Celé ty roky jak občané, tak i mnohé významné osobnosti opakovaně nastolovali toto téma, hovořili, že Krym je odvěké ruské území a Sevastopol je ruské město.
První krymský prezident, ruský nacionalista Yuri Meshkov, na myšlence reunifikace (Mezinárodní politika Ruska a nástupnických států, str. 102, dostupné na books.google.com) vystavěl svou volební kampaň. Zvítězil v ní suverénně 73 %.
Již v srpnu 2013 se ruský nacionalistický politik Vladimir Žirinovskij vyjádřil, že Krym, Donbas a Charkov patří k Rusku.
Koncem února se vyjádřil poslanec ruské Dumy, Sergej Mamajev, že Krym, stejně jako celá Ukrajina, náleží Rusku.
V přibližně stejné době se vyjádřil bývalý starosta Moskvy Jurij Lužkov. Rozebral mimo jiné údajnou neústavnost "darování" Krymu.
Počátkem března reagoval Svaz ruských válečných námořníků na dění na Ukrajině slovy, že "historicky je Krym ruským územím ".
Leonid Yarmolnik, herec a pravicový politik, se v polovině března rovněž nechal slyšet v televizi, že je třeba napravit Chruščovovu chybu ("darování" Krymu v roce 1954) a vrátit Krym, staré ruské území.
Také nacionalistický server Sputnik i Pogrom se hrdě hlásí k důležitosti Krymu a Sevastopolu v ruské historii.
Vazby mezi oběma národy zdůrazňuje také uznávaný diplomat Henry A. Kissinger.
Lze proto říct, že téma ruského Krymu je a bylo předmětem diskuze a některé skutečně významné osobnosti jej v průběhu času oživovaly. Dáváme tedy Vladimiru Putinovi za pravdu.
Na Slovensku mají například agenturu na řízení likvidity. Tam řídí peníze státu online. Tam je 50 bankéřů v agentuře a každý den dělají online obchody.
Na základě informací z webových stránek agentury hodnotíme výrok ministra financí Andreje Babiše jako zavádějící.
Slovenská Agentura pro řízení dluhu a likvidity (ARDAL) byla zřízena v rámci balíku ekonomických reforem Slovenska v roce 2002, během kterých byl zřízen tzv. systém státní pokladny. ARDAL je rozpočtovou organizací napojenou na státní rozpočet, která je orgánem státní správy, a spolupodílí se na rozpočtové strategii Slovenska. Mezi hlavní úkoly agentury patří (podrobněji viz statut – .pdf) operativní řízení (refinancování) a optimalizace státního dluhu, řízení likvidity státu a celého systému státní pokladny, analýza finančního trhu a provádění finančních operací – realizace obchodu (.pdf) se státními cennými papíry, např. formou pravidelných aukcí státních dluhopisů. Podle poslední výroční zprávy z roku 2012 (.pdf) však agentura zaměstnává pouze 21 osob, z toho 17 osob ve státní službě (str. 8).
A zatímco Stanislav Křeček už zástupcem ombudsmana byl, tak Pavel Zářecký by se jím mohl stát.
Miloš Zeman mluví o dvou jménech, která navrhne do volby budoucího veřejného ochránce práv. Tento post je uvolněn po nedávné rezignaci Pavla Varvařovského na tuto funkci.
Stanislav Křeček byl zástupcem ombudsmana zvolen v dubnu 2013, aktuálně je v čele úřadu až do volby nového veřejného ochránce práv. Tento stav je popsán v zákoně o Veřejném ochránci práv § 2(4).
Pavel Zářecký byl mimo jiné ministrem ve dvou vládách, a to ve vládě Jiřího Paroubka a ve Fischerově vládě. V obou případech zastával post ministra bez portfeje a předsedy legislativní rady vlády. Jak dokládá jeho životopis na webu NašiPolitici.cz, v úřadu Veřejného ochránce práv doposud nepůsobil.
Miloš Zeman tedy popisuje korektně vztah obou jmenovaných k úřadu ombudsmana a výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.
Někdy zavedení evropských norem byla cesta dolů. Třeba případ zavedení normy, která se týkala obsahu těžkých kovů ve vodě, tak to znamenalo vlastně 4x tu naši úroveň zhoršit. Tzn. čtyřikrát je povolen vyšší obsah těžkých kovů ve vodě, než tomu bylo v minulosti.
Miloslav Ransdorf hovoří pravděpodobně o maximálních limitech těžkých kovů povolených v pitné vodě.
Těžké kovy (.pdf) jsou obecně ty kovy, které mají hustotu vyšší než 5g/cm3. Mezi těžké kovy patří například arsen, kadmium, rtuť, měď, beryllium či chrom.
Níže uvedená tabulka vychází z vyhlášek z roku 2000 a z roku 2004, kdy se již v souladu s právem Evropských společenství (Směrnice – .pdf – Rady 98/83/ES o jakosti vody určené pro lidskou spotřebu) stanovily hygienické požadavky na pitnou vodu.
Vyhláška Ministerstva zdravotnictví z roku 2000 ke stažení zde.
Vyhláška Ministerstva zdravotnictví z roku 2004 zde (.pdf).
Tabulka zachycuje vyhláškami stanovující limity pro těžké kovy v pitné vodě (nezahrnuje všechny těžké kovy).
Těžký kov
rok 2000
rok 2004
Limit NMH
Arsen
0,01 mg/l
0, 01 mg/l
Kadmium
0,005 mg/l
Rtuť
0,001 mg/l
Měď
1,0 mg/l
1 mg/l
Beryllium
0,002 mg/l
Chrom
0,05 mg/l
NMH – nejvyšší mezní hodnota
Na základě porovnání limitů stanovených jednotlivými vyhláškami v roce 2000 a v roce 2004 označujeme výrok za nepravdivý.
Václav MORAVEC: Vrátíte-li se k té původní otázce. Dáte 3,5 miliardy na odkup nedobytných pohledávek, které mají zdravotní pojišťovny za státními firmami a které by mohly pomoci řešit tíživou situaci tuzemského zdravotnictví? Dáte ty peníze, nebo ne? Andrej BABIŠ: Zdravotní pojišťovny, pokud já vím, mají šest miliard, z toho VZP čtyři miliardy. A Ministerstvo financí, div se světe, má 140 miliard daňových nedoplatků. Z toho je 30 procent příslušenství, čiže úroky. Takže možná bysme měli začít tím, že si porovnáme, jestli tam náhodou nejsou stejný věřitelé. No a ohledně zdravotnictví, no tak to je skutečně zásadní téma, protože přes zdravotní pojišťovny teče ročně 220 miliard korun. Z toho přes VZP 150 miliard. A nikdo neví, kam tečou.
Náklady zdravotních pojišťoven činily za 4. čtvrtletí roku 2012 a první tři čtvrtletí roku 2013 (tedy za ta období, pro která má ČSÚ data) 233 343 miliard korun. Za rok 2012 činila tato částka 237 376 miliard, z toho 222 841 miliard šlo přímo na zdravotní péči. Náklady Všeobecné zdravotní pojišťovny činily v roce 2012 154 695 875 miliard korun (.pdf, str. 31). Všechna tato čísla při zohlednění naší desetiprocentní tolerance korespondují s čísly uváděnými Andrejem Babišem.
Podle posledních dostupných dat Ministerstva financí naakumulovaná výše daňových nedoplatků od roku 1990 činila 118 821 miliard korun. Tyto údaje jsou však již z roku 2012 a je proto možné, že od té doby toto číslo narostlo. Údaje o tom, jakou část daňových nedoplatků tvoří příslušenství, jsme nenalezli.
Nenašli jsme žádná veřejná data, která by potvrzovala či vyvracela výši pohledávek zdravotních pojišťoven vůči státním firmám. Z důvodu nedostatku veřejně dostupných dat nejsme schopni ověřit pravdivost výroku.
Možná také z důvodu souhlasu s panem Okamurou v řadě věcí. Je to můj klient, rok a půl spolu spolupracujeme na řadě kauz.
Klára Samková opravdu spolupracuje s Tomiem Okamurou na některých kauzách.
Advokátka Klára Samková ohlásila ústavní stížnost, směrovanou vůči údajným nedostatkům v zákoně o přímé volbě prezidenta ČR. Zároveň se stala právní zástupkyní Tomia Okamury a autorkou jeho ústavní stížnosti, kterou se domáhala odkladu voleb a prověření některých zákonných opatření týkajících se přímé prezidentské volby. Součástí stížnosti je i požadavek na zrušení změny související části ústavy, v níž je stanoven požadavek 50 tisíc podpisů občanů pro zaregistrování kandidatury.
Předseda hnutí Úsvit Tomio Okamura také navštívil ve věznici nacionalistu Vlastimila Pechance, který si tam odpykává trest 17 let za vraždu Roma Oty Absolona. Podle Okamury byl Pechancův proces zmanipulovaný a usiluje o jeho opětovné otevření. V tom mu má pomoci právě advokátka Klára Samková.
Sama Klára Samková nám ke svému výroku napsala následující: "Pana Okamuru zastupuji ve všech jeho žalobách na ochranu osobnosti. V současné době jsou vedeny proti Ornelle a Monice Štikovým, proti časopisu Reflex, v dalších sporech a výrocích jsem jeho stálou poradkyní v právním vztahům k médiím...Ty dvě jmenované jsou stále živé probíhající kauzy, tedy dosud neskončené".
Výrok tedy na základě výše uvedených informací hodnotíme jako pravdivý.
Když Nejvyšší rada Krymu vyhlásila nezávislost a referendum, odvolávala se na Chartu Organizace spojených národů, v níž se mluví o právu národa na sebeurčení. Mimochodem, i Ukrajina samotná, chci to připomenout, když oznamovala vystoupení z SSSR, udělala totéž, téměř do písmene totéž.
Charta OSN říká o právu na sebeurčení v článku 1: " Cílem činnosti Spojených národů je rozvíjet přátelské vztahy mezi národy založené na zásadě rovnoprávnosti a sebeurčení národů, přijímat vhodná opatření k posilování světového míru".
Prohlášení nezávislosti Autonomní republiky Krym a Sevastopolu se skutečně odkazuje na Chartu OSN: "My, členové parlamentu Autonomní republiky Krym a Rada města Sevastopol, s ohledem na Chartu OSN a celé řady dalších mezinárodních dokumentů a s přihlédnutím k potvrzení statusu Kosova ze strany Mezinárodního soudního dvora OSN ze dne července 22, 2010, který říká, že jednostranné vyhlášení nezávislosti ze strany části země neporušuje žádné mezinárodní normy, ..." (původní text zde) . Totéž odvoláni na Chartu OSN nalezneme i v deklaraci o nezávislosti Ukrajiny . Deklaraci o nezávislosti Ukrajiny ale předcházelo prohlášení státní suverenity z 16. července 1990. Proces osamostatnění Ukrajiny urychlil pokus o státní převrat tvrdého jádra komunistické strany v Moskvě, na což se odvolává i samotná Deklarace nezávislosti ze srpna 1991. Po vyhlášení nezávislosti následovalo referendum, které potvrdilo osamostatnění Ukrajiny. Výrok hodnotíme jako pravdivý.
Uvedu konkrétní příklad uhelného ocelářského fondu. Formálně je otevřený, ale v praxi ho ty země, které přišly v roce 2004, dodnes nemohou čerpat.
Na základě informací z médií a webových stránek fondu hodnotíme výrok Miroslava Ransdorfa jako nepravdivý.
Výzkumný fond pro uhlí a ocel (RFCS, Research Fund forCoal and Steel) byl založen v souvislosti s vypršením smlouvy Evropského společenství uhlí a oceli v červenci v roce 2002. Fond má k dispozici každý rok rozpočet (pdf.) přibližně 60 milionů eur, jimiž podporuje výzkum a projekty na poli produkce oceli a těžby uhlí.
To v praxi znamená podporu konkurenceschopnosti uhelného a ocelářského průmyslu, zajištění energetické bezpečnosti, zlepšování pracovních podmínek, zavádění nových postupů a technologií do těžby a výroby a také snahu o minimalizaci zásahů do životního prostředí (podrobněji viz dokument, .pdf).
Nicméně námi vyhledané dokumenty, studie a oficiální prohlášení nehovoří nic o tom, že by nově přijaté země (v roce 2004 a 2007) nemohly peníze z fondu čerpat.
Podle zakládajícího dokumentu (str. 5, .pdf) může čerpat finanční prostředky z fondu: “Jakýkoliv podnik, veřejný orgán, výzkumná organizace, instituce středoškolského nebo vysokoškolského vzdělávání…“z členských států EU.Zpráva Ministerstva průmyslu a obchodu mluví spíše o neschopnosti či nízké motivaci průmyslových společností v ČR čerpat peníze z fondu.
Podobně hovoří studie (rok 2010, .pdf) Ing. Marcely Šafářové z Výzkumného ústavu pro hnědé uhlí, která v závěru říká, že: „možnost spolufinancování projektů pro oblast uhlí z Výzkumného fondu pro uhlí a ocel není organizacemi v České republice plně využívána“,odlišná situace panuje v sousedním Polsku, kde „spolufinancování z Fondu velmi úspěšně využívá řada polských podniků, které se účastní až 80 % podávaných projektů“.
Já jsem naopak vždycky říkal, že jak stát, tak KAPSCH je tady na straně obětí. Obětí toho, že stát nikdy na tuto věc pořádně nesoutěžil a že velmi bezhlavě uzavíral dodatky.
Nepodařilo se nám dohledat, že by se Zdeněk Žák někdy v minulosti vyjadřoval k problematice vybírání mýtného.
Řada politiků, například i Jiří Rusnok, se vyjadřovali k této problematice. Jedná se především o nevýhodnost smlouvy státu s firmou KAPSCH, na což poukázal například i NKÚ. Existuje zde celá řada problematických částí této spolupráce. Vyjádření Zdeňka Žáka se nám nepodařilo dohledat.
Mnichovská smlouva je takzvaná nulitní, pokud vím dobře, to znamená, je to takovej diplomatickej výraz, že ona sice existovala, ale nemá žádnou účinnost, když se bavíme o tý platnosti a účinnosti.
Výrok hodnotíme jako pravdivý, přestože samotná mnichovská dohoda otázku platnosti či účinnosti neřeší a odborníci na mezinárodní právo se v otázce její platnosti neshodují dodnes.
Za nulitní však byla mnichovská dohoda jednoznačně označena ve Vyhlášce ministra zahraničních věcí z roku 1974 o Smlouvě o vzájemných vztazích mezi Československou socialistickou republikou a Spolkovou republikou Německa. Z právního hlediska to označuje naprostou neplatnost smlouvy od samotného počátku (například v důsledku nedostatečných kompetencí či neexistenci vůle).
Již za války pak zpochybnili Britové závaznost dohody pro Velkou Británii, její závaznost podle nich zanikla jejím závažným porušením Hitlerem, když v březnu 1939 převzal vládu nad zbylým územím Československa.
K pochybnostem o neplatnosti smlouvy vedou i další důvody, především to, že byla tehdejšímu Československu „vnucena pod hrozbou síly“.
