Přehled ověřených výroků

Pravda

Výrok je označen jako pravdivý, protože na základě zákona 172/1991 Sb. byl převeden rozsáhlý bytový fond z majetku státu do majetku obcí. Pro obce byl provoz obecních bytových domů velmi nákladnou záležitostí, která přesahovala možnosti obecních rozpočtů, a z toho důvodu se obce rozhodly (kapitola č. 4) prodávat části bytového fondu do soukromých rukou. Za počáteční rok privatizace obecních bytových fondů lze tedy označit rok 1991, i když do roku 1994 byl její rozsah marginální. Největší dynamiku (tab 4.1.) prodej obecních bytových fondů zaznamenal na konci 90. let.

Zavádějící

Výrok hodnotíme jako zavádějící, protože Ladislav Šnevajs pojímá otázku jako návrh vyhlášky. Otázka však návrhem vyhlášky není. Skutečná vyhláška by zřejmě vypadala podstatně jinak, bylo by v ní potřeba formulovat zákaz konkrétněji. Řešit tuto domněnku by bylo na místě teprve v případě, že by se stejná formulace objevila i v samotné vyhlášce.

Přesné znění otázky je: „Souhlasíte s tím, aby statutární město Olomouc učinilo veškeré kroky vedoucí k zákazu provozování loterií a sázkových her, zejména výherních hracích přístrojů a interaktivních videoloterijních terminálů a jiných obdobných přístrojů uvedených v § 2 písm. e), g), i), j), l), m), a § 50 odst. 3 zákona o loteriích a jiných podobných hrách, a to na celém svém území?"

Vyjmenovaná písmena v zákonu o loteriích a jiných podobných hrách zahrnují: e) sázkové hry provozované pomocí výherních hracích přístrojů, g) sázkové hry provozované pomocí žetonů, i) sázkové hry v kasinech, j) „loterie a jiné podobné hry provozované pomocí technických zařízení obsluhovaných přímo sázejícím nebo provozované po telefonu“, l) sázkové hry prostřednictvím technického zařízení centrálního loterijního systému, m) turnajové nebo hotovostní hry provozované za pomoci karet. Tombola je upravena v tomtéž paragrafu pod písmenem b). Paragraf 50 odst. 3 zákona o loteriích zmocňuje ministerstvo k tomu, aby povolilo loterie a jiné podobné hry, které nejsou zákonem upravené.

V otázce je opravdu použito slovo zejména, to v právních předpisech symbolizuje demonstrativní výčet. Nejedná se tedy o výčet konečný a úplný. Touto logikou je tedy skutečně možné pomocí gramatického výkladu dospět k závěru, že by mohla být obsažena i tombola, která je upravena ve stejném paragrafu. Gramatický výklad je však pouze jedním z možných. Dalším druhem je teleologický (účelový) výklad, kdy předpis interpretujeme podle toho, co bylo úmyslem zákonodárce. V tomto případě bychom nejspíše dospěli k závěru, že úmyslem zákonodárce nebyla regulace tomboly. Všechny tyto úvahy jsou však zbytečné, jelikož otázka položená v referendu není právním předpisem.

Skutečná vyhláška by však mohla vypadat úplně jinak a formulace použitá v otázce by se v ní nevyskytla. Zastupitelstvo by ji mohlo formulovat konkrétněji. Pravdou však je, že pokud by se ve vyhlášce objevila formulace použitá v otázce, tak by mohla být při doslovném výkladu chápána jako zakazující tombolu. Mohla by však být vykládána i teleologicky, čili jako tombolu neregulující. V konečném důsledku by se o stanovení výkladu musely postarat nejspíše soudy.

Pravda

Svaz obcí a měst ČR je dobrovolnickou a nepolitickou organizací a jak bylo emailem potvrzeno z jejich legislativně-právního oddělení, funkce předsedů, místopředsedů či členů předsednictva jsou vždy neplacené. Proto výrok hodnotíme jako pravdivý.

Pravda

Iniciativě Teplice proti hernám se poprvé nepodařilo vyvolat referendum v otázce zákazu hazardu v září 2012. Magistrát jim tehdy podpisový arch odmítl z důvodu řady nedostatků, které úřad v archu s přiloženými podpisy objevil. K dalšímu odmítnutí podpisového archu došlo v červenci 2014.

Tehdy Mráček uvedl: „Dostali jsme to zpět s tím, že ty původní podpisy, které už jsme dříve měli, nejsou nyní už platné. Po konzultaci s právníky ale mohu konstatovat, že to není pravda. Takže jim to budeme vracet ve lhůtě zase na magistrát zpět. Pokud se nedohodneme, tak pak to půjde k soudu". V případě části výroku, v němž se Jakub Mráček odvolává na rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem, ten uznal platnost podpisů, které byly sesbírané již před dvěma lety. 890 podpisů však z 4 776 odevzdaných označil za neplatné. Iniciativě tak ve výsledku chybělo, jak správně uvádí Jakub Mráček, 188 podpisů k dosažení 4 074 potřebných podpisů k vyvolání referenda.

Pravda

Na základě informací z internetového portálu hlavního města Prahy hodnotíme výrok jako pravdivý. Dodejme, že Praha zveřejňuje v elektronické podobě všechny uzavírané smlouvy. Smlouvy nad 100 tisíc korun pak od roku 2013 podléhají schválení radou města.

Zavádějící

Město skutečně nemůže po splnění všech formálních a technických náležitostí zakázat vznik soukromé ubytovny, nicméně díky kolaudačnímu řízení či ohlašovací povinnosti by mělo být vždy o vzniku ubytovny informováno. Rovněž disponuje i jistými kontrolními prostředky, a výrok proto hodnotíme jako zavádějící.

V českém právním řádu neexistuje zákon, který by se věnoval specificky pouze statutu ubytoven. Legislativa upravující podmínky v ubytovnách je součástí hned několika zákonů, např. ve vyhlášce o obecných požadavcích na využívání území (§2), vyhlášce o technických požadavcích na stavby (§43) a další. Pro zřízení ubytovny je také třeba disponovat živnostenským listem v oblasti ubytovacích služeb.

Při výstavbě nové ubytovny je nutné projít kolaudačním řízením. Pokud ubytovna vznikne změnou využití stávajícího objektu, pak platí oznamovací povinnost (§127). Není tedy pravda, že by se vznik ubytovny nemusel hlásit.

Město tedy ze zákona nedisponuje pravomocí zakázat ubytovnu, pokud splnila všechny formální a technické požadavky. Disponuje však prostřednictvím svého stavebního či živnostenského úřadu řadou pravomocí, jak dohlížet na to, zda ubytovna a její provozovatel splňuje nároky dané zákonem.

Vedle toho existuje řada nástrojů, jak může obec fungování soukromých ubytoven regulovat (.pdf). Nelze tedy říci, že by město nemělo ubytovny alespoň do jisté míry pod kontrolou.

Pravda

Jak jsme již rozebrali ve výroku Jitky Seitlové, neexistuje žádné závazné právo ani povinnost v tom smyslu, že by vítěz voleb musel být prezidentem pověřen k sestavení koalice. V Česku sice existuje široce uznávaný úzus v tom smyslu, že první prezidentem jmenovaný premiér je z řad vítězné strany, žádné vymahatelné právo však vítězná strana nemá. Zákonný postup dle Ústavy je rozebrán v článku 68.

Výrok Antonína Prachaře je tedy pravdivý.

Pravda

Město Plzeň zavedlo zveřejňování veřejných zakázek již od 50 000 Kč v květnu roku 2012, skutečně na návrh strany TOP 09. Proto hodnotíme výrok jako pravdivý. Přehled realizovaných zakázek najdete na městském webu.

Pravda

Na základě dokumentu Evropské komise (anglicky, pdf, strana 3) má k 1. 7. 2014 dvě snížené sazby − resp. dvě a více snížených sazeb (nebo super snížených sazeb) − celkem 17 členských zemí EU. Jedná se tedy o většinu členských zemí, a proto hodnotíme výrok Bohuslava Sobotky jako pravdivý. Dvě snížené sazby má Belgie, Řecko, Chorvatsko, Kypr, Litva, Maďarsko, Malta, Polsko, Portugalsko, Rumunsko, Finsko a Švédsko (celkem 12 zemí). Dvě snížené sazby plus jednu super sníženou sazbu DPH má Francie, Irsko a Lucembursko (celkem 3 země) a jednu sníženou a jednu super sníženou sazbu má Španělsko a Itálie (celkem 2 země).

Členská zeměSuper snížená sazbaSnížená sazbaZákladní sazbaMezisazba Belgie -6/122112Bulharsko-920-ČR-1521-Dánsko--25-Německo-719-Estonsko-920- Řecko -6,5/1323- Španělsko 41021- Francie 2,15,5/1020- Chorvatsko -5/1325- Irsko 4,89/13,52313,5 Itálie 41022- Kypr -5/919-Lotyšsko-1221- Litva -5/921- Lucembursko 36/121512 Maďarsko -5/1827- Malta -5/718-Nizozemsko-621-Rakousko-102012 Polsko

5/823- Portugalsko -6/132313 Rumunsko

5/924-Slovinsko-9,522-Slovensko-1020- Finsko -10/1424- Švédsko -6/1225-UK-520-

Zavádějící

Stanovisko Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (.pdf) skutečně popisuje, jak by měl být hazard (pokud si to daná obec přeje) regulován. Toto jeho stanovisko popisuje model regulace z pohledu, aby nedocházelo k diskriminaci/zvýhodňování vybraných provozovatelů.

"Ze soutěžního hlediska Úřad nepovažuje za problematické, pokud se obce rozhodnou pro úplný zákaz provozu loterií na svém území. Takovým opatřením sice pochopitelně dojde k naprostému vyloučení soutěže v dané oblasti, je však plně v mezích zákona a žádné soutěžitele neznevýhodňuje oproti soutěžitelům jiným." Pokud se však obec rozhodne hazard na svém území regulovat, úřad popisuje, jak by to měl činit. Konkrétně uvádí, že daná obec může jednak zakázat hazard v rámci obecně vymezených oblastí (jako příklad uvádí např. historické centrum) či v celém katastru. Jedná se ovšem pouze o doporučení, resp. ÚOHS takovýto postup považuje za "vhodnější", ale zároveň také jako jeden " z mnoha možných". ÚOHS sice považuje za "problematické (...) stanovení konkrétních provozoven nebo adres, na kterých může k provozování loterií docházet," ale dodává, že v těchto případech obec musí být " sto prokázat, proč je povolení pouze určitého počtu provozoven (např. 3) postačující k dosažení legitimního zájmu obce (...), stejně jako vysvětlit, podle jakého kritéria byly vybrány právě tyto provozovny." Obce tak musejí nastavit "předem známá a přezkoumatelná" pravidla pro povolování či omezování hazardu, nic však nenasvědčuje tomu, že by jediným řešením bylo v dané městské části veškerý hazard povolit či zakázat, jak naznačuje Onderka.