Přehled ověřených výroků

Ve skutečnosti je podle zdrojů Evropského parlamentu, Evropské komise a Eurostatu úředníků v EU celkem 55 tisíc. Jelikož je toto číslo značně odlišné, je výrok hodnocen jako nepravdivý.

Data jsou dostupná v infografice na webu Evropského parlamentu.

Dle níže uvedených zdrojů je výrok hodnocen jako pravdivý.

Během desetiletého členství České republiky v EU byly připraveny tři operační programy, které měly přivést finance z Fondů EU. Jedná se o operační programy pro období 2004 -2006 a 2007 -2013, které připravovala vláda ČSSD, a 2014 -2020, které připravovala vláda ODS. Vláda ODS připravila konkrétně 20 operačních programů, na rozdíl od vlády ČSSD, která pro období 2007-2013 připravila 26 operačních programů.

Česká republika v letech 2012 a 2013 vyvážela (.pdf - zdroj ČSÚ) do zemí Eurozóny zhruba 63 % svého exportu. V roce 2012 šlo přesně o 63,4 % z celkového vývozu, v loňském roce to pak bylo 62,8 %. Dodáváme, že Sobotkou zmíněných 80 % platí pro vývoz České republiky do všech členských zemí Evropské unie, nikoli pouze do zemí platících eurem.

Tato věta zazněla na tiskové konferenci k představení kandidátů Svobodných do Evropského parlamentu 20. února 2014 a pronesl ji Jiří Payne, dvojka na této kandidátce. Jeho výrok hodnotíme jako nepravdivý, protože kilo banánů u nás v době před vstupem do EU nestálo 9 Kč. Rovněž se nedá řící, že ve zbytku světa by cena banánů činila 9 Kč.

Pro ověření vývoje cen banánů jsme museli sáhnout do statistických ročenek ČSÚ z roku 2004 (.xls) a do té aktuální (.xls) pro srovnání. Z následující tabulky jasně vyplývá, že ačkoliv se cena mírně zvýšila, ani před vstupem do Unie nestálo kilo banánů devět korun.

rok

19952000200120022003 cena banánů (kg)

20,8425,9827,9227,5122,93rok

20052009201020112012 cena banánů (kg)

34,2026,7326,2726,1231,82

(ceny jsou v korunách za kilogram banánů první jakosti)

Z šetření spotřebitelských cen Eurostatu za rok 2012, které zahrnuje i nečlenské země jako Island či Turecko, pak vyplývá, že ceny banánů u nás jsou jedny z nejnižších ze srovnávaných zemí. Spotřebitelské ceny ve Spojených státech se podle šetření FAO (strana 7) pohybovaly v roce 2012 okolo 1,30 dolaru za kilogram (přibližně 25 korun), v Japonsku okolo 200 jenů (zhruba 49 korun) a v Číně 5 juanů (asi 16 korun). Nedá se tedy ani říci, že „zbytek světa" by měl banány za 9 korun.

Pavel Telička je bývalým členem takového orgánu, jak sám přiznává např. v rozhovoru pro Parlamentní listy či iHNed.cz.

16. února 2014 v rozhovoru pro server Parlamentní listy sám Telička uvedl: " Se společníky jsme se rozhodli vypovědět všechny kontrakty a 7. ledna jsme se rozhodli zahájit proces likvidace firmy. Další aktivity rovněž postupně utlumuji. Ze stejného důvodu jsem rezignoval na členství v klíčovém poradním orgánu Komise, byť to komise nevyžadovala." 19. prosince 2013 se Telička pro server iHNed vyjádřil podobně: "Moje působení v poradenské firmě bylo v souladu se všemi psanými i nepsanými etickými pravidly a nebylo ani na závadu, abych byl dlouhá léta členem poradního orgánu Evropské komise nebo jejím koordinátorem pro transevropské sítě..."

Legislativní plán vlády na rok 2014 obsahuje zmíněný závazek v září. Konkrétně uvádí: " Návrh právní úpravy řešící problematiku rozporu mezi příjmy poplatníka a jeho skutečným majetkem (zákon o prokazování původu majetku) Předkladatel: 1. místopředseda vlády pro ekonomiku a ministr financí."

Schodek státního rozpočtu na rok 2014 byla stanoven na 112 miliard korun, na rok 2013 to bylo 100 miliard korun a na rok 2012 105 miliard korun. Bývalý ministr financí Miroslav Kalousek, který stál u vyjednávání o těchto rozpočtech schodek státního rozpočtu 120 miliard nenavrhoval. Naopak při jednání o rozpočtu na rok 2013 počítá Kalousek se schodkem 2,9 % HDP, tedy 100 miliard korun. Rovněž při vyjednávání o rozpočtu na rok 2014 Kalousek kritizoval navýšení schodku na 112 miliard a požadoval jeho snížení. Miroslav Kalousek dále do budoucna předpokládá růst schodku, v roce 2015 by měl vzrůst na 110 miliard a v roce 2016 na 115 miliard.

Výrok hodnotíme jako nepravdivý vzhledem k faktu, že Rada Evropy není orgán Evropské unie a navíc ze strany Hanniga jde v tomto případě o záměnu jednotlivých pojmů.

Na začátku je třeba upozornit, že Petr Hannig v odpovědi nemluví o dělbě pravomocí mezi členskými státy a EU, ale zaměřil se na orgány Evropské unie. Mezi ně zařadil Evropský parlament, Evropskou komisi a Radu Evropy.

Evropská komise má jako jediná právo legislativní iniciativy. To znamená, že je to skutečně ona, kdo připravuje návrhy nové legislativy, v tomto smyslu by se tedy dala přirovnat k vládě. Většina evropské legislativy je schvalována tzv. řádným legislativním postupem, do kterého je ve stejné míře zapojen Evropský parlament a Rada Evropské unie.

Právě s Radou EU Petr Hannig zřejmě zaměnil Radu Evropy. Rada Evropy je mezinárodní organizací, která zajišťuje spolupráci členských států zejména v oblasti podpory demokracie a ochrany lidských i sociálních práv a svobod. Rada Evropy není orgánem, ani součástí Evropské unie.

Evropská komise na základě své Strategie Evropa 2020 dává každý rok členským zemím doporučení (ang.), na co se ve veřejném sektoru zaměřit. Doporučení za rok 2013 směřovala na oblasti snižování veřejného deficitu rozpočtu, reformu penzí a mj. také na oblast zdanění.

Dle vyjádření Evropské komise má Česká republika příliš vysoké zdanění v oblasti práce. To podle Komise brzdí vytváření nových pracovních míst. Na druhou stranu jsou daň z nemovitosti či silniční daň pod evropským průměrem. Doporučení Komise tedy směřuje především k nápravě těchto nerovností.

Ačkoliv jsme v předchozích odůvodněních (např. u Petra Fialy) podobné výroky o vlivu bruselských norem na český právní řád podobné výroky hodnotili jako neověřitelné, ve světle nových skutečností nyní přistupujeme k hodnocení nepravda.

Tomuto tématu se obšírně věnuje náš blog.Hlavní myšlenkou článku je, že "Neexistuje žádný přesný, racionální a použitelný způsob, jak vypočítat procento národní legislativy ovlivněné Evropskou unií." Míra vlivu se radikálně liší podle různých právních odvětví, navíc je toto číslo často zaměňováno s poměrem, kterým se Evropský parlament podílí na přijímání legislativy Evropské unie.

Tomuto tématu se také věnuje článek v MF Dnes "Brusel nám opravdu všechny zákony nediktuje" ze dne 14. 5. 2014, který publikoval Robert Zbíral, jenž působí na Právnické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Citujeme z tohoto článku (vyšel pouze v tisku, Demagog.CZ má k dispozici celou verzi):

"Od data vstupu byly unijní podněty každý rok stabilně základem pro zhruba 35 % českých zákonů, jde tedy o mnohem nižší číslo, než se nám snaží politici a někteří odborníci namluvit. (...) Zákony si totiž nejsou svou důležitostí rovny, alespoň z pohledu vlivu na život běžného občana. Působení Unie se nápadně liší podle tematických oblastí. Nejvyšších podílů dosahuje u zákonů týkajících se životního prostředí, zemědělství a průmyslu (včetně regulací trhů), v těch se blíží skutečně 80 procentům. Na druhé straně spektra se nacházejí zákony spadající do oblastí práce a sociálních věcí, školství, veřejné správy a částečně daní (podíl kolem 20–30 procent). Jestliže tuto informaci poměříme s žebříčkem otázek, které nejvíce zajímají veřejnost (výše daní, sociální dávky a důchody, nezaměstnanost, zdravotnictví, školství), jde o záležitosti nejméně postižené dopadem unijní legislativy."