Přehled ověřených výroků

Oprava (4. května 2018): Výrok je hodnocen jako neověřitelný, protože Kalouskovy tehdejší kroky a jejich popis jsou spíše jeho interpretací dané situace. Jaké byly reálné motivace a zda to měl být krok k zabránění konkrétního vládního uspořádání, je pohled, který nelze objektivně zhodnotit. Škromachův popis dané věci je také spíše jeho pohledem na věc. Původní odůvodnění (2013) ponecháváme v kompletním znění.

Situace po volbách v roce 2006 se skutečně kvůli volebnímu patu, kdy obě hlavní strany získaly velmi podobný počet mandátů, vyvíjela k dohodě na menšinové vládě ODS tolerované ČSSD. O vyjednávání informoval například server aktuálně.cz, ihned.cz pak přinesl znění připravené smlouvy. V té situaci zahájil tehdejší předseda KDU-ČSL Miroslav Kalousek vyjednávání s Jiřím Paroubkem (ČSSD) o společné vládě tolerované komunisty.

Na tuto situaci vzpomínal Zdeněk Škromach v roce 2011 v rozhovoru pro server Parlamentní listy. „My jsme vlastně tehdy s Nečasem a se Sobotkou dojednávali poslední podmínky dohody o toleranci vlády ODS, což bylo velmi reálné. Kalousek si spočítal, o co jde. Věděl, že konzervativní křídlo u lidovců mu nedovolí do té koalice s podporou komunistů jít, ale vyvolal v Paroubkovi pocit, že bude opět premiérem. To bylo to, jak tam Paroubek s Kalouskem šli vítězně s těma cigárama. Jirka nám před tím poslal zprávu: ´ukončete jednání s ODS a přijeďte okamžitě do Kramářovy vily´. Tak jsme ukončili jednání a přijeli do Kramářovy vily a řekli nám: ´máme vládu´," řekl serveru tehdejší místopředseda ČSSD.

Nepodařilo se nám dohledat informaci o tom, že by Zdeněk Škromach vydal memoáry, ale zmíněné vzpomínky na danou situaci slova Miroslava Kalouska potvrzují a na jejich základě hodnotíme výrok jako pravdivý.

Bohužel se nám nepodařilo dohledat žádnou probíhající studii, která by zkoumala implementaci evropských směrnic v jednotlivých národních státech, a proto musíme výrok hodnotit jako neověřitelný.

Tento výrok zazněl po schůzce Andreje Babiše s prezidentem Milošem Zemanem na Hradě, v období před jmenováním členů vlády.

Výrok hodnotíme v kontextu tvrzení Miloše Zemana, že služební zákon nevyžaduje lustrační osvědčení od ministrů.

Služební zákon 218/2002 z roku 2002 ani současná novela služebního zákona, projednávaná ve Sněmovně, otázku lustrační zákon skutečně sama o sobě neupravuje. Otázka lustrací je řešena až doprovodným zákonem č. 309/2002, který upravuje lustrační zákon tak, že z jeho působnosti vyjímá členy vlády (část 47.). Doprovodný zákon zde odkazuje na § 9 odst. 1 služebního zákona, který hovoří o „představených" pracovnících, v odst. 3 jsou pak vyjmenovány služební místa určená pro představené a ministerská pozice mezi nimi chybí. Samotný zákon o státní službě tedy skutečně žádný vliv na lustrační zákon nemá, tento vliv je zprostředkován až zákonem doprovodným.

Právě tento zákon skutečně Miroslav Kalousek celkem 2x (12. března a 13. června 2002) v hlasování podpořil.

Služební zákon byl v Poslanecké sněmovně projednáván poprvé 1. března 2001 a nikoli 12. března 2002, jak tvrdí Andrej Babiš (tehdy prošel třetím čtením ve Sněmovně). Kvůli této chybě a nepřímé souvislosti služebního zákona se zákonem lustračním hodnotíme výrok jako pravdivý s výhradou.

K rozpuštění poslanecké sněmovny došlo 20. srpna, prezident Miloš Zeman toto rozhodnutí poslanců potvrdil 28. srpna a vyhlásil předčasné volby na 25. - 26. října.

Podle průzkumů veřejného mínění prováděné společností MEDIAN na přelomu červen-červenec (pdf.) a červenec-srpen (pdf.) byla strana ANO 2011 řazena spolu s dalšími stranami (např. Úsvit přímé demokracie, Česká pirátská strana) mezi ty, jejichž podpora se pohybovala kolem 2% (resp. méně než 2%).

Následující průzkumy byly již prováděny po vyhlášení předčasných voleb:

Průzkum společnosti MEDIAN z období září-říjen (pdf.) ukazuje již 13% podporu strany ANO.

Jiná společnost (TNS Aisa) zachytila průzkumy, jakým způsobem se vyvíjela podpora jednotlivých stran v období od začátku září do poloviny října. Podpora ANO se dle tohoto průzkumu (v daném období) vyšplhala ze 7% na celkových 16%.

JUDr. Alois Rašín byl dvakrát ministrem financí v samostatné Československé republice mezi léty 1918–1919 a 1922–1923, kdy 18. února podlehl zraněním atentátu. Absolvoval právnickou fakultu v Praze. Ve vězení (kam byl poslán během první světové války za vyzvědačství a velezradu) se zabýval ekonomickými tématy a z nich publikoval také studii Národní hospodářství. Několik zásadních prací ohledně státní ekonomické a finanční politiky publikuje na počátku 20. let. Můžeme zmínit Můj finanční plán (1920) nebo Inflace a Deflace (1922).

Prof. JUDr. Karel Engliš byl ministrem financí v meziválečném Československu šestkrát v letech 1920–1931. Do politiky se zapojil v roce 1913, odešel z ní v roce 1931. Vystudoval práva v Praze a Mnichově a později se zabýval otázkami hospodářské a obchodní statistiky jako koncipista Zemského statistického úřadu. Národní hospodářství a statistiku přednášel i na Vysokém učení technickém v Brně, kde získal roku 1917 titul profesora. Z jeho odborných publikací jsou uváděny například Finanční věda (1929), Teorie státního hospodářství (1932) a Soustava národního hospodářství (1938) nebo Národní hospodářství (1940).

Mezi těmito dvěma osobnostmi se vedly názorové spory především kvůli deflační politice, kterou Alois Rašín podporoval, Karel Engliš naopak odmítal. Oba však skutečně byli jak ekonomové, tak politici, a výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Výrok označujeme jako nepravdivý na základě Nálezu Ústavního soudu (TZ 33/13) (.pdf) z 3. června 2013, kterým ÚS posoudil návrh na zrušení zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi). ÚS především upozorňuje na "zcestnost chápání Svatého stolce" (nikoliv Vatikánský městský stát) jako "cizí mocnosti".

Předmětem navrhovatelů stížnosti na zrušení zákona bylo i tvrzení ("o nabytí majetku Vatikánem"), které zmiňuje Kateřina Konečná. Ústavní soud toto posuzuje následovně (s. 66):

"193. Pokud se jedná o tvrzení navrhovatelů, že se v případě realizace naturální restituce bude jednat o „majetek Vatikánu“ (odst. 45), odhlédne-li Ústavní soud zároveň od zjevné záměny Vatikánu se Svatým stolcem, jakožto subjektem mezinárodního práva reprezentujícím katolickou církev celosvětově, odkazuje Ústavní soud na charakter církví a náboženských společností inkorporovaných podle českého práva, které jedině má ustanovení § 3 písm. a) na mysli. K charakteru a důsledkům registrace podle zákona č. 3/2002 Sb. viz např. Kříž, J. Zákon o církvích a náboženských společnostech. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, 384 s. Totéž platí i v případě, pokud snad námitka směřovala k údajným obavám o jurisdikci České republiky nad majetkem ve vlastnictví církevních právnických osob katolické církve. Účelovost těchto úvah je zjevná již jen z faktu, že se objevují pouze v souvislosti s nyní napadeným zákonem č. 428/2012 Sb., ačkoliv v podmínkách současného demokratického právního státu zmíněné subjekty běžně vstupují do právních vztahů, včetně práv vlastnických, což se týká jak majetku ponechaného ve vlastnictví i po 25. 2. 1948, tak majetku který byl nabyt později (zákon č. 298/1990 Sb., běžné majetkové převody apod.), a to aniž by kdy bylo vlastnictví „Vatikánu“ vážně tvrzeno. Hodnocení katolické církve jako „cizí moci“ (navrhovatelé, část 5.7) postrádá jakoukoliv věcnou argumentaci."

V úplnost musíme dodat, že jsme v této otázce také kontaktovali poslankyni KSČM Kateřinu Konečnou, která nám poskytla následující stanovisko a komentář:

"Citovaný nález Ústavního soudu se, při vší úctě, omezil pouze na konstatování, že z hlediska mezinárodního práva jsou Vatikánský městský stát a Svatý stolec dvě odlišné právnické osoby. To je z hlediska právní teorie nepochybně pravda. Pravdou ale také je, že Vatikán je stát církevní nebo duchovně monarchistický, kterému vládne Římský biskup, neboli papež. Nejvyšší státní činitelé jsou všichni katoličtí duchovní různého národního původu. Je to výsostné území Svatého stolce a místo trvalého pobytu papeže, sídlícího v papežském paláci. Svatý stolec je úřad Římského biskupa (papeže). Svatý stolec tak provádí svou mezinárodní politiku mimo jiné také prostřednictvím diplomatických aktivit Vatikánského městského státu. Prakticky nelze fungování Vatikánského městského státu oddělit od fungování Svatého stolce. A Vatikánský městský stát je zcela nepochybně mocností celosvětového významu a prostřednictvím této mocnosti prosazuje své mocenské zájmy právě
Svatý stolec.


De facto je tedy nezpochybnitelnou pravdou, že předání části území ČR Svaté mu stolci v praxi znamená předání tohoto území cizí státní mocnosti!"

Výrok jsme zhodnotili jako pravdivý na základě četných mediálních vyjádření členů ODS k problematice vnitrostranické komunikace.

Například bývalý místopředseda Ivan Langer hovořil o nutnosti „změny ve způsobu komunikace dovnitř členské základny i směrem k veřejnosti.“
I bývalý předseda ODS Nečas poukázal na to, že: „... musíme změnit způsob svého chování a způsob své komunikace.“

Poslankyně Fisherová snažící se o zlepšení stavu v ODS navrhovala již na loňském kongresu strany mimo jiné toto: „MUSÍME uvnitř ODS důkladně komunikovat jednotlivé problémy, neřešit problémy přes média, nikdy nám to nic dobrého nepřineslo. MUSÍME navenek působit jednotně.“
Členka a bývalá poslankyně ODS Weberová dokonce popsala situaci jako „dlouhodobou absenci komunikace uvnitř strany.“
Vzhledem k těmto vyjádřením hodnotíme výrok jako pravdivý.

Ve světle níže uvedených informací hodnotíme výrok jako zavádějící, protože v případě pronájmu Gripenů České republice nefigurovali žádní prostředníci. Smlouva na pronájem Gripenů byla dojednána na úrovni vlád, tedy mezi vládami ČR a Švédského království.

Původní výběrové řízení na nákup nadzvukových letadel z roku 2001 vyhrálo britsko-švédské konsorcium BAE Systems-Saab. Tento projekt ale nikdy realizován nebyl.

V roce 2003 Vláda ČR předložila žádost o studii proveditelnosti pořízení nadzvukových letadel Kanadě, USA, Francii, Belgii, Německu, Holandsku, Turecku a Švédsku.

Web Ministerstva obrany k tématu uvádí: " Dne 17.12.2003 vláda ČR rozhodla, že pro AČR je nejlepší švédská nabídka. Ministr obrany Miroslav Kostelka, ministr financí Bohuslav Sobotka, ministr průmyslu a obchodu Milan Urban a ministr zahraničních věcí Cyril Svoboda dostali pověření, aby o nákupu čtrnácti strojů exkluzivně vyjednávali se Švédským královstvím".

Platný text smlouvy si můžete přečíst zde. Smlouva je závazkem mezi Českou republikou a Švédským královstvím, a tudíž se přímo nedotýká žádné soukromé firmy.

Deník Ihned.cz přinesl v roce 2011 rozhovor s ředitelem Gripen International pro ČR, který potvrzuje, že vyjednávání podmínek pronájmu letadel probíhalo bez prostředníků:

"Kolem tendru na stíhačky byla ale v Česku řada podezření z korupce, věnovala se tomu světová média, pověst gripenů je kvůli tomu poškozená. Proto se ptám na ty kroky."

Proběhlo několik vyšetřování v několika zemích a nikdy se nám nic neprokázalo. Především ale všechna podezření se týkala staršího tendru, který český parlament nakonec zrušil(myšlen je tendr z 2001, který vyhrálo BAE Systems-Saab, pozn. Demagog.cz). Stávající kontrakt nebyl nikdy zpochybněn žádnými podezřeními z korupce."

"Jenže armádní zakázky a vyšetřování korupce v Česku zkrátka nemají nejlepší renomé."

"Ano, ale toto je smlouva mezi dvěma vládami, mezi českou a švédskou. To je velmi užitečné a efektivní uspořádání. Není tam žádný prostředník."

Výrok hodnotíme jako zavádějící, neboť v USA ceny elektrické energie neklesají, klesá pouze cena plynu, jak dokládají data U.S. Energy Information Administration.

(zdroj: eia.gov)

Americká data ukazují, že cena elektřiny stoupala zhruba do roku 2008 a od té doby pouze kolísá. Ceny zemního plynu naproti tomu od roku 2008 poklesly.

V Evropské unii je zemní plyn třikrát až čtyřikrát dražší než v USA. Přitom od roku 2008 v EU cena plynu i elektrické energie narůstá (.pdf, str. 4–5).

Je veřejně dohledatelné, že strany jednající o vládní koalici - tedy KDU-ČSL, ČSSD a ANO se vymezovaly (ať už skrze vyjádření svých vrcholných představitelů nebo pomocí petičních archů) proti zásadním reformním krokům vlády Petra Nečase - jako například byla důchodová reforma, projekt S-karet a nebo proti vládě jako takové.

Zde uvádíme příklady takových projevů u všech zmíněných subjektů či jejich představitelů:

KDU-ČSL

V srpnu 2012 se před Ministerstvem práce a sociálních věcí uskutečnil happening pořádaný společně KDU-ČSL a Národní radou zdravotně postižených. Na akci aktivně vystupoval místopředseda KDU-ČSL Jan Bartošek a zasazoval se o zrušení S-karet.

Lidovci také iniciovali petici proti schválení důchodové reformy, kterou považovali za nesolidární a bezohlednou. Tuto petici předali zástupci KDU-ČSL poslancům v sprnu 2012.

ČSSD

Sociální demokraté patřili k největším kritikům pravicové vlády a už téměř po roce fungování kabinetu Petra Nečase začali sbírat podpisy pod petici, která žádala jeho odstoupení. V únoru letošního roku pak ČSSD připravila ústavní stížnost proti projektu S-karet. Několikrát také sociální demokraté vyvolali hlasování o vyslovení nedůvěry vládě - například na začátku roku 2012 nebo v lednu 2013.

ANO

Andrej Babiš jako předseda hnutí ANO kritizoval vzáří 2012například Petra Nečase za jeho údajnou servilitu ke kmotrům a nejednotnou zahraniční politiku. Ve svých projevech v roce 2013 pak nadále opakoval, že jsou to hlavně velké strany - tedy ODS a ČSSD, které můžou za nefunkční stát. Pro hnutí ANO se už také vžila charakteristika tzv. protestní strany.