Přehled ověřených výroků

Ve statistice na serveru Euroskop.cz se můžeme dočíst, že Evropský parlament, Rada a Komise vydalyv letech 2004 až 2012 dohromady 3657 nařízení, která jsou právně závazná pro všechny země.

Server dále napočítal 496 směrnic, které je nutné implementovat do národní legislativy, a 4728 rozhodnutí. Ta jsou však závazná jen pro toho, komu jsou určena, ne všechna jsme tedy museli implementovat.

Počty přijímaných zákonů v českém parlamentu jsme propočítávali již dříve. Od roku 2002 se jedná přibližně o 1300 zákonů, jde tedy skutečně o podstatně nižší počet než u těch evropských norem.

Česká republika tedy nebyla povinována do svého právního řádu transponovat (implementovat) všechna rozhodnutí (pouze ta, které se jí výslovně týkají), výrok je proto nepravdivý.

Česká republika má podle metod měření rizika chudoby Eurostatu (.pdf) skutečně procentuálně nejnižší riziko chudoby (9,8 %) ze zemí EU. Nejvyšší míra rizika na hladině 22 % se vyskytuje ve Španělsku, Bulharsku a Rumunsku. Vyplývá to tak ze zprávy Eurostatu z roku 2012. Je nutné ovšem vzít úvahu relativitu chudoby v jednotlivých zemích, v nichž se hranice chudoby můžou výrazně lišit.

Hospodářské noviny vysvětlují relativní míru chudoby takto: „Relativní míra chudoby je způsob, jakým lze změřit míru ohrožení populace chudobou, vzhledem k ostatním zemím. Základním principem je stanovení hranice chudoby vůči příjmovému mediánu domácnosti. Dle metodiky Evropského statistického úřadu Eurostatu je jako kritérium chudoby stanoveno méně než 60 procent mediánu příjmu domácností."

Server finance.cz uvádí hodnoty hranice chudoby v různých zemích. Například v České republice je hranice chudoby 4 235 EUR za rok, zatímco například v Lucembursku činí hranice chudoby 19 400 EUR za rok.

Výrok s ohledem na relativitu metodiky výpočtu rizika chudoby hodnotíme jako pravdivý.

Výrok Ondřeje Lišky hodnotíme jako neověřitelný, protože se nám nepodařily dohledat zdroje, které by potvrzovaly, že český systém čerpání peněz z evropských fondů je nejsložitější.

Obecná pravidla pro fungování evropských fondů určuje EU. Konkrétní postupy implementace si pak určují jednotlivé členské země.

Existují zprávy (pdf., anglicky), které hodnotí úroveň čerpání z fondů a Česká republika (pdf., anglicky, s. 1) zde patří mezi země, které mají s čerpáním problémy (pdf., s. 10).

Nenašli jsme však výzkum, který by se věnoval přímo srovnání efektivity, popřípadě složitosti systému čerpání evropských peněz.

Registrační pokladny vybavené zabezpečeným úložištěm dat dnes povinně využívají některé provozy v Itálii, Belgii i ve Švédsku, tedy ve třech zemích staré patnáctky.

Výroků Miroslava Kalouska k registračním pokladnám jsme již ověřovali několik. Své původní nepřesné vyjádření z OVM v březnu 2012, kdy hovořil o Itálii jako o " jediné zemi staré patnácky " (která tyto pokladny zavedla), tehdejší ministr v září 2012 opravil na " maximálně dvě země staré patnáctky ".

Opravený výrok jsme již hodnotili jako pravdivý, jelikož (dle souhrnné publikace – .pdf – r. 2008) pokladny byly již zavedeny v Itálii a zároveň docházelo k jejich implementaci v sektoru pohostinství v Belgii (stále to platí, jak ukazuje web – fr., nl. – belgického ministerstva financí a jak upozorňují výrobci zařízení Bluestar – angl – či Clean Cash – fr., nl.).

Publikace OECD (.pdf, angl., str. 37–43) z r. 2013 nás nicméně upozornila na to, že naše hodnocení nebylo přesné. Kromě Belgie totiž elektronické registrační pokladny vybavené zabezpečeným úložištem dat pro daňový úřad zavedlo také Švédsko, a to s účinností od r. 2010 pro provozy, kde lze platit kreditní kartou (blíže web švéd. daňového úřadu či souhrn této legislativy od agentury Eurofound).

Kromě Švédska se citovaná publikace OECD (.pdf, angl., str. 39) zmiňuje rovněž o systému registračních pokladen v Řecku, bohužel bez bližších podrobností. Řecko pak jako příklad země s podobným systémem uvádí i souhrn švédské legislativy k registračním pokladnám od agentury Eurofound či komuniké Evropské komise k belgické legislativě.

Jak přesně funguje systém registračních pokladen v Řecku, se nám bohužel nepodařilo ověřit. Trvá nicméně jejich používání v Itálii, Švédsku a Belgii.

Poslanec Kalousek tedy nemá pravdu. Povinné registrační pokladny vybavené zabezpečeným úložištěm dat jsou dnes zavedeny nejméně ve třech zemích "staré patnáctky".

Státní zemědělský intervenční fond mimo jiné administruje a kontroluje dodržování "opatření zaměřených na udržitelné využívání zemědělské půdy" (osa II, bod 2.1).

Podle Zákona o Státním zemědělském intervenčním fondu fond "rozhoduje o poskytnutí dotace a kontroluje plnění podmínek poskytnutí dotace".

Přehled na Wikipedii, který vychází z publikace Mezinárodního institutu strategických studií (IISS), poskytuje data z února 2010.

Aktuálnější přehled poskytuje portál Global Fire Power, jenž vychází z více zdrojů, neuvádí však počty za všechny země EU. I přesto, že dnešní čísla se mohou v řádech tisíců lišit, na konečné hodnocení to nemá v žádném případě vliv, jelikož Čína převyšuje počtem svých mužů a žen ve zbrani EU velmi výrazně i bez Ruska.

Z těchto údajů vyplývá, že celkově je ve všech 28 zemích EU k dispozici 1 686 566 vojáků, zatímco Rusko uvádí 766 tisíc vojáků a Čína téměř 2,3 milionu.

FlagStateActive militaryEUAustria25,963EUBelgium38,452EUBulgaria35,000EUCroatia18,600EUCyprus10,050EUCzech Republic17,932EUDenmark26,585EUEstonia4,750EUFinland22,600EUFrance222,215EUGermany182,927EUGreece177,600EUHungary29,450EUIreland10,460EUItaly180,270EULatvia5,745EULithuania8,850EULuxembourg900EUMalta1,954EUNetherlands61,302EUPoland120,000EUPortugal43,330EURomania73,350EUSlovakia16,531EUSlovenia7,200EUSpain123,300EUSweden15,400EUUnited Kingdom205,850 EU28 total1,686,566 People's Republic of China2,285,000Russian Federation766,000

Prezident Miloš Zeman se takto vyjádřil v otevřeném dopise publikovaném na webových stránkách Pražského hradu 11. února 2014. Jeho tvrzení na základě vyjádření tehdejšího kancléře prezidenta Klause, Jiřího Weigla, hodnotíme jako pravdivé.

V souvislosti s možnou kritizovanou návštěvou prezidenta Karimova uvedl web iHNed.cz následující informaci: „,Prezident Uzbecké republiky Islam Karimov zavítá do Prahy koncem února. Návštěva je reciproční,' sdělil Hospodářským novinám mluvčí Hradu Jiří Ovčáček. Odkazuje na cestu prezidenta Václava Klause do Taškentu v roce 2004, tedy téměř před deseti lety."

Václav Klaus absolvoval v září 2004 státní návštěvu ve střední Asii. Setkal se také s uzbeckým prezidentem a pronesl při této příležitosti projev. Dle vyjádření tehdejšího kancléře Jiřího Weigla pak skutečně učinil pozvání k reciproční státní návštěvě ČR: „Václav Klaus navštívil Uzbekistán na státní návštěvě v září 2004. Je obvyklé, že při této příležitosti se hostitelské straně předává reciproční pozvání ke státní návštěvě. To také V.K. před deseti lety učinil. Praktické kroky k realizaci této návštěvy však v době prezidentství V. K. učiněny nebyly."

Nastavení hodnotících kritérií se věnuje paragraf 78 zákona o veřejných zakázkách (.pdf, str. 95).

Ten stanoví, že:

"(1) Základním hodnotícím kritériem pro zadání veřejné zakázky (dále jen "základní
hodnotící kritérium") je
a) ekonomická výhodnost nabídky, nebo
b) nejnižší nabídková cena."

Dále ale odstavec 4 uvádí možnost dílčích hodnotících kritérií, která jednak mají vyjadřovat " vztah užitné hodnoty a ceny" a mohou jimi být zejména "nabídková cena, kvalita, technická úroveň nabízeného plnění, estetické a funkční vlastnosti, vlastnosti plnění z hlediska vlivu na životní prostředí, vliv na zaměstnanost osob se zdravotním postižením, provozní náklady, návratnost nákladů, záruční a pozáruční servis, zabezpečení dodávek, dodací lhůta nebo lhůta pro dokončení."

Je tedy pravdou, že primární kritérium musí být cenové, nicméně zákon umožňuje řadu dílčích kritérií včetně kritéria kvality, výrok proto hodnotíme jako zavádějící.

V rámci zachování národní daňové politiky TOP 09 ve svém programu píše: "V oblasti přímých daní podporujeme standardizaci účetních předpisů a postupů, které by přinesly snížení administrativních nákladů. Budeme však hájit právo členského státu stanovit si zcela nezávisle sazby i základy přímých daní."

Pro hájení zájmů České republiky je TOP 09 připravena udělat: "všechno pro to, aby ČR byla silným hráčem na půdě EU, hráčem schopným vytvářet funkční spojenectví k prosazování svých zájmů. Na druhou stranu se nebudeme rozpakovat použít právo veta v případech ohrožujících naše národní zájmy, pokud se nám nepodaří vyjednat řešení s těmito zájmy slučitelné. Za účelem účinného prosazování našich zájmů považujeme za důležitou spolupráci všech českých zástupců v institucích EU, tedy europoslanců, členů vlády zasedajících v Radě EU, českých diplomatů a expertů působících v pracovních skupinách Rady EU i Čechů působících jako kariérní úředníci v institucích EU. Budeme iniciovat vytvoření koordinačního mechanismu, který bude identifikovat témata společného zájmu důležitá pro ČR a doporučí českým zástupcům v institucích EU jednotný postup."

Všechny body, které Jiří Pospíšil zmínil ve svém výroku, jsou skutečně obsaženy ve volebním programu TOP 09, proto výrok hodnotíme jako pravdivý.

Nakolik je program "eurohujerský" či "eurooptimistický" nehodnotíme, jedná se o subjektivní konstatování. Hodnocení se týká toho, zda program TOP09 obsahuje zmíněné body.

Pravidla pro čerpání evropských prostředků si opravdu stanovují samotné členské státy. Je také pravdou, že Česká republika má dlouhodobě problémy s čerpáním evropských fondů a dochází také k jejich rozkrádání. Jako jeden z důvodů se uvádí právě to, že Česká republika dosud nepřijala zákon o státní službě, který by měl státní správu zefektivnit a zprofesionalizovat. Výrok Bohuslava Sobotky je proto hodnocen jako pravdivý.

Evropská unie stanovuje obecné zásady, které vymezují priority rozvoje EU a které mají sloužit jako orientační rámec pro členské státy při přípravě národních strategických referenčních rámců a operačních programů. Národní rozvojové plány (NRP) a Národní strategické referenční rámce (NSRR) si už připravují členské státy samy. Je na nich také vytvořit instituce, které mají řídit a koordinovat NSRR. Česká republika má takové instituce čtyři:

• Národní orgán pro koordinaci
• Monitorovací výbor NSRR
• Platební a certifikační orgán
• Auditní orgán

O problémech s čerpáním evropských fondů a jejich rozkrádáním se mluví často - v období 2007-2013 Česká republika vyčerpala pouze zlomek peněz, jež měla k dispozici (260 miliard korun z celkových 700 miliard).

Co se týče rozkrádání, spekuluje se o několika způsobech, kterými k rozkrádání evropských fondů dochází. Česká pozice jich uvedla hned deset. Patří mezi ně například tajné přerozdělování peněz z Regionálních operačních programů, které pak mají jít do jednotlivých krajů. To je proti pravidlům volné soutěže. Dále se manipuluje s hodnocením projektů, na kterém závisí, která výzva bude vybrána. Existuje také podezření, že se kontrolní Platební a certifikační orgán dopouští upravování výsledků auditů za účelem vylepšení statistik chybovosti.

S problémy s čerpáním a s rozkrádáním souvisí také vysoká fluktuace úředníků pracujících s evropskými fondy. Na toto upozorňovala i Evropská komise. Ta zároveň ve své nedávné hodnotící zprávě uvedla, že hlavními zdroji problémů se strukturálními fondy v České republice jsou nesrovnalosti ve veřejných zakázkách a neoptimální fungování managementu a kontrolních systémů veřejné správy (.pdf, ang., s. 9). Situacím, kdy úředníci podléhají politickým a korupčním tlakům, by měl zamezit zákon o státní službě, který dosud nebyl prosazen. Česká republika za to byla několikrát kritizována Evropskou komisí.