Přehled ověřených výroků

Evropský parlament má na složení Komise skutečně značný vliv. Evropský parlament nejdříve schvaluje předsedu Komise (spolu s Radou EU) a schvaluje potom také Komisi jako celek. Tomuto schvalování předchází slyšení v parlamentních výborech podobného zaměření jako portfolio budoucího Komisaře.

Komise je zodpověná Parlamentu, který ji případně může i odvolat.

Jednotlivé Komisaře pak nominují členské státy (obvykle vláda), portfolia rozděluje předseda Komise.

Ač se v roce 2013 poprvé od 90. let snížil státní dluh, konkrétně ke třetímu čtvrtletí 2013 byl dluh nižší o 14,2 mld. Kč oproti stavu na začátku roku 2013, celkově se za tento rok státní dluh zvýšil z 1 667,6 mld. Kč (rok 2012) na 1 683,3 mld. Kč. Přírůstek státního dluhu je však nejnižší od roku 1996.

Výrok tedy hodnotíme jako zavádějící, pokles proběhl pouze kvartálně, nikoliv za celý fiskální rok. Kvartálně navíc český dluh klesl i v minulosti, například 2004 jak ukazuje statistika Eurostatu.

Podrobněji se k tématu vyjadřuje například Ihned.

Tématem se zabýval jak premiér, tak další poslanci z řad ODS i opoziční ČSSD. Celá kauza navíc vyústila v novelizaci občanského soudního řádu, Pospíšil tedy zavádí v tvrzení, že věc nikoho nezajímala.

Jiří Pospíšil hovoří o sporu rodičů o opatrovnictví dcery, v němž nejprve český soud přikázal poslat šestiletou dceru k jejímu otci do Portugalska (matka přitom tvrdila, že se jednalo o únos), nakonec pak portugalský soud přiřkl dceru zpět matce do Česka.

Jiří Pospíšil se v této době skutečně kauzou zabýval. Nepodařilo se nám sice dohledat, že by hovořil přímo o spojitosti tématu s Evropskou unií, nicméně vyjádřil se v podobném duchu, jak informovala ČTK a portál Novinky: "Jde o velmi složitou právní oblast, kde se střetáváme s mezinárodním prvkem, a ne každý soudce může být specialista na tuto oblast," uvedl ministr. Kontakt se soudem v zahraničí, který řeší stejný případ, bude zajišťovat styčný soudce." Změnu v této oblasti prosazoval i tehdejší ministr Nečas, změnu v rozhodování soudů prosazovaly např. i poslankyně Dundáčková a Čurdová.

K tomu, co Jiří Pospíšil v kauze "řešil", uvádí server E15, že bývalý ministr spravedlnosti zřídil pracovní skupinu, která měla problematiku mezinárodních únosů zhodnotit a navrhnout řešení. Členy byli dva soudci, právnička z Nadace Naše dítě a zástupce MPSV. Podle portálu Eprávo také v reakci na kauzu došlo z iniciativy Ministerstva spravedlnosti rovněž ke zřízení institutu styčného soudce pro haagskou Úmluvu o únosech dětí.

Pospíšil (resp. vláda) pak následně navrhl i novelu občanského soudního řádu, která.mj. řešila i zrychlení práce soudů v případech mezinárodních únosů dětí. Zákon byl pak Sněmovnou jednohlasně schválen (Jiří Pospíšil na hlasování přítomen nebyl) a následně vyhlášen jako zákon 218/2009 Sb. Není tedy pravdou, že by celá věc "nikoho moc nezajímala", výrok je proto zavádějící.

Celý proces schvalování rozpočtu Evropské unie je ve velmi přehledné podobě dohledatelný na webu Evropského parlamentu. Ten popisuje nezastupitelnou úlohu EP v tomto procesu.

Pojem "péče řádného hospodáře" se uvádí především v souvislosti s právní úpravou obchodních korporací.

Podle paragrafu 17 zákona o nové pozemkové reformě " přídělce je povinen na přidělené půdě osobně pracovati s péčí řádného hospodáře." Připomeňme, že v kontextu diskuse se hovoří především o zanedbávání pozemku kupř. nárůstem plevelu. Nutnost pečovat o pozemek se tak dá dovodit i z dalších norem.

Ekologický právní servis uvádí, že výkon vlastnického práva lze omezit již z dikce Listiny základních práv a svobod a dále pak nový občanský zákoník ukládá, že " vlastník věci se tak musí zdržet všeho, co působí, že odpad, voda, kouř, prach, plyn, pach, světlo, stín, hluk, otřesy a jiné podobné účinky (imise) vnikají na pozemek jiného vlastníka (souseda) v míře nepřiměřené místním poměrům a podstatně omezují obvyklé užívání pozemku." Poškozený také může využít sousedskou žalobu. Úpravu a omezení sousedských práv lze odvodit také z judikatury Nejvyššího soudu (zásada vzájemnosti a míra přiměřená poměrům).

Sáhnout lze i do zákona o přestupcích, zákona o obcích a zákona o rostlinolékařské péči (podrobněji zde).

Zákon č. 504/2012 Sb. o státním rozpočtu na rok 2013 (pdf, s.12)

Zákon č. 475/2013 Sb. o státním rozpočtu na rok 2014 (pdf, s.12)

Výdaje na aktivní politiku zaměstnanosti (Kč)

5 435 869 000

4 589 818 750

Výdaje na příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením (Kč)

3 713 000 000

3 600 000 000

Z výše uvedené tabulky je patrné, že rozpočtované výdaje jak na státní politiku zaměstnanosti, tak na příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením, byly pro rok 2014 oproti roku 2013 sníženy. Ve schváleném zákoně o státním rozpočtu na rok 2014 jsou u obou kapitol uvedené stejné částky jako v původním návrhu tohoto zákona. V průběhu projednávání zákona tedy nakonec nedošlo k přijetí žádných pozměňovacích návrhů.

Dle záznamu (.doc) z jednání Výboru pro sociální politiku, na kterém byla projednávána kapitola Ministerstva práce a sociálních věcí státního rozpočtu na rok 2014 a které se konalo dne 11. prosince 2013, nevyjádřili zástupci ODS konkrétní výhrady ke snižování obou částek. Poslanec Beznoska z ODS z jednání stáhl svůj návrh a uvedl, že jej předloží až při jednání na plénu Poslanecké sněmovny. Uvedený návrh není možné dohledat.

Při projednávání návrhu státního rozpočtu na plénu ve druhém čtení navrhli prostřednictvím pozměňovacích návrhů (.pdf) celkem dva poslanci navýšení výdajů na příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením. Byly podány dva identické pozměňovací návrhy na zvýšení kapitoly o 113 milionů korun. Oba návrhy pocházely od ODS, jmenovitě od poslanců Beznosky a Stanjury (viz příloha 2, s. 1, oddíl B/4 a s. 2 oddíl B/7 dokumentu). Pokud by došlo k jejich přijetí, zachovaly by se výdaje na tuto kapitolu ve stejné výši jako v roce 2013. První polovina výroku je tedy dle dostupných zdrojů pravdivá.

V případě kapitoly výdajů na aktivní politiku zaměstnanosti byly podány celkem čtyři pozměňovací návrhy - poslanec Beznoska z ODS navrhl zvýšení výdajů na státní politiku zaměstnanosti o cca 310 milionů korun (viz příloha 2, s. 2, oddíl B/7 dokumentu), poslanec Stanjura (taktéž z ODS) přišel s identickým návrhem (viz příloha 2, s. 1, oddíl B/4), poslankyně Pecková za TOP09 s návrhem na zvýšení o cca 850 milionů korun (viz příloha 2, s. 4, oddíl B/12) a poslanec Radim Fiala za hnutí Úsvit navrhl zvýšení o 500 milionů korun (viz příloha 2, s. 6, oddíl B/22). Pokud by byl přijat návrh ODS, v kapitole by sice došlo k navýšení, ale konečná částka by nedosahovala úrovně z roku 2013.

Poslanci za ODS tedy skutečně jako jediní navrhovali zvýšení položky výdajů na zaměstnávání osob se zdravotním postižením. Navrhovali také zvýšení položky na aktivní politiku zaměstnanosti, v tomto případě ale nebyli jediní a jejich návrh nevyrovnával snížení oproti roku 2013. Proto hodnotíme výrok Lenky Kohoutové jako zavádějící.

Výrok je hodnocen na základě dostupných informací jako zavádějící, protože princip partnerství byl zaveden již dříve než v Ondřejem Liškou zmíněném roce 2006.

Kohezní politika EU (nebo také Regionální politika či Politika hospodářské a sociální soudružnosti) v roce 2006 prošla v pořadí čtvrtou reformou (.pdf; str. 1-2), vztahující se k letem 2007-2013. Princip partnerství však do ní nebyl vnesen jako nový princip, nýbrž byl pouze reformován. K jeho zavedení došlo již v roce 1988 v rámci reformy strukturálních fondů. Spolu s ním byly vytvořeny principy adicionality, programování a koncentrace jakožto čtyři základní principy regionální politiky.

V rámci zmíněné reformy principu partnerství (článek 11) také nebyla zavedena povinnost veřejné správy či samosprávy žádat občany o konzultaci, co se týče čerpání finančních prostředků z EU. Jednalo se o rozšíření definice principu partnerství, kdy za partnery pro spolupráci byly uznány také subjekty zastupující občanskou společnost a nevládní organizace. Tato reforma tak konzultace se zástupci občanů nevynucuje, nýbrž umožňuje jejich zapojení se do spolupráce.

Byť Jurečka korektně uvádí, že Babiš se při projednávání znovuzavedení tzv. zelené nafty na vládě zdržel, výrok je hodnocen jako zavádějící, neboť to je sám Babiš, který z pozice ministra financí konkrétní řešení předkládá.

Prvně se o znovuzavedení tzv. zelené nafty jednalo 2. dubna letošního roku z popudu ministra zemědělství. Kabinet přijal rozhodnutí, že tuto vratku daně obnoví, a pověřil vypracováním návrhu Babiše a Jurečku, a to v poměru 15 pro, 1 se zdržel.

Dohledáme-li záznam (.doc, str. 4, usnesení 201) z tohoto jednání vlády, zjistíme, že Babiš se skutečně ze zmíněného hlasování zdržel s odkazem na svůj střet zájmů, který vyplývá z vlastnictví největšího agrokomplexu v zemi a na znovuzavedení zelené nafty by mohl mít podnikatelský záměr.

Záznam uvádí: " b) vzala (myšlena Vláda ČR) na vědomí sdělení 1. místopředsedy vlády pro ekonomiku a ministra financí, že se při hlasování o přijetí navrženého usnesení zdržel hlasováníz důvodu možného střetu zájmů." Opětovně se vláda věnovala tématu tzv. zelené nafty 28. května. Ministr Babiš předložil (předkladatelem je Ministerstvo financí) z pověření vlády materiál (.doc), v němž bylo znovuzavedení vratky daně zpracováno. Vláda tento návrh přijala poměrem 11 pro, 1 se zdržel (celkem 12 přítomných). Záznam z jednání neuvádí, kdo se zdržel. Nicméně vzhledem k Babišově prohlášení z 2. dubna lze usuzovat, že se zdržel opět on.

Dále spíše pro informaci k Babišovým postojům k věci dodáváme poměrně slavný záznam jeho vystoupení v pořadu Máte slovo z roku 2012, který se tzv. zelenou naftou zabýval.

Je pravdou, že část příjmů státního rozpočtu je tvořena odvody zisků některých státních podniků, nicméně je to záležitostí až posledních let. K 1. srpnu 2013 byla totiž schválena novela zákona o státním podniku. Ta zavedla plnou moc státu nad zisky státních podniků a zároveň vytvořila mechanismy pro transfer těchto peněz do státního rozpočtu.

Zmiňované odvody 4 miliard korun ročně z podniku Lesy ČR pak byly umožněny až v návaznosti na tuto novelu. Miroslav Kalousek ovšem byl ministrem financí, budeme-li uvažovat o jeho posledním funkčním období na tomto postu, už od roku 2010. Jeho zmínka o tom, že každý rok rozpočtoval tuto částku, je tak poněkud nepřesná. Ačkoliv se tak zmiňované 4 miliardy z Lesů ČR skutečně v rámci úsporných opatření vlády měly promítnout do státních rozpočtů po roce 2013, musíme tento výrok hodnotit jako zavádějící.

Co se týká zmínky o ČEZu, tak zde skutečně v posledních letech dochází k využívání 55 až 60 % dividendy. Je ovšem nutné poznamenat, že ČEZ není fakticky státním podnikem a nebyl tak limitován před zavedením zmiňované novely.

Úroková míra České republiky za květen 2014 je 1,73 %. Dle serveru Eurostat jde o sedmou nejnižší, tj. nejlepší úrokovou míru z 26 členských států Evropské unie, pro které jsou data dostupná. Hůře jsou na tom například Švédsko, Velká Británie nebo zmiňované Polsko.

Ačkoliv má Polsko s 3,80 % vyšší úrokovou míru než Česká republika, stále jde o číslo pouze 2,2krát vyšší. Právě kvůli tomuto vylepšování české úrokové míry v porovnání s polskou je výrok hodnocen jako zavádějící.

Tento rozdíl je zároveň zatím nejvyšší mezi zeměmi za rok 2014.