Přehled ověřených výroků

Výrok Tomia Okamury hodnotíme jako pravdivý na základě informací ohledně legislativního procesu daného návrhu ze stránek Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. RPSN, tedy tzv. roční procentní sazba nákladů, je číslo zahrnující celkové náklady úvěru, tedy " úroky, provize, poplatky pro zprostředkovatele úvěru a jiné poplatky související s úvěrovou smlouvo u" vyjádřené formou ročního procenta z celkové výše úvěru. Podrobnější vysvětlení dále např. na této stránce.

Skupina poslanců za hnutí Úsvit skutečně dne 29. listopadu 2013 předložila návrh novely zákona o spotřebitelském úvěru, který stanovuje nejvyšší přípustnou míru RPSN, jak uvádí poslanec Okamura. Návrh prošel v legislativním procesu až do 3. čtení, v němž byl na 10. schůzi Poslanecké sněmovny dne 20. června 2014 zamítnut.

Nepodařilo se nám z veřejně dostupných zdrojů dohledat smlouvy města Olomouc k aquaparku. Není tedy možné popsat, nakolik by případné odříznutí města od aquaparku bylo finančně horší než ponechání situace při současném stavu.

Ke zvyšování snížené sazby DPH z 5 % až na 15 % došlo v letech 2008−2013. Tedy v době, kdy vládli jednak premiéři ODS Topolánek a Nečas a dále pak také Jan Fischer jako úřednický předseda vlády.

Právě Fischerova vláda v rámci úsporného balíčku ministra financí Eduarda Janoty také zvyšovala daně (zmiňovanou sníženou sazbu z 9 % na 10 %) a pro zákon, který toto zvýšení umožňoval, hlasovali tehdy i poslanci sociální demokracie (i Bohuslav Sobotka).

Je tedy pravdou, že vlády s účastí ODS v minulých letech zvyšovaly DPH, nicméně sociální demokraté jedno zvýšení podpořili také, tudíž se na zvyšování daní na léky částečně podíleli.

ČSSD prováděla obstrukce například při schvalování zdravotnické reformy nebo při hlasování o takzvané sociální, zdravotní a důchodové reformě.

" Poté, co poslanci ČSSD a KSČM šest dnů blokovali jednání sněmovny, prosadila tehdy vládní koalice sloučení rozpravy ke všem zákonům, omezila délku projevů a rozhodla jednat i o víkendu a v noci. " (Aktuálně)

Námitka, že některé metody koalice byly protiústavní, jsme již v rámci výroku Bohuslava Sobotky ověřovali. Připomeňme naše hodnocení:

Bohuslav Sobotka podle všeho odkazuje na užití institutu legislativní nouze vládní většinou k prosazení zákona č. 347/2010 Sb. Ten byl následně zrušen nálezem Ústavního soudu ze dne 1. března 2011 sp. zn. Pl. ÚS 55/10 pro zneužití institutu legislativní nouze za účelem rychlého a snadného prosazení vůle většiny a omezení práv parlamentní menšiny.

" (…) Ústavní soud dospěl k závěru, že v posuzovaném případě všechna rozhodnutí orgánů Poslanecké sněmovny činěná k návrhu vlády, jakož i samo rozhodnutí o trvání stavu legislativní nouze a o trvání podmínek pro projednání napadeného zákona ve zkráceném jednání (…) byla učiněna v rozporu se shora vysvětlenými aspekty charakterizujícími ústavní demokratický princip. Proto bylo možné ústavní přezkum uzavřít již v této fázi konstatováním, že v procesu přijímání napadeného zákona byly porušeny čl. 1 odst. 1 a čl. 6 Ústavy České republiky a čl. 22 Listiny.“

Právě Bohuslav Sobotka byl jedním z navrhovatelů ústavní stížnosti a zároveň zastupoval skupinu navrhujících poslanců před Ústavním soudem.

Koaliční smlouva (.pdf – bod 9.1, str. 24) mezi vládními stranami obsahující závazek k přijetí zákona byla podepsána 6. ledna 2014, tedy ještě předtím, než byl 29. ledna podán návrh hnutí Úsvit. K zamítnutí návrhu hlasováním Poslanecké sněmovny pak došlo až 25. března 2014. Tudíž na tom, že se téma všeobecného referenda dostalo do koaličního prohlášení, resp. koaliční smlouvy, nemůže Okamura a Úsvit nést podíl.

Je pravdou, že vláda po Okamurově neúspěšném návrhu (s nímž vyslovila nesouhlas jak vláda (.pdf), tak následně Poslanecká sněmovna) předložila jasný termín přijetí vlastního návrhu zákona do konce tohoto roku. Vláda ale v tomto případě postupuje na základě předcházejících dohod koaličních stran, na nichž se hnutí Úsvit nepodílí (pozn. – při hlasování o důvěře vládě poslanci Úsvitu opustili jednací sál právě s odkazem na to, že vládní koalice nepodpořila daný návrh zákona).

Vláda ve zmiňovaném návrhu počítá se zavedením přísnějších podmínek, které budou muset být splněny pro vypsání referenda a jeho platnost. Dále by měl být zúžen okruh možných otázek, o nichž bude možno v referendu rozhodovat. Z vyjádření hnutí Úsvit vyplývá, že i za těchto okolností budou jeho poslanci hlasovat pro vládní návrh daného zákona.

Není také pravdou, že by byl Sobotkův kabinet prvním, který má ve svém programovém prohlášení zakotven příslib prosazení zákona o obecném referendu.

Prosazení zákona o obecném referendu se objevilo v rámci programových prohlášení hned několika minulých vlád (ČSSD). Konkrétně u vlády Miloše Zemana (.pdf – čl. 4), Vladimíra Špidly (.pdf – čl. 3.1), Stanislava Grosse (.pdf – čl. 7.1) a Jiřího Paroubka (.pdf – čl. 7.1). Vlády Mirka Topolánka (druhá) a Petra Nečase měly ve svých programových prohlášeních také zmínku o referendu, nicméně oba kabinety jej chápaly omezeněji.

Výrok je hodnocen jako nepravdivý, neboť obě jeho části jsou problematické – v minulosti již obsahovaly vládní programy závazky o obecném referendu a vláda Bohuslava Sobotky připravuje svůj návrh bez ohledu na legislativní pokus hnutí Úsvit.

Od ledna 2014 nemá pražský magistrát řádně zvoleného ředitele. Tehdy ukončil úřad Martin Trnka i z důvodu nedůvěry primátora. Úřad zatím vede zástupce ředitele Radovan Košťál. O novém řediteli rozhodne až nové vedení vzešlé z komunálních voleb. Výrok je hodnocen jako pravdivý.

Petr Fiala mluví o "obehrané písničce". Tedy o tom, že vládli 7 let, je tím míněna první a druhá vláda Mirka Topolánka a vláda Petra Nečase, které ovšem trvali dohromady necelých šest let.

Vlády s účastí ODS od roku 2006 (vyjma Fischerovy vlády, kterou ODS podporovala také):

První vláda Mirka Topolánka: 4.9.2006 − 9.1.2007 Druhá vláda Mirka Topolánka: 9.1.2007 − 8.5.2009 Vláda Petra Nečase: 13.7. 2010 − 10.7.2013

ČSSD skutečně podporovala úřednickou vládu Jiřího Rusnoka, o čemž svědčí i fakt, že tato strana hlasovala pro důvěru vládě.

Současná vláda Bohuslava Sobotky je u moci od 29. ledna 2014. 29. července to bude půl roku.

Znění výroku tedy odpovídá realitě a výrok je hodnocen jako pravdivý.

Starostou Ostravy-Poruby je skutečně Lumír Palyza. V Moravské Ostravě a Přívozu, kde je Lukáš Semerák členem zastupitelstva, jsou skutečně tito "prachožrouti" využíváni ke sběru prachu. Pravdou také je, že technika na snížení prašnosti, kterou pořídily Technické služby Moravská Ostrava a Přívoz, p.o., byla z velké části kofinancována z dotací (.xls) ze Státního fondu životního prostředí a Fondu soudržnosti, jehož realizačním orgánem je také SFŽP.

Mluvčí obvodu Moravská Ostrava a Přívoz Jana Pondělíčková popsala fungování prachožroutu následovně: "Místa, kde uklízí, nejdříve pokropí, poté je zamete a následně vysaje." Dochází tedy také k postřiku chodníků vodou. Ve dnech, kdy panovalo tropické počasí, byl využíván také stroj „prachostřik“, který kropil chodníky a silnice. Podle slov místostarosty Dalibora Mouky je však k tomuto účelu v Moravské Ostravě a Přívozu využívána užitková voda.

O kropení silnic informovala radnice na svém webu například v roce 2010, zde se však informace o tom, jaká je k těmto účelům využívána voda, neobjevila. Tato informace se vyskytuje ve zprávě z roku 2009, kdy výrobní náměstek Ostravských komunikací Antonín Bína řekl: "Ke splachování silnic využíváme vodu z vlastní vodárny, která se kvalitou blíží pitné vodě.“ O kropení silnic v Porubě informovala např. i Česká televize v roce 2008, kdy jí náměstek měl sdělit, že se ke kropení používá pouze pitná voda a ke splachování vozovek voda užitková. Naše hodnocení vychází z těchto informaci, jelikož aktuálnější zprávy o využívání vody v Porubě jsme nenalezli. Výrok Lukáše Semeráka tedy hodnotíme jako pravdivý.

Výrok Dominiky Kovaříkové hodnotíme jako pravdivý, neboť dostavba tramvajové trati je skutečně rozjednána, avšak v cestě jí stojí zmiňované komplikace.

Nehodnotíme, zda je třeba projekty dokončit, či nikoliv, avšak stavba tramvajové trati na sídliště Nové sady je skutečně rozjednaná. Tehdejší primátor Martin Novotný v listopadu 2013 pro iDnes řekl: „My jsme se rozhodli, že této budoucí reprezentaci města předáme kompletní projektovou dokumentaci a všechna potřebná povolení. Já bych považoval za optimální, aby ta druhá etapa byla dostavěna v horizontu příštích tří let“.

O sedm měsíců později však portál Olomoucká drbna upozornil na to, že kvůli nevyřešenému financování projektu a nevykoupeným pozemkům stavba dříve než v roce 2018 nezačne. Mezitím však novopečený poslanec Novotný z primátorského křesla odstoupil.

Druhou etapou tramvajové trati se na svém zasedání zabývalo zastupitelstvo města. V materiálu (.doc) z tohoto zasedání stojí, že vykoupení pozemků je podmínkou pro zahájení stavebního řízení a vydání stavebního povolení. Majitele jednoho z rodinných domů se podle této zprávy nepodařilo přesvědčit k "prodeji, výměně či jinému způsobu majetkoprávního vypořádání". Z toho plyne, že s vlastníkem nemovitosti není uzavřena žádná smlouva.

Další pozemky na plánované trati jsou původním církevním majetkem a nelze je tedy dle zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými organizacemi, do 5. prosince 2014 převést. Pokud nebudou tyto pozemky ve vlastnictví města, nelze vydat stavební povolení.

Podle zprávy je potřeba získat také pozemky firem Billa a Gemo. Na závěr autoři zprávy konstatují: "Z výše uvedeného vyplývá, že zahájení realizace II. či současně i III. etapy TT nelze předpokládat dříve než v roce 2018".

Výrok je hodnocen jako pravdivý, neboť vláda skutečně rozhodla o dodání munice a nikoli zbraní. Kromě toho také probíhá humanitární pomoc Iráku, jak Zaorálek uvádí.

Vláda České republiky přijala na svém jednání 27. srpna usnesení (.pdf), v němž souhlasí s věnováním vojenského materiálu vládě Irácké republiky prostřednictvím Kurdské regionální vlády.

Konkrétní dodávky pak specifikuje na svém webu Ministerstvo obrany ČR. " Konkrétně se jedná o 10 milionů nábojů pro pušky Kalašnikov, 8 milionů kusů munice pro kulomety, 5 tisíc nábojů pro pancéřovky a 5 tisíc ručních granátů, to vše v souhrnné účetní hodnotě 41 milionů korun."

O možnosti darování přímo zbraní se neuvažovalo. Podle vyjádření ministra obrany Stropnického pro ČT24 by armáda zřejmě nějaké zbraně našla, nicméně politické reálie v Iráku tyto dodávky znemožňují (kvůli potenciálnímu odmítání dodávek Kurdům ze strany centrální vlády). Svým způsobem má tedy Zaorálek pravdu i v tomto bodě.

Co se týká zmíněné humanitární pomoci Iráku, je pravdou, že ji Česká republika poskytuje, a s dodávkami munice nesouvisí, je dlouhodobá. Ministerstvo zahraničí na svých stránkách uvádí k Iráku následující (jedná se o souhrnné informace o humanitární pomoci za loňský rok): "V rámci pomoci uprchlíkům ze Sýrie v sousedních zemích byl částkou 3 mil. Kč podpořen projekt Mezinárodní organizace pro migraci (IOM) v Iráku, který se zaměřuje jak na provoz největšího uprchlického tábora Domiz, tak na podporu udržitelných zdrojů obživy pro irácké navrátilce ze Sýrie i nově příchozí uprchlíky v místních komunitách."

S pomocí v regionu i v samotném Iráku pak počítá také Operační strategie humanitární pomoci ČR na rok 2014, která je dostupná také na webu Ministerstva zahraničí.