Přehled ověřených výroků

Jiří Dienstbier se skutečně od dalšího průběhu přípravy služebního zákona distancoval, a to i po jednání s premiérem Bohuslavem Sobotkou. Svůj postoj Dienstbier následně obhajoval na zvláštní tiskové konferenci věnované tomuto tématu. Jak ministr uvedl, nadále bude přípravu zákona primárně zaštiťovat Ministerstvo vnitra, kterému byly předány veškeré podklady zpracované v dosavadním průběhu legislativního procesu Úřadem vlády. Vzhledem k aktuálně dostupným vyjádřením obou členů vlády hodnotíme výrok jako pravdivý.

Hnutí Úsvit skutečně předložilo novelu zákona o dani z přidané hodnoty, která by zakládala režim hotovostního účetnictví, a povinnost odvést daň by tak vznikala až po obdržení úhrady za poskytnuté plnění. Proti návrhu se vyslovily všechny strany kromě Hnutí Úsvit (hlasovalo se o zamítnutí návrhu).

Zda podporu pro tuto novelu předjednával s vládou (dodáváme, že zákon byl předložen na konci listopadu minulého roku, tedy ještě za vlády Jiřího Rusnoka), se nám nepodařilo dohledat. Zeptali jsme se na tuto informaci ministra Babiše, ale jeho vyjádření jsme zatím nezískali. Dodáme, že Babišovo hnutí hlasovalo v drtivé většině pro zamítnutí tohoto návrhu.

Nový víceletý finanční rámec je připraven na roky 2014-2020, což znamená, že opravdu začal již tento rok. Z monitorovací zprávy (.pdf) čerpání evropských fondů za první čtvrtletí roku 2014 vydané 29. dubna pak vyplývá, že jsou stále čerpány prostředky z již minulého finančního rámce 2007-2013. V rozhovoru s Danielem Braunem (první náměstek ministryně pro místní rozvoj) bylo uvedeno, že první výzvy (v rámci nového finančního rámce) v některých programech budou spuštěny na konci tohoto roku.

Výrok Kláry Liptákové hodnotíme jako pravdivý na základě dat získaných z organizace Rozkoš bez rizika.

Podle statistiky Rozkoše bez rizika (pdf., s. 10) z roku 2012 poskytovalo sexuální služby na ulicích 5,3 % z celkového počtu prostituujících.

Vzhledem k tomu, že neexistuje žádná oficiální statistika, která by určovala počty prostitutek, jedná se spíše o odhad.

Na webu města Brna nelze dohledat v tuto chvíli (25. září) zápis z jednání Rady města Brna. Poslední zveřejněný zápis pochází z jednání 10. září. V navrženém programu pro jednání, o němž Roman Onderka mluví, tento bod absentuje také.

Nicméně v tiskové zprávě po jednání Rady města Brna je zmíněn na závěr bod " RMB souhlasí s úplným zákazem provozování loterií a jiných podobných her na území statutárního města Brna ". TZ tento bod uvádí číslem 165, program jednání obsahoval pouze 164 bodů. Je tedy zřejmé, že oproti plánovanému programu byl bod na jednání Rady navržen až při samotném jednání.

Zda Rada odsouhlasila zmíněný bod jednomyslně a to na návrh Romana Onderky, není možné doložit, neboť ze samotného jednání není dohledatelný žádný zápis.

Kapacity předškolní výuky v městské části Brna Nový Lískovec byly skutečně v roce 2011 navýšeny. Informuje o tom Lískáček (.pdf, str. 1), zpravodaj městské části Brno – Nový Lískovec ve svém prvním, lednovém čísle z roku 2012. Rovněž byla v letech 2012 a 2013 navýšena kapacita o 50 a 25 míst v ZŠ Svážná v Novém Lískovci, jak uvádí oficiální webové stránky města Brna.

Server zapisdoms.brno.cz uvádí, že v Novém Lískovci fungují tři mateřské školy, v současnosti bylo přihlášeno 165 dětí a přijato 91 dětí. Drápalová číselné údaje vysvětlila po našem dotazu tím, že se do mateřských škol v Novém Lískovci hlásily i děti mladší tří let, ale dvouleté děti nejsou pro prioritou z důvodů finančních či kvůli mateřským dovoleným.

Čísla ověřil Demagog.cz ještě ve statistice serveru zapisdoms.brno.cz, která vykazuje, že dvouletých dětí se letos hlásilo do mateřských škol v Novém Lískovci 48, ani jedno z dětí přijaté nebylo ze zřejmě výše uvedených důvodů. Tříletých dětí se z městské části Nový Lískovec hlásilo 59 z toho bylo 58 přijatých, dalších 10 dětí bylo přijato z jiných městských částí Brna. Čtyřleté, pětileté a šestileté děti z Nového Lískovce byly přijaty všechny. Kapacitní problémy tedy Nový Lískovec pro děti ze své městské části nemá a přijímá i děti z jiných městských částí.

Financování mateřských škol ze státního rozpočtu upravuje zákon č. 561/2004 Sb., Školský zákon, § 160. Financování škol zřizovaných krajem nebo obcí upravuje zákon č. 561/2004 Sb., Školský zákon, § 161.

§ 160. odst. 5):" Finanční prostředky ze státního rozpočtu podle odstavců 1 a 2 se poskytují podle skutečného počtu dětí, žáků nebo studentů ve škole nebo školském zařízení, v jednotlivých oborech a formách vzdělávání, lůžek, stravovaných nebo jiných jednotek stanovených zvláštním právním předpisem 34a), uvedeného ve školních matrikách pro příslušný školní rok, nejvýše však do výše povoleného počtu dětí, žáků nebo studentů ve škole nebo školském zařízení, v jednotlivých oborech a formách vzdělávání, lůžek, stravovaných nebo jiných jednotek stanovených zvláštním právním předpisem 34a), uvedeného ve školském rejstříku."

§ 161. odst. 1):" Republikové normativy stanoví ministerstvo jako výši výdajů podle § 160 odst. 1 písm c) a d) připadajících na vzdělávání a školské služby pro jedno dítě, žáka nebo studenta příslušné věkové kategorie v oblasti předškolního vzdělávání, základního vzdělávání, středního vzdělávání a vyššího odborného vzdělávání na kalendářní rok a zveřejňuje je ve Věstníku."

Jelikož se počet žáků stanovuje vždy na jeden školní rok, který v České republice začíná 1. 9., hodnotíme výrok jako pravdivý.

Výrok Martina Štěpánka je hodnocen jako pravdivý, neboť korektně popisuje nastavení programu sociální inkluze včetně tzv. sociální smlouvy a povinností, jež z ní vyplývají.

Principy zmíněné sociální smlouvy uvádí město Ostrava na svém webu.

" Vybraným rodinám, které mají trvalé bydliště ve vyloučené lokalitě v jednom z těchto obvodů (Moravská Ostrava a Přívoz, Mariánské Hory a Hulváky, Vítkovice, Radvanice a Bartovice), bude nabídnut podpis tzv. sociální smlouvy, která klientovi zajistí podporu města při řešení jeho pracovního uplatnění, získání dostatečné kvalifikace pro výkon povolání a řešení bytové problematiky. Principy sociální smlouvy, resp. povinnosti klienta lze shrnout v bodech následovně:1) Dodržení všech podmínek uvedených ve Smlouvě o podnájmu (poskytnutí bytu třetí osobě, dodržování veřejného pořádku, neohrožování veřejného zdraví, péče o společné prostory v místě bydliště a veřejná prostranství v bezprostřední blízkosti místa bydliště, apod.);
2) Intenzivní spolupráce s neziskovými organizacemi, které působí v rámci programu a účast na všech aktivitách směřujících k integraci a zlepšení kvality života;
3) Participace na aktivitách směřujících ke zlepšení pozice klienta i osob žijících s ním ve společné domácnosti na trhu práce, aktivní hledání pracovního uplatnění a svědomité plnění pracovních povinností v případě získání zaměstnání;
4) Zajištění pravidelné školní docházky dětí, participace rodičů na procesu vzdělávání jejich dětí (spolupráce rodičů se vzdělávacími institucemi, domácí příprava, apod.);
5) Dodržování harmonogramu povinných očkování u svých nezletilých dětí.
Nedodržení výše uvedeného je podnětem ke zrušení přidělení bytu a k zániku podnájmu. " Média již v minulosti informovala o tom, že byly z programu inkluze škrtnuty některé rodiny (resp. jednotlivci - přišli o byt), a to právě z důvodu, že v rozporu se smlouvou odmítly přijmout práci, která jim byla nabízena. Informovaly o tom jednak Novinky.cz (listopad 2013), jednak Moravskoslezský deník (červenec 2013).

Program Jaroslava Malého skutečně obsahuje šest bodů v uvedených oblastech:

"1. Zdravotnictví […]

2. Školství[…]

3. Senioři […]

4. Doprava[…]

5. Bydlení[…]

6. Práce"

Výrok hodnotíme jako pravdivý – například na základě případu, kdy se na úřad veřejného ochránce práv obrátilo sdružení Ekologický právní servis se stížností na Krajský úřad Moravskoslezského kraje a Ministerstvo životního prostředí.

Ve stanovisku Jitky Seitlové, tehdejší zástupkyně veřejného ochránce práv, se k tomuto případu píše:"Prvním pochybením příslušných úřadů je, že kvůli svému paušálnímu přístupu odepřely EPS s odvoláním na ochranu obchodního tajemství i takové informace, které za obchodní tajemství v žádném případě považovat nelze. Jako dva nejkřiklavější příklady jsem uvedla bezpečnostní listy běžně dostupných látek (např. motorové nafty) a integrované povolení krajského úřadu na původní pásovou minihuť. To, že společnost označila i takovéto informace za obchodní tajemství, názorně ukazuje, že je nezbytné, aby úřad požadavky na ochranu obchodního tajemství vyslovené podnikatelem nepřejímal nekriticky, ale podrobil je vlastnímu zkoumání, jak to ostatně požaduje i Nejvyšší správní soud."

Zároveň se ve stanovisku dočteme, že část sporu byla řešena soudní cestou.