Přehled ověřených výroků

Výrok Oldřicha Vlasáka hodnotíme na základě tiskového brífinku Petra Nečase po jednání Evropské rady v listopadu roku 2012 a článku z portálu EurActiv jako nepravdivý.

Je pravdou, že jednání ohledně alokaci finančních prostředků z fondů EU na programové období 2014-2020 byla složitá a Česká republika se snažila přidělenou sumu navyšovat. Uvedená suma 400 milionů eur ovšem není pravdivá, ČR se podařilo oproti návrhu z mimořádného summitu Evropské rady v listopadu 2012 (19,5 resp. 19,6 mld. eur) podařilo zvýšit přidělenou alokaci na současných 20,5 mld. eur, tedy přinejmenším o 900 milionů eur.

Výrok hodnotíme s ohledem na data Českého statistického úřadu a vyjádření České národní banky jako pravdivý.

Od 2. 11. 2012 jsou úrokové míry ČNB na historickém minimu (xls.) a základní dvoutýdenní repo sazba se snížila na 0,05 %. Sama Bankovní rada ČNB označila tuto sazbu jako technickou nulu, což v praxi znamená, že další snižování už není možné.

To, že je česká ekonomika již „poměrně dlouho stagnující“, potvrzují i data z 1. a 2. čtvrtletí 2013, jež ukazují meziroční pokles o 2,4 %, respektive o 1,3 %. Ke stejnému poklesu došlo meziročně i v případě 3. čtvrtletí 2013, tedy o 1,3 %. Výsledky tak navazují na celoroční ekonomický pokles v roce 2012 (-0,9 %).

Centrální banka má více způsobů a nástrojů na uvolnění monetárních podmínek. Ty se dělí na přímé a nepřímé. Přímé se používají pouze zřídka při selhání nepřímých nástrojů. K uvolnění (expanzi) monetární politiky nepřímými nástroji dochází snížením úrokových sazeb ČNB, jak se stalo, nebo snížením povinných minimálních rezerv komerčních bank a kurzovými intervencemi.

Ke snížení minimálních povinných rezerv nedošlo a sama ČNB volbu využití kurzových intervencí komentuje následovně:
„Cílem ČNB přitom v souladu s jejím zákonným mandátem bylo a je udržet cenovou stabilitu, a tím přispívat ke stabilnímu vývoji české ekonomiky. ČNB proto současně již od podzimu roku 2012 komunikovala připravenost použít své další nástroje v případě potřeby dalšího uvolnění měnové politiky. Pro tento účel byl z mnoha dobrých důvodů vybrán měnový kurz“.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, neboť použití kurzových opatření skutečně vyvolalo žádoucí impuls směrem k měnovému uvolnění, jak komentuje také ČNB: „Již samotné vyhlášení ČNB, že je připravena kurzu použít, vedlo koncem roku 2012 a začátkem roku 2013 k oslabení kurzu koruny, které umožnilo zbrzdit dezinflační tendence a pomohlo ekonomice se přeci jen trochu nadechnout“.

Tisková zpráva Evropského parlamentu výrok potvrzuje: „Parlament ve středu [5. února 2014, pozn. Demagog.cz] schváleném usnesení vyzývá Komisi a členské státy EU, aby stanovily pro rok 2030 cíl na snížení domácích emisí skleníkových plynů alespoň o 40 % oproti hodnotám z roku 1990. V souladu s výzkumy o nákladově efektivním potenciálu rovněž požaduje stanovit cíl na zvýšení energetické účinnosti o 40 %, a závazek, aby alespoň 30 % celkové konečné spotřeby energie pocházelo z obnovitelných zdrojů energie.“

Tento výrok hodnotíme na základě níže uvedených informací jako pravdivý s výhradou.

Dle dostupných údajů se kancléřka Angela Merkelová s německými europoslanci schází, tyto schůzky však nejsou pravidelné. Například za rok 2013 nebyly nalezeny žádné údaje potvrzující schůzku Angely Merkelové s členy Evropského parlamentu.

O schůzkách s kancléřkou píší nejčastěji členové Evropského parlamentu, například Reimer Bȍge na svých webových stránkách, dále například europoslankyně Birgit Collin-Langer nebo poslanec Burkhard Balz.

V Rusku se skutečně objevují názory, že případné sankce uvalené ze strany Západu by ve skutečnosti měly na Západ negativní dopady.

Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov po jednání se svým americkým protějškem Johnem Kerrym prohlásil (ang.), že jakékoliv sankce, které by Spojené státy uvalily, budou mít "bumerangový efekt". Zdůraznil, že jakékoliv unáhlené a lehkovážné kroky by mohly mít negativnídopad (ang.) na americko-ruské vztahy.

V podobném duchu se v Rusku ozývají názory na případné sankce ze strany Evropské unie. " Západ v současnosti hospodářsky potřebuje Rusko daleko více než Rusko Západ," uvedl ruský server Gazeta.ru.

V případě Iráku i Afghánistánu se USA a jeho spojenci pustili do útoku, i když k němu neměli mandát Rady bezpečnosti OSN. V případě Libye byla rezolucí vyhlášena bezletová zóna, ale i přesto došlo k bombardování. To sice bylo ospravedlněno článkem 8 dané rezoluce, ale fakticky se bombardovalo v bezletové zóně. Na základě těchto faktů hodnotíme výrok jako pravdivý. AfghánistánVálku v Afghánistánu zahájily Spojené státy jako reakci na teroristické útoky z 11. září 2001. První nálet na Kábul uskutečnily USA spolu s Velkou Británií 7. října 2001. Podporu pro bombardování vyhlásila Rada bezpečnosti OSN až následující den.

V prosinci 2001 se už dočasná afghánská vláda vyjádřila pro vyslání Mezinárodních bezpečnostních podpůrných sil (ISAF) na území Afghánistánu, což bylo Radou bezpečnosti OSN schváleno v rezoluci 1386. V srpnu 2003 převzala odpovědnost za ISAF Severoatlantická aliance. Poté Rada bezpečnosti rozšířila územní působnost. Vedle ISAF v zemi působila protiteroristická operace Enduring Freedom (Trvalá svoboda) pod vedením USA, která se zakládala na mandátu OSN. Irák

Před vypuknutím konfliktu v Iráku byla Rada bezpečnosti několikrát informována o tom, že žádné zbraně hromadného ničení nebyly objeveny. Informace podával výkonný předseda Monitorovací, ověřovací a inspekční komise OSN (UNMOVIC) Hans Blix a generální ředitel Mezinárodní agentury pro atomovou energii (IAEA) Muhammed Baradej. 5. února 2003 na schůzce Rady bezpečnosti na ministerské úrovni předstoupil ministr zahraničí USA Colin Powell a prezentoval zde materiály, které dle něj dokládaly, že Irák nesplnil odzbrojovací závazky.

Řada zemí odmítla vojenský zásah na území Iráku a na zasedáních Rady bezpečnosti tyto země žádaly, aby inspektoři OSN dostali více času na důkladné došetření. I přesto koalice zemí vedená USA a Velkou Británií zahájila 19. března útok. Až po 19. březnu přijala Rada bezpečnosti rezoluce 1483 (22. května 2003) a 1511 (16. října 2003).

Libye

Rezoluce Rady bezpečnosti OSN z března 2011 mimo jiné ustavila nad Libyí bezletovou zónu a zakázala všechny lety (s výjimkou humanitárních letů nebo evakuace cizinců). V rezoluci 1973 je pak v článku 8 následující: " Zmocňuje členské státy, které se na národní úrovni anebo prostřednictvím regionálních organizací či úmluv obrátily na generálního tajemníka a generálního tajemníka Ligy arabských států, aby podle potřeby přijaly všechny nezbytné kroky k vynucení zákazu letů uloženého odstavcem číslo 6 ".

Na tento odstavec se odvolává Severoatlantická aliance a píše následující: " Za účelem ochrany civilního obyvatelstva provádělo NATO průzkumné, sledovací a informační operace, aby identifikovalo ty jednotky, které představují hrozbu pro libyjské obyvatelstvo. Námořní a vzdušné prostředky NATO pak mohly zaútočit na vojenské cíle na zemi, na moři nebo ve vzduchu".

Konkrétní útok popisuje např. online verze Daily Mail 21. března 2011.

Události na Ukrajině měly o víkendu rychlý spád. Dohoda o příměří byla podepsána v pátek 21. února, ale již následující den došlo k událostem (především k odvolání prezidenta Janukovyče parlamentem), které ani neumožnily, aby dohoda mohla začít platit. Výrok je proto hodnocen jako pravdivý.

Vojtěch Filip měl na mysli dohodu o příměří mezi prezidentem Janukovyčem a představiteli opozice. Tato dohoda byla podepsána v pátek 21. února za účasti ministrů zahraničí Německa a Polska. Měla omezit pravomoci hlavy státu a vést k novým volbám. Také měla umožnit návrat k ústavě z roku 2004.

Již v sobotu však prezident Janukovyč utekl z Kyjeva. Parlament jej poté odvolal z funkce a nové prezidentské volby stanovil na 25. května. Také si odhlasoval, že daná rozhodnutí nepotřebují podpis prezidenta, aby mohla začít platit, protože prezident není přítomen. Janukovyč se poté objevil v televizi, kde prohlásil, že se jedná o puč.

Výrok hodnotíme jako nepravdivý, a to z důvodů závažných nepřesností v užitých právních pojmech.

Nejprve je nutné podívat se z hlediska práva na pojem "péče řádného hospodáře". Ten do českého práva poprvé "zavedl" (nikoliv přesně definoval) dnes již neúčinný obchodní zákoník, který byl nahrazen zákonem o obchodních korporacích (částečně samozřejmě také novým občanským zákoníkem).

V souhrnu můžeme říci, že dle původního obchodního zákoníku je pojem "péče řádného hospodáře" chápán (.pdf, str.10–11) jako:"základní míra péče, kterou musí členové představenstva akciové společnosti, jednatelé společností s ručením omezeným, komplementáři komanditní společnosti, členové dozorčích rad, společníci veřejné obchodní společnosti a likvidátoři vynaložit při výkonu svých funkcí, a to při plnění všech povinností vyplývajících pro ně ze zákona nebo zakládajících dokumentů" (definice převzata z diplomové práce PÉČE ŘÁDNÉHO HOSPODÁŘE (.pdf) Markéty Keilové z Masarykovy univerzity z roku 2007, pro srovnání předchozí odkaz na na e.pravo.cz).

Přestože se pojem péče (a zásady) řádného hospodáře v posledních několika letech objevil i v jiných zákonech (viz dále), než je původní obchodní zákoník, zákonodárce nikde tento pojem nevymezuje (ani v předpisech na obchodní zákoník navazujících). Nalezení jeho obsahu tedy zůstává především na judikatuře, odborné veřejnosti (viz naše citace) a také na podnikatelské praxi samotné.

Nyní musíme konstatovat, že obecně se tedy "péče řádného hospodáře" vztahuje na všechny politiky (starosty, hejtmany, poslance, zastupitele, členy vlády atd.), kteří jsou za stát či územně samosprávný celek (ÚSC) účastni v kontrolních orgánech právnických subjektů (soukromoprávní subjekty s majetkovou účastí státu či ÚSC) zřízených na základě výše uvedených zákonů, ale i dalších zákonů (viz dále), které pracují se zásadami a znaky poměrně obtížně vymezeného pojmu "péče řádného hospodáře". Tomio Okamura se však zásadně mýlí, když tvrdí, že jsou z něho (ve výše nastíněném kontextu a vymezení pojmu) vyloučeni např. ministři či hejtmani.

Ve vztahu k (veřejnému) majetku veřejnoprávních korporací (nikoliv soukromoprávních osob s majetkovou účastí státu) – státu (protože ten je veřejnoprávní korporací) či ÚSC – je však vymezení pojmu a zásad odpovídajících "péči řádného hospodáře" často i daleko přísnější, nežli je tomu ve výše nastíněném případě (dnes účinného) zákona o obchodních korporacích či občanského zákoníku.

Obecně jsou zásady odpovídající pojmu "péče řádného hospodáře" v této oblasti vymezeny a rozprostřeny mezi několik zákonů. Typicky se jedná o zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky, či tzv. velká rozpočtová pravidla (zákonč. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů), zákon č. 77/1997 Sb., o státním podniku, atd. ve vtahu ke státnímu majetku. A dále tzv. "malá rozpočtová pravidla" (zákonč. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů) a zákony o krajích, obcích, či o hl. m. Praha, ve vztahu k majetku ÚSC.

Více o celé materii hovoří Stanovisko vlády ČR (.pdf), jež posoudila návrh vydání zákona o péči řádného hospodáře u svěřeného majetku veřejnoprávních korporací, který předložila skupina poslanců hnutí Úsvit v čele s Tomiem Okamurou.

Naše odůvodnění však nekončí. Je nutné definovat i pojem hmotná odpovědnost, který předseda hnutí Úsvit používá naprosto bezprecendentně a nesprávně.

Hmotná odpovědnost je specifický právní statut, který upravuje vztah mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem (a to samozřejmě i státním zaměstnancem, nikoliv však zaměstnancem ÚSC, který má svoji vlastní úpravu) ve věci: ..."hospodaření s prostředky svěřenými zaměstnavatelem, povinnosti střežit a ochraňovat majetek zaměstnavatele před poškozením, ztrátou, zničením a zneužitím a nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele. Odpovědností zaměstnavateli za škodu, kterou zaměstnaneczpůsobí zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním..." (viz předchozí odkaz), Tento právní statut je upraven zákoníkem práce (tzv. dohoda o hmotné odpovědnosti musí mít např. písemnou podobu, jinak je neplatná atd.).

S výše popsanými zásadami "péče řádného hospodáře" však takto definovaná a v českém právu zakotvená "hmotná odpovědnost" nemá – a ani nemůže (alespoň prozatím) – mít absolutně nic společného, neboť starostové, hejtmani, ministři atd. nejsou zaměstnanci státu či ÚSC a zodpovídají se pouze svým voličům.

Na závěr je tedy nutné konstatovat, že politici (všichni) jsou samozřejmě za "nevhodnou péči o veřejný majetek" odpovědní (nikoliv však "hmotněodpovědni", neboť hmotná odpovědnost je specifický právní vztah, jak jsme popsali výše) za porušení různě ve výše uvedených právních předpisech vymezených a specifikovaných "zásad péče řádného hospodáře", a to dle příslušných sankcí uvedených v těchto či jiných zákonech (např. i v trestnímzákoně, protože ten samozřejmě obsahuje přečiny a zločiny proti majetku či hospodářské trestné činy).

Výrok premiéra Rusnoka hodnotíme na základě dohledaných informací o Generálním ředitelství ÚP jako pravdivý.

Vznik centrálního úřadu práce schválila vláda Petra Nečase v prosinci 2010 a úřad samotný zahájil provoz v březnu roku 2011. Při reorganizaci nahradilo dosavadních 77 úřadů práce 14 krajských poboček se sítí kontaktních míst a jedním centrálním úřadem. Centrum, tj. Generální ředitelství ÚP bylo dosud roztroušeno (str. 1, pdf.) na více místech, na Karlově náměstí, v Kartouzské ulici a Emauzích v Praze, navíc společně s pracovišti pro Prahu-západ, Prahu-východ a callcentrem.

Na základě dostupných informací hodnotíme výrok jako pravdivý.

Několikrát přepracovaný návrh zákona o úřednících byl schválen vládou na základě usnesení ze dne 12. června 2013 č. 434. Součástí usnesení bylo nařízení pro ministra vnitra ke zpracování konečného znění zákona, který měl být následně postoupen parlamentu. K přijetí zákona však již skutečně nedošlo.

Co se týče dalších zmiňovaných protikorupčních opatření, lze potvrdit, že jsou součástí aktuální protikorupční politiky vlády ČR. Zákon o střetu zájmů, zákon o svobodném přístupu k informacím, rozkrývání konečných vlastníků, ochrana oznamovatelů, finanční kontrola a audit představují dokonce tzv. prioritní úkoly vládní strategie.