Přehled ověřených výroků

Klára Samková opravdu spolupracuje s Tomiem Okamurou na některých kauzách.

Advokátka Klára Samková ohlásila ústavní stížnost, směrovanou vůči údajným nedostatkům v zákoně o přímé volbě prezidenta ČR. Zároveň se stala právní zástupkyní Tomia Okamury a autorkou jeho ústavní stížnosti, kterou se domáhala odkladu voleb a prověření některých zákonných opatření týkajících se přímé prezidentské volby. Součástí stížnosti je i požadavek na zrušení změny související části ústavy, v níž je stanoven požadavek 50 tisíc podpisů občanů pro zaregistrování kandidatury.

Předseda hnutí Úsvit Tomio Okamura také navštívil ve věznici nacionalistu Vlastimila Pechance, který si tam odpykává trest 17 let za vraždu Roma Oty Absolona. Podle Okamury byl Pechancův proces zmanipulovaný a usiluje o jeho opětovné otevření. V tom mu má pomoci právě advokátka Klára Samková.

Sama Klára Samková nám ke svému výroku napsala následující: "Pana Okamuru zastupuji ve všech jeho žalobách na ochranu osobnosti. V současné době jsou vedeny proti Ornelle a Monice Štikovým, proti časopisu Reflex, v dalších sporech a výrocích jsem jeho stálou poradkyní v právním vztahům k médiím...Ty dvě jmenované jsou stále živé probíhající kauzy, tedy dosud neskončené".

Výrok tedy na základě výše uvedených informací hodnotíme jako pravdivý.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, vláda Jiřího Rusnoka skutečně od svého nástupu provedla citelné personální změny ve vícero resortech. O případu Moniky Šimůnkové, která byla odvolána z postu ředitelky vládní sekce pro lidská práva informovala např. Česká televize :"Šéf Úřadu vlády Radek Augustin (SPOZ) odvolal Moniku Šimůnkovou v úterý z funkce šéfky vládní sekce pro lidská práva. Ta následně ve čtvrtek rezignovala na post zmocněnkyně pro lidská práva. Šimůnková se s vládou dle svých slov neshodne v názoru na pojetí lidských práv. "V poslední době cítím tlak na svou osobu. Cítím snahy ministra vnitra o to, aby se celá lidskoprávní agenda dostala do gesce ministerstva vnitra. Nepovažuji to za dobré řešení. Agenda nemůže být takto zaštítěna, byla by to neúcta k občanské společnosti," řekla Šimůnková." Pro představu níže uvádíme ještě několik dalších příkladů personálních změn, tento výběr je však pouze ilustrativní. Server týden potom v souvislosti s personálním změnami nve vládních resortech uvádí následující: " Jen za první měsíc například ministr zemědělství Miroslav Toman vyměnil ve svém úřadě devět lidí a šéfy několika institucí, například Ústavu zemědělské ekonomiky a informací, Povodí Labe nebo Národního hřebčína v Kladrubech nad Labem. Teď se chystá vybrat nového ředitele státního podniku Lesy České republikyPersonální změny však nastaly i na jiných ministerstvech. Například na ministerstvu práce skončilo po nástupu Františka Koníčka pět manažerů. Ministr vnitra Martin Pecina zase odvolal exministra dopravy Radka Šmerdu z dozorčí rady České pošty. Ministr financí Jan Fischer se zbavil na svém úřadě například Radka Šnábla, bývalého spolupracovníka Miroslava Kalouska.(...)Nejvýraznější tažení však zahájil ministr dopravy Zdeněk Žák. Na svém ministerstvu vyměnil šéfa kabinetu a obměnil dozorčí radu Českých drah. Ta nová záhy odvolala generálního šéfa ČD Petra Žaludu. Na počátku října Žák odvolal šéfy Ředitelství silnic a dálnic Davida Čermáka, Ředitelství vodních cest Jana Skalického a Drážního úřadu Pavla Kodyma." Dalším známým případem personální změny (byť ne v politickém úřadu) bylo odvolání Jana Buriana z pozice ředitele Národního Divadla, Česká televize v souvislosti s tím uvádí následující:"Odvolání ředitele Národního divadla (ND) v Praze Jana Buriana vzbudilo reakce politiků napříč spektrem(...) Burian končí v čele ND, aniž začal. Dnes se měl totiž ujmout funkce. Důvodem k jeho odvolání je podle Balvína to, že Burianovo jmenování nevzešlo z výběrového řízení."

Podle serveru Svazu průmyslu a dopravy ČR zaměstnavatelské a průmyslové svazy střední a východní Evropy, konkrétně ČR, Slovenska, Rakouska, Maďarska, Slovinska a Chorvatska, vyjádřily v rámci společné pracovní platformy CEE-iniciativy svůj odmítavý postoj k jednostrannému závazku na snížení emisí CO2 o 40 % do roku 2030 v dopise (.pdf) adresovaném Güntheru Oettingerovi, evropskému komisaři pro energetiku, a dalším komisařům.

Česká republika (.pdf) s většinou cílů Rámce politiky pro klima a energetiku do roku 2030 (.pdf) nesouhlasí nebo k nim má výhrady či připomínky. ČR zásadně nesouhlasí se stanovováním nových závazků jdoucích za rok 2020 v oblasti obnovitelných zdrojů energie a energetické účinnosti a v současné době zastává rezervované stanovisko k dalšímu politickému rámci po roce 2020. ČR také vyzývá Evropskou komisi k další hlubší diskuzi a analýzám, preferuje nezávaznost cílů v oblasti energetiky pro členské státy. ČR také nepodporuje stanovení závazného cíle pro obnovitelné zdroje po roce 2020.

Výrok prezidenta Putina hodnotíme na základě informací dostupných z médií a odborné literatury jako neověřitelný. Pro ověřování údajů jsme použili publikace Nejnovější dějiny Ukrajiny (Olexandr Bojka, Vladimír Goněc, 1997) a Vzestup a pád sovětské říše(Brian Crozier, 2002).

Vzhledem ke komplikovanosti dané problematiky jsme kontaktovali politického geografa specializujícího se na Rusko Michaela Romancova (IPS FSV UK) a odborníka na východní Evropu, politologa Josefa Mlejnka (IPS FSV UK).

Na území dnešní Ukrajiny se před revolucí v roce 1917 nacházelo 9 tzv. gubernií: Volyň, Podolí, Kyjev, Cherson, Černigov, Poltava, Charkov, Jekatěrinoslav a Taurida (kam spadal také Krym), jak ukazuje přiložená mapa. Dnešní západní části Ukrajiny byly v té době součástí Rakousko-Uherska.

Michael Romancov k tomuto dělení dodává: „gubernie neměly žádný jiný rozměr, než administrativně správní, tedy byly tvořeny bez ohledu na etnikum, jazyk, náboženství, atd.“. Toto uspořádání bylo výsledkem administrativních reforem Petra Velikého a zejména Kateřiny II. Josef Mlejnek dále upozorňuje, že: „V ruské carské říši žádná regionální jednotka jménem Ukrajina neexistovala“.

Po pádu carského režimu v Rusku v únoru roku 1917 na Ukrajině propuká občanská válka (označováno také jako „ukrajinská revoluce“). V následujících několika letech je Ukrajina zmítána nevídanou měrou anarchie a řadou krvavých konfliktů.

Vzniká zde a zaniká velké množství rozličných státních útvarů (pokud je takto vůbec můžeme označit) a na území operuje hned několik vojenských sborů a bojuje proti sobě navzájem (Rudá armáda, vojska Dohody, bělogvardějci, polské sbory, rumunské jednotky a další méně či více organizované partyzánské skupiny) (Bojka, Goněc; str. 43).

V roce 1919 vznikla Ukrajinská SSR a byla „vytvořena“ z výše zmíněných administrativně správních jednotek. Byla skutečně vytvořena bolševiky a do jejích hranic přirozeně spadala území s etnicky ruským obyvatelstvem. Michael Romancov říká: „Bolševici v revolučním "zápalu" bořili vše staré a "tvořili " nový svět. Když, mimo jiné, vytvořili USSR, tak jednali dle Leninovy teze o právu na sebeurčení národů“.

V meziválečném období byl hlavním městem USSR Charkov, i vzhledem k blízkosti Kyjeva k západním hranicím země. Josef Mlejnek k tématu dodává: „Tato skutečnost mohla přimět sovětské vedení k tomu, že do hranic sovětské Ukrajiny zahrnula i území historicky či etnicky ruská. Ovšem Ukrajinci byli v rámci carské říše(a později i SSSR)vystaveni dlouhodobé, velmi intenzivní a kruté rusifikaci, čili je otázkou, co je to "historické území Ruska".

Pokud bychom pátrali po územních změnách v její 72leté historii, docházelo v pozdějších letech k připojování území výhradně na západní hranici (vyjma Krymu). Jmenovitě se jedná o území, která byla v meziválečném období součástí Polska (východní Halič), ČSR (Zakarpatská Ukrajina) a Maďarska (území Besarábie a Severní Bukoviny). Co se týče podoby hranic, za podstatné Michael Romancov považuje: „že v roce 1945 Ukrajinská SSR spoluzakládala OSN a její tehdejší hranice (minimálně tedy bez Krymu) jsou od té doby považovány za mezinárodně uznané“.

Ukrajina získala nezávislost v roce 1991, a to v hranicích, které kopírovaly hranice USSR. Dané území však nikdy netvořilo trvalý a suverénní státní útvar, což se dnes jeví jako primární zdroj potenciálních konfliktů. Výše zmíněný fakt totiž dává prostor pro široké pole požadavků a nároků různého charakteru (zejména ze strany Ruské federace).

Vladimír Putin tak de facto ve svém výroku obviňuje bolševiky za nastalou situaci (odtržení „historických částí Ruska“) a nepřímo legitimizuje další případné ruské nároky na východní části Ukrajiny. Do hodnocení výroku se promítá i fakt, že nevíme, co si Vladimír Putin představuje pod pojmem „historická území jižního Ruska“ a co vše do něj spadá či nikoliv. I samotný termín „Rusko“ lze totiž chápat několika různými pohledy, ale vždy jako multietnický státní útvar, který je značně kulturně, historicky a politicky rozdílný.

Dotaz diváka byl založen na tvrzení Andreje Babiše, že exministr Kalousek odpustil v rámci zákona č. 485/2012 církvím daň z převodu nemovitostí. Podobnou myšlenku reflektuje i článek na blogu ANO 2011.

V samotném zákoně (.doc) nic o odpuštění daně z převodu nemovitosti není, Miroslav Kalousek se ani nezapojil do připomínkového řízení. Sám tedy nikomu daň z převodu nemovitostí neodpustil ani ji nenavrhoval. V rámci církevních restitucí je pouze odpuštěna daň z příjmu (§15 odst. 5 zákona,) tak tomu je ovšem u všech bezplatných převodů.

Faktem je, že Miroslav Kalousek je navrhovatelem novely daňového zákona, která předpokládá přechod povinnosti odvést daň z převodu nemovitosti z prodávajícího na kupujícího. Toto by spadalo i na církve v případě, že by znovunabyté nemovitosti dále převáděly. Návrh ale nelze označit za účelový ve vztahu k církevním restitucím. Kromě toho neprošel senátem a prosadilo je až zákonné opatření současné vlády, které vypustilo spornou část se změnou plátce daně, jak komentuje článek Aktuálně.cz

K daňovému osvobození církví se samostatně vyjádřilo Ministerstvo kultury ČR (.doc).

Ve světle těchto informací tedy hodnotíme výrok jako pravdivý.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, podle dostupných zdrojů byly v minulosti zrušené ambasády nabídnuty k prodeji.

V lednu 2011 byl uzavřen generální konzulát v indické Bombaji a ambasády v Keni, Kongu, Jemenu, Kostarice a Venezuele. Podle serveru aktuálně.cz byly tyto i další budovy MVZ po neúspěšných pokusech o pronájem určeny k prodeji. "Po letech, kdy ministerstvo majetek drželo, si nechalo udělat analýzu a ukázalo se, že to stojí obrovské peníze," uvedl bývalý mluvčí Ministerstva zahraničí Vít Kolář.

Movitý i nemovitý majetek, který Ministerstvo zahraničních věcí v současnosti nabízí k prodeji, je k dispozici na jeho stránkách.

Nepodařilo se dohledat oficiální zprávy o tom, že by někteří politici považovali Krym za "nenávratně ztracený" a že by za tuto situaci mohla "slabá EU". Výrok Libora Roučka proto hodnotíme jako nepravdivý.

Například francouzský prezident Francois Hollande při schůzce s Vitalijem Kličkem a Petrem Porošenkem odmítl rozhodnutí krymského parlamentu o vyhlášení referenda a " svými výroky dnes také znovu potvrdil ambici zůstat silným diplomatickým hráčem při rozhodování o budoucnosti Ukrajiny a do určité míry se spolupodílet na dění v této krizí zmítané zemi ".

Německá kancléřka Angela Merkelová prohlásila, že " chceme hledat diplomatickou cestu " a že " ekonomické sankce vůči Rusku jsou krajní řešení, ale my jsme připraveni je prosadit“.

Podle českého premiéra Bohuslava Sobotky je " naprosto nezbytné, aby Evropa mluvila vůči Rusku a Ukrajině jedním hlasem ".

Na mimořádném summitu se Evropské unie rozhodla pozastavit rozhovory s Ruskem o vízech a obchodní dohodě, vyzvala i k zahájení přímých rozhovorů mezi Kyjevem a Moskvou. " Pokud v příštích dnech jednání mezi Kyjevem a Moskvou nepřinesou výsledek, pohrozila Unie sadou dalších kroků, včetně zákazu cestování či zmrazení majetku určitých osob. Vážné následky pro vztahy mezi EU a Ruskou federací, včetně ekonomických oblastí,prý také bude mít další ruské počínání vedoucí k destabilizaci situace."

Postup jmenování velvyslanců je detailně rozebrán na webu Pražského hradu. O tom, že vláda 6. února 2013 schválila jmenování velvyslanců navržených tehdejším ministrem zahraničních věcí Karlem Schwarzenbergem, informoval snad veškerý tuzemský tisk, pro ukázku přikládáme článek Lidových novin. Jindřich Forejt byl tedy vládou schválen. Protokolář Forejt však záhy potvrdil již dříve zmiňovanou spekulaci, že na místo velvyslance nenastoupí, ale zůstane ve svém úřadu. MZV reagovalo prohlášením, že do budoucna navrhne kandidáta nového.

Pavel Vošalík tak nadále zůstává velvyslancem nad rámec obvyklé doby čtyř let, ačkoliv de facto již mělo dojít k jeho nahrazení. Tato situace tedy doposud, jak upozorňuje Václav Moravec, není vyřešena, výrok je tedy pravdivý.

Zdeněk Žák uvedl v rozhovoru pro server iHNed 16.7.2013 následující: " Mou ambicí je začít měnit pravidla celého systému tak, abychom se přestali od poměru vzdalovat, ale abychom se mu přibližovali. Celý systém realizace infrastrukturních staveb je v České republice dlouhodobě nastaven tak, že nutí účastníky, aby stavby předražovali(…) A já nabízím, aby projektanti a všichni ostatní vydělávali ještě o něco více, ale za to, že vymyslí nejlevnější kvalitní variantu dané stavby. “

V souvislosti s vícenáklady pak Zdeněk Žák uvedl pro Českou televizi toto: " Upozorňuji všechny dodavatele, že stát nebude ustupovat nátlaku na umělé navyšování cen staveb takzvanými vícepracemi, natož pak ultimativnímu jednání hraničícímu s vydíráním," sdělil ministr úřednické vlády…Zároveň podle mluvčího úřadu vyzval Žák ředitele ŘSD Davida Čermáka k přípravě všech možných variant řešení, včetně okamžitého vypovězení smluv se zhotovitelem.

Z. Ondráček sloužil u Sboru národní bezpečnosti a následně u Policie ČR od roku 1988 do roku 2011, což představuje 23 let. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Je zde ovšem namístě připomenout, že Ondráček - ještě jako příslušník Pohotovostního pluku SNB - zasahoval v lednu 1989 proti demonstrantům během tzv. Palachova týdne.