Přehled ověřených výroků

Výrok Ondřeje Lišky o investicích do golfových hřišť hodnotíme jako neověřitelný z důvodů nedostatku upřesňujících informací.

Z výroku není jasné, o kterých golfových hřištích Ondřej Liška hovoří.

Ministerstvo zemědělství má na starosti vyplácení dotací z Evropského zemědělského záručního fondu a Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova.

V seznamu příjemců dotací z těchto fondů je osm záznamů golfových společností. Jejich výše čerpání dotací činí 2 082 201.

Ze strukturálních fondů, které má na starosti Ministerstvo pro místní rozvoj, bylo čerpání výrazně vyšší. Podle údajů z prosince 2013 se jedná o více než 350 milionů (pokud počítáme všechny společnosti čerpající peníze na aktivity spojené s golfem).

Tato věta zazněla na tiskové konferenci k představení kandidátů Svobodných do Evropského parlamentu 20. února 2014 a pronesl ji Jiří Payne, dvojka na této kandidátce. Jeho výrok hodnotíme jako nepravdivý, protože kilo banánů u nás v době před vstupem do EU nestálo 9 Kč. Rovněž se nedá řící, že ve zbytku světa by cena banánů činila 9 Kč.

Pro ověření vývoje cen banánů jsme museli sáhnout do statistických ročenek ČSÚ z roku 2004 (.xls) a do té aktuální (.xls) pro srovnání. Z následující tabulky jasně vyplývá, že ačkoliv se cena mírně zvýšila, ani před vstupem do Unie nestálo kilo banánů devět korun.

rok

19952000200120022003 cena banánů (kg)

20,8425,9827,9227,5122,93rok

20052009201020112012 cena banánů (kg)

34,2026,7326,2726,1231,82

(ceny jsou v korunách za kilogram banánů první jakosti)

Z šetření spotřebitelských cen Eurostatu za rok 2012, které zahrnuje i nečlenské země jako Island či Turecko, pak vyplývá, že ceny banánů u nás jsou jedny z nejnižších ze srovnávaných zemí. Spotřebitelské ceny ve Spojených státech se podle šetření FAO (strana 7) pohybovaly v roce 2012 okolo 1,30 dolaru za kilogram (přibližně 25 korun), v Japonsku okolo 200 jenů (zhruba 49 korun) a v Číně 5 juanů (asi 16 korun). Nedá se tedy ani říci, že „zbytek světa" by měl banány za 9 korun.

Nepodařilo se nám dohledat veřejně dostupné informace, které by potvrdily nebo vyvrátily výrok předsedy vlády. Z tohoto důvodu jej hodnotíme jako neověřitelný.

Vzhledem k v současnosti chybějící veřejně dostupné analýze hodnotíme tento výrok jako neověřitelný.

Faktem je, že nedostatek kapacit úřadů práce je dlouhodobým problémem. Úřady práce nestíhají kontrolovat, zda jsou příjemci dávek po jisté době stále ještě v tísni, a tím pádem v celém systému chybí mechanismus na kontrolu oprávněnosti výplaty dávek. Pracovat s klienty úřady práce nestíhají vůbec. V současné době se nedostatek kapacit úřady práce snaží kompenzovat spoluprací s dalšími orgány a najímáním brigádníků.

1200 nových úředníků je požadavkem ze stranu Úřadu práce ČR, o kterém, dle tiskové mluvčí Mgr. Kateřiny Beránkové, musí nejdříve rozhodnout několik orgánů na různých úrovních, a až poté bude možné tuto analýzu poskytnout veřejnosti.

Euroskop.cz potvrzuje výrok Kláry Samkové: „Lisabonská smlouva také zavádí právní subjektivitu Evropské unie. V praktické rovině se tato změna projeví např. v přeměně delegací Evropské komise ve třetích zemích na delegace Evropské unie, které budou integrální součástí Evropské služby pro vnější činnost. Dohody se třetími státy budou v budoucnu uzavírány jménem EU, a nikoli jménem Evropského společenství a členských států. Právní subjektivita ale Evropskou unii neopravňuje k přijímání právních předpisů nebo k jednání v oblastech mimo pravomoci, které jí byly svěřeny členskými státy ve smlouvách.“

Vyjádření Miroslava Kalouska přinesl server iDNES.cz 18. února 2014.

Protože se nám nepodařilo dohledat žádné informace o existenci dohody mezi Andrejem Babišem a Stanislavem Grossem, hodnotíme výrok jako neověřitelný.

Dle záznamů Ministerstva financí byl podnik Synthesia, jehož byla tehdy Explosia součástí, privatizován v r. 1994 transformací majetkových účastí, kdy došlo k převodu na akciovou společnost a následně k převodu či prodeji majetkových účastí. V r. 1996 vlastnila většinu akcií Synthesie Chemapol Group. V r. 1999, kdy šel Chemapol Group do konkurzu, již byla Synthesia součástí nové společnosti AliaChem. V r. 2001 pak došlo k postupnému převzetí AliaChemu Unipetrolem, ve kterém figurovala i firma Agrobohemia vlastněná napůl Unipetrolem a Agrofertem Andreje Babiše, disponující tehdy 50,1 % akcíí AliaChemu. Unipetrol však dále přikupoval a v srpnu 2001 tak vlastnil dalších celkem 28 % akcií samostatně. V letech 2001 - 2002 zároveň probíhala tzv. první privatizace Unipetrolu, kdy mělo dojít k převzetí Unipetrolu Agrofertem Andreje Babiše. K privatizaci Unipetrolu Agrofertem však nakonec nedošlo.

K odkupu samotné firmy Explosia státem pak došlo v r. 2002 a 2004. Transakci popisuje týdeník Euro (doc, s. 15). Zejména druhá transakce, odkoupení 38,5 % akcií Explosie, pak vzbuzuje pozornost tím, že cenu údajně stanovoval znalec najatý AliaChemem.

Pakt stability a růstu je chápán jako technický prostředek k vynucení dodržování tzv. Maastrichtských kritérií. Ta v rámci koordinaci jednotlivých fiskálních politiku stanovuje pro jednotlivé země základní kritéria, jako je výše schodku státního rozpočtu, celkového dluhu, inflace či úrokových sazeb.

Podle těchto kritérií pak celkové zadlužení nesmí přesáhnout 60 % HDP, toto kritérium už v roce 2000 překročily státy jako Německo, Rakousko či Belgie, nyní už kritérium neplní ani Francie, Nizozemsko či Velká Británie.

Podobná situace je s výší rozpočtového schodku, který by měl být pod 3 procenty HDP. V roce 2002 byl schodek Německa 3,8 % a Francie 3,1 %. Zatímco Německo se do roku 2013 dopracovalo k vyrovnanému rozpočtu, Francie si pohoršila na 4,9 %.

Snahy o vyhnutí se sankcím vedly k přepracování Paktu, které vyústily až ke vzniku výše zmíněného Fiskálního kompaktu.

Obsazení Krymu bylo jako porušení mezinárodního práva označeno jak Poslaneckou sněmovnou České republiky, tak například americkým vice-prezidentem Joe Bidenem (ang.). K tématu se vyjadřují i mnohé články, například blog vznamného amerického profesora práva Erica Posnera (ang.) nebo článek deníku A2.

Evropská unie na tuto situaci zareagovala sankcemi ustavenými schváleným Nařízením Rady (EU) č. 269/2014 (.pdf). Tyto sankce byly pak dále ještě posíleny (.ang).

Na základě výše uvedených informací tedy výrok hodnotíme jako pravdivý.

První připomínkové řízení probíhalo v květnu 2008, kdy "se k návrhu mohla mimo povinných připomínkových míst vyjádřit i nejširší veřejnost, a to prostřednictvím elektronické pošty. Za tímto účelem byla zřízena a fungovala elektronická adresa obcanskyzakonik@msp.justice.cz" Připomínek se sešlo (.pdf) celkem 520.

V prosinci 2010 pak proběhlo druhé připomínkové řízení, kdy "Ministerstvo návrh rozeslalo nejen celé řadě povinných připomínkových míst, ale i dalším resortním organizacím a subjektům, včetně územních i profesních samospráv, nestátních neziskových organizací, zájmových spolků apod. K návrhu se mohla vyjádřit také odborná i laická veřejnost (skrze opětovně spuštěnou elektronickou adresu obcanskyzakonik@msp.justice.cz." Tentokrát na Ministerstvo dorazilo (.pdf) dalších 241 připomínek.

Co se týče úprav, tak "v rámci meziresortního připomínkového řízení bylo k návrhu nového občanského zákoníku uplatněno zhruba 2500 připomínek. Z toho 1300 připomínek bylo označeno připomínkovými místy jako zásadní. Vypořádání připomínek proběhlo na dvou úrovních – nejprve na úrovni ředitelů odborů, případně jimi pověřených zaměstnanců, a následně na úrovni náměstků příslušných ministrů, kde byly projednány zásadní rozpory." Jednalo se konkrétně například o zahrnutí úpravy (.pdf) bytového spoluvlastnictví.

Nepodařilo se nám zjistit, po jakou dobu byl skutečně návrh normy na webu, nicméně skutečně byl ve velké míře připomínkován a upravován, výrok je proto pravdivý.

Výrok hodnotíme jako nepravdivý vzhledem k faktu, že Rada Evropy není orgán Evropské unie a navíc ze strany Hanniga jde v tomto případě o záměnu jednotlivých pojmů.

Na začátku je třeba upozornit, že Petr Hannig v odpovědi nemluví o dělbě pravomocí mezi členskými státy a EU, ale zaměřil se na orgány Evropské unie. Mezi ně zařadil Evropský parlament, Evropskou komisi a Radu Evropy.

Evropská komise má jako jediná právo legislativní iniciativy. To znamená, že je to skutečně ona, kdo připravuje návrhy nové legislativy, v tomto smyslu by se tedy dala přirovnat k vládě. Většina evropské legislativy je schvalována tzv. řádným legislativním postupem, do kterého je ve stejné míře zapojen Evropský parlament a Rada Evropské unie.

Právě s Radou EU Petr Hannig zřejmě zaměnil Radu Evropy. Rada Evropy je mezinárodní organizací, která zajišťuje spolupráci členských států zejména v oblasti podpory demokracie a ochrany lidských i sociálních práv a svobod. Rada Evropy není orgánem, ani součástí Evropské unie.