Přehled ověřených výroků

Výrok hodnotíme jako pravdivý s výhradou. Aktuální znění zákona má nabýt účinnosti až od roku 2015, nicméně novelizace předkládaná ČSSD počítá s účinností některých opatření skutečně již od tohoto roku.

Tzv. služební zákon (č. 218/2002 Sb.) je platný od roku 2002. Za dobu své existence prošel již mnoha novelizacemi. V současné době je účinná pouze část ustanovení tohoto zákona, ostatní ustanovení nabudou účinnosti právě 1. ledna 2015.

Sobotka nicméně reaguje na otázku moderátora, zda k tomuto období budou podniknuty ještě některé kroky vedoucí k profesionalizaci státní správy. Premiér pak odpovídá, že pro koalici je letos prioritní jmenování nového generálního ředitele státní služby a transformace jednotlivých ministerstev. Tento záměr potvrzuje sociální demokracií předkládaná novela, kde se konkrétně uvádí (.pdf, str.32):

" Ponechává se základní účinnost služebního zákona, který nabývá účinnosti 1. ledna 2015, s výjimkou nových ustanovení § 235a (přechodné období systemizace) a § 236a (jmenování a odvolání prvního generálního ředitele a jeho zástupce), která nabývají účinnosti 1. července 2014 vzhledem k nutnosti přípravy plné účinnosti služebního zákonu i vzhledem k aktuální situaci v čerpání tzv. evropských strukturálních fondů ".

Na tiskové konferenci 10. ledna k aktuální politické situaci Miloš Zeman uvedl, že by se se všemi kandidáty na ministry rád sešel. Dokládá to videozáznam (čas 53:52 a dále) v archivu České televize.

Prezident konkrétně uvedl: " A pokud jde o to, koho budu nebo nebudu jmenovat, myslím si, že je to předčasná otázka proto, protože bych se rád se všemi aspiranty na ministerské funkce do konce ledna sešel. Ne proto, abych je poučoval, ne proto abych je zkoušel z angličtiny, ale proto abych se seznámil s jejich názory na výkon ministerské funkce ".

Jiří Dientsbier se takto vyjádřil v pořadu Hyde park 7. ledna 2014.

Souběh funkcí parlamentu a vlády je běžný, ve Velké Británii dokonce dle konstituční konvence povinný. V Británii se parlament sestává z horní a dolní komory, přičemž ministr může být vybrán jak z dolní tak z horní komory a výrok proto hodnotíme jako nepravdivý. V některých zemích (.pdf, s. 59-62), jako je např. Belgie, Bulharsko, Estonsko, Portugalsko, Rakousko, Slovensko nebo Švédsko, také existuje i tzv. klouzavý mandát, kdy ministr po dobu svého působení o mandát v parlamentu de facto přichází.

Pověřený předseda nejsilnější strany v dolní komoře parlamentu, který je zároveň členem dolní sněmovny (.pdf., s. 7), navrhuje ministry. Ti teoreticky (.pdf., s. 3) nemusí být členy žádné z komor Parlamentu. V praxi je však uznávaná konstituční konvence, která říká, že ministr by měl být členem jedné z komor. Pokud není, premiér má možnost jej přímo jmenovat do horní sněmovny, čímž se kandidát stane tzv. nezvoleným ministrem.

Ministrem se tak může stát v souladu s konvencí nejen člen dolní sněmovny Spojeného království, ale i člen horní sněmovny, který je zvolený nebo přímo jmenovaný.

Prezident Miloš Zeman se takto vyjádřil pro Českou televizi 27. 10. 2013.

Doba formování nové výkonné vlády v Belgii trvala 589 dní (ang.), od 26. dubna 2010 do 6. prosince 2011. Trvala tedy zhruba 19 měsíců, nikoli celé dva roky, výrok proto hodnotíme jako nepravdivý.

Část výroku, kde prezident Zeman hovoří o „nejšťastnějším" období ekonomiky, je velmi subjektivní a v hodnocení proto nehraje roli, nicméně poskytujeme k tomu krátký komentář:

Pokud bychom si vzali jako měřítko růst reálného HDP, tak Belgie skutečně rostla. Dle Eurostatu bylo tempo růstu v roce 2010 2,3 % HDP a 1,8 % v roce 2011. Tento vývoj lze skutečně vysvětlit absencí (ang.) vládních škrtů a dalších úsporných opatření, která by měla na ekonomický růst negativní vliv. Projevila se také indexace (ang.) důchodů a platů státních zaměstnanců při zvyšující se inflaci. To se však společně s absencí úsporných opatření projevilo na bilanci veřejných rozpočtů (-3,7 % HDP v letech 2010 a 2011). A tak v roce 2011 stoupl hrubý veřejný dluh Belgie na 98 % HDP, což se odrazilo spolu s vládní krizí na zhoršení ratingového hodnocení Belgie na finančních trzích.

Faktem také je, že v předkrizovém období belgický HDP rostl i více – např. v r. 2006 tempem 2,7 % a v r. 2007 2,9 %.

Jako třetí nejdůležitější obchodní partner EU je Rusko označeno serverem Euroskop.

Co se druhé části výroku týče, Rusko v roce 2011, který server Eurostat monitoruje jako poslední, bylo dovozcem přibližně 32,5 % plynu a 25 % ropy dovážených do EU.

Evropská komise pak doplňuje dokumenty za rok 2012, které hovoří stran ropy o 31.38 % (soubor eu-coi-for-extra-eu-2012-01-12.xls), hodnotu dovozu plynu však nezmiňuje.

Za rok 2013 ještě data nejsou dostupná. Nejnovější dostupná data však výrok Libora Roučka potvrzují.

Tento výrok zazněl po schůzce Andreje Babiše s prezidentem Milošem Zemanem na Hradě, v období před jmenováním členů vlády.

Výrok hodnotíme v kontextu tvrzení Miloše Zemana, že služební zákon nevyžaduje lustrační osvědčení od ministrů.

Služební zákon 218/2002 z roku 2002 ani současná novela služebního zákona, projednávaná ve Sněmovně, otázku lustrační zákon skutečně sama o sobě neupravuje. Otázka lustrací je řešena až doprovodným zákonem č. 309/2002, který upravuje lustrační zákon tak, že z jeho působnosti vyjímá členy vlády (část 47.). Doprovodný zákon zde odkazuje na § 9 odst. 1 služebního zákona, který hovoří o „představených" pracovnících, v odst. 3 jsou pak vyjmenovány služební místa určená pro představené a ministerská pozice mezi nimi chybí. Samotný zákon o státní službě tedy skutečně žádný vliv na lustrační zákon nemá, tento vliv je zprostředkován až zákonem doprovodným.

Právě tento zákon skutečně Miroslav Kalousek celkem 2x (12. března a 13. června 2002) v hlasování podpořil.

Služební zákon byl v Poslanecké sněmovně projednáván poprvé 1. března 2001 a nikoli 12. března 2002, jak tvrdí Andrej Babiš (tehdy prošel třetím čtením ve Sněmovně). Kvůli této chybě a nepřímé souvislosti služebního zákona se zákonem lustračním hodnotíme výrok jako pravdivý s výhradou.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, protože jedním z příkladů neschopnosti udržet územní celistvost země může být rozpad Socialistické federativní republiky Jugoslávie počínající rokem 1991. Postupně vyhlásilo nezávislost Slovinsko, Chorvatsko a Makedonie (1991), Bosna a Hercegovina (1992), Černá Hora (2006) a Kosovo (2008). V případě Chorvatska, Bosny a Hercegoviny a Kosova se jednalo o násilné konflikty s významnými ztrátami na životech, vyhlášení samostatnosti Slovinska provázely v porovnání např. s Chorvatskem menší konflikty. Vyhlášení nezávislosti Černé Hory naopak probíhalo relativně poklidně.

Jiří Pospíšil strávil ve funkci ministra spravedlnosti necelých 5 let, a to v období 2006 až 2009 a následně 2010 až 2012. Porovnáme-li jej s ostatními ministry spravedlnostiod roku 1993, je suverénně nejdéle působící osobou na tomto postu. Dáváme tedy Davidu Rathovi za pravdu.

Pro zajímavost, bereme-li v potaz i starší období, nejdéle tuto funkci vykonával poslanec KSČ Jan Němec, a to v období 1969 až 1981.

Praxe v Německu s tvrzením Davida Ratha příliš nekoresponduje. Rovněž ve Švédsku byla podle dostupných informací z roku 2011 co se týče izolovanosti vazebně stíhaných situace poněkud odlišná a výrok proto musíme hodnotit jako nepravdivý.

Rathova novela (.pdf, str. 2) skutečně snižuje izolaci stíhaných od jejich blízkých zvýšením počtu i délky návštěv. Z novely také vyplývá, že návštěvy jsou skutečně bezplatné.

Situace například ve Finsku velmi liberální. „Vězňovo právo na návštěvy a venkovní pohyb může být omezeno pouze pokud by ohrožovaly bezpečnost vězňů nebo dalších.“ „Vězni mají právo přijmout návštěvy […] tak často, jak to je možné, aniž by byl poškozen pořádek a provoz vězení. […] Avšak jedna návštěva trvá většinou jednu hodinu,“ vysvětluje studie Criminal Sanctions Agency (.pdf, str. 336, 326).

Ve Švédsku pak dle zprávy z r. 2011 mohly být vazebně stíhané osoby zcela izolovány a mohly být navštěvovány pouze právníkem či knězem. V r. 2009 bylo také Švédsko za podmínky vazebního stíhání (.pdf, s. 25-33) kritizováno Radou Evropy. Aktuálnější informace se nám bohužel nepodařilo dohledat.

Příručka pro Brity uvězněné v Německu naproti tomu uvádí, že „pravidla pro návštěvy záleží na umístění vězení v Německu,“neboť za podmínky ve vězeních jsou odpovědné jednotlivé spolkové státy. „Některé věznice umožňují jednu hodinu návštěv za měsíc, některé více. […] Některá vězení umožňují návštěvy jenom v určité dny v týdnu. […] Ačkoliv je většinou povolená jedna hodina návštěv za měsíc, je někdy možné získat delší návštěvu […]. Toto rozhodnutí je však závislé na dostupnosti místnosti pro návštěvy a na vězení samotném“ (.pdf, str. 12–13). Jedna hodina měsíčně je přitom i pod úrovní současné české legislativy, která umožňuje návštěvu jednou za dva týdny v trvání devadesáti minut (.pdf, str. 2).

Co se týče bezplatnosti návštěv v Německu či skandinávských zemích, nepodařilo se nám bohužel dohledat relevantní data. V Německu je navíc vězeňství řešeno v každé spolkové zemi odlišně.

Ruský prezident Vladimir Putin se ve svém výroku vyjádřil o případu secese Kosova jako o absolutně analogické situaci na Krymu. Přirovnal tak současnou situaci na Ukrajině k případu z roku 2008, kdy Kosovo, tehdejší autonomní oblast v rámci Srbska, vyhlásilo jednostrannou nezávislost. Mezinárodní soudní dvůr v Haagu později rozhodl, že tato secese není protiústavní, avšak postoj států k ní dodnes není jednotný. Kosovo je uznáno pouze 107 ze 193 států OSN (Rusko je mezi těmi, které jej uznat odmítají).

Po kosovské secesi došlo k debatě, zda případ Kosova nevytvořil precedent, který bude obhajobou separatistů z celého světa.

Právě na tento precedent se ve svém projevu odvolává Vladimir Putin, analogií Krymu s Kosovem tak legitimizuje obsazení původně ukrajinského území. Dle předních českých expertů na mezinárodní vztahy však nejsou případy Kosova a Krymu srovnatelné. Z jimi uvedených důvodů proto výrok Vladimira Putina hodnotíme jako nepravdivý.

K podobnostem a rozdílům mezi secesí Kosova a odtržením Krymu se pro Demagog.cz vyjádřil zástupce ředitele Ústavu mezinárodních vztahů, PhDr. Michal Kořan, Ph.D. Ten výrok Vladimíra Putina komentoval takto:

" Z mezinárodně-politického hlediska jsou všechny faktory odlišné.Především, situaci na Krymu nepředcházely měsíce neuvěřitelného násilí na obou stranách a náznaky genocidy ze strany ukrajinské vlády vůči krymskému ruskému obyvatelstvu, jak tomu bylo v Kosovu ze strany Srbů.Zadruhé, situací na Krymu se nezabývala Rada bezpečnosti OSN, jako tomu bylo v případě násilí v Kosovu.Zatřetí, u případu Kosova nikdy nebyla projednávána možnost, že by se Kosovo připojilo k Albánii, jako se Krym chystá připojit k Rusku.A pak je tu samozřejmě obsazení Krymu ruskými silami, jež předcházelo diskusi o samostatnosti. "

K tématu Kosova a Krymu se v pořadu Hyde Park na ČT24 vyjádřil náměstek Ministra zahraničních věcí Petr Drulák následovně:

"Vznik Kosova byl dokončením velmi bolestivého, krvavého rozpadu Jugoslávie. Tam docházelo k masovým vraždám, nejen v Kosovu, ale i v tom, co mu předcházelo. Takže v té chvíli se zkrátka přijalo řešení, které nějakým způsobem reagovalo na ty masové etnické čistky, a které se některým lidem na západě zdálo jako vhodné. Ale teď na Krymu jsme nic podobného neviděli; tam nedocházelo k žádnému vyhánění, k žádným vraždám. Z tohoto hlediska srovnávat Krym a Kosovo skutečně nejde."