Přehled ověřených výroků

Při vstupu do EU se Česká republika spolu s dalšími přistupujícími státy v roce 2004 zavázala k přijetí společné měny v Aktu o podmínkách k přistoupení (článek 4, .pdf).Tento závazek platí pro Českou republiku dodnes, avšak není stanoveno datum pro splnění kritérií, které jsou elementární podmínkou pro vstup do eurozóny.

Trvalou výjimku přijmout společnou měnu mají pouze Velká Británie a Dánsko. Jak uvádí server Euroskop.cz, Švédko si takovou výjimku v Maastrichtské smlouvě nezajistilo, avšak rozhodlo se neúčastnit se měnové unie již od jejího počátku. Referendum k této otázce se konalo v září 2003 a Švédové odmítli euro bezmála 56 procenty občanů.

Stejně jako ostatní státy aspirující na vstup do eurozóny musí i Švédsko nejprve splnit konvergenční kritéria. Severská země se zatím vyhýbá naplnění konvergenčních kritérií, čímž i vstupu do eurozóny tím, že se neúčastní systému ERM II.

Dle věstníku veřejných zakázek, který spravuje Ministerstvo pro místní rozvoj, bylo k zakázce na zajištění dodávek tabulek registračních značek 1. 7. 2013 vydáno tzv. oznámení předběžných informací. Jde o první krok v celém cyklu zadávání zakázky, na který musí k jejímu plnému vyhlášení navazovat tzv. oznámení o zakázce a nakonec tzv. oznámení o zadání zakázky (viz. nápověda k věstníku, 8. otázka). Zakázka je v tomto smyslu tedy skutečně připravena.

Přes mírné ekonomické problémy Finska a problémy imigrační politiky Švédska si skandinávské ekonomiky vedou ve srovnání s celou Evropou nadprůměrně, a to jak z pohledu ekonomického růstu, tak i v boji s fiskální krizí. Proto hodnotíme výrok jako pravdivý.

Podle statistik Eurostatu si Finsko pouze v letech 2010 a 2011 vedlo v ekonomickém růstu lépe než celá Evropská unie. V ostatních letech patří k horšímu průměru. V roce 2009 na něj krize dopadla velmi tvrdě, což se projevilo na více než 8% poklesu. Nejnovější data z roku 2012 hovoří o záporném růstu HDP, což Finsko znovu řadí mezi horší státy Evropské unie. Krizi, která zasáhla především v roce 2009, však Finsko opravdu v porovnání se zbytkem EU překonalo velmi rychle a úspěšně.

20082009201020112012Finsko0,3-8,53,42,8-1,0EU 280,4-4,52,01,6-0,4

Co se týká vládních deficitů, tak Finsko se drží pod magickou hranicí 3% deficitu po celé sledované období. Švédsko s Norskem zaznamenávají dokonce přebytky.

Přistěhovalecká situace ve Švédsku je skutečně problematická. Švédsko je vzorovým sociálním státem, takže dlouhodobě láká imigranty z celé Evropy. Hospodářská krize však nepříznivě poznamenala sociální situaci i zde, a tak se Švédsko neubránilo četným nepokojům. Např. v minulém roce hlavní město Stockholm čelilo velkým nepokojům, vyvolaným imigranty z přistěhovalecké čtvrti. Hlavním důvodem byla v této části města až 50% nezaměstnanost. V Malmö zase řádil střelec, který si za své cíle vybíral výhradně přistěhovalce. Přistěhovalci mají ve Švédsku především problémy s nedostatkem pracovních míst a horší ubytovací situací.

Pro posouzení překonání krize se vrátíme ke statistice ekonomického růstu. Finsko jsme analyzovali v první části výroku. O ostatních skandinávských zemích můžeme konstatovat, že si vedly o poznání lépe. Švédsko pokleslo v roce 2008 a pak výrazněji v následujícím roce. Od roku 2010 zaznamenává jako jedna z mála evropských zemí pouze růst. Norsku se daří dokonce ještě lépe, zaznamenalo pouze mírný pokles v kritickém roce 2009, jinak roste.

20082009201020112012Švédsko-0,6-5,06,62,90,9Norsko0,1-1,60,51,32,9EU 280,4-4,52,01,6-0,4

Z výroku usuzujeme, že Jana Lorencová má na mysli Miloslava Bačiaka, který byl zvolen coby dvojka kandidátky Hnutí ANO v Kraji Vysočina.

Těsně před volbami upozornily Jihlavské listy, že kandidát “pracoval i jako politruk a v sedmdesátých letech byl evidován v seznamu Archivu bezpečnostních složek jako důvěrník u vojenské kontrarozvědky“. Zároveň měl straně zatajit vlastnictví titulu RSDr., udělovaný pouze za minulého režimu převážně stranickým hodnostářům.

Na základě tohoto odhalení Bačiak vystoupil ze strany a slíbil, že v případě svého zvolení se vzdá poslaneckého mandátu, což také učinil.

Andrej Babiš se o hnutí ANO v médiích vyjadřoval jako o hnutí spíše středovém„široce rozkročeném“ hnutí. Média, jako například idnes.cz, pak psala o umístění strany napravo od středu. Podobně jej podle analýzy České televize viděli jeho voliči (strana 28).

Po vstupu do Sněmovny hlasují poslanci ANO převážně s dalšími stranami vznikající koalice, již několik návrhů však získalo širší podporu, kdy se k ANO, ČSSD a KDU-ČSL přidala i zmiňovaná KSČM nebo Úsvit. Jednalo se například o podporu zvýšení příspěvku na státní pojištěnce, které již dříve odsouhlasil Senát svým zákonným opatřením. Širokou podporu stran (mimo ODS a TOP09) pak měl také návrh státního rozpočtu v prvním čtení.

Z kontextu debaty vyplývá, že "zastáváním se" myslel Petr Fiala společnou podporu zákonům, výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Jak shrnuje Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR, veřejné výdaje na zdravotnictví v letech se sice v roce 2009 (243,7 miliard korun) zvýšily oproti roku 2008 (218,7), kdy byly zavedeny zdravotnické poplatky. V letech 2010 a 2011 pak tyto výdaje v podstatě stagnovaly.

Server Medical Tribune pak přináší zajímavé srovnání počtu zdravotnických úkonů v letech 2007 vůči roku 2008 a nejaktuálnějších dat roku 2012. Z tohoto přehledu, sestaveného na základě dat Ústavu zdravotnických informací a statistiky, mimo jiné vyplývá, že v roce 2008, bezprostředně po zavedení poplatků, klesly počty ošetřovacích dnů i jednotlivých ošetření (ošetřeních dospělých na pohotovosti kleslo až na 59 % stavu z předchozího roku), poklesl i počet předepsaných receptů (z 90 milionů na necelých 69 milionů), vzrostly však celkové náklady na léčiva.

Podobně vyznívá i srovnání stavu z roku 2012 vůči roku 2007 (před zavedením poplatků), z dat vyplývá nárůst stomatologických ošetření na pohotovosti na 107,3 % stavu z roku 2007 či nárůst nákladů na léčiva o 17 %. Ostatní veličiny vykazují pokles.

Server idnes.cz zase porovnal příjmy z poplatků s celkovými příjmy jednotlivých zařízení, například u léčeben dlouhodobě nemocných tvoří příjem z poplatku 9,2 % příjmů, naopak pro fakultní nemocnice je to necelé procento.

Netroufáme si však na základě těchto dat usuzovat na přímou souvislost mezi zavedením (a následnou úpravou) zdravotnických poplatků a vlivu na objem poskytované péče či její náklady. Výrok proto ponecháváme jako neověřitelný.

V rámci návrhu státního rozpočtu na rok 2014 vláda přijala také zvýšení platů pro pracovníky ve státní správě. Celkově jde o 1,5 miliardy korun, na které toto navýšení přijde. Jak uvádí také web a přiložené video České televize, je to první takové zvýšení po 5 letech.

Vláda Jiřího Rusnoka ve svém usnesení ze dne 27. listopadu 2013 č. 890 schválila zvýšení platové úrovně zaměstnanců Úřadu práce České republiky, České správy sociálního zabezpečení a Státního úřadu inspekce práce.

Další zvýšení platové úrovně zaměstnanců Úřadu práce ČR, České správy sociálního zabezpečení a Státního úřadu inspekce práce v roce 2014 opravdu bylo na programu 2. ledna 2014 a vláda jej schválila.

Výrok tedy na základě výše zmíněných informací hodnotíme jako pravdivý.

Výrok prezidenta Putina je hodnocen jako zavádějící, neboť "nástupnická organizace" (COCOM byl skutečně zrušen) se zabývá pouze kontrolou vývozu zbrojního a dalšího materiálu, nejde přímo o zákaz vývozu, jak Putin uvádí. V této nástupnické organizaci je členem také Ruská federace.

Koordinační výbor pro mnohostranné kontroly vývozu (COCOM) byla neformální multilaterální organizace, srze níž Spojené státy a jejich spojenci koordinovaly národní kontroly vztahující se na vývoz strategických materiálů a technologií do komunistického světa.

V roce 1948 vláda USA oslovila západní spojence s cílem založení společné koordinace politiky embarga proti státům RVHP (Rady vzájemné hospodářské pomoci). Následně došlo v roce 1949 k ustanovení fungování organizace a 1. ledna 1950 k jejímu samotnému fungování.

Důležitou součástí aktivit COCOMu bylo ustanovení tzv. COCOM seznamů technologií a produktů, které byly kontrolovány, monitorovány a na něž se vztahovalo embargo. První seznam munice obsahoval všechny vojenské předměty, druhý seznam atomové energie obsahoval zdroje štěpných materiálů pro jaderné reaktory a jejich díly a třetí průmyslový seznam obsahoval položky jako motory, letecké kontrolní vybavení, počítače apod.

Po rozpadu Sovětského bloku se omezení vztahovalo pouze na podej výpočetní a telekomunikační techniky do zemí, které tvořily východní blok. V březnu roku 1994 byl COCOM formálně zrušen, některé exportní kontroly však zůstaly nadále zachovány. Jednalo se například o kontroly rozhlasové a šifrovací technologie.

Ve Spojených státech bylo dodržování zásad COCOM realizováno prostřednictvím zákona The Arms Export Control Act (Zákon o kontrole vývozu zbraní), který je dodnes platný a umožňuje prezidentovi USA kontrolu vývozu obranných prostředků.

Nicméně po rozpadu SSSR se objevily nové hrozby (např. terorismus) a vznikla opět potřeba vývozního omezení. V prosinci 1995 vzniklo tzv. Wassenaarské ujednání (WA) o vývozních kontrolách konvenčních zbraní, zboží a technologií dvojího využití, které nahradilo některé funkce COCOM. Členem tohoto sdružení států je i Ruská federace.

Podobně jako COCOM má WA kontrolní seznamy obsahující vojenské materiály a zboží dvojího užití. Primárním cílem WA je mezinárodní výměna informací o mezinárodním obchodu se strategickým zbožím, posilování transparentnosti a předcházení destabilizujícímu hromadění konvenčních zbraní.

Tento výrok hodnotíme jako zavádějící. Je sice pravdou, že COCOM byl pouze formálně zrušen v roce 1994 a některé vývozní kontroly dodnes platí, jedná se však pouze o kontrolu vývozu, nikoliv o zákaz vývozu.

Nepodařilo se nám dohledat relevantní data k tomu, zda se určitá sociální vrstva opravdu snaží na zimu dostat do vězení a výrok proto hodnotíme jako neověřitelný. Počtu vězňů v zimě se věnujeme v rámci jiného výroku z této diskuze a proto jej zde nehodnotíme.

Výrok hodnotíme jako pravdivý na základě veřejně dostupných článků a studií.

Recidiva v ČR byla v roce 2011 podle serveru lidovky.cz na úrovni až 60%, jiné studie hovoří o 70 až 80 %. V letech 2004 až 2007 podle studie (.pdf, strana 38) vypracované pro německé Ministerstvo spravedlnosti byla míra recidivy 33,7%. Ve Skandinávii je situace lepší, recidiva dosahuje v Norsku jen 20 %, v Dánsku, Švédsku a Finsku průměrně 30 %.