Přehled ověřených výroků

V období prosinec 2012 – září 2013 byl zaznamenán pokles nezaměstnanosti, a to například v České republice, Německu nebo Dánsku.

Pokud bychom chtěli tento výrok ověřit v dlouhodobějším horizontu, tak využijeme speciální analýzu o nezaměstnanosti ve státech EU z dílny České spořitelny, která srovnává nezaměstnanost v letech 2000, 2007 a 2012.

Data z této studie ukazují, že v delší časové perspektivě nezaměstnanost klesá bez ohledu na krizi v Německu a na Maltě, na konstantní úrovni se pak drží v Rumunsku. Nejde tedy tvrdit, že ve všech zemích EU nezaměstnanost stoupá.

Na základě těchto informací musíme hodnotit výrok jako nepravdivý, jelikož jsou státy, kde nezaměstnanost zaznamenala pokles.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, jelikož dle záznamu schůze Poslanecké sněmovny ČR, Vojtěch Filip skutečně zmínil možnost předložení zákonného opatření Senátu ČR, jímž by se odložila účinnost nového občanského zákoníku.

KSČM také skutečně podalo v říjnu návrh na odložení účinnosti NOZ o jeden rok, který byl ovšem zamítnut.

Zároveň pak Vojtěch Filip na 57. schůzi, která proběhla ve čtvrtek 8. srpna 2013, prohlásil:

"...Paní a pánové, nejde o žádný pohřeb. Jde samozřejmě o nové posouzení, protože vládě stačí předložit Senátu zákonné opatření, kterým se odloží účinnost, a budeme se o tom bavit znovu."

Uvedený faktický výrok se nám nepodařilo z veřejně dostupných zdrojů ověřit.

Obrátili jsme se proto na doc. Filipa Křepelku z katedry Mezinárodního a

evropského práva Právnické fakulty Masarykovy univerzity, který nám

prostřednictvím emailu poskytl následující stanovisko:

"Dobrý den,
právo Evropské unie ani Rady Evropy jako druhé relevantní organizace:
- neřeší vztahy mezi státy a jeho církvemi (privilegování, dotace, apod.), nejde-li to za hranu náboženské svobody.- neukládá restituce ani individuální, ani institucionální.
Tj. restituce jsou možné, ale nikoli mezinárodně - a evropskoprávně povinné.

Jiná věc je, "co se sluší", ale též zde bych řekl, že jde o náladu akorát v určitých kruzích a že téma mezinárodních vztahů to není.Filip Křepelka" Na základě výše uvedeného odborného stanoviska výrok označujeme jako

nepravdivý.

Během ověřování výroku jsme oslovili také Martina Komárka s dotazem, z jakých zdrojů čerpal v rámci tohoto konkrétního výroku. Odpověď nově zvoleného poslance hnutí ANO přinášíme v plné šíři:

"Milý pane Garguláku, vycházel jsem z těchto premis:
1) EU požaduje odluku církví od státu, tedy to platí i pro Česko a bez majetkového vyrovnání to nejde.
2) Republika se k restitucím zavázala. Část bývalého církevního majetku je dokonce vyjmuto z hospodaření obcí a leží ladem. Kdyby republika požadavek nesplnila, mohla by se ho církev domáhat u našich i mezinárodních soudů.
Další prověření těchto tezí si dovoluji nechat na Vás.
Server demagog považuji za skvělou korekci občasných politických tlachů a pevně doufám, že si udrží nezávislost, korektnost a tedy důvěryhodnost.
S úctou,
M.K."

Martina Komárka jsme dále konfrontovali se stanoviskem doc. Křepelky. Poslanec hnutí ANO zaslal následující vyjádření:

"Milý pane Garguláku,

asi jsem se vyjádřil ne zcela srozumitelně.

Vycházím z listiny práv a svobod, která ukládá, aby církve vykonávaly svou činnost nezávisle na státu. Což v Česku není. A není to možné, aniž církve získají zpět nějaký majetek.

Dále z toho, že církve obdržely od státu (dokonce už od bývalého ČSFR) závazný příslib, že budou za křivdy odškodněny. Takže se domnívám, že se mohou dodržení příslibu domáhat u mezinárodních soudů (nevím s jakým výsledkem, ale to jsem neříkal). Nejsem vševěd, ale právníci, s nimiž jsem se radil, tvrdí, že tento nárok podporují například nálezy ústavního soudu z 24. června 2009, 1. července 2010 či 22. února 2011.

S úctou,

M.K."

Výrok označujeme jako nepravdivý na základě Nálezu Ústavního soudu (TZ 33/13) (.pdf) z 3. června 2013, kterým ÚS posoudil návrh na zrušení zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi). ÚS především upozorňuje na "zcestnost chápání Svatého stolce" (nikoliv Vatikánský městský stát) jako "cizí mocnosti".

Předmětem navrhovatelů stížnosti na zrušení zákona bylo i tvrzení ("o nabytí majetku Vatikánem"), které zmiňuje Kateřina Konečná. Ústavní soud toto posuzuje následovně (s. 66):

"193. Pokud se jedná o tvrzení navrhovatelů, že se v případě realizace naturální restituce bude jednat o „majetek Vatikánu“ (odst. 45), odhlédne-li Ústavní soud zároveň od zjevné záměny Vatikánu se Svatým stolcem, jakožto subjektem mezinárodního práva reprezentujícím katolickou církev celosvětově, odkazuje Ústavní soud na charakter církví a náboženských společností inkorporovaných podle českého práva, které jedině má ustanovení § 3 písm. a) na mysli. K charakteru a důsledkům registrace podle zákona č. 3/2002 Sb. viz např. Kříž, J. Zákon o církvích a náboženských společnostech. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, 384 s. Totéž platí i v případě, pokud snad námitka směřovala k údajným obavám o jurisdikci České republiky nad majetkem ve vlastnictví církevních právnických osob katolické církve. Účelovost těchto úvah je zjevná již jen z faktu, že se objevují pouze v souvislosti s nyní napadeným zákonem č. 428/2012 Sb., ačkoliv v podmínkách současného demokratického právního státu zmíněné subjekty běžně vstupují do právních vztahů, včetně práv vlastnických, což se týká jak majetku ponechaného ve vlastnictví i po 25. 2. 1948, tak majetku který byl nabyt později (zákon č. 298/1990 Sb., běžné majetkové převody apod.), a to aniž by kdy bylo vlastnictví „Vatikánu“ vážně tvrzeno. Hodnocení katolické církve jako „cizí moci“ (navrhovatelé, část 5.7) postrádá jakoukoliv věcnou argumentaci."

V úplnost musíme dodat, že jsme v této otázce také kontaktovali poslankyni KSČM Kateřinu Konečnou, která nám poskytla následující stanovisko a komentář:

"Citovaný nález Ústavního soudu se, při vší úctě, omezil pouze na konstatování, že z hlediska mezinárodního práva jsou Vatikánský městský stát a Svatý stolec dvě odlišné právnické osoby. To je z hlediska právní teorie nepochybně pravda. Pravdou ale také je, že Vatikán je stát církevní nebo duchovně monarchistický, kterému vládne Římský biskup, neboli papež. Nejvyšší státní činitelé jsou všichni katoličtí duchovní různého národního původu. Je to výsostné území Svatého stolce a místo trvalého pobytu papeže, sídlícího v papežském paláci. Svatý stolec je úřad Římského biskupa (papeže). Svatý stolec tak provádí svou mezinárodní politiku mimo jiné také prostřednictvím diplomatických aktivit Vatikánského městského státu. Prakticky nelze fungování Vatikánského městského státu oddělit od fungování Svatého stolce. A Vatikánský městský stát je zcela nepochybně mocností celosvětového významu a prostřednictvím této mocnosti prosazuje své mocenské zájmy právě
Svatý stolec.


De facto je tedy nezpochybnitelnou pravdou, že předání části území ČR Svaté mu stolci v praxi znamená předání tohoto území cizí státní mocnosti!"

Na základě dohledaných informací hodnotíme Dienstbierův výrok jako pravdivý.

Slovinsko mělo v době krize opravdu velmi mírné podmínky pro uskutečnění referenda. Pro zahájení řízení o referendu stačilo pouze 2 500 podpisů a pro jeho skutečné konání 40 000 podpisů. Referendum mohlo vyvolat také Národní shromáždění nebo Národní rada, přičemž se mohlo konat o jakémkoliv zákonu. Pravdivá je i část výroku o nutnosti rychlého přijetí úsporných opatření v krizi. Jako důkaz přikládáme graf znázorňující slovinský dluh vůči HDP v letech 2004–2013:

Tyto mírné podmínky byly využívány opozicí a odbory pro blokování přijetí nutných úsporných, ač možná bolestivých, opatření v letech 2011–2012. Např. blokování zákona o zvýšení důchodového věku, referendum o zablokování tzv. "bad bank" zákona atd.

Slovinci svým hlasováním vyjádřili souhlas s opozicí a odbory. Slovinský ústavní soud však v prosinci 2013 zrušil účinnost dvou důležitých referend – o zavedení tzv. "bad bank" instituce a o vzniku státního holdingu, který by spravoval veškerá státní aktiva. Odůvodnění soudu bylo, že plynulý chod státu má přednost před povinností akceptovat výsledky referenda.

Všechny tyto obstrukce měly velmi negativní dopad na vnímání slovinské ekonomiky na finančních trzích, kdy ratingové agentury změnily výhled na negativní, a tím pádem se financování státu ještě více prodražilo.

V květnu 2013 byl ve Slovinsku přijat zákon na zpřísnění podmínek vyvolání referenda. Jeho konání již nemůže iniciovat Národní rada ani Národní shromáždění a referendum se nemůže konat o zákonech, které upravují daně, cla, ratifikace mezinárodních smluv, nouzová opatření na obranu státu atd.

Poslanec Martin Stropnický v nedělní Partii (v čase 9:50) z 27. října potvrdil existenci analýzy, přímo hovoří o průniku 61 procent s ČSSD.

Následně místopředsedkyně hnutí Věra Jourová v pátek 8. listopadu 2013 dala novinářům informaci, že „s programem lidovců vidí hnutí shodu ve zhruba 80 procentech, s ČSSD asi v 60 procentech." Tuto zprávu, kterou přinesla ČTK, obratem vydalo několik zpravodajských serverů, například Deník.cz, Lidovky.cz či Týden.cz.

Zmíněnou analýzu nemáme sice k dispozici, nicméně její existenci potvrdili již bezprostředně po volbách další čelní představitelé hnutí ANO, hodnotíme tedy výrok jako pravdivý.

Oslovili jsme také hnutí ANO s žádostí o poskytnutí této analýzy, abychom mohli nabídnout primární zdroj k výroku poslance Komárka. Výrok případně doplníme po obdržení odpovědi.

Výrok Oldřicha Vlasáka hodnotíme na základě tiskového brífinku Petra Nečase po jednání Evropské rady v listopadu roku 2012 a článku z portálu EurActiv jako nepravdivý.

Je pravdou, že jednání ohledně alokaci finančních prostředků z fondů EU na programové období 2014-2020 byla složitá a Česká republika se snažila přidělenou sumu navyšovat. Uvedená suma 400 milionů eur ovšem není pravdivá, ČR se podařilo oproti návrhu z mimořádného summitu Evropské rady v listopadu 2012 (19,5 resp. 19,6 mld. eur) podařilo zvýšit přidělenou alokaci na současných 20,5 mld. eur, tedy přinejmenším o 900 milionů eur.

Je pravda, že Tomáš Baťa byl starostou Zlína, a to v letech 1923–1932. Výrok však hodnotíme jako neověřitelný, protože nedokážeme s určitostí konstatovat, jestli a kolikrát Tomáš Baťa zkrachoval.

Baťa se za svou profesionální kariéru s finančními problémy potýkal. Když bylo Baťovi 15 let, odešel do Vídně, aby se pokusil prorazit jako švec. Ve Vídni se mu však nedařilo a neměl ani pracovní povolení. Nakonec ho jeho otec vzal zpátky do Zlína. Rok poté, co Tomáš Baťa se svými sourozenci založili firmu Baťa, se podnik dostal do velkých finančních problémů a hrozil mu bankrot. Baťovi trvalo rok, než bankrot odvrátil. Tomáš Baťa se také potýkal s finanční krizí, která zasáhla Československo v roce 1922. Tehdy nechal zlevnit všechnu obuv o 50 %. Tento riskantní krok Baťovi vyšel – firmu zachránil a navíc mu to umožnilo další expanzi. Jestli tyto problémy zahrnovaly i případný bankrot se nám nepodařilo ověřit.

Je zřejmě nemožné doložit, zda Žák svou tezi o odbornících/politicích využíval vždy. Nicméně námi dohledaný zdroj dokládá, že tuto svou tezi zastával minimálně v době nástupu do své funkce.

Týden po svém usednutí do křesla ministra dopravy mluvil v pořadu Impulsy Václava Moravce zcela v intencích tohoto svého výroku. Konkrétně uvedl: "Pokud vidím, že například v dozorčí radě jsou vlastně výhradně politici, což by ještě nevadilo, politik není nadávka nebo neměla by být nadávka a politik taky může být excelentním odborníkem. Ale pokud v té dozorčí radě ani jeden z těch politiků nemá nic společného s dopravou, jsou tam lékaři a tak dále, tak mě to mírně řečeno znepokojuje, protože je to o tom, že potom ti lidé mají daleko užší možnost vidět do toho, co se v těch samotných Českých drahách děje".

Již z této formulace vyplývá, že Žák apriori nevylučuje možnost zastupování zájmů státu v různých radách i politiky, jsou-li odborně pro tuto pozici zdatní. Jeho výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.

Výrok předsedy TOP 09 je hodnocen na základě veřejně dostupných informací o kauze Juraje Chmiel jako pravdivý.

Bývalý velvyslanec ČR v Austrálii Chmiel byl obviněn z toho, že se v této funkci dopustil při zadávání veřejných zakázek zneužití pravomoci veřejného činitele a porušování povinnosti při správě cizího majetku. Konkrétně jeho kauzu popisuje např. Idnes.

Sám Juraj Chmiel se pro tisk nechal slyšet, že jeden ze svědků byl tím, kdo podal trestní oznámení. Toto potvrdil i Karel Schwarzenberg pro ČTK slovy: „Já ani ministerstvo zahraničí jsme trestní oznámení na pana Chmiela nepodali. Pokud je mi známo, trestní oznámení bylo podáno anonymně."

V souladu s trestním řádem pak policie na vyhodnotila podezření pro spáchání trestného činu zneužití pravomoci veřejného činitele jako důvodné, zahájila trestní stíhání a vzápětí Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 1 podalo žalobu.

O činnosti inspekce ministerstva zahraničí pak informovaly například servery Idnes.cz či Deník.cz. Vyjádření tiskového mluvčího Ministerstva zahraničních věcí Karla Šrola zaznamenal server Deník.cz. Explicitně zde za MZV říká, že „... v celé kauze vystupujeme pouze v pozici poškozené strany," tedy se nepřipojili k žalobě.

Internetový zpravodaj Vz24.cz pak interpretuje zprávu České tiskové kanceláře o odstoupení MZV z pozice poškozeného, a to ke dni 12. 9. 2013, kdy usoudili, že žádná škoda způsobena nebyla a ani být nemohla.

Vzhledem k výše uvedenému hodnotíme výrok jako pravdivý.