KSČM dlouhodobě prosazuje názor, že o přijetí eura se můžeme začít bavit až ve chvíli, kdy to nepoškodí naše občany.
Tento výrok hodnotíme jako pravdivý na základě různých mediálních článků a vyjádření představitelů KSČM během několika let, v nichž se k přijetí eura staví obezřetně.
Ve volebním programu (.doc, str. 4) z roku 2006 deklarují, že přechod na euro by neměl být na úkor sociální a hospodářské stability země. V roce 2008 zmiňují možné negativní dopady na občany, v článku z roku 2010 komunisté přijetí eura neodmítají, ale podmiňují například konsolidací veřejných financí. A v roce 2013 vidí jako nebezpečí ztrátu důležitého strategického nástroje v době krize.
Právě pokud jde o tu byrokracii, za těch posledních 9 let se přijímaly tzv. horizontální směrnice, které měly vlastně sjednotit řadu těch nařízení a směrnic do celků, které budou mít nějakou jednu logiku.
Existuje řada příkladů, kdy byly využity horizontální směrnice pro sjednocování jednotlivých nařízení (.pdf) a směrnic (.pdf). Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.
(pokr. předchozícho výroku) A my jsme ten text prakticky nezměnili a ten stejný text jsme teď předložili jako poslaneckou novelu.
Skupina poslanců ČSSD předložila v prosinci novelu zákona č. 218/2002, tzv. služebního zákona. Jednalo se o stejný návrh, jaký poslanci předložili již v minulém funkčním období a který kvůli rozpuštění sněmovny a předčasným volbám již nestihl být projednán.
Tak komisař Öttinger přišel s nápadem zátěžových testů, tzv. stresstest, (...) a zvolil absolutistický přístup na úkor garance předpokládatelných situací. Tzn., my musíme zaručit, že ta elektrárna vydrží i v nereálných případech – když bude zřícení dvou letadel, bude zemětřesení, představte si zemětřesení u nás, vyšší než 4 stupně Richterovy škály, stoletá voda (...). Tenhle absolutistický přístup byl napaden národními orgány, ale stejně to pokračuje dál.
Evropský komisař pro energetiku Günther Oettinger byl iniciátorem tzv. zátěžových testů jaderných reaktorů, jejichž nápad vznikl v důsledku událostí ve Fukušimě. Hlavním cílem testů bylo posoudit bezpečnost a spolehlivost jaderných elektráren v případě mimořádných přírodních událostí (povodně, zemětřesení).
Členské státy vyjádřily nesouhlas s původním plánem zátěžových testů, který neobsahoval testy simulující havárie letadel. EU se následně v květnu 2011 shodla na parametrech zátěžových testů, dle nichž byly zahrnuty do specifikace zátěžových testů účinky zřícení letadel na bezpečnost jaderných elektráren. Zátěžové testy následně proběhly a potvrdily vysokou úroveň bezpečnosti.
Tento výrok hodnotíme jako zavádějící. Je pravda, že s nápadem stresstestů přišel komisař Öttinger, a tyto testy jsou koncipovány na extrémní situace. Národní státy ale nesouhlasily s původním plánem zátěžových testů nikoli z důvodu jejich přehnanosti, ale naopak nedostatečnosti. Jejich názor byl navíc následně akceptován a zohledněn ve schváleném plánu.
Mimochodem členové vlády nekandidovali pouze za SPOZ, jeden kandidoval za lidovou stranu. Druhá, paní ministryně, kandidovala za ČSSD.
Celkově 7 členů Rusnokovy vlády kandidovalo ve volbách na kandidátních listinách politických stran. V jednotlivých volebních obvodech níže jmenovaní vedli vyjma ministryně spravedlnosti a ministra práce kandidátky "své strany". Nejvíce ministrů se ucházelo o hlasy za SPOZ (5), dále jeden za KDU-ČSL a jedna za ČSSD, jmenovitě se jedná o:
Martin Pecina – ministr vnitra (SPOZ)
František Koníček – ministr práce a sociálních věcí (SPOZ)
Miroslav Toman – ministr zemědělství (SPOZ)
František Lukl – ministr pro místní rozvoj (SPOZ)
Zdeněk Žák – ministr dopravy (SPOZ)
Tomáš Podivínský – ministr životního prostředí (KDU-ČSL)
Marie Benešová – ministryně spravedlnosti (ČSSD).
V tom prvním nástroji (úroková míra - pozn. Demagog.cz) se dostala centrální banka na samou mez svých možností. Dostala se na technickou nulu a dál už nemohla jaksi regulovat vývoj vedoucí k svému cíli tím nástrojem úroků a v podstatě jí nic jiného než ten instrument kurzu nezbyl a rozhodla se ho použít
Česká národní banka může k dosažení cíle (2% růstu cenové hladiny) využít různé nástroje, nejběžněji používané jsou dvě tzv. operace na volném trhu - změny úrokových sazeb a kurzové intervence. „Česká národní banka [...] bezezbytku využila svého hlavního měnověpolitického nástroje, když v závěru roku 2012 snížila úrokové sazby na technickou nulu (0,05%)." Nižší než technicky nulová úroková sazba v praxi být nemůže. Centrální banka tak nutně musela sáhnout po druhém nástroji, kterým je směnný kurz.
ČNB se skutečně s úrokovou mírou dostala na technickou nulu a musela tak vzhledem ke svému cíli sáhnout po kurzovém instrumentu měnové politiky, z čehož vyplývá pravdivost výroku.
A taky, pokud vím, šéf tý kontrolní komise nebo skupiny, se vyjádřil, že to není stanovisko (viz. předchozí 2 výroky) tý komise, ale její soukromý názor.
Předseda výboru pro rozpočtovou kontrolu Evropského parlamentu Jens Geier skutečně uvedl na adresu Ingeborg Grässleové, že konflikt zájmů u Andreje Babiše v pozici ministra financí je jejím soukromým názorem, nikoli oficiálním stanoviskem výboru. Ministerstvo financí totiž výboru důkladně vysvětlilo, že Andrej Babiš jedná v souladu s českým právem. Předseda výboru pak uvedl, že "... výbor sám není oprávněn dávat Česku nějaké rady, jak má v této záležitosti postupovat ".
Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.
Například pokud pro tento spor (spor Eurovia vs. ČR o zvlněný úsek D47, pozn. Demagog.CZ) je klíčová, například výsledky sond, které si za obrovské peníze stát objednal a ta paní (Pošvářová, pozn. Demagog.CZ) ty výsledky si odnese domů (…) a není ochotna s ním seznámit tu vlastní firmu, která za to zodpovídá, management té firmy.
Výrok ministra Žáka hodnotíme jako neověřitelný, neboť mediální vyjádření obou zainteresovaných stran jsou zcela protichůdné a není možné z veřejných zdrojů korektně určit, která ze stran mluví pravdu.
Miloslava Pošvářová, tehdy šéfka úseku kontroly kvality a hlava komise, jež připravovala podklady pro soud s Eurovií, odmítla vydat výsledky průzkumných sond managementu Ředitelství silnic a dálnic. To tvrdí vedení ŘSD. To Pošvářova kritizovala z nehájení zájmů státu a k tématu pro Česku televizi uvedla: "Odpovědnost vůči státu a daňovým poplatníkům je vyšší, než zodpovědnost vůči mému nadřízenému, a jestli že se domnívám, že by mohlo dojít k poškození zájmů státu, tak jsem oprávněna takto postupovat".
V rozhovoru pro Ihned.cz ale odmítla tvrzení, že by si výsledky expertízy vzala domů. Situace stojí na tvrzení proti tvrzení a proto jsme se rozhodli hodnotit výrok jako neověřitelný. Více světla do věci může vnést soud, M. Pošvářová totiž podala na vedení ŘSD žalobu.
Prosím, já odkazuji na ten, odkazuji na ten rozhovor, kde v témže rozhovoru, kde popisuje tuto teoretickou možnost, kde v témže rozhovoru ale zdůrazňuje, že v praxi je to nemožné (Kalousek mluví o rozhovoru Schwarzenberga pro Týden - pozn. Demagog.cz).
Ve zmiňovaném rozhovoru pro časopis Týden zaznělo na téma spolupráce s ČSSD mimo jiné následující:
"Jak známo, pan prezident nám to zakázal. Pan prezident si sociální demokracii dostatečně podmanil, a tak o tom neuvažuji. Výslovně dvakrát řekl, že toto nepřijme.
(...)
Pokud by to byla samostatná demokratická strana, je možné s ní hovořit. Ale jak říkám – existují předpoklady, že tahle možnost nebude."
V České republice my jenom na důchody vyplácíme něco přes 300 miliard.
Aplikace Rozklikávací rozpočet sdružení Budování státu.cz ukazuje, že pro rok 2012 bylo na starobní důchody vydáno 299 mld. Kč.
Okamura však explicitně nehovoří o starobních důchodech, ale o důchodech obecně. Rozpočtová kapitola Ministerstva práce a sociálních věcí pro roky 2012 a 2013 obsahuje výdaje na dávky důchodového pojištění ve výši 373 a 384 mld. pro tyto roky.
Jde tedy sice o částky poměrně vyšší, než jak je popisuje poslanec ve svém výroku, nicméně vztáhneme-li jeho údaj na starobní důchody, bude již výše něco přes 300 mld. odpovídat reálnému stavu.
Údaje o důchodech v České republice popisuje také Česká správa sociálního zabezpečení.
