Odpusťte, tam byla desítka parametrů, na kterou jsme přistoupili (v rámci jednání o důchodové reformě s tehdejší opozicí - pozn. Demagog.cz). Znovu opakuji, desítky parametrů, na které jsme přistoupili a je to z otevřených zdrojů zmapovatelné.
V rámci vyjednávání o důchodové reformě byla vláda skutečně nucena změnit desítky bodů ve svém původním návrhu penzijní reformy. Například v zákoně o důchodovém spoření bylo přijato celkem 54 pozměňovacích návrhů (.doc) navržených převážně rozpočtovým výborem, který se v době projednávání zákona skládal z více než 40 % ze členů opozičních stran. Podobně radikální byl výbor i v případě pozměňovacích návrhů (.doc) k zákonu o doplňkovém penzijním spoření.
Miroslavu Kalouskovi tedy dáváme zapravdu.
V roce 2006 proběhla reforma celé kohezní politiky EU (...) a ten nový princip, který tam byl vnesen, tak se jmenoval princip partnerství. To znamená, že ti, kdo čerpají, zvláště veřejná správa, samospráva atd. mají žádat občany o konzultaci o zjišťování na co čerpat, co skutečně občané potřebují, co chtějí.
Výrok je hodnocen na základě dostupných informací jako zavádějící, protože princip partnerství byl zaveden již dříve než v Ondřejem Liškou zmíněném roce 2006.
Kohezní politika EU (nebo také Regionální politika či Politika hospodářské a sociální soudružnosti) v roce 2006 prošla v pořadí čtvrtou reformou (.pdf; str. 1-2), vztahující se k letem 2007-2013. Princip partnerství však do ní nebyl vnesen jako nový princip, nýbrž byl pouze reformován. K jeho zavedení došlo již v roce 1988 v rámci reformy strukturálních fondů. Spolu s ním byly vytvořeny principy adicionality, programování a koncentrace jakožto čtyři základní principy regionální politiky.
V rámci zmíněné reformy principu partnerství (článek 11) také nebyla zavedena povinnost veřejné správy či samosprávy žádat občany o konzultaci, co se týče čerpání finančních prostředků z EU. Jednalo se o rozšíření definice principu partnerství, kdy za partnery pro spolupráci byly uznány také subjekty zastupující občanskou společnost a nevládní organizace. Tato reforma tak konzultace se zástupci občanů nevynucuje, nýbrž umožňuje jejich zapojení se do spolupráce.
Parlamentní volby vyhrála ČSSD (...), a jakým rozdílem? Úplně stejným jako prohrála s ANO (v nynějších evropských volbách).
Výrok Andreje Babiše hodnotíme jako pravdivý na základě údajů z Českého statistického úřadu dostupných na stránce volby.cz.
Volby do poslanecké sněmovny v roce 2013 skutečně vyhrála ČSSD se ziskem 1 016 829 hlasů, což představuje 20,45 % celkového počtu platných hlasů. Politické hnutí ANO se umístilo ve volbách na druhém místě s 927 240 hlasů, tedy 18,65 % platných hlasů. Rozdíl mezi výsledky je 1,8 procentního bodu.
Ve volbách do Evropského parlamentu zvítězilo hnutí ANO se ziskem 244 501 hlasů, vyjádřeno v procentech pak 16,13 %. Strana ČSSD v těchto volbách získala 214 800 hlasů, tedy 14,17 %. Rozdíl v těchto číslech je 1,96 procentního bodu.
Přestože tento rozdíl v procentních bodech nepředstavuje zcela totožné číslo, s určitou mírou tolerance můžeme výrok Andreje Babiše označit za pravdivý.
Přišlo 90 procent přímých zahraničních investic (z EU).
Přímé zahraniční investice z Evropské unie tvořily v letech 2004 - 2013 87,20% všech přímých zahraničních investic na území České republiky.
Celkem bylo v tomto období v rámci přímých zahraničních investic v České republice investováno 1 320 584,4 mil. CZK, z toho 1 151 598 mil. CZK pocházelo z Evropské unie.
Výše uvedené hodnoty pocházejí ze stránek České národní banky, která shromažďuje výše částek přímých zahraničních investic.
Evropa má svoje instituce, které se mnohem více než Parlament zabývají obranou politikou, bezpečnostní politikou, Evropská komise se tím zabývá více než Parlament, Vysoká představitelka pro zahraniční politiku a otázky bezpečnosti je přeci členkou Evropské komise, Rada se tím zabývá více, Rada komisařů se tím dokonce zabývá více
Zahraniční a bezpečnostní politikou se zabývá hned několik orgánů Evropské unie. Mimo některých výborů a podvýborů Evropského parlamentu je to Rada EU, mezi jejíž hlavní úkoly patří rozvíjení Společné zahraniční a bezpečnostní politiky EU a v jejímž rámci působí Rada pro zahraniční věci (Foreign Affairs Council, FAC; Radě předsedá Vysoký představitel Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, v současné době baronka Catherine Ashtonová), a Evropská komise, jejímž úkolem je mimo jiné zastupovat EU na mezinárodní scéně, např. při sjednávání dohod mezi EU a jinými zeměmi.
Tyto orgány tedy skutečně mají v rámci zahraniční a bezpečnostní politiky větší prostor než výbory Evropského parlamentu, které se spíše podílejí na tvorbě příslušné legislativy, dávají stanoviska a pozměňovací návrhy.
Výrok hodnotíme jako pravdivý s jedinou výtkou, Vysoká představitelka pro zahraniční politiku je členkou Rady, nikoliv Komise.
Vezmu si třeba takovou věc, třeba hypoteční úvěry. Tam došlo k tomu, že Evropský parlament přijal vlastně normu, která umožňuje lidem vyměnit vlastně během toho období splácení hypotéku tu banku.
Na základě dostupných zdrojů je výrok hodnocen jako pravdivý, jelikož Evropský parlament 10. září 2013 odhlasoval změnu směrnice 2008/48/ES týkající se spotřebitelských úvěrů na bydlení.
K této reformě hypotéčních úvěrů došlo na základě zprávy (.pdf) španělského sociálnědemokratického poslance Antolína Sáncheze Preseda z roku 2011, která apelovala na větší ochranu spotřebitele, v rámci které by měl mít spotřebitel možnost mimo jiné změnit věřitele během splácení hypotéky. S tím souvisí také možnost převíst půjčkyv cizí ,ěněna domácí měnu. Dále se také zabývala nastavením flexibilních smluv a splátek, finanční informovaností a poradenstvím a větší transparentností trhu.
VM: Luďku Niedermayere, kam patří ta sociální politika zaměstnanosti (myšleno do kterého druhu dělby pravomocí)? Niedermayer: Je tam koordinační funkce, ale ta pravomoc je fakticky rozdělená mezi Unii, ale je to poměrně málo věcí, které se týkají zejména pohybu pracovních sil, protože to vytváří celou řadu logistických probémů, ale drtivá většina té pravomoce je na národní úrovni.
Do tzv. zvláštních pravomocí spadá též oblast koordinace hospodářských politik a politiky zaměstnanosti, konkrétně se jedná o Článek 5 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU):
Článek 5
1. Členské státy koordinují své hospodářské politiky v rámci Unie. Za tímto účelem přijme Rada opatření, zejména hlavní směry těchto politik.
Zvláštní ustanovení se vztahují na ty členské státy, jejichž měnou je euro.
2. Unie přijímá opatření ke koordinaci politik zaměstnanosti členských států, zejména vymezováním směrů těchto politik.
3. Unie může dávat podněty pro zajištění koordinace sociálních politik členských států.
Jak je zřejmé zvláště z odstavce 2, EU má v oblasti politik zaměstnanosti koordinační roli a zaměřuje se spíše na směřování těchto politik obecně, což značí, že většina pravomocí zůstává na národní úrovni. Konkrétně je koordinační funkce prováděna zvláště ve spojení s Hlavou IV (Volný pohyb osob, služeb a kapitálu), Kapitolou 1 (Pracovníci), která je tvořena Články 45 - 48 SFEU. Ve zmíněné části SFEU je řešeno např. ucházení se o práci v jiném členském státě (Článek 45), spolupráce úřadů práce, omezování administrativních bariér přístupu k volným pracovním místům (Článek 46), podpora výměny mladých pracovníků (Článek 47) a započítávání dob pro nárok na dávky a vyplácení dávek (Článek 48).
Na základě výše zmíněného hodnotíme výrok jako pravdivý.
My jsme se v současné době bavili o roku příštím a vím, že těch pět miliard navíc už je tam dávno zarezervováno. O těch dalších letech se teprve budeme bavit
Ministr financí oznámil koncem března plány ohledně rozpočtu na příští rok. Počítá se schodkem ve výši 100 miliard korun. Nejspíše se do toho promítne také plán Ministerstva práce a sociálních věcí plně valorizovat důchody (o 1,3 %) a neřídit se tak omezením, na kterém se usnesla Nečasova vláda a podle kterého by důchody měly růst jen o 0,5 %. Odhaduje se tak, že státní rozpočet bude muset na důchody vydat o tři miliardy korun více.
Nepodařilo se nám však dohledat, zda je pro Ministerstvo práce a sociálních věcí skutečně rezervováno 5 miliard navíc, a výrok Michaely Marksové-Tominové proto hodnotíme jako neověřitelný.
To minulé nastavení bylo velmi katastrofální, protože většina těch peněz šla do soukromých kapes a stavěly se za to bohatství soukromníků, hotely, penziony, golfová hřiště, místo aby šly peníze prioritně do veřejných staveb.
Přestože Evropská unie a další instituce uvádí seznamy žadatelů a příjemců finančních podpor z fondů EU, kde jsou uvedeny i jednotlivé projekty, nepodařilo se nám nalézt žádnou relevantní statistiku či jiný zdroj, jež by srovnávaly příjmy soukromého a veřejného sektoru a využití poskytnutých dotací. Vzhledem k počtu projektů za sedmileté programové období 2007-2013 je prakticky nemožné zjistit, na co přesně byly peníze z fondů Evropské unie v rámci dotovaných projektů skutečně využity. Výrok hodnotíme jako neověřitelný.
Já i tady jsem kolikrát hlasoval jaksi jinak, než třeba má strana.
Jiří Pospíšil je poslancem od roku 2002. Do doby opuštění ODS byl celou dobu členem poslaneckého klubu této strany. V tomto období proběhla tisíce hlasování a není možné postihnout, nakolik hlasoval v souladu s tímto klubem. Souhrnná data o nejrůznějších hlasováních analyzuje sdružení Kohovolit.eu, které jsme požádali o informaci, nakolik Pospíšil ve skutečnosti se svými stranickými kolegy ne/hlasoval. Prozatím však výrok hodnotíme jako neověřitelný.
Pro informaci dodáváme data, nakolik se Pospíšil v minulém volebním období vůbec jednotlivých sněmovních hlasování účastnil (via Kohovolit.eu).
Data od voleb 2010 jsou přístupná k části volebního období:
(Volby 2010 — začátek roku 2011 — 46% účast; Rok 2011 — 52% účast; Leden — květen 2012 (.xls) — 50% účast). Dodejme, že v tomto období Pospíšil zastával také post ministra spravedlnosti.
