Přehled ověřených výroků

Výrok ministra financí Andreje Babiše hodnotíme na základě informací ze stránek Ministerstva financí ČR jako zavádějící. V roce 2009 byl schodek státního rozpočtu skutečně téměř 200 miliard. Nicméně od té doby se jej až do roku 2013 dařilo postupně snižovat až na částku 81,3 mld. Kč. Navrhované schodky pro rok 2014 i pro nadcházející léta 2015–2017 se pohybují ve vyšších částkách. Nejedná se tedy navíc o kontinuální snižování. Andrej Babiš zmiňuje u schodku státního rozpočtu pro rok 2009 číslo " skoro 200 miliard ". Ministerstvo financí ve svých statistikách eviduje schodek rozpočtu ve výši 192,4 mld. Kč, což skutečně odpovídá zmiňovanému údaji. Podle závěrečného účtu pro rok 2009 (kapitola I. Souhrnné hodnocení výsledků hospodaření státního rozpočtu) byl původně schodek státního rozpočtu plánován na výši 38,1 mld. Kč a později schváleno navýšení na 52,2 mld. Kč. Do takové situace však zasáhla světová ekonomická krize, jak také uvádí zmíněný závěrečný účet: " Nepříznivý výsledek hospodaření státního rozpočtu vychází především z neplnění inkasa daní z příjmů a příjmů z pojistného na sociální zabezpečení, kde se projevil velký rozdíl mezi schváleným rozpočtem, který byl postaven na růstu HDP o 4,8 % a současnou ekonomickou realitou (způsobenou celosvětovou krizí), která představuje v České republice poměrně výrazný pokles HDP za celý rok 2009." Vývoj schodku státního rozpočtu je patrný v následující tabulce:

Rok 200920102011201220132014201520162017 Saldo v mld. Kč -192,394*-156,416*-142,771*-101*-81,264*-112**-100***-100***-95***Zdroje: * Tisková zpráva Ministerstva financí ČR ze dne 7. ledna 2014 ** Podle zákona 475/2013 o státním rozpočtu ČR (.pdf, str. 2, §1) *** Návrhy podle informací ze stránek Vlády ČR Přehlednou tabulku se zdroji od roku 1990 uvádí také Wikipedie. Z výše uvedené tabulky je zřejmé, že ačkoliv se skutečně jedná v letech 2015–2017 o nižší schodek státního rozpočtu oproti uvedenému roku 2009, patrné je jeho snižování již za předchozích let. Přestože navrhované schodky státního rozpočtu na roky 2015–2017 jsou nižší než v roce 2009, nejedná se o kontinuální snižování. Nejnižší výše od roku 2009 schodek prozatím dosáhl v roce 2013. Výrok na základě výše zmíněných údajů hodnotíme jako zavádějící. Na závěr připojujeme funkční období jednotlivých ministrů financí od roku 2007:1. Miroslav Kalousek: 9. ledna 2007 – 8. května 2009 (II. vláda Mirka Topolánka)2. Eduard Janota: 8. května 2009 – 13. července 2010 (vláda Jana Fischera)3. Miroslav Kalousek: 13. července 2010 – 10. července 2013 (vláda Petra Nečase)4. Jan Fischer: 10. července 2013 – 29. ledna 2014 (vláda Jiřího Rusnoka)5. Andrej Babiš: 29. ledna 2014 – současnost (vláda Bohuslava Sobotky)

Výrok Ondřeje Lišky v tomto případě hodnotíme jako nepravdivý s ohledem na přesnou formulaci výroku. V předminulém finančním období Evropské unie (tedy roky 2000-2006) fungovalo v Irsku celkem 6 operačních programů (nepočítáme-li přeshraniční spolupráci), zatímco v ČR celkem 5 operačních programů.

Ondřej Liška v případě termínu " období " s největší pravděpodobností hovoří o tzv. víceletém finančním rámci (nebo také finanční perspektivě) Evropské unie, který je uzavírán ve formě meziinstitucionální dohody na dobu sedmi let. V současné době je aktuální finanční rámec na období mezi lety 2014-2020. Hovoří-li tedy Ondřej Liška o " předminulém období", rozumíme tím z dnešního pohledu (rok 2014) perspektivu pro léta 2000-2006. Česká republika se do tohoto období zapojila svým vstupem do EU v roce 2004.

Pokud jde o samotné operační programy v tomto období, nezazněly ve výroku pravdivé informace ani v jednom případě. Přestože Irsko v rámci svých operačních programů evidovalo (angl.) dva regionální operační programy (Southern and Eastern Region a Border, Midland and Western Region), rovněž zde fungovaly také tři vnitrostátní (Productive Sector, Technical Assistance, Economic and Social Infrastructure) a jeden multiregionální program týkající se Severního Irska.

V České republice v tomto období fungovaly " čtyři sektorové operační programy a jeden regionální " - Infrastruktura, Rozvoj venkova a multifunkční zemědělství, Rozvoj lidských zdrojů, Průmysl a podnikání a Společný regionální operační program.

Pro úplnost dodáváme, že situace v období 2007-2014 se blíží znění výroku Ondřeje Lišky o něco více. V České republice bylo v tomto období naplánováno celkem 26 operačních programů (rozdělených do tří oblastí), zatímco v Irsku existovaly (.pdf, angl.) operační programy tři: dva regionální (viz výše) a jeden zaměřený na sektor lidských zdrojů (Human Capital Investment OP). Toto období je nicméně obdobím minulým, což formulaci výroku neodpovídá, a výrok jsme nuceni hodnotit jako nepravdivý.

Europoslanec Pospíšil byl tázán na přidanou hodnotu EU mimo rámec zóny volného obchodu, hodnotíme tedy použití slova „dneska“ jako nadnesené, neb není cílem hodnotit momentální situaci. Evropská unie skutečně přinesla několik zásadních právních norem k úpravě mezinárodního práva soukromého, konkrétně rodinného sektoru. Jde například o přímo účinné nařízení upravující výživné nebo o tzv. nařízení Brusel IIa. Související evropské normy také uvádí základ mezinárodního práva soukromého v Česku, zákon o mezinárodním právu soukromém, a to ve svém druhém paragrafu.

Jiřímu Pospíšilovi dáváme tedy za pravdu.

Dle níže uvedených zdrojů je výrok hodnocen jako nepravdivý, neboť žádné referendum nebylo ignorováno a nebyly přijaty dokumenty, proti kterým by občané vyjádřili v referendu nesouhlas. Pokud se zaměříme na Irsko, tak tam proběhla dvě referenda o přijetí Lisabonské smlouvy (v Holandsku se referendum o Lisabonské smlouvě nekonalo). V prvním referendu (.pdf, str. 22) 12. června 2008 Irové podpis Lisabonské smlouvy odmítli. Poté, co byly Irsku přislíbeny záruky a ústupky členskými státy EU, však Irové Lisabonskou smlouvu v druhém referendu 3. října 2009 dobrovolně přijali 61,7 % hlasů.

Odmítavé referendum v Nizozemí zaměňuje Vojtěch FIlip pravděpodobně s ratifikačním procesem Ústavní smlouvy pro Evropu v roce 2005. V Nizozemsku se totiž referendum k Lisabonské smlouvě nekonalo, rozhodnutí bylo přijato pouze představiteli státu. Odmítavá referenda v Holandsku a Francii způsobila svrhnutí schvalovaného dokumentu pod stůl. Nedá se tedy říct, že by hlas občanů byl ignorován.

Nepodařilo se nám dohledat veřejně dostupné informace, které by potvrdily nebo vyvrátily výrok předsedy vlády. Z tohoto důvodu jej hodnotíme jako neověřitelný.

ČSSD měla ve 4. bodě svého programu pro volby do Poslanecké sněmovny v roce 2013 postupné zvýšení minimální mzdy a to z 8 500 Kč na 12 000 Kč hrubého příjmu v roce 2018.

Programové prohlášení vlády v části 3.2. Ministerstvo práce a sociálních věcí informuje, že vláda připraví návrh na úpravu minimální mzdy. Jedná se o její zvýšení a to na zhruba 40 % průměrné mzdy.

Od 1.8.2013 je hrubá minimální mzda v České republice stanovena pro týdenní pracovní dobu 40 hodin na 8 500 Kč, což se rovná 50,60 Kč za hodinu. Dnes tvoří minimální mzda 33,83 % mzdy průměrné.

Na základě těchto informací hodnotíme výrok jako pravdivý.

Výrok je hodnocen jako pravdivý s výhradou ke zrušení losovaček. Ty nebyly zrušeny zcela, v jistých vymezených případech mohou být použity. Nicméně jejich kritizované používání bylo skutečně zrušeno.

Novela zákona o veřejných zakázkách byla jednou z priorit strany Věci veřejné. Novelu se Věcem veřejným v parlamentu společně s koaličními partnery skutečně podařilo prosadit.

Tzv. losovačky však nebyly zrušeny úplně. Jak uvádějí Novinky, nadále se používají v případě, kdy více uchazečů navrhne stejnou cenovou nabídku, a pokud je to předem uvedeno v zadávací dokumentaci. Nicméně lze konstatovat, že losovačky ve své kritizovné podobě zrušeny byly. Jako nejznámnější příklad využívání losovaček zmiňme tzv. Karlovarskou losovačku (video Youtube).

Novela zákona o veřejných zakázkách se kromě tzv. losovaček také týkala prodloužení lhůt a mimo jiné rozšířila počet těch, kdo mohou soutěže zpochybnit.

Vzrůstající nespokojenost s novelou přiznává např. Ministerstvo pro místní rozvoj a antimonopolní úřad na základě vzrůstajícího počtu stížností na soutěže od účastníků veřejných zakázek

Mezi hlavní výtky patří využívání pouze jediného kritéria ceny a prodloužené lhůty. Celý proces je zpomalován odvoláními neúspěšných uchazečů. Posouzení, zda se jedná o "přísnost" zákona či nevhodné nastavení, necháváme na čtenáři.

O tom, že myšlenku národního obchodního řetězce propagoval prezident Zeman již v květnu loňského roku, svědčí reportáž Deníku z Agrárního fóra 2013 a později tento návrh dle ČTK (dostupné na webu České televize) zazněl i v srpnu na výstavě Země živitelka, kde prezident řekl: "Podle mého názoru jedna z možných cest, jak tento rozdíl překonat a dosáhnout spravedlivějšího rozdělení zisku v onom kombinátu prvovýrobce, potravinář, obchod, je vytvoření národního obchodního řetězce například na bázi již existujícího COOP." O měsíc později jeho nápad podpořili také sociální demokraté a komunisté, avšak během koaličních jednání tuto ideu odmítli poslanci z hnutí ANO.

Síť COOP sdružuje velké množství samostatných právnických osob, nad nimiž stojí dvě centrály, a to COOP Centrum družstvo a COOP Morava s.r.o.. Výrok hodnotíme jako pravdivý, neboť síť má skutečně soukromé vlastníky.

Jiří Pospíšil je poslancem od roku 2002. Do doby opuštění ODS byl celou dobu členem poslaneckého klubu této strany. V tomto období proběhla tisíce hlasování a není možné postihnout, nakolik hlasoval v souladu s tímto klubem. Souhrnná data o nejrůznějších hlasováních analyzuje sdružení Kohovolit.eu, které jsme požádali o informaci, nakolik Pospíšil ve skutečnosti se svými stranickými kolegy ne/hlasoval. Prozatím však výrok hodnotíme jako neověřitelný.

Pro informaci dodáváme data, nakolik se Pospíšil v minulém volebním období vůbec jednotlivých sněmovních hlasování účastnil (via Kohovolit.eu).

Data od voleb 2010 jsou přístupná k části volebního období:

(Volby 2010 — začátek roku 2011 — 46% účast; Rok 2011 — 52% účast; Leden — květen 2012 (.xls) — 50% účast). Dodejme, že v tomto období Pospíšil zastával také post ministra spravedlnosti.

Nastavení hodnotících kritérií se věnuje paragraf 78 zákona o veřejných zakázkách (.pdf, str. 95).

Ten stanoví, že:

"(1) Základním hodnotícím kritériem pro zadání veřejné zakázky (dále jen "základní
hodnotící kritérium") je
a) ekonomická výhodnost nabídky, nebo
b) nejnižší nabídková cena."

Dále ale odstavec 4 uvádí možnost dílčích hodnotících kritérií, která jednak mají vyjadřovat " vztah užitné hodnoty a ceny" a mohou jimi být zejména "nabídková cena, kvalita, technická úroveň nabízeného plnění, estetické a funkční vlastnosti, vlastnosti plnění z hlediska vlivu na životní prostředí, vliv na zaměstnanost osob se zdravotním postižením, provozní náklady, návratnost nákladů, záruční a pozáruční servis, zabezpečení dodávek, dodací lhůta nebo lhůta pro dokončení."

Je tedy pravdou, že primární kritérium musí být cenové, nicméně zákon umožňuje řadu dílčích kritérií včetně kritéria kvality, výrok proto hodnotíme jako zavádějící.