Jiří Dienstbier
Václav MORAVEC: Pane ministře, kdy dáte návrh zákona o zpřísnění financování politických stran k dispozici? Jiří DIENSTBIER: Máme podle legislativního plánu termín do září tohoto roku. Hlavním gestorem je Ministerstvo vnitra. Já tam mám jako ministr pro legislativu spolugesci pro tento legislativní úkol.
Plán legislativních prací vlády na rok 2014 skutečně obsahuje uvedený termín pro podání příslušné legislativy. Odpovídají také jednotlivé gesce, jak je Dienstbier popisuje.
Konkrétně plán uvádí (viz. září 2014):
"Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích, ve znění pozdějších předpisů (financování politických stran)Předkladatel: ministr vnitraSpolupředkladatel: ministr pro lidská práva, rovné příležitosti a legislativu".
Zbyněk Stanjura
My jsme v minulém volebním období jako většinová koalice vyhověli návrhu opozice, která chtěla rozšířit počet přednostně vystupujících řečníků, z logických důvodů, protože mají to všichni ministři.
Výrok zazněl na 5. schůzi Poslanecké sněmovny 21. ledna 2014.
Tehdejší poslanci vládní koalice skutečně hlasovali většinou pro přijetí novely zákona o jednacím řádu, který rozšiřoval počet přednostně vystupujících řečníků (čl. 1, bod 4). Nově tak mohli přednostně vystoupit i poslanci, jež jsou zároveň předsedové politických stran či hnutí. Co se týká zdůvodnění onoho rozšíření, tak právo přednostně vystoupit opravdu mimo další osoby už měli (§ 67) v té době všichni ministři. Z těchto důvodů hodnotíme výrok jako pravdivý.
Zajímavým faktem je, že do zmiňované novely byla vložena i část, která měla zabránit „přeběhlictví" a vytváření nových politických stran ve Sněmovně. Zmiňovaný předseda totiž má přednostní právo pouze, pokud k jeho politické straně náleží poslanci, jež jsou členy poslaneckého klubu ustaveného na začátku volebního období.
Marian Jurečka
Jestliže dnes se vzhlíží k ekonomice typu Švýcarska, Německa, tak je potřeba se ptát, proč je tam ta ekonomika na takové úrovni? No, protože tam lidé ve většině případů uplatňují, řekněme, zdravý regionální patriocismus při nakupování nejenom potravin, ale i jiných výrobků a podporují a, řekněme, své výrobce a dodavatele z regionu, ve kterém žijí, ve kterém bydlí a tím logicky posilují domácí ekonomiku.
Díky podpoře vlády v Německu skutečně stoupá zájem o lokální a organické produkty, což dokumentuje například marketingová studie (.pdf) Technické univerzity v Mnichově. Podle ní je "lokálnost" produktu druhým kritériem při nákupu potravin u 89 % obyvatel.
Podle výsledků tzv. Eco-barometru ze srpna 2013 lokální německé potraviny preferuje 92 % respondentů.
Vláda rovněž podporuje například lokální zdroje elektrické energie.
Ve Švýcarsku v poslední době výrazně stoupla spotřeba lokálního vína oproti ostatním zemím původu.
Celkově se ale dostupné údaje vztahují spíš k dílčím teoretickým výzkumům (zde např. maso, .pdf, str. 9) než k monitorování skutečné poptávky.
Zda existuje skutečně vztah mezi "regionálním patriocismem" a ekonomickou vyspělostí daných zemí a event. jaká je jeho konkrétní síla, není v našich silách hodnotit.
Jaroslava Pokorná Jermanová
My jsme poměrně raritou vůbec v Evropě v tom, že máme neomezenou řečnickou dobu (pozn. při projednávání zákonů v Poslanecké sněmovně PČR). (čas 9:08)
Výrok zazněl z úst Jaroslavy Jermanové v pořadu Události, komentáře 4. března 2014 a z důvodu neexistence srovnávací studie, která by zahrnovala všechny evropské státy, ho musíme hodnotit jako neověřitelný. Zákon o jednacím řádu Poslanecké sněmovny rozlišuje několik typů jednání. Obecná rozprava pak v České republice skutečně není konkrétně časově omezena, nicméně interpelace členů vlády jsou ošetřeny tak, že např. délka ústní interpelace by neměla přesáhnout 2 minuty (§ 111, bod 6). Studie (.pdf) Parlamentního institutu z února 2012 porovnávající ošetření obecné rozpravy v ČR a dalších 17 zemích Evropy, dělí parlamenty do tří skupin:
-parlamenty s proporciálním přístupem k rozpravě, kde čas vyhrazený pro jednotlivé body je rozdělen podle síly mezi jednotlivé frakce (Německo, Rakousko, Polsko,...) - parlamenty s anglickým přístupem k rozpravě, kde se střídají řečníci z vlády, opozice a nezávislí poslanci a každý dostane stejný, přesně vymezený čas podle typu rozpravy, případně může být na žádost udělen čas navíc (Maďarsko, Malta,...) -parlamenty s omezenou řečnickou dobou, kde je pevně stanovený časový limit pro vystoupení (Slovensko, Švédsko, Estonsko,...) Česká Poslanecká sněmovna se podle § 59 Jednacího řádu může na podobném omezení usnést k jednotlivým bodům. Podobný přístup funguje např. v Dolní sněmovně britského parlamentu (House of Commons, strana 4), kde je však stanovení limitu pro rozpravu poměrně časté. Počet evropských zemí záleží na tom jak definujeme její hranice, nicméně i při užším pojímání hranic má stále kolem 40 států. Uvedená studie srovnává pouze 17 evropských zemí, což není dostatečně velký vzorek pro celoevropské srovnání. Výrok proto hodnotíme jako neověřitelný.
Uvažovat by se asi dalo o leckom, i o Martinu Povejšilovi. Je pravda, že je to dlouholetý kariérní diplomat, čili z tohoto hlediska kvalifikaci má, nyní šéfuje tedy stálé zastoupení České republiky při Evropské unii, či Evropské komisi a na druhou stranu, jak jsem říkal, výhodou například Pavla Merlíka je i výrazná politická zkušenost, což asi u Martina Povejšila trochu chybí.
Na základě veřejně dostupných informací hodnotíme výrok Jiřího Dienstbiera jako pravdivý.
Martin Povejšil se od roku 1990 pohybuje v diplomatických kruzích (byl např. velvyslancem v Chile nebo ve Španělsku a Andoře). Od září 2012 je stálým představitelem České republiky při Evropské unii v Bruselu. Jak vyplývá z jeho profesního životopisu, ve své kariéře pracoval pro Ministerstvo zahraničních věcí a věnoval se diplomacii. V politice - pokud ji považujeme za výkon veřejné funkce na základě voleb - nepůsobil.
Pavel Mertlík na rozdíl od Povejšila přímou politickou zkušenost má. V letech 1999-2001 byl ministrem financí ve vládě Miloše Zemana.
Zaprvé já jsem zahájil dialog se zástupci i obchodních řetězců, abych s nimi na úvod toho, co jsem ministr, začal diskutovat tu situaci, že mně záleží na tom, abychom zvýšili podíl českých potravin na pultech. Řekl jsem jim, že jsem připraven k tomu hledat, řekněme, ty cesty, kdy budeme spolu kooperovat a také mi záleželo na tom, aby nejenom šlo o ten podíl potravin, ale i o to postavení našich potravinářů, našich zemědělců, našich výrobců, protože v tom obchodním vztahu ne vždy ty podmínky jsou férové a rovné, a také mě zajímá to, jakou kvalitu a za jakou cenu nabízí našim spotřebitelům. Řekl jsem, že napřed chci hledat tu variantu, že se budeme snažit spolu najít ty cesty, jakým způsobem vyjít vstříc našim výrobcům i zákazníkům, ale samozřejmě budeme velice tvrdě trestat, pokud zjistíme, že jejich podmínky nejsou férové, že jsou za hranu zákona, kdy budeme uplatňovat opravdu i ty nejvyšší sazby pokut, které se v minulosti neuplatňovaly a dneska můžeme jít v některých případech až na 10 milionů a v některých případech dokonce i na 50 milionů korun.
Ministr Jurečka se skutečně v červnu sešel se zástupci obchodních řetězců a jednal s nimi mimo jiné i o navýšení podílu českých potravin na pultech. Ten se v současné době pohybuje mezi 40 až 75 procenty. Ministr po setkání řekl: "Velmi důležité je, aby nabízely kvalitní zboží českých výrobců a producentů, protože zákazníci takové potraviny vyžadují. Také by to podpořilo české zemědělce."
Státní zemědělská a potravinářská inspekce, která se zabývá mimo jiné kontrolou kvality potravin, pak může podle § 17 zákona 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích, udělit pokutu ve výši až 50 milionů korun, pokud obchodník například "poruší povinnost dodržet požadavky na bezpečnost potravin stanovenou přímo použitelnými předpisy Evropských společenství upravujícími požadavky na potraviny", případně podle odstavce § 17 a) téhož zákona, který se zabývá klamavým značením potravin.
Výše uvedené informace potvrzují slova ministra Jurečky a jeho výrok tak hodnotíme jako pravdivý.
Petr Hannig
Strašně se rozvírají nůžky. 60 % střední třída, většina pořád klesá. Ty oligarchové mají pořád čím dál tím víc a nezaměstnaní narůstaj.
Výrok Petra Hanniga obsahuje velké množství nejednoznačných pojmů a není z něj jasné, o jakém období a jaké oblasti hovoří. Hodnotíme jej proto jako neověřitelný.
Za posledních 6 let narostla v EU nezaměstnanost. Od roku 2004 v EU rovněž mírně vzrostla příjmová nerovnost (měřená podílem příjmů 20 % nejbohatších a příjmů 20 % nejchudších) a tisková zpráva Evropské komise upozorňuje, že „nůžky sociální nerovnosti se stále rozevírají a hrozí, že současné křehké oživení nijak nepřispěje ke zlepšení situace mnoha nízkopříjmových skupin.“
Podíly nezaměstnanosti v Evropské Unii, Eurozóně, Japonsku a USA v letech 2000–2014:
(zdroj: Eurostat)
Střední třída ani oligarchie nemá jednoznačnou definici, a není proto možné ověřit jejich pohyby ani procentuální vyjádření.
Velký sociologický slovník (Linhart, J., et. al, 1996, str. 1340) například uvádí, že střední třída „patří spolu s dělnickou třídou k nejdiskutovanějším pojmům, zejm. pokud jde o vymezení jejích hranic, místa a funkce v třídní struktuře. […] Často se diskutuje o tom, zda ‚demarkační čára‘ mezi střední třídou a dělnickou třídou vede mezi představiteli manuálních a nemanuálních profesí, či zda je toto dělení v dnešní době již irelevantní.“
Ty ceny (řepky olejné, pozn. Demagog.cz) jsou vysoké a jsou také vysoké díky tomu, že se zvyšuje globálně cena oleje
To, zda jsou ceny řepky vysoké/nízké, je příliš subjektivní. Jedná se také o poměrně složitou problematiku, samotné řepky se např. pěstuje více druhů (.pdf, s. 5). Analýza vývoje cen na světových trzích by také byla tématem spíše na rozsáhlejší odbornou studii, kterou Demagog.cz suplovat nemůže. Z těchto důvodů tedy výrok hodnotíme jako neověřitelný.
Od r. 2004 prošly ceny řepky jarní např. na burze ICE dynamickým vývojem, kdy se v různých obdobích střídaly fáze vzestupu a propadu.
Marian Jurečka v diskuzi konkrétněji dále hovoří o horizontu 2‒3 let.
Vývoj cen řepkového oleje do r. 2012 lze nalézt např. zde (.pdf, s. 9).
Pro ilustraci také uvádíme tabulku vývoje cen řepky ozimé na Plodinové burze Brno.
Bohuslav Sobotka
My jsme před 7 lety slavili, protože jsme vyjednali nejvíce peněz na hlavu v rámci Evropské unie.
Výrok premiéra Bohuslava Sobotky hodnotíme jako pravdivý, neboť přesně před sedmi lety (rok 2007) byl objem vyjednaných peněz na jednoho obyvatele ze všech fondů v rámci Politiky soudržnosti pro léta 2007–2013 skutečně nejvyšší. Jednalo se o částku 2603 EUR "na hlavu". Celkový objem vyjednaných prostředků byl 26 692 mil EUR (.pdf str. 25) na tehdejších 10 254 233 obyvatel (Eurostat). Je však nutné zdůraznit, že již v následujícím roce s ohledem na demografický vývoj předehnalo ČR v počtu vyjednaných peněz na hlavu Estonsko. Vše ilustruje tato tabulka, která kombinuje data z předchozích dvou zdrojů.
Jan Zahradil
Já když jsem nastoupil do Evropského parlamentu před deseti lety, tak tématem dne byl boj s nezaměstnaností. Asi za dva za tři roky se to přetavilo v boj s klimatickými změnami, boj za snížení emisí CO2 a teď, dejme tomu v průběhu posledních dvou tří let, je to boj s finanční krizí.
Na základě přehledu významných témat Evropské unie za poslední dekádu hodnotíme výrok Jana Zahradila jako pravdivý.
V roce 2000 schválená Lisabonská strategie skutečně akcentovala zaměstnanost, respektive boj s nezaměstnaností, a jejím dlouhodobým cílem bylo zvýšení konkurenceschopnosti evropské ekonomiky.
O pár let později byla schválena nová celková strategie, Evropa 2020 (ang.), která mezi hlavní cíle zařadila kromě zaměstnanosti i zmiňovaný boj s klimatickými změnami. Společně s vývojem evropského systému obchodování s emisními povolenkami a aktivitami Evropské unie v oblasti globálního boje proti klimatickým změnám, lze dát Janu Zahradilovi za pravdu.
Důležitost tématu boje s finanční krizí a jejími následky asi není třeba zdůrazňovat.
