proběhla před tím, než se Andrej Babiš stal poslancem a následně i ministrem. Není znám také výsledek, neboť daná věc je v běhu.

V případě zvýšení alokace dotací ze 20 na 40 % pro velké firmy se jedná o případ, na který upozornil server Neovlivní.cz. Podle něj měl Evropský úřad pro boj proti podvodům (OLAF) zahájit vyšetřování ve věci zvýšení hranice čerpání eurodotací pro velké firmy, ve které měl být zapojený místopředseda představenstva Agrofertu Petr Cingr. Ten měl v této věci z pozice prezidenta Svazu chemickému průmyslu lobbovat u náměstka Ministerstva průmyslu a obchodu, které pak změnu skutečně prosadilo. Agrofert jakokoliv spojitost s touto kauzou odmítá, podle 1. místopředsedy ANO Jaroslava Faltýnka, který měl setkání svolat, se setkání zúčastnilo přibližně dvacet sdružení, asociací a zástupců ministerstev a jednalo se o standardní a transparentní vyjednávání. OLAF pro Neovlivní odmítal případ komentovat a ani na jejich webu se nepodařilo dohledat žádné informace o vyšetřování.

Pokud jde o úpravu daní, na ty má samozřejmě Andrej Babiš z pozice ministra financí nemalý vliv, je předkladatelem změn daňové agendy. Za dosavadní dva roky však vláda nepředložila návrh, který by významně upravoval daně z příjmu právnických osob. Jediná úprava daní, která mohla výrazně přilepšit Babišovu podnikání, tak zůstává široce diskutované snížení spotřební ceny u biopaliv, které má podpořit část byznysu ministra financí. Miroslav Kalousek dokonce ve Sněmovně navrhnul zákon přejmenovat na "návrh zákona, kterým se ve prospěch skupiny Agrofert mění zákon č. 353/2003 Sb." - tento návrh samozřejmě neprošel. K tématu jsme napsali i blog, který shrnuje jak dopad na podnikání Andreje Babiše, tak sněmovní peripetie, které projednávání zákona provázely.

Výrok hodnotíme jako neověřitelný, protože nejsme schopni posoudit, zda existovalo bezpečnostní riziko na Hradčanském náměstí v době, kdy se tam měla konat řádně povolená demonstrace, která byla zrušena. Z naší strany by šlo o spekulaci.

Policie České republiky zveřejnila 29. března své stanovisko k probíhajícím bezpečnostním opatřením, ke kterým přistoupila v souvislosti s návštěvou čínského prezidenta v Praze. Chovanec i Kalousek diskutují o informaci, kterou měla PČR prostřednictvím ministra vnitra také zaslat jednotlivým členům Parlamentu České republiky. Není jisté, zda jde o zcela identický materiál, obsahově by však měl odpovídat tomu, co policie prezentuje veřejně.

Pokud tedy budeme citovat ze stanoviska policie k incidentu ohledně nevpuštění lidí na povolenou demonstraci na Hradčanském náměstí, zjistíme, že Kalousek popisuje korektně fakt, že se policie odvolává na bezpečnostní rizika, nijak je nespecifikuje. Zda ovšem nějaké riziko existovalo, nejsme schopni posoudit, nejedná se o veřejnou informaci.

" Ke značně vyhrocené situaci došlo krátce před 18. hodinou na Hradčanském náměstí, kam došel průvod účastníků oznámeného shromáždění z Kampy. Zástupci tohoto shromáždění se dožadovali vstupu do bezpečnostní zóny a to i přes upozornění policie, že se jedná o neveřejný prostor se zákazem vstupu.

Policie České republiky požádala v rámci bezpečnostního opatření, spojeného se státní návštěvou prezidenta ČLR v Praze, příslušný odbor Magistrátu hlavního města Prahy o vydání dopravně inženýrského rozhodnutí. Na základě vydaného rozhodnutí ze dne 21. 3. 2016 byl i prostor Hradčanského náměstí po stanovenou dobu uzavřen pro vozidla i chodce. Uvedený prostor tak přestal být po tuto dobu veřejným prostranstvím a svolavatel se tak nemohl dovolávat svého práva konat zde shromáždění. Podle zákona o policii České republiky a mezinárodních úmluv je navíc policie v souvislosti se zajišťováním bezpečnosti určených osob a chráněných objektů a v souvislosti s plněním konkrétního úkolu oprávněna omezit nebo zakázat vstup osob do vybraných prostor."

Je pravdou, že v červenci roku 2014 prezident Miloš Zeman vyjádřil svou podporu zavedení eura, kterým by se podle něj mohlo platit už v roce 2017. O zprávě informovala i zahraniční média. Nemluvil však o tom, že by Česká republika musela do roku 2017 euro mít, vyjádřil pouze domněnku o možnosti v takovém časovém horizontu realizovat záměr.

Taktéž evropská vlajka zavlála vedle české na nádvoří Pražského hradu v dubnu 2013, tedy téměř devět let po vstupu České republiky do EU při příležitosti návštěvy předsedy Evropské komise. Prezident Zeman tehdy vyjádřil i svůj kladný postoj ke společné zahraniční a obranné politice, ovšem neuvedl, kdo by měl stát v čele její správy: "Já jsem vždy zastával názor, že EU potřebuje společnou zahraniční a obrannou politiku a samozřejmě také společnou fiskální politiku včetně postupné harmonizace daňové soustavy [...]"

Na to navázal v rozhovoru pro Think-tank Evropské hodnoty v březnu 2014, kdy prezident Zeman vznesl otázku:

"Zatím je tady evropská ministryně zahraničí, ale proč tady není evropský ministr obrany? Proč tady není evropský ministr financí?" Z uvedeného rozhovoru lze tedy přinejmenším usuzovat vstřícný postoj prezidenta ke zřízení zmíněných funkcí.

Dalším a podstatně nejvíce problematickým bodem je kritika předchozích vlád pro jejich nedostatečnou proevropskost. Miloš Zeman sice v minulosti uváděl, že má jiný názor na Evropskou unii než kupříkladu jeho předchůdce Václav Klaus, který je známý svým rezervovaným postojem. V rozhovoru pro Euractiv z roku 2012 dokonce Zeman vidí řešení demokratického deficitu v rozšířením pravomocí Evropského parlamentu a rád by viděl Českou republiku v rychlejším proudu tzv. dvourychlostní Evropy. Nejednalo se tedy o přímou kritiku minulých vlád, ač šlo o výrazně odlišný postoj, než prezident Zeman předkládá veřejnosti nyní, když hovoří o podléhání Evropské unii.

Výrok jako celek nutně vytváří dojem, že Miloš Zeman výrazně verbálně i faktickými kroky prosazoval proevropský postoj. Nicméně přinejmenším ve dvou z uvedených případů je Fialovo tvrzení výrazně nepřesné a v závěrečné části výroku pak zcela nekorektní. Z tohoto důvodu je výrok hodnocen jako zavádějící.

Výrok hodnotíme jako závadějící, protože Zeman své výroky vůči inkluzi na začátku roku 2015 nevyslovil jako soukromá osoba, nýbrž tak učinil v rámci své oficiální návštěvy Pardubického kraje jako prezident České republiky. Stejně tak je problematické konstatování, že média jako otočila a nyní jsou proti inkluzi.

Miloš Zeman vystavil inkluzi kritice na začátku roku 2015 a to v Rehabilitačním ústvavu v Brandýse nad Orlicí. Zeman toto místo navštívil v rámci oficiální návštěvy Pardubického kraje. Byl zde tedy přítomen jako prezident republiky a nikoli jako občan. Konečně je otázkou, zda je možné chápat výroky Miloše Zemana jako výroky občana Zemana a někdy jako výroky prezidenta republiky. V každém případě prezident Zeman navštívil Rehabilitační ústav v Brandýse nad Orlicí v rámci oficiální návštěvy, což dokládá tisková zpráva na webu Hradu (Prezident republiky s manželkou navštívili Pardubický kraj).

K inkluzi zde Zeman uvedl: „Nejsem zastáncem názoru, že by děti, které jsou určitým způsobem handicapovány, měly být umísťovány do tříd s nehandicapovanými žáky, protože je to neštěstí pro oba. Opakuji neštěstí pro oba, že? Mohl bych to samozřejmě rozvádět, mohl bych mluvit o šikaně, mohl bych mluvit o tom, že rychlost kolony je určena rychlostí nejpomalejšího vozidla, takže učitelé se nemohou věnovat těm, řekněme, talentovanějším dětem. Ale sám se domnívám, a to není žádný rasismus, to není preference nějaké etnické skupiny, že děti jsou daleko šťastnější, když jsou v rovnocenné komunitě, než tehdy, když jsou zasazeny do komunity.“

Tím rozpoutal debatu o selektivním vzdělávání a jeho názor vyvolal rozbouřené reakce řady politiků i dalších aktérů, přičemž tyto reakce byly téměř bez výjimky zamítavé. Server Idnes oslovil některé z těchto akterů, další vyjádření sbírala ČTK. Uvádíme, že jde pouze o částečný výčet, ve skutečnosti prezidentův výrok v podstatě neměl veřejné zastání, v tom má Zeman pravdu.

Co se týče médií, je otázkou, jaký obrat má Zeman namysli. Média (s výjimkou Blesku, který se přihlásil k odporu vůči inkluzi), popisovala reakce na Zemanův výrok, nyní popisují aktuální vyjádření politiků k zaváděnému společnému vzdělávání a také zpravodajsky pokrývají téma jako takové. Politická vyjádření se u některých politiků skutečně různí s jejich rok starými postoji, nicméně média informují o nich, nepíší své názory.

Přijatá vyhláška (.pdf, str. 290) sice mezi kompenzačními pomůckami pro žáky s mentálním postižením zmiňuje paravany, avšak jejich použití není v žádném případě novinkou.

Nejrůznější odborné příručky zabývající se inkluzí ve vzdělávání považují použití paravanu, ke krátkodobému(pdf. str. 2) oddělení žáka od třídy za prospěšné. Paravan je označován i jako podpůrné opatření (pdf. str. 27) k úspěšné inkluzi žáka s potížemi. Příklad uvádíme z praktického manuálu (pdf. str. 2) pro vzdělávání dětí s postižením v běžné třídě, který připravili akademici z Univerzity Palackého v Olomouci:

„Jana z páté třídy s diagnózou dětské mozkové obrny s poruchami pozornosti, která při práci často využívala PC (k práci s podporou výukových programů), s ním nemohla optimálně pracovat v zaplněné třídě v lavici mezi dětmi. Rušila je a ony rušily ji. V oddělené části třídy jí třídní učitelka vytvořila další pracovní místo, které je možné oddělit paravánem, kam dívka odchází pracovat na PC. V současné době má třída klid na výuku a dívka se může dostatečně soustředit na školní práci, která se tím výrazně zefektivnila.“

Pro díte s autismemmůže být navíc paraván užitečným v tom, že dítě které trpí touto poruchou se lépe orientuje v jasně strukturovaném prostředí. Příkladem mohou být jasně vymezené hranice mezi jednotlivými místy (paravany, barevné koberce, barevné pásky na zemi apod.).